Ztráty bank, v důsledku odlivu kapitálů, "zamrzlých" kapitálů v cizině, bankrotů průmyslových a obchodních podniků, v důsledku omezování podnikání, agrární krise, zhroucení zahraničního obchodu jsou ohromné. Teď to banky musily přiznati, kdy redukovaly akciové kapitály a reservní fondy, někdy i při ztrátě přes polovici akciového kapitálu a největší části fondů. Ale k otevřenému krachu některé velkobanky nedošlo, poněvadž velkobanky jsou spjaty se státní pokladnou na život a na smrt. Bankovní zákon "legalisoval" miliony, které pan ministr financí z "rozpočtových" úspor a nepřetržitým zdaňováním obyvatelstva strkal do rozbitých pokladen velkobank. Proto nedošlo k otevřenému krachu. Neznamená to však vůbec, že by finanční krise v této zemi nebyla, ona se skrývá za subvencování státem, aby naráz propukla, až zde stát nebude míti prostředky, aby tyto ztráty hradil. Buržoasie nedopustila otevřený krach, ale tím větší je stálé nebezpečí tohoto krachu, poněvadž úplné spojení finančního kapitálu se státní pokladnou znamená stále zhoršování poslední situace: Zhoršení situace státních financí, deficit - Traplův "plán" - systém: daně - sanace.

Zhoršení doznal zahraniční obchod, jehož aktivita byla nejdůležitější složkou v platební bilanci; je to stálé podkopávání finančního plánu. Ještě v listopadu 1931 byl zahraniční obchod aktivní částkou 71 mil. Kč, a v prosinci stal se pasivní částkou 74 mil. Kč. V lednu vzrostlo pasivum na 132 mil. Kč, v únoru činilo 51 mil. Kč; v březnu bylo docíleno přechodného aktiva na 77 mil. Kč, v dubnu byl zahraniční obchod zase pasivní 91 mil. Kč, v květnu činí bezvýznamné aktivum sotva 2 mil. Kč.

Zahraniční obchod je pasivní následkem nebývalého dosud zániku jak dovozu, hlavně surovin, tak především úplného zániku vývozu z Československa.

Situace zahraničního obchodu, těsně spojeného s průmyslem a s bankami, znovu působí na stav Národní banky, který se stále zhoršuje. Na jedné straně vidíme nepřetržitý odliv devis; na druhé straně stálý vzrůst úvěrových obchodů Národní banky. Zásoba devis, která klesla během r. 1931 s 2.477˙2 mil. na 1.059.9 mil., klesla k 31. březnu 1932 na 794.042 mil., v dubnu 1931 se zlepšila na 1.193.992 mil. a teď 7. července činí 1.053˙126 mil. Kč.

Úvěrové obchody Národní banky činily k 7. červenci: eskont směnek 1.173.712 mil., loni 396 mil., eskont cenných papírů 86˙800 mil., lombard cenných papírů 301.902 mil., loni 20 mil. Kč.

Zde je nutno si povšimnouti hlavně vzrůstu lombardu cenných papírů. Především je to stát, který si takovýmto způsobem dobývá nutných peněz. Toto napětí vyjadřuje se ve zvýšeném oběhu peněz. Koncem ledna 1930, to jest v první době hospodářské krise, obíhalo platidel celkem za 7.254˙362 mil. Kč a koncem května 1932, v době, kdy se hospodářský život pronikavě změnil, obíhá stále ještě za 7.036.000 mil. platidel, to jest skoro tolik jako na začátku krise.

Nutný následek ostré hospodářské krise je: zničení hospodářství, zánik zahraničního obchodu, zoufalá situace státní pokladny, což nutně vede k stále vzrůstající potřebě peněz a úvěrů. Z toho vyplývá boj průmyslu, hlavně vývozního (textil), proti devisovým nařízením, vázanému dovozu, požadavek inflace.

"Pevná koruna" byla silně ohrožena již r. 1931 následkem stagnace vývozu, útěku kapitálu. Ztracené kapitály v cizině odhadují se na více než 4 miliardy Kč.

Od pracujících požadovaly se největší oběti "na záchranu Kč", miliony z nich vydřené šly do pokladen bank. Měšťácký stát znal jen jednu cestu k záchraně měny: devisová nařízení a znemožnění dovozu. K čemu to vedlo? K úplnému zániku vývozu a v důsledku toho k stálému zhoršení finanční situace.

Stále častěji se volá po inflaci, jež je v zájmech určité části buržoasie. A první krok, jejž byla nucena buržoasie učiniti zákonem, bylo převedení 10- a 20korunových bankovek v drobné peníze. Že buržoasie byla nucena k tomuto kroku sáhnouti, vysvítá nejlépe z výkazu Národní banky k 1. červenci, který zaznamenává resultáty peněžní reformy. Celkový oběh bankovek činil 6.410 mil. Kč, o 500.33 mil. Kč více než 23. června. Mimo to byly v oběhu drobné mince za 359 mil. a drobných peněz 10 až 20 Kč za 548 mil. Kč. Kdyby nebyla reforma provedena, činilo by zlepšení oběhu za týden 500 plus 548 mil., t. j. přes miliardu Kč. K tomu se spěje.

Zostření finanční krise vede buržoasii na cestu inflace a nejvyšší špičky finančního kapitálu si toho úžasného zničení milionů existencí přejí, stejně jako si přejí války. Na účet těchto milionů chtějí se přece zachrániti. Své kapitály již mají v bezpečném místě. Měli úplnou možnost a volnost převáděti je do ciziny. Tato možnost jim nemohla a nemůže býti při úžasném spojení mezinárodního kapitálu finančního vzata. Existují nesčetné způsoby, které jsou pánům buržoasním spekulantům a bankovním "specialistům" známy, jak převésti milionový majetek do ciziny, nehledě k tomu, že to šlo klidně i nejobyčejnější cestou, t. j. přímo dovozem přes hranice. Devisová nařízení nemohla tu pomoci. Musí to uznati i sám vládní návrh nového zákona. Důvodová zpráva uvádí, že "zásahy jednotlivců ani v nynějších poměrech nepřestaly býti stejně nebezpečné a dokonce zištnou vynalézavostí nabyly na rozsahu a rozmanitosti", a žádala v dříve platných zákonech:

"Podle §u 9 platného zákona propadají, bylo-li uznáno za vinu, toliko cizozemská platidla, jimiž trestný čin byl podniknut, ve prospěch státu. Byl-li tedy čin spáchán československými platidly, nelze vysloviti jejich propadnutí. Z interních statistických pomůcek lze seznati, že trestné případy tohoto druhu jsou převážným pravidlem, trestné činy spáchané s cizozemskými platidly naproti tomu jen výjimkou. Není věcného důvodu pro to, aby trestné činy, podniknuté československými platidly, byly mírněji trestány než ony, jejichž předmětem byla cizozemská platidla. Takové ustanovení příčí se naopak zřejmě úmyslu a duchu zákona. Vyskytly se totiž v praxi již častěji případy, že určitý devisový delikt nebylo lze, ačkoli byla u něho skutková podstata přečinu podle §u 1 shora cit. zákona po stránce objektivní plně dána, stíhati jako přečin, poněvadž nebyla buď jeho objektivní konkrétní škodlivost pro čsl. měnu nebo nedostatek hospodářské potřeby, resp. překročení její míry prokazatelnými (otázku, co je legální hospodářskou potřebou, zákon pro nemožnost přesného vymezení všeobecného neřeší), takže nezbývalo, než trestati tento čin jako pouhý přestupek pokutami peněžitými."

Tak jest jedním z "ponaučení", jež nám skýtá pravý zákon, přiznání vlády, že nic k záchraně měny nemohla devisová nařízení podniknouti, že jejich výsledkem bylo tedy pouze zničení zahraničního obchodu a další zostření krise.

Kapitalistický stát jako organisace celé měšťácké třídy je nucen vystupovati někdy i proti jednotlivým kapitalistům. Je nucen zasahovati podobnými zákony i proti jednotlivým, hlavně slabším představitelům své třídy v zájmu udržení své třídní moci. Proto je nucen sahati i k takovým zákonům. Vždyť důvodová zpráva sama říká:

"Vláda spatřuje v přítomné době, která nedovoluje odkladů a znemožňuje také pro dohlednou dobu projednání obsáhlé kodifikace materielního a formálního devisového práva trestního ve sborech zákonodárných, možnost účinné prozatímní ochrany čsl. měny jedině v zákonném prohlášení devisových deliktů za přestupky důchodové a v možnosti stíhati je podle trestního práva důchodkového."

Jedinou možnost záchrany před úplným krachem vidí vláda v tomto zákoně. Když sama přiznala úplný krach všech dřívějších zákonů a nařízení, proč je tak přesvědčena, že tento zákon pomůže? Vždyť sama poukazuje na nekonečnou možnost pro kapitalistu zákon obejíti.

Dále praví důvodová zpráva: "Prohlašuje-li osnova dále všechna úmyslná jednání, která směřují podle svého konečného účelu k docílení skutečných nebo účetních převodů hodnot do zahraničí a naopak, za stejné přestupky jako dovozy, vývozy a přesuny do zahraničí samy, vedla ji k tomu úvaha, že lze podle zkušeností z prakse jen ve výjimečných případech usuzovati již z pouhé formální povahy určitého devisového obchodu na jeho konečný výsledek; k tomu přistupuje i zkušenost, že vynalézavosti nekalých živlů podaří se vždy snadno zastříti při dokonalé znalosti bankovní a účetnické techniky pravý účel určitého devisového obchodu způsobem jejího provádění a uniknouti tím event. i nejpřísnějšímu trestnímu posuzování spáchaného činu."

My říkáme: Vláda je nucena sahati k takovýmto prostředkům, když už dříve učinila první krok na cestě k inflaci. Ale zákon dělá kapitalistický stát pro pracující vrstvy. Může jimi zachytiti i menší kapitalisty - pro velkokapitalisty tyto zákony neplatí. Miliardy již dovolila jim vláda uložiti ve švýcarských bankách. Co se stalo agrárnímu senátoru, jenž převezl milion do Švýcarska? Co se stalo jinému milionáři, který chtěl v autu převésti 5 mil. za hranice? Nestalo se jim nic.

Říká-li vláda, že tento zákon jest jedinou možností záchrany, pak doznává, že vlastně není žádné možnosti. Ale vláda půjde cestou, kterou šla dosud: cestou zdaňování, zdražování - obilní syndikát - odbourávání mezd a platů, rozbíjení dělnického pojištění, vyhladovování nezaměstnaných a ujařmování pracujících Podkarpatska a Slovenska, zbídačování nejširších mas.

A v dalším rozvoji krise vidí buržoasie a její vláda východisko ve válce. Posílením v této době měl jí býti sokolský slet. V tento slet skládala buržoasie veliké naděje a proto musí slet postaviti také jako velikou akci národní solidarity. Československá buržoasie se těší, že se jí podařil tento veliký tah. V situaci, kdy v letní době je v zemi na 500.000 nezaměstnaných, kdy závody dále propouštějí, kdy se vysazuje dělnictvo z práce, kdy jsou mu snižovány mzdy, kdy tisíce dělníků propuštěných z kovodělných závodů je okrádáno o dovolenou, uspořádala československá buržoasie za největší podpory vlády a nacionálních stran včetně Stříbrného a soc. demokratické strany sokolský slet.

Buržoasní třída využila k hlavním dnům a zvláště k slavnostnímu průvodu s největší silou své moci, aby za pomoci masové agitace vzbudila největší zvědavost, aby dostala masy lidu na ulice. Masová militaristická paráda byla připravena buržoasií s velikou pečlivostí. I když se jí celkem tato akce nepodařila, přece jí využívá pro posílení svých posic. Buržoasie se těší, že se jí podařilo přitáhnouti na sletiště masy lidu. Pro buržoasii bylo zvlášť důležité, aby v této mase byla veliká část proletářů, a šlo jí o to, aby je dostala do průvodu a na sletiště a omámila je zde jedem nacionalismu. Zde může buržoasie otevřeně poděkovati svým dobrým služebníkům, národním socialistům, fašistům i soc. demokratické straně za to, že jí prokázaly velice dobrou službu tím, že jí daly k disposici své časopisy. Dávno před sletem a zvláště při sletu staraly se tyto dvě nacionální strany i soc. demokratická strana, aby buržoasie měla před sletem i při něm naprostý klid. Redaktor Danda to naznačuje jasně v "Českém slově" z 8. července v článku "Po slavných dnech", kde píše: "Dnes to můžeme již říci. Měli jsme často přetěžkou posici a nanejvýše svízelný úkol, abychom přesvědčili severočeské horníky, východočeské textiláky, jihočeské dřevodělníky a kovopracovníky ve všech kovoprůmyslových oblastech, kteří tvoří jádro výkonného členstva Sokola, že sokolská idea i sokolská organisace nemá nic společného s chamtivostí jednotlivců a s nespravedlností dnešních společenských a hospodářských řádů. Bývaly to mnohdy horké dny, kdy jsme odráželi výtky, že největší tělovýchovná organisace národa se zpronevěřila heslu ťRovnost a bratrství!Ť".

Zde se přiznal v odstavci tohoto článku bratr Danda, jak to dělali, aby uhasili nespokojenost dělnických elementů v Sokole, které se bouřily proti dnešní mizerii, která byla zaviňována zvláště také jejich bratry obrsokoly, kapitalisty. Ano, oni to byli, kteří říkali severočeským horníkům: To nic není, že 8 vašich kamarádů bylo na uhel spáleno na dole Kohinoor. To nic není, když vás na 400 propustili z práce, to nic není, když vám chtěli snížiti mzdy, to nic nebylo, když se střílelo v Duchcově a v Telgartě v zájmu militaristické parády buržoasie. Musíte zatnouti zuby a vydržeti, aby náš slet, který prý je sletem "národa", se povedl. Ano, oni to byli, kteří říkali východočeským textilákům: V zájmu sletu si nechte snížiti mzdy. Oni to byli, kteří říkali jihočeským dřevopracovníkům: Nechte se propouštěti z práce, nechte si snížiti mzdy. Rozbili bychom tak jednotu buržoasie a ona by nám nedovolila, abychom s ní připravovali slet. Oni to byli, kteří říkali kovopracovníkům: Nechte se vyhazovati, nechte se propouštěti, nechtějte vy, propuštění kovopracovníci od Waltrů, z Kolbenky a Českomoravské i druhých kovodělných závodů, aby vám správy těchto podniků zaplatily dovolenou, o kterou vás tyto správy závodů, které jsou většinou v rukou obrsokolů, okradly. Kdybyste vy, kovopracovníci, chtěli uplatniti vaše právo, znamenalo by to rozbití jednotné fronty s buržoasií, to znamená s obrsokoly, a byl by ohrožen slet. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

A co stavebníci? Neříkalo se stavebníkům před sletem: "Nevěřte komunistickým štváčům", když tito žádali, aby kolektivní smlouva byla plněna? Vždyť kolektivní smlouva je dodržována zaměstnavateli, t. j. z největší části znovu obrsokoly! A toto neříkali jenom národní socialisté a fašisté, to říkali také soc. demokraté. Podívejte se, dělníci, jak vás tito lidé před sletem klamali a podváděli jenom proto, aby se buržoasii její militaristická akce, paráda a příprava na válku podařila.

A dále říká Danda v tomto článku: "Těch sokolských bratří a sester, které jsme viděli ve společných ubikacích, na lavičkách v parcích, ba i na okrajích chodníků jísti kůrky zatvrdlého chleba přivezeného bůhví až odkud a přikusovati k nim krvavý špekvuřt nebo hrstku třešní! Těch lidí, kteří nestačili sháněti stojany s vodou, protože neměli na pivo, ba ani na sodovku! To je dílo lidí, kteří jsou už snad dnes zase ve svých chudičkých obydlích, obklopeni starými starostmi o neznámý zítřek."

A tento redaktor má odvahu radovati se z toho, že ti bratři a sestry, kteří jedli suché kůrky chleba anebo hrst třešní, které zapíjeli ze stojanů vodou, žili takto jako čínští kuliové jenom proto, aby se povedla buržoasii její paráda, aby v zájmu masové přípravy na válku přinášela proletářská třída v Sokole takové oběti jenom proto, že si toho jejich vůdcové přáli. A v tomto článku dále naznačuje, že strana nár. socialistů půjde toutéž cestou, když říká: "Přáli bychom si prostě - a je to státní nutnost - aby IX. slet všesokolský znamenal novou epochu v národním životě: epochu sociální spravedlnosti, epochu, kdy rovnost a bratrství nebudou jen pěknými hesly na standardách. Stane-li se to, pak příští, X. slet bude sletem opravdu vítězným."

Stalo se něco po sletě, nebo jsou nějaké perspektivy toho, co čekají nár. sociální vůdci? Přišla buržoasie v sokolském kroji k prostým dělníkům a řekla: Teď jsme tedy spolu na jedné lodi, dělníku nár. sociální, nyní tě nebudu vyhazovati z práce, nyní ti nebudu snižovati mzdy, nyní ty nezaměstnaný nár. socialisto dostaneš takovou podporu v nezaměstnání, abys mohl býti živ, nyní tě nevyhodím z bytu, když nemáš na činži? Nic takového se dosud nestalo a nestane.

My komunisté nemáme takové iluse jako bratr Danda, že slet stmelí národ bez rozdílu tříd a že vymizí kořistnictví. My víme, že se bude dále propouštěti, že se budou dále snižovati mzdy, [ ], třebas to byli dělníci Sokolové, kteří byli na posledním sokolském sletě. Tohleto my komunisté víme již teď a proto také víme, jak Dandové, Klofáčové, Stříbrní i Hamplové budou dále klamati československého dělníka, jak dále budou mu říkati nár.-sociální vůdci: Šli jsme v Sokole na sletě solidárně, nemůžeme ani teď po sletě spolu se mezi sebou rváti. Je krise, nedá se nic dělat a proto potřebujeme klid a pořádek, i když to stojí existence tisíců proletářské třídy.

I když zvláště nár. socialisté chtějí ze sletu udělati prostředek na klamání pracujících mas a snaží se jej vyzdvihovati do nebes, tedy jim znovu říkáme my:

Váš slet nebyl sletem, jaký jste očekávali. Nálada, zvláště dělníků-Sokolů byla stísněná. Nebylo tu toho druhu nadšení; na pracující masu sokolskou působila hospodářská krise. Na proletářskou sokolskou masu působilo jistě to, že zde byl nedávno veliký boj horníků v severočeském revíru, kde sokolové horníci společně s komunisty, soc.-demokratickými dělníky a hakenkrajclery vedli boj, v mnohých případech proti svým bratrům Sokolům, kteří byli jejich zaměstnavateli. Působilo na ně, že v řadě míst se do dělníků střílelo. Působilo na ně, že v řadě míst republiky ještě nedávno stáli v obraném boji proti svým zaměstnavatelům, kteří na svém štítě nesou heslo: Ni zisk, ni slávu.

V Brně, Budějovicích, Ústí n. L., v Praze byly boje stavebníků, na Slovensku boje zemědělských dělníků a zde nepomáhalo přesvědčování sociálfašistických vůdců, kteří se strachem chvěli o parádu buržoasie. A proto každý takový proletář Sokol počítá: Teď to zde sice v Praze není zlé, v této záplavě slávy, ale až přijdu domů, přijdu do toho pekla, ve kterém jsem byl. Co potom? Mnohý již byl bez zaměstnání, druhý očekával propuštění a spousty snižování mezd. A proto u této proletářské masy sokolské nadšení nebylo.

Buržoasie, i když si mistrně počínala, aby přivodila efekt v hlavních dnech reklamou a agitací v novinách, snažila se, aby vytáhla indiferentní masy na ulice. Masy lidí byly na ulicích, ale nepodařilo se jim vlíti oheň, oheň nadšení jak do diváků, tak do Sokolů. Celý všesokolský slet měl ráz poměrně velice krotký. Méně výraznější nežli r. 1926, kdy došlo k manifestaci pro Hrad i pro Kramáře a proti Gajdovi. Fašismus i nyní po období sletu zklamal. Pokusy využíti sletu pro fašistický nacionalismus zkrachovaly. Byly zde pokusy o demonstrace nacionální, které zkrachovaly. Fašisté jako nejpravější frakce v Sokole sice tvořili skupinky, které se snažily vyvolávati provokativní, nacionální a šovinistická hesla, zvláště Duchcov, ale tato hesla vyvolávaly jenom části fašistů ve špalíru a jízdní Sokol, typická část buržoasních příslušníků.

Poláci a wrangelovští Sokolové byli přijati chladně a s útrpností. Stříbrný si udělal úspěch; z hesla: "Ať žije slovenská Praha!" udělal "Ať žije slovanská republika!", aby alespoň mohl do svého plátku dáti, že jeho fašismu platily sympatie Sokolstva. Že celkově buržoasie spokojena se sletem není, dokazuje pan Peroutka v "Lidových novinách" ze dne 10. července t. r., kde píše: "IX. slet třeba hodnotiti jako injekci, které tu bylo nadmíru zapotřebí." A dále praví: "Jak dlouho vydrží tato injekce solidarity?"

A my pravíme: Tato injekce solidarity vydrží tak dlouho, dokud nár.-sociální a soc. demokratičtí dělníci neprohlédnou zrádnou úlohu svých vůdců, dokud se nespojí s komunisty, dokud v jednotné frontě se nepostaví proti svým vykořisťovatelům, kteří se z největší části rekrutují z obrbratrů Sokolů. A zrádní socialističtí vůdci mohou desetkrát a tisíckrát zapřísahat buržoasii a doufat, že jí pohne sokolský slet, ona bude neúprosně vyhazovati dělníky ze zaměstnání, snižovati mzdy a volati na dělníky četníky a bude jim rozkazovat, aby do nich stříleli, aniž by rozmýšlela, jestli mezi nimi jsou Sokolové, soc. demokraté nebo komunisté. A tato těžká část buržoasie, jejíž mužové šli jako prostí Sokolové v průvodu, na př. Udržal, Slávik a Bradáč, velmi jasně říká, co bude dělat. Využívá toho, co řekl president Masaryk 4. července 1932 na Hradě, kde prohlásil: "Těžká je hospodářská krise, v níž se slet koná. Zachvacuje nejenom nás, nýbrž celý svět. Říkám si s Tyršem: "Tam se svět hne, kam se síla napře!" To je i vhodné heslo sletové." A agrárníci ve "Venkově" říkají: "Především je jisto, že jsme doposud nedovedli napřít veškeru národní sílu proti krisi. Almužny nezaměstnaným a vybírání nových daní pro tyto almužny - toť není ještě žádný nápor proti krisi, což musí doznat i socialisté."

A co řekl dr Borský v "Národní politice" 10. července? V článku, jehož nadpis je: "Vojenský závěr", hodnotí slet a říká: "Závěrem cvičení sokolských byla cvičení vojenská. Třebaže to jsou důvody čistě technické, jež dávají sletiště teprve na poslední den sletu k disposici vojsku, je v tom symbol a je v tom železná logika. Jak tomu chtěl tvůrce sokolské myšlenky, a přes to, že pokračovatelé jeho se tomu bránili, zůstává a zůstane skutečností, že idea Sokolstva vyrůstá a přechází v ideu národa branného aspoň u nejvyššího výkvětu Sokolstva. Takto domyslili a docítiti myšlenku sokolskou ti z nich, kdo vstoupili se samozřejmostí, bez váhání a bez vypočítávání vyhlídek do čsl. dobrovolného vojska, do legií v zahraničí. A takto domýšlejí a dociťují sokolskou myšlenku dnes desetitisíce mladých Sokolů, kteří vykonají v případě nutnosti zase více, než co jim přikazuje branná povinnost.

Není chybou, že vedení trvá na odlišnosti Sokolstva a armády. Pro doby mírové to neškodí, a pro doby válečné to nepomůže, jako to nepomohlo za světové války. Neboť je jen jedna logika, a ta vede od Sokolstva přímo, bez váhání a bez uvažování, k samozřejmosti obrany vlasti a vlastního státu prostředky vojensko-válečnými. Sokolstvo bylo a bude výkvětem armády, jejím jádrem, jejím duchem, její páteří, ale nemůže armádu nahraditi, neboť armáda je tělesem daleko početnějším a daleko odpovědnějším, poněvadž její úkol je daleko vyšší a osudově rozhodující.

Proto je sokolská idea skvělou přípravou národa k brannosti; taková je skutečnost, ať se komu líbí nebo nelíbí, ať vítá nebo lituje. Ovšem příprava ducha a příprava těla, po které teprve armáda dává přípravu vojensko-odbornou. Vlast nelze ubrániti jen nadšením, ale nelze ji ubrániti zase bez nadšení. Tuto přípravu dává sokolská myšlenka a tím přispívá k vytvoření armádní elity, jejíž nutnost a nenahraditelnost ukázala opět světová válka, když via facti zrušila rovnost vojenských formací a sáhla zase k tvoření elitních sborů, úderných rot, praporů, pluků, ba i divisí."

K tomu byl připraven sokolský slet. K tomu jej chce buržoasie a řemeslní klamači lidu využít, jakoby smysl a úlohu tohoto sletu neviděli. Razí heslo solidarity s buržoasií.

Dělnická třída jako celek nesmí se dáti klamati těmito lidmi. Ona musí sledovati nejen to, co o ní mluví a píší, nýbrž to, co v praksi provádějí. A to, co v praksi provádějí, úplně stačí, aby i nár. socialističtí a soc.-demokratičtí dělníci pochopili, kde je jejich místo. Co oni nyní provádějí? Zdražení tabáku, droždí, daň z obratu, daň ze mzdy, daň z piva, zvýšení důchodové daně, v závodech hrozí propouštění z práce, snižování mezd a odbourání všech popřevratových vymožeností. To úplně stačí, aby dělníci prohlédli úlohu svých vůdců a počínání buržoasní třídy, řadili se do jednotné fronty proti buržoasnímu režimu i proti svým vlastním vůdcům. Dělnická třída musí býti na stráži, musí pochopiti zvláště ta proletářská část Sokola, co buržoasie sokolským sletem sledovala a co chce uplatnit: Úplné zbídačení dělnické třídy a přípravu války. A tu dělníci

jednomyslně musí prohlásiti: Nedáme se vyhazovati z práce! Nedáme si snížiti mzdu! Nedáme svoje dělnické třídní organisace persekvovat! Nedáme se zneužít [ ].

Půjdeme do boje za svoji existenci. [ ], abychom navždy a cele pracující třídě zajistili existenci! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Z řečníků, kteří promluvili k této osnově, dotkl se věcně osnovy pouze jeden řečník, pan posl. Geyer. Ve svých vývodech p. posl. Geyer se snažil zejména odůvodniti, že původní zákon o ochraně měny z r. 1924 nesplnil očekávání a že vlastně zásluha o ochranu naší měny nikterak se neopírá o praktikování tohoto zákona, nýbrž o důvody jiné. P. posl. Geyer v důsledku toho také neočekává zvláštních výsledků od novelisace tohoto zákona.

Chtěl bych proti těmto názorům říci, že je věc názoru, jestli p. posl. Geyer se domnívá, že s novelisací zákona se nedá dosáhnouti toho, co zákon sám chce dosíci. Chtěl bych jenom upozorniti na to, co jsem již zdůraznil ve svém proslovu, že toto opatření je opatřením obranným a že bychom k tomuto opatření nesahali, kdyby jiné státy sousední ještě ostřejšími opatřeními nás k této hospodářské obraně přímo nenutily. Upozorňuji znovu, že jakmile nastanou normální poměry, bude naší snahou, aby tato opatření byla zaměněna opatřeními normálními.

Jinak p. posl. Geyer zejména vytýkal přílišné tresty, které jsou v tomto zákoně uvedeny. Tu poukazuji především na to, co jsem uvedl též ve svém referátě, že krutost těchto trestů je odůvodněna právě rafinovaností deliktů, které v těchto případech jsou páchány. Pro repatriaci uloženého kapitálu v cizině se domnívám, že opravdu stačí amnestie tak, jak byla provedena novou úpravou čl. 2.

Dovoluji si proto s poukazem na důvody, které jsem přednesl ve svém původním referátě, opakovati svůj návrh, aby slavná sněmovna přijala osnovu v tom znění, jak se na ní usnesl rozpočtový výbor. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru ústavněprávního, p. posl. dr Goldsteinovi.

Zpravodaj posl. dr Goldstein: Slavná sněmovno! V debatě nebylo nových námětů ani nové věcné polemiky.

Pokud pan posl. kol. Geyer učinil výtky, byly vyvráceny kol. zpravodajem dr Patejdlem.

Poukázal bych však přece na jednu věc, o níž se zmínil p. posl. kol. Geyer. Tvrdil, že nesvéprávné osoby podlehnou trestům, stanoveným ve čl. 2, v tom případě, když o spáchání trestného činu prostřednictvím svého zákonného zástupce věděly. V tom směru je pan kol. Geyer na omylu. Je pravda, že výbory - jak rozpočtový, tak ústavně-právní - při stylisaci původní osnovy se obávaly, že by tento výklad mohl nastati, avšak bylo tomu čeleno tím, že před stanovení této trestné sazby u slova "osoby fysické" bylo vsunuto "svéprávné osoby fysické", takže tato obava je naprosto bezpředmětnou.

Nemaje důvodů k další polemice činím rovněž návrh jménem ústavně-právního výboru, aby osnova zákona se změnami, které na vládní předloze vykonaly výbory rozpočtový a ústavně-právní, byla přijata. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 9 článků, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové.

Námitek není? (Nebyly.)

Není jich.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 9 články, nadpisem a úvodní formulí ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení vykonáme při vyřizování dalšího odstavce pořadu, bude-li osnově této přiznáno jednání zkrácené podle §u 55 jedn. řádu.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: