Soc. dem. posl. Chalupa jako zpravodaj o projednávaném vládním návrhu se sice snažil odpověděti a na můj dotaz skutečně odpověděl, ale jenom to, že o tom nic neví. Je to také odpověď, kterou se potvrzuje jen skutečnost, že strana soc.-dem. nejen o tom ví, nýbrž že i s tímto vydáním na fašistický podnik plně souhlasí. (Výkřiky posl. Gottwalda.) Podle všech těchto a jiných skutečností však soudím, že každý občan tohoto státu, kterému nenarostla hlava jenom proto, aby měl kam pověsiti klobouk, a také každý občan, který jen trochu přemýšlí o tom, co již musel ministr financí doznati veřejně o státním a finančním hospodářství v Československu, velmi dobře vidí a instinktivně cítí, že jde vlastně dnes jen o zaplacení účtu již projedeného a v každém případě o zaplacení účtu k úhradě finančního kapitálu v zájmu blahobytu jedněch na účet druhých.

Jako druhá stránka vládního návrhu je to, že se postihuje přirážkou každý roční příjem od 15.000 Kč, tedy osob chudých, drobných zemědělců, maloživnostníků, maloobchodníků, kteří i při tomto příjmu a při jiných na ně kladených daňových břemenech přímo živoří, ba někteří z nich přímo hladoví.

Dochází-li podle vládního návrhu, aspoň na oko, k pardonování příjmů z mezd a platů až do 23.550 Kč, neděje se to proto, že by dnešní režim uznával sociální stránku za mzdu a plat pracujících, nýbrž děje se to proto, že v přítomné době, v době narůstání třídních bojů, nedalo by se jen tak prosaditi přímé uvalení přirážky k dani důchodové z mezd a platů, a také proto, že příjmy z mezd a platů mají býti zdaněny až v druhé etapě finančního plánu při uzákonění t. zv. "fondu pro nezaměstnané", na kterém ministerstvo soc. péče již plnou parou pracuje pod heslem "zaměstnaní nezaměstnaným". Mají tedy podle tohoto návrhu v druhé etapě platiti zaměstnaní do fondu nezaměstnaných.

Vládní návrh zákona o daňové přirážce k důchodu znamená dnes zdanění jedněch pracujících - a zítra mají přijíti na řadu druzí pracující. Znamená tedy tento návrh jen rozdělení útoků na pracující třídu při etapovém provádění zbídačovacího plánu, úředně označeného za "finanční plán".

Proto ten velký pokřik t. zv. "socialistických stran" nad projednávaným vládním návrhem, který je prohlašován za velký úspěch, který prý spočívá v tom, že zaváděná přirážka k dani důchodové netýká se příjmů z mezd a platů.

Vládní návrh neznamená nic jiného, než promyšlený plán, který má sloužiti na rozražení pracujících, na postavení jich více méně proti sobě. Samostatně pracující mají býti postaveni proti výdělečně za mzdu pracujícím a obou má se pak využíti proti nezaměstnaným. To je politický smysl vedle finančního dosahu projednávané vládní předlohy o přirážce k dani důchodové.

Dělníci a všichni za mzdu a plat zaměstnaní nebudou prý platiti zvláštní přirážku k dani důchodové. Všechny tiskoviny vlády sedmi socialistických ministrů tvrdí o předloženém vládním návrhu zákona, kterým se zavádí zvláštní přirážka k dani důchodové od příjmu 15.000 Kč, že všechny příjmy z mezd a platů až do 23.550 Kč nepodléhají této přirážce.

V návrhu zákona o přirážce k dani důchodové není však ani slova o tom, že by se toto zákonné ustanovení nevztahovalo na příjmy z mezd a platů. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, která přece není zákonem, mluví povšechně, že na hrubé služební požitky se přirážka nevztahuje s výjimkou t. zv. vedlejších příjmů. To znamená, že má platiti přirážku k dani důchodové každý, ať dělník, ať zřízenec či úředník, který vedle svého příjmu více než 15.000 Kč ze služeb a práce má t. zv. vedlejší příjem, ze kterého, přesahuje-li 500.- Kč, vyměřuje se podle zákona o přímých daních dodatková důchodová daň až do 6.000 Kč vedlejších příjmů 1% daně. Je-li tento vedlejší důchod větší než 7.000 Kč, ukládá se z tohoto důchodu zvláštní důchodová daň.

Při známé praxi a výkladu zákona finančními úřady lze právem říci, že ti, kdož mají vedle svého služebního příjmu ještě příjem vedlejší a jimž bude z tohoto příjmu vedlejšího vyměřena důchodová daň dodatková, budou platiti také přirážky.

Co se rozumí podle daňového zákona vedlejšími, mimoslužebními příjmy? Je to v každém případě mimoslužební příjem ženy a všech členů rodiny, pokud žijí ve společné domácnosti s t. zv. hlavou rodiny, který až do 7.000 Kč nepodléhá zdanění, ale který se pak připočítává ku příjmu hlavě rodiny a je také jako samostatný vedlejší příjem zdaňován. Je to na př. příjem švadleny, pradleny, žehlířky, porodní báby, posluhovačky, prodavačky ovoce, prodavačky punčoch atd.

Za vedlejší příjem je pokládán také důchod úrazový, invalidní a starobní, důchod válečného poškozence, ba i důchody dané z milosti. Vedle toho je za vedlejší příjem pokládána také t. zv. bytová hodnota vlastního rodinného domku, u domkáře dělníka, který má vlastní nebo pronajatý kousek políčka, očekávaný výnos tohoto políčka, ba dokonce ze vedlejší příjem je pokládána činžovní hodnota bytu nájemníka, který není v přímém nájemním poměru, ale má byt v domku svého otce nebo otce své ženy nebo v domku blízkých příbuzných a užívá ho zdarma.

To jsou všechno vedlejší příjmy a hodnoty podle zákona o dani přímé, jež jsou zdaňovány zvlášť, vedle daně srážkové, důchodové, o kterých mluví také vládní návrh zákona o mimořádné přirážce k dani důchodové, která má takovéto příjmy také postihovati.

Při projednávání vládního návrhu zákona o přirážce k dani důchodové v rozpočtovém výboru musel jsem velmi důrazně a několikrát domáhati se toho, aby zástupce ministerstva financí jasně prohlásil, od jaké výše se bude vztahovati důchodová přirážka na t. zv. vedlejší příjmy mimoslužební. Pánové neměli chuti na můj dotaz odpověděti. To je však pro navrhovanou přirážku z vedlejších příjmů důležité, a to pro známou a různou praksi finančních úřadů, které nejen budou zákon vykládati, nýbrž také prováděti u těch, kteří zákona ani důvodové zprávy neznají a znáti nemohou, ale i kdyby zákon znali, při daňové praksi v Československu je zákon vždy na straně mocných, bohatých a je vykládán vždy proti chudým.

Konečně byl zástupce ministerstva financí mnou přinucen prohlásiti, že přirážka k dani důchodové se bude vybírati z t. zv. vedlejších, mimoslužebních příjmů, budou-li přesahovati vedle služebních požitků 15.000 Kč ročně. Uvádím a zdůrazňuji to zde proto, že to bylo zamlčováno a jistě ne bez příčiny, že sám zpravodaj o této vládní předloze soc. dem. posl. Chalupa nevyvrátil mnou dokázanou praksi finančních úřadů, která je jiná než teoretický výklad zástupce ministerstva financí. Zdůrazňuji to také proto, abych už dnes upozornil proletářskou veřejnost na tuto praksi a na to, aby každý pokus vybírati přirážku z vedlejších příjmů pod 15.000 Kč se vší rozhodností odmítala a zahájila proti této snaze nejostřejší boj právě tak, jako musí proletářská třída zahájiti okamžitě boj za vrácení přeplacených daní z mezd a platů, kteréžto přeplatky jdou do milionových částek.

Několik slov o důchodové dani z mezd a platů a jak se provádí srážení této daně. Když byl r. 1927 projednáván zákon o dani důchodové, jediná komunistická stran se postavila proti srážení daně důchodové z mezd a platů. T. zv. socialisté prohlašovali tehdy srážkový systém daně důchodové za sociální pokrok pro dělníky, za velkou úlevu v placení daní pro dělnickou třídu vůbec.

Po několikaletém srážení daně důchodové z mezd a platů se potvrdilo, co říkala komunistická strana, že pomocí srážkového systému se sráží dělníkům o mnoho více, než by se jim mělo srážeti, že srážkovou daní platí zejména dělníci s početnou rodinou více, než by platili tak zv. cestou ukládací za prošlý rok, kdežto srážková daň postihuje mzdu a plat, než je dělník dostane vyplaceny.

Pan zpravodaj soc. dem. posl. Chalupa měl ještě po všech smutných zkušenostech, kterých nabyli dělníci ze srážení daně z mezd a platů, odvahu tvrditi, že srážková daň je velikým dobrodiním pro pracující lid. Měl ještě jen dodati, že dělníci mohou býti rádi, že je jim vůbec dovoleno platiti daně napřed a řádně, třebas i o několik set milionů korun více, a že je trestem pro majetnou třídu a kapitalisty, že mohou platiti snížené daně, a to až po roce nebo vůbec ne, jak to potvrzuje 5 miliard dlužných daní majetné třídy a závěrečný účet za r. 1930 s 186 miliony odepsanými bohatým na dani důchodové.

Jaké strašlivé důsledky daňového vydírání přinesla daňová reforma zavedením srážení daně z mezd a platů! Ze statisíců uvedu jen několik příkladů daňového vydírání pracujících. Tak na př.: dělník X, otec tří dětí, na něž se při srážení daně z mezd a platů nebere zřetel, pracoval 36 týdnů na denní práci a jeho týdenní plat byl 222 Kč. 14 týdnů pracoval na práci úkolové a přes čas a jeho týdenní plat byl 460 Kč. Bylo mu sraženo na daň důchodovou z prvých 36 týdnů výdělku podle sazby 1 Kč týdně, t. j. 36 Kč, z druhých 16 týdnů, po 11 Kč, t. j. 176 Kč. Celkem bylo mu z ročního výdělku 15.352 Kč sraženo na daň 212 Kč. Kdyby mu tento výdělek byl rozdělen na 52 týdnů po 295 Kč a použito rovněž zákonné sazby, činila by tato daň jen 130 Kč. Bylo mu tedy v tomto případě sraženo více o 82 Kč, které mu měly býti vráceny, ale nebyly. Proč, to neřekl ani ministr financí, když byl na to tázán.

Čím více je proletářská rodina zatížena dětmi, tím větší platí daň důchodovou srážkou z mezd a platů. Je to také jedno velké dobrodiní podle prohlášení soc. dem. posl. Chalupy, za něž mu děkuji v zájmu dělnické třídy, a pro soc. demokratické dělníky uvádím příklad, aby viděli, jak strana soc. demokratická hájí dělnickou třídu: zřízenec elektrických podniků X, otec 5 dítek a muž nemocné ženy, měl měsíční plat 1.500 Kč, což činí ročně 18.000 Kč. Bylo mu sraženo podle sazby na daň důchodovou 182 Kč. Kdyby mu však byla daň důchodová vyměřena ukládací cestou z ročního výdělku 18.000 Kč po srážce paušálem 20%, t. j. 3.600 Kč, zůstalo by pro zdanění 14.400 Kč, ze kterých se ukládá daň 5%, t. j. 672 Kč méně 400 Kč. Bylo by mu tedy uloženo na dani 278 Kč. Poněvadž však má 5 dětí a ženu, krátí se daň v tomto případě o 9/10, t. j. méně o 250.20 Kč, zaplatil by tedy v tomto případě zřízenec jen 27.80 Kč. Poněvadž však nežádal za uložení daně, zaplatil více o 154.20 Kč, které už nikdy nedostane zpátky, a to pro dobrodiní srážkového systému.

Konečně uvedu případ, který už proběhl celé t. zv. úřední řízení. Antonín Foltýn, otec 5 dětí, valcíř, zaměstnaný v železárnách Pražskoželezářské společnosti v Králově Dvoře, bytem v Podčáplech u Berouna, čp. 142, vydělal za r. 1930 20.300 Kč. Byla mu sražena daň důchodová 568˙10 Kč. Tento dělník však podal přiznání k dani důchodové přes to, že mu byla daň srážena, domnívaje se, že mu budou přeplatky vráceny. Berní správa v Hořovicích výměrem ze dne 30. června 1931, č. 359 sdělila jmenovanému dělníkovi, že ukládací cestou daň důchodová v jeho případě činí jenom 61 Kč, že tedy bylo přeplaceno na dani srážkou 507˙10 Kč. Ale přes to, že jmenovaný dělník o tuto přeplacenou daň žádal několikrát - a při tom každé podání musil kolkovati, neboť ministerstvo financí si do vládního nařízené dalo ustanovení, že se musí kolkovati i odvolání, tedy něco, co má zabrániti jakémukoliv podání odvolání proti nesprávnému vyměření daní - nebyly tyto žádosti až do dnešního dne vyřízeny a daně sražené neprávem nebyly tomuto dělníkovi vráceny.

A nyní několik slov ještě o tom, jak se provádí zdanění vedlejšího příjmu a jak se bude vybírati podle zavedené praxe u finančních úřadů přirážka k dani důchodové.

Řekl jsem již, že daňové zákony vykládají a provádějí finanční úřady, které podle vnitřních tajných oběžníků ministerstva financí uvádějí daňové zákony ve skutek. Jak se to děje, ukáži na těchto příkladech:

Dělník X, kterého jsem již v příkladu uvedl, jehož roční výdělek činil 15.352 Kč, ze kterého mu bylo na dani srážkou vzato 212 Kč, tedy o 82 Kč více, a které mu nebyly vráceny, bydlí se svou rodinou u svého otce zdarma, v bytě o dvou místnostech. V tomto případě nájemní hodnota je odhadnuta na 2.500 Kč jako vedlejší příjem, neboť - podle filosofie finanční správy - kdyby nebydlel u otce zdarma, musil by platiti takové nájemné, které je v tomto obvodě průměrné. Takovýto vedlejší příjem jako hodnota podléhá podle daňového zákona zvláštnímu zdanění.

Nyní však přijde na to, jaká je praxe berní správy, která má toto zdanění provésti. Podle jedné praxe provádí se takovéto zdanění vedlejších příjmů takto:

Příjem hlavy rodiny podle uvedeného příkladu byl zjištěn 15.352 Kč. K tomu se připočítá vedlejší příjem - v tomto případě nájemní hodnota - 2.500 Kč. Pro zdanění je tedy vzat základ 17.852 Kč. A z této částky se vyměří 5% daň podle 4. stupně, což činí 492 Kč 60 hal. Poněvadž však byla jednou už stržena daň důchodová, v tomto případě z 15.350 Kč částkou 212 Kč, je v uvedeném případě vyměřena t. zv. dodatková důchodová daň z vedlejšího příjmu, která činí 280.60 Kč a která je pak, nebylo-li podáno proti tomuto výměru odvolání, také exekučně vymáhána.

To není ojedinělý případ, že se místo přeplatku objeví najednou nedoplatek, který musí býti bezpodmínečně také zaplacen. Daňové nedoplatky jsou v Československu příslovečné, jsou stálé a čím více chudý poplatník platí, tím více jich přibývá.

Podle druhé prakse - a ta by asi odpovídala zákonu - se provádí zdaňování vedlejších příjmů takto: Podle případu mnou již uvedeného zřízenec elektrických podniků, který je otcem 5 dětí a má nemocnou ženu, má na pražské periferii domek, jehož bytová hodnota byla stanovena na 3500 Kč. Jeho nejstarší dcera, 14letá, místo učení prodává na Václavském náměstí ředkvičku, časem květiny, časem také noviny, anebo rozdává za úplatu letáky pro nějakou zábavnou atrakci. To všechno dělá jenom proto, aby otci pomohla uživit početnou rodinu. Její výdělek byl odhadnut na 2500 Kč ročně, a připočítává se jako vedlejší příjem k příjmu hlavy rodiny, ale pro zdanění se oddělí. Tak tedy vezme se pro zdanění bytová hodnota 3500 Kč, dceřin výdělek 2500 Kč, a vedlejší příjem pro zdanění je hotov. Činí to v tomto případě 6000 Kč, ze kterého se podle zákona vyměří 1% daně, jež bude činit 60 Kč a má býti podle platebního rozkazu zaplacena do 30 dnů. Přes to, že hlavě rodiny bylo srážkou se mzdy strženo na dani o 154.20 Kč více, poněvadž nežádal za uložení daně důchodové, musí zaplatit ještě těchto 60 Kč daně, jako daň z vedlejších příjmů.

A nyní: Kde jsou jaké záruky, že se nebude, když prakse vybírání daní od pracujících je taková, jak jsem uvedl, vybírati zrovna tak zvýšená přirážka z každého vedlejšího důchodu, jak říká zákon, přesahujícího 500 Kč? Je to víc než pravděpodobné, a to zvláště proto, že na dani důchodové bylo srážkou vybráno mnohem více, než se předpokládalo. Podle státní statistiky r. 1928 byla preliminována částka 154 mil. Kč, vybráno však bylo podle účetní uzávěrky za r. 1929 352 mil. Kč a za r. 1930 386 mil. Kč, tedy nejméně za tyto 2 roky o 200 mil. Kč více. Tak bych mohl pokračovati do nekonečna, než bych vyčerpal ty tisíce případů, které jsou všeobecným zjevem v daňovém vydírání pracujících.

Shrnuji v závěru celý tento daňový systém u mezd a platů. Z uvedených faktů vyplývá jasné poznání, že s tímto zvyšovaným daňovým vyssáváním počítaly vládní strany hned při projednávání daňového zákona, pročež není pro ně toto zvýšené daňové vyssávání věcí novou, a že s tím počítaly i t. zv. socialistické strany, protože srážkový systém tak houževnatě brání. Proto se stejným systémem je počítati také i u vybírání přirážky k dani důchodové. Obě vládní skupiny jak občanské, tak také t. zv. socialistické připravily vědomě a podle plánu zvyšované daňové vyssávání všech pracujících. Vědomě také zadržují daňové přeplatky z mezd a platů a dnes tyto neprávem vydřené daně z pracujících si pěkně rozdělují mezi sebe pod rouškou subvencí atd. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

V závěru naproti vládnímu návrhu zákona, kterým má býti zavedena přirážka k dani důchodové od 15.000 Kč ročních příjmů, podávám jménem klubu poslanců KSČ pozměňovací návrh z potřeb a zájmů všech pracujících dělníků, zřízenců, malých úředníků, drobných zemědělců, živnostníků, obchodníků a domkářů, který znamená daňovou úlevu pro sociálně slabé, pro bohaté však neznamená ještě konfiskaci ohromných jejich příjmů, jak je to naším zásadním požadavkem, nýbrž pouze větší zdanění jejich velikého příjmu, který mají v mnoha případech bez práce a na kterých tedy - důvodová zpráva mluví o větším zdanění těch, kteří to hospodářsky snesou - je nutno to žádat v době, kdy - jak zase říká důvodová zpráva - "potřeby státu toho kategoricky vyžadují".

Ze všech uvedených důvodů vychází náš pozměňovací návrh, ve kterém navrhujeme:

1. Všeobecné zvýšení daně prostého minima pro svobodné na 16.000 Kč a pro ženaté a živitele rodin na 18.000 Kč ročních příjmů.

2. Zrušení srážkového systému daně důchodové z mezd a platů jako opatření protilidového a protisociálního, jak jsem na příkladech dostatečně prokázal.

3. Zdanění důchodu teprve od příjmu nad 16.000 Kč, resp. nad 18.000 Kč až do 23.550 Kč půl procentem daně důchodové; od 23.550 Kč do 30.000 Kč jedním procentem daně důchodové, od 30.000 do 40.000 Kč třemi procenty daně důchodové.

4. Při zvýšeném příjmu nad 40.000 Kč nechť se platí daň důchodová podle sazby zákonem o přímých daních stanovené s tímto doplněním:

a) aby u všech příjmů nad 40.000 Kč až do 60.000 Kč byla zavedena 20%ní přirážka k dani důchodové, která by vynesla přes 20 mil. Kč,

b) u příjmů nad 60.000 Kč až do 110.000 Kč 60%ní přirážka, která by vynesla přes 70 mil. Kč,

c) u příjmů nad 110.000 až do 460.000 Kč 100%ní přirážka, která by vynesla přes 192 mil. Kč,

d) u příjmů nad 460.000 Kč až do 1,200.000

Kč 200%ní přirážka, která by vynesla přes 162 mil. Kč,

e) konečně u příjmů nad 1,200.000 Kč 250% přirážka, která by vynesla přes 375 mil. Kč. (Posl. dr Bacher: Jak dlouho?) Hned přijdu k závěru a povím vám, jak. Výnos námi navrhované přirážky by činil - dávejte dobrý pozor, co vám necháváme - 820 mil. Kč, které právě ministru financí v pokladně scházejí, a kdyby tato přirážka byla vybrána i za r. 1931, jak to náš návrh žádá, činil by její výnos přibližně 1640 mil. Kč.

Při tomto přirážkovém zatížení - zvlášť zdůrazňuji - nebyl by nikterak zvlášť ohrožen blahobyt všech, kterých by se přirážka dotýkala, neboť při prvém stupni podle našeho návrhu zbývalo by čistého příjmu měsíčně 3160 Kč, ve druhém stupni 4500 Kč, ve třetím stupni 7850 Kč a při čtvrtém stupni 17.635 Kč měsíčně, při pátém stupni 40.790 Kč a starému Preissovi, který podle svého vlastního doznání má příjmu 5 mil. Kč ročně, zbylo by podle našeho návrhu ještě 79.458 Kč měsíčně, takže by mohl jísti ještě nejméně 10krát tolik brambor, chleba, masa a všeho, co má ke slušnému životu s rodinou ten, kdo má 40.000 Kč ročního příjmu, a při tom by mohl ještě slušně vyživiti nejméně 10 dospělých dětí.

Tím je tedy dostatečně odůvodněn náš pozměňovací návrh i pro tak zv. socialisty, kteří ze samé starosti o bohaté, aby v demokratické republice nehladověli, nerozpakují se nejen navrhnouti, nýbrž také prosaditi zavedení přirážky k dani důchodové od 15.000 Kč 30%, ale pro milionáře jen 100%. Zavedení daně z droždí a tím zdražení poslední housky pracujícím, kteří nemají buď žádný příjem, nebo nedostačující ani na nejnutnější životní potřeby, mohlo by odpadnouti. Tím by odpadla daň protisociální a protilidová.

5. Vedle toho navrhujeme zvláštní zdanění příjmu z tantiem, tedy důchodů bez práce, alespoň 50% jejich výše.

6. Konečně opatříme-li podle našeho pozměňovacího návrhu pro státní pokladnu asi 1680 mil. Kč, musí nám býti také dovoleno, abychom mohli alespoň říci, jak se musí těchto peněz použíti, bude-li náš návrh přijat, zvláště když víme, že ze státní pokladny dávají se těžké miliony na sanaci bank, na krachující soukromé podniky, stamilionové obnosy na nacionální štvaní a přípravu veřejného mínění k imperialistické válce. Nesmíme hlavně dopustiti, aby těchto peněz bylo použito na přípravu imperialistické války proti Sovětskému svazu, nýbrž podle našeho návrhu na podporu nezaměstnaných a částečně zaměstnaných dělníků. Pro ten případ, že by náš pozměňovací návrh byl zamítnut, navrhujeme konečně jako event. pozměňovací návrh doslovně opsaný iniciativní návrh posl. Bergmanna a Zeminové, tisk 1829, který strana nár. socialistů podala této sněmovně k projednání, ale proti kterému už zástupci této strany nár. sociální hlasovali v rozpočtovém výboru. Ve zmíněném návrhu se navrhuje zavedení 50% přirážky k dani důchodové až od 100.000 Kč ročního příjmu, a 250% přirážky při příjmu nad 5 mil. Kč.

Konečně doporučuji posl. sněmovně resoluční návrh, aby ministr financí, t. j. toho času nár. sociální Trapl, bezodkladně nařídil vrácení a vyplacení neprávem stržených daní z mezd a platů. Požadavek okamžitého vrácení neprávem sražených daní z mezd a platů je více než oprávněný, a kdo se proti tomuto požadavku staví, je zlodějem dělnických peněz, kterých má býti zneužito proti dělnickým účelům. Velkostatkáři mají dostati ze státní pokladny, kde už nejsou snad žádné jiné peníze, než - doufejme - neprávem vydřené daně z mezd a platů, několik desítek milionů korun na tak zv. řešení zemědělské krise. Velkoobchodníci mají dostati několik desítek milionů na řešení velkoobchodní krise. Konečně socialisté, tak zv. vůdcové lidového družstevnictví, mají dostati několik desítek milionů ne na výstavbu proletářských družstev, nýbrž na korumpování sociálfašistických špiček a na rozbíjení proletářských družstev.

Přes tyto plány vyvlastňování peněz vydřených na pracující třídě udělá vám pracující třída pod vedením komunistické strany velkou čáru. Na všech veřejných schůzích, na schůzích dělnictva v závodech postaví dělníci požadavek: okamžité vrácení přeplacených daní z mezd a platů. Pomocí daňových výborů, zvolených ze svého středu, výborů jednoty, budou organisovati dělníci boj za vrácení daňových přeplatků masovým nástupem na berní úřady, za odstranění srážkového systému, za zdanění boháčů podle komunistického návrhu, za exekuční vymožení miliardových daňových nedoplatků na milionářích a milionářských společnostech, za prosazení našeho plánu na zaopatření nejen chleba a práce, nýbrž i proletářské svobody. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Sivák.

Posl. Sivák: Slávna snemovňa! Po úverových osnovách, ktoré tak neslávne staly sa obeťou svornosti a lásky dnešnej vládnej koalície, predložila vláda parlamentu osnovy nové a medzi nimi i návrh, ktorým sa mení a rozširuje platnosť zákona zo dňa 28. novembra 1931, č. 177 Sb. z. a n., o priechodnej prirážke k dani dôchodkovej a k dani z tantiem.

Po zvýšení dane obratovej prichádza teda na zvýšenie dane dôchodkovej. Aby som bol uprimným, my v dnešných časoch čakali sme čosi celkom iného. Čakali sme predovšetkým, že vláda predloží návrh na zavedenie čo najprísnejšieho úsporného systému v štátnej správe, čiže že vláda podá osnovu na sriadenie dávno sľúbenej úspornej komisie, ktorá by vlastne všetky naliehavé úsporné opatrenia previesť mala. Čakali sme, že vláda príde s návrhom na reštringovanie ministerstiev, ako i s návrhom na obmedzenie našej prepychovej reprezentácie doma i v zahraničí. Čakali sme ďalej projekt na zjednodušenie verejnej správy, návrh na likvidovanie dispozičných fondov, návrh na zastavenie platenia reparačných poplatkov atď.

Ale okrem tohoto všetkého čakali sme však ešte niečo, a to vyúčtovanie niektorých štátnych príjmov, ako na pr. dávky z majetku, na ktorú zaplatená bola horibilná suma, nikde posiaľ nezúčtovaná. Ale čakali sme i vyúčtovanie štátnych pôžičiek, ako na pr. poslednej pôžičky francúzskej, o ktorej vlastne podnes nevieme ani to, pod akými podmienkami podarilo sa vláde pôžičku túto dostať. No, nestalo sa ani jedno, ani druhé. Neprišly vládne návrhy na úsporné opatrenia a neboly vyúčtované ani miliardové štátne príjmy. Zazlievame to, lebo vláda len po takýchto opatreniach mohla sa domnievať, že má dostatočný dôvod podať návrh na zvýšenie prirážky k dani dôchodkovej.

Slávna snemovňa! V dôvodovej zpráve vládneho návrhu, ktorý práve pojednávame, hovorí sa, že v dobe hospodárskej tiesni stále rastúce potreby štátu kategoricky vyžadujú, aby úhrada týchto potrieb bola po vyčerpaní všetkých úsporných opatrení hľadaná mimo iného i vo zvýšení, rešp. časovom rozšírení dosavádnych zdrojov príjmových všade tam, kde je to bez citlivejších škôd národohospodárskych možné. Je tu jasne a zreteľne povedané, že zvyšovať posavádne zdroje prijmové možno len po vyčerpaní všetkých úsporných opatrení. Ale, ako práve poukazujem, tieto úsporné opatrenia vyčerpané ešte neboly ani zďaleka.

Čo sa týka prirážky k dôchodkovej dani, v mene slovenskej ľudovej strany musím protestovať, že k podaniu vládneho návrhu na zvýšenie tejto dane vôbec došlo, a to ešte v takej forme, v akej osnova bola podaná. Avšak protestovať mi treba i proti ustanoveniu osnovy, ktoré predpisuje prirážku k dôchodkovej dani i za berný rok 1931, čo je opatrením priamo absurdným. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové. - Místopředseda Stivín zvoní.) A finančná správa nedala sa kapacitovať. Márne boly výstrahy univ. profesora Weyra, že normy, ktoré ex post predpisujú občanom dane, možné sú len tak a na ten spôsob, keby sa opieraly o zákon o nútenom sporení, aby totiž občan povinný bol odložiť si istú časť svojich príjmov na ten prípad, že by sa časť táto dala od neho po rokoch v podobe daní vybrať. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Ale kdeže sme my, slávna snemovňa, od toho, aby bol do života uvedený zákon o povinnom sporení! Avšak u nás bolo by potrebné vyniesť predovšetkým zákon o povinnom sporení štátnej správy. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Najprv totiž mal by predchádzať dobrým príkladom vo sporení štát, a len potom mohlo by sa žiadať podobné sporenie aj od občianstva. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.)

Ale aby som sa vrátil k predmetu. O nemožnosti zpiatočnej platnosti zákona, ktorého návrh práve pojednávame, nedal sa presvedčiť pán minister financií ani protestami korporácií, poťažne inštitúcií, ako je na pr. obchodná a živnostenská komora pražská, právnicka fakulta nemeckej univerzity pražskej atď. Je pravda, niektoré vládne strany postavily sa tiež na stanovisko, aby zákon nemal zpiatočnej účinnosti, ako to urobila na pr. strana nár. demokratická, ktorá udajne i v koalícii "bojovala" proti tejto zpiatočnej platnosti. Zdá sa však, že celý tento t. zv. boj bazíroval len na vonkajšom efekte, keďže na pôvodnej osnove vládneho návrhu zákona nezmenilo sa temer nič. Neúspech nár. demokratov je ináč pochopiteľný. Je všeobecne známo, že nár. demokracia nemá v dnešnej koalícii nijakého významu, nijakej váhy. Samozrejme, že prehráva potom i všetky "boje". Ale spomenúť musím ešte jednu vládnu stranu, ktorá tiež "bojovala" proti zpiatočnej platnosti zákona o dani dôchodovej. Sú to národní socialisti, ktorí v žurnáloch svojich celým arzenálom demagogie cez dva týždne priamo štvali proti tejto zpiatočnej platnosti, nazývajúc ju "europským škandálom", nakoniec však jednako osnovu odhlasovali temer tak, ako bola predložená. Avšak národní socialisti neboli by národnými socialistami, keby nezavádzali verejnosť. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.)