Nejasnost pojmu "nemoci z povolání" byla pro odpůrce odškodňování těchto nemocí lákavou příležitostí, aby z věci jednoduché udělali věc velmi složitou. Jsou totiž některé nemoci, které mohou vzniknouti z povolání zrovna tak jako z jiných příčin. Jsou to hlavně souchotě a jiné vnitřní nemoci. Vědecky je někdy velmi těžko zjistiti, jakým způsobem ta neb ona nemoc povstala. Pravdou však je, že kdybychom zahrnuli všechny takové a podobné nemoci v pojem nemocí z povolání, velká většina nemocí vůbec by byla v pojmu tom obsažena.

Mám však za to, že užívati takového širokého pojmu proti uskutečnění projednávaného zákona na úkor těch, kteří skutečně nemocmi z povolání trpí, je hodno odsouzení. Kdybychom připustili tak široký pojem, musili bychom, jak to člen jednoho výboru a včera jeden řečník zde naznačil, zařaditi tam i nezaměstnanost jako nové moderní povolání, protože z nezaměstnanosti vznikají rovněž dočasné i trvalé choroby a, dodávám já, pro jednotlivce a společnost nebezpečné nemoci. V tomto širokém pojmu bychom tam mohli docela dobře zařaditi hitlerismus, bolševismus a jiné filosofické, hospodářské a politické systémy, ba docela i sport. Mám však za to, že bychom s takovým výměrem došli tam, kde by nám to nebylo příjemno.

Další příležitostí k průtahům bylo vědecké zjištění nemocí z povolání. Zde poslouží příklad jáchymovských horníků, mezi nimiž řádí rakovina plic. Na jáchymovské horníky působí radiem nasycený vzduch, radium obsahující voda a horniny, které v podobě prachu vnikají do těla a hlavně do plic. Názory odborníků o příčinách této nemoci se rozcházejí. Jedni mají za to, že hlavním činitelem jest emanace ze vzduchu, jiní, že je to prach, a také vodě věnují velkou pozornost. Nechybí však ani ti, kteří jsou názoru, že každý z těchto faktorů zvlášť i všechny dohromady nemoc způsobují. Snad časem podaří se zjistiti pravé příčiny této nemoci a způsob jejího potírání. Pro nás musí býti rozhodným, že nemoc je zde a že je třeba postižené odškodniti.

Studium bude se konati dále, ale čekati na jeho výsledek bylo by nelidské.

Podobnou zajímavost lze najíti také u jiných povolání. Tak na př. u kloboučníků a jinde bylo pozorováno, že jeden a týž způsob práce měl na různé lidi rozličný vliv. Jedna osoba dostává třesavku, jiná bolení hlavy, třetí trpí různými nemocmi žaludečními, jiná chorobou plicní, jiným vypadávají vlasy, zuby nebo dostanou ztrnutí svalů anebo podobně. Znám případy, že si někteří dělníci vytahují bezbolestně zuby a zase je tam dávají. Ovšem, že těmito zuby nemohou již žvýkati potravu. Proč tomu tak je, možno si vysvětliti pouze tím, že každý člověk je složen z různého množství prvků, které ten nebo jiný vliv paralysují nebo jemu podléhají. Kdy však tato záhada bude rozluštěna, je naprosto nejisto. Snad studium, které právě v důsledku projednávaného zákona bude konáno, objeví nám mnoho neznámých příčin a přispěje k zabránění některých nemocí. Mám za to, že ve všech směrech jak zjištění příčin, tak zabránění následkům v dohledné době, sotva se podaří, podaří-li se vůbec. Tím předcházení většímu zlu a nutnost zákona je jistě zřejmá.

Nemoci z povolání vzrůstají a zanikají tak jako všecko na světě. Se změnou výroby mění se i nemoci. Když se zhotovovaly zápalky se sírou, měla tato výroba zhoubný vliv, který přestal změnou výroby zápalek s fosforem. Žel, že méně nemocí zaniká než vzniká. Nejsou to pouze racionalisace a podobné moderní způsoby, které podlamují zdatnost člověka, nýbrž jsou to i nové odbory jako automobilismus, roentgenování, užívání radiových paprsků, moderní svařování železa a jiných kovů, používání pneumatických strojů, různých žíravin a chemikálií a jiných hmot a způsobů práce. Že jsou i druhy zaměstnání, ve kterých se málo co nebo nic nezměnilo, netřeba podotýkati. Uvádím to proto, že odpůrcové odškodňování nemocí z povolání měli i zde vděčné pole své působnosti, když šlo o výpočet, statistiku, výši úhrady a případnou možnost změn ve výpočtu těchto nemocí.

Z nejasnosti pojmu, těžkosti vědeckého určení a změn výrobních je těžko sestaviti trvalý seznam nemocí z povolání. I to je patrně příčinou, proč je v různých zemích jiný zákonný výpočet těchto nemocí. Tak Anglie vykazuje ve své listině 32 nemocí z povolání, Švýcarsko uvádí vedle chorob, jež jsou v konvenci označeny, 82 jedovatých substancí, Německo zaznamenává 22 nemocí z povolání, ale četnými nařízeními je postupně rozšiřuje. U nás máme 25 čísel, uvádějících podobné nemoci.

Tento počet nemocí z povolání u nás, zvláště v porovnání s počtem ve Švýcarsku, je jistě malý. Máme však v našem zákoně § 7, který umožňuje svou stylisací další rozšíření tohoto seznamu.

O přípustnost změn a možnost rozšíření seznamu nemocí z povolání byl sveden urputný boj. Našly se totiž i u nás osobnosti velmi úzkostlivé, které, když nic jiného již nemohly učiniti, snažily se stůj co stůj zameziti, aby další, případně nově se vyskytnuvší nemoci z povolání nemohly býti pojaty v seznam.

Kdyby člověk neznal nebo si nedomyslil zákulisí, nepochopil by, proč proti této zřejmé potřebě byl tak houževnatý odpor. Nevíme přece, kdy který patent změní neb zavede tu neb onu výrobu a upotřebení jedů v ní, a proto je nutno, abychom byli na podobné případy připraveni a nenechávali příslušníky svého národa a státu náhodnému osudu a náhodným okolnostem. Říká se, že člověk má žíti, jako by žil věčně. Děláme-li již zákon, pak jej máme zajisté dělati tak, aby platil nejenom pro dobu přítomnou, nýbrž i pro časy budoucí. Energii, kterou někteří vynaložili proti nynějšímu znění §u 7, mohli dotčení vynaložiti na jiné nutné věci nebo si ji mohli ušetřiti a nezdržovati vyřízení celé záležitosti.

Kam přičleniti odškodňování nemocí z povolání, byla další důležitá otázka. Podobnost nemocí z povolání s úrazy byla až příliš nápadnou, než aby byla pominuta. Úraz vzniká sice náhle a nemoc z povolání pomalu, ale přes to obojí vedou k dočasné nebo úplné neschopnosti pracovní nebo k předčasnému, nepřirozenému úmrtí. O nemocech z povolání mohlo by se říci, že rostou v úraz. Je tedy mezi oběma rozdíl pouze časový, nikoli však kvalitní. A proto byly přiřaděny tam, kam patří.

Než přičlenění nemocí z povolání k úrazovému pojištění vyvolalo mnohostranný nářek. "Úrazové pojišťovny laborují, finančně slábnou, dosavadní renty se ohrozí uložením nových výdajů, úrazové pojišťovny se poškodí" a jiné posudky se sypaly jako písek z roztrhaného pytle. "Z reformujte nejprve úrazové pojištění a při tom nezapomeňte ani na nemocenské, aby věci poslední nebyly horší prvých." Tak a podobně zněly starostlivé hlasy. Že nechyběly při tom moudré rady a obavy, rozumí se samo sebou. "Lékařský pokrok je minimální, nemoci jsou těžko zjistitelné, počet nemocných z povolání je neznám. Není statistiky po ruce a proto také náklad je nejistý. Není to řešení od základu, je to etapové luštění a proto nedostatečné." Tak volali jedni, co zatím s druhé strany ústa zamilovaná do mas dělnických chvějí se hrůzou, že velké řady staropensistů, dostávajících úrazovou rentu, budou poškozeny a dostanou se do hrozné situace. "11.106 osob", volají tato starostlivá ústa do světa "bude poškozeno, poněvadž v praxi a metodách uznávajících úraz projevuje se snaha odbourati odškodnění." A jiný, také láskyplný jazyk byl spuštěn. "Již na mezinárodní konferenci byly potíže. Podle toho není u nás pokrok prvotřídní. Dnes je pokrokem bída. Je třeba narovnání sociálního mezi boháči a chudými." "Pokrok je to", pravila ta ústa, "ale masám nepomůže". Na to dostávaly sociální ústavy svůj díl a všichni vedoucí a mající v nich odpovědnost také. "To je marast, který se držeti nesmí", pravil jeden v týchž ústavech sedící pán.

Slavná sněmovno! Nářek nepomůže. Vím, že je mnoho pravdivého ve všech těchto výtkách. Vím však také, že je v nich obsaženo ještě více falešné, snad i mylné lásky. Tak na př. zněním §u 5 má se umožniti přechod z nebezpečného povolání k povolání bezpečnému, zdravějšímu. Aby mi bylo dobře rozuměno, uvádím příklad z drah: Stane-li se někdo barvoslepým a nemůže-li tedy pracovati v odboru provozním, kde je třeba rozeznávati barvy světel návěštních, signálů, musí pro bezpečnost dopravy býti zbaven služby, na př. strojvůdcovství a pod. Tím však jeho neschopnost týká se pouze služby, kde třeba míti dobrý zrak. Jinde může se zcela dobře osvědčiti. A § 5 tento přechod umožňuje. Podobně je to i v jiných zemích.

Všechny výtky oprávněné i zlomyslné nepomohou postiženým. Jsou to jen slova, vypočtená za zcela jiným účelem. Mám za to, že lépe jest udělati něco než nic. Když nemohu hladovému dáti celý pecen chleba, pomohu mu, když mu dám aspoň krajíc. "Ryc nebo nic" je nejhorší a nejnejistější způsob jednání. Uznávám povinnost podle možnosti zlepšovati poměry dělnictva vůbec, ale nemohu pochopiti sociálně založené lidi, řídící se slovy: "Když nemohu pomoci všem, nepomohu žádnému." V takových slovech vidím spíše farizejství než vůli opravdově pomoci. Čekati, až všechny výtky se uvedou na pravou míru, bylo by čekáním na jarní déšť v zimě.

Je zcela jisté, že tímto zákonem vzrostou některé výdaje. Také zatížení výroby snad možno předpokládati. Uvážíme-li však, že také v jiných zemích toto opatření i se svými důsledky jest zavedeno nebo se zavádí, mám za to, že případné zatížení není jen u nás, nýbrž všude, čili vyrovnává se. A pak: Což člověk žije jen pouze pro výrobu? Je správné jen pro zisk a obchod některých obětovati zdraví a životy tisíců? Nezaslouží si ti, kdož obětují sebe, případně i zdraví svých potomků, odměny za svou obět? Divným způsobem jeví se smýšlení mnohých o jejich spolubližních a divný by byl život a konec lidí, kdyby žili jen pro obchod, zisk, shánění a hromadění mamonu. Ostatně spravedlivost v placení náhrady lze později přesněji provésti.

V důsledku tohoto zákona povede se statistika, jaké nemoci z povolání se v tom neb onom oboru vyskytují a kolik případů se kde stane. Pak bude možno uložiti více náhrady tam, kde bude více případů nemocí z povolání, a ulehčiti nebo zrušiti placení tam, kde bude těchto nemocí méně anebo žádné. Tento způsob přiměje dozajista i platící k většímu zájmu o zábranu těchto nemocí a tak i k většímu úspěchu tohoto zákona. A pak, podnik je soběstačný a zdravý tehdy, když poskytuje všem v něm zúčastněným dosti výživy a zajištění k plnění úkolů přirozeným a duchovním řádem stanovených. Podnik udržovaný jen obětmi dělníků, zaměstnanců je zjev pochybný, nesprávný, případně i neoprávněný. Také národní hospodářství má býti tak vedeno, aby prospívalo všem. Ne jedni zisk a druzí ztrátu! Ne jedni až do nesmyslnosti zabíhající blahobyt, přepych a užívání světa a druzí bolesti, útrapy, nouzi a hlad, ale vyrovnávání a zisk všech musí býti směrnicí sociálních snah.

Lidská společnost není včelínem, kde jedni jsou vražděni, aby zásoby zůstaly pro druhé. Jsme společností se zcela jinými zásadami a účely. Že mezi lidmi je třeba vzájemné obětavosti, je zajisté bezesporné. Ne však v tom smyslu, aby jedni žili na útraty druhých. Rovnost před Bohem, rovnost v právu na život a před zákony máme všichni. Povinnosti jednoho k druhému řídí se pro naši přirozenou a získanou rozdílnost v mezích možnosti a nezbytné nutnosti. Lehkomyslně trpěti, pro nedbalost strádati, pro nedokonalost anebo pro nemožnost udělati něco ideálního nedělati nic, nebo pro strach nezlepšovati život našich bližních, pro chamtivost jedněch křivditi druhým, je proti našim zásadám.

Jelikož tento návrh zákona je v souhlase s naším svědomím a sociálními směrnicemi, jelikož odpomáhá, byť i jen z části, sociální nespravedlivosti, jelikož tento návrh není žádným experimentem, nýbrž dobře uváženým zákonem, jelikož nám není možno čekati z důvodů práva a spravedlnosti na druhou nebo třetí či jinou republiku aneb změnu dávno hlásaného, ale neznámého sociálního řádu nebo budoucího ráje, mám za to, že pro tento zákon přes všechny nedostatky může hlasovati každý, aniž by vylučoval další zlepšení.

Jménem našich těmito nemocemi postižených dělníků vyslovuji všem, kteří se jakkoliv o řešení jejich nešťastného stavu přičinili a přičiní, srdečný dík a prosím, aby v budoucnu jich nezapomínali. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji dále slovo pí posl. Blatné.

Posl. Blatná (německy): Slavná sněmovno! Návrh, který jest nám dnes předložen, abychom se o něm usnesli, chce napraviti řadu nespravedlností. Nejtěžší bezpráví záleží v tom, že československé zákonodárství přísně rozlišuje mezi odškodněním nemocí a odškodněním úrazů. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Takovéto rozlišování nedá se se stanoviska mravního již déle udržeti. Mravně ho nejen nelze odůvodniti, nýbrž jest to i naprosto nelogické, rozlišuje-li se odškodnění dělníků, na př. dělníka, který se zřítí s žebříku a při tom si zlomí nohu, a odškodnění jiného dělníka, na př. pracujícího s olovem, který svou činností rok co rok, každého dne, každé hodiny chronicky se otravuje malými dávkami jedu a případně stane se tím úplně nezpůsobilým ku práci.

Většina ostatních států již dávno poznala toto bezpráví, záležející v tak přísném rozlišování, a tak již 24. června 1927 na mezinárodní konferenci práce v Ženevě došlo k sestavení seznamu nemocí z povolání, které měly býti pokládány za podrobené odškodnění. Většina států nejen tuto ženevskou konvenci ratifikovala, nejen daly tuto směrnici schváliti parlamentem, nýbrž obor její působnosti ještě daleko rozšířily. Ba většina těchto států na tyto ženevské směrnice vůbec ani nečekala.

Švýcarsko bylo prvním státem, který zákonem ustanovil skupinu nemocí z povolání, podléhajících úrazovému pojištění, a to téměř před 60 lety. Již dne 23. března 1877 Švýcarsko vytyčilo v tak zvaném zákonu o továrnách zásadu, že řada nemocí z povolání má se pokládati za podrobené náhradě pro nemoci, které si někdo přivodí v povolání, vytyčila zásadu nebezpečí povolání. V článku V tohoto zákona se praví, že takovéto nemoci mají býti pokládány za podrobené odškodnění. Téměř po 60 let byl ve Švýcarsku seznam tak zvaných jedovatých látek stále a stále rozšiřován a poslední novela z 20. srpna 1920 obsahuje již 82 tak zvaných jedovatých látek. Ve Španělsku mají obdobná ustanovení od 30. ledna 1900. Řecko přizpůsobilo svůj zákon předpisům francouzským. Portugalsko má svá zákonná ustanovení od 10. května 1919 a Jugoslavie od r. 1922. Sovětské Rusko vydalo od r. 1925 skvělé předpisy o odškodnění nemocí z povolání, a to se zpětnou platností od 1. ledna 1925. Ve Spojených státech severoamerických z 42 zákonů o odškodnění za úrazy 6 zákonů zněním definice úrazu zahrnuje také nemoci z povolání. V Mexiku bylo odškodnění jistých nemocí z povolání zavedeno již zemskou ústavou. V Ekvadoru, v Japonsku, v Argentině, v Brasilii mají již dlouhou dobu zákonná ustanovení o odškodnění nemocí z povolání. V Anglii podařilo se v House of Commons dne 6. srpna 1897 pro určité nemoci z povolání, stran nichž převládlo všeobecné mínění, dosíci zákonné úpravy povinného úrazového pojištění; táž ustanovení platí od této doby také pro všechna britská dominia. V Německu bylo vydáno dne 12. května 1925 nařízení, týkající se také schneebergské rakoviny plic, jímž určitý počet nemocí z povolání byl prohlášen za podrobený pojištění. Zákony maďarské a luxemburské jsou vybudovány na téže soustavě jako říšskoněmecké nařízení a také československý zákon, o němž se máme dnes raditi, jest vybudován na podobné soustavě. Naplňuje nás při tom zvláštním dostiučiněním, můžeme-li konstatovati, že rozsah našeho československého zákona daleko přesahuje předpisy německé. Rakouský zákon o povinném úrazovém pojištění nezná žádných zvláštních ustanovení o nemocech z povolání. Než tam jak provádějící úřady, tak také rozhodčí soudy v mnoha případech prohlašují nemoci z povolání za podrobené odškodnění. Mimo to v Rakousku ještě na veliký rozdíl od naší prakse, kterou zde velmi podrobně vylíčil náš straník Katz, rakouská úrazová pojišťovna, pokud jde o nemoci z povolání, postupuje velmi liberálně. Mimo to v Rakousku nemocenské pokladny - a se zvláštním úspěchem ve Vídni - vyvinuly veliké úsilí, aby povznesly zdravotní a také hygienickou úroveň dělnictva. To platí jistě také o Československu. Jestliže však, velectění pánové a dámy, zkoumáme zákonodárství různých států a navzájem je porovnáváme, musíme konstatovati, že Československo v tomto oboru má smutnou slávu, že vedle několika málo jiných států, hlavně vedle několika agrárních států, v nichž se nemoci z povolání téměř nevyskytují, v nichž nemají téměř vůbec žádného významu, je pozadu. Teprve přijetím tohoto zákona ocitá se Československo na sociální úrovni příslušného zákonodárství jiných států a plní samozřejmou povinnost k pracujícím lidem. Teprve přijetím tohoto zákona ocitá se Československo v situaci, že může podepsati ženevskou konvenci. Tu přikazuje nám naše poznání sociálního vývoje v různých zemích, tu přikazuje nám povinná vděčnost, abychom při této příležitosti vzpomněli ministra dr Ludvíka Czecha a konstatovali, že musil přijíti teprve soc.-demokratický ministr, aby napravil tuto krutou zaostalost.

Zákon obsahuje 26 skupin nemocí, které mají býti pokládány za podrobené pojištění. Při tom se přihlíželo ke zkušenostem v cizině i doma. Poněvadž však v Československu neznáme dosud tak neobyčejně nutná statistická šetření o nemocech z povolání, musili jsme si uložiti jakési omezení a bylo možno zahrnouti jen ony skupiny povolání, o nichž máme určité zkušenosti. Proto není pochyby, jak také praví čl. VII, že v nejbližší době, až budeme míti určité zkušenosti, budou pravděpodobně zahrnuty další skupiny nemocí. Jest také nanejvýš pravděpodobné, že rozvojem techniky a průmyslu, zvláště rozvojem v oboru chemického průmyslu vzniknou v blízké budoucnosti nové nemoci z povolání, jimiž se tento seznam znovu rozšíří.

V této souvislosti bych s dostiučiněním konstatovala, že projednáváním sociálně-politického výboru se podařilo zahrnouti také nemoci z povolání textilních dělníků a porculánových a sklářských dělníků, a zde bych vyslovila naději, že v nejbližší době bude již možno pojmouti do seznamu také zaprášení plic textilních a sklářských dělníků, dále rakovinu tkalců a reumatismus, způsobené chemickými účinky průmyslu. Jako zvláštní československá nemoc z povolání byla také pojata do seznamu jáchymovská rakovina plic. Velectění pánové a dámy, víte přece, že tak strašlivý druh rakoviny plic vyskytuje se ještě jen v jediném místě na celém světě, a to ve Schneebergu v Sasku, a že také tam se pokládá za podléhající odškodnění. Jest to skutek samozřejmé spravedlnosti, že plicní rakovina jáchymovských dělníků jest pojata do tohoto seznamu, a to v této formě: "Rakovina plic, způsobená radiovými paprsky a emanací". A tak je to správně. Neboť dosud bylo oblíbenou námitkou odpůrců úpravy jáchymovské věci, že vždy se dovolávali toho, že věda ještě nepronesla poslední slovo. Spor vědy netýkal se však podstaty nemoci samé, nýbrž pouze podstaty buditele nemoci, zda jsou to radiové paprsky nebo radiová emanace a proto se domníváme, že toto ustanovení bylo formulováno velmi šťastně.

Provedením zákona bylo vykonáno pro Jáchymovské velmi mnoho. Ale stále ještě nejsou splněna všechna jejich oprávněná přání a požadavky. I když ministerstvo soc. péče učinilo vše, co ve svém oboru působnosti vůbec mohlo v této ožehavé otázce učiniti, tážeme se: Kde jsou ostatní činitelé, co je s ministerstvem zdravotnictví? I když se v posledních dvou letech provádějí jistá opatření, která tvoření prachu všeobecně poněkud zmirňují, přes to tvoření prachu v středisku nebezpečí, v centru nebezpečí, v místě, kde se vrtá, jest právě tak silné jako dříve. Rozdíl jest pouze v tom, že pracující lidé musí pracovati po celý den ve vlhku.

Co je se zkouškami krve? Můj straník posl. Katz upozornil již na to, že pan president Masaryk věnoval 300.000 Kč v zájmu jáchymovských dělníků. Co je s nutným větráním dolů, co je se soustavným dozorem, kde je ministerstvo veřejných prací? I když nyní jsou také splněna stará přání a na věčný nátlak Unie horníků poskytuje se čtyřtýdenní dovolená, zůstává to tak dlouho polovičatým opatřením, dokud jsou z této úpravy vyloučeni lidé, pracující na povrchu. Unie horníků rok co rok podávala svá podání, věda se hnula. Subkomise pro zkoumání nemocí z povolání v Ženevě, subkomise Společnosti národů rozeslala své směrnice různým státům. Jeden z nejznámějších a nejvýznačnějších znalců této věci, profesor Julius Löwy připomínal a připomínal, ale jeho výstrahy zanikaly neslyšeny. Posl. Pohl, Brožík, senátoři Jarolim a dr Holitscher podali iniciativní návrhy. Unie horníků učinila podání a doložila je otřásajícími číslicemi, z nichž řečník přede mnou posl. Katz jmenoval jich spoustu, a doplnila bych je jen ještě několika málo daty. R. 1928 zemřeli na rakovinu plic v Jáchymově dva horníci po 16 a 18 služebních letech. R. 1929 9 jáchymovských horníků po 13 až 22 služebních letech. R. 1930 5 jáchymovských horníků po 14 až 24 služebních letech. Porovnáme-li úmrtnost v jiných dolech, které beztoho patří ke zvlášť nebezpečným pracovním místům, vidíme toto: Na 100 členů bratrské pokladny připadá ročně 0.49 úmrtí, v Jáchymově 1.29 úmrtí. Průměrné stáří umírajících činí u všech členů bratrských pokladen 43 roky, u jáchymovských členů jen 37. V těchto číslech mohlo by se pokračovati.

Báňské úřady nám vždy namítají, že vysoká číslice úmrtnosti jáchymovských horníků jest z velké části zaviněna tradiční nedostatečnou výživou rudohorských obyvatelů. To je správné: rudohorští obyvatelé znají hlad, i v dobách konjunktury jest tam starost domovem. Široko daleko není průmyslového kraje, v Jáchymově jsou jen státní doly, státní tabáční továrna a státní lázeňský hotel se svým příslušenstvím. Ale do státní tabáční továrny a do státního lázeňského hotelu a jeho příslušenství němečtí horníci nejsou již téměř přijímáni. Přes to však onen důvod není správný, neboť zatím co průměrné stáří jáchymovských obyvatelů jest nízké, průměrné stáří jáchymovských horníků jest ještě podstatně nižší a zatím co jáchymovští horníci zmírají předčasně, ženy a vdovy žijí déle za týchž vyživovacích těžkostí, za týchž špatných existenčních možností. Pánové a dámy, přála bych si jen, abyste se poněkud prošli skvělou přírodou Rudohoří a abyste tam poznali ženské vesnice, v nichž žijí vdovy po hornících, které ztratily muže v květu života, viděli je, jak umírají těžkou smrtí, viděli otce svých dětí v bídě hynouti, naplněny nejen duševním utrpením, nýbrž i stísněny největší hmotnou bídou, neboť poněvadž jejich muži zemřeli předčasně, měli jen 15 až 16 služebních let, nebyla vdovám započtena provise podle zvláštních poměrů, nýbrž pouze podle malého počtu služebních let.

Proto se táži, co je s konečným vyřízením iniciativního návrhu posl. Pohla a Brožíka, na něž již tak dlouho čekáme? Náklady spojené s provedením tohoto zákona, které se ukládají nositelům pojištění, nejsou v žádném poměru k zdravotním přednostem zákona. Neboť zde se nejen napravuje těžké bezpráví, bezpráví záležející v tak různorodém nakládání s dělníky, neboť nyní jsou onemocnělí dělníci nejen vysazeni, dokud nedojde k úplnému napravení poškození v podniku, nýbrž nad to ještě podle zkušeností, kterých jsme nabyli všude v cizině, dochází k tomuto: nyní jest v hmotném zájmu nositele pojištění, aby nemoc byla již včas rozpoznána. Nyní jest v materielním zájmu podnikatele, aby k zamezení, k zabránění nemoci, k odstranění škodlivých činitelů použil včas živnostensko-zdravotních opatření. Zde se nejen napravuje těžké bezpráví, nýbrž činí se zásadní opatření, zákon k zachování zdraví, zvláště zdraví dělnictva zaměstnaného v průmyslu. Proto budeme pro tento zákon hlasovati.

Z práce nemá člověk onemocněti, práce nesmí z člověka učiniti mrzáka. Osvobozující síla, která tkví v práci, má učiniti člověka nezávislým a svobodným. Ona teprve rozvine celou jeho osobnost. Zákon, o němž budeme dnes hlasovati, jest jen etapou na této cestě, ale jest to důležitý krok k našemu cíli. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Hatina. Dávám mu slovo.

Posl. Hatina: Slavná sněmovno! Každý, kdo objektivně posuzuje projednávanou osnovu zákona o nemocech z povolání, musí doznati, že tato osnova, kterou schválíme, znamená pro naše sociálně-pojišťovací zákonodárství značný pokrok. Je dlužno litovati, že před touto předlohou nebyla provedena novelisace zákona o úrazovém pojištění dělnickém, neboť jak v seznamu nemocí, tak i v seznamu druhů podniků je jich tak nepatrný počet, že celé statisíce dělníků budou z výhod tohoto zákona vyloučeny. Zákon se bude vztahovati jen na dělníky a zaměstnance, kteří jsou podrobeni zákonu o úrazovém pojištění dělnickém, a ještě i z tohoto okruhu pojištěnců bude řada dělníků vyloučena, neboť zákon nejmenuje veškeré podniky a samozřejmě také ne nemoci, které by odškodnění zasluhovaly.

Podotýkám, že v zákoně zejména chybí otrava nikotinem, choroba, která velmi těžce a ve velkém množství postihuje dělnice zaměstnané v tabákových továrnách, choroba, která přináší dělnicím v tabákových továrnách veliké útrapy. Dělnice trpí chudokrevností, sešlostí, menstruačními poruchami a velmi často dostavují se předčasné potraty. Toto ustanovení nemělo v předloze zákona chyběti. Zákon stejně tak nepřináší v seznamu nemocí jednu důležitou chorobu, která je velmi rozšířena a kterou trpí tisíce a tisíce lidí. Je to reumatismus. Touto chorobou trpí zejména šoféři, zřízenci pouličních drah, strojvůdci, stavební dělníci a řada kategorií, které pracují v přírodě.

Stejně nemáme v předloze ustanovení o onemocněních orthopaedických. Je veliký počet dělníků, kteří ochuravějí nevyléčitelnými chorobami z práce ve stoje. Tyto těžké choroby přinášejí dělníkům předčasnou invaliditu a dělníci nebyli dosud nijakým způsobem odškodňováni. Jsou to choroby přechodné. V předloze se také nepamatovalo na nemoci z povolání u sklářského dělnictva, které se dostavují již v mladém věku. Úrazová pojišťovna dělnická a také i nemocenské pojišťovny velmi se stavěly proti nároku sklářských dělníků na odškodnění v důsledku nemocí z povolání. Když sklářský dělník v poměrně mladém věku přišel ve svém povolání úplně o chrup a v důsledku toho dostavily se potom choroby zažívacích orgánů, nebyl tento dělník odškodněn, byl z povolání úplně vyřazen a nemohl si již najíti jiného povolání.

Naše předloha nemá také ustanovení o onemocnění při zpracování zinku a jeho sloučenin. Veliký počet hutníků, slevačů a kovolijců trpí otravami zinkem, kteréžto choroby mají těžký, bolestivý průběh. Ač v mezinárodní úmluvě tyto choroby vyskytující se při zpracování zinku jsou, v naší předloze na ně pamatováno není. Předloha naše nemá stejně ustanovení o onemocnění z osmia a jeho sloučenin, ač i při tomto oboru, kde je zaměstnáno tisíce a tisíce dělníků, jsou těžká onemocnění. Podle tohoto zákona, který odhlasujeme, nebudou míti dělníci nároku na odškodnění.

Při včerejší debatě upozornil kol. Štětka, že předloha vyřadí tisíce a tisíce dělníků před vyčerpáním jejich nároku na nemocenskou podporu, to jest v době 52 týdnů. Naše předloha, kterou projednáváme, přiznává odškodnění teprve od 27. týdne čerpání od nemocenské pojišťovny, a kol. Štětka má za to, že nemocenské pojišťovny budou se dělníků-pojištěnců zbavovati tím způsobem, že prostě 28. týdnem tyto dělníky vyřadí a předají je do péče úrazové pojišťovny dělnické. Tento názor je naprosto nesprávný, poněvadž celý tento zákon, který projednáváme, je aplikován na zákon o úrazovém pojištění dělnickém, a odškodnění, které bude pobírati dělník v nemocenské pojišťovně, tedy nemocenskou podporu, bude teprve po vyčerpání 52 týdnů úrazová pojišťovna dělnická nahrazovati nemocenské pojišťovně. Tyto obavy, které zde zle vytýkal socialistickým stranám kol. Štětka, nemají v zákoně opory a také se nemohou prováděti, poněvadž celý tento zákon, jak jsem již řekl, je aplikací na zákon o úrazovém pojištění dělnickém. (Posl. Jos. Svoboda: Vždyť to důvodová zpráva přímo říká!) V důvodové zprávě to právě není.