Podobnou otázku musíme položiti ministerstvu financí. Dnes můžete čísti v tisku memorandum, které vydala Ústředna obchodních komor o hospodářství devisové komise. Ministerstvo financí ovšem musí v součinnosti s Národní bankou chrániti měnu, o tom pro nikoho z nás není nejmenší pochybnosti; ale vidíme, že pro ochranu měny vyrostla instituce, ve které každý jednotlivý činitel ochraňuje měnu a hospodářství Československé republiky podle vlastního rozumu a na vlastní pěst. (Výkřiky posl. Srby.) Následkem toho se nám může státi, že budeme míti krásně ochráněnou měnu, ale zabity i ty zbytky mezinárodního obchodu, které nám zůstaly. Jaký plán má ministerstvo financí v tomto směru, jakými směrnicemi se chce říditi na tomto poli? To potřebujeme vědět. Zdali budeme souhlasiti s tím nebo oním plánem, je jiná otázka. O každém plánu se dá jednat a mluvit, ale máme-li mluviti o něčem, musíme napřed věděti, co odpovědní činitelé těch resortů vyžadují a jak si představují vývoj věcí. Ještě je pak jedno ministerstvo, kterého se budeme musit zeptati na jeho plán, třeba to není ministerstvo hospodářské v pravém slova smyslu. Je to ministerstvo nár. obrany, které velmi silně zasahuje svým rozpočtem do našeho hospodářství. Musíme věděti také od ministerstva nár. obrany, jak si představuje včlenění Československé republiky do nynější Evropy a do Evropy, která se snad právě rodí.

Odzbrojovací konference neměla výsledků, které jsme očekávali; aspoň dosud jich neměla. Způsobila značné zklamání, ale právě toto zklamání je mně dokladem, jak silná, jak intensivní je touha celého světa po odzbrojení, když zklamání nad neúspěchem první fáse odzbrojovací konference vyvolalo tak silnou mezinárodní ozvěnu. Teď byly zraky celého světa upírány na Francii, co učiní Francie jako stát největší vojenské moci a zároveň Francie jako soused Německa, ve kterém poměry nejsou stabilní a ze kterého může vzejíti mezinárodní nebezpečí. Postup Francie mohl býti jistě kritisován, ale kritika postupu jejích vlád musí být objektivní, když jsme si právě vědomi, pod jakým mezinárodním tlakem francouzská veřejnost žila a žije. Ale konečně vypracovala francouzská vláda plán, t. zv. konstruktivní plán, který včera měl býti předložen předsednictvu odzbrojovací konference, plán, jak postupně odzbrojovati. Není žádným tajemstvím, že původně generální štáb francouzský se stavěl proti tomuto plánu, ale nakonec zvítězilo poznání, že generální štáb je jen pomocným orgánem, že otázka odzbrojení není otázkou vojenskou, nýbrž otázkou po výtce politickou, že tudíž musí býti vyřešena činiteli, kteří jsou také politicky odpovědni.

Otázka odzbrojení bude postavena také před naši vládu. I naše vláda bude museti vyslechnouti náš generální štáb - to je docela přirozené - a já otevřeně řeknu, že budu i chápati, když náš generální štáb bude se v otázce odzbrojení chovati velmi reservovaně. To je přímo jeho povinností. Generální štáb musí se starati, aby armáda byla co možná nejsilnější pro všechny případy, a je pochopitelné, že počítá raději na silnější zatížení než na méně silné. Proto je věcí ministerstva nár. obrany a vlády, aby vyslechnuvše názor generálního štábu, vyslechnuvše názor resortní, posoudivše jej se všech stran, posoudivše jeho dosah politický i hospodářský, potom rozhodovaly. A tu chceme věděti, jak soudí vláda také o této otázce; neboť jednotlivé zjevy, které se tu a tam objevují ve veřejnosti, nezavdávají tolik naděje na snahu po řešení, které by našim názorům vyhovovalo. Čteme-li na př., že školní mládeži je zakázán - ne ministerstvem školství, nýbrž ministerstvem vnitra - přístup na určité filmy, poněvadž jsou neseny pacifistickou tendencí, tu je ovšem těžko věřiti, že dotčené resorty budou se chtíti stavěti příznivě k otázce odzbrojování.

Podle mého názoru nemůžeme však čekati, jak to dopadne všude jinde a udělati nějaký krok teprve, až všude jinde ty kroky budou učiněny. Vstupujeme pravděpodobně do období zcela mimořádné mezinárodní důležitosti. Společnost Národů je ochromována ve své činnosti spornými zájmy velmocí. Je to tam ještě horší, než v naší koalici. (Veselost.) My, kteří známe své vlastní obtíže, nebyli jsme tak netrpělivými pozorovateli, jako se vyskytli netrpěliví lidé v jiných zemích. My již proto jsme byli shovívavější proti pomalému postupu prací Společnosti Národů, poněvadž jsme si vědomi, že velmoci tak dalece nepotřebují Společnosti Národů jako státy malé. Ale právě letos došlo ve Společnosti Národů a v jejích konferencích k mimořádně zajímavému zjevu. Když nebylo možná, aby došlo k nějakému výsledku dohodou velmocí, když ty různorodé zájmy velmocí tak na sebe narážely, že paralysovaly přímo činnost Společnosti Národů, tu se najednou objevilo t. zv. "sdružení osmi". To bylo sdružení osmi malých a středních států. A já jsem velmi rád, že mohu konstatovati, že Československo bylo mezi těmi státy, které se spojily, aby ukázaly, že nemohou to býti jen velmoci, jež rozhodují na mezinárodním foru, že musí býti také slyšán hlas malých států, jež mají občas docela jiné zájmy než velmoci.

Toto "sdružení osmi" vnutilo již určitá řešení v první fási odzbrojovací konference; když resoluce našeho zahraničního ministra byla přijata, třebaže je tak hubená, tak je z velké části zásluhou tohoto "sdružení osmi". Také na letošním shromáždění Společnosti Národů opět se objevilo toto "sdružení osmi" a zasáhlo velmi účinně do průběhu jednán nejen politického, nýbrž i hospodářského.

Proto mám za to, že nesmíme čekati, co udělají jiní a jíti teprve za nimi, zejména nesmíme čekati, až budou velmoci hotovy s nějakým plánem, ať politickým, či hospodářským, poněvadž musíme býti připraveni, že budeme spolu povoláni, abychom v nejbližší době aspoň jako součástka těch malých států udávali v mezinárodním světě určitý tón.

Jsem si vědom toho, že to vše, o čem jsem mluvil, není socialistické řešení. Ale budou-li provedeny ty projekty, jichž jsem se dotkl, budou urovnávati cestu k harmonisaci zájmů a k mezinárodnímu dorozumění. Jisto je, že už to, co se dnes na mezinárodním hospodářském poli děje, je na hony vzdáleno od individualistické koncepce, na které spočívá soukromopodnikatelský společenský řád. Když snad nynější stav není ještě dokladem o zhroucení tohoto společenského řádu, je aspoň silným dokladem o tom, že tento řád je donucen k podstatným ústupkům novým řádům, jež už v lůně jeho se rodí.

Jak rychlý bude vývoj další, to záleží na mocenských silách, jichž zájmem jest, aby vývoj posunovaly kupředu, zejména na síle dělnické třídy. Toho si byla velmi dobře vědoma sociální demokracie, která proto pracuje na posílení dělnické třídy doma i za hranicemi. Doma tím, že se snaží každému jednotlivci poskytnouti potřebné ochrany, jak jako dělníkovi, tak jako občanovi, a tím, že neučinila za celou dobu své působnosti, co by stálo v cestě sjednocení dělnické třídy. Tato činnost vykazuje svoje úspěchy. Československá soc. demokracie sloučila již všecky složky, které byly mezi ní a dnešní komunistickou stranou. My jdeme po cestě, na jejímž nejbližším úseku se domáháme v hospodářské politice práce a chleba, ve vnitřní politice ochrany, posílení a rozšíření demokracie, v politice zahraniční mezinárodního dorozumění a světového míru. My jsme přesvědčeni, že tato cesta je správná a na ní setrváme. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kurťak. Dávám mu slovo.

Posl. Kurťak (rusky): Slavná sněmovno! Užívám příležitosti, kdy mohu krátce odpověděti na prohlášení pana předsedy vlády, který neuvedl svého programu o Podkarpatské Rusi, zapomněl na její strašný hospodářský, kulturní a politický život a chová se ve svém prohlášení tak, jakoby ta upřímná Podkarpatská Rus, která se dobrovolně připojila k Československé republice, v hranicích Československé republiky vůbec neexistovala.

Podkarpatská Rus, která se na žádost pana presidenta Masaryka dobrovolně připojila k Československé republice, obdržela saint-germainskou mírovou smlouvou ze dne 10. září 1919 autonomní práva, která jsou zajištěna i ústavní listinou Československé republiky. Bez zřetele na to Podkarpatská Rus ani do dneška nedostala do svých rukou zajištěných jí práv; do dneška vláda republiky spravovala Podkarpatskou Rus tak jako nějakou dobytou kolonii a jak je zřejmo z prohlášení předsedy vlády, také Malypetrova vláda bude pokračovati v této politice na této Podkarpatské Rusi, která ohromnými příjmy ulehčila zadlužené politice československé vlády, která stále ještě pokračuje ve velmocenské politice a zvyšuje své nesnesitelné dluhy, jež hodlá uhraditi daněmi, vymáhanými exekucemi a dražbami.

Abych ukázal, v jakém hospodářském stavu jest Podkarpatská Rus, předložím vládě jako doklad chléb, kterým se podkarpatoruské obyvatelstvo musí živiti. (Řečník ukazuje černý chléb.) Tento tak zvaný chléb, který nacházíme takřka jen u bohatšího obyvatelstva, nelze poznati, nelze zjistiti, je-li z ovsa nebo žita, a když jsem jej ukázal panu předsedovi vlády, přivoněl k němu a sám nevěděl, z čeho asi je. V Čechách i dobytek se živí lépe než u nás lidé. Kromě tohoto chleba jsou brambory, které (Řečník ukazuje drobné brambory.) myši tak zničily, že se naprosto nehodí k požívání obyvatelstvem.

Takovou velmocenskou politiku vésti k našemu hospodářskému úpadku, když náš podkarpatoruský lid hladoví a bude hladověti, to jest hanba pro naši republiku a její mnohomluvnou demokracii! Moje prohlášení nechce býti demagogií, nýbrž důkazem jisté pravdy, neboť Podkarpatská Rus jest v očích vlády ještě dnes po 12-letém našem soužití terra incognita. Ještě dosud se vláda informuje o karpatoruských poměrech prostřednictvím okresních hejtmanů a agrárních družstev, která vloni ukradla chudému lidu obilí k setí a prodala je židovským mlýnům.

Bude-li naše vláda pokračovati v této politice, nebudou-li sníženy ohromné výdaje státního rozpočtu, pak takovou hospodářskou politikou může se stát přivésti k úplnému úpadku. Dosud vláda více než o 100 milionů Kč překročila rozpočet schválený sněmovnou, ale letošní rozpočet na r. 1933 bude překročen více než o 1 miliardu, neboť jak finanční, tak i hospodářská politika jsou tak špatné, že zemědělská třída s ostatními třídami nemají žádných příjmů a finanční ministr s daňovými létacími komisemi vymačkává poslední haléře z kapes.

Po stránce kulturní Podkarpatská Rus ztratila vinou bezcharakterní politiky svůj rodný ruský jazyk, místo něhož ministr školství a národní osvěty, porušiv svým činem mírovou smlouvu, ústavní listinu a ministerské nařízení ze dne 3. února 1926, násilím zavedl jako vyučovací jazyk ukrajinskou hatlaninu, nikoliv ukrajinský jazyk, nýbrž haličsko ukrajinskou hatlaninu, a proto naše děti jsou nuceny učiti se z ukrajinských učebnic, kterým nerozumějí, jakoby se byli k Československé republice připojili Ukrajinci a nikoliv podkarpatští Rusíni.

Náš guvernér jest v očích vlády jen figurou, nemá žádných práv, a ukrajinské noviny a exponenti nazývají našeho guvernéra dr Beskyda Tutenkamenem. Návrh na autonomii, který jsem podal, má vláda v rukou již rok, a nyní tak zvaná "ruská komise" skládající se z pěti českých ministrů, oktrojem hodlá zesíliti u nás neznámý nám autonomní zákon.

Podkarpatská Rus jest politickou frontou agrárníků a socialistů, kteří nám dosud nepřinesli nic dobrého. Nynější koaliční vláda chce zase v tomto smyslu pokračovati ve své politice, pokud jde o ubohou, vyděděnou Podkarpatskou Rus. Proto protestuji proti prohlášení pana předsedy vlády a budu proti němu hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo p. posl. Hlinkovi.

Posl. Hlinka: Slávna snemovňa, ctení pánovia! Dámy schádzajú. Mám úlohu prehovoriť v mene klubu poslancov slovenskej ľudovej strany a tlumočiť stanovisko slovenskej ľudovej strany ako i Slovákov voči vláde, ktorá sa včerajšieho dňa slávnej snemovni predstavila a ktorá včera svoj program tuná prečítala.

Kto sledoval behom minulého leta politické pomery a zápasy menovite vo vláde a slávnej koalícii vládnej, ten musel prijsť k tým konklúziám, že sa tu jedná o veľkých rysoch veľkej svetovej, vnútornej i zahraničnej politiky. Keď prečítal človek orgán českých agrárov, "Venkov", tam nečítal o inom ako: Zápasy proti socialistom. Socialisti dostali 16 dvorov a majetok socialistických družstiev a mali za to zaplatiť 16 milionov. Oni zaplatili, ale dostali od štátu 40 milionov. Tedy koľko získali? Proti tomu keď človek čítal "Právo lidu" a pozrel sa, čo zase "Právo lidu" píše proti agrárom, tak sa človek zhrozil. Pozreli sme do Uhorského Hradište, do Kromeríže, do Vyškova, kde voliči vyzývajú celú agrárnu stranu, aby plnila svoje povinnosti, aby hájila záujmy ľudu roľníckeho, ľudu zemedelského, a dávali ultimátum poslancom agrárnej strany a títo páni čo robili? Svolali výkonné výbory, svolali ľudové shromáždenia, kde sa potierali. V Bratislave býv. pána min. predsedu za celé hodiny ku slovu nepripustili, dišputovali, hovorili a my sme sa nazdávali, že príjde trebárs prevrat, že príjde zmena systému, že príjde celkom nový kurs politiky, a čo vidíme, páni moji? Včera sme museli s bolom videť, že je toto, páni, invalidovňa. (Veselost.) 15 ministrov sme tu videli a vystúpil tu primár, vystúpil prabiedne a chraptí a prednáša tu program a čo nám povedal? Povedzte, čo povedal? My nebudeme, pôjdeme, príjdeme, zajdeme, povinnosť máme, ale že by on taksatívne povedal: toto a toto urobíme na poli priemyslu, toto urobíme na poli jurisdikcie, na poli zákonodarstva, zahraničnej politiky, na poli diplomacie? (Hlasy: Úsporné opatrenia!) Úsporné opatrenia, príjde úsporná komisia, príjde, ale kedy príjde, ako príjde, o tom nám vláda absolutné ničoho nepovedala. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Okolo čoho sa krúti osa dnešnej politiky? Osa politiky by mala byť, sanovanie vnútorných financií, sanovanie priemyslu, sanovanie roľníctva a našich vnútorných pomerov. A čo vidíme? Viškovský "abtreten" a Bradáč "zutreten". (Posl. Nitsch: Antreten!) Ja neviem nemecky tak ako vy. Tedy jeden odstúpi, druhý pristúpi. Pristúpi Hodža, odstúpi tam ten a pristúpi pán predseda Staněk, dr Staněk (Hlas: Doktor?) dr Staněk.

Ja myslím, slávna snemovňa, že osa celého boja nemala byť nič iného, ako platy úradnické. My Slováci sme boli vždy loyálnymi štátu. A slovenskí úradníci uznávali, že keď dnes na Slovensku, keď dnes v celej republike je kríza, keď je ľud už tak zubožený, že nemá už ani na zápalky, že dneska musí s kremeňom a ocielkou a s prachňom oheň zakladať do svojho sporáku, že dnes na Slovensku ľud musí si vziať zápalku a rozkálať ju, aby s ňou mohol dvaráz alebo triráz zapáliť, keď už dnes ľud v Horehroní, v Šáriši a vo Spiši je bez soli, keď neni na soľ, jesť chlieb s maslom. Dnes je nie doba piť všelijaké šampaňské, alebo niečo takého, ale je doba biedy v tom najužšom slova smyslu, vtedy slovenský úradník povedá a povie: Áno, tu je trudná doba, trpí ruka, trpí noha, trpí celý národ, nech budeme i my trpeť, doneseme obeti i my. Takto povedali slovenskí úradníci. Ale prišla deputácia českých úradníkov pred pana prezidenta 27. októbra a predniesla tam protest, keď sa znižia naše platy, nákupná schopnosť padne, toto utratíme, tam to utratíme. Dobre, mám porozumenie, práva nadobudnuté, postavenie, dôchody žiadny človek zadarmo neopustí a nedaruje. Tomu je tak. Ale prišla, dľa Vestníku berných úradníkov, komisia k pánu prezidentovi a predniesla mu svoje sťažnosti a svoju biedu a tu dľa časopisov a dľa "Vestníka berných úradníkov" by bol mal pán prezident deputácii a delegácii toto odpovedať (čte:) "Znám dobre otázku sníženia platov štátnych zamestnancov, poneváč ju študujem podrobne a tiež porovnávam platy štátnych zamestnancov v iných štátoch. Pri terajšej hlbokej kríze je otázka, čo teraz ďalej. Sme vo finančnej kríze, ktorú musíme vyriešiť. V minulosti sme narobili ťažké chyby, ktorých sa musíme uvarovať. Je rozhodne nutná zmena dnešného systému a treba bezohľadne potierať korupciu, či úradníckú alebo politickú." - Hlava štátu povedá: Korupciu či úradnícku alebo politickú! - (Čte:) "Je jej ďaleko viac, než sa nám zdá." - Nech nám ju pomenujú, ukážu! (Čte:) "Obidve korupcie treba vyvrátiť z koreňa, a to by malo byť úkolom v prvom rade verejných zamestnancov, ktorí môžu v tomto smere vykonať veľmi platné služby. 28. ríjen mal by byť pre štátnych zamestnancov opravdu dňom významným. Čo ja však môžem robiť? Podľa predpisov ústavy nemôžem priamo zasahovať. Každý z nás má ísť za heslom "nekrásť"! (Hlasy: A nebáť sa!) Malypetr bol poverený sostavením novej vlády a toto poslanie ide mu ťažko." - No, včera mu to neišlo ťažko. (Čte:) "Jedná so sociálnymi demokraty asi o 50 mil. Kč a nebude-li dohody, je nutná úradnícka vláda, ktorej mená už mám napísané." (Hlasy: A systém zostal!) Všetko zostalo.

"Obrodné hnutie vítam, bola by to záslužná činnosť. Sám nemôžem všetko vedeť, avšak štátni zamestnanci môžu vedeť všetko. Spôsobov riešenia je veľmi mnoho a veľmi by pomohla i reforma štátnej správy. Sám som v ťažkej situácii, poneváč nemám, komu bych sveril správu štátnych vecí, ktorú musí niekto obstarať. Neni dostatok ľudí, ktorí by prevádzali cieľuvedomý štátny program. Je nespokojnosť s politikmi a veľká nespoľahlivosť. O vašich srážkach viem, a je mi sympatické, že sa bránite. Podarí-li sa to, sám to rád uvítam."

Bolo tiež upozornené na daňové nedoplatky a personálnu politiku ministerstva financií a pán prezident si poznamenal niektoré prípady.

Pánovia, včera prišlo dementi na toto, že to pán prezident nepovedal, že niečo iného povedal. Ja koncedujem, že to, čo hovorí hlava štátu, nemá ísť do verejnosti. Za monarchie bola kontrasignácia ministra a len to išlo do verejnosti, čo mohlo a smelo tam ísť. (Hlasy: Bolo to dementováno!) Ráčte si to vykladať, ako sami chcete, pravda sa vždy skrýva, ale ja som si istý, že to povedal pán prezident, jeho oko otcovské, prezidentské toto videť muselo a videlo, ale že vám takto svedectvo vydal pán prezident, že neverí on politikom, že neverí vôbec štátnikom, toto bych nebol veril, a my budeme veľmi vďační pánu prezidentovi, keď nám povie - či on či jeho zodpovedný minister - čo vlastne povedal.

Včera predstavila sa naša vláda. Prišlo 15 ministrov. My čakali sme zmenu systému, my čakali sme, slávna snemovňa, že predstúpi tuná vláda a že nám povie, ať už 15 ministrov alebo 5 ministrov - toľko ministrov nemá snáď ani jeden štát v Europe... (Hlasy: Ještě Rumunsko!) Áno, Rumunsko. Povedali, že ideme redukovať výlohy, ideme restringovať úradníkov, to je asi tá istá pieseň, ktorá bola nastolená v r. 1925, neredukovali ani jedného, ale prijali ich nových 30.000. (Tak je!) Dnes časopisy hovoria, že 30.000 nových úradníkov je prijaté do štátnej služby. (Posl. Sivák: Čo sa stalo v Ružomberku s 3 Slovenkami?) Chcete vedeť o Ružomberku? Prijdem i na to. Aby vec nezastydla, aby sa nezabudlo, čo sa stalo v Ružomberku, poviem to zaraz. V Ružomberku 3 dievčatá, Slovenky Margita Hýrešová, Maria Ďulajová a Anna Janičová - jej otec bol riaditeľom pozemkovej knihy, ale zomrel pred časom - pracovaly 2 roky pri krajskom súde v Ružomberku, pracovaly zadarmo ako volontérky dva roky, čakajúc každý deň svoje vymenovanie. Keď dievča nemalo čo robiť, vstúpilo do štátnej služby. Pracuje 2 roky a čaká svoje menovanie. Pred 2 týždňami dostane od prezidenta vyššieho súdu z Bratislave Nešveru: Nemenujeme vás, nepotrebujeme vás, ste prepustená. A ten istý deň istá Maria Šebenová, Češka, dcéra tamojšieho riaditeľa kancelárie krajského súdu bola menována so 700 Kč platu. (Výkřiky: A pred tým nebola v úrade!) A nebola pred tým v úrade. (Hlasy: Však je to nie len v Ružomberku!) Je to na celom Slovensku tak. Ale že to robia v Ružomberku... (Výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hlinka (pokračuje): Nemôžem všade to všetko videť. Ráčte to tu predniesť. Ja viem, že v poslednej dedine slovenskej sú tie isté krikľavé prípady ako v Ružomberku.

V Ružomberku sa uprázdnilo miesto strážcu v trestnici. Koho menovali? 50 sa ich uchádzalo. Čecha menovali. V Ružomberku bola potrebná žena, ktorá by dozerala nad trestankyňami ženami. Myslíte, že z tých 1421 nezamestnaných v Ružomberku robotníkov nemáme ani jednej súcej ženy, ktorá by tam učila tie trestanky? A nemenovali Slovenku, ale Češku. (Posl. Dubický: Proč se takové věci dějí? Jestliže je toto pravda, pak to není správný systém!)

Slávna snemovňa! Ja obraciam sa na pána posl. Dubického ako vážneho stlpa agrárnej strany, ktorá má ministerského predsedu, aby zaviedol v Ružomberku vyšetrovanie, či je to pravda alebo nepravda, a podľa vyšetrovania nech pokračuje.

V Ružomberku bol učiteľ hodne súcí, Opluštil i s manželkou. Intervenovali sme, chodili sme, aby bol menovaný za správcu tamojšej ľudovej školy a mešťanky. Odišiel pán Loucký do Prostějova za inšpektora a myslíte, že ho menovali? Doniesli z Púchova Drnca nie preto, že je pedagog, nie preto, že by požíval dôvery, ale jedine preto, aby zabili Slováka Čechom. Toto je láska? (Ministr dr Dérer: Konkuroval Opluštil?) Áno.

Pán minister, vy ste vinen ako Slovák, máte vedeť, že na Slovensku miesto v prvom rade patrí Slovákom. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.) Tou istou mierou, ktorou nám budete merať v Čechách, budeme merať aj my. A ja nečakám, pane minister národnej osvety, od Čecha, aby on tam menoval Slováka, ale od vás čakám, abyste na Slovensko Slováka menoval. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Páni moji, v tomto neobstojíte, ráčte sa hájiť čímkoľvek, ale neobstojíte. My si žiadame, aby na Slovensku Slovákom bol daný ten kúsok chleba, ktorý ím patrí. (Ministr dr Dérer: Nikdy nebolo menované toľko Slovákov ako teraz!) Koncedujeme, že boli menovaní. (Ministr dr Dérer: Každý slovák profesor dostal miesto a je umiestený na stredných školách! 15 rokov musia čakať českí profesori, až dostanú miesto!) Pán minister, v čom ste dobrý, v tom vás pochválime, to je objektivita, to je spravedlnosť, že ste na gymnáziách trošku napravil ten systém, to uznávame. To uznávame dr Dérerovi, ministrovi. Ale, páni moji, ja prednášam faktá, ja tu nestaviam žiadne hypotézy, čo by sa malo robiť, ale čo sa stalo. Slávna snemovňa, ja prichodím z provincie... (Posl. Onderčo: Čo ste urobili, pán minister, s Klačkom?) No, Klačko ako legionár, pane minister, by si bol zaslúžil a láska vaša k "Slovenskej matici" mala byť tak veľká, že ste tam mal nechať Rudolfa Klačku proti všetkému tlaku - ja viem, že sa to stalo pod tlakom - a povedať: Tam ostaneš, lebo ťa potrebujeme ako zástupcu "Slovenskej matice". Však viete, ako to dnes vyzerá s "Maticou slovenskou". Nebudem sa šíriť ďalej.

Slávna snemovňa, ja prichádzam z provincie, z Ružomberka. 28. ríjna, - my hovoríme októbra -, odhalili sme pomník černovských martirov. Pri tomto odhalení sme boli Slováci i Česi, bola jednota, bola svornosť, každý prejavil, čo vedel a doniesol uznanie. A čo bolo príčinou toho, že sa prejavila táto láska, páni moji? V tom, že po 25 rokoch konečne republika uznala a uznala aj slovenská liga svoju povinnosť, že tá teplá černovská krv, ktorá pred 25 rokmi padla tam na chladnú pudu cintorine černovského, je odmenená kamenným monumentom, ktorý sa dňa 28. októbra odhalil. Páni moji, pred 25 rokmi chodil Andrej Hlinka po Čechách, dnes je tomu práve 25 rokov a neviem, kto žije či nežije z tých pánov, ktorí mňa tehdá vítali v Plzni, na Žofíne, na Žižkove a na Smíchove. Ja myslím, že ste to boli vy, páni moji, ktorí ste tiahli môj voz. Ja som za to vďačný a ja vám to uznávam. Páni moji, keď som bol 27. októbra v Napajedloch a potom v Hodoníne u môjho priateľa dr Kolíska - bol som tam náhodou - ružomberský proces 1906, kde nás 12 ružomberských politikov postavili pred súd, vzbudil pozornosť Europy. Preca to bolo neslýchané, že pre voľbu, pri ktorej sa žiadna nelegálnosť nestala, boli sme postavení pred súd a odniesli sme si 12 rokov väzenia. Dostávali sme 12 rokov trestu. Vtedy toto vzbudilo pozornosť. R. 1907 dňa 27. októbra v Černovej ľud nevinný bol strieľaný, ľud nevinný padol za obeť tyranie a presile. Vtedy som sa nachádzal na Morave. Písali Maďari, že príčinou černovského masakru bol Hlinka, ktorý dva týždne nebol na Slovensku, nik nevedel, kde som. A túto mienku, toto podozrenie ste priniesli pred 5 rokmi semka. Toto ste vy netvrdili? Neboly vydávané pohľadnice, ako Hlinka chodí po mrtvolách černovských? Ja som chcel ísť medzi tie mrtvoly a ja vám hovorím, keby bol býval Andrej Hlinka doma, tie mrtvoly by neboly padly a len prez moju mrtvolu by to bolo išlo! Ale iste vy ste tomu zabránili, abych neišiel, a vy jste riekli, abych držal turné a prednášky po Čechách a na Morave. (Hlasy: V Boleslavi jsme vás nosili na ramenou!) Veď vy mňa budete ešte nosiť! Garantujem vám to. Jestliže politická situácia to bude vyžadovať, vy mňa budete nosiť i s klerikou na rukách. Nebojte sa! Juriga vám to niekoľkokráť riekal, že vy budete chodiť pekne, krásne do svätyne a piť svätú vodu, aby to Hlinka videl. Ja sa nebojím a som vám vďačný, ešte to kvitujem, som vďačný, ale rieknete, slávna snemovňa, či sa Andrej Hlinka zmenil? (Hlasy: Sestaral!) Áno, vlasy mi vypadaly, moje lice vyziably, moja pleť vyšedla, ale moje srdce je tak slovenské, aké bolo! (Výborne! - Potlesk.)

Ja som sa nezmenil, páni moji; a kde sú tí, ktorí s Andrejom Hlinkom pred 25 rokmi, 1907, bojovali v Ružomberku, na Lučkách a v Červnovej? Tu mám malé vydanie Volnej Myšlenky z r. 1909: "Slovenská obec Lúčky v zápase s církví maďarisující. Napsal slovenský buditel". Kto to je? (Hlasy: Šrobár!) Áno, Šrobár. A ten píše: "Ľud slovenský sa presvedčil, že v týchto netvoroch Párvyho nieto ani zbla ľudskosti, lásky a milosrdenstva. Ľud slovenský hovorí o nich, že sú bez Boha, bez náboženstva, bez viery a bez mravnosti." Ľud slovenský to hovorí. "Nuž", píše Šrobár, "nuž, ktorý Slovák si chce stať medzi týchto lotrov? Medzi nimi je už slovenský Judáš, zradca slovenského ľudu, kaplan Jehlička. Pezinskí Slováci dali mu mandát na snem, aby tam bránil ľud. Zahodil pred bojom zbraň, prijal mastný úrad kňazský a teraz se pridal k nim, aby slovenský ľud vábil slovenským jazykom ako cigánka pod plotom: "dajte, gaždíčku, korunku pre kresťanskú stranu"... (Výkřiky.)

Dnes mi neide o to, či je tam Jehlička, či je tam niektorý iný odpadlík, ale ide mi o to, ako smýšľal Šrobár, Hodža, Štefánek a ostatní páni, ktorí dnes zapierajú a pomíjajú a nevidia vôbec slovenského národa. (Tak jest! - Hluk. Výkřiky: Hlasisti!) Ti hlasisti hovoria toto: "Slovenský ľud a jeho slovenskí vodcovia musia sa raz navždy postaviť na svoje vlastné nohy". Chodia na svojich vlastných nohách, čo? (Veselost.) "Žobrať pred cudzím dvorom, žobrať o cudziu milosť a almužnu je ohavná vec pre zdravého človeka. My si môžeme vystaviť vlastný slovenský príbytok".

Ale z čoho ho stavia Šrobár? Len počúvajte, ako vás klamú tí páni, čo hovoria na Slovensku a čo hovoria v Prahe? "Dosť nás je Slovákov, aby sme sa sami riadili, sami sa o svoje veci starali a sami vlastnou silou postavili sa medzi vzdelané, kultúrne národy Europy. Slovák dosiaľ žobral pred panským dvorom, chcel žiť z almužny panskej a preto ho odháňali a musel spávať a krčiť sa na humne a v stajni, alebo pod holým nebom". (Výkřiky.) Čo hovorí Šrobár v "Pondelku"? (Hlasy: To je ostuda!) Slávna snemovňa, čo hovorí dnes Šrobár, to vieme, ale upomínam slávnu snemovňu, českých bratov, aby duchov rozlišovali a vedeli, kto pravdu hovorí a kto hovorí nepravdu. Jedno mne tu musíte uznať a vystaviť svedoctvo, že Andrej Hlinka bol Slovákom (Tak je!) a že Andrej Hlinka je i dnes Slovákom. Vydáte mne to svedoctvo? (Áno!) Neverím, že byste uznávali, že by som sa bol spájal s nepriateľmi. (Posl. Dubický: To je vaší mravní, lidskou a božskou povinností býti Slovákem!) A prečo to nepovedáte Š r o b á r o v i? (Posl. Dubický: Také je to jeho povinností!) Až príjde Šrobár na Slovensko, Dubický mu to odkazuje.