Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 30 minut.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh tento je schválen.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Jos. Svoboda; na straně "pro" pp. posl. Šamalík, Richter a Srba.

Dávám slovo p. posl. Jos. Svobodovi.

Posl. Jos. Svoboda: Volání po rychlém a energickém řešení nynějších hospodářských a finančních otázek vládou, které ozývá se stále silněji, zvláště se strany sociál-fašistických vůdců, dokazuje, že hospodářství kapitalistického systému spěje rychle ke katastrofě. A proto pro nás není žádným překvapením, že Klofáč volá po druhé republice, po vytvoření válečného kabinetu, po odstranění poslední zástěrky demokratismu měšťáckého, a poslati parlament, kterému dělníci a drobný pracující lid již beztak nevěří, na odpočinek a vládnout po vzoru Brüningově zmocňovacími zákony. Zatím ještě vláda připravila určitou řadu návrhů, které má parlamentní mašina na rychlo ještě projednat před prázdninami a které mají hlavně ten účel, rozděliti mezi vládnoucí skupiny nová korýtka.

Před krátkým časem projednávané a schválené zákony o hospodaření s lihem, o míchání lihu s benzinem, byly počátkem v legalisování korupčních fondů ze špiritusu a také rozhodnutím, kdo k tomuto špiritusovému fondu má býti připuštěn. A můžeme tentokráte dělníky soc.-demokratické a nár. socialistické ujistiti, že jejich volení zástupci tentokráte byli v ofensivě proti agrárníkům, takže tito musili je pustiti k tomuto vydatnému finančnímu prameni. Dnes předkládá vláda další návrh, kde se má opět zajistiti příjem druhé skupině, t. j. agrárním velkořepařům a cukrovarnickým kartelům.

Provozovny na výrobu cukru lze zřizovati jen se svolením ministerstev, a to ministerstva obchodu, zemědělství a zásobování lidu, jak o tom zcela jasně mluví § 1, odst. 2 tohoto návrhu zákona. Vláda béře tímto zákonem otevřeně v ochranu mocné kapitalistické kartely proti zájmům pracujícího lidu. Vláda, ve které sedí 7 socialistických ministrů, pomáhá zde opět agrárním velkořepařům a cukrobaronům zachraňovat jejich stamilionové zisky, shrabované na účet drobných pěstitelů řepy a širokých vrstev konsumentů.

Takhle prakticky vypadá boj proti kartelům, který zejména v této době v novinách svádějí nár. socialisté ve svém orgánu "České slovo" a který obě sociálfašistické strany vedou na schůzích pouze slovy před dělníky, vyhlašují kartelovým zlodějům vyhlazovací boj, zatím co zde na půdě parlamentní prakticky provádějí politiku kapitalismu, kartelových podniků a berou je ve svoji ochranu. Sociálfašističtí ministři staví se na ochranu cukrovarnického kartelu proto prý, že jemu hrozí největší nebezpečí zakládáním nových cukrovarů, jak se doslovně praví v důvodové zprávě.

Schopnost soutěžení cukrovarnických kartelů je prý, jak uvádí důvodová zpráva, ohrožena. Kým? Několika cukrovary, které nejsou v kartelu, jejichž systém výroby nevyžaduje tak velikých investic jak na budovy, tak i na stroje. A tyto cukrovary prodávají už dnes cukr o 2 Kč laciněji nežli kartel a stavbou nových cukrovarů tohoto systému mohl by být skutečně kartel vážně ohrožen a jeho monopolnímu postavení zasazena citelná rána. Že tomu tak je, ukazuje znovu důvodová zpráva, v níž se praví, že odnětím části tuzemského odbytu by se snížily prostředky, které by mohly býti věnovány na udržení exportu a udržení vyšší ceny řepy.

Provedením tohoto zákona upevňuje vláda posice cukrovarnického monopolu. Potvrzuje se tu znovu stanovisko komunistické strany, že kapitalismus v určité etapě je fakticky brzdou veškerého pokroku, že volný rozvoj techniky, jestliže tato ohrožuje jeho výsadní postavení a hlavně jeho zisky, prostě vedle sebe nesnese. Zde opět se jasně ukazuje pracující třídě, že nynější vláda, ve které sedí 7 socialistických ministrů, je vládou buržoasní, vládou kapitalistickou, která zvláště v nynější době předkládá parlamentu většinou takové zákony, které mají výhradně sloužiti zájmům a prospěchu kapitalistů. Proto v zájmu zisků cukrobaronů musí se ministerstvo obchodu zabývati ne tím, jak oživiti, ozdraviti obchodní styky se zahraničním, nýbrž jak omeziti výrobu cukru, ministerstvo zemědělství, jak redukovati výrobu řepy, a ministerstvo pana ministra Bechyně, ministerstvo hladu, jak udržeti ceny cukru co nejvyšší, aby si hladoví proletáři nemohli u nás v Československu osladiti ani černou kávu, a to tím způsobem, že se stará, aby na vnitřním trhu byl zkonsumován cukr za nejvyšší ceny. Proto v zájmu veřejném, jak praví důvodová zpráva, provádí po řadu let za plné podpory vlády monopol cukrovarů dumpingovou politiku, na kterou drobní konkurenti doplácejí ročně několik set milionů korun. V zájmu zisků cukrobaronů byl snížen paušál daně obratové u cukru, byla vrácena daň přepravní, uhelná a daně z obratu při vývozu cukru, vedle toho tarifní slevy pro řepní řízky a řepu, a cukr za léta 1928, 1929, 1930. Všechny tyto daně a poplatky, jdoucí za několik let do desetimilionových částek, byly ovšem napřed z konsumentů vymačkány, zakalkulovány do ceny cukru a pak vládou cukrobaronům vráceny.

V důvodové zprávě se dále mluví, že i cukrovarnický průmysl sám hledí účinky krise zmírniti úsilím o zlevnění režie, to je ve snížení životní úrovně dělnictva. V tomto směru dovedl cukrovarnický monopol skutečně za účinné podpory vlády a sociálfašistických odborových byrokratů, kteří v těchto případech projevují vždy největší ochotu pomoci zaměstnavatelům, projeviti největší úsilí o zlevnění výroby a tím zabrániti poklesu stamilionových zisků kartelů.

Ztráty vzniklé na zahraničním trhu až dosud dovedli si cukrobaroni za součinnosti agrárních velkořepařů, kteří jsou vlivnými činiteli v cukrovarnictví, vlastní řadu družstevních agrárních cukrovarů a sedí ve správních radách akciových cukrovarnických podniků, nahraditi zvýšením ceny cukru a snížením ceny cukrovky. Vždyť ještě nyní v době velké krise hospodářské vykazují cukrovary jimi přiznaný roční zisk na 60,000.000 Kč přes to, že do zahraničí vyvážejí cukr za 70 a 80 hal. 1 kg, do Maďarska dokonce za 50 hal. Při tom výrobní cena 1 kg cukru činí fakticky 1.45 Kč. Diktováním vysoké prodejní ceny cukru a nízké ceny řepy docilují tak na domácím trhu, na kterém se roku minulého prodalo asi 3 1/2 mil. q cukru, hrubého zisku přibližně 700 mil. Kč, z kteréžto částky kryjí tak ztráty vzniklé vývozem do zahraničí. Podle výpočtů ředitele Nebeského získávají jenom při kalkulaci rafinády 350 mil. Kč. Další zlevnění režie docilují cukrovarníci podle důvodové zprávy "zdokonalováním, úsporami v jednotlivých závodech a soustřeďováním výroby v menším počtu velikých závodů".

Úspory jsou především prováděny na účet zaměstnaných dělníků: bezmezným racionalisačním vykořisťováním dělníka, stupňováním jeho výkonnosti, což má za následek hromadné vyhazování dělnictva ze závodů, při čemž zároveň snižuje se mu systematicky jeho mzda. Vedle toho, jak státní statistika sama dokazuje, přibíráni jsou do cukrovarů větším dílem mladiství dělníci a ženy místo dospělých dělníků a tím znovu snižuje se režie závodů do značné míry, protože ženám a mladistvým dělníkům platí daleko nižší mzdu než dělníkům dospělým.

Soustřeďováním výroby, které je prováděno zavíráním malých závodů, vyházeno bylo tisíce dělníků cukrovarnických přímo na dlažbu. Sama důvodová zpráva uvádí, že bylo zavřeno již celkem 35 cukrovarů. Ještě roku 1928/1929 pracovalo celkem 173 cukrovarů, ale již r. 1930/1931 pouze 138 cukrovarů a v příští cukerní kampani má býti úplně zavřeno opět 9 cukrovarů. Podle zprávy "Lidových novin" před týdnem uveřejněné je postiženo tímto opatřením nejvíce Slovensko, kde osev řepy omezen byl proti Čechám o plných 100%, a vedle toho jest jasno, že je to právě menšinové území, kde zavírá se největší počet cukrovarů, že zde v odbourávání průmyslu cukrovarnického hraje určitou roli i nacionální otázka. Mezi těmito 9 cukrovary, které mají býti v nejbližší době zavřeny, jsou to zejména cukrovary v Neštěmicích, Kutné Hoře a ve Žlebích. Toto soustřeďování cukrovarnické výroby v několika velikých cukrovarech a při tom provádění racionalisačního systému má přímo ničivé následky pro dělnictvo.

Sama zpráva statistického úřadu z r. 1931 uvádí pokles počtu zaměstnaného dělnictva v cukrovarnickém průmyslu přibližně o 6000. Při tom však výroba jednotlivých cukrovarů neklesla, naopak stoupla.

Můžeme zcela určité říci, že za poslední léta klesla cena cukrovky o dobrých 50% a mzdy dělnictva sníženy o dobrých 30%. Ale nesnížila se cena cukru, naopak značně stoupla, a neklesly také zisky cukrovarnických magnátů. Pracovní a mzdové poměry v cukrovarech jsou přímo strašlivé. Kolektivní smlouva, která sdělávána byla r. 1929 státním poradním sborem, který řídí zvláště zemědělskému dělnictvu známý referent ze Zemského úřadu práce p. K. Komínek, je hanebným paktem, sjednaným za zády dělníků odborovými sociálfašistickými byrokraty spolu se zástupci organisací průmyslu cukrovarnického. Tato smlouva bývá těmito povedenými zástupci dělníků každým rokem obnovována, a to v době, kdy není kampaň, v době letní, kdy v cukrovarech pracuje pouze nepatrný počet dělníků.

Mzdy a platy, uvedené v kolektivní smlouvě, která uzavřena byla r. 1929, jsou vzhledem k nynějším poměrům velmi nedostatečné. Ale i tyto mzdy byly cukrovarnickému dělnictvu značně odbourány, zejména v roce minulém. Kampaňovému dělnictvu, které vůbec nemá svoji základní mzdu smluvně zaručenou, byly v minulém roce odbourány všechny prémie a remunerace, které až dosud mělo zaručeno podle uvedené smlouvy. Všechna práce v cukrovarech je zúkolována a na tyto úkolové sazby nedostávají kampaňoví dělníci dnes již žádných prémií ani remunerací. Jejich odbourání provedl státní poradní sbor v roce minulém vydáním prosté vyhlášky, kterou toto snížení mzdy správy závodů kampaňovému dělnictvu prostě oznámily. V odst. B se praví doslova (čte): "Výplata 4% mimořádné prémie, vyměřené ve výše uvedené kolektivní smlouvě v §u 5 pod C, se pro všechny zaměstnance (stálé i sezonní) dnem 1. července 1931 zastavuje." - V odstavci C: "Kampaňová remunerace podle §u 7, A, bod 4, vyplácí se v kampani 1931/32 pouze stálým (zakatastrovaným) zaměstnancům. Táž je splatna současně s 5% prémií podle §u 7, A, I. odst., 14 dní po skončení kampaně."

Tedy prostou vyhláškou se snižují kampaňovému dělnictvu mzdy. Správy závodů mají tak tímto způsobem před dělníky ulehčenou situaci, protože tuto katovskou úlohu, snižování mezd dělníkům, provádí za ně státní poradní sbor. Tyto povedené orgány, které jsou úplně ve službách podnikatelů, jsou sociálfašistickými vůdci vychvalovány, a tito nutí dělníky, aby se jejich rozhodnutí bezpodmínečně podřídili. Dělnictvo kampaňové, které tvoří velikou většinu zaměstnanců v cukrovarech, je za těchto poměrů vydáno úplně na pospas vykořisťovatelským metodám cukrobaronů.

Proto plným právem volá dělnictvo po zrušení poradních sborů, které jsou orgány zaměstnavatelů a slouží hlavně k tomu, aby odvrátili dělnictvo od cesty třídního boje a znemožnily mu vymáhati většinu svých požadavků případně i stávkou. Toho se páni cukrobaroni a agrárničtí velkořepaři nejvíce bojí a proto dělníky, kteří na počátku kampaně jsou přijímáni do práce, podrobují přímo křížovým výslechům v závodní kanceláři, kde se jich páni ptají hlavně na politickou příslušnost, aby se jim do závodu nedostaly bolševické podvratné živly. My vás pánové z agrárního tábora i z tábora socialistického, kteří říkáte o sobě, že jste zástupci dělníků, můžeme ujistiti, že všechna tato opatření nezabrání, aby se konečně i dělnictvo cukrovarnické nepozvedlo k boji za zlepšení svého postavení. Vaším bezohledným postupem dělnictvo se již přesvědčuje, že není pro ně jiné cesty, nežli té, po které šli horníci na Mostecku a po které nyní jdou zemědělští dělníci na Slovensku. Chápou, že nezbývá jiné cesty k uhájení jejich hubených mezd, nežli sáhnouti ke stávce a stávkou pod heslem: "Jednota, stávka, vítězství!" zlepšiti si své hospodářské postavení.

Mám zde po ruce ještě jeden doklad, který jasně dokazuje, jak dělnictvo cukrovarnické je bezohledně vykořisťováno. Týká se to podniku, který je ve státní správě. Správa cukrovaru Zvoleněves, který je státním cukrovarem, z důvodu prý usnadnění výroby, jak uvedeno je doslova v písemném sdělení rozhodčího výboru, požádala tento za souhlas k nové úpravě kampaňových mezd. Rozhodčí výbor, ve kterém za zaměstnance zasedají sekretáři reformistických odborů Beran, Jetela, Nádvorník a Novotný Ant., vyšel ochotně správě zvoleněvského cukrovaru vstříc a nadiktoval více než 50%ní snížení prémie, jak uvedeno je v odst. 1. (čte): Rozhodčí výrok paritního rozhodčího výboru cukrovarnického, vynesený ve schůzi, konané 29. září 1931. Usnesení: "Paritní rozhodčí výbor rozhoduje o podání zprávy závodu takto:

1. Prémie placená za více vytočený cukr nad 2000 q denně snižuje se z důvodu usnadnění výroby novým zařízením z 22 h na 12 h za 1 q." Takovým radikálním snížením mzdy bylo dělnictvo ovšem nesmírně pobouřeno a projevovalo otevřeně odhodlání docíliti bojem zrušení tohoto rozhodnutí. Obrátilo se proto na průmyslový svaz lučebního dělnictva, aby převzal hájení jejich zájmů a případně i vedení boje. Nežli však zástupce rudého svazu lučebníků dostavil se do závodu k jednání, vyvěsilo ředitelství vyhlášku, ve které se mimo jiné praví: "Poněvadž smluvní organisace zaměstnanecké a závodní výbory převzaly závazek za dodržení klidného provozu v kampani, za podmínek smlouvou stanovených, v zájmu zaměstnaného dělnictva varujeme před jakýmikoliv illegálními akcemi neodpovědných činitelů, které by porušily klidný provoz. Kdo by tohoto ustanovení nedbal a pracovní smlouvu a příslušné pracovní řády jakýmkoliv způsobem porušoval nebo k porušování jiné vybízel, bude okamžitě z práce propuštěn a více do zaměstnání zdejšího cukrovaru přijat nebude. Mimo to ztrácí nárok na kampaňový cukr."

Na této vyhlášce je podepsán jednak za organisaci zaměstnanectva Novotný Antonín a Henkl Václav, tedy sekretáři sociálfašistických odborů, a na druhé straně členové závodního výboru Dufek, Fiedler a Danda. To je ukázka, jak se zachází s dělnictvem ve státním cukrovaru.

O nic lépe se nevede dělnictvu ani v ostatních závodech. Tak správa cukrovaru v Čakovicích provedla v minulém roce ještě dalekosáhlejší snížení mezd kampaňovému dělnictvu. Dělnictvo zaměstnané v cukerní kampani pracuje dnes přímo za strašlivých poměrů, je mu brána veškerá možnost hájiti dostatečně své zájmy již proto, že nemá zastoupení ani v závodním výboru. Závodní výbory v cukrovarech volí si pouze stálí zaměstnanci, kteří však ve většině případů se prostě mezi sebou dohodnou, a tak se volby vůbec neprovádějí. Vedle toho jsou to většinou dělníci kvalifikovaní, ale také zaměstnavateli mizerně placení, kteří pod vlivem svých vůdců nemají proto vždy dostatečně přátelský poměr k sezonnímu dělnictvu a vycházejí mnohdy ochotně vstříc správám cukrovarů, jak je ostatně zcela jasně viděti na mnou citované vyhlášce, kterou podepsali i členové závodního výboru uvedeného závodu.

Víme však již dnes zcela určitě, že páni majitelé cukrovarů spolu s t. zv. zástupci dělníků připravili nemilé překvapení i stálému dělnictvu, a to tím, že i jemu odbourají prostě diktátem dosavadní prémie a remunerace, které měli dosud zaručeny. My proto voláme již dnes s tohoto místa k sezonním i stálým dělníkům cukrovarnického průmyslu. Nečekejte, až zaměstnavatelé spolu se sociálfašistickými zrádci postaví vás prostě před hotovou věc a vyhláškou nadiktují vám snížení mezd. Připravujte se již dnes pro boj proti útoku cukrobaronů a za své požadavky. Příští měsíc sejde se již pravděpodobně státní poradní sbor, aby za vašimi zády provedl nové snížení. Abyste byli schopni vésti úspěšně svůj boj, musíte, zvláště vy stálí zaměstnanci, pochopiti nutnost společného postupu a sjednocení v boji s dělnictvem kampaňovým.

Svolávejte již nyní závodní schůze v místech cukrovarů a sezonní dělníci organisujte schůze v místech svých bydlišť. Volte již nyní delegáty na oblastní konference cukrovarnického dělnictva, volte všude již nyní svá jednotná bojovná vedení a připravte se tak k boji za své požadavky: za řádné dodržování kolektivní smlouvy z r. 1929, za uzavření řádné kolektivní smlouvy pro dělníky sezonní a za uznání volených zástupců sezonního dělnictva, vybavených týmiž právy, jako závodní výbor; proti rozhodčímu soudnictví, ve kterém státní byrokraté rozhodují pravidelně proti dělnictvu, proti práci přes čas, za sedmihodinovou dobu pracovní bez újmy na mzdě, proti zákonnému omezení cukrovarů a omezenému pěstování řepy.

Nastupte do boje za tyto požadavky tak jednotně, jako horníci na Mostecku a zemědělští dělníci na Slovensku. Mohutným bojovným nástupem učiňte pánům cukrobaronům silnou čáru přes jejich lupičský plán, kterým chtějí vyřešiti krisi v cukrovarnictví na vás účet a na účet širokého konsumentstva. My dále prohlašujeme, že se přičiníme všemi silami, abychom rozpoutali mocný odpor pracujícího lidu proti zamýšlenému zdražení cukru a organisovali boj proti vražednému dumpingu cukrovarnického monopolu, který je plně podporován touto vládou, kde sedí 7 socialistických ministrů, a kde ministr zásobování soc. demokrat Bechyně se stará, aby cukr pro domácí trh byl co nejvíce obmezen a aby cena jeho u nás byla co nejvyšší a stala se tak pro chudé proletáře prostě nedostupnou.

Největším nebezpečím v tomto směru - rozuměj v provádění dumpingové lupičské politiky - mohlo by se státi zakládání nových cukrovarů. To říká v důvodové zprávě vláda, vy drobní konsumenti a vy nezaměstnaní, to říkají tedy socialističtí ministři. Ministr soc. péče soc. demokrat dr Czech tím říká: Stavbou nových cukrovarů dostalo by se vám sice, vy nezaměstnaní, práce, aleje zde nebezpečí; a ministr Bechyně tím říká: Kdyby se pěstovalo více cukrovky a postavilo více cukrovarů, měli byste vy dělníci, zřízenci, drobní živnostníci, malorolníci sice laciný cukr, ale je zde zase nebezpečí. Jaké nebezpečí? Nebezpečí zničení protilidové politiky a ohrožení stamilionových zisků cukrobaronů a agrárních velkořepařů. A to přece my socialisté připustiti nemůžeme, nýbrž vy musíte v zájmu kapitalistického žoku přinášeti dále oběti, vy dělníci musíte se dáti proto dále vyhazovati z práce a pracovati za tu žebráckou almužnu a chcípati hlady. Dělníci však už chápou čím dále tím více, že jde vám sociálfašistům jedině o ochranu zájmů buržoasie a o zájmy vaše a o vaše nová koryta. Proto agrárníci při projednávání špiritusových předloh zákonů připustili vás také k tomuto prameni nových milionů, abyste za to ještě věrněji sloužili, abyste také dnes hlasováním pro tuto předlohu pomohli zažehnati ona nebezpečí ztráty milionových zisků, která hrozí agrární buržoasii, i když konečně pracující lid bude na to krvavě dopláceti. Agrární buržoasie, která je hlavním činitelem v cukrovarnickém průmyslu, má řadu tak zv. rolnických cukrovarů úplně v rukou, sedí ve správních radách řady dalších cukrovarů a agrární Jednota řepařů, jejíž vedení je rovněž v rukou velkých agrárníků, v dohodě s ústředím spolku průmyslníků cukrovarnických, organisovaly útok na drobné pěstitele řepy, který vyvolal mohutný odpor u drobných pěstitelů, kteří ze značné většiny jsou organisováni u agrární Domoviny a z části také u reformistických organisací, které se v tomto útoku agrárních velkořepařů a cukrobaronů chovaly úplně pasivně.

Jedině Svaz domkářů a malých rolníků postavil se ihned v čelo nespokojených drobných řepařů a organisoval boj proti tomuto útoku, který se rychle rozšířil na několik řepařských krajů. Drobní pěstitelé řepy bez rozdílu politického smýšlení protestovali řadou mohutných projevů a demonstracemi v tisícových masách pod vedením Svazu domkářů a malých rolníků proti útoku agrárních velkořepařů a jedině pod tímto mohutným tlakem odporu musili agrárníci ustoupiti od svého původního plánu. Přes to se jim však podařilo z části snížiti cenu za řepu a také provésti obmezení řepného kontingentu na 80% proti roku minulému, a to tím způsobem, že stanovili cenu za dalších 20% řepy takovou, která by zdaleka nekryla nejnutnější režii pěstitelovu, a tím donucují zvláště drobné pěstitele ku zmenšení osevné plochy řepy. Tím se však agrárničtí dravci nespokojili a proto připravili současně útok jiný. Zemědělské dělnictvo, které je nejvíce vykořisťováno, stalo se letos znovu předmětem útoků agrárníků, který se děje za souhlasu a úplné podpory soc. fašistických odborových zástupců a zástupců křest.-sociální odborové organisace. Za souhlasu sociálfašistických vůdců zhoršeny byly v měsíci lednu pro tento rok směrnice snížením mzdy dělníků deputátních pro prvou třídu oblastní o 5 až 24 Kč na měsíc a dělnictvu dennímu o 5 až 10 hal na hodinu. Novoročné snižuje se dělnictvu o 25%. Žňové prémie dennímu dělnictvu o 5% a deputátním dělníkům nejsou vůbec zajištěny. Vedle toho připravují agrárníci zrušení nemocenského pojištění pro zemědělské dělníky. Státní poradní sbor po několik roků vydává vždy na jaře vyhlášku, kterou určují se směrnice pro opracování jarní řepní kultury. Mzdy, které dělnictvo na řepných pracech si vydělá, jsou vlastně žebráckou almužnou. Takovou vyhláškou (ukazuje vyhlášku) dává se prostě zaměstnavatelům, velkoagrárníkům, možnost snížiti mzdy dělnictvu pracujícímu na řepné kultuře o více než 25%, jednak přímým snížením, jednak - a hlavně - okrádáním při vyměřování obdělávané půdy. Ženy pracující na opracování řepy, pracují, jak se říká od slunka do slunka, 15 až 16 hodin denně. A za tuto strašlivě dlouhou dobu pracovní vydělají 8 až 10 Kč za den. Při tom většinou musí jim pomáhati jejich dítky, jakmile přijdou ze školy domů.

Velkostatkáři a také sociálfašističtí zbytkaři přejí dělnictvu pracujícímu na řepě daleko více na míře než na platu. Uvedu zde jeden příklad. Velkostatkář Straka ze Statenic přeje dělnictvu na řepě u něho zaměstnanému tak velice, že místo jedné míry naměří až 3 míry. Dělnice, pracující u něho za takovýchto podmínek, neopracuje takto vyměřenou míru ani za týden a dostane za tuto míru královský plat 33 Kč. Tedy zemědělská dělnice u velkostatkáře Straky zaměstnaná vydělá za celý týden dření pouhých 33 Kč. Takových Straků, kteří takto dřou dělnictvo, máme v republice, zejména v oblastech řepných, celé stovky. Připomínám ještě, že tito dělníci a dělnice jsou organisováni z velké části v odborové jednotě, tedy odnoži agrárníky vybudované fašistické zemědělské organisace, do které byli zemědělští dělníci, zvláště deputátníci, nakomandováni tlakem, terorem, hrozbou vyhazovem nebo zlákáni různými sliby.

Zvláštní pozornosti dělnictva si však zasluhují hospodářství, která jsou v rukou sociálfašistických vůdců. Zvláště soc. dem. Koudelka, Biňovec, Hájek, jako vůdčí činitelé soc. dem. hospodářských družstev, kterým pomáhají ve skutečnosti do hrobu, hledí, aby se zbytkové statky dostaly do rukou jedinců. Tak na př. zbytkový statek Kostomlaty, který leží v úrodném labském kraji, byl nyní prodán soukromé osobě a, jak se proslýchá, je to dokonce blízký příbuzný jednoho soc. demokratického vůdce. Státní pozemkový úřad dal k tomuto začachrování družstevního velkostatku souhlas a tak tento velkostatek bez vědomí členů družstva přešel do rukou jedince.

Soc. demokratická i nár. sociální družstva jsou vlastně jen zástěrkou, za kterou se skrývají skuteční neomezení vládci, sociálfašističtí vůdci, kteří vládnou na těchto panstvích daleko drastičtěji než stará šlechta.

Jděte jen a ptejte se na př. v Ratajích na Sázavsku, v Tuchorazích a na Českobrodsku a všude tam, kde jsou zbytkové statky sociálfašistických hospodářských družstev, a dovíte se, že ani za Liechtensteina se s nimi nezacházelo tak brutálním způsobem, jako za vlády těchto lidí. A tito lidé, kteří mají bezprostřední zájem, aby mzdy zemědělského dělnictva byly co nejnižší, vyjednávají v poradním sboru za zemědělské dělníky a proto tak hladce dávají agrárníkům souhlas ke snižování mezd. Zemědělské dělnictvo však již poznává úlohu sociálfašistických vůdců a odvrací se od nich.

Avšak agrárníci z obavy, aby se zemědělští dělníci nesjednotili pod vedením rudých odborů a komunistické strany Československa proti vykořisťovatelskému jejich systému, nutí je všemi prostředky a terorem ke vstupu do odborové jednoty, kterou založili z peněz získaných ze špinavých fondů, jimiž také jednotu udržují a snaží se isolovati zemědělské dělnictvo od ostatních dělníků a zvláště od revolučního proletariátu. Avšak ani s tímto manévrem agrárničtí šarfmachři s p. Chloupkem v čele na dlouho nevystačí a zemědělské dělnictvo i v historických zemích Československa již nyní počíná chápati, že musí nastoupiti cestu svých kamarádů ze Slovenska a Podkarpatska.

Stávka zemědělských dělníků na Slovensku, která je vedena Průmyslovým svazem zemědělských a lesních dělníků, šíří se přímo lavinovitě v řadě oblastí Slovenska a donutila svým energickým postupem agrárnické majitele velkostatků, zejména v galantském okrese, ke zvýšení platů zemědělským dělníkům až o 30% a k uzavření řádné kolektivní smlouvy. A protože tento energický nástup zemědělského dělnictva se stává i pro ostatní dělnictvo vzorným příkladem, jak bojovati za zlepšení své mzdy, přichází vláda opět na pomoc agrárním zemanům a brutálním zásahem četnického aparátu snaží se stávku zemědělských dělníků na Slovensku zlomiti. To však již nezabrání, aby i u nás v Čechách a na Moravě zemědělští dělníci nenastoupili tutéž cestu jako jejich kamarádi na Slovensku.

Zemědělští dělníci, kteří jsou z velké části nyní násilně držáni ve fašistické odborové jednotě, přesvědčí se v krátké době, že jejich místo nemůže býti v organisacích zaměstnavatelů, a že se musí co nejdříve dostati ze spárů této fašistické organisace. I zemědělské dělnictvo v Čechách a na Moravě vzchopí se pod vedením rudých odborů k boji za své požadavky: za řádnou kolektivní smlouvu, za zvýšení mezd o 25% pro všechno zemědělské dělnictvo, za zrušení čeledního řádu, za 8hodinovou dobu pracovní, za uznání volených důvěrníků na statcích a dvorech zemědělským dělnictvem, za úrazové pojištění a proti zrušení nemocenského pojištění pro zemědělské dělnictvo.

Od této cesty neodvrátí zemědělské dělníky žádný teror a policejní násilí, ani zrada sociálfašistických vůdců. Budeme burcovati zemědělské proletáře, aby vstoupili do boje po boku svých kamarádů dělníků ze závodů. Budeme pracovati k tomu, aby byla brzy vytvořena jednota mezi dělníky měst a venkova, aby se tak mohla pracující třída přiblížiti tomu okamžiku, kdy bude moci svésti rozhodný zápas se svými vykořisťovateli a s celým kapitalistickým systémem, kdy bude moci zasaditi poslední ránu tomuto ztrouchnivělému kapitalistickému pořádku a poslati jej tam, kam už dávno patři, poslati jej k čertu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Šamalík. Dávám mu slovo.

Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Projednáváme osnovu zákona, o niž se vedou už přes 2 roky politické a osobní zápasy. Konečně po dlouhých vyjednáváních došlo k dohodě a Národní shromáždění má odhlasovati zákon, který celým svým obsahem ukazuje, že je vyvolán mimořádnými poměry. Každé mimořádné poměry, ať se vyskytly kdykoliv a v kterémkoliv státě, vynucují si mimořádná opatření, mimořádné zákony. I tento zákon je mimořádným opatřením a nebýti těžké cukrovarní a tím i řepařské krise, jistě jsme jej na sněmovní stolky nedostali. Krise cukerní není vyvolána příčinami vnitrozemskými. Je vyvolána nadvýrobou cukru třtinového na Kubě a Jávě, které zaplavily světový trh levnějším cukrem třtinovým a nejen vytlačovaly zejména náš cukr řepový, nýbrž stlačovaly i jeho cenu.