Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Krebs. Dávám mu slovo.

Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! O meritorní části návrhu, kterým se zde dnes zaměstnáváme, pojedná kol. Schubert. Chci použíti dnešní příležitosti, abych zaujal stanovisko k několika politickým událostem poslední doby.

V popředí těchto politických událostí jest řeč, kterou pan ministr dr Spina považoval za nutno pronésti minulé neděle v Uničově. Mohli bychom tuto řeč úplně ignorovati, neboť má přímo neuvěřitelnou politickou úroveň, která přímo diskredituje naši sudetskoněmeckou delegaci. Mluvil-li pan ministr ve svých vývodech, že sudetští Němci jsou menšinou, která jest obklopena přemocnými národními protivníky, hájili jsme vždy mínění, že nikoliv my jsme obklopeni protivníky, nýbrž že naopak, chceme-li mluviti o národních protivnících, jsou na našich hranicích Češi obklopeni Němci. (Posl. inž. Jung [německy]: Spina mluvil také jednou o spolužití!) Ano. Ale jak se zdá, zaměňuje své postavení v ministerské radě, kde se mu zdá, že jest obklopen protivníky, se situací všech sudetských Němců. (Souhlas na levici.) My sousedíme s českým národem, Češi jsou námi obklopeni, nikoliv naopak. Ale to jest vedlejší věc, o kterou se nechci hádati s panem ministrem Spinou, to jest věc vyučování zeměpisu. Ale že otázka udržení demokracie jest naprostou životní nutností, jest jedním z jeho tvrzení, s kterým se musíme vypořádati.

Nejdříve se musíme tázati: S kým polemisuje ministr dr Spina, láme-li kopí za demokracii? (Posl. inž. Jung [německy]: A proč se Spina míchá do vnitropolitických věcí Německé říše?) Musil to říci, aby se naprosto neslušným vměšováním do říšskoněmeckých vnitropolitických poměrů nějak legitimoval? My tvrdíme, že nezajímá ani svět, ani Německo, přeje-li si Spina udržeti politický systém, který byl dosud v Německu při moci a který uvnitř nerozřešil žádného jiného úkolu, než že potlačil národní hnutí německého lidu, nařizoval bídu a nouzi a v zahraniční politice od jednoho vyjednávání k druhému působil, že jeho politika se setkávala s neúspěchy a porážkami. Ministr Spina řekl: "Každá taková vláda v Německu posiluje živly, pro něž jest účast Němců na vládě v Československé republice trnem v oku." Ministr Spina chce si asi již dnes zajistiti alibi pro neúspěchy politiky Svazu zemědělců a vládní strany vůbec. (Posl. inž. Jung [německy]: Ostatně káže sedlákům, aby se vrátili do starého poddanství!) To není nic jiného, než předem zajištěná výmluva pro příští vyúčtování, které i sedláci začínají prováděti se Svazem zemědělců. Mluvil-li předevčírem ve své řeči o strašidle silné ruky v Německé říši, pak bych připomenul, že toto strašidlo neexistovalo po celá léta, v nichž Svaz zemědělců a vládní strany v této zemi byly by měly dosti příležitosti, aby vychutnaly a zhodnotily možnosti všech demokratických vymožeností, že v těchto 5 letech účasti ve vládě - je to skorem již 6 let - byly dány všechny možnosti, aby úspěchy (Posl. dr Schollich [německy]: Konají jen tichou práci!) - které nepozorujeme - dostaly pod střechu, a o nichž jinak tak rádi mluví.

Pak uznal ministr dr Spina za hodno námahy, aby se zabýval procesem Lidového sportu a tázal se: "Kdo odpyká tento proces Lidového sportu? Naši úředníci, praví, jejichž existenci jsme nikoliv bez úspěchu hleděli vyčerpávající a tichou prací zlepšiti a zlepšili jsme." A pokračuje: "I naše německá mládež to odpyká, která se má jednou dostati do státní služby." (Výkřiky komunistických poslanců.) S vámi nepolemisujeme.

Pohleďte, toto ponětí "kdo to odpyká" jest to nejzajímavější ze všech těchto věcí. Ministr Spina řekl: "Nedivme se, je-li naše mládež diskvalifikována a všechna německá mládež se označuje jako protistátní a volá-li se: "Ven ze státní služby s touto mládeží!" Tážeme se: Kde jest vůbec německá mládež ve státní službě? Měli jsme právě nedávno v rukou statistiku železničářského spolku, z níž je prokázáno, že nejmladší německý železniční úředník jest nyní 29letý, tedy že 9 až 10 let ani jediný státní úředník nebyl po něm přijat. (Posl. inž. Jung [německy]: Kolik členů německé studentské jednoty umístil člen studentské jednoty Spina?) Zcela správně!

Ve skutečnosti nejde o to, aby se mládež dostala ze státní služby, nýbrž o to - a to by mělo býti úkolem každé vládní politiky - aby se německá mládež dostala do státní služby. K tomu měli velmi mnoho příležitosti. Vždyť to byla záminka, se kterou vládní strany kdysi vstoupily do vlády, to byl důvod, jímž odůvodňovaly nejen toto, nýbrž i četné jiné věci. To byl jeden z důvodů, jichž vládní strany použily k tomu,... (Posl. dr Schollich [německy]: Umístili již 6 lesních inženýrů!) Neslýchaný počet, jistě takový, který si musíme pamatovati.

Ministr Spina se domníval, že musí vynésti zvláštního trumfa a charakterisuje celou jeho osobnost, když mluví o tom, že by mohl předložiti schůzi velmi mnoho dopisů starostlivých rodičů, kteří se na něj obrátili ve starostech o existenci svých dětí, ale i o své vlastní postavení. Vážení! Mohli bychom vám představiti řadu otců a matek, o nichž můžeme říci, že k nám přišli se slzami v očích a se žalobami na celý systém tohoto státu, se žalobami i proti německým vládním stranám na rtech a řekli: "Přes to měli mladí pravdu! Co má dělati naše mládež, než býti politicky činnou, opříti se tomuto systému?" Byly to matky, které dlužno asi více hodnotiti než ustarané otce. (Výkřiky.) Ale, pánové, tu se pan ministr Spina hádá o tom, kdo vytvořil náladu pro tento proces a praví: "Nikoliv my, nýbrž jiní to zavinili, kteří se prohlásili za solidární se strašidly silné ruky za hranicemi." Nikoliv, vážení, nikoliv my, nýbrž systém v této zemi jest vinen a německá vládní politika v této zemi, která se dává krok za krokem zatlačovati, která krok za krokem ustupovala, která si nikdy netroufala postaviti českou politiku před rozhodnutí, která si ve skutečnosti nikdy netroufala převzíti rozhodující odpovědnost za politické vedení a stále s výmluvami, že by mohlo snad přijíti ještě něco horšího, se domnívala, že musí ustupovati. Vinna jest tato politika poddajnosti, která ve skutečnosti zabila jakýkoliv respekt Čechů před německou politikou v této zemi, a když pan ministr Spina s námi polemisuje, pak mu doporučuji, aby si přece přečetl nebo poslechl, co mu ve svých řečech vrhá do tváře o vůdcovské otázce a o druhu systému a demokracie jeho venkovská mládež, kterou zde v této zemi nejen podporoval, nýbrž i vychoval.

Ale, pánové, pak se táže - a to se mi zdá býti jádrem otázky: "Smí si menšinový národ dovoliti tak nevázanou politiku" - a pan ministr zde míní napodobení říšskoněmecké politiky - "aby při tom neutrpěl velmi těžkou škodu?" A pak praví, zda místo radikální politiky, která žádá to nejnemožnější a nejnepravděpodobnější, nebyl by rozumnější jiný druh politiky, totiž jeho, klidné věcnosti, klidné, stálé a nekonečně trpělivé politiky drobné práce? A pak praví, dovolávaje se své řeči v Žatci, že jeho věcné stanovisko k demokracii, jak je projevil v Uničově, bude jistě oceněno i Čechy; a že tím musí trpěti i ony mladé oběti aféry Lidového sportu, poněvadž nejsou chráněny poslaneckou imunitou. (Výkřiky.)

Musíme již říci, že to je něco silného! Pan ministr měl by věděti, že jsme prohlásili nejen podle naší vlastní vůle, že osobně stojíme za vším, co strana kdykoliv učinila a na čem se usnesla a co nařídila, a měl by věděti, že není zapotřebí volati státního zástupce, má-li zákonitý důvod k zakročení, ba že má k tomu přímo povinnost. Jest to nejnehoráznější denunciace, která se za touto frází schovává. (Výkřiky.)

Ale, pánové, pan ministr praví ke svým protivníkům, a to jsme přece zřejmě my: Když protistátní, bez kompromisů, pak odvážně a bez skrývání. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Pane řečníku, bylo mi oznámeno, že se uchylujete úplně od věci. Vyzývám vás, abyste mluvil k věci, která jest na pořadu.

Posl. Krebs (pokračuje): To rád věřím, že jest to tomu systému nepříjemné, když se zde parlamentní tribuny užívá k polemickému vypořádání. Ale bylo by neslýchané, kdybychom neměli příležitost vypořádati se zde politicky se stranou, která právě nyní jest střediskem zájmu.

Ale, pánové, tážeme se přece: Co to znamená, když protistátní, bez kompromisů, pak odvážně a bez skrývání? Ven s tím! Tážeme se: Není to jedna z nejneslýchanějších denunciací a zároveň politických hloupostí, kterých jsme se zde v této zemi dožili? Táži se vás: Co míní pan ministr dr Spina se svou protistátností bez kompromisů? Je to protistátní, když jsme my národní socialisté jasně a zřetelně ve všech svých úředních projevech žádali národní samosprávu sudetských Němců? Jest to protistátní, když prohlašujeme, že tento systém v této zemi jest neštěstím nejen pro tento stát, nejen pro náš národ, nýbrž vůbec přímo pro evropský mír? (Výkřiky komunistických poslanců.) Nechte (obrácen ke komunistickým poslancům) práva sebeurčení, vy to nevymůžete. My jsme se - a to říkám docela upřímně - v rozporu ke komunistům i v boji proti národní straně postavili na zásadu, že nutno vybojovati národní samosprávu. (Hluk na levici.) Táži se vás: Co to znamená, když ministr v činné službě, vůdce politické strany, jinou stranu, která pojala do svého programu národní samosprávu, obviňuje z "protistátnosti bez kompromisů"? Nevíte, co to znamená? To znamená vydati se na milost a nemilost, to znamená zahoditi jakoukoliv politickou možnost sudetských Němců. A tento pan ministr má odvahu dovolávati se v Uničově revolucionáře Hanuše Kudlicha, který se svou osobností postavil proti systému, který byl ze země vykázán za svou politickou ideu. Rád bych si zde jednou představil pana ministra Spinu v postavení Hanuše Kudlicha. Táži se: Proti čemu bojujeme? Bojujeme proti státu nebo proti systému? Otevřeně a nesčetněkráte jsme ve svých velkých zásadních polemických řečích, na sjezdech strany v boji proti jiným stranám řekli: "Hájíme zásadu, že dnešní systém jest falešný, že zasluhuje, aby zmizel, a že v tomto státě chceme pro svůj sudetskoněmecký lid vybojovati národní samosprávu."

Zde se naskýtá otázka: Což vedle politiky ničení, vedle politiky toho, co pan ministr Spina nazývá "protistátností bez kompromisů", není třetí možnost? Není možno říci: Stát, jaký jest nyní, se nám nelíbí; ale my přece jej chceme přestavěti, přeorganisovati v těleso, ve stát, který by v tomto jeho postavení ve střední Evropě byl vůbec schopen existovati. (Posl. inž. Jung [německy]: Jak se srovnává Spinovo chování s jeho státoprávním prohlášením, které zde kdysi pronesl?) Mohl bych zde panu ministrovi namítnouti: Bylo-li to, co zde hájil, jeho zásadním a státoprávním směrem, když mluvil o právu sebeurčení, byl to také protistátní čin a protistátní postavení?

Vážení, otázkou jest: Kam bychom se dostali, kdyby se skutečně tyto myšlenky rozšířily mezi Němci v této zemi? Tvrdím, že s nestranným Čechem mohlo by se dnes skutečně vážněji vyjednávati o otázce samosprávy než, bohužel, s panem ministrem dr Spinou. A táži se vás, pánové: Jest tento systém, jejž dnes podporujete, jemuž dnes obětujete, jemuž jste přímo obětovali nejen své veškeré ideály, nýbrž i své hnutí a svou rolnickou organisaci, jest tento systém tak divukrásnou institucí? Což jste neslyšeli, co se v tomto státě ve skutečnosti děje, což nestačí již samo sebou nakládání s oposicí v této zemi? Jest tato celá pronásledovací akce, vše, co se v této zemi v posledních měsících děje, domovní prohlídky, všechny přehmaty, které zůstávají bez trestu, porušení zákonů, které zůstávají bez trestu, jest to ještě demokracie? Či snad jmenujete demokracií, co zde vidíte (ukazuje noviny)? To bylo za války, ve starém Rakousku! Doufám, že páni s české strany se mnou souhlasí, že nežijeme nyní již ve válečném stavu. (Posl. inž. Jung [německy]: Skobový kříž není dovolen!) Nebo když na hřbitově, jak se stalo v Trmicích, jest připevněna tabulka, viditelná sotva na 10 nebo 20 kroků - ve své nejbližší interpelaci předložím sněmovně fotografii, aby bylo viděti, jak jsou napsána slova "Odpočívej v domácí německé půdě" - když se toho užívá k tomu, aby se zakročilo policejně: když se na pozdravení "Heil Hitler" odpoví pozdravem "Heil Hitler" a za to se dostane 1000 Kč pokuty: Kde zde můžeme ještě vůbec mluviti o nějaké demokracii nebo svobodě?

Ale vážení, nechtěl jsem se všemi těmito věcmi zabývati. Ale něco musím přece ještě uvésti, abyste si zase připomenuli, co to jest, toto trýzněné dítě, které se dnes v tomto státě nazývá "demokracií". Dne 14. června jsme ve svém hlavním orgánu, časopise "Tag" uveřejnili článek "Dětský den s puškami" - i to patří k tomu - kde se mezi jiným praví: "A jak dalece se stále znovu tlačí na rty otázka, co by se stalo, kdyby podobný, ale německý slavnostní průvod táhl snad v Roudnici, v Terezíně, v Jindřichově Hradci nebo v Králové Hradci - následky si nemůžeme vůbec ani představiti - tak dalece zdá se to všechno pánům Čechům zcela přirozeným, že se na ulicích německých měst pořádají české slavnostní průvody. Ale to všechno jsou jen úvahy mimochodem. Ale co máme říci o duchu, který ovládá české menšiny, když v německém území vyzbrojují své děti puškami a nechají je vystupovati? Ve slavnostním průvodu v Ústí nad Labem byla skupina střeleckého nebo sokolského dorostu, která kráčela s puškami přes rameno. Směšné? Nám se to zdá symbolem. Mládež se od malička vychovává v duchu militarismu kdysi tak nenáviděného. A zatím co české noviny hromují na válečného ducha v Německu, zatím co se všude křečovitě hledají u Němců zbraně a jsou docela rozčileni tím, že nic nenacházejí, pochoduje nejmladší, sotva desítiletý dorost již s napodobenými zbraněmi ulicemi našich měst. Jaký by to byl křik" - tak končí zpráva - "kdyby se něco takového stalo někdy v průvodu německých dětí. Vysvětlením toho jest: české smýšlení."

To se ovšem ihned zabaví. Pak je zde jiný článek, který se zabývá zákazem, o němž jsem dnes již mluvil: "V německé zemi." "Policejní duch slaví triumfy a demokracie smutně stojí vedle. Po týdny a měsíce ohlašují noviny denně výnosy, nařízení a opatření politických úřadů, které všechny mají ráz proslavené politiky popichování proti Němcům. Kořen tohoto zla jest ovšem v pražském ministerstvu vnitra, kde Slovák Slávik zavedl řády, které se již ničím neliší od nejtemnější předbřeznové doby. Korunou všeho jest však nařízení ústecké státní policie, které dnes může uveřejniti "NSK". Kamenem úrazu jest tentokráte náhrobek na trmickém hřbitově. Na tomto náhrobku jest napsáno: "Odpočívej v pokoji v německé půdě." Tento nápis má podle mínění ústecké státní policie protistátní, vyzývavý ráz a proto policie přikázala příbuzným zemřelého, hrozíc jim policejním trestem, aby z náhrobku odstranili závadný nápis. Stalo se v roce spásy 1932 v demokratické Československé republice. Zvlášť příznačné jest ještě, že celou akci rozvířil vlastně proslulý štváčský časopis "České slovo", který nejprve odkryl na trmickém hřbitově protistátní nápis a žádal, aby úřady zakročily. Souhra českého štváčského tisku a státních úřadů jest tedy zase jednou klasickým příkladem dokázána.

Bohužel nemůžeme proto, že táž státní policie, která vydala nařízení týkající se hřbitova, censuruje a zabavuje i náš časopis, projeviti své city v té formě, jak bychom si přáli. Ale tolik jistě můžeme říci, že tento postup ústecké státní policie proti náhrobním nápisům musí každému Němci vehnati krev do tváří a že to přejde do dějin jako jeden z nejvíce krátkozrakých a nejméně odůvodněných policejních kousků, které byly kdy spáchány." Redaktor se zmýlil. Myslil si, že tolik si může troufati, ale ani to si nesměl troufati.

Předseda (zvoní): Volám pana řečníka po druhé k pořádku.

Posl. Krebs (pokračuje): Na tom vidíte nejlépe, že i neobyčejně skromné očekávání redaktorovo bylo ve skutečnosti předstiženo fakty. Velectění! Předseda volal mne po druhé k pořádku a vím, co to znamená. Vždyť stačí jedna ilustrace, abychom pro příště konstatovali, jaký to jest vlastně duch, který dnes v tomto státě vládne; a tento druh demokracie, tento druh systému ráčí pan ministr dr Spina označovati jako neobyčejnou vymoženost naší doby. Dovolte nám, abychom nejen pochybovali o tomto jeho duševním usměrnění, abychom o něm nejen pochybovali, nýbrž proti němu i bojovali, dovolte, abychom nejen my, nýbrž s námi desetitisíce a statisíce lidí se přesvědčili, že to, co se dnes nazývá "německou aktivistickou politikou", která se vyznamenává tím, že není právě aktivní, nýbrž že jest čistým pasivem, že široké vrstvy obyvatelstva tuto politiku německých vládních stran odmítají. Súčtování s touto kapitolou nestane se v tomto parlamentě, jako vůbec konec konců politicky se nerozhoduje v parlamentech, nýbrž venku před voliči s hlasovacím lístkem v ruce; a můžeme ujistiti stranu Svazu zemědělců: Učiníme všechno, co jest v naší moci, aby tento systém, který zavedla, zřídila, podporovala a posilovala, aby všechny jeho opory byly odstraněny, aby tento systém zakolísal a aby na místo tohoto systému nastoupil nový, nikoli systém kompromisů, nikoliv systém obchodů a čachrování, nýbrž systém vypořádání stran toho, mohou-li tyto dva národy v tomto státě žíti vedle sebe v míru a svobodě, nebo má-li to trvati věčně, aby jeden byl pánem a druhý sluhou, jak tomu jest dnes v této zemi. Jsme přesvědčeni, že náš německý lid má dosti politického pochopení, aby při nejbližším rozhodování volbami učinil to správné. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. dr Kalas.

Dávám mu slovo.

Posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Jest v mnohých případech, bohužel, zvykem u nás, že, při projednávání věci poměrně důležité páni řečníci jedním slovem se jí nedotknou, ba že zneužívají mnohdy parlamentní tribuny ke stížnostem, o nichž bychom se mohli vyjádřiti, že jsou problematicky oprávněnými. Nechtěl bych se blíže dotýkati a probírati věc, kterou zde předešlý pan řečník právě uvedl na přetřes, ale chci jen podotknouti, že by bylo dobře, kdyby si tito pánové vzpomněli na dobu předválečnou, kdyby si vzpomněli na dobu za světové války, jak bylo zacházeno s československými příslušníky v našich menšinách. A já sám, slavná sněmovno, bych mohl zde ilustrovati mnoho a mnoho takových obrazů, poněvadž jsem měl možnost sloužiti v Chomutově. Nejsmutnější fakt byl, že jsme tehdy neměli možnost a vůbec dovoleno mluviti česky se svými kolegy. Tedy, pokud se týče dnešních a tehdejších poměrů, o tom by se daly vykládati celé historie, ale myslím, že pan kolega má nejméně oprávnění k stížnosti na náš stát, poněvadž náš stát, jak se zdá, postupuje i v těchto věcech dosti benevolentně, a právě poslední případy ukázaly, že by bylo potřebí velmi silné ruky, abychom v našich menšinách zjednali pořádek. (Potlesk.) Nechci se dotýkati všech těch věcí, které zde pan kol. Krebs uvedl, chci mluviti k věci samé.

Jednáme o osnově zákona, která sama o sobě jistě nemůže uspokojiti nikoho. Nemůže uspokojiti proto, poněvadž nic neřeší. Myslím, že žijeme v příliš vážné době, než abychom mohli takové důležité hospodářské problémy řešiti takovým způsobem dále. Vytýká se mně a vytýká se straně, kterou kladu si za čest zde zastupovati, že prý ona je příčinou, že až dosud nebyl projednán definitivní zákon. Již kol. Petrovický zde vylíčil celé předcházející jednání o bytovém zákoně a také tu dobrou vůli, jak kdo chtěl tuto věc řešiti. Je přirozeno, že my, zástupci občanských stran, trváme na tom, aby se vrátily i do bytového hospodářství normální poměry, poněvadž jsme přesvědčeni, že dnes je nejméně vhodná doba, aby stát takovým pronikavým zásahem neustále a neustále udržoval ve vázanosti majetek domovní. Jest to třeba také proto, poněvadž chceme jistě všichni, aby všichni občané našeho státu cítili, že stát je ke všem stejně spravedlivý. Nemůžeme chtíti neustále, aby jedna složka trpěla, zatím co ostatním se zde dovoluje volnost soukromého podnikání a nedotknutelnost soukromého majetku. Žádné sociální nebo zdravotní důvody nemohou býti tak silné, aby nás po 14 letech od světové války vedly ještě k úvaze, že budeme dělati zákon na dalších 14 let. Myslím, že hospodářská situace sama si pravděpodobně vynutí, že budeme uvažovati o terminech jiných, nehledě k politickým... (Posl. Šeba: Možná, že ještě delší!) To je možné, pane kolego! Kdyby se jednalo o vaší stranu, jsem pevně přesvědčen, že byste snad jednali o době, která by vůbec nepřivodila likvidaci. Já bych vám jen na to odpověděl článkem z "Českého slova" z 30. května, který velice dobře charakterisuje poměry hospodářské, a to, co se vytvořilo následkem ochrany nájemníků a stavebního ruchu, jak jsou u nás prováděny. Já bych řekl jen nadpis tohoto článku: Pomníky promarněných stamilionů a stamiliard. Vedle přepychových paláců z veřejných peněz baráková bída. Za 14 let neproniklo dosud na rozhodující místa poznání, jak se má hospodařit ve vlastním státě. Rozmařilý život nad poměry a na dluh. Je třeba devisových opatření i uvnitř státu. - Prosím, pánové, váš žurnál, který dokazuje pravý opak toho tvrzení, které jste zde právě, pane kol. Šebo, řekl. (Posl. Šeba: Pravím, jen, že není doba k tomu, abychom odbourali bytovou ochranu. - Posl. Chloupek: Ani u těch, kteří mají 75.000 Kč příjmů?) Já k tomu přijdu později. (Výkřiky posl. Šeby.) Já vždy věnuji velkou pozornost naší žurnalistice. Mohl bych přinésti články i od stran, které dnes tak úporně hájí vázanost majetku domovního a které, když nejde o bezprostřední projednávání tohoto problému, píší docela jinak. A vážení pánové, to je ta nepěkná hra. Myslím, že politika sama o sobě, když už musí býti, tedy musí alespoň vždy na tolik přihlížeti k potřebám a jevům hospodářského života ve státě, aby byla usměrněna s tímto hospodářským životem a aby se zde nedělalo skutečně něco nad poměry, jak je to vylíčeno v "Českém slově". (Posl. Šeba: Úplně souhlasím!) Já bych si dovolil jen citovati "Hospodářský rozhled". Když jsme prováděli sčítání lidu, tehdy přirozeně celá žurnalistika se zabývala nejen počtem obyvatelstva a všemi těmito poměry, nýbrž přirozeně také bytovým problémem a ochranou nájemní. A zde je, prosím, článek z 21. ledna 1932, v němž se uvádí, že při posledním sčítání lidu v Československé republice bylo napočteno 3,658.000 bytů, z čehož je asi 154.000 bytů prázdných a 3,504.000 bytů obydlených. Odpočítáme-li byty majitelů domů, možno tvrditi, že polovina tohoto počtu bytů, 1.750 bytů nachází se pod ochranou. Z toho 1-pokojových prý 70%, 2-pokojových 22%, 3-pokojových 7%, 4-pokojových 0.9%, 5-pokojových 0˙1%. V cifrách to vypadá tak, že je asi 1,200.000 bytů jednopokojových, 2-pokojových 385.000, 3-pokojových 122.500, 4-pokojových 15.750, 5-pokojových 1.750.

"Hospodářský rozhled" se pak zabývá tím, kolik nájemníků získává, když je v ochraně, a přichází k výpočtům velice zajímavým. Praví se tam: Z 1-pokojového bytu vydělává nájemník v ochraně vzhledem k dnešním valutárním poměrům ročně 850 Kč, z pokoje a kuchyně 1.200 Kč, ze 2 pokojů 2.800, ze 3 pokojů 4.640, ze 4 pokojů 6.975, z 5 pokojů 9.700. Z těchto cifer je viděti, že nejzámožnější nájemníci, kteří mají největší byty, nejvíce vydělávají jen na činži.

Dále pisatel analysuje tyto cifry a praví: Dělník vydělává tak asi 2.30 Kč, zámožný o 5 pokojích 26.70 a pak poukazuje, že je to demokratická spravedlnost. A nyní vypočítává, kolik ztrácí domovní majetek v Československé republice ročně následkem ochrany nájemníků a následkem toho, že je zde upravena činže a že je možno teď vybírat činži pouze zákonem dovolenou, a přichází k výsledku, že ztráty majetku domovního činí u jednopokojových bytů (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) 1.255,625.000 Kč, z dvoupokojových bytů 1.078 mil., ze 3, 4 a 5 pokojových bytů 695,231.215 Kč, dohromady, slavná sněmovno, ztrácí tedy podle těchto výpočtů, přihlížíme-li k dnešním valutárním poměrům, domovní majetek ročně 3.028,856.250 Kč, a z této částky - dále píše - nic nezbylo, protože podle pravidla "lehce nabyl, lehce pozbyl" nezbylo malému člověku nic ze získaných 2.30 Kč, právě tak jako nezbylo zámožnému nic ze získaných 26.70 Kč, ba naopak, naučilo je lehce nabytých peněz si nevážiti. Ztráta domovního majetku za 13 1/2 roku při 4% zúročení jest ohromná, činí 54 miliard Kč. Tento obnos by stačil k výstavbě 1,200.000 dvoupokojových bytů.

Vážení přátelé, cifra jistě úžasná a ohromná a nikdo dosud snad nevěnoval těmto cifrám pozornost, nebo úmyslně je přehlížel. Přes to, že tento článek byl napsán lidmi, kteří stojí mimo dva protivné tábory, přece jen čsl. veřejnost přešla tyto cifry mlčením. Co je to za cifru 54 miliard? (Posl. Šeba: To je moc veliká cifra!) Podle těchto výpočtů je to úplně možné, pane kolego. Když jsme udělali při posledním provisoriu 20% daňové osvobození, přišli páni z městské rady pražské s prosbou, aby se toto nevztahovalo na byty v Praze, poněvadž Praha utrpí tím 6 mil. Kč ročně ztráty. Vypočítal jsem - a bylo mi to finanční správou potvrzeno - že samosprávné svazky následkem ochrany nájemníků ztratily do r. 1930 6.115 mil. Kč. A vzal jsem za základ jenom pětinásobek výnosu daně činžovní z r. 1919. Já bych nic neřekl, kdybychom žili v utěšených hospodářských poměrech, ale jestliže stát dnes chce na obyvatelstvu oběti a jestliže dnes pan ministr financí říká: já nemám peníze, musím zvyšovat daně, a jestliže zde je stále a stále ohromný počet nezaměstnaných, pak je potřebí, slavná sněmovno, abychom rozumně řešili takovýto těžký hospodářský problém, poněvadž bytová ochrana a stavební ruch jest jistě jeden z takových problémů, který nebude-li řešen spravedlivě a objektivně, může nám přinésti rozvrat celého stavebního podnikání ve státě.

Slavná sněmovno, já bych šel ještě dále. "Hospodářský rozhled" vypočítává, jak to působilo také na finanční poměry hlav. města Prahy. Podle statistických dat dříve publikovaných činil počet bytů ve starých pod ochranou jsoucích domech v Praze r. 1931 57.4%, ze 161.542 bytů 92.725. Z tohoto počtu chráněných bytů je 70.2% jednopokojových, 22.2%dvoupokojových, 6.7% třípokojových, 0.9% čtyřpokojových a 0.1% pětipokojových. Podle kursu naší koruny činí ztráta domovního majetku ve Velké Praze 150,166.170 Kč ročně.

Je přirozené, když starý domovní majetek nevynáší a trpí takovéto ohromné ztráty, že nemůže míti ani státní pokladna a také ani obecní pokladna, poněvadž každý majitel domu je zdaňován jenom z toho, co skutečně bere. Je přirozené, že tyto příjmy se nemohou nijakým jiným způsobem zvednouti, poněvadž novostavby nic neplatí, u nich je osvobození.

Slavná sněmovno! Uvažujeme-li dnes, jakým způsobem budeme - a my budeme museti - sanovati naše samosprávné svazky, tedy zde je jeden případ, kde by mohly býti upraveny z velké části příjmy samosprávných svazků. Ovšem, kdyby se to s tou úpravou myslelo pro všechny strany dobře. Ale zde je jedna tendence: Jedna strana má dáti všecko, druhá strana nedati vůbec nic! Slavná sněmovno, já se táži, kdo dal co z těch užitků veřejnosti jen proto, že je 14 roků v ochraně nájemní? A každý musí odpověděti, že stát a veřejnost z toho nedostala ani krejcaru. Ale jedno je jisté, že totiž právě tyto peníze, získané na úkor poctivě našetřeného majetku majitelů domů, přivodily určitou demoralisaci a lehký způsob života u těch, kteří měli štěstí, že do ochrany spadli, poněvadž se naučili na úkor cizího majetku lehko žíti. A tu myslím, že by všecky politické strany měly míti na mysli také tuto morálku. (Posl. Šeba: Vždyť to povídáte v parlamentě a ne na své schůzi!) Pane kol. Šebo, vy mně nepotřebujete napomínati, kde mluvím, zda v parlamentě nebo na schůzi. Takovým způsobem jako vy mluvíte, doufám, že dovedu mluviti také. Vy nejste žádná taková veličina, abyste mě ponaučoval, jakým způsobem mám mluviti. (Místopředseda Špatný zvoní.)