Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

213 poslanců podle presenční listiny.

Zástupce vlády: ministr dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 25 min. odpol.

dal předseda: dodatečně na 188. schůzi dne 24. května t. r. posl. Čižinské, Gottwaldovi, Hadkovi, Höhnelovi, Hrubému, Hruškovi, Klimentovi, Kubačovi, Novotnému, Steinerovi, dr Sternovi a Zápotockému; na dnešní schůzi posl. Bazalovi, Jos. Tůmovi; na dnešní a zítřejší schůzi posl. Ščereckému; na tento týden posl. Gläselovi - vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Skopal-Procházka, Bezděk, Müller.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu dne 25. května 1932 posl. dr Kalaše za posl. Pelíška, dne 30. května 1932 posl. Pelíška za posl. Bečáka, dne 31. května 1932 posl. Doriče za posl. Teplanského; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Ježka za posl. inž. dr Touška; klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. Mojto za posl. dr Fritze; klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Geyera za posl. Schuberta; klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. dr Hanreicha.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. dr Luschku za posl. Krumpe.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců čsl. strany lidové posl. Stanislava za posl. Adámka.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Váchu za posl. Koudelku; klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Slavíčka za posl. Stejskala; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Jos. Svobodu za posl. Steinera; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Windirsche za posl. Gläsela; klub poslanců čsl. strany lidové posl. dr Nováka za posl. Šamalíka.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru kulturního posl. Zemana za posl. Teplanského; do výboru techn.-dopravního posl. inž. Žilku a posl. Blažka a posl. Vencla za posl. Marka; do výboru zahraničního posl. Marka za posl. Chloupka; do výboru zemědělského posl. Dubického za posl. Machníka a posl. Nejezchleba-Marchu za posl. Kočandrle.

Předseda vlády sdělil:

přípisy ze dne 28. května 1932, že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrhy:

zákona, jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě a jejímu dodatkovému protokolu [č. m. r. 7778/32],

zákona, kterým se doplňují ustanovení exekučního řádu (zákona) [č. m. r. 7782/32];

přípisem ze dne 30. května 1932, č. j. 7906 m. r., že vláda předložila senátu návrh zákona, jímž se mění některá ustanovení obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z.

Předseda senátu NSRČ. sdělil přípisem ze dne 26. května 1932, č. 6424, že senát zvolil

ve 150. schůzi dne 19. května 1932 členy (náhradníky) Stálého výboru podle §u 54 úst. listiny: sen. dr Šrobára (Hrubého), sen. Votrubu (Sáblíka), sen. dr Soukupa (dr Witta), sen. Stöhra (Niessnera), sen. dr Kloudu (dr Veselého), sen. Hakena (Nedvěda), sen. dr Budaye (dr Hilgenreinera), sen. dr Hrubana (dr Karasa).

Stálý výbor ustavil se ve schůzi dne 1. června 1932 a zvolil předsedou posl. Malypetra, prvním místopředsedou sen. dr Soukupa, druhým místopředsedou posl. Tučného, zapisovateli posl. Pohla a sen. Votrubu.

Dotazy:

posl. Malého ministru železnic o normování staničního úřadu v Šumvaldu-Vranově, pro II. služební třídu (č. D 822-III);

posl. inž. Kalliny:

ministru železnic o neuvěřitelném jednání přednosty stanice v Plesné-Velký Luh s cestujícími a především se školními dítkami (č. D 821-III),

ministru financí o žádosti Karla Arnolda, majetníka mechanické výroby pleteného zboží ve Vildštejně č. 122, o odpis daní (č. D 820-III);

posl. Kurťaka vládě, že rumunští pohraniční strážníci zabili Ivana Paňka z obce Vyškova v okrese chustském (č. D 824-III);

posl. Krebse ministru financí o zavedení všeobecné dovozní daně (č. D 823-III).

Odpovědi:

min. financií na dotaz posl. Polívku vo veci zabezpečenia práce v sklárni vo Zlatne (č. D 638-III),

min. vnitra na dotaz posl. Husnaje v záležitosti přiznání státního občanství Jos. Gyulayové roz. Kantorové z Berehova, Podkarpatská Rus (č. D 772-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 1798 až 1803, 1806.

Zápisy o 184. až 189. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 184. a 185. schůzi posl. sněmovny.

přikázal předseda žádosti:

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 29. dubna 1932, č. Nt XXII 11/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrubého pro zločin podle §u 132 tr. z. a přestupek podle §§ 320 e), 506 tr. z. a §u 20, č. 2 zákona z 11. července 1922, č. 241 Sb. z. a n. (č. J 462-III),

okr. soudu v Benešově nad Pl. ze dne 24. května 1932, č. T 156/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Schweichharta pro urážku na cti (č. J 463-III),

kraj. soudu v Rim. Sobotě ze dne 19. května 1932, č. Nt VI 31/32, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 23. května 1932, č. 4834/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Kubače pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky a přečin utrhání na cti podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 2, §u 9, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 464-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu.

Nebude-li námitek, projednáme nejprve odst. 5 pořadu dnešní schůze, a na to odst. 2, 3 a po př. věci imunitní. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání odst. 5, jímž jest:

5. Zpráva výboru živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 829) zákona o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy (tisk 1806) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Černý.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Podle návrhů vládní osnovy tisk 829 o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy bylo možno zřizovati nové řepné cukrovary jediné se svolením, jež udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem pro zásobování lidu.

K této osnově, proti níž vysloveny byly z některých stran zásadní námitky, předložilo ministerstvo obchodu svůj vlastní návrh, podle něhož by se z výroben řepného cukru, zřízených za účinnosti tohoto zákona, ať přímo nebo nepřímo zdaněně vyklidila v prvním výrobním období po zřízení nejvýše polovina vyrobeného množství cukru, v každém dalším pak výrobním období smí se zdaněně vykliditi nejvýše polovina množství cukru, vyrobeného v předcházejícím výrobním období. Pro výrobny cukru, zřízené po 1. září 1927, avšak před tím, než tento zákon by nabyl účinnosti, poskytují se další značné výhody v tom smyslu, že tyto cukrovary mohou v každém výrobním období zdaněně vykliditi nejvýše ono množství cukru, jež se rovná nejvyššímu množství cukru, které bylo z výrobny zdaněně vyklizeno v některém z výrobních období, předcházejících účinnosti tohoto zákona.

Živn.-obchodní výbor nepřijal však ani vládní osnovy, ve kteréž, jak podotčeno, zřizování nových cukrovarů vázáno je na povolení zúčastněných ministerstev, a rovněž ne zmíněný návrh ministerstva obchodu, nýbrž vypracoval na základě obou těchto námětů návrh nový a doporučuje jej slavné sněmovně ku přijetí v předloženém znění.

Podle usnesení živn.-obchodního výboru bylo zásadně upuštěno od koncesního systému a ponecháno volné zřizování nových provozoven cukru s těmito obmezeními.

Nové provozovny mohou býti zřizovány jen tehdy, je-li stanoviště nové provozovny vzdáleno od nejbližšího cukrovaru po dráze nejméně 30 km a není-li spojení drahou, nejméně 15 km.

Nejsou-li splněny podmínky předchozího odstavce, lze zřizovati provozovny na výrobu cukru z řepy jen se svolením, jež udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem zemědělství, financí a ministerstvem pro zásobování lidu, jsou-li pro to vážné hospodářské důvody; za této podmínky jest povolení uděliti zejména tehdy, jedná-li se o zřízení nového cukrovaru v místě, v němž výroba cukru z řepy byla během posledních tří let zastavena a v jehož okruhu do 12 km není jiné provozovny na výrobu cukru z řepy.

Z provozoven na výrobu cukru z řepy, zřízených za účinnosti tohoto zákona, smí se ať přímo nebo nepřímo v jednom výrobním období zdaněně vykliditi nejvýše množství cukru, rovnající se 8.5 kg z každých 100 kg čisté váhy řepy zpracované na cukr v provozovně. Řepový cukr, vyklizený nezdaněně ke krmení včel, započítá se do množství cukru vyklizeného zdaněně.

Výrobní období počíná 1. zářím jednoho a končí 31. srpnem následujícího roku.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení; pozbývá platnosti dnem 31. srpna 1934.

Navrhovaným zákonem má se přispěti ku řešení krise jednoho z nejdůležitějších národohospodářských problémů našeho státu, totiž problému cukrovarnického a s ním nerozlučně spjatého problému řepařského.

Světovou krisi cukerní, jejíž příčinu sluší hledati především v nadvýrobě cukru, zejména pak cukru třtinového, postiženo bylo v Československé republice, jako ve státě v oboru tomto vysoce exportním, především řepařství, nejelitnější a nejintensivnější to odvětví výroby zemědělské, stejně jako průmysl cukrovarnický, naše nejvýznačnější odvětví produkce průmyslové.

Osnova vychází proto ze snahy přiměřeně redukovati výrobu cukerní, jakož i její export, a to podle zásad mezinárodní dohody Bruselské, uzavřené mezi 5 exportními státy Evropy, t. j. Československem, Německem, Polskem, Belgií a Maďarskem se strany jedné a největšími exportéry cukru třtinového Kubou a Javou.

Jedná se tedy o příměří v těžkém hospodářském souboji mezi státy produkujícími cukr řepný a státy produkujícími cukr třtinový, kde zejména v poslední době dostoupila výroba takové výše, která přestává míti národohospodářské odůvodnění. Je to vážný pokus o urovnání poměrů, z něhož má resultovati preventivní opatření na zamezení katastrofálního zhroucení cukerní výroby vůbec.

Cukr, jak všeobecně známo, je dnes na světových trzích podbízen za takové ceny, které jsou veskrze cenami ztrátovými, které však nepřinášejí žádnému nějakého prospěchu, naopak strhují do hospodářské katastrofy nejen cukrovary a řepařství, nýbrž ohrožují nejrůznější zájmy hospodářské i sociální, jichž řešení je na prosperitě průmyslu cukrovarnického závislo.

Nehledě k dohodě Chadbourneově a závazkům z ní pro náš cukerní export plynoucím, má navrhovaná osnova regulovati zřizování dalších cukrovarů u nás a zabrániti tak národohospodářským ztrátám, které by z bezprogramového a chaotického jich zřizování nutně vzešly.

Programová regulace nových provozoven na výrobu cukru je realisací velkého programu našeho cukrovarnictví, vysloveného v racionalisaci a ekonomisaci výroby, jakož i v účelné koncentraci podnikání.

Předložené osnově nejde přirozeně o to, aby zbavovala stávající cukrovary jakékoliv konkurence, anebo aby jejich postavení nějak zvýhodňovala, naopak tendencí její je, aby jakýkoli pokrok v cukrovarnictví, jmenovitě hledání nových směrů ve výrobě, jakož i spotřebě, dělo se na seriosní základně v poctivé snaze po soutěživosti, avšak bez jednostranného využívání výhod, které by z nuceného obmezení výroby a přesně stanovené tuzemské konsumní kvoty stávajícím cukrovarům pro nové cukrovarnické podniky nutně plynuly. Osnova nemá rovněž tendencí protispotřebitelských, naopak výbor uznává povšechně tlumočenou snahu na snížení cukerní daně, rovněž i všech ostatních součinitelů, majících vliv na výši ceny cukru, a tím snížení tuzemské ceny cukru, nepokládá však dnešní dobu těžké hospodářské i finanční krise státní za vhodnou ku řešení těchto problémů, z nichž representují se stamilionové položky nejrůznějších daní v našem státním rozpočtu.

Slouží tedy projednávaná osnova jednak k ochraně čsl. řepařství, jehož vysoká kultura a národohospodářský význam je všeobecně uznáván, jakož i ku podpoře našeho průmyslu cukrovarnického, který svojí technickou dokonalostí a jakostí svojí výroby vydobyl si respekt i uznání na forech mezinárodních.

Pokud se týče československého řepařství, není sporu o jeho vysokých kvalitách, o jeho schopnosti dosíci při nejmenší režii největších výnosů. Pokrok v řepařství je výsledkem neúmorné, téměř celé století trvající práce našich řepařů s nejintensivnějším využitím všech poznatků moderní vědy, jakož i velkých investovaných kapitálů, které by ohrožením nebo dalšími restrikcemi řepné produkce zůstaly nevyužity, případně byly by z velké části ztraceny.

Rekordním rokem v neobyčejném rozmachu produkce řepné je rok 1925, kdy bylo oseto cukrovkou v Čechách na 143.000 ha a sklizeno 43 1/2 mil. q řepy, na Moravě a ve Slezsku oseto 97.000 ha a sklizeno 28 1/2 mil. q a na Slovensku oseto 71.000 ha a sklizeno přibližně 14 mil. q řepy. V celé republice bylo tedy toho roku oseto řepou 311.500 ha půdy a sklizeno více než 88 mil. q řepy. Tato rekordní sklizeň znamenala pro československé zemědělství tržbu v částce vyšší než 1 1/2 miliardy Kč.

V jakém úpadku je v důsledku světové hospodářské krise produkce řepná nyní, je patrno z rozlohy osevu, jakož i z výše tržby za cukrovku r. 1931. V tomto roce bylo oseto cukrovkou: v Čechách 89.000 ha a sklizeno 25 1/2 mil. q, na Moravě a ve Slezsku oseto 61.000 ha a sklizeno přibližně 14 mil. q, na Slovensku oseto 25.000 ha a sklizeno pouze 3 mil. q. Tudíž v celé republice bylo loňského roku oseto cukrovkou 176.500 ha a sklizeno 42 1/2 mil. q, rolnictvu pak bylo vyplaceno za řepu pouze 460 mil. Kč. Poklesl tedy od r. 1925 do r. 1931 v Československé republice osev z 311.000 ha na 176.000 ha, tedy o 43%, a sklizeň z 88 mil. q na 42 mil. q, tedy o 51%; tržba pak poklesla z 1 1/2 miliardy na pouhých 460.000 Kč, tedy o 71%. Tato redukce osevu řepného, jakož i katastrofální pokles cen i tržby je nejlepším dokladem kritické situace našeho řepařství a mementem pro rozhodující činitele, aby přispěli co nejrychleji a všemi prostředky ku pomoci a záchraně.

Produkce řepná, která je maximem toho, co může vydati práce zemědělcova, vtiskuje zemědělskému podnikání zvláštní charakter a podmiňuje pěstování a zdar nejkvalitnějších odrůd ostatní produkce rostlinné, majíc při tom neobyčejný význam i pro produkci živočišnou. Opustiti řepařství a ponechati je v nynějších těžkých dobách osudu, je krokem zpět v zemědělské kultuře a znamená návrat k hospodářství extensivnímu.

Světoznámá známka čsl. ječmene, ať již polabského, hanáckého nebo slovenského, je podmíněna pěstováním cukrové řepy a jeho značný jakostní výnos je doplňkem vegetačního procesu, kterému řípa se svými vypjatými požadavky technickými a chemickými slouží jako jedinečná a nenahraditelná předplodina. Ohrožení řepařství mělo by za následek i ohrožení našeho exportního ječmenářství a tím také ohrožení význačného našeho průmyslu sladařského.

Od pěstování řípy cukrové je v neposlední řadě odvislé dobytkářství našich řepných oblastí a je zejména důležitou podmínkou intensivní produkce mlékařské, která právě v krajinách těchto dává nejvyšší výnos a nejlepší kvalitu. Vysoké procento tuku v mléce, kterého dosahuje v řepařských oblastech i mléko produkované u menších rolníků a domkářů, kteří pro drahotu nepoužívají vůbec skoro jadrných krmiv, je důsledkem krmení odpadky řepnými, chrástem, řízky, případně melasou.

Také celý osevní plán je po dlouhá desetiletí ustálen právě s ohledem na pěstování cukrovky a bylo by těžko nahraditi zemědělci ztráty, vzniklé násilným přeorientováním na jiný obor zemědělské produkce.

Řípa cukrová znamená však pokrok nejen v zemědělství jako takovém, nýbrž i v lidské kultuře řepařských krajů vůbec. Stopujeme-li rozvoj kultury řepné, jdeme tím také po stopách vývoje všeobecné kultury zemědělského lidu. Zde se setkáváme s prvními odbornými školami hospodářskými, které se staly nositeli odborné i povšechné kultury celých řepařských oblastí.

Řepařství má dále velký význam pro poměrně lepší životní úroveň zemědělského obyvatelstva, což vrhá nutně i reflex na poměry sociální. Dokladem toho je nesporně lepší chudinská péče v obcích řepařských, jakož i lepší existenční a zejména i bytová úroveň zemědělského dělnictva. Řepařství poskytuje po stránce sociální existenci a zajištěný výdělek desítkám tisíců zemědělského dělnictva, které značnou dobu v roce zaměstnává.

Řepařstvím je dále ze značné míry podmíněn i rozkvět průmyslu na výrobu hospodářských strojů nejrůznějších kategorií, který v důsledku této opory domácí se dopracoval i v ohledu exportním světového jména. Také rozvoj průmyslu chemického, zejména továren na umělá hnojiva, je v neposlední řadě podmíněn pěstováním cukrovky a rozvojem řepařství. Restrikce řepařství znamená restrikci provozu v obou těchto průmyslových odvětvích a tím také zvětšení počtu nezaměstnaného dělnictva.

Vyšší výnosnost krajů řepařských zračí se i ve vyšším zdanění zemědělských poplatníků, a to ať již jde o daň pozemkovou, důchodovou nebo obratovou. Kraje řepařské jsou značně výše zdaněny než kraje ostatní, a to jedině v důsledku produkce řepné.

Krise řepařská jest, slavná sněmovno, přirozeně v úzké a těsné spojitosti s krisí čsl. průmyslu cukrovarnického, který je, jak jsem již podotknul, jedním z nejstarších cukerních průmyslů evropských a který se může honositi tradicí opravdu skvělou. Příčinou světové krise cukerní je především nadvýroba cukru, která není v žádném směru úměrná celkové spotřebě a která v důsledku hospodářské krise je spíše ve stagnaci anebo úpadku. Světová spotřeba nevzrůstá ani zdaleka s tempem světové výroby. Jsou to zejména státy zámořské Kuba a Jáva, které ohrožují evropskou výrobu cukerní, jakož i výrobu naši svojí horentní nadprodukcí, která v samé Kubě dosahuje v kampani 1924/1925 přes 5 mil. tun výroby, na Jávě pak značně přes 3 mil. tun.

Dalším z důvodů cukerní krise je emancipace států dosud cukr importujících od zahraničního exportu a zakládání si svého vlastního cukerního průmyslu. Tak je tomu na př. v Rakousku, státech balkánských, případně Italii, Anglii, ve státech severských, jakož i ve státech baltických.

Těžkým problémem pro státy cukr exportující je i podpora produkce řepné a cukerní v některých zemích se strany státu, jako na př. v Italii, Rakousku, zejména však v Anglii, bývalém velkém a důležitém našem cukerním odbytišti, která vedle preferenčních cel na cukr, dovážený ze svých dominií, zavádí již r. 1928 diferenční cla na dovoz rafinády, čímž zejména export cukru našeho do Anglie byl značně podlomen.

Povšechná a celosvětová hospodářská krise dovršuje katastrofální situaci cukrovarnického průmyslu a dává konečně podnět k nové bruselské konvenci, která podle analogie známé prvé bruselské konvence z r. 1902 dociluje dohody mezi 5 největšími evropskými exportéry cukru, a to Československem, Německem, Polskem, Belgií a Maďarskem a největšími producenty třtinového cukru Kubou a Jávou.

Československo, které je největším exportním státem cukru v Evropě, může podle zmíněné dohody vyvézti ročně 590.000 tun, Německo v prvém roce dohody 500.000 tun, v dalších pak letech značně méně, Polsko 320.000 tun, Maďarsko 87.500 tun a Belgie 31.500 tun. Podle této dohody bude moci Československo vyrobiti úhrnem asi 9,150.000 metr. centů cukru, z čehož by připadlo asi 4 mil. pro konsum domácí a něco přes 5 mil. pro export.

Těžká situace řepařství i cukrovarnického průmyslu byla uznána i se strany vlády, a to v tom směru, že k podpoře řepní produkce a cukerního exportu poskytována je cukrovarnickému průmyslu refundace daní obchodových, jakož i snížen paušál daně obratové na cukr.

Jen pro úplnost poukazuji k velkému významu produkce cukerní i produkce řepné pro státní rozpočet, ve kterém jen cukerní daň representuje se ročně částkou přibližně 600 mil. Kč. Je také všeobecně známo, co znamenal cukr pro státní finance našeho státu po převratu, kdy jen za kampaně r. 1919 až 1921, tedy v době státního hospodaření cukrem, bylo odvedeno státní pokladně na 4 1/2 miliardy Kč.

Pokud se týče exportu cukerního, na nějž bylo při jednání v živnostenském výboru opětně poukazováno jako na export ztrátový a neracionelní, nutno poukázati, že téměř 60% ním vývozem cukerní výroby přispívá československé řepařství a cukrovarnictví v nepostradatelné míře k aktivitě naší obchodní a platební bilance, jakož i k stabilitě čsl. koruny.

Neobyčejný pokles našeho cukerního exportu jeví se v těchto několika cifrách: r. 1925 bylo vyvezeno z Československa za 2.288 milionů Kč cukru, r. 1926 za 2.502 miliony Kč, r. 1928 za 1.608 milionů Kč, r. 1929 za 1.033 miliony Kč, r. 1930 za 801 milionů a r. 1931 již pouze za 520 milionů Kč. K těmto číslicím, slavná sněmovno, není jistě potřebí žádného dalšího výkladu. Na otázku, zda je povinností státu učiniti vše, co jest v jeho silách a moci, na záchranu cukrovarnictví a tím také řepařství, může býti odpověděno v každém případě jen kladně.

Nemožno dále přehlédnouti, že cukrovarnický průmysl československý je naším speciálním průmyslem národním a státním, poněvadž veškeré surogáty, kterých potřebujeme k výrobě cukru, vyrábíme v tuzemsku a žádný z nich nedovážíme z ciziny. Počínaje cukrovarnickými stroji, které vyrábíme nejen pro cukrovary domácí, nýbrž i pro cukrovary zahraniční, a nehledě k řepě, doma vypěstované, je stejně domácí provenience potřebné uhlí jako koks, vápno, juta, potřeby elektrotechnické, dřevo k zhotovování beden pro export, papír k balení, jakož i veškeré chemikálie potřebné k výrobě. Jako příklad uvádím, že v kampani r. 1925 až 1926 bylo spotřebováno v průmyslu cukrovarnickém na 1,750.000 tun uhlí, 50.000 tun koksu, 530.000 tun vápence, 800.000 metrů čtverečních filtračních látek a přes 9 milionů pytlů, nehledě k nejrůznějším jiným potřebným artiklům.

Jen z těchto několika příkladů uvedených enormních potřeb dá se lehko usuzovati na veliký počet dělnictva ať již továrního nebo horníků v dolech, kteří v důsledku těchto objednávek nacházejí svoji existenci a kteří by ji z velké části ztratili, kdyby cukrovarnictví naše bylo ponecháno svému osudu.

Národohospodářský význam čsl. řepařství a cukrovarnictví je tedy všestranný a nepopiratelný a nesporné je také, že je nutno zachovati a udržeti obojí zmíněná odvětví. Musí býti proto devisou naší cukrovarnické politiky vydržeti v dnešní hospodářské krisi, neztratiti zahraniční trhy, které doposud máme, a vydobýti trhy ztracené pro svůj export znova. Ve světové soutěži zvítězí na tomto poli jistě náš přirozeně zdravý a vládou nehýčkaný průmysl cukerní nad průmyslem oněch států, kde přes veliké podpory se strany vlády není přirozených podmínek vývojových. Průmysl jiný, jako průmysl textilní nebo železářský, může býti vybudován všude tam, kde jsou pracovní síly a kam jdou po případě dráhy. Průmysl cukerní však možno zříditi pouze tam, kde jsou k tomu dány předpoklady geologické a klimatické.

Při tom všem musíme se starati také hlavně, aby spotřeba cukru v Československu, která činí na 1 obyvatele 28 kg a která jest mezi evropskými státy na místě 11, byla značně zvýšena a tím produkce cukerní podporována, jakož i aby bylo pracováno užívati cukru v daleko větší míře k nejrůznějším našim účelům průmyslovým a zemědělským.

Obchodně-živnostenský výbor přijal kromě navrhované vládní osnovy též 2 resoluce, a to resoluci, která se dotýká existenčních zájmů zaměstnanectva cukrovarnického v cukrovarech zrušených, případně zájmů řepařů, obcí, měst, a dále resoluci, která vyzývá vládu, aby uvolňování surového cukru za exportní ceny pro zemědělství bylo v největší míře podporováno.

Navrhuji, aby slavná sněmovna vládní osnovu, jakož i obě resoluce přijala bez jakýchkoliv změn. (Potlesk.)