Na Podkarpatsku je hlad. To museli doznati po našem lednovém odhalení nejen měšťáci, nýbrž i t. zv. "socialističtí vůdcové". Hladoví tam více než 50% obyvatelstva. Dělnická Pomoc, která jediná vedla pomocnou akci pro hladovějící Podkarpatska, byla rozpuštěna, pomoc hladovějícím byla zastavena. Bylo vzato už hodně milionů ze státní pokladny pod záminkou zásobovací akce pro Podkarpatsko, ale ty miliony rozdělili si kolonisátoři Podkarpatska, agrární náčelníci okresních úřadů, jak musilo doznati samo "Právo lidu" i měšťácký tisk. Na Podkarpatsku je hladomor - úplavice, exekutoři. Ale není tam chleba, kukuřice, není tam lékařů, ani léků, není tam ani na sůl. Je tam však dosti a dosti českých kolonisátorů, četníků a exekutorů, je tam dost a dost českoněmecko-maďarských plantážníků. [ ].

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Štětka (pokračuje): [ ].

Lid se bouří, vyhání exekutory z vesnic, dochází k velkým demonstracím, zasahuje ozbrojená moc, četníci střílejí do bezbranného lidu. Demokracie je zachraňována. Vláda lidu - pro lid - k tomu mlčí. Mlčí k tomu 7 socialistických ministrů.

Hladová katastrofa v Rudohoří není o nic menší, než na Podkarpatsku. Jak strašně řádí nezaměstnanost, hlad, bída a exekutoři na Rudohoří, uvedu ze sta a sta tento případ: Obec Polevsko, okres Česká Lípa, má 1200 obyvatel, z toho 880 nezaměstnaných, hladových. Děti jsou nejen hladové, nýbrž i bosé a nahé, takže nemohou ani do školy, není tam ani na sůl, o chlebě ani nemluvě, ten je vzácností na stole proletáře. Přes to však navštívil tuto hladovou obec exekutor s 260 exekucemi. Není to více než drzost, není to výsměch vší té bídě a hladu?

Podali jsme návrh k záchraně hladových před smrtí hladem v Polevsku tak, jak nám jej hladovějící poslali. Návrh jest ověřen všemi politickými a odborovými organisacemi bez rozdílu, i obecním úřadem. V návrhu se žádá 5 vagonů brambor, kterých je v Československu nadbytek, jeden vagon mouky, které je v Československu nadbytek, 20 q cukru, kterého je v Československu nadbytek, 10 q sádla, 10 vagonů uhlí, které hoří na haldách, a 100 Kč na každého hladovějícího nezaměstnaného, aby si mohl na zimu koupiti to nejnutnější. Úhrada podle návrhu, vyšlého z obce, za nímž stojí všechno obyvatelstvo - v celkové výši 169.000 pro záchranu 880 hladovějících osob má býti vzata jako bezúročná zápůjčka, která byla poskytnuta ze státní pokladny Klusáckému spolku v Praze v částce 500.000 Kč. Tento návrh má provésti podle přání ministr soc. péče a ministr zásobování. Měl by zde pan Stivín také prohlásiti, že tento návrh je demagogický, když jej podepsaly a podaly organisace, patřící k jeho straně, a mohl by tak prohlásiti také pan ministr dr Czech, když jej podepsali a podávají ne poslanci jeho strany, nýbrž organisace jeho strany.

Bída a hlad zavládly i na Podbrdsku, kde stavbou vojenské střelnice byli chudí obyvatelé ožebračeni, kde lesní dělníci pracují jeden, nejvýš dva dny v týdnu a kde v důsledku hospodářské krise je víc než 50 % nezaměstnaných, kde exekutoři prohánějí ubohé hladové obyvatele Podbrdska právě tak jako přepapaní správci státního majetku v erárních autech. Bída podbrdských občanů byla už několikrát vyjádřena v memorandech, podaných vládě a vojenské správě, která však dosud leží nevyřízena. Bída, hlad a nezaměstnanost, zakázaný přístup chudých Podbrdčanů do státních lesů, zákaz sbírání hub a chrastí, zákaz vyžinování lesní trávy, jediného prostředku k obživě, který tu byl již za císaře pána chudému Podbrdsku bezplatně a volně dáván, znamená katastrofu. Podbrdské lesy staly se eldorádem přepapaných pánů, a chudáci do lesů nesmějí, jsou stále voděni za nos, už několik roků jest jim slibováno vyřízení jejich požadavků. Všechnu tu bídu, zpupnost lesních správců na Podbrdsku chtějí dnes vůdci nár. socialističtí řešiti založením národohospodářského podbrdského svazu, na který jim podbrdští občané kašlou, ale zato žádají důrazně projednání všech svých požadavků, projednání návrhů, které podal klub poslanců komunistické strany a ve kterých se navrhuje úplná náhrada škod způsobených stavbou vojenské střelnice na Podbrdsku a zaměstnání lesního dělnictva. Hladovějící na Podkarpatsku a v Rudohoří se domáhají důrazně projednání našeho návrhu na pomoc, který leží v zásuvce předsedy soc.-politického výboru, soc.-demokrata dr Wintra.

Bídu, hlad a nezaměstnané milionové armády není nadále možno odbývati poukazem ministra soc. péče dr Czecha, že není peněz, když každý - ovšem vyjma placené agenty finančního kapitálu a fabrikanty - ví, že v posledních měsících dostalo se ze státní pokladny 12 bankám 2.100 mil. Kč sanačních vkladů a podpor.

Ministr soc. péče dr Czech uvedl v programovém prohlášení ve schůzi soc.-politického výboru dne 23. září t. r. k otázkám nezaměstnaných, chleba a práce: "Kdyby mělo ministerstvo soc. péče k disposici finanční prostředky, mohlo by býti vyřízeno 3.329 žádostí o povolení produktivní péče o nezaměstnané a 2.840 žádostí stavebních, čekajících na vyřízení a z největší části již k vyřízení připravených, a tím by mohl býti dán chléb a práce dalším statisícům dělnických rodin." Velmi krásné jako slova, která byla promluvena z okna a to ústy ministra socialisty! Ale ukázali jsme p. ministru soc. péče dr Czechovi, kde jsou prostředky k okamžitému použití na produktivní péči. Navrhli jsme, aby pohledávka ministerstva nár. obrany za výzbroj svěřenou selským a fašistickým ozbrojeným bandám byla vymáhána, aby byly vymáhány výdaje na francouzskou vojenskou misi za 11 let, aby byly vypověděny bezúročné půjčky náboženským organisacím, náboženským fondům, aby byla vypověděna bezúročná půjčka Jockey klubu, Klusáckému spolku, aby byla vypověděna záloha fondu pro provádění pozemkové reformy, pohledávka u bývalého Státního obilního ústavu, bezúročná zápůjčka Dubrovnické hotelové společnosti, bezúročný vklad státu v Ruské národní bance v Praze, zbytek pohledávky za Zbrojovkou v Brně, bezúročná půjčka papírně v Slabošovcích, státní bezúročný vklad u jiných finančních ústavů, pohledávka za rafinerií minerálních olejů, zápůjčka Ústřední elektrářské akciové společnosti v Praze, čímž bude ministr soc. péče míti okamžitě 330 mil. Kč.

Ale co se stalo? Nejen že proti našemu návrhu na zaopatření peněz pro ministerstvo soc. péče hlasovali měšťáci, nýbrž také všichni socialističtí poslanci včetně německých soc. demokratů - a to zde prostě konstatuji.

Potírání drahoty, lichvy a zdražování lidových životních potřeb je požadavkem 80 % obyvatelstva tohoto státu. Ceny životních potřeb všeobecně stoupají. Zdražovací a zbídačovací plán byl zahájen zdražením zápalek o 50 %, zdražením tabáku, zvýšením daně z obratu o 50 %, zdražením kvasnic. Byly zvýšeny činže, zejména ve státních a obecních domech až o 100%, podražilo palivo, v poslední době dochází ke zdražení chleba o 5 %, mouky o 5 %, mléka o 12%, vajec o 15 %, tuků o 7%, másla o 20 %, vepřového a uzeného masa o 7%. Velkouzenáři zahájili zdražovací plán, zdražili vuřty a párky o 10 haléřů a při tom zhoršili kvalitu uzenářského zboží. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Zároveň se stoupající drahotou zahájili fabrikanti, kovobaroni a uhlobaroni a všechna vykořisťovatelská čeládka útok na mzdy a platy. Zisky fabrikantů a uhlobaronů stále stoupají, neboť hospodářská krise je řešena jen a jen na účet dělníků a drobných poplatníků, právě tak jako krise státní pokladny, kterou vyprázdnili bankovní defraudanti, má býti odstraněna snížením platů státních a veřejných zaměstnanců, snížením hubených pensí a hladových rent válečných poškozenců.

Státní pokladna je prázdná, což je věcí samozřejmou při dravosti finančního kapitálu, při korupčním systému státotvorných stran, při daňovém systému, kdy se odpisují stamiliony milionářům a milionářským společnostem a kdy daňová reforma vynesla milionářům 3 miliardy za 2 roky.

Aby bylo zabráněno snížení platů státních zaměstnanců, snížení hladových pensí, žebráckých almužen válečných poškozenců, navrhl klub poslanců komunistické strany:

1. aby po dobu vykonávání úřadu ministerského a po dobu pobírání ministerského platu nedostával ministr ze státní pokladny plat jako úředník nebo poslanec. Úspora při 16 ministrech, z nichž 14 pobírá dvojí a 10 dokonce trojí plat, činila by 1,500.000 Kč;

2. aby po dobu vykonávání poslanecké a senátorské funkce poslanec či senátor nepobíral plat ze státní či veřejné pokladny jako zaměstnanec. Úspora při 121 poslancích a senátorech, kteří jsou státními a veřejnými zaměstnanci, z nichž je 24 kněží, 32 profesorů, 24 učitelů, 35 státních a veřejných úředníků, 6 železničářů, kteří pobírají dvojí plat, činila by 5,500.000 Kč;

3. aby platy generálů čsl. vojska a četnictva byly sníženy, a to tak, aby nepřesahovaly 36.000 až 56.000 Kč ročně. Úspory při 123 generálech s platy 93.000 Kč činily by 6 mil. Kč;

4. aby platy plukovníků a všech vyšších důstojníků čsl. vojska a četnictva byly sníženy na 26.000 až 36.000 Kč ročně, čímž by se dosáhlo úspory 100 mil. Kč;

5. aby platy státních úředníků ve vyšších hodnostních třídách byly sníženy na 28.000 až 56.000 Kč ročně, takže při počtu vysokých úředníků 57.392 s ročním platem 93.000 Kč dalo by se uspořiti 200 mil. Kč;

6. aby platy soudců ve vyšších služebních třídách byly sníženy na 28.000 až 56.000 Kč ročně, čímž by se dosáhlo 3 mil. Kč úspor;

7. aby platy profesorů vysokých škol ve vyšších služebních třídách byly sníženy na 28.000 až 56.000 Kč, při čemž by se uspořilo 6 mil. Kč;

8. aby pense bývalých rakouských generálů a vysokých důstojníků byly sníženy o 25 %, čímž by se uspořilo 28 mil. Kč;

9. aby obnos rozpočtený na cestovné a diety, zvláštní honoráře, odměny a tantiémy vysokých státních úředníků byl snížen o 50 %. Úspora na dietách, které činí u vysokých úředníků 100 až 200 Kč na den, činila by 100 mil. Kč;

10. aby všechny podpory věnované ze státní pokladny na kultus a bohatým náboženským církvím, majícím v Československé republice na 30 miliard majetku, byly zrušeny, a tím by se dosáhlo úspor 100 mil. Kč;

11. aby bylo zastaveno přímé i nepřímé podporování peněžních ústavů, průmyslových i obchodních podniků, jakož i zemědělských nebo družstevních podniků, čímž by se dosáhlo úspor 300 mil. Kč;

12. aby byl zrušen fond na výlohy vlády, dva fondy ministerstva zahraničí, které slouží vládnoucí třídě ke korupci, čímž by se dosáhlo úspor 34 mil. Kč;

13. aby byl zrušen fond pro věcné potřeby ministerstva nár. obrany, který slouží k tajnému zbrojení a přípravám k nové válce. Úspora činila by 315 mil. Kč.

Tedy podle těchto návrhů ušetřila by státní pokladna ročně 1.199 mil. Kč. To je asi tolik, kolik chce p. ministr financí ušetřiti. Tím nejsou ani zdaleka vyčerpány všechny možnosti dalších úspor, zejména úspor v ministerstvu zahraničí.

Tento úsporný návrh byl zprovoděn se světa na žádost socialistických vůdců v iniciativním výboru týž den, kdy se objevil na poslaneckých lavicích. Tím však není vyřízena tato otázka plýtvání peněz ve státní správě, tím není vyřízena otázka blahobytu a luxusního žití podpěr vládnoucí třídy. Tato otázka je dnes na pořadu boje všech pracujících, proletářské inteligence a veliké části státních a veřejných zaměstnanců.

Pomoc hladovějícím, pomoc nezaměstnaným, pomoc drobným zemědělcům, boj proti drahotě, útok na mzdy dělníků a státních zaměstnanců, to jsou otázky celé pracující třídy, a proto podal klub komunistických poslanců návrh na doplnění pořadu prvé schůze parlamentu.

Co se však stalo? Místopředseda posl. sněmovny soc. demokrat Stivín za souhlasu nejen měšťáckých stran, nýbrž i socialistických poslanců odmítl dáti rozhodnouti o našem doplňovacím návrhu k pořadu schůze, odmítl jednati o pomoci hladovějícím, nezaměstnaným a potírání drahoty, přes to, že svého času předseda sněmovny agrárník Malypetr dal přece aspoň hlasovat o podobném doplňovacím návrhu.

Horší poturčenec Turka, který ochotně aportuje jako šéfredaktor "Práva lidu" návrhy a plán pánů Preissů a Rotschildů, ale [ ] zamítá jednati o bídě a hladu milionové armády nezaměstnaných odvolávaje se přitom na jednací řád posl. sněmovny, který podle potřeby a přání Preissů a Rotschildů jejím samým libovolně vykládán a prováděn. Víme velmi dobře a s námi celá pracující třída, že pánům Stivínům a všem socialistickým vůdcům nechce se pomáhati hladovějícím, když pomáhají Preissům a Rotschildům, že se jim nechce zastaviti exekuce drobných poplatníků, když dávají souhlas k jich provádění a při tom vymáhají daňové odpisy milionářům a milionářským společnostem, že se jim nechce potírat drahotu, když ze stoupající drahoty mají stamilionové zisky jejich družstevní ředitelé, Lustigové atd. a že pokladna Velkonákupny je spojena spodním kanálem s pokladnou "Práva lidu" a se všemi soc.-demokratickými tiskovinami, které mohou vycházeti jen za pomoci korupčních fondů a podpory Velkonákupny.

Víme, že se jim nechce jednat o prostředcích boje proti uhlobaronům a fabrikantům, když dávají souhlas k odbourání platů horníků a kováků, jak je toho nezvratným dokladem Kladno a stávka kováků v Praze a jak to konečně ukázal poslední společný projev pražských kováků, na kterém pomahačům finančního kapitálu Hamplovi a spol. řekli kováci nepokrytě, co si o nich myslí a co budou dělati. Víme velmi dobře, že se jim nechce vésti boj proti snížení platů státních zaměstnanců, když ke snížení dali souhlas, že se jim nechce hlasovati pro náš návrh na odbourání dvojího a trojího platu ministrů a poslanců, že se jim nechce odbourat korupční fondy, když dvojí a trojí plat sami dostávají a když z korupčních fondů sami tyjí a pomocí těchto se sami obohacují.

Mají-li pánové Stivín, Hampl atd. za to, že se jim podaří za pomoci státního aparátu utlouci hladové obyvatelstvo na Podk. Rusi, v Rudohoří a na Podbrdsku, že se jim podaří zlomit odpor kováků, že se jim podaří potlačiti nespokojenost státních a veřejných zaměstnanců, hlad a bídu nezaměstnaných, hladové pensisty a válečné poškozence, pak se šeredně mýlí. Výprask, pánové z Lidového domu, který jste dostali v Lidovém domě, je počátkem konce vaší zrádné politiky, kterou jste prováděli na dělnické třídě celá desítiletí. Všechno to vaše běsnění, vyhrožování, snaha pomsty, rozpuštění proletářských organisací, rudých odborů a komunistické strany Československa bude rozdrceno sjednoceným bojem všech pracujících. Zamítli-li jste návrh na jednání o bídě a hladu nezaměstnaných, o státních zaměstnancích, vezměte na vědomí, že tyto návrhy jsou na pořadu sice ne vašeho, nýbrž třídního revolučního boje, na pořadu boje v závodech, boje na ulicích, boje na vesnicích.

Jednota, boj, vítězství všech pracujících jest smrtí, hrobem panství dnešní vládnoucí třídy. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Jos. Svoboda. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Jos. Svoboda: Ještě před utvořením nové vlády mělo dojíti k odhlasování bytového zákona, který je novým útokem na pracující lid. Avšak pro odpor agrárníků, kteří se dožadovali ještě většího zhoršení bytového zákona, nedošlo k jeho projednání před uplynutím platného dosud zákona, jehož platnost vyprší koncem října t. r., a proto vláda předložila návrh bytového provisoria. Při té příležitosti obrátila se na náš klub i na všechny ostatní kluby jedna z nejsilnějších organisací, totiž organisace domovníků a vrátných v Československé republice, aby znovu byla v parlamentě urgována řada iniciativních návrhů, kterými má býti definitivně upraven a doplněn zákon o právním poměru domovníků z r. 1920. V nynější bytové mizerii využívají majitelé domů řady nedostatků a nejasností dosud platného zákona z r. 1920 a postavení domovnictva systematicky zhoršují tak, že se jim stává přímo peklem.

Návrh na úpravu a zlepšení dosud platného zákona o právním poměru domovníků podali vedle klubu komunistů také soc. demokraté. Jsou to však právě oni, resp. předseda soc.-politického výboru posl. dr Winter, který úmyslně nechává návrhy na úpravu právního poměru domovníků v šuplíku a jejich projednání sabotuje. Svaz domovníků a vrátných obrátil se na všechny kluby dopisem, ve kterém žádá o rychlou nápravu. Dovolím si tento dopis přímo přečísti, aby bylo jasno, jaké nedostatky dosud platný zákon obsahuje (čte):

"Poslaneckým klubům republiky Československé! Vážení pánové! Domovnictvo v republice Československé domáhá se od doby popřevratové novely zákona o právních poměrech domovníků z r. 1920, a to z toho důvodu, že řada paragrafů nevyhovuje dnešním poměrům. Na př. § 6 přikazuje domovnictvu čistiti chodník v době zimní od sněhu a říčním pískem posypávati, je-li k tomu povinen vlastník. Nemluví se, zda vlastník domu nebo vlastník chodníku, kterým jest obec. Při čištění chodníků musí býti vždy zaměstnána celá rodina domovníkova bez jakékoliv odměny. § 8 nepraví jasně, zda domovníkovi patří byt zdarma. Majitelé domů v řadě případů požadují od domovníků dosti vysoké nájemné, jdoucí do tisíců. § 9 stanoví domovníkům odměny za konané práce v do ně od vlastníka domu, smluvené neb v místě obvyklé. S nájemníky může vlastník domu ujednati, by tuto odměnu platili přímo domovníkovi podle výše nájemného. Tento paragraf po stránce právní je vůbec nejasný. § 10 pojednává o zrušení poměru domovnického, který může býti zrušen výpovědí na 1/4 roku. Majitelé domů tohoto využívají a vypovídají domovníky hromadně, i takové, kteří jsou v místě také až 40 roků. I v dalších paragrafech tohoto zákona jsou pro domovníky nedostačující ustanovení.

Organisace domovnické podaly prostřednictvím některých poslaneckých klubů r. 1929 návrh na novelu tohoto zákona, ale až dosud nebyly návrhy tyto projednávány.

Žádáme vás zdvořile o důrazné zakročení, by návrhy na novelu zákona o právních poměrech domovníků z r. 1920 byly urychleně projednány a parlamentu předloženy, a tím vyhověno požadavku domovníků."

My vyhovujeme přání a požadavku svazu domovníků a vrátných v Československé republice a při té příležitosti protestujeme proti vědomému prodlužování projednávání tohoto zákona a žádáme také v návrhu, aby iniciativní návrhy předložené soc. politickému výboru byly v něm do 14 dnů také projednány a předloženy v nejbližší schůzi k projednání v parlamentě. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Dnes, při rozjetí parlamentní mašiny, která má chrliti znovu nové zbidačovací zákony proti pracujícím, je široká veřejnost plně zaujata dvěma význačnými událostmi: mohutným jednotným nástupem kováků na čtvrtečním celopražském táboru všech kováků, a očekáváním nové vlády, při čemž k rozvíjejícímu se boji kováků upřena je daleko větší pozornost nežli k zákulisnímu sestavování vlády a rvačkám o ministerská křesla. Pracující masy vystihují, že pro jejich osud má daleko větší význam obrovská čtvrteční demonstrace kováků nežli rozdělování ministerských křesel.

Co předcházelo čtvrteční demonstraci pražských kováků? Kovodělné dělnictvo Velké Prahy je zvláště poslední měsíce předmětem bezohledných útoků zaměstnavatelů. Úkolovým systémem a stupňovanou racionalisací výkon dělnictva zmnohonásoben, při čemž však úkolové sazby systematicky byly snižovány do té míry, že kvalifikovaní kováci chodí dnes od výplaty s několika korunami v kapse. Při tom stupňován byl zároveň fašistický teror v závodech proti dělníkům, kteří měli odvahu se brániti.

Stálé snižování mezd, hromadné propouštění dělníků ze závodů, stupňovaný teror proti zbylým dělníkům v závodech, stále častější používání §u 82 živ. ř., který zřejmě ruší ustanovení §u 22 zákona o závodních výborech, proti členům závodních výborů, kteří jsou fabrikantům nepohodlní jediné proto, že mají odvahu čeliti útokům fabrikantů a hájiti zájmy dělníků, zrychlilo jen tempo vzrůstající nespokojenosti pražských kováků.

Takovýmto způsobem zbavila se Janečkova Zbrojovka důvěrníka Mintory a dělnictvo, které se za něho postavilo, bylo za 4 dny reformistickými sekretáři nahnáno zpět do závodů. Tak se zbavila Kolbenka předsedy závodního výboru soudr. Tuháčka, po něm následoval soudr. Janda a nyní má býti vyhozen třetí důvěrník soudr. Houžvička.

K masovému propouštění dělnictva z Českomoravské a z Waltrovky nemohli již dělníci z pražských velkozávodů mlčeti. Stále více ozývaly se výkřiky dělníků, aby se šlo znovu do ulic a aby se šlo jednotně.

Kováci z Českomoravské nastoupili prví tuto cestu. 4000 kováků z Českomoravské vyslovilo se jednomyslně pro svolání táboru kovodělníků ze všech kovodělných závodů Velké Prahy. Reformističtí sekretáři sabotovali po několik týdnů toto usnesení. Mezitím byla podniknuta řada dalších útoků na mzdy dělníků a dělníci musili sáhnouti k jedinému prostředku obrany, ke stávce. Stávku zahájili slevači na kujné v Kolbence, slevač u Waltrů, kde se za slevače postavilo ostatní dělnictvo a přimělo své zástupce ke zrušení ujednání, jímž mělo býti provedeno další snížení mezd všech dělníků, na což odpověděl řed. Kumpera výlukou všeho dělnictva. Po Waltrovce přichází firma Podhajský v Hostivaři se snižováním a dělnictvo vstupuje do stávky.

K oběma závodům jsou komandovány celé čety četnictva, které postupuje ostře proti stávkujícímu dělnictvu. Zvyšovaný teror a násilí četnictva vůči stávkujícím zvyšuje odpor všeho pracujícího dělnictva, které se kategoricky domáhá odvolání četnictva od závodů. Pod tímto tlakem široké dělnické veřejnosti psaly i časopisy soc. demokratické a nár. socialistické proti četnictvu a za jeho odvolání vládou, ve které sedí 7 jejich kolegů. Vodili dokonce deputace na úřady, kde žádali odvolání. Když jsme však v minulé schůzi podali zde v parlamentě návrh na okamžité odvolání četnictva, hlasovali jste vy socialisté proti, postavili jste se tím do jedné fronty s Kumperou, Podhajským a Preissem proti svým vlastním členům, proti stávkujícím dělníkům. Stejně tak zachovali se vaši soudruzi a bratři na pražské radnici k návrhům podaným komunistickými zástupci v městské radě pražské.

Byl snad návrh na okamžité odvolání četnictva demagogický? Nevyjadřoval dostatečně a jasně rozhodnou vůli desetitisíců pracujících a zvláště stávkujících kováků, bez rozdílu odborové a politické příslušnosti? To říci nemůžete a kdybyste to tvrdili, pak vám to nikdo z dělnictva neuvěří. Ani nebude také u vás té odvahy přiznati před dělníky, proč hlasovali jste proti. Byli jste si vědomi, že hlasováním pro náš návrh byla by tak těžce nově slepená vláda znovu rozklížena, a proto jste se raději postavili proti odvolání četnictva a na stranu Preissů, Kumperů a nové vlády, která má provésti řadu nových útoků na pracující.

Dělníci z pražských kovozávodů ve svém boji proti kapitalistickým upírům nedají se zastaviti a půjdou společně s ostatním dělnictvem i přes hlavy těch, kteří postaví se mu v cestu. To ukázal nám čtvrteční projev. Tím, že dělnictvo všech pražských kovodělných závodů zastavilo práci a šlo na tábor do Lidového domu, kde shromáždilo se na 15.000 lidí, učinilo mohutný krok na cestě třídního boje. Tábor kováků stal se událostí obrovského významu. Byl svolán vládními socialistickými stranami, oporou to dnešního režimu, které se starají o klid a pořádek. Tábor měl vyzněti pro vládu a její politiku, vyzněl však proti vládě. Měl vyzněti pro klid a pořádek, v klidnou a neškodnou manifestaci, ale vyzněl v bouřlivou demonstraci. Měl ukázati, že vládní socialistické strany mají důvěru dělnictva, ale vyzněl proti vůdcům socialistických stran. Měl se konati bez revolučních dělníků a bez komunistů, měl komunisty umlčet a isolovati od mas, ale vyzněl tak, že vůdcové vládních socialistických stran mluviti nesměli a mluvili představitelé revolučního hnutí a dělníci. Měl znamenati zastavení jednotné fronty, potlačení bojovné vůle mas, ale vyzněl tak, že dělníci se v obrovské mase sbratřili, že vyšli do ulic, demonstrovali solidaritu s bojem Waltrováků a dělníků od Podhajských. Dělníci se na táboru usnesli, že budou svorně bojovati dále a že příštím činem dělnické jednoty bude jednodenní demonstrační stávka.

Tak vyzněl čtvrteční projev. Každý člověk, poctivě smýšlející s věcí dělnictva, musí z toho míti radost. Sebevědomí dělnictva stouplo. Cítí se, že oživuje tradice válečných let, kdy kováci stáli v čele bojů.

Raduje-li se však dělnictvo, soptí nepřátelé dělnictva vztekem. Soptí vztekem i soc. demokratičtí a nár. socialističtí vůdcové. Lživě operují starým argumentem, že komunisté zneužili projevu a využili ho ke stranickým politickým cílům. Kdo by věřil, že komunisté mohli znásilniti vůli 15.000 dělníků a působiti tak na ně, že by nenechali mluvit v soc. demokratickém sídle ani posl. Hampla? To, že nesměli mluvit, avšak přece mluvili komunisté, bylo vůlí patnáctitisícové masy dělníků.

Na čtvrtečním projevu došlo po mnoha letech po prvé znovu ke sjednocení, ke sbratření vykořisťovaných a klamaných kováků. Čtvrteční projev a demonstrace je projevem jednotné bojovné vůle tisícových mas, zároveň je však výstrahou vládnoucím v tomto státě, a to výstrahou v den, kdy schází se znovu parlament a kdy nastupuje nová vláda, která má býti vládou silné ruky, která má provésti připravovaný finanční plán Traplův a provésti nový útok na pracující.

Postup státních orgánů proti stávkujícím dělníkům fy Walter, Podhajský a Štěpánek předvádí všemu dělnictvu jasnou podstatu kapitalistického státu, vlastní příčiny, proč je tak brutálně pronásledován revoluční proletariát a jeho organisace.

V době, kdy policejní pendreky a četnické kolby dopadají na dělníky bez rozdílu politické příslušnosti, v téže době byla policejně zastavena činnost Svazu přátel SSSR, sdružujícího dělníky a intelektuály, rovněž bez politického směru. Jak odůvodňuje policie a vláda před veřejností tento nehorázný zákrok? Nepřiznávají ovšem vlastní politické příčiny, nýbrž přitahují za vlasy ryze formální důvody, tak jak to činili při zastavení činnosti dělnické pomoci a při rozpuštění Rudé Pomoci, Komsomola a ústředí rudých odborů.

Výměr pražského policejního ředitelství ze dne 12. října 1932 tvrdí, že prý Svaz přátel SSSR provozoval činnost politickou a tím prý vykročil z mezí svých stanov. Na důkaz tohoto svého tvrzení uvádí především oběžníky a pokyny, vydané prý ústředím KSČ a citáty z komunistického tisku. Je však samozřejmé, že vydávání pokynů a psaní komunistického tisku jest věcí pouze komunistické strany, nehledě k tomu, že ani pražské policejní ředitelství neodvažuje se tvrditi, že by obsah těchto pokynů KSČ býval nezákonný. Podle policejní logiky musely by býti zakázány také všechny samostatné organisace, za které se staví vládní strany a jejich tisk.

Dále pak policejní výměr v odůvodnění svého zákroku uvádí, že prý Svaz přátel organisoval výpravy svých členů do SSSR, delegaci žen u příležitosti Mezinárodního dne žen, že prý vstoupil ve styk i s nezaměstnaným dělnictvem a jeho akčními výbory a že prý vyzýval k boji proti válečným přípravám proti Sovětskému svazu. Nehledě k tomu, že policie v duchu své nedbalé argumentace i tu uvádí oběžníky, kterých Svaz přátel vůbec nevydal, je přece pro každého rozumně myslícího člověka samozřejmé, že Svaz přátel jako spolek, který má za cíl pracovati pro kulturní a hospodářské sdružení SSSR, musí také bojovati proti válečným přípravám, znemožňujícím toto sblížení, že musí organisovati výpravy svých členů do Svazu, aby zjistili tamější poměry a mohli pak na základě svých vlastních zkušeností pracující veřejnosti v republice Československé podávati pravdivé zprávy, a že konečně ani navazování styků s nezaměstnanými není trestným činem, nýbrž povinností každé proletářské organisace, nehledě opět k tomu, že si policejní ředitelství osvojuje právo nazývati akční výbor y nezaměstnaných nezákonnými, ačkoliv i soudy tohoto státu dosud vždy členy těchto výborů zprostily z obžalob, vznesených proti nim pro domnělé přestupky spolčovacího zákona nebo pro tajné spolčování podle zákona na ochranu republiky. To vše slavná policie neví, nebo úmyslně věděti nechce, stejně jako si troufá zákaz činnosti Svazu přátel odůvodniti rozpuštěním veřejné schůze policejním komisařem, jako kdyby tento byl poslední instancí k rozhodování, je-li výrok pronesený na schůzi trestným nebo ne.