Nuže, co má s tím co dělati naše strana? Ona podle obžalovacího spisu přejala odznaky, organisaci, cvičení a program a uskutečnila je ve své součásti, svazu "Volkssport", dále podle říšskoněmeckého vzoru rozdělila své přívržence na tři skupiny, a to na svaz "Volkssport", svaz "Nationalsozialistischer Jugendverband" a spolek "Wanderndes Jungvolk". Prosím, abyste si zapamatovali zvláště poslední jméno. Objevuje se v obžalovacím spise jen jednou, jinak již vůbec nikoliv. (Výkřiky.) Na jeho místo vstupuje pak náhle spolek "Nationalsozialistischer Studentenbund". Tento spolek, jehož nevinnost vysvítá již z toho, že ani nebyl rozpuštěn, ani mu nebyla zastavena činnost, stává se náhle vedle svazu "Volkssport" hlavním obžalovaným, a to pro svoje sportovní oddělení, zatím co s druhé strany zase spolek "Nationalsozialistischer Jugendverband" úplně mizí a objevuje se teprve v souvislosti s Donnhäuserem. A zde jde pouze o noční putování chebské župy, o užívání slova "Hitlerova mládež" v této župě a o okresní shromáždění svazu "Volkssport", tedy o něco, co pořádá svaz "Volkssport" a o čem se dále nic nepraví, pokud se to týká svazu "Jugendverband". To je všechno, co může říci obžalovací spis o domněle vojenském a státu nebezpečném svazu "Nationalsozialistischer Jugendverband" a o obžalovaném Donnhäuserovi. A za to dostal dvě léta státního vězení. O Schwabu a Paliegovi nedovede obžalovací spis říci vlastně nic, za 6nedělního přelíčení jsme jejich jména vůbec neslyšeli. Konečný výsledek zní: 12 a 15 měsíců státního vězení. Není divu, když podle toho tresty uložené ostatním obviněným dopadly tak neslýchaně vysoko. A není divu, je-li mezi veškerým obyvatelstvem rozšířeno mínění, že rozsudek diktovala Praha. (Výkřiky.)

Obžalovací spis jest tedy dosti pustou směsicí, která vychází z falešného předpokladu a nyní usiluje potvrditi jej všemi za vlasy přitaženými tvrzeními a mylnými úsudky.

Přelíčení mělo se, jak jsem poznamenal, konati v Praze. Úsilím obrany se podařilo - přes zdráhání ministra spravedlnosti, který podlehl nátlaku nár. demokratů - dosíci Brna jako místa líčení. Brněnský státní zástupce, který s počátku odmítal jakoukoliv odpovědnost za obžalovací spis, smířil se brzy se svou úlohou jeho adoptivního otce. Průvodní řízení se protahovalo 6 neděl, poněvadž většinou bylo teprve řízením vyšetřovacím. Největší úlohu neměly již spisy 7 obžalovaných, nýbrž spisy jiných obviněných, jichž pražský státní zástupce neobžaloval, poněvadž materiál proti nim rozhodně na žalobu nestačil. Průvodní svědek Mandl stal se přes svou přísahu na Starý zákon odvodním svědkem hakenkrajclérů. Hlavními osobami této "operety, inkvisice, tragikomedie" - podle Masaryka - byli oba vojenští znalci. Byl jsem strojním jednoročním dobrovolníkem a potom elévem pro stavbu strojů u válečného námořnictva a nerozumím tedy vojenským věcem, poněvadž mojí službou bylo opatrovati stroje. Ale vojsko od sportovního nebo propagačního spolku mohu přece rozeznati. (Německé výkřiky: Nejsa generálem!) Byl jsem s osvobozením od poplatků jmenován 128. generálem. A zde musím přiznati, že na našem lidovém sjezdu jsem viděl svaz "Volkssport" tak skoro v plném počtu - byla to také jediná příležitost viděti jej v plném počtu - a že jsem při tom neměl dojem nějakého vojenského útvaru. Pochodovati ve čtyřstupech není přece nic vojenského. Vládní zástupce a četníci při tom přítomní jistě také neměli toho dojmu, jinak byli by něco takového řekli. Prapory neměl svaz "Volkssport" nikdy, třebaže to tvrdí obžalovací spis, poněvadž mu úřad žádné nepovolil. Prapory měla jen strana. Totéž platí o svazu "Jugendverband", jejž jsem viděl rovněž na lidových sjezdech a několika krajských sjezdech a který měl ostatně i dívčí skupiny, což přece sotva mluví pro jeho vojenský ráz. Proto považuji posudky obou vojenských svědků znalců za nepochopitelné. Vždyť přece sotva se mohli domnívati, že několik mužů v několika málo místech Čech, kteří v mezích působnosti svazu "Volkssport" konali několik her v přírodě, sami nikdy nesloužili a tedy vojenským věcem nerozuměli, mohlo býti nebezpečnými československému vojsku, četnictvu a policii. (Výkřiky.) Ale soud se ovšem opře o jejich posudek. (Posl. Krebs [německy] Spravedlnost stala se prováděcím orgánem vojenských relací! - Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Soud se výslovně opírá o posudky těchto vojenských znalců a prohlašuje, že jim plně věří.

A nepochopitelným zdá se nejen mně, nýbrž všem sudetským Němcům krutý rozsudek brněnského soudu, takže všeobecně jest rozšířeno mínění, že působily na něj vnější vlivy "Policie může dělati, co chce, státní zástupce rovněž, soud udělá, co jest podle práva." Po těchto slovech předsedy senátu mohli jsme očekávati jiný rozsudek. Vyšlo však z toho ve zvýšené míře to, co president Masaryk jako poslanec říšské rady řekl o záhřebském velezrádném procesu.

To jest všeobecný dojem. Člověk se - jak řečeno - nezbaví pocitu, že na rozsudek působily také vnější vlivy. Tomu nemusíme naprosto rozuměti tak, jakoby byli soudcové odněkud dostali nějaký rozkaz. Ale správa tento proces soudům přímo vnutila. Státní zástupce, soudcové a vojenští znalci byli Češi, byli v duševním zajetí svého tisku a strašlivých pověstí, které rozšiřoval o hakenkrajclerech, a jejichž domnělá správnost byla ještě podporována stálým udavačstvím německých časopisů nám nepřátelských. K tomu se přidružila úplná neznalost hnutí a jeho vedoucí ideje.

Vysvítá to z toho, že ten, kdo žaloval, a ti, kdož soudili, neznali o idei, která podle slov státního zástupce seděla na lavici obžalovaných, nic jiného než jediný spisek malého formátu o 24 stránkách. Podle něho nelze ovšem posuzovati milionové hnutí. Dáti se poučiti výpověďmi svědků zamítli, ale pak měli si aspoň dáti práci a pročísti jednací spisy schůzí naší strany, udělati si obraz o naší činnosti v parlamentě, na radnicích a ve veřejnosti; a i tehdy nebyl by žádný krajský soud oprávněn vydávati rozsudek o idei a o hnutí, které jí slouží.

Nebyl by k tomu oprávněn ani státní soud, který ostatně v tomto státě vůbec neexistuje.

O ceně nebo bezcennosti ideí rozhodují dějiny.

Upadají a zacházejí, nemohou-li před nimi již obstáti.

A tím jsme dospěli k jádru procesu, ku příčině, která jej způsobila a která určovala jeho průběh, jakož i rozsudek v něm. Proces jest srážkou ve velkém boji ideí, který se vede mezi mladým národním socialismem a zestárlým liberalismem, oním liberalismem, který jako idea francouzské revoluce z r. 1789 ještě nedávno ovládal celou Evropu a nyní hájí svá poslední mocenská postavení, oním liberalismem, jehož hospodářským programem jest panství peněz a jehož starobným zjevem jest korupce. Jeho kolébkou a jeho dnes ještě podstatně neotřeseným útočištěm jest Francie, která nejen vojensky, nýbrž i hospodářsky svým zlatem a svými půjčkami a proto konečně i politicky ovládá Evropu, Francie, která se děsí Německé říše přes to, že jest odzbrojena, která ji obklopila spolky se slovanskými státy a - nedosti na tom - lausannskou dohodou dostala do svého područí Rakousko, která si ve Vídni vytvořila opěrný bod pro svou jihovýchodoevropskou politiku, která nyní přistupuje k tomu, aby po polsko-ruské dohodě následovala dohoda Francie s Ruskem a pod jejím nátlakem i dohoda Rumunska s Ruskem, která se všemi prostředky brání rovnému ozbrojení Německé říše a usiluje připisovati jí tajná zbrojení. Poznámka brněnského státního zástupce, že úderné oddíly říšskoněmeckých národních socialistů jsou pomocnou částí říšské obrany, jest se zřetelem na to, že Hitler jest odpůrcem vlády Papen-Schleicherovy, s politického hlediska nesmyslem. (Výkřiky posl. Hadka.) Ode mne budete marně čekati na odpověď. Ale tato poznámka odhaluje závoj. Snadno uhodneme, že jest jedním z výsledků rozmluvy státního zástupce s vojenskými znalci a státní zástupce přece otevřeně doznal, že s vojenskými znalci mluvil. To jest zahraničně-politická známka brněnského procesu. Byl, jak známo, spor o to, zakročil-li ministr pro zahraniční věci ve prospěch obžalovaných či nikoliv. Kdyby byl zakročil, pak ovšem nikoliv ve prospěch obžalovaných. Český tisk může býti úplně klidný.

Proces má ovšem i vnitropolitické příčiny, které vyplývají částečně z těžké hospodářské situace, částečně z nesnází, které se projevují uvnitř vládní koalice a vedly konečně k tomu, že Udržalova vláda ustoupila. Ve starém Římě nabízely se zástupům chléb a hry. V Praze se jim místo chleba, jehož jim nemohou dáti, nabízejí hry: pronásledování nenáviděných hakenkrajclerů. To rozveseluje celý český národ a také části německého národa. Dalekosáhlé účinky procesu nebudou ovšem docela vítané. Ale nejdůležitějším účelem jistě bylo smrtelně zasáhnouti sudetskoněmecké hnutí pro autonomii, odstrašiti mladé i staré a učiniti je poddajnými systému. Tento účinek byl, zvláště pokud jde o mládež, úplně pochybený a jak rozličné volební výsledky ukazují, musil se státi pochybeným, neboť o něm platí v daleko vyšší míře to, co pravil mladočeský poslanec dr Herold v rakouské říšské radě před 40 lety o české mládeži: "Proč vháníte právě náš dorost do tohoto pesimismu, do zoufalství, takže se musí domnívati, že se našemu národu nikdy v tomto státě nepovede dobře? Neboť národní myšlenka jest to, čím my a vy všichni a stát můžeme ještě ovládnouti dorost. Neberte mu velkou ideu a naději, neuvádějte ho na scestí, které jest nebezpečné! Uvažujte stále, že pesimismus dorostu jest nebezpečný." K tomu připojuji, že místa byla by lepší než procesy. Ale místa pro náš dorost nejsou. A když někdo ještě nějaké měl, pak jej jako inž. Heidera ještě před ukončením řízení za radostného povyku všech protivníků právě sociálně demokratický ministr vyhodí. Vezměte mládeži národnostní ideál, jejž vidí nyní ztělesněný v národním socialismu, potlačujte a pronásledujte ji a budete pěstovati bolševismus.

Můj konečný úsudek o tomto procesu a všech podobných kryje se se slovy, která dr Eduard Körner, nyní president Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, pronesl kdysi jako obhájce v procesu proti dr Kramářovi ve svém závěrku: "Najde-li tento podivuhodný proces jednou svého Pitavala, uvede jej tento jako školní příklad nepřímého důkazu a obžalobu jako zavržitelný příklad deduktivní methody, kde žalobce vychází od předem pojatého mínění, aby konstruoval vinu, zatím co právě v trestním sporu více než kde jinde musí se postupovati induktivně od zjištění nepochybných faktů k logickým úsudkům. A až jednou v klidných dobách učitel trestního práva bude studovati v archivech tohoto procesu a svým posluchačům ukazovati příklad politického procesu a pojem nepřímého důkazu, bude varovati nastávající právníky, mají-li se státi soudci, aby neužívali takové deduktivní methody, která vycházejíc z předem pojatého úsudku o vině a z víry v ni, tedy od přesvědčení, hledá jen prostředky, aby našla odůvodnění předem pojatého úsudku zdánlivými důkazy."

Ale já k tomu připojuji, že světový názor, vycházející z hloubi ujařmené a pokořené německé duše, nemůže býti vymýcen procesy a pronásledováním. Jednoho dne se on, pronásledovaný, objeví zde jako vítěz. A všichni jeho odpůrci nechť poznají, že věčně pravdivá jsou slova básníkova: "Světové dějiny jsou světovým soudem." (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále p. posl. Biňovec.

Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Chápu-li se slova, činím tak z té příčiny, abych poukázal na tendenční a zkreslené informování veřejnosti o průběhu jednání o zákonu o bytové péči a pak také z toho důvodu, abych poukázal na nevhodnost jednání, které se sběhlo v poslední schůzi soc.-politického výboru pří projednávání právě předložené osnovy zákona o prodloužení jeho působnosti v bytové péči.

Návrh zákona, kterým se dnes obíráme, je v řadě zákonů, kterými se prodlužuje účinnost platného zákona o ochraně nájemníků z března 1928, neméně než osmý. Původní zákon z března 1928 měl platiti do konce března 1929 a byl prodloužen beze změny po prvé zákonem z března 1929 do konce října 1929, po druhé opatřením Stálého výboru z října 1929 do konce března 1930, po třetí zákonem z března 1930 se změnami ve prospěch majitelů domů s nájemníky o větších důchodech do konce listopadu 1930, po čtvrté zákonem z listopadu 1930 - zase s dalšími změnami a zase jen ve prospěch majitelů domů s nájemníky s vyššími důchody - do konce prosince 1931, po páté zákonem z prosince 1931 se změnami, které zase přinesly prospěch jen majitelům domů s velkými byty nebo s velkými provozovnami, do konce června 1932, po šesté beze změny zákonem z června 1932 do konce srpna 1932, kterýmžto zákonem byla vláda hned zmocněna, aby vládním nařízením prodloužila účinnost ochrany nájemníků a ostatních bytových zákonů na další dva měsíce, do konce října 1932. Tohoto zmocnění užila vláda k vydání nařízení hned v červenci 1932. Nynější vládní návrh je tedy opravdu osmým prodloužením ochrany nájemníků.

Původní zákon z března 1928 měl platiti celý rok a byl prodloužen: po prvé na 7 měsíců, po druhé na 5 měsíců, po třetí na 8 měsíců, po čtvrté na 13 měsíců, po páté na 6 měsíců, po šesté a po sedmé vždy na dva měsíce. Novým zákonem prodlužuje se ochrana nájemníků a ostatní bytové zákony na dalších 5 měsíců.

V čem pak je důvod, že hned původní zákon o ochraně nájemníků byl vydán jenom na jeden rok a že pak byl prodlužován na 7, na 5 na 8, na 13, zase na 5 a naposledy dokonce po dvakráte jen na 2 měsíce? Víte to všichni Snad všechny strany v Národním shromáždění, vládní i oposiční, si přály, aby bytová otázka byla konečně vyřešena jedním dlouhodobým zákonem, který by konečně upravil bytový problém v celém jeho rozsahu. Tento definitivní bytový zákon měl s jednotného hlediska upraviti nejen dosavadní zákony o ochraně nájemníků, o odkladu exekučního vyklizení místností, o mimořádných opatřeních bytové péče a o podpoře stavebního ruchu, nýbrž i všechny ostatní části bytového problému tak, aby bylo zajištěno uspokojení bytové potřeby občanstva způsobem odpovídajícím dnešním názorům na byt a hospodářským možnostem osob byt potřebujících. To bylo přání všech stran, které volaly po návrhu definitivního bytového zákona, tak také zněl slib vlády opětovně daný u příležitosti prodlužování bytových zákonů. Slibem definitivního bytového zákona konejšená veřejnost byla zneklidňována opětovným krátkodobým prodlužováním ochrany nájemníků udržujícím stálou nejistotu o budoucí úpravě zvláště nájemních poměrů.

Než čeho jsme svědky, když vláda konečně splnila svůj slib a když vyčkavši politicky vhodné doby předložila posl. sněmovně dlouho slibovaný a dlouho očekávaný návrh bytového zákona? Občanské strany v čele se stranou republikánskou a jí po boku strana nár.-demokratická a lidová pobouřily veřejnost, ještě dříve než sama se mohla informovati, válečným pokřikem: pryč s bolševickým zákonem, který chce na věčné časy zničiti domovní majetek a nadobro ubíti soukromé stavební podnikání, pryč se zákonem, který chce zavésti bytový dozor, pryč se zákonem, který chce užíti části výnosu valorisovaného nájemného z domů, zcela nebo z části již z ochrany nájemníků vypadlých, na opravy domů s malými byty, z nichž výnos zůstává daleko za výnosem z domů s velkými byty a provozovnami, obývanými a užívanými pravidelně nájemníky s vyššími důchody a vyššími výdělky, pryč se zákonem, který ještě pamatuje s finanční státní podporou na stavbu nejmenších bytů pro osoby chudé, které nemohou zaplatiti nájemné požadované z takových bytů, vyhovujících třebas jen nejskrovnějším požadavkům zdravotním!

Vládní návrh bytového zákona přináší kromě toho úpravu ožehavé otázky regresu, úpravu stavebního družstevnictví, úpravu stavebních střadatelen, spočívajících na zásadě kolektivního šetření za účelem získání rodinných domků, nového to hnutí, které nutně musí býti svedeno do zákonných hranic, nemá-li vésti k velikým hospodářským škodám, jak jsme toho svědky v sousedním Německu. Návrh bytového zákona staví také na pevný základ bytovou péči obcí a státu, aby užívání veřejných prostředků na podporu bytové a stavební péče v obci a ve státě bylo hospodárné, řídíc se jen skutečnou potřebou.

Všechna tato a mnohá jiná navrhovaná zákonná ustanovení, po nichž léta volají zejména obce a jejichž nutnost poznalo zejména ministerstvo soc. péče ze své prakse, získané 14letým prováděním stavebních a bytových zákonů, jsou bezcenná, zbytečná, ba škodlivá, kdybyste chtěli věřiti hlasům pánů zástupců strany republikánské a strany nár.-demokratické v soc.-politickém výboru.

Předpokládejme u parlamentních zástupců strany republikánské i strany nár.-demokratické i dobrou vůli spolupůsobiti na vyřešení bytového problému i porozumění pro velikost a důležitost tohoto cíle a poslyšme, proč obě tyto občanské strany svorně zamítají návrh bytového zákona. Organisace majitelů domů hlásají, že vláda nesplnila svůj slib a nepředložila likvidační zákon vázaného bytového hospodářství. Ústředna společenstev stavitelů československé republiky v Praze hlásá totéž. Zástupce strany republikánské, mající za úkol hájiti zájmy majitelů domů, a zástupce strany nár. demokracie, který nemůže zůstati pozadu v hájení zájmů majitelů domů za zástupcem strany republikánské a nad to se řídí odbornými radami representantů Ústředny společenstev stavitelů, dávají totéž zklamání na jevo jako organisace majitelů domů a jako vrcholná organisace stavitelů. Nikoli návrh definitivního bytového zákona, nýbrž jenom zákon obmezující se na likvidaci vázaného bytového hospodářství očekávali od vlády a jsouce v tomto očekávání zklamáni, zamítají celý návrh bytového zákona.

Je to upřímné? Zástupci strany republikánské a strany nár.-demokratické za všechna 3 léta, r. 1928 až 1931, nic neslyšeli o resolucích posl. sněmovny a senátu, žádajících vydání definitivního bytového zákona, a ani jednou nevšimli si slibů vlády v důvodových zprávách k bytovým zákonům z let 1928 až 1931, že návrh dlouhodobého bytového zákona, řešícího všechny stránky bytového problému, se připravuje a bude vládou předložen Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání? Když strana republikánská a nár.-demokratická očekávaly jen likvidační zákon, proč nesáhly po vládním návrhu bytového zákona z r. 1926, který vskutku obsahoval jenom likvidaci vázaného bytového hospodářství, který vláda občanské koalice nalezla na stole posl. sněmovny jako dědictví úřednické vlády, ale který počátkem r. 1927 odvolala ač tento vládní návrh celou odbornou veřejností byl sympaticky uvítán. Zástupce republikánské strany bude jistě zajímati, že také zemědělské rady o tomto vládním návrhu prohlásily, že potřebám venkova plně vyhovuje.

Zástupce strany republikánské otevřeně se staví za požadavky majitelů domů organisovaných jako odborová organisace v jeho politické straně. Nepřísluší mi a nechci zkoumati, vede-li on organisaci majitelů domů nebo ona jeho. Na každý způsob veřejné jeho projevy na schůzích majitelů domů jsou takového rázu, že svědčí o jeho posuzování vládního návrhu bytového zákona s úzkého, zcela vyhraněného stanoviska majitelů domů a že postrádají jakéhokoliv širšího rozhledu a důkladnější znalosti věci.

Zástupce strany nár. demokratické je pak v zajetí stavitelů. Je to viděti z úředních komuniké strany, uveřejňovaných v Národních listech, v nichž se upřímně uvádějí jména jejich odborných rádců-stavitelů. Strana nár. demokratická je v zajetí oné malé, ale za to hlučné skupiny stavitelů, kteří vidí své povolání ve stavbě domů na vlastní účet, aby je pokud možno s velikým ziskem prodali, nebo byty v nich za nejvýše dosažitelné nájemné pronajímali. Tito stavitelé mají zájmy úplně totožné se zájmy ostatních majitelů domů.

Proto není divu, že jdou v jedné frontě s majiteli starých domů, volajíce s nimi svorně po zrušení ochrany nájemníků. Soudí, myslím, pošetile, že zrušením ochrany nájemníků naplní se jejich veliké a dnes namnoze prázdné byty novými nájemníky ze starých domů. Myslím, že i ti zámožní nájemníci ve starých domech, kteří nízké nájemné kladou nad bytovou kulturu, také po zrušení ochrany nájemníků zůstanou raději ve starých bytech, které budou vždy lacinější než podobné byty v novostavbách, a že proto spekulace stavitelů je pochybená. Totožnost zájmů starých majitelů domů a stavitelů, stavějících domy na vlastní účet, projevuje se namnoze v tom, že stavitelé jsou ve svých požadavcích po zrušení ochrany nájemníků zhusta radikálnější než sami majitelé starých domů.

Ale ani to nebylo by možno takovým stavitelům zazlívati. Tito stavitelé, kteří staví na vlastní účet, považují sebe za jediné představitele soukromého stavebního podnikání a cítí se oprávněni jménem soukromého stavebního podnikání klásti požadavky parlamentu i vládě, co musí a co nesmí činiti, aby soukromé stavební podnikání prospívalo - při tom však myslí jenom na své podniky a na své podnikatelské zisky. Proti takovému pojímání soukromého stavebního podnikání nutno se s tohoto místa veřejně ohraditi. Pro nás je soukromým stavebním podnikáním každá stavba rodinného domku pro vlastní potřebu stavebníkovu nebo jeho rodiny, každá stavba nájemného domu, kterou stavebník zadá staviteli jenom k provedení. Ba pro nás je soukromým stavebním podnikáním i každá družstevní stavba, která se ofertní cestou zadává stavitelům. Nelze u nás prováděti stavby domů bez stavitelů. Vidíme hlavní účel a hlavní povolání převážné většiny stavitelů v odborném provádění staveb na cizí účet.

Zájmy této největší části stavitelů jsou jiné než zájmy stavitelů, stavějících na vlastní účet. Ohražujeme se proti tomu, aby stavitelé-spekulanti kladli své požadavky jménem soukromého stavebního podnikání, ale chápeme velmi dobře, že jdou v jedné linii s majiteli domů a nemůžeme jim to zazlívati. Soukromé stavební podnikání má namnoze za cíl stavěti tak, aby nájemné bylo co nejnižší - tak tomu je bezvýjimečně u staveb rodinných domků pro vlastní potřebu a u všech staveb družstevních, kdežto cílem stavitelů na vlastní účet je pronajímati byty za nájemné pokud možná nejvyšší nebo prodati dům se ziskem co možná nejvyšším bez ohledu, že tím nezbytně nutí kupce, aby sám také hleděl docíliti nájemného pokud možná nejvyššího.

V zajetí této skupiny stavitelů je nár. demokracie, t. j. její odborní poradci při posuzování vládního návrhu bytového zákona. Je to táž zájmová skupina, která svým parlamentním zástupcem uplatnila své požadavky při přípravě iniciativního návrhu zákona o stavebním ruchu z r. 1921, který je základem všech našich pozdějších zákonů o stavebnímu ruchu. Vzhledem k neustálým útokům "Národních listů" zejména na ministerstvo soc. péče a na obě socialistické strany ve spojitosti s tímto a pozdějšími zákony o stavebním ruchu je na místě připamatovati něco z historie těchto zákonů.

Autorem té části zákona z r. 1921, která jedná o státní podpoře, byl dr Rašín, a autory té části zákona, která jedná o daňovém osvobození a stavebních úlevách, byli dr Rašína inž. Bečka. Jejich je zásluha, že zákon z r. 1921 a po něm i následující zákony až do r. 1924 tak štědře podporovaly stavební ruch.

Je to nejvlastnější dílo Rašínovo, že zkonstruoval finanční podporu státu ve způsobu stavebního příspěvku po dobu 25 let tak znamenitě, že u tohoto způsobu podpory je regres vyloučen. Je to zásluha Rašínova, že finanční podpora ve způsobě státní záruky u nájemních domů s 8 nebo více byty činila celých 80% celkového nákladu stavby. Jeho je zásluha, že proti návrhu ministerstva soc. péče prosadil v prováděcím nařízení k zákonu z r. 1921, že se budou stavby domů podporovati i tam, kde vůbec bytové nouze není, že na podporu státu nebudou míti nárok teprve ti stavebníci, kteří přiznali k dávce z majetku jmění přes 4 miliony korun - kdo měl jmění pod 4 miliony, byl podle toho nemajetný a měl nárok na podporu - a jeho je zásluha, že stavebník byl nejen ve volbě nájemníků, nýbrž i v určování činže úplně svoboden, moha si činiti, co chce. A zásluhou p. inž. Bečky zůstane, že proti hlasu ministra financí a proti hlasům starých družstevníků prosadil v zákoně o stavebním ruchu ustanovení o 50letém osvobození novostaveb od domovní daně s přirážkami, a jenom jeho je zásluhou, že každý mohl v obvodu obce stavěti, kde se mu zlíbilo. Co škody přinesla jen tato dvě ustanovení našim obcím, těžko je vylíčiti. Pravda, nikdy nebudou vyváženy tyto škody názory a manipulacemi, které dnes nám chtějí pánové uplatniti na prospěch obcí přes to, že jinak zájmy obcí jsou jim úplně cizí.

Neváhám na tomto místě konstatovati, že bylo to socialistické ministerstvo soc. péče, které ihned při projednávání návrhu zákona z r. 1921 ve výboru postřehlo, jak zbytečně vysoké podpory se dávají stavebnímu ruchu, a samo navrhlo a prosadilo ustanovení o regresu právě se zřetelem k těm, kteří zbytečně na úkor státu využívali a zneužívali pokladny státu. (Posl. dr Kalaš: To musí být také družstva!) Družstva stavěla pro nejchudší z chudých, zatím co soukromníci velmi vydatně využívali nejen zákona o stavebním ruchu, nýbrž zejména zákona odpisového. Při vašich nápadech a návrzích, se kterými se ještě setkáme, se přičiníme, aby byli postiženi ti, kteří byli škodou nejen státu, nýbrž i obci a okresu.

Ta malá, ale hlučná skupina stavitelů, kteří stavějí na svůj účet, rychle postřehla, jaké možnosti podnikatelského zisku přinášejí ustanovení zákona o podpoře stavebního ruchu z r. 1921, a chutě stavěla s 80% státní podporou veliké nájemní domy. Že je sama uživatelem tak velikých státních podpor, nic jí nevadí, aby s plným mravním rozhořčením protestovala proti takové bytové politice, proti takovému mrhání státních peněz, jak je ve skrovné míře obsaženo v právě předložené osnově velkého bytového zákona.

Tak vypadají rádci nár. demokracie. Na jejich dobrých radách zakládá nár. demokracie svůj úsudek o vládním návrhu bytového zákona.

Je třeba dobře znáti historii našeho bytového a stavebního zákonodárství, je třeba v praksi poznati dobré i stinné stránky těchto zákonů, aby bylo možno si učiniti správný a samostatný úsudek také o vládním návrhu bytového zákona, úsudek nezkalený stranickými zájmy a hledisky jednotlivých skupin zájemníků interesovaných na rozřešení bytového problému.

Je vám všem známo, že jednání o vládním návrhu bytového zákona uvízlo na prvých třech oddílech, které mají za účel zjistiti skutečnou bytovou potřebu jednak přímým šetřením o poptávce a nabídce bytové, které by obec konala periodicky nejvýše jednou za rok, a jednak pomocí obecné zprostředkovatelny bytů a bytového dozoru, kdyby se ta nebo ona větší obec dobrovolně na tom usnesla. Každý by soudil, že znáti skutečnou bytovou potřebu, věděti, jaké byty se skutečně hledají, kolik a jak velkých a drahých bytů je prázdných, je první podmínkou rozumné a úspěšné politiky bytové. Chyba lávky! Zástupce strany republikánské a zástupce strany nár. demokratické domnívajíce se, že tím hájí zájmy majitelů domů a zájmy stavitelů, nechtějí o prvých třech oddílech bytového zákona nic slyšeti.

Strana republikánská a nár. demokratická volá jen po likvidaci bytových zákonů. Likvidace bytových zákonů může se týkati jen opa tření, která mají pouze výjimečnou a přechodnou povahu, ale nemůže znamenati úplnou negaci celé státní politiky bytové. Lidské obydlí je příliš důležitým pro zdraví člověka, pro udržení jeho pracovní síly, pro výchovu rodiny, pro zdraví a blahobyt celého občanstva a tím i pro stát, než aby státní správa mohla před vývojem bytových poměrů zavírati oči a ponechati starost o opatřování bytů zcela soukromé iniciativě, která se tak špatně osvědčila.

Péče o byty je a zůstane trvalou starostí veřejné správy. Není kulturního státu v Evropě, který by se vyhýbal zákonné úpravě věcí bytových. Bohužel, musíme si přiznati, že z Rakouska přejali jsme jenom zcela nedostatečné bytové zákonodárství a že naše dosavadní bytové zákony neměly žádného jiného účelu, než překonávati okamžitou bytovou nouzi, ale nepoložily ještě ani základy pro soustavnou úpravu této pro blaho občanstva snad nejdůležitější otázky.