Rozebral jsem do podrobna důvody uvedené policií, abych dokázal jejich úplnou nicotnost, aby se i každý soc. demokratický a nár. socialistický dělník mohl přesvědčiti, jak ničemnými zbraněmi se bojuje proti třídně proletářskému hnutí.

Původkyní zákazu činnosti Svazu přátel SSSR je celá vláda. Nikdy by se policie neodvážila předstoupiti před veřejnost s takovými smyšlenkami, kdyby nebyla kryta celou vládní mocí. Vláda ovšem nemá tolik odvahy, aby otevřeně přiznala vlastní politické důvody, které ji přiměly k zákazu činnosti Svazu přátel. Vláda mlčí, vláda se skrývá za policii. Zákaz činnosti Svazu přátel byl předem usnesen a schválen celou vládou. Byl usnesen proto, že sympatie proletariátu, sympatie všeho pracujícího lidu k SSSR, státu dělníků a malorolníků, bouřlivě rostou, protože tím rostou také členské řady Svazu přátel, protože stále více soc. demokratických a nár. socialistických dělníků přihlašuje se za jeho členy. Činnost Svazu přátel byla zastavena, protože si to přála buržoasie a její náhončí. Buržoasie nemůže strpěti, aby proletariát využíval příležitosti srovnávati na základě konkrétních faktů a svých vlastních poznatků zhroucení jejího vlastního hospodářství s velkolepým rozmachem hospodářství sovětského. Buržoasie nechce trpěti, aby bylo upozorňováno na její válečné přípravy proti Sovětskému svazu, aby proti jejím záludným přípravám konal také proletariát přípravy své. Plná zášti a nenávisti pozoruje, jak se pracující lid na celém světě chystá k velkolepým oslavám 15. výročí sovětské revoluce, ukončení první pětiletky a zahájení pětiletky druhé. Ale pracující masy mají věru všechny příčiny, aby tyto významné skutečnosti oznamovaly. Kde jsou sýčkové, kteří po 15 let den co den prorokovali, že se stát dělníků a rolníků zhroutí? Dnes je nezvratnými skutečnostmi dokázáno, že sovětský režim je pevný jako žula přes smrtelnou nenávist kapitalistů celého světa, že jediný sovětský režim je s to rozvíjeti výrobní síly a ve stále stoupající míře uspokojovati potřeby lidstva, zatím co řád kapitalistický je brzdou výrobních sil a vede lidstvo do zkázy. V SSSR pracují továrny plnou parou, není nezaměstnanosti, je naopak nedostatek pracovních sil, staví se nové a nové továrny, kolektivisuje a zprůmyslovuje se i zemědělství a zvyšuje se životní úroveň pracujících vrstev tak rychle, že výroba nemůže ani stačiti jejich velké kupní síle. V kapitalistickém světě továrny se zavírají, polovina dělnictva je bez zaměstnání nebo pracuje jen omezeně, snižují se mzdy a platy, odbourávají se sociální vymoženosti, exekvují se malozemědělci a drobní živnostníci, protože nemohou zaplatiti své dluhy, jsouce vykořisťováni cenovou politikou kapitalistických kartelů a trustů, nenasytnými lichváři a nehoráznými daněmi. V SSSR budují masy s neutuchající heroismem a enthusiasmem, přinášejí dobrovolné oběti, protože jsou si vědomy, že budují socialismus, že budují pro sebe a své děti, zatím co lid v kapitalistických státech buržoasní režim nenávidí, proklíná a hledá usilovně cestu, jak jej odstraniti. SSSR dělá vše, co je v jeho silách, aby byl zachován mír, protože chce v míru dále budovati své velké dílo, protože se proletariát kapitalistických států vypořádá se svými utiskovateli sám vlastními prostředky. Kapitalistické státy připravují novou, nejhroznější světovou válku, protože bez vzájemných válek býti nemohou, protože hledají východisko ze své zhoubné krise loupežnými útoky jednoho na druhého a obzvláště válečným přepadením SSSR, svého úhlavního nepřítele, vzoru všeho proletariátu. Proletariát buržoasních států vidí, že buržoasie se usilovně snaží překonat krisi jediné na účet pracujícího lidu, že v kapitalistickém řádě není vůbec vyhlídek na podstatné zlepšení jeho postavení, že tuto krisi musily by v krátké době následovat krise nové, jedna hroznější než druhá předcházející. Vidí však také, že v druhé části světa, v části sovětské, jsou v těchto dnech kladeny základy druhé pětiletky, která má odstraniti kapitalisty jako třídu a tím i vykořisťování člověka člověkem, která má zkolektivisovati a zindrustrialisovati celé zemědělství a tím mílovými kroky urychliti vývoj k odstranění rozdílů mezi venkovem a městy, která má býti přechodem ke konečné výstavbě komunistické společnosti, kýženému to cíli všech generací, ztělesnění lidských ideálů: každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeby. To však vidí také buržoasie a snaží se brutální pěstí zasahovati do tohoto lidstvo vývoje, násilím znemožniti proletariátu v západních státech, aby následoval vzoru sovětských rolníků a dělníků. Jedním z těchto násilných, záludných kroků bylo zastavení činnosti Svazu přátel SSSR, který podchycoval sympatie pracujících vrstev ke gigantickému nemůže dílu sovětů, který je o pokračování tohoto díla svědomitě a pravdivě informoval a který polovina proto byl trnem v oku všech nepřátel proletářského pokroku a osvobození. Marně zakrývá vláda pravé pohnutky svého činu. Marně zakrývají soc. dem. a nár. soc. vůdcové skutečnost, že také oni dali souhlas - ne-li podnět - k brutálnímu zákroku proti proletářské organisaci, že měli na něm lví podíl. Marně se schovávají za zbabělým mlčením nebo sváděním na policii. Oni věděli předem, co se chystá, oni si toho vřele přáli, protože také oni nenávidějí Sovětský svaz, protože chtějí všemi silami znemožniti pravdivé informování, protože chtějí zabrániti osvobození proletariátu, protože chtěli znemožniti vstup svých dělnických členů do Svazu přátel SSSR. Skrývají se za policii, protože si ani vlastnímu členstvu netroufají přiznati barvu, stejně jako se neodvažují přiznati barvu vůči státním zaměstnancům a proletariátu vůbec. Avšak marná je všechna závist a nenávist nepřátel, marná je všechna jejich záludnost. Dnes poznávají na vlastních zkušenostech ze své i soc. dem. a nár. soc. dělníci, že persekuce musí v dohledné době ve všech svých brutálních formách doléhati také na ně, tak jak tomu bylo v Italii a Německu, tak jak tomu jest již nyní před Waltrovkou, před továrnou Podhajský a Štěpánek. Dělnická třída poznává, že musí ve svém vlastním zájmu potlačiti buržoasní persekuci hned v zárodcích. Proletariát a inteligence všech směrů bude protestovati proti zákazu činnosti Svazu přátel SSSR, bude se domáhati zrušení tohoto zákroku, bude se zvýšeným zájmem a zvýšenou láskou sledovat výstavbu socialismu v proletářské vlasti a bude velkolepým způsobem oslavovati 15. výročí sovětské revoluce, ukončení první pětiletky a zahájení druhé pětiletky, bude se snažiti, aby brzy byl svátek také na jeho ulicích. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je paní posl. Hodinová. Uděluji jí slovo.

Posl. Hodinová: Krach celého kapitalistického hospodářství v Československé republice vyznačuje se nejzřejměji v t. zv. bytové péči. Existují zde sice zákony bytové péče, ale ty nezabezpečují právě těm nejpotřebnějším bydlení. Zákon o ochraně nájemníků, který byl uskutečněn po převratu, v době revolučního vření dělnictva, je soustavně odbouráván a pomalu z něho zůstávají pouze žalostné trosky. Jestliže původní zákon zaručoval nájemníkům určitou ochranu před zvůlí domácích pánů, byla tato ochrana dodnes již okleštěna tak, že majitelé domů si mohou libovolně zvyšovati činži, a i zákonem povolených důvodů k výpovědi z bytů je tolik, že nepohodlní nájemníci jsou bez pardonu vystěhováni na ulici, aniž by měl někdo povinnost starati se, co s nimi bude dále.

Hlavní důvod, proč jsou dnes dělníci houfně vystěhováváni z bytů, je neplacení činže. Jeden milion dělníků je dnes v Československé republice zbaven práce a tím také možnosti žít a bydlet. Majitelé domů, kteří z práce a potu dělnictva si pomohli k svému majetku, nemilosrdně vyhazují nájemníky z bytů, jakmile nemohou zaplatiti činži. Bytová krise, která se projevila již dávno před hospodářskou krisí hlavně v Praze, byla vysvětlována příliš velkým návalem obyvatelstva do hlavního města. Dřevěné boudy a barákové kolonie, které byly v dřívějších letech specialitou Prahy, jsou dnes již v každém větším městě republiky, ba i na venkově vidíme, že dělníci stěhují se do dřevěných bud a děr, vykopaných v zemi.

Tak v Popradu pod Tatrami, kam domácí i zahraniční buržoasie jezdí utráceti tisíce, které pro ni vydřeli dělníci, bydlí dvě rodiny v doupatech, vykopaných v zemi. V Brně, kde dřevěné boudy a kolonie rozrůstají se čím dále tím více, je postavena baráková kolonie hned vedle obecního smetiště. Všichni obyvatelé kolonie, kteří se rekrutují nejvíce z nezaměstnaných, číhají ve svých boudách u okének a jakmile spatří z města přijížděti fůru se smetím, vrhají se na hromady smetí a prohrabují je, aby z nich vylovili něco pro své rodiny k jídlu.

V hornických oblastech jsou rodiny propuštěných horníků nemilosrdně vyhazovány správou závodů z bytu. Na Kladně ve dvoře radnice je z dob války stará vojenská kuchyně a kůlna. Z těchto místností jsou nadělány byty, ve kterých bydlí dělníci přes to, že je nebezpečí, že každou chvíli tyto místnosti mohou se sbořiti na hlavy obyvatelů a že v troskách budou zasypány dělnické rodiny, které v těchto děrách bydlí. Byty jsou takového rázu, že uprostřed místností protéká kanál, který je špatně zaklopen, a obyvatelé musí po celou dobu dýchati zápach, vycházející z kanálu.

Když chicagský starosta Čermák, kladenský rodák, navštívil své rodné město Kladno, byli obyvatelé těchto krásných příbytků na rozkaz pánů, vládnoucích na radnici, zamčeni po celý den ve dvoře, nikdo se nesměl vzdáliti, aby snad někdo z nich neodvážil se Čermákovi ukázati tu opravdovou bytovou kulturu Československé republiky.

Nejtypičtější případy, v jak strašlivých bytových poměrech žijí rodiny dělníků, vidíme v Praze. Za sokolským sletištěm, jehož vybudování stálo několik desítek milionů, bydlí 11 rodin s malými dětmi v doupatech, vyhrabaných v pískových skalách. Jedna z těchto rodin má 3měsíční dítě. Jsou to lidé, kteří nemají již peněz ani na pár prken, aby si z nich stloukli dřevěnou boudu.

Exekuční vyklizování z bytů se množí každým dnem, tím více, že armáda nezaměstnaných roste do závratné výše. Jak vypadá bytová péče o nezaměstnané se strany obcí, kde vládnou měšťácké strany, a zvláště obce pražské? Sociální péče obce pražské, jejímž předsedou je čsl. socialista dr Zenkl, přidělila na př. pro celý obvod Bubeneč-Dejvice obnos 600 Kč na zaplacení činže těm nezaměstnaným, kterým hrozí exekuční vystěhování. (Výkřiky.) Komu má býti pomoženo, když jenom jeden z těch nezaměstnaných, kteří mají býti v příštích dnech vystěhováni, jeden z Vokovic, dluží 1000 Kč činže? To jest ukázka, jak vypadá pomoc vládních stran tam, kde v obci vládnou tyto strany.

Nynější bytové zákony potřebují zlepšení a nikoli jen prodloužení. Podali jsme již před mnoha měsíci návrh, který obsahoval všechna nutná opatření, zejména: 1. aby za nezaměstnané, kteří nemají podpory ani 15 Kč denně zaplacena byla činže obcí nebo státem; 2. aby byla stanovena maximální hranice činží v nových bytech až do 3 místností; 3. aby majitelé domů musili odváděti obci polovinu nájemného z bytů, jichž nájemník má příjem přes 60.000 Kč ročně; 4. aby obce byly povinny z těchto peněz stavěti levné byty pro chudé nájemníky; 5. aby zprostředkování bytů bylo prováděno pouze obcemi a bezplatně a 6. aby od domovníků nebylo vybíráno nájemné v žádné formě, ale jinak aby podléhali ochraně nájemníků, poněvadž se dosud na ně nevztahuje.

Dále jsme navrhovali neomezený odklad exekučního vyklizení z bytu pro chudé nájemníky, kteří nemají kde bydliti. Zabírání prázdných a přespočetných bytů nechť provádějí obce ve prospěch nebydlících. Další náš návrh byl, aby byly vyvlastněny všechny nezastavěné pozemky bohatých osob a aby na nich obce stavěly domy s levnými byty pro chudé nájemníky.

Poněvadž spekulace s nezastavěnými pozemky jdou do strašlivých sum, navrhovali jsme, aby byly zavedeny dalekosáhlé dávky ze spekulačních zisků se stavebními pozemky ku podpoře stavebního ruchu, a dále aby bylo uplatněno právo regresu vůči bohatým osobám za všechny podpory, které od r. 1919 dostaly od státu; konečně jsme žádali plnou ochranu kolonistů, zvláště proti bourání jejich domků.

Dochází-li dnes přes všechny plány a kombinace vládních stran, včetně socialistů, k prodloužení bytových zákonů v nezhoršené formě tak, jak byly podány, neznamená to, že by zde bylo upuštěno od cesty odbourání ochrany nájemníků a zhoršení bytové péče vůbec, nýbrž je to taktický a politický manévr, kterým má býti svedena pozornost proletářské třídy, zejména nájemníků, aby pak v rozhodném okamžiku - a ten podle politické situace, jaká je dnes, může nastati každou hodinu - došlo ke zhoršení příp. úplnému odbourání ochrany nájemníků. Klub komunistických poslanců, který podal vlastní návrh na řešení bytové krise, na opatření bytů nebydlícím a na řešení celého bytového problému, přes to, že dosavadní bytové zákony jsou nedostatečné, přes to, že by bylo v této těžké době potřebí vzíti v ochranu a opatřiti byty 10.000 nezaměstnaných, kteří jsou bez bytů nebo z bytů pro neplacení vyhazováni, bude hlasovati pro prodloužení bytových zákonů v nezměněné formě, avšak to neznamená, že by od svých návrhů upouštěl, nýbrž naopak stojí pevně, více než kdy jindy na stráži proti chystanému útoku na bytové zákony. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

obdrželi na dnešní schůzi posl. Husnaj, Böhm, Gläsel - pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. Kučera, dr Buzek, Heller.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. strany národně-socialistické posl. dr Patejdla za posl. Šebu; klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Chloupka za posl. inž. Žilku.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru branného posl. Štětku za posl. K. Procházku; do výboru technicko-dopravního posl. Babela za posl. Štětku; do výboru ústavně-právního posl. Hadka za posl. Štětku; do výboru zemědělského posl. Kubače za posl. Štětku.

počátkem schůze:

Naléhavé interpelace tisky 1791, 1821, 1858, 1859, 1861, 1887.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 2003, 2005, 2006, 2009, 2010.

Podle usnesení předsednictva navrhl místopředseda Špatný, aby se příští schůze konala v úterý dne 25. října 1932 v 11 hod dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 209. schůze.

Tento návrh byl přijat a schůze skončena v 6 hod. 38 min. večer.