Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Zierhut, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

156 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Slávik.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Místopředseda Špatný zahájil schůzi v 10 hod. 3 min. dopol.

dodatečně na včerejší schůzi posl. Pechmanová.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru soc.-politického posl. Hatinu za posl. Pechmanovou.

Odpovědi:

min. financí na dotazy: posl. Vančo a druhov ohľadom nesprávneho a nezákonného postupu berného úradu, ako aj nezákonného postupu výkonného exekutora proti p. Joz. Fickerovi, statkárovi v Šibe, okres Bardiov (č. D 527-III),

posl. Adámka o daňových předpisech poplatníkům v Chroustovicích jmenovitě Jos. Kálesovi tamtéž berní správou ve Vysokém Mýtě (č. D 711-III);

min. nár. obrany na dotaz posl. Vičánka a druhů o placení mzdy za den 6. července dělníkům zaměstnaným u vojenských podniků (č. D 765-III);

min. financí na dotaz posl. inž. Kalliny o zařazení obce Hroznětína do skupiny míst C činovného (č. D 478-III a 479-III);

min. soc. péče na dotaz posl. Köhlera o lidech s dvojím výdělkem (č. D 699-III);

min. obchodu na dotaz posl. inž. Kalliny, že se trpí protiprávní poměry v okrese podbořansko-jesenickém (rozdělení kominických obvodů) (č. D 719-III).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9 lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 188. schůzi sněmovny projevy hrubě urážlivé a ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. dr Schollicha a projevy hrubě urážlivé z řeči posl. Štětky.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o prvých 2 odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů soc.-politického, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1728), kterým se předkládá Národnímu shromáždění návrh úmluvy z r. 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání (tisk 1786).

2. Zpráva výboru soc.-politického o usnesení senátu (tisk 1770) k vládnímu návrhu zákona (tisk senátu 737 a 748) o odškodnění nemocí z povolání (tisk 1785).

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší, 188. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "pro" pp. posl. Katz, Vaculík, Blatná, Hatina.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. Katzovi.

Posl. Katz [německy]: Dámy a pánové! Projednávaný zákon o odškodnění nemocí z povolání jest jistě velice nutným a velmi důležitým doplněním našeho sociálního zákonodárství a jistě musíme hlavně vděčiti neúnavné iniciativě ministra sociální péče dr Czecha, že nyní konečně byla napravena těžká křivda, která se dosud v tomto oboru páchala na dělnictvu. Jest to jistě úspěch socialistických stran ve vládní koalici, že v době, kdy se v jiných státech sociální zákonodárství zhoršuje, mohl býti u nás takový zákon vydán. Musíme zaznamenati, že dřívější občanská vláda neuznávala za hodno námahy přistoupiti v této věci k mezinárodní dohodě trvající již od r. 1925; byla asi pro ni bezvýznamnou otázka, stávají-li se dělníci pro nemoc z povolání neschopni vykonávati své povolání, nebo trpí-li velké ztráty na výdělečné schopnosti.

Domnívám se, že mohu říci bez nadsazování, že tento zákon jest vynikajícím sociálně politickým činem, jímž může býti zmírněna leckterá bída a leckterá nouze mnoha dělníků. Tisícům dělníků a dělnic, kteří se v nejlepších letech stali pro své povolání zcela nebo částečně neschopnými výdělku, bude dobrou oporou pro jejich další živobytí. Uvážíme-li mimo to ještě, že ztechnisování a zracionalisování výrobního postupu provedené skoro ve všech podnicích ještě podstatně zvyšuje nebezpečí nemocí z povolání, pak teprve můžeme dobře posouditi sociální hodnotu tohoto zákona pro dělníky. Pro dělníky bude velkou úlevou, když při snížení jejich výdělečné schopnosti dostanou ke své nepatrné mzdě příspěvek nebo, stanou-li se úplně neschopnými vykonávati své povolání, vedle malého důchodu ze sociálního pojištění, kterého jest většinou příliš málo k živobytí a příliš mnoho k umírání, dostanou ještě další odškodnění.

Tímto zákonem se konečně splňuje starý požadavek dělníků v jáchymovských radiových dolech, kteří již po léta houževnatě bojují o lepší zaopatření. Těmto dělníkům, u nichž, jak známo, pro hrozné onemocnění plicní rakovinou nastává neschopnost k výkonu povolání mnohem dříve než u jiných povolání, byly sice z rozličných stran sliby dány, ale nebyly dodrženy. Teprve tímto zákonem se jim zvýší jejich zaopatřovací požitky. Jen kdo ví, za jak strašných poměrů tito dělníci vykonávají své povolání, bude moci posouditi, jak důležité je pro ně ustanovení, že se onemocnění způsobené radiovou emanací považuje za nemoc z povolání. Vždyť dělníci v jáchymovských radiových dolech stávají se již v 37 letech neschopnými k práci nebo, jak tito dělníci říkají, "hornickými invalidy". Jak tato nemoc zuří mezi dělníky, poví nám několik číslic. R. 1928 bylo u 299 dělníků 340 onemocnění, která se v r. 1929 jen u 289 dělníků zvýšila na 487 a také v následujících letech vykazují vzestupnou tendenci. 96% členských příspěvků, které platí dělníci v jáchymovských radiových dolech do falknovské revírní bratrské pokladny, u které jsou pojištěni proti nemoci, vyplácí se jako nemocenské. Zatím co v zemi České na 1000 úmrtí jest jen 16 případů plicní rakoviny, v okrese jáchymovském jest jich již 25. Těchto několik číslic jistě ukazuje ohromné nebezpečí, ve kterém tito dělníci žijí.

Tento zákon zaručuje aspoň zvýšení zaopatřovacích požitků, které ovšem neodstraňují příčin vedoucích k onemocnění dělníků v radiových dolech. Byl by tedy nejvyšší čas, aby i jiná ministerstva, především však správa státních dolů splnila konečně požadavky, které jsou nutné, aby bylo umožněno zajištění a ochrana života těchto dělníků. Domnívali bychom se, že právě správa státních dolů podnikne vše, aby zmírnila trpký osud těchto lidí. Musíme však konstatovati opak. To, co si dosud správa státních dolů dovolovala s těmito dělníky, jest vše možné, jen to není sociální a spravedlivé. Nejen že činila vše a ještě dnes činí, aby ztížila nutné vyšetřování radiových dělníků ke zjištění nemoci, nýbrž ona sabotuje také všechny návrhy a požadavky, které jí předkládají závodní rady a jejich organisace, Unie horníků, na zlepšení pracovních poměrů. President Masaryk sice velkomyslně daroval 300.000 Kč k prozkoumání příčiny nemoci. Dosud však nevíme, co se stalo s těmito 300.000 Kč a jak se pomýšlí užíti jich k jejich účelu.

Pravil jsem, že správa státních dolů sabotuje všechny návrhy směřující ke zlepšení pracovních poměrů u dělníků v radiových dolech a odůvodňuje to tím, že doly málo vynášejí; vzpírá se naléhavým opatřením jak po stránce technické, tak i po stránce zdravotní, hygienické. Byrokracie ve správě státních dolů panuje úplně absolutně a její údaje nemohou býti přezkoušeny. Nepřipouští se ani možnost kontroly, jsou-li doly skutečně nevýnosné. Ale jistě stačí konstatovati, že v Jáchymově jest ložisko rudy v ceně 2 mil. Kč a že ve státním rozpočtu jsou jáchymovské doly uvedeny s čistým ziskem 125.500 Kč r. 1931 a 231.000 Kč r. 1932. Ale i kdyby doly byly nevýnosné, nemá a nesmí to býti důvodem, aby se neučinilo všechno, aby život těchto dělníků byl náležitě zajištěn. Přináší-li radium vyléčení a zdraví tisícům lidí, jsme již morálně zavázáni učiniti vše, abychom dělníky zaměstnané při dobývání radia chránili před onemocněním. Ale pro to má správa státních dolů málo porozumění. Místo na zlepšení pomýšlí na zhoršení, zamýšlí dokonce nepřímo snížiti mzdy, ačkoliv týdenní mzdy dělníků v radiových dolech při 6 pracovních směnách jsou značně nižší než týdenní mzdy při dobývání uhlí, kde se pracuje průměrně jen ve 4 směnách. Nyní se má mzda dělníků snížiti zavedením pětidenního týdne. Budou-li tato opatření provedena, snížila by se mzda ročně o 400.000 Kč. Na zakročení Unie horníků a na úsilí kol. Pohla se podařilo poškozeným dělníkům v radiových dolech opatřiti 72.000 Kč jako odškodnění za dovolenou. Na jedné straně se jim nějaké peníze dávají, na druhé straně se jim však zase chce vzíti šestkrát tolik. Při tom jest postup, jehož užívá zvlášť byrokracie, přímo neslýchaný a hraničí již s fašismem. Při jednání, které se vedlo mezi závodní radou a správou dolu, nebylo zástupcům organisací dovoleno ani jedním slovem se vysloviti k věci. Něco takového netroufá si dnes již ani soukromý podnikatel. Musíme již přece říci těmto pánům, že nežijeme ani ve druhé, ani ve třetí říši a že si takové zacházení nedáme nikterak líbiti. Tito páni, chtějí-li již u státních dolů šetřiti, měli by v jiných věcech široké pole působnosti a nemusili by sahati na dělnické mzdy, beztoho bídné.

Musíme konstatovati, že ministerstvo sociální péče splnilo úplně svou povinnost k dělníkům v jáchymovských dolech. Také Unie horníků mohla úsilím kol. Pohla dosíci prodloužení dovolených pro tyto dělníky, a to jest úspěch, který bude míti neobyčejně dobré účinky zvláště po stránce zdravotní. Kdyby jiná ministerstva vyvinula tutéž iniciativu jako ministerstvo sociální péče, již dávno by byla ochrana dělníků v radiových dolech lepší.

Musím říci také několik slov o našich odpůrcích, z nichž především komunisté a národní socialisté strhli velký křik, že jsme zrádci, a obvyklým způsobem hanobili naše důvěrníky, když jsme zahájili boj o zlepšení situace dělníků v radiových dolech. Připomínám jen, že komunisté kdysi zahájili ohromnou štvanici proti naší straně, proti Unii horníků a především proti mně a kol. Müllerovi. V jejich časopisech a také v letácích, hromadně rozšiřovaných, se tvrdilo, že prý jsme v iniciativním výboru hlasovali proti dalšímu přikázání komunistického návrhu, aby byla učiněna opatření na ochranu dělníků v radiových dolech. Tehdy mohli jsme ovšem ihned vyvrátiti tuto nepravdu a konstatovati, že komunisté považovali věc dělníků v radiových dolech za tak vážnou, že nebyli ani přítomni ve schůzi, ve které se projednával jejich vlastní návrh. Právě tak tomu bylo při četných jednáních, schůzích a komisích, které jsme svolali ke zlepšení situace dělníků v radiových dolech a v nichž jsme konali positivní práci, zatím co odpůrci se jich vzdalovali nebo v nejlepším případě působili jako tiší účastníci. Nebudeme se dále ani diviti, když komunisté budou mluviti a hlasovati proti tomuto zákonu, snad se svým obvyklým odůvodněním, že jest namířen proti trvání Sovětského svazu. Ale jedno budou moci konstatovati i dělníci v radiových dolech, totiž to, že kdyby byli musili čekati na pomoc komunistů a národních socialistů, nebylo by se do dneška pro ně stalo ani to nejmenší.

Chceme dále zdůrazniti horlivou činnost a ochotnou podporu učenců a lékařů, především práce profesora dr Julia Löwyho, které vedly k prozkoumání příčiny nemoci a jimiž plicní rakovina byla uznána za nemoc z povolání u radiových dělníků. Výhod zákona účastní se i mnoho jiných průmyslových dělníků, tak dělníci v průmyslu sklářském a porculánovém, kde se jako nemoc z povolání ukazuje plicní tuberkulosa, stejně jako chemičtí dělníci při výrobě dusíku, kde počet onemocnění dýchacích orgánů povážlivě stoupá. Byli bychom rádi viděli, kdyby do zákona bylo pojato ještě několik druhů nemocí, jako na příklad u horníků a v textilních podnicích onemocnění dýchacích ústrojů. Tento nedostatek dá se snad během doby napraviti ještě tím, že se podle §u 7 zákona rozšíří seznam nemocí z povolání.

Při provádění zákona se obáváme, což chceme při této příležitosti ihned vysloviti, že neobyčejně velký úspěch, jejž zákon dělníkům přináší, bude většinou zmařen přímo trapnou praxí dělnických úrazových pojišťoven, hlavně pojišťovny pro Čechy. V tomto ústavu vytvořily se v poslední době poměry, které již nemají nic společného se sociální péčí a lidským porozuměním pro bídnou situaci mrzáků postižených úrazem. Byrokratický, sociálním opatřením nepřátelský a zpátečnický duch, který se tam zahnízdil, dusí i tu trochu sociálního obsahu, kterou zákon o úrazovém pojištění ještě má. Úzkoprsá byrokracie, která v tomto ústavu podle své libosti vládne velmi často bez jakéhokoliv citu pro lidskost a pro sociální právo, zavinila, že dělníci ztratili veškerou důvěru v tento ústav, jejž právem nazývají již jen "mačkadlem důchodů". Ačkoliv má skoro 900 mil. Kč jmění, hlavní činnost ústavu soustřeďuje se v hromadném odpravování důchodců. Často se proti právu a zákonu snižují důchody prostě bez lékařského vyšetření, a to osobám, které snad 3 nebo 4 měsíce dostávaly důchod určený při ukončení jejich léčení, tento důchod se zastavuje nebo citelně snižuje, ačkoliv v této krátké době není možno, aby se jejich stav zlepšil. Mohl bych zde uvésti nesčetné příklady: Tak byl dělnici, která přišla o oko, 30% ní důchod snížen postupně na 6%; jest mnoho dělníků, kteří ztratili paži, nohu, chodidlo nebo ruku a jimž se po několika měsících důchod podstatně snižuje, ačkoliv ústav ví, že chybějící údy nemohou zase narůsti a že se výdělečná neschopnost nemůže změniti ani přizpůsobením a zvykem na tento stav. Po ukončení léčení se důchody příliš pozdě přikazují, často musejí čekatelé čekati celé měsíce, než se ukončí administrativní řízení zahájené rychlostí úředního šimla: Z čeho má žíti dělník v době, kdy již nedostává nemocenské a nedostává ještě důchod, jest byrokratům v úrazových pojišťovnách lhostejné. Nepatrné zálohy, které se poskytují také příliš těžkopádně, zpravidla nestačí na živobytí.

Tyto poměry mají v zápětí neobyčejný vzrůst počtu sporů u rozhodčího soudu ústavu. Aby se tomu čelilo, domnívají se, že musejí projednávati žaloby takovým způsobem, který úrazovým důchodcům již předem odnímá všechnu víru ve spravedlnost. Může míti dělník důvěru v nestranné rozhodování soudu, když vidí, že se líčení promrskávají rychlíkovým tempem, neprovádí se důkladné lékařské vyšetření a nepřihlíží se ani k jiným důvodům v žalobě uvedeným? Jak se mohou u tohoto soudu vydávati spravedlivé rozsudky, když se jednoho dne vyřizuje 60 až 80 sporných případů? V 5 minutách se projedná jeden sporný případ, tedy zjišťování výdělečné schopnosti se provádí takřka na pohyblivém pásu. Takovým zacházením páchá se těžká křivda na důchodcích, kteří se stali mrzáky na bojišti práce. Zde by byla velice na místě změna těchto více než zahanbujících metod. Jak se cení důchodce, jenž jest nucen uplatňovati své právo před rozhodčím soudem, toho výmluvným svědectvím jsou již místnosti, z nichž se konají líčení. Kdo vstupuje do těchto bídných, dusných a tmavých děr jednacích síní, tomu mimovolně napadnou Dantova slova: Zanechte vší naděje, kdož sem vcházíte! Člověk zcela pudově cítí, že v těchto místnostech naprosto nemůže přebývati spravedlnost. Čekárna třetí třídy v některé z posledních železničních stanic na Podkarpatské Rusi jest salonem proti místnostem, v nichž se konají přelíčení rozhodčího soudu. Úrazová pojišťovna vybudovala sice novou budovu s tolika místnostmi, že celá část byla postoupena Státnímu statistickému úřadu, ale pro slušné jednací místnosti není v tomto novém domě místa. Aby čelil vzrůstu počtu žalob, zavedl si ústav praxi, která se rovná již spíše holému vydírání na důchodcích. Vydal úkaz, v němž se prohlašovalo, že se jízdné žalující straně nahradí v plné výši jen při první žalobě, při druhé žalobě nahradí se již jen útraty zpáteční jízdy, kdežto při dalších žalobách se poskytne jízdné jen tehdy, když se vyhoví žalobnímu požadavku. Tím má se důchodcům odníti možnost podávati vůbec žaloby, poněvadž většina z nich nemůže z vlastních peněz hraditi útraty jízdy do Prahy. Libovůli ústavu se tím otvírají dveře dokořán. Ačkoliv rozhodnutím horního senátu rozhodčího soudu byl tento zvláštní úkaz zrušen, a předseda to velmi případně odůvodnil tím, že úrazová pojišťovna jest pro pojištěnce a nikoliv pojištěnci pro ústav, připojuje se tento úkaz ještě dále k obsílkám ku přelíčení. Vůči veřejnosti vydává se ústav za instituci sociálně cítící, zvláště když jde o to, aby se při rozličných jubilejních slavnostech dostal do popředí. Při slavnosti desítiletého trvání republiky bylo na přilepšenou pro starobní důchodce určeno 6 mil. Kč, které ovšem ani zdaleka nestačí, aby neobyčejně nízké důchody byly přiměřeně zvýšeny. Zároveň bylo také usneseno snížiti pojistné premie o 1/2%, čímž se podnikatelům poskytuje roční dar 11 mil. Kč, a to v době, kdy již bylo jisto, že příjmy z pojistného klesají. Příjmy klesly od r. 1929 ze 145.49 mil. Kč na 140.48 mil. Kč r. 1930 a na 125.91 mil. Kč r. 1931. Proti tomu vzrostly částky úhrnného odškodnění úrazů z 92˙17 na 104.41 mil. Kč. Přes to byl podnikatelům příspěvek snížen. Podle tohoto stavu věcí hrozí nebezpečí, že dnešních 11.000 starobních důchodců ztratí dobrovolné příspěvky ke svým nepatrným důchodům.

Podle zákona č. 606/1919 Sb. z. a n. dostávají drahotní příspěvek jen ti důchodci, kteří jsou aspoň ze 42% nezpůsobilí k výdělku. Ostatní starobní důchodci dostávají již jen důchod od 5 do 20 Kč měsíčně. Že by tito chudáci byli krutě postiženi, kdyby nyní již neměli dostávati přídavků, nemusím odůvodňovati. Zákon o úrazovém pojištění, který od r. 1888 zůstal nezměněn, vyžaduje vůbec naléhavě, aby byl novelován. Jest to nutné již pro technický přesun, který se od té doby provedl v podnicích. Dnes se již neužívá k výrobnímu procesu jen parního stroje, nýbrž elektřiny, motorů a výbušných látek rozličného druhu, takže nebezpečí podnikových úrazů velmi značně vzrostlo. Jako důkaz toho budiž uvedeno, že jen v úrazové pojišťovně pro Čechy počet úrazů, za něž bylo poskytnuto odškodnění, vzrostl z 9308 r. 1921 na 20.445 r. 1931. Důchodci jsou poškozování i tím, že započítatelný roční výdělek jest ustanoven jen na 12.000 Kč, zatím co před válkou činil 2400 K. Důchody se tedy vyměřují příliš nízko proti skutečnému výdělku.

Všechny tyto nedostatky nám praví, že starý zákon se dá čím dále tím méně udržeti. Dále musí se napraviti zahanbující stav, že zemědělští dělníci stále ještě nepodléhají povinnému úrazovému pojištění. Dnes, kdy motory a stroje vtrhly do nejmenšího zemědělského podniku, musí se považovati za sociální zaostalost, že dělníci, kteří při zemědělství stali se mrzáky, nemají ani nejmenších nároků na zaopatření.

Co jsem zde uvedl o úrazovém pojištění, přímo volá po reformě zákona. Jen bude-li provedena, uplatní se plně výhody zákona o odškodnění nemocí z povolání. Doufáme v to a přejeme si jen, aby se ministrovi sociální péče, který ve své dosavadní činnosti projevil tolik sociálního porozumění a lidského citu, podařilo odstraniti odpor, který se mu bude stavěti do cesty při řešení tohoto úkolu.

Ke konci chci promluviti ještě několik slov o událostech, které se nyní dějí při stávce stavebních dělníků v severních Čechách. Jest to holé, surové násilí, které páchají stavební podnikatelé na stavebních dělnících a proti němuž musíme co nejostřeji protestovati. Při tomto boji mají stavební dělníci jistě právo na své straně. Jak známo, mzdový rozhodčí soud v Praze, tedy zřízení opírající se o zákonité základy, ustanovil mzdy dělníků zaměstnaných ve stavební živnosti pro obvod liberecké obchodní komory v téže výši jako vloni. Ale páni stavitelé chladnokrevně nedbali tohoto právního rozhodčího výroku a snížili mzdy o 10%. Kromě toho byly dělníkům předloženy k podpisu reversy, jimiž se měli zavázati, že budou pracovati za mzdy svévolně snížené, jinak že budou propuštěni. Dělníci odpověděli na to pochopitelně stávkou. Podnikatelé nyní vynakládají všechno úsilí, aby tuto stávku potlačili. (Posl. Babel [německy]: Vy sami!) Vy byste měli nejméně příčiny něco říkati, když pozorujete chování své strany ve stávkovém území. Svaz podnikatelů se dokonce neostýchá vykonávati neslýchaný nátlak na podnikatele, kteří se drží rozhodčího výroku, ba dokonce je nutiti, aby rozhodčího výroku nedodržovali. V tomto neuvěřitelném tažení, jímž mají býti stavební dělníci zbaveni svých práv, zvlášť řízně pracuje tajemník svazu podnikatelů dr Pettera, který se neostýchá užíti žádné hrozby, aby ve všech stavebních podnicích dosáhl tohoto zřejmého porušení práva.

Měli bychom se tedy domnívati, že tento veskrze spravedlivý boj stavebních dělníků měli by všichni podporovati, a to zvláště úřady, které by přece měly býti do jisté míry povinny učiniti vše, aby se uplatnil rozhodčí výrok pražského mzdového rozhodčího soudu. Ale není tomu naprosto tak. Místo aby úřady usilovaly pomoci, aby se stávka uspokojivě ukončila, nebo aspoň zaujímaly neutrální stanovisko, staví se zřejmě za podnikatele. Zvláště v okrese teplicko-šanovském staví se státní úřady zřejmě do služeb stavitelů. Neužívají jiného prostředku, než že pouštějí na stávkující četníky a policii. Každá schůze stavebních dělníků se rozhání, jakékoliv stavění stávkových hlídek jest zakázáno. Právo koaliční je zrušeno. S neobyčejnou surovostí častují četníci dělníky pažbami a kopanci. Tamějšího okresního hejtmana nelze pohnouti, aby učinil přítrž bezohlednému řádění četnictva. Skoro se zdá, že všechno směřuje k tomu, aby v tomto okresu došlo k novému krveprolití. Hanebné chování úřadů připouští domněnku, že pomáhají udusiti tuto spravedlivou stávku a že chtějí donutiti stavební dělníky, aby uznali drzé snížení mezd, provedené podnikateli.

Žádáme tedy vládu, aby zde zasáhla a ihned učinila přítrž bezohlednému a vyzývavému chování úřadů ke stávkujícím stavebním dělníkům. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Vaculíkovi.

Posl. Vaculík: Slavná sněmovno! Lidstvo žije obětmi. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Bez vzájemného obětování nebylo by života. Oběť jedněch ve prospěch druhých je životní nutností. Pokud lidstvo nebylo porušeno chytráckou sobeckostí, nutnost oběti uznávalo a obětující byli oslavováni, ctěni a odměňováni. Odchovanci naší moderní doby a našich moderních názorů mají však jiné náhledy. Když jsou oběti přinášeny jinými, uznávají je. Mají-li však něco obětovati, je zle. Vzájemnou obětavost jednoduše neuznávají. Jsou tvrdí srdcem k jiným. Tato slepá, pošetilá, nerozumná sebeláska je moderní nemocí lidstva. Ani hospodářská, ani politická, ani tělesná nemoc není tak zlá a osudná jako bezcitnost a sobeckost v naší době, protože podetínají kořeny života a vedou lidstvo k všeobecnému úpadku.

Dělníci a zaměstnanci přinášeli po dlouhá léta své zdraví a své životy v oběť pro potřeby společenské. Jejich odměnou nebylo uznání, ani odškodnění, ale život plný útrap, které měly důsledky i na potomstvo. Proto ký div, že dělnictvo volalo již v minulém století po odpomoci a po nápravě. Konečně po zesíleném volání, zvláště po válce, začalo se jednati o odškodnění nemocí z povolání. Teprve však r. 1925 konána byla sedmá mezinárodní konference, na níž byla schválena konvence, zavazující státy k uskutečnění odškodnění nemocí z povolání. Kdyby bylo více smyslu pro oběti dělnické, bylo by již dávno došlo nejen ke schválení konvence, nýbrž i k odčinění tohoto nemilosrdenství vůči dělníkům buďto soukromým způsobem anebo dávno vydaným zákonem.

O našem sociálním pokroku bylo slyšeti dosti chvály. Doba projednávání tohoto zákona však příliš o tom nesvědčí. Vždyť teprve po 7 letech od dohodnutí a schválení konvence v Ženevě, když již 20 států konvenci ratifikovalo, dochází u nás ke schválení konvence a projednání příslušného zákona. Mimo Italii jsme posledním evropským průmyslovým státem, který ještě neprovedl, co bylo sjednáno i za souhlasu zástupců našeho státu. Mnoho cti nám to nedělá. Je to pouze důkazem, jak u nás jde sociální pokrok těžko kupředu. Dnes napravujeme aspoň částečně tuto zaostalost, t. j. napravujeme ji tak, jak se dala prosaditi. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Odčiníme při nejmenším zjevy, které byly a jsou nejbolestnější. Vždyť život mnohých dělníků je životem stálých obětí.

Horník pracuje hluboko pod zemí ve vzduchu plném prachu, otravných plynů a bacilů, ve vlhku nebo horku, při matném světle leže, sedě, skrčeně, shrbeně nebo nataženě za praskotu dřevění, sypání nebo padání kamenů, v nebezpečí ohně a výbuchu plynu. Kdyby mnohý, poměrům těm nezvyklý člověk byl v některou chvíli v situaci horníka, zešedivěly by mu vlasy, nestalo-li by se mu něco horšího. Zvláště nedávno zavedené sbíjecí a šramovací stroje rozmnožily nemoci horníků. Není proto divu, když horníci vinou pracovního systému onemocní a pro zrakovou, plicní, žaludeční, svalovou neb jinou nemoc stávají se předčasně práce neschopnými. I na koksovnách je zdraví ohroženo. Otravné plyny, střídání tepla s chladnem, vliv různých chemikálií ničí slabší a ohrožuje silné. Podobně trpí dělníci v hutích železných a kovodělníci vůbec. Velký žár ničí oči, výpary plíce a žaludek, hřmot sluch a zvláštní způsob práce a napětí nervové i tělesné celé tělo. Ve sklářství, jak je známo, při tavení, vyfukování, barvení a broušení skla a pod. pracích povstává onemocnění a ochromení smyslů i některých údů. Všeobecně se ví, že textilní dělnictvo má po čase zdraví ohrožené. Již na potkání lze poznati textilního dělníka. Churavost mu hledí z očí. Podobné účinky vidíme v kloboučnických dílnách, vápenkách, cementárnách, kamenných lomech, v továrnách chemických a pracujících s chemikáliemi, v koželuhovnách, tabákových továrnách, papírnách atd., ba dokonce jsou infekční nemoci i v zemědělství.

Také moderní taylorismus, racionalisace, běžící pás a jak se to vše nazývá, jsou systémy, kterým i nejzdravější synové a dcery národa předčasně podléhají. Jako v politice trpí a jest ohroženo lidstvo t. zv. moderní pseudodemokracií, jako v hospodářství se utloukáme pochybným liberalismem a moderní šalebnou svobodou, jako v kulturním směru se honíme za systémy a cíli spekulačními marnivé jakosti a namnoze odstraňujeme to věčně trvalé a stále platné, tak i ve výrobě jsou žádány na zaměstnancích takové výkony, že jimi podkopáváme zdraví velké části státních zaměstnanců. Pro budoucnost národa, pro záchranu širokých vrstev lidových jest potřeba učiniti vše možné, aby krutý osud a následky současného vývoje byly zmírněny, odškodněny a pokud možno odstraněny. A v tom je důležitost návrhu zákona o odškodnění nemocí z povolání.

Každá novota, i dobrá, má-li býti uskutečněna a rozumně provedena, má potřebí trojího druhu lidí: předně fanatiků a nadšenců, kteří se ženou za uskutečněním novoty bez dlouhého uvažování o možnostech a nemožnostech provedení. Vidí jen její skutečné nebo zdánlivé výhody, a to jim stačí. Druhý tábor jsou bázlivci a lidé příliš úzkostliví. Ti shledávají a vymýšlejí kde jaké námitky proti novotě, jen aby její uskutečnění zadrželi nebo znemožnili. Za třetí je třeba lidí rozumných a rozhodujících, kteří se ani slepě dopředu neženou, ani se strachy před novotami netřesou, nýbrž kteří mají smysl pro správný postup a podle možnosti jej uskutečňují. Odškodňování nemocí z povolání mělo patrně tyto 3 kategorie lidí špatně rozdělené, protože příliš dlouho vítězili ti, kteří sbírali, vymýšleli a uváděli všemožné protidůvody, aby odškodnění nemocí z povolání buďto znemožnili nebo aspoň co nejvíce oddálili. Příležitosti k podobným machinacím bylo dosti.