Posl. Pechman: Slavná sněmovno! Když byl po prvé v této sněmovně po velmi úporné práci schválen finanční zákon čís. 76, měli jsme pocit, že konečně nastává ve věcech daňových určité usměrnění a úleva. Dne 28. listopadu loňského roku byl učiněn do tohoto zákona průlom tím, že byla uzákoněna zákonem čís. 177 přechodná přirážka k dani důchodové a k dani z tantiem. Podle §u 1 tohoto zákona byl postižen přirážkou důchod od 30.000 Kč, takže veliká část obchodnictva a živnostnictva, nemající uvedeného příjmu, byla ze zákona vyňata a tím zproštěna povinnosti platiti tuto přirážku. Dlouho se však tito poplatníci z uvedené výhody netěšili. Vláda s p. ministrem financí mění novou předlohou zákona ze dne 16. června t. r. loňský zákon čís. 177 a navrhuje stručně ve třech paragrafech novelisaci, jež nejen citovaný zákon podstatně mění, nýbrž nemilosrdně jej zhoršuje. V jakém směru a do jaké míry, v zápětí dovodím. Chci jen předem podotknouti, že tento zákon, o němž posl. sněmovna zahájila rozpravu a jenž bude jistě nezměněn koaličními stranami odhlasován, zajímal tentokráte neobyčejně celou veřejnost jednak neobyčejným zatížením důchodů, jednak nepřijatelnou formou právní. Důvodová zprávu jako při každém zákoně, tak i v tomto případě dokazuje, že zavedení zvýšení přirážky k dani důchodové jest po vyčerpání všech úsporných opatření kategoricky pro stát nutné, obzvláště proto, když v tomto případě je to bez citelnějších škod národohospodářských možné. Vláda tudíž míní, že zde škody národohospodářské sice povstanou, ale nebudou tak citelné, aby měly na náš celý národohospodářský život určité škodlivé vlivy. To jsou pouhé dohady, jež nelze vážně bráti, naopak svědčí, že vláda není si dosud jasně vědoma velmi vážné hospodářské i finanční situace a že podle toho neřeší všechny problémy souvisící s hospodářskou krisí s náležitou vážností, obezřetností a praktičností.

Největší osudnou chybou finanční státní politiky, jež se velmi vymstí, je nepromyšlené a nesnesitelné daňové přepínání a přezírání poplatní nosnosti zejména výrobních a obchodních vrstev, jakož i znemožňování celého hospodářského podnikání vůbec. Změněné hospodářské poměry vyžadují přizpůsobiti jim veřejné hospodářství, zejména pokud se týkají výdajů státních, a uvésti je v soulad s poměry též valně změněného soukromého hospodářského života a vytvořiti tak pro nutný nový vývoj nové směrnice i základy. Životní míra občanstva potřebuje určitého vyrovnání. Je potřebí vyrovnati disparitu životních potřeb, odstraniti disparitu důchodovou a přesně odměřiti obsah i dosah veřejných nároků na finanční nosnost poplatníků. Vidíme, že některé životní potřeby vystavené úplně zahraniční soutěži nekryjí cenově ani režii, kdežto na druhé straně zboží kryté konvencemi a kartely za patronance vlády drží se stále na vysokých, dnešní době nepřiměřených cenách. Napodobili jsme sice v obchodní a celní politice ochranářské vůkolní státy, v této politice pokračujeme, i když každým dnem vidíme její neudržitelnost jako opatření umělé, pak musíme co nejdříve dospěti k přesvědčení, že ani tato cesta není s to nás zachrániti. A nyní, aniž bych ze široka zabíhal do věci, pohleďme, zda-li naše veřejné hospodářství nese nejmenší stopu anebo znak přizpůsobení se novým poměrům, zdali tolikráte vládou proklamované směrnice o úspornosti byly realisovány, či jsou-li pouhým klamem. Jisto je, že hospodářství státní za uplynulý rok končí schodkem, který přímo ohromuje. Ale to nesmíme slyšeti cestou oficielní, veřejně v parlamentě, prohlášením vlády, to vykládá ministr financí za zavřenými dveřmi koalovaným stranám. Je to novinka, náhražka finančního prohlášení vlády, jež se s těmito skvělými výsledky svého hospodaření nehodlá pochlubiti. Ministr financí i v tomto případě nemůže uvésti nic konkrétního, poněvadž cifry jeho jsou samé dohady. Mluví-li tedy o rozpočtovém schodku za r. 1931 cifrou 1.200 mil., je to jistě cifra minimální a konečná číslice bude jistě vyšší. Zajímavé je konstatování, že odsunutí některých platů z r. 1931 na r. 1932 pokládá se také za to, že schodek byl kryt. Kdyby touto metodou se šlo na to také letošního roku, přesunouti deficit do příštího roku, pak bychom i tento větší schodek snadno vyřešili. Na základě deficitu z roku předešlého soudí pan ministr financí, že letošního roku bude tentýž deficit, zvýšený ještě o další 1/2 miliardy, čímž dovrší ovšem ještě nezaručeně a zase podle dohadu deficit celkovou sumu 1 miliardy 700 mil. Hlavní věcí je, že schodek jedné miliardy chce vybrati pan ministr financí na dani z obratu a důchodové.

Rozumí se, jak již jsem dovodil, že předkládá se toto bez každého plánu cestou velmi podezřelou. Kolikráte jsme se již dožadovali, aby byl vypracován určitý plán a přehled o věcech finančních, avšak marně. Je třeba se vší vehemencí vzepříti se takovéto metodě vládní politiky, kterou by si snad nedal líbiti žádný jiný parlament na světě. Po nějakém velkorysém řešení není ani stopy, to je záplatování a hudlaření v pravém slova smyslu. Kde tu je pak kontrola parlamentu, který za to vše nese přec také odpovědnost? Kde projevují se skutkem slova, která pronesl pan ministr financí dne 14. října m. r. při předkládání rozpočtu parlamentu, když započal svou řeč prohlášením, že v Československém rozpočtu na rok 1932 nastupujeme cestu úspornosti, a pokračoval: "Rozpočet pro rok 1932 musí již do všech důsledků počítati s nepříznivým stavem hospodářství a přizpůsobiti vydání pokračujícímu poklesu příjmů. Vzhledem k dnešní hospodářské situaci jest však břemeno výdajů státních stále ještě značně vysoké a bude nutno na cestě snižování výdajů státní správy dále pokračovati. Musíme podrobiti revisi celé naše hospodářství a vytyčiti si pevný program a podle něho také do všech důsledků postupovati." A ke konci svého exposé pravil: "Jen důvěry je potřeba. Nedůvěra ochromuje a ztěžuje ještě více situaci. Síla státu tkví v jeho občanstvu pracovitém a obětavém."

Ano, pane ministře, financím je třeba důvěry, velice dobře jste to zdůraznil. Co jste však sám od té doby učinil, abyste sám tu potřebnou důvěru měl? Naprosto nic. Kde byla přizpůsobena vydání pokračujícímu poklesu příjmů? Činil jste a činíte opak. Zvyšujete stále a stále jenom daně a tato předloha je toho nejlepším důkazem. Sliboval jste vytyčiti si pevný program a podle téhož postupovati, a zatím do dneška žádného programu nemáte a postupujete tak, že novými daněmi zatěžujete nejpoplatnější vrstvu lidí v republice a přímo ji ničíte. Jste bez důvěry, toho jste si vědom, což vám však nevadí, abyste ve svém zhoubném díle mohl nadále pokračovati. Neřekl jste nic nového, že síla státu tkví v jeho pracovitém a obětavém občanstvu. Těchto zásad měl byste si býti hlavně vědom jako odpovědný státník a slova svá také plniti skutky. Zatím pro vás pracovití a obětaví občané státu nemají naprosto žádné ceny. Ničíte je hospodářsky svými stále novými daňovými břemeny, béřete nejzasloužilejším lidem o stát poslední špetku chuti k práci a podnikání, aniž byste si uvědomil, že toto dílo vaše také své špatné účinky projeví především pro stát, jehož máte býti prvním a největším ochráncem.

Nyní chci přejíti ke kritice projednávaného zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem. Již titul zákona o přechodné přirážce připadá mi jako mazání medu kolem úst. Toto formulování zákona má býti těm, kteří jím budou postiženi, jistou útěchou, že zákon není stabilní, nýbrž přechodný. Blahoslavení lidé, kteří této chytrosti uvěří. Je to zrovna tak, jako s daní z obratu.

Bylo to podle ministra Engliše poválečné nemorální zlo také dočasné, ale trvá již 13 roků, a snad ani za 30 let tuto daň nikdo neodstraní. Totéž bude i s touto přechodnou přirážkou k důchodové dani. Což se u nás již nějaké daňové zákony anebo daně vůbec odbourávaly? Nová osnova zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a dani z tantiem znamená značné zatížení poplatníků z řad živnostníků a obchodníků, neboť kromě daně důchodové musí tito poplatníci platiti též všeobecnou daň výdělkovou a daň z obratu.

Především dlužno poukázati, že přehled daňového zatížení, uvedený v důvodové zprávě, jest, počínaje důchodem 30.100 Kč nesprávný. Sazby zatížení s navrhovanými přirážkami činily by v procentech:

Tyto číslice ukazují, že nové zatížení jest vyšší, nežli bylo před berní reformou, nikoli teprve od 100.000 Kč důchodu, nýbrž již při důchodu asi 51.000 Kč. Přihlíží-li se však k tomu, že přirážka má býti zavedena nejen na rok 1931, nýbrž i na rok 1932, a že obě tyto přirážky budou zatěžovati důchod roku 1932, dlužno počítati s přirážkou dvojnásobnou, a tak bude již zatížení od Kč 15.000 důchodu vyšší, nežli před berní reformou.

Daň výdělková s průměrně asi 600% přirážek činí při důchodu do 15.000 Kč 1.75%, do 30.000 Kč 3.5% a stoupá potom až asi do 28% důchodu, činíc při 60.000 Kč již 10.5%, při 100.000 Kč 13.3%.

Daň obratová řídí se samozřejmě poměrem docíleného obratu k čistému zisku. Vezme-li se za základ průměrný čistý zisk asi 10% z docíleného obratu, činí normální daň z obratu při důchodech do 15.000 Kč 20% z čistého důchodu a při důchodech vyšších 30% z čistého důchodu. Bude tudíž činiti zatížení v%

Naprosto neodůvodněné výhody má se však dostati zaměstnancům, kterým se daň sráží podle §u 30 zákona o daních přímých. Jsou to zaměstnanci, kteří mají důchod hrubý do 23.556 Kč ročně, t. j. asi do 19.100 Kč čistého důchodu ročně. Jest zajisté naprosto neodůvodněno, má-li živnostník neb obchodník s čistým důchodem 19.100 Kč zaplatiti 888 Kč, kdežto zaměstnanec se stejným čistým důchodem (hrubý důchod 23.500 Kč) toliko 546 Kč.

Uvádí-li důvodová zpráva, že jest administrativně a technicky nemožno, aby srážková daň, která za rok 1931 byla již úplně a za rok 1932 téměř z polovice sražena a odvedena, byla dodatečně zvyšována, platí tento důvod, který poplatníci uvádějí, i u těch poplatníků, kteří mají býti přirážkou postiženi. Důvod tento však nemůže býti v plném rozsahu uznán. Neboť může-li býti vymáhána přirážka na zaměstnancích s vyššími platy, nežli 23.556 Kč ročně, jest to stejně proveditelné i u zaměstnanců s nižšími platy, poněvadž i jim může býti přirážka s platu srážena jako zaměstnancům s vyššími platy, třebaže u těchto stalo by se to po případě cestou exekuční. Má-li pak býti provedena zásada, že žádný zákon nemá míti zpětnou platnost u ostatních poplatníků, neměli by býti ani vyjmuti zaměstnanci, podléhající daňové srážce podle §u 30 zákona o daních přímých. Aby však nemuselo býti vypočítávání srážky převedeno na bedra finančních úřadů, mohlo by zatížení těchto poplatníků býti provedeno zcela snadno tím, že by se u nich během druhého pololetí 1932 vybrala přirážka ve výši čtyřnásobné. Tato přirážka nechť se také vztahuje na hrubý důchod počínající 15.000 Kč (event. 15.130 Kč). Z obsahu zákona a uvedených čísel zdaňovacích je jasno, jak a koho tento zákon zatíží. Jde přímo na existenci malých lidí. Postihuje nejširší vrstvy poplatnictva. Je to zase jeden zákon vládní koalice, který se nejvíce vymstí na obchodnictvu a živnostnictvu. Vizme jeho stranické rozvrstvení! Osoby odkázané na pevný plat, u nichž je daň vybírána srážkou zaměstnavatelem, podléhají nové přirážce až od 23.565 Kč, kdežto obchodníci a živnostníci měli podléhati již od 12.000 Kč a nyní podle změny rozpočtového výboru od 15.000 Kč.

Podle úřední statistiky tvoří největší kádr poplatníků s příjmy od 15.000 Kč do 30.000 Kč samostatní živnostníci, tedy obchodníci a řemeslníci. Zdá se tudíž, že byl zákon ve svém jádře výslovně namířen proti těmto plátcům daní, jichž tíha v dnešní době znamená existenční nebezpečí. A nyní uvažme ještě další důsledky, jež vyplynou při provádění zákona, důsledky, jež jsou nám velmi známy již z praxe provádění zákona o dani z obratu a daně výdělkové a jež budou s důchodovou daní a s přirážkou k ní v určité souvislosti. Jde totiž o známé předaňování, o to, že se přiznáním živnostníků nevěří a že berní správy je pravidelně zařazují podle libosti do vyšších stupnic.

To je jedno z největších nebezpečí při tomto zákoně a při tvoření hranic důchodových za účelem nasazení přirážky důchodové. Podle této známé prakse budou živnostníci s příjmem 7.000 až 10.000 Kč systematicky zařaďováni do stupnice s příjmem 15.000 Kč a z toho vyplyne, že zaplatí důchodovou daň z příjmů, kterých fakticky nemají. Ještě horší je, že na tento zvýšený příjem budou také vedle daně důchodové nasazeny přirážky podle návrhu tohoto zákona. Přirážka u důchodů od 15.000 až 25.000 Kč činí 30%, se zpětnou platností o jeden rok je to dvojnásobné, tudíž 60%, a protože v citovaných případech bude to zase dvojnásobné, třeba neoprávněné zvýšení příjmu, zvýší se základní důchodová daň o celých 100% a dvojnásobná přirážka pak na místě 60% na 120%. Je to nadělení, které musí poděsiti každého, jehož se týká. Působnost přirážky k důchodové dani se zpětnou platností o 1 rok, jak bylo již v původním zákoně stanoveno, pokládá se všeobecně - a to plným právem - za nemorální.

Velice výstižný článek uveřejnil o tom prof. Weyr, který jej nadepsal: "Zákon o šetření." Odvolává se na občanský zákoník z r. 1811 a na ustanovení §u 5, který praví, že zákony nepůsobí zpět. Prof. Weyr konstatuje, že kdo nedbá zjevného přání, jež vyslovil jeho ctihodný předchůdce, musí si býti vědom, že se prohřešuje proti určitým principům, jež ovládají způsob demokratického zákonodárství. Zákonodárce československý odchýlil prý se od chvályhodné zásady §u 5 občanského zákoníku a rozšiřuje pole své působnosti nikoli jen do budoucnosti, nýbrž i do minulosti. A tak porušením tohoto zákona ukládají se státnímu občanu nové povinnosti na základě skutkových podstat, o nichž tento státní občan, spoléhaje na zásadu §u 5 obč. zákona, mohl míti právem za to, že nebudou již podkladem pro vznik nových povinností. Profesor Weyr mluví zde o zákonodárci individuálně. Zapomíná, že v tomto porušování zákona se zpětnou platností jednotlivý zákonodárce ani celé poslanecké kluby oposiční neznamenají zcela nic, že jsou zde pouhými diváky, co se zde proti zákonu děje, a že vinníkem, který zákon porušuje, je vláda, tedy činitel, který je především povolán ke správnému provádění zákonů a jejich ochraně. Jisto je, že veřejné odhalení porušování zákonů neslouží vládě ke cti. Nemějme však zbytečnou radost, že vláda vyvodí z toho důsledky k lepšímu. Tato zpětná platnost zákona musí u poplatníků způsobiti demoralisaci. Naše zákonodárství neposkytuje jistoty, že co se dnes provede a uzákoní, se zítra nezmění. Takový postup vlády a vládní majority v dnešní těžké době způsobuje jen chaos, který znemožní jakékoliv účelné zasahování ke zmírnění nynější hospodářské krise, kterou naopak ještě zveličuje. Tvůrce tohoto zákona nebral naprosto ohledů na národohospodářské momenty a těžkosti, které se dnes jeví ve výrobě a obchodu. Zde rozhodovaly toliko zájmy fiskální. Zavádí se nová přirážka k dani důchodové a při tom se nebral zřetel na okolnost, že většina poplatníků ne vlastní vinou má daňové nedoplatky, které dnes státní správa považuje za svoje pohledávky, třeba by proti neoprávněným výměrům byly podány rekursy. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

A nyní slovo o berní morálce, o té morálce, na niž vždy velikou váhu kladl ministr dr Engliš. Reformou daňovou podle vlastního vyjádření sledoval nejen stejnoměrné a spravedlivé daňové zatěžování, měl však při tom na zřeteli také morální význam zákona, náležité přiznávání. Ministr dr Engliš správně tvrdil, že zvýšením berní morálky, jako předpokladu rádného zdaňování, docílí i lepšího finančního efektu pro stát. Berní reformou snažil se vychovat poplatníka poctivého, jenž by se při plnění daňových povinností necítil přetížen. Aby se tak státi mohlo, snažil se odstraniti všechny dosavadní důsledky špatného daňového systému. Zavedl známou depurační akci, i když byla obtížnou a pro stát nákladnou. Byly povolovány daňové odpisy a vedle nich ještě lhůty ku placení dlužných daní, a konečně uzákoněním daňové reformy vešla současně v moc práva daňové amnestie. Dr Engliš chtěl míti, jak kdysi v rozhovoru prohlásil, čistý stůl a chtěl začíti tak, jako když se mele z nového. Dlouho jsme se však z tohoto díla netěšili. Dnes je jasně prokázáno, že zvýšením daně z obratu a uzákoněním této přirážky k důchodové dani jsou všechny výhody a úlevy v reformě daňové ztraceny, naopak zdanění bude ještě větší, nežli bylo před daňovou reformou. Dnešní výše všech daní je jednou z největších a nejvyšších, jaké jsme dosud v republice měli. A za těchto svízelných hospodářských poměrů, za deruty hospodářské konjunktury myslí pan ministr financí dr Trapl, že abnormálním zvýšením daní udrží anebo dokonce ještě zvýší berní morálku?

Ministr dr Engliš výslovně v reformě daňové odůvodňoval snížení a nesnesitelnost sazeb existujících před tímto zákonem, ač před tím byly zcela jiné hospodářské poměry a konjunktura daleko příznivější. Dnes pak za nejméně dvojnásob zhoršených poměrů může poplatník snésti takové neúměrné zatížení? Ve veřejnosti velice charakteristicky se kritisovalo toto dnešní daňové zákonodárství, když se řeklo: Za dob nevolnictví a poroby se říkalo: Páni se perou, poddaní, dejte sem vlasy! A dnes zase by se mohlo říkati: Vláda a koalice se dohodly, poplatníci dejte sem kapsy!

Mám zde list na daň ze živnosti za starého Rakouska, kde maloměstský živnostník krejčí platil daně od r. 1872 do r. 1894. Na první pohled musí být každému divno, jak tento dokument, který poplatník nosil celé 22 roky, je čistý a zachovalý. Jistě si jej bedlivě uschovával jako dokument o řádném placení daní. Je to jediná listina, podle níž se odváděly státní daně i přirážky, docela jednoduchá a přece také postačila. Takový krejčí platil r. 1872 na všech daních i se všemi přirážkami 2 zl. 62 kr. Do konce r. 1894, tedy za 22 roků, stouply mu tyto daně na 4 zl. 62 kr. Nejvyšší zdanění činilo tudíž koncem r. 1894 na naši měnu převedeno 9.24 Kč a kdybychom vzali za základ desateronásobný poměr valutární, činí tyto daně 92.40. A nyní se podívejme, jak vypadá u nás zdanění takového maloměstského krejčího. Při obratu pouze 35.000 Kč zaplatí již jen na dani obratové 700 Kč. Z tohoto obratu, když šije také z přinesených látek, napočítá se mu důchod nejméně 15.000 Kč a když je menší, zvýší se mu na 15.000 Kč. Podle toho zaplatí letošního roku na výdělkové dani 1/4%, t. j. 37.50 Kč, k tomu autonomní přirážky, fondové, komorní, as 600%, takže celkem činí daň výdělková 262.50 Kč. Daň důchodová 2 1/2% 375 Kč s dvojnásobnou 30% čili 60% přirážkou 225 Kč činí úhrnem 600 Kč. Sečteme-li tyto tri druhy daní, obdržíme úhrn 1567.50 Kč, což jest celých 10% daně z označeného důchodu. Podle toho je tato daň sedmnáctkrát větší při desateronásobné valorisaci než za Rakouska, a kdybychom tyto daně valorisovali sedmeronásobně, jak se tak všeobecně počítá, bude zde násobek ještě mnohem větší, totiž 24-násobný. Naskytá se zde otázka, zdali se zde v tomto našem samostatném státě také čtyřiadvacetkráte vede lépe živnostníkům a obchodníkům, aby tuto daň mohli platit. Na otázku tuto při známém stavu věci by bylo zbytečno odpovídati. Nikdo z nás netouží po Rakousku.

Užil jsem zmíněného daňového listu jen ke zjištění poměru daní za Rakouska a nyní za naší republiky. Živnostenský stav byl a jest i nyní si vědom vyšších povinností k svému státu a vždycky je také s největším porozuměním a láskou konal.

Při tom se však netajíme, že vládu, která nás takto nadměrně zatěžuje, že to až hraničí se zničením našich živností, nijak nemáme v lásce a kdyby se zítra poroučela, nebylo by jí škoda.

Zákon tento bude na věčnou památku zaznamenán jako jedinečné monstrum, které se neprovádí, jak jsem již řekl, v celém kulturním světě. V demokratickém a právním státě je základem všeho, aby občanstvo mělo právní jistotu, aby se nemuselo obávati zásahů, které tuto právní jistotu ruší a podlamují důvěru v zákonodárnou činnost.

Takováto prakse jest s to, aby přivodila úplný rozvrat daňový i hospodářský, takový nerozvážný postup znamená rozvrat právního řádu. S takovou praksí nemůžeme a nebudeme souhlasiti a každému takovému režimu vypovíme nejkrajnější boj.

Boj vypovíme i této vládě a koalici, postavíme se otevřeně proti plánům na zotročení poctivé, soukromopodnikatelské práce, jejíž existence má být podvázána, ba téměř znemožněna.

Odsuzujeme tento nesnesitelný a právnicky nemožný postup a prohlašujeme, že všechny své síly vynaložíme k důkladné, důsledné a energické obraně, jsouce si vědomi, že bez právní jistoty a důvěry v zákonodárství demokratického státu není možná hospodářská prosperita a bezpečnost zejména majetku, nejen každého jedince, ale i celého státu.

Z uvedených důvodů budeme hlasovati proti tomuto návrhu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Kaufmann. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno! Politování hodné události, k nimž došlo v sobotu a v neděli v Duchcově, jsou nám podnětem, abychom se postavili důraznými slovy výstrahy a napomenutí proti přepjaté národnostní atmosféře na obou stranách. Pokládali bychom za největší neštěstí, které může postihnouti obyvatelstvo všech národů, kdyby úsilí všech činitelů, vědomých si odpovědnosti, aby věcnou a namáhavou prací čelilo následkům zhoubné hospodářské krise, bylo rušeno a brzděno národnostními výtržnostmi s kterékoliv strany. Spatřujeme tedy v duchcovských událostech vážnou, varovnou výstrahu.

V Duchcově byl německý turnéřský sjezd porušen přepadnutím. Jak známo, nemáme my s německo-národním turnéřským hnutím nic společného, naopak, německá dělnická třída této země postavila proti národnímu tělocvičnému hnutí silné hnutí dělnických turnérů, o němž lze říci, že vychovává dělnickou třídu a její mládež v mezinárodním smýšlení a v duchu národního dorozumění. Ale právě tato skutečnost nás opravňuje, abychom se vším klidem, ale také se vším důrazem konstatovali, že jest povinností státní moci, aby chránila před násilnostmi život a bezpečnost všech státních občanů, kterékoliv národnosti nebo politického smýšlení.

Bylo zjištěno, že při výtržnosti v Duchcově bylo 24 turnérů z části značně zraněno. Tato skutečnost byla oznámena již v prvé úřední zprávě, kdežto o zranění útočníků nejprve se vůbec nemluvilo a teprve později byli shledáni dva zranění. Konstatujeme také, že úřední zpráva neuvádí vůbec nic o nějakých provokacích turnérů a musíme tedy pokládati všechny pozdější takové zprávy při nejmenším za úplně neprokázaná tvrzení.

Můžeme tedy se vší nestranností prohlásiti, že jde o přepadnutí, a to podle všech známek o dobře připravené přepadnutí německé slavnosti, povolené úřady, českými šovinistickými živly a že tedy bylo samozřejmou povinností úřadu, aby tento podnik chránil.

Bohužel, mnoho skutečností svědčí, že úřady nepostupovaly s náležitou pečlivostí, aby zabránily výtržnostem a že se nepostavily s nutnou energií proti výstřelkům, k nimž došlo. Skutečnost, že dodnes nebyl zjištěn automobil, který vjel se staženými světly do pochodňového průvodu, skutečnost, že nebyl zjištěn nikdo z útočníků, odůvodňuje výtku, že úřední orgánové nesplnili svou povinnost.

Němečtí nacionálové, především národní socialisté nejsou mravně legitimováni stěžovati si na porušení demokratických zásad a na nedostatečnou ochranu ústavních práv, poněvadž den co den znovu se hlásí k surovému a protizákonnému násilí nejen slovy, nýbrž i krvavými činy v německé říši. Němečtí šovinisté nemají práva, aby žalovali na šovinisty jiné národnosti pro činy, kterých se častokráte dopustili sami a ještě se jich dopouštějí.