Ako osnova ukazuje, prirážka k dôchodkovej dani zvyšuje sa o značné procento, avšak práve preto nevedieť, či sa p. minister financií neprepočítal, keď osnovu koncipoval. Z tejto príčiny azda v dôvodovej zpráve osnovy nie je označené ani len priblížne, koľko vynesie nová dôchodková daň pre štátnu pokladnicu. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Máme dojem, že po zavedení vyššej dane dôchodkovej stane sa, čo sa stalo po zvýšení cien tabakovej režie. Zvýšenie dôchodkovej dane znamená totiž aj úbytok dôchodku a menší dôchodok značí zase menší príjem pre obchod a priemysel. A keď sa priemysel ochromuje, nenachádza práce robotník, šíri sa nezamestnanosť. V rozpočtovom výbore po čas pojednávania prítomnej osnovy bolo na pr. poukazované, že následkom zvyšovania verejných bremien priemysel, obchod a živnostníctvo zaťažené bolo v posledných dvoch rokoch viac ako jednou miliardou Kč. Stalo sa to totiž následkom zvýšenia obratovej dane, zvýšenia železničných a poštových poplatkov, zvýšenia dane z minerálnych olejov a zapaľovadiel, zvýšenia bremien verejného poistenia a zavedenou dávkou pre pečlivosť o nezamestnaných. Nie div potom, že priemysel, obchod a živnostníctvo hynie najmä na Slovensku, zabíjajú ho nesnesiteľné verejné bremená.

Krajinský sväz živnostenských společenství a gremií pre Slovensko a Podkarpatskú Rus darmo volá po pomoci, darmo upozorňuje vládu a iné k tomu povolané kruhy na svoje požiadavky; volania krajinského sväzu nevšíma si nikto, najmenej však vláda.

Slávna snemovňa! Vládna osnova hovorí, že v dobe naliehavej tiesni musia byť žiadané obeti hlavne od tých, ktorých hospodárske zabezpečenie to najskôr pripustí. Je to pekne povedané a zdalo by sa i spravodlivým opatrením, avšak jednako nie je tomu tak. Pôvodná osnova ako prirážky prosté minimum uvádzala 12.000 Kč a rozpočtový výbor len v poslednej hodine zmenil toto minimum na 15.000 Kč. Ale ani táto zmena neznamená nijaké zlepšenie. Je to ešte vždy ničenie drobných existencí, nakoľko nemožno dnes vôbec povedať, že by 15.000korunový dôchodok bol hospodárskym zabezpečením. Lenže vláda toho nedbá, jej nezáleží na nikom, jej nezáleží vôbec na ničom. (Tak je!) Dnešný daňový systém, slávna snemovňa, je ako by pohromou, ako by morom na statočných, čestných, usilovne pracujúcích ľudí (Tak je!), keďže na poplatníkov tohoto žáneru vrhajú sa finančné správy ako dravá zver na svoju korisť - (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.), kým ľudia nepoctiví, nesporiví, darebácki a lajdácki jednoducho hvízdajú nielen na berné a finančné správy, ale kašlú i na celú daňovú sústavu vôbec. (Tak je!) Týmto ľuďom totiž exekútor nemôže ničoho vziať.

Slávna snemovňa! Prichádzať dnes so zvyšovaním daní, keď sa všeobecne očakávalo, že dane budú snižované, je myšlienka ozaj nešťastná a môže také niečo dopustiť len pomýlená finančná politika nášho štátu. Pán minister financií hovorí, že štátny rozpočet nie je v rovnováhe. Možno, že má pravdu. Lenže hádzať na vážky poplatníctvo, bernými správami vydrancované a do špiku vycicané, aby rovnováha v štátnom hospodarení nastala, to je od štátnej finančnej správy pokračovanie absurdné. Keď sa to však jednako robí, som oprávnený vyhlásiť v mene našej strany, že proti takémuto pokračovaniu musíme sa ohradiť, ba zatracujeme úmysel chcieť ďalej drancovať poplatníkov, vyčerpaných, vykoristených, do zúfalstva ba samovraždy vohnaných. (Tak je!)

Ak si je vláda vedomá, že v štátnom hospodárení nastávajú deficity, na zaokrytie týchto deficitov nech nezvyšuje dane, ale nech vyčerpáva iné dôchodkové pramene, nadovšetko však nech zavedie prísny úsporný system v štátnej správe (Posl. dr Tiso: Pre 5 detí udržuje školu!), lebo sme presvedčení, že takýmto spôsobom dajú sa získať nie miliony, ale miliardy. A že to vláda nerobí, že neutieka sa k týmto prameňom, k týmto nevyčerpaným ešte rezervám, že v štátnej správe nehospodári ako by hospodáriť mala, vytýkame to a zatracujeme so všetkým dôrazom.

Avšak, slávna snemovňa, treba mi tu vytýkať ešte jednu vec, ktorú si nevieme nijako vysvetliť, ktorú nevieme pochopiť, že totiž vláda nevedela si posiaľ najsť príležitosti, nevedela sa odhodlať, aby sa osvedčila, aby jasne a zretedelne povedala, aby naznačila presne nad všetku pochybnosť, aké má úmysly, aký má program, aký hospodárský plán.

Nielen parlament, ale celá verejnosť čaká už dávno na tento prejav vlády, na toto potrebné osvedčenie. Ale vláda nevie nijako prísť k slovu, ako by bola ztratila reč, ako by bola onemela. Pánovia, vláda, ktorá v takýchto vážnych časoch onemie, môže byť nešťastím pre štát. Na vôkol nás všade v zahraničí formulujú presne, konkretizujú svoj program, svoj hospodárský plán, naznačujú cestu, ktorou radia uberať sa z krízy. Len u nás vláda mlčí a mlčí, ako keby nemala o čom hovoriť, ako keby republika nie biedou a núdzou, ale blahobytom kypela. Slávna snemovňa, takéto pozapínanie sa vlády nemožno schvalovať, keďže dnešná nemota vlády je až príliš podozrivá, budí nespokojnosť a nedôveru.

My vysvetľujeme si jednako mlčanie vlády tak, že pre samé vnútorné boje a sváry, vzájomné "potieranie sa" vláda nevedela sa podnes zmôcť ani len na minimálny prejav. Medzi takýmito okolnosťami však nech sa vláda nediví, že čím ďalej, tým viacej vžíva sa upodezrievanie, že vláda vlastne jasného hospodárskeho plánu ani nemá. Všetko jej počínanie je len nahodilé. Avšak práve toto chovanie sa vlády zapríčiňuje, že vo verejnosti vzmáha sa neistota, bezhlavosť, zmätok a chaos. U nás dnes nikto nevie, čo bude. A v tejto trápnej neistote vláda stojí jako sfinga v Sahare.

Ale podivná pozapínanosť vlády dáva oprávnenosť i takému interpretovaniu dnešnej vládnej nemoty, že vláda uteká zbabele pred krízou. A ak by azda nejaký ten hospodárský plán i mala, nemá smelosti predniesť ho. Ja by som si však dovolil povedať, že útek vlády je nie ani útekom pred krízou, ale útekom pred zodpovednosťou, ba útekom pred vlastným svedomím (Tak je!), a len tomuto úteku možno prípisať, že hospodárska tieseň u nás bujnie a prerastá cez hlavu nielen vláde, ale i každému z nás. (Správne!)

Máme vládnu väčšinu, akýsi vládny kolos, akési vládne monštrum, akého nenajsť v Europe, - avšak nebolo ešte takej neschopnej, neplodnej, lajdáckej vládnej väčšiny, ako je práve dnešná! (Tak je! - Potlesk.) Ani nie tak dávno, "Večerník Práva lidu", teda časopis vládnej strany, veľmi nekvalifikovaným spôsobom napadal p. min. predsedu, keď mu vytýkal, že nerobí nič, nestará sa o nič, ale spolieha sa len na svoje príslovie: "Ono se to ňáko vystříbří".

Od nastolenia dnešnej vlády nadobudli sme si veľmi zlých skúseností. Zdá sa, že čím väčšia vládna väčšina, tým malichernejší program, tým menej práce, sebedôvery, ale tým viacej bezhlavosti a darebáctva.

Už pred mesiacmi bolo avizované, že vláda podá parlamentu vyhlásenie, čo sa týka hospodárskej situácie a finančnej rovnováhy štátu. Hovorilo sa, že prejav tento urobí buďto p. min. predseda, buďto p. minister financií. Avšak nestalo sa ani jedno ani druhé; ostalo všetko len pri sľuboch. Neprehovoril ani ministerský predseda, ani minister financií a kto vie, či nejaké úradné vyhlásenie z úst vlády vôbec odznie. Zajtra udajne odchádza snemovňa na prázdniny, ale bez vládneho vyhlásenia a prehlásenia.

Minulý týždeň zasedala koaličná sedmička, ktorej pán minister financií udajne vyložil, v akom položení nachádza sa štátne hospodarenie. (Posl. dr Tiso: Ale dôverne!) Toto zasedanie sedmičky vyhlásené bolo však za tajné a výklad pána ministra za dôverný. Slávna snemovňa, keby bolo bývalo išlo o vojenské plány pána ministra nár. obrany, nepovedali by sme nič, utajovanie takýchto vecí je na mieste, avšak keď ide o spôsob hospodárenia s verejnými peniazmi čiže s grošom nášho poplatníctva, sme toho presvedčenia, že nijaká tajnosť a dôvernosť nemá tu miesta, naopak, povinnosťou pána ministra financií je hovoriť otvorene a verejne, aby si každý občan nadobudnúť mohol jasný obraz o finančnom stave republiky. Má sa to stať nadovšetko vtedy, keď finančná správa prichádza s novými daňovými bremenami. Daňujúce občianstvo má právo dozvedať sa, ba nielen dozvedať sa, ale i kontrolovať spôsob štátneho hospodárenia. (Tak je!)

Musím však poukázať, slávna snemovňa, že pán min. predseda, akoby cítil nemožnosť pokračovania vlády, lebo snaží sa jazyk vlády aspoň len s času na čas rozviazať. Tak na pr. 8. júna pozval si p. min. predseda novinárov a prehovoril k ním. Nie sme proti tomu, aby p. min. predseda neprehovoril i k žurnalistom, avšak dnes takéto enunciácie nestačia, najmä vtedy nie, keď by pán min. predseda hovoriť mal prostredníctvom parlamentu k celej verejnosti. (Tak je!) Toto je ten útek vlády, ktorý som už spomenul a ktorý sa tak veľmi zazlieva dnes vláde, keďže plodí neistotu. A tápajúc v takejto absolútnej neinformovanosti a neistote, ak by sme si chceli aspoň len priblížny obraz skonštruovať o situácii politickej a hospodárskej, odkázaní sme len na nahodilé prejavy, pochádzajúce z vládnych úst. Samozrejmo, ťažko je z rečí takých lúskať a kresliť si uspokojivé predstavy. Keď sa však už jednotliví členovia vlády dopúšťajú prejavov, určených pre verejnosť, mali by dbať aspoň o to, aby prejavy tieto neznepokojovaly a nedráždily. Minule na pr. pán minister nár. obrany hovoril pred svojimi voličmi a v reči svojej zazlieval, že u nás sedem občanov musí vydržiavať jedného verejného zamestnanca, a dodal k tomu ešte, že nie sme tak bohatí, tak finančne silní, aby u nás mohlo sedem občanov udržať a vydržať jednoho verejného zamestnanca. O dva dni neskoršie potom hovoril pred novinármi p. min. predseda, ktorý, ako by bol naviazal na reč svojho kolegu min. Viškovského, vytýkal, že po opakovanej reštrikcii máme u nás viacej štátnych zamestnancov, ako sme mali pred tým. (Výkřiky.)

Spomínam to len tak en passant, aby som upozornil, že podobnými prejavami budí sa vo verejnosti skutočne nespokojnosť a vyvoláva škamranie. Vytýkať a upozorňovať na nedostatky, to by mohlo byť úlohou opozície; páni od vlády majú však výkonnú moc, im kritika nesmie stačiť.

Slávna snemovňa! Ako som už spomenul, žijeme v tieni takých príšerných čias, aké sme neprežili ešte. Ale práve povaha týchto čias a nadovšetko mlčanie vlády je veľmi vhodné na rozširovanie všelijakých poplašných zpráv a hesiel. Tak na pr. z úst istého českého politika odznelo nedávno volanie po "druhej republike" a po akomsi válečnom kabinete. Heslo "druhej republiky" vychytilo a roznášalo sa vo verejnosti i komentovalo sa všelijak. Pánovia, kto túži po druhej republike, kto ide zakladať republiku druhú, tomu zaiste nevyhovuje republika dnešná, založená 28. a 30. októbra 1918. A hodno je i skúmať príčiny nespokojnosti s republikou touto.

Slávna snemovňa! Ak volanie, čiže túžba po druhej republike vznikla len preto, lebo v republike dnešnej niet autority, niet už poriadku, nieto právnej istoty, bezpečnosti cti, slobody tlačeného slova, že všetko je už beznádejne zhumpľované, zkorumpované, demoralizované, ako by otrávené, že je tu len pseudodemokracia, lebo pravá demokracia zvrhla sa v panovačnosť niekoľkých privilegovaných politických strán, sme za druhú republiku aj my. Ale ak volanie po druhej republike potrebné je preto, lebo v republike dnešnej nekvitne už politickému šarlatánstvu, podvodníctvu, štréberstvu, úplatkárstvu, čiže procentnému systému, alebo že nevie sa tu uplatniť už denuncianstvo, špiclovstvo, konfidentstvo, alebo že nie je dnes už možno dávať rozkazy na páchanie atentátov, ako to urobil Václav Klofáč, keď ako býv. minister nár. obrany rozkázal Palounkovi, aby tlačiareň "Leva" v Ružomberku podpálil bombami musíme sa čo najrozhodnejšie postaviť nielen proti t. zv. druhej republike, ale aj proti tým, ktorí po tejto republike volajú, čiže proti zakladateľom druhej republiky. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Hovorím, slávna snemovňa, v tomto prípade nežiadame si druhej republiky, ačkoľvek špecielne my Slováci mali by sme skutočne sto rozličných príčin hesla druhej republiky chytiť sa oboma rukami. Totiž my Slováci žiadať by sme si mali miesto republiky dnešnej, ovládanej režimom centralistickým, republiku, ktorá uznáva autonomné práva samobytného národa slovenského (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.), ktorá je voči nám Slovákom spravodlivejšia, bratskejšia, uprimnejšia, žičlivejšia, ktorá by svojou nešťastnou politikou neubíjala slovenskú samorastlosť, ktorá by nevykorisťovala Slovensko, ale dopriala mu rozkvetu a blahobytu. (Tak je!) Ráčte vziať na vedomie, že my po druhej republike nevoláme. Sme totiž presvedčení, že čoskoro dožijeme sa jednako len nového, lepšieho, krajšieho Slovenska a s ním i novej, tej t. zv. druhej republiky. Druhá republika teda príde sama od seba. Kontúry nového Slovenska a novej republiky videli sme už rysovať sa 25. a 26. júna v Trenč. Tepliciach. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Ako je známo, v Trenč. Tepliciach bol sjazd mladej slovenskej generácie. Vlastne nebol to ani sjazd, ale snemovanie mladého Slovenska, na ktorom prišlo k udalostiam veľmi významným, priamo historickým. Mladá slovenská generácia totiž, súc si dobre vedomá dnešných nemožných pomerov na Slovensku, sišla sa, aby o všetkom, čo sa na Slovensku robí od prevratu, povedala svoju mienku. A táto mienka, slávna snemovňa, vyznela v tom, že mladá naša generácia s veľkým rozhorčením jednomyseľne a jednohlasne odsúdila celý politický režim centralistický, vládnucí na Slovensku, a vypovedala, že centralizmus ako systém skrachovaný, stroskotaný, prežitý treba zahodiť medzi staré železo a nahradiť sriadením Slovenskej krajiny.

A toto slávnostné vyhlásenie mládeže stalo sa v prítomnosti generálneho štábu reprezentantov pražského centralizmu na Slovensku. Tento slávny generálny štáb totiž prišiel na sjazd v tej domienke, že bude mladou generáciou oslavovaný, zvelebovaný, že sa na sjazde budú vavrínom venčiť šľachetné hlavy tohoto štátu - ale nestalo sa. Miesto vavrínových vencov dostalo sa najostrejších výčitiek československým centralistom. Rozhorčenie zo sklamaných duší našich mladých ľudí vytrysklo takým silným prúdom, že prítomní centralisti, ktorí na sjazde chceli sa hlásiť k slovu, nemohli hovoriť pre odpor mladých, a neboli vôbec k reči pripustení. (Tak je! - Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Centralistické strany československé majú na Slovensku reprezentantov, ktorí vôbec pred Slovákmi dnes hovoriť nemôžu! (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Daromná je snaha, slávna snemovňa, zbagatelizovať a znevažovať trenčiansko-teplický sjazd. Škoda ubližovať mladej slovenskej generácii, škoda ju nazývať maďarónskou, škoda referovať verejnosti o priebehu sjazdu tak, ako by tam bola rokovala posbieraná luza, ako by tam boli rečnili "len" politickí náhončí a tajomníci tých či oných politických strán. Hovorím: Škoda verejnosť takto zavádzať, najmä českú, lebo pravda je iná. Mladá slovenská generácia odchovaná je už československými školami, vychovaná je po republikánsky, je akademicky vzdelaná, je rozumná a bystrá, je národu svojmu verná, s celou dušou oddaná a na sjazde trenčiansko-teplickom reprezentovala dôstojne svoj národ slovenský. (Potlesk. - Tak je!)

Avšak nedivíme sa, že sjazd mladej slovenskej generácie sa pomlúva a bagatelizuje. Je to na Slovensku systémom: Pomlúvať, ponižovať, znevažovať, tupiť, haniť, bagatelizovať všetko, čo je úprimne roduverné slovenské a smýšľajúce autonomisticky, ako to káže Pittsburgská dohoda. Pánovia, trenčiansko teplický sjazd bol odpoveďou, a to odpoveďou ráznou, pádnou, trefnou, primeranou na toto paušálné bagatelizovanie slovenskej duše. (Tak je!)

V Trenčianskych Tepliciach odsúdená bola politika, ktorá na poli hospodárskom pripravila Slovensko najmenej o 8 miliard. (Hlasy: Škandál!) Odsúdená bola politika, ktorá Slovensko zruinovala a dovolila zdevalvovať túto krásnu, požehnanú zem na obyčajnú koloniu. Reprezentanti českého centralizmu, ktorí túto politiku fedrovali, boli teda právom kritizovaní a odsúdení. Otázka je teraz len tá, či títo páni vyvodia konzekvencie z trenčiansko-teplického sjazdu, ako by to urobili ľudia, ktorí aspoň koľko - toľko dajú na svoju česť.

Slávna snemovňa, udalosti trenčiansko-teplické sú veľmi vážne, vážnejšie ako by sa kto nazdal. Práve preto však opytujeme sa vlády, či má vedomie o týchto udalostiach a či je ochotná, vyvodiť z nich konzekvencie tiež, menovite, či je ochotná zlikvidovať český centralizmus na Slovensku. Celé Slovensko je v prudkom očakávaní, čo bude po trenčianskoteplickom sjazde. Neodporúčali by sme, aby sa toto čakajúce Slovensko znova zklamalo. Sme presvedčení, že odo dňa 25. a 26. júna 1932 začínať sa bude na Slovensku etapa nová a bude sa datovať historia nového Slovenska a novej, druhej republiky.

Smiem tu však vyhlásiť verejne a otvorene, slávna snemovňa, že sjazd trenčianskoteplický nebol posledný. Ešte prídu sjazdy iné (Výkřiky posl. dr Ravasze.) - nech tedy vláda uváži si dobre, či sa odporúča čakať so založenými rukami na tieto nové sjazdy na Slovensku. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Bacher.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno, velmi litujeme, že pan ministr vnitra neuznal za vhodné dnes se sem dostaviti a z vlastního podnětu učiniti zde prohlášení o velmi smutných událostech v Duchcově. (Souhlas.) Jsem přesvědčen, že kdyby byl správně informován svými orgány, nemohl by se vyhnouti, aby zde neprohlásil, že nelze mluviti o nějaké provokaci českého obyvatelstva německými turnéry a že příčiny srážky třeba hledati docela jinde než v řadách německých nebo komunistických. Toto konstatování bylo by tedy zvláště důležité, poněvadž se skreslením pravdy a zkroucením skutečností zahajuje nesmírná štvanice proti německému obyvatelstvu, která může způsobiti, že duchcovské oběti vzrostou ještě o další. Při tom podle starých zkušeností jsou to pražští Němci, kteří musí především zaplatiti útraty takovéhoto neodpovědného řádění. (Souhlas na levici.) Vláda měla by tedy všechny důvody, aby vynaložila vše, aby rozpory mezi národy nebyly ještě dále zostřovány.

Ačkoliv k přepadnutí pokojných německých turnérů v Duchcově došlo již v sobotu, vláda dosud neučinila nic, aby věc objasnila a zvláště aby přede vší veřejností konstatovala, zda a do jaké míry vykonaly úřady svou povinnost a je-li odhodlána příště vážně chrániti život, majetek a ústavně zaručenou svobodu jednání Němců všemi prostředky, které má po ruce.

Velmi nápadné a s dosavadním systémem ve smutné shodě jsou také různé methody, jak se v těchto dnech censurovaly německé a české časopisy. Politika zkrucování a popichování, která z ministerského výroku "rovní s rovnými" činí výsměch Němcům, nemůže přinésti dobré plody. Kdo seje vítr, klidí bouři.

Velectění pánové, pod dojmem duchcovských událostí mají němečtí poslanci předstoupiti před obyvatelstvo s novými daněmi. Důvody, přichází-li se s novými daněmi, jsou tytéž: Musí se dáti státu, co mu patří. Ale posuzováno s německého stanoviska, mohli bychom věc obrátiti a říci: Dáváme-li státu, co mu patří, nechť také stát dá nám, co nám patří. (Potlesk.)

Ale ještě bychom něco připojili. Povolují-li se nové daně, vyměřují-li a vybírají-li se nové daně, má občan jistě také právo, aby se otázal a posoudil, co se s těmi daněmi děje. Neboť říká-li se, že se musí dáti státu, co mu patří, musíte si především dáti otázku: Ale co vlastně patří státu? A tato otázka vede k tomu, že se zkoumá, na jaké účely se vydávají obrovské daně, které se vymáhají z obyvatelstva.

Velectění! Má-li se sanovati nějaký podnik, který se octl v tísni, tážeme se nejen, jak se zvýší příjmy tohoto podniku, nýbrž i jak se účelně a co možno nejrychleji sníží výdaje takového podniku vyžadujícího sanace. V té věci zachovává však vládní většina velmi ráda mlčení a kritisuje-li se vojenský rozpočet, odbývají se tyto námitky - o tom se můžeme kdykoliv přesvědčiti - nikoliv čísly, nýbrž pouze nesprávným důvodem domnělého nepřátelství kritikova ke státu. Ale až se tato daň uzákoní, nezbude nic jiného než zkoumati výdaje, než důkladněji se podívati zvláště na rozpočet správy a mechanismus správy a než udělati ve vojenském rozpočtu ony škrty, o nichž se dnes také na mezinárodních forech jedná již docela otevřeně jak v zájmu evropském, tak také světovém.

Domnívám se, že s těmito daněmi, které mají nyní býti předepsány a usneseny, s daní důchodovou, s daní z kvasnic, a kdyby se to hodilo většině, s daní z piva, budeme již vskutku na konci toho, co obyvatelstvo vůbec snese. Pozorujeme-li však činnost exekutorů, vidíme, že jsme tuto nosnost již překročili, neboť provádí-li se dnes exekuce na majetníky podniků, neexekvuje se jim již důchod, nýbrž substance jejich majetku, jejich podnik se ničí a dělníci, kteří dosud dostávali mzdu, přicházejí prostě na účet pojištění v nezaměstnanosti. Stát bude tedy vybírati na jedné straně přirážky pro dobu krise a nové daně, ale obávám se, že na druhé straně je opět vydá na podporu v nezaměstnanosti a použije jich na neplodné výdaje, jmenovitě tehdy, jestliže se nakonec neodhodlá k tomu, aby pomohl na nohy soustavné produktivní péči o nezaměstnané.

Ale co lze namítati se zásadního stanoviska proti novým přirážkám k dani důchodové, proti čemuž by se musil postaviti celý parlament, jest zpětná platnost těchto daní. K určité úlevě došlo v posledním jednání rozpočtového výboru a Sedmičky tím - je to ovšem velmi nepatrná úleva - že osvobození od přirážky bylo ustanoveno z 12.000 Kč na 15.000 Kč a že byly zajištěny měsíční splátky pro státní zaměstnance. Ale tato zpětná platnost podryje důvěru ke státu, k úřadům a k zákonodárství. V tomto zákoně není ovšem nijakou novinkou. Zlo započalo se v oboru trestního práva, kde vlastně duše národa reaguje ještě citlivěji než při zákonech občansko-právních. Bylo to v době, kdy se projevily snahy, aby byl vydán zákon na ochranu republiky, tenkráte, kdy došlo k odpornému činu vraha ministra financí dr Rašína. Zákonem na ochranu republiky měl býti stát chráněn přísnými tresty a tenkráte, aby bylo lze Rašínova vraha potrestati přísněji a ostřeji, přeměnil se pro mladistvé, pro něž není zaveden trest smrti, dodatečně 20letý trest žaláře se zpětnou platností pro vraha 30letý. Odpor ke zločinu byl tenkráte tak velký, že si národ vůbec ani neuvědomil, co tím vlastně činí a jak místo aby právní cítění povznesl, zasazuje mu ránu, dovoluje-li, aby v trestních věcech platily zákony se zpětnou platností na činy, které byly spáchány dříve. Na odsouzení veškerého lidstva proti Rašínovu vrahu nezmění nic, jestliže prohlásím, že toto ustanovení zákona na ochranu republiky, zpětná platnost trestního práva, byla těžká chyba, která se musila v budoucnosti vymstíti; a jak správné je římské přísloví "Principiis obsta", ukázalo se v budoucnosti.

Opět byl vydán zákon se zpětnou platností. Několik členů parlamentu vyslovilo se loni v pozdním podzimu proti tomu, aby prvé přirážky k dani důchodové pro dobu krise, které tenkráte nečinily 30%, nýbrž jen 6%, byly zavedeny se zpětnou platností. Nyní se bohužel ukázalo, že tato přirážka pro dobu krise byla jen průkopníkem této nové daně se zpětnou platností. Snad se chtělo nejprve zkusiti, jaký účinek má takováto zpětná platnost, než jste se odhodlali k tomuto většímu útoku. Ministr financí a také zpravodaj se pokusili čeliti námitkám proti zpětné platnosti tohoto zákona hledisky finančně technickými, prohlašujíce, že daň za r. 1931 bude vyměřena a vybrána teprve r. 1932. V praxi bude to v mnoha případech správné, ale se zásadního stanoviska to na věci nic nemění. Ale ukáži také, že s praktického stanoviska není tato námitka pana ministra financí správná. Neboť každý větší podnik, každý opatrnější obchodník, ba každé družstvo, má-li zachovati péči řádného obchodníka, jak to od nich vyžaduje zákon, musí dnes dělati daňovou reservu a tato daňová reserva patří do jejich kalkulace. Vědí tedy: Za r. 1931 bude mi vyměřeno tolik a tolik daní, všeho ostatního mohu použíti pro jiné účely. Tato kalkulace bude nyní úplně rozvrácena zákony se zpětnou platností. Ale nesmíme také zapomínati, že celá spousta finančně právních ustanovení, která jsou vázána na výši daní za r. 1931, tedy finančně právní důsledky nezávisí na tom, kdy se daň vyměří, nýbrž na tom, na který berní rok se ona daň vztahuje. Jest to tedy dosti povrchní námitka, jestliže se uvádí skutečnost, že daň za r. 1931 vyměřuje se teprve r. 1932.

Že tyto sazby, které se zde předpisují, jsou za takovéhoto hospodářského stavu příliš vysoké, zdůraznilo již několik řečníků. Již při projednávání zákona z r. 1927 o daňové reformě bylo častokráte vysloveno politování, že není možno, aby t. zv. pasivní saldo, snáška ztráty za uplynulý rok, kterou kupci a obchodníci převádějí na běžný rok, byla odepsána od daňové základny. Tato vada, o které se prohlašuje, že tento odpis snášky ztráty nelze uvésti v soulad se systémem anglického finančního zákona, tento nedostatek bude se pociťovati tím citelněji právě nyní, kdy dojde k přirážkám k dani důchodové, a to v takové výši, že to dosahuje až 100%. Budeme-li pokračovati na tomto podkladě a jmenovitě jestliže si vymáhací úřady neuloží určitou míru, dospějeme k naprosto strašlivým poměrům. Toho se obávám nejen já, toho se obávají jmenovitě osoby, které mají příležitost pozorovati následky vyměřování daní a daňové praxe při vybírání daní v celé zemi. Zpětnou platnost bylo by lze zmírniti aspoň tím, kdyby zpětná splatnost byla bývala určena ode dne 1. července 1932. Tím bylo by jistě došlo k úlevě. Bohužel, pan ministr financí prohlásil, pokud vím, že nemůže na takovýto kompromis přistoupiti. Musíme tedy počítati se zákonem s plnou zpětnou platností.

Při této příležitosti chci se ještě zmíniti o osudu státních úředníků, o nichž se dnes tolik mluví. Pevný důchod až do výše 23.500 Kč osvobozuje se od přirážky pro dobu krise; jest to humánní ustanovení a bylo by si jen přáti, aby se také drobným živnostníkům, drobným soukromníkům a drobným lidem ve svobodných povoláních dostalo téže výhody, což se u lidí s pevným platem hledí tentokráte odůvodniti technickými potížemi. Ale budiž. Jisto je, že státní úředníci, kteří v posledních letech musili přinésti tolik obětí a jejichž zeslabenou kupní sílu pociťujeme v celém státě, budou znovu postiženi také touto přirážkou pro dobu krise, jakmile jejich důchod přesáhne 23.000 Kč. Touto přirážkou pro dobu krise jsou postiženi také pensisté. V poslední době slyšeli jsme o návrhu zákona, který obsahuje spoustu krutostí, neslušností a nespravedlností proti pensistům, o zákonu, který se nazývá novelou pro osobní a sociální omezení, při čemž slovo sociální v této souvislosti mělo nanejvýš podivuhodný zvuk, neboť opatření, které zde bylo navrženo, bylo veskrze nesociální. Ministerstvo financí bylo dosti moudré, že tento návrh opět odvolalo, neboť naplnil státní úředníky a pensisty neobyčejnou hrůzou, abych neřekl odporem. A v této chvíli chtěl bych prohlásiti, že očekávám, že se nestane opět to, čeho jsme se již bohužel v této republice tak často dožili: Návrh sice zmizí, ale za nějakou dobu se opět vynoří návrh, který sice jest poněkud změněn proti návrhu odvolanému, ale který, zkoumáme-li jej podrobněji, není lepší, nýbrž pokud možno ještě horší než prvý. Státní úředníci a pensisté poněvadž jsou body nejslabšího odporu, vytrpěli v posledních letech velmi mnoho. Víme, že se v nynější době musí šetřiti a že se musejí hledati všechny cesty, jak opatřiti státní pokladně peníze. Ale bylo by chybou odnímati státním úředníkům poslední zbytek jejich síly k životu a jejich radosti z práce a bylo by nelidské, chtíti odníti pensistům usnesením většiny plně zaručená práva, kterých nabyli. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Pechman. Dávám mu slovo.