Předseda (zvoní): Přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. Kasper, Šalát, Štětka; na straně "pro" pp. posl. Nový, dr Schollich, Katz, Vaculík, Blatná.

Dávám slovo prvnímu řečníku přihlášenému na straně "proti", p. posl. Kasperovi.

Posl. Kasper (německy): Slavná sněmovno! Projednáváme vládou předložený návrh zákona o odškodnění nemocí z povolání.

Neváhám prohlásiti, že my, národní socialisté, ačkoliv leccos bychom na něm ještě vytkli, vítáme tento návrh z dvojího důvodu: jednak proto, poněvadž jest to úplně v duchu našich požadavků, které jsme v této věci již několikráte vznesli, jednak proto, poněvadž se tímto návrhem konečně opět jednou prolomí již řádně dlouho trvající klid v sociálně-politickém dělnickém zákonodárství.

My němečtí národní socialisté ještě nikdy jsme neodepřeli svého souhlasu k opatřením, která znamenají skutečně sociální pokrok úplně lhostejno, pro kterou stavovskou skupinu nebo vrstvu obyvatelstva.

Bohužel, v posledních 1 až 2 letech - pro nečinnost v soc.-politickém oboru - měli jsme velmi málo příležitosti, abychom toto své stanovisko veřejně projevili v zákonodárných sborech tohoto státu. Naprosto nehledě k tomu, že se poslanecká sněmovna - přes nynější hospodářskou krisi, přes hlad, nouzi a bídu - schází jen zřídka, a když již se sejde, většinou jen ke schůzím z rozpaků, v poslední době projednávalo se jen velmi málo sociálně politických předloh. Naprosto nezneuznáváme oněch potíží, které se dnes vyskytují. Mimo to až příliš dobře víme, že zde nerozhoduje právo, nýbrž holá moc. Dostalo se nám dostatek důkazů, že na základě dnešního složení vlády opatření, která byla již dávno naléhavá, nevyřizují se s hlediska nutnosti, nýbrž jedině a pouze podle mocenských poměrů a kompromisem. To musí vésti k váznutí a k potížím, ne-li dokonce k úplnému ochromení celého zákonodárného ústrojí nebo k naprosto neuspokojujícím řešením.

Jinak nelze vylíčiti stav, který právě trvá a který především vedl k naprosto neodpovědné nečinnosti v oboru sociální politiky, jakož i v potírání krise.

V opaku k nynějším poměrům přece bychom se však byli domnívali, že vláda, která jest utvořena také ze sociálních demokratů, musila by se v dnešní těžké době nouze vzchopiti, a by nynější krutosti zmírnila zdravou a lepší sociální politikou. Byli bychom se musili domnívati, že taková vláda - jestliže jí skutečně vážně záleží na zachování pokoje a pořádku - nedá si ujíti ničeho, aby uchránila hospodářsky slabé před využitím, aby je ochránila před zoufalstvím a zkázou. Než, jak se zdá, aspoň u některých složek vlády není pro to nutné dobré vůle. Jinak nebylo by bývalo možno, aby se ke strašlivým událostem, k nimž dochází venku v průmyslových oblastech - ovšem většinou německých přihlíželo tak nečinně, jak se to děje již několik měsíců.

Porovnáme-li velikost nynější hospodářské nouze, musíme tedy říci, že výsledek dosavadní československé sociální politiky a potírání krise jest bohužel příliš hubený a nuzný.

Od novelisace sociální péče o nezaměstnané podle tak zvaného "gentského systému", přes to přese všechno ještě nedostatečné, provedené již r. 1930, a mimo poskytnutí několika úvěrů, o nichž nemáme nejmenší kontroly, jak se s nimi naložilo, nestalo se nic, co by snad mohlo činiti nárok na opatření k potírání a zmírnění nouze a nynější bídy.

Než v soc.-politickém oboru již po léta čekají na své vyřízení nesmírně naléhavé otázky. Mimo několik vládních nařízení podřadného významu zasluhují zmínky od počátku r. 1931 pouze návrhy zákonů o započtení nepojištěné služební doby, o pracovních soudech, o trestním soudnictví mladistvých, o zavírání obchodů a o prodloužení ochrany nájemníků. Naprosto nehledě k nedostatkům těchto zákonů byl jimi splněn pouze zlomek nynějších požadavků zaměstnanectva. Naprosto bez povšimnutí zůstala vsak v této době většina oprávněných a většinou nesmírně naléhavých požadavků dělnictva nejhůře postiženého hospodářskou krisí. Zatím co na zákon o bankách, o dani z obratu a lihový zákon, jakož i na jiná opatření vynaložilo se mnoho času - ač je nelze dobře nazvati prostředky k potírání krise - stále ještě čekají na své vyřízení požadavky, které se stávají stále naléhavějšími: opatření dostatečné práce, pojištění proti nezaměstnanosti, zákonná úprava kolektivních smluv a smírčích soudů, zákonná opatření proti svévolnému zavírání podniků, zvýšená péče o staré atd. Zde jmenované požadavky jsou neobyčejně naléhavé, uvážíme-li nynější hospodářskou nouzi. Musí býti co nejrychleji vyřízeny, má-li se poskytnouti skutečná pomoc dělnictvu, zápasícímu za svou existenci.

Nouze širokých vrstev vzrůstá den ze dne. Stále ještě se vykazuje daleko přes 600.000 hlášených nezaměstnaných v tomto státě. To znamená jinými slovy, že ve skutečnosti máme asi 1 milion nezaměstnaných, kteří již po měsíce se svými rodinami hladovějí a strádají. Ústavy pro prostředkování práce hlásily sice koncem dubna slabý pokles počtu nezaměstnaných. Tento pokles nastal však jen tím, že z části začali opět pracovati sezonní dělníci, ale také nikoliv na posledním místě tím, že četní nezaměstnaní byli vyloučeni z vyplácení podpor. Ale čísla nezaměstnaných, vykázaná ústavy pro prostředkování práce, nesmějí nikterak sváděti k nějakému mylnému názoru, jako by byl zaznamenán znatelný pokles hospodářské nouze a jako by hospodářská krise povolovala. Nezaměstnanost průmyslového dělnictva nejen trvá, nýbrž spíše ještě stále stoupá. Stále dochází k novému zavírání závodů, k novému omezování provozu a k propouštění dělníků.

Dal jsem si práci a vlastní akcí jsem vyšetřil nouzi v jednotlivých obcích v území obydleném Němci. Ochotou většiny německých obcí, přes největší sociálně-demokratické protiopatření podařilo se mi opatřiti dosti důkladný průkazní materiál o hospodářské nouzi v německých krajích. Z části jsem výsledky této akce uveřejnil již ve výtahu. Zhodnocení těchto šetření v zájmu těžce postižených krajů bude následovati. Aniž tedy s tohoto místa probírám snesená data, chci jen dovolávaje se jich uvésti, že podávají přímo strašlivý celkový obraz, který daleko přesahuje nejhorší domněnky. Zvlášť těžce jsou postiženy jednotlivé kraje, v nichž - beze zveličování - došlo k úplnému zhroucení hospodářství. Ve všech německých průmyslových krajích - ale i v mnoha zemědělských krajích - vidíme nesmírné zbídačení všech pracujících lidí. Nouze širokých vrstev průmyslového dělnictva také dnes ještě stále stoupá. S nouzí vzrůstá však také zoufalost těchto lidí; neboť nevidí ani nejmenší známky blížícího se zlepšení. Mimo to cítí, že jsou ve vší své bídě a starosti úplně opuštěni, poněvadž nedochází ani k nejprostším pomocným opatřením, která by měly provésti stát a společnost. K tomu se druží ještě tlak vykonávaný podnikateli, jehož účelem jest snížením hladových mezd dosíci dalšího zhoršení životního stavu širokých vrstev. Že tomu tak jest, o tom svědčí již hornická stávka a dokazuje to také boj, který musí vésti severozápadočeské stavební dělnictvo o zachování dosavadních, smluvně zajištěných mezd.

Jest to teror, když zaměstnavatelé ve stavební živnosti využívajíce nynější hospodářské nouze se zdráhají platiti mzdy stanovené mzdovým rozhodčím soudem. Dohnali tím stavební dělnictvo do stávky trvající nyní již přes tři týdny, která se již nesmírně rozšířila. (Posl. Krebs [německy]: Nač vlastně jsou tedy mzdové rozhodčí soudy?) Ano, a tážeme se také, co je s úřady, které by přece měly dozírati na dodržování těchto výroků rozhodčích soudů. (Posl. Krebs [německy]: Při každé hnědé košili jsou nervosní!) Ano, jsou příliš zaměstnány a na takovéto věci již jim nic nezbývá.

Tak jako v hornické stávce jde také zde o úplně oprávněné vzepření postiženého dělnictva proti svévoli a zbídačení. Hornická stávka právě tak jako nynější stávka stavebního dělnictva jsou zřejmými známkami dnešní doby, kterou by měli správně poznati a hodnotiti především odpovědní činitelé. Tyto spontánní projevy boje a vůle však také zdůrazňují, jak jest nutno, aby dosavadní klid byl co nejrychleji vystřídán zvýšenou činností v oboru sociálně-politickém a v otázce potírání krise, nemá-li se zoufalá nálada, převládající u veškerého dělnictva, projeviti jiným způsobem. Odpovědnost za výbuchy zoufalství všeho druhu mají nésti za všech okolností ti, kteří jsou tím vinni nebo aspoň spoluvinni, neděje-li se nic nebo jen málo, co by mohlo úspěšně čeliti nynější nouzi a jejím následkům.

Dnes předložený návrh zákona o odškodnění nemocí z povolání neobsahuje ovšem také žádných opatření k potírání hospodářské nouze a jejích těžkých následků. Přes to však musíme jej vítati, poněvadž jest aspoň s to zajistiti nikoliv bezvýznamnému počtu pracujících lidí právo, které jim již dávno přísluší, a aspoň z části sejmouti s nich starost o budoucnost. Konečně má dojíti k tomu, že se s nemocemi z povolání tak často se vyskytujícími má nakládati jako s úrazy a mají se také tak odškodňovati. Není to ovšem nějaký nový vynález, nýbrž pouze byla se světa zprovozena politování hodná zaostalost a tím splněn jeden ze starých oprávněných požadavků dělnictva. Tím jsme pouze doplnili to, co v jiných evropských a mimoevropských státech jest již dávno zavedeno.

Studium nemocí z povolání, jejich poznání a obrana proti nim, sahají až do 15. století. Lékaři a sociální politikové zvláště v nejnovější době zabývají se stále více touto význačnou otázkou. Prvá země, která zavedla ochranu dělníka proti nemocem z povolání, bylo Švýcarsko. Takováto zákonná ustanovení mají tam již od r. 1877, ovšem nejprve se týkala pouze onemocnění z fosforu a otrav olovem. Platná ustanovení byla však neustále zlepšována a rozšiřována, takže již roku 1918 nemoci z povolání byly téměř úplně pojaty do úrazového pojištění. V této souvislosti zaslouží zmínky, že VII. sjezd "Mezinárodní organisace práce" již dne 10. června 1925 přijal úmluvu o odškodnění nemocí z povolání. Tato úmluva, která jest zároveň předložena, zavazuje zúčastněné státy, aby nemoci z povolání, pokud jde o jejich odškodnění, postavily na roveň podnikovým úrazům a aby za nemoci z povolání pokládaly takové nemoci a otravy, které byly způsobeny olovem a rtutí a jejich sloučeninami a směsemi a otravou snětí slezinnou.

Povinnost podati tento zákon byla tedy tímto dána vlastně již před 7 lety. Asi 20 států tuto úmluvu také již ratifikovalo. Tak již po léta odškodňují nemoci z povolání v rámci úrazového pojištění v Německu, Rakousku, Anglii, Francii, Švýcarsku, ve Spojených státech, v Maďarsku, v Jugoslavii, v Polsku, v Japonsku atd.

Jest tedy pro nás nejen pouhou samozřejmostí, nýbrž spíše nucenou povinností, jestliže nyní také Československo téměř po sedmiletém studiu konečně uskutečňuje to, co ve Švýcarsku jest zavedeno již půl století, v Německu a také v jiných státech již od roku 1925. (Posl. Krebs [německy]: Československu to trvalo tak dlouho, že se toho předseda Mezinárodního úřadu práce již nedočkal!) Ano, ačkoliv to tak často připomínal a dožadoval se, aby to také v tomto státě bylo doplněno.

Tento návrh zákona jest tedy pouze řádně opožděným splněním dávného závazku.

Uzákonění projednávaného návrhu jest tím naléhavější, že právě pokračující industrialisace přinesla s sebou celou spoustu těžkých onemocnění, která se vždy vynořují u téže skupiny povolání nebo při výkonu téhož povolání, a proto také byla nazvána "nemocemi z povolání". Tyto nemoci vznikají škodlivým vlivem pracovního postupu nebo výkonu práce. Zanechávají podobná poškození jako úrazy, jimž musí tedy býti postaveny úplně na roveň. Pokud jde o působení, můžeme rozlišovati dva druhy účinku: jednak škodlivý účinek látek, jichž se užívá při výkonu práce (na příklad olovo, rtuť, fosfor atd.), jednak však také škodlivý účinek, vyplývající snad z pracovního místa a jeho vlastnosti (na příklad horko, zima, plyny, vlhkost, prach atd.). Onemocnění vnikající těmito vlivy nikoliv náhle, nýbrž ponenáhlu, působí snížení výdělečné způsobilosti, ne-li vůbec trvalou nezpůsobilost k práci. Jest tedy úplně odůvodněno, jestliže se také pro tato onemocnění, tak jako se to děje při úrazech, stanoví určité důchody, aby takto postižení po svém vyloučení z nemocenského pojištění nebyli prostě ponecháni svému osudu.

Mimo to dělníci postižení takovýmito nemocemi z povolání jsou také často nuceni změniti povolání, aby znovu neohrozili své těžce poškozené zdraví. Změní-li povolání, vydělávají většinou méně, jest to tedy pro ně újma na výdělku. Jest tedy úplně odůvodněno, když se také pro tyto případy zavádějí zvláštní důchody, aby se zajistila existence těchto lidí. Při tom nesmíme ponechati beze zmínky, že lidé s nemocemi z povolání jsou ovšem také méně schopni čeliti jiným nemocem. Ale také nemocenské pojišťovny nemohly by trvale jen tak beze všeho nésti právě z tohoto titulu vznikající a stále vzrůstající zatížení, zatím co by se postiženému vyplácením nemocenského nanejvýš po dobu jednoho roku neprospělo.

Ze všeho toho, co jsem řekl, musí každý právně myslící člověk sám sebou dojíti k poznání, že nemoci z povolání třeba posuzovati jinak než všechna jiná onemocnění a že tedy musí býti postaveny na roveň úrazům.

Podaný návrh zákona snaží se co možno nejvíce vyhověti těmto daným skutečnostem. Nemusíme k tomu zaujímati žádného zvláštního stanoviska, jestliže se v §u 1 tohoto návrhu dovolává zákona o úrazovém pojištění dělníků ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. ex 1888, dále zák. čl. XIX/1907 o nemocenském a úrazovém pojištění průmyslových a obchodních zaměstnanců, jakož i zák. čl. XIX/1900 o pomocné pokladně zemědělského dělnictva a čeledi, jakož i všech doplňků. Tím projevuje se ne pouze nejednotnost, ale také potřeba reformy veškerého úrazového pojišťovnictví, do něhož mají býti vložena nebo k němu připojena ustanovení o odškodnění nemocí z povolání. O naléhavě nutné reformě úrazového pojištění, více než zastaralého, zmíním se ještě na jiném místě.

§ 2 návrhu zákona uvádí, že se podle zákonných ustanovení za nemoci z povolání považují nemoci vypočtené ve zvláštní příloze, pokud byly způsobeny výkonem povolání v některém druhu podniku, rovněž podrobněji uvedeném. Při tom pojem "nemoci z povolání" není nijak jasně opsán, což jistě způsobí mimořádné potíže a povede ke sporům všeho druhu. Vypočítávají se však nemoci nebo druhy podniků. Všeobecně mohli bychom s tímto řešením souhlasiti, poněvadž snad nejvíce umožňuje, aby se zabránilo příliš velikým krutostem. Souhlas k tomuto řešení lze dáti především také proto, poněvadž § 7 ustanovuje, že seznam nemocí z povolání, bude-li toho třeba, lze doplniti vládním nařízením. Bylo by však bývalo účelné a v zájmu věci, kdyby pro to bylo také ustanoveno právo spolurozhodování odborových organisací, poněvadž jistě do věci řádně vidí a proto také mohou přicházeti s velmi cennými podněty. Jinak jest jistě zbytečné zabývati se podrobněji celkem 25 různými druhy onemocnění, uvedenými v návrhu, poněvadž při tom jde vesměs o nemoci, pro něž pojem "nemoc z povolání" jest úplně na místě a také ve většině jiných států jsou posuzovány jako nemoci z povolání.

Tento návrh zákona připomíná velmi silně říšsko-německý zákon. V jednotlivostech zaslouží zvláštní zmínky zařazení onemocnění rakovinou plic, způsobenou vyzařováním radiových paprsků, které se neobyčejně často vyskytuje zvláště u horníků v Jáchymově. My a především kol. posl. Geyer několikráte vznesli jsme požadavky na ochranu osob, které jsou zaměstnány v podnicích, které dobývají a zpracují radium nebo ho používají. Připomínám po této stránce návrh kol. Geyra, který byl naposled znovu rozdán jako tisk 129. Plným právem upozorňuje kol. Geyer v odůvodnění svého návrhu na to, že "zákonná ochranná opatření proti škodlivým vlivům radia stala se naléhavou sociální otázkou, která vyžaduje úpravy zvláštním zákonem." V tom, že tato nemoc z povolání byla zařazena do tohoto návrhu zákona, spatřujeme tedy nejen splnění sociálního závazku, nýbrž i splnění oprávněného požadavku, který jsme několikráte vznesli v zájmu dělníků v uranových dolech, osob v radiových laboratořích, lékařů a pomocného personálu, kteří léčí radiem atd. Úplně zbytečné zdá se mi, abych podrobněji doporučoval, aby byla do zákona pojata také onemocnění způsobená olovem, fosforem, arsenem, manganem atd. Tyto látky, škodlivé pro zdraví, samy sebou odůvodňují zvláštní ochranu oněch osob, které vykonávajíce své povolání, přicházejí s nimi do styku a jejichž organismus jest tím vydán těžkým škodlivým jejich vlivům. Naléhavé potřebě se jistě vyhoví tím, že budou zahrnuta všechna onemocnění, která vznikají zaprášením plic prachem křemenitým a železitým. Tak šetřením v roce 1901 se zjistilo, že z 2015 kamenických dělníků, pracujících 10 až 15 let, třetina všech kameníků stala se obětí tuberkulosy. Neméně jest stejných onemocnění také při dělnících porculánových a kovodělnících, pilníkářích, brusičích skla atd. Pokládám za důležité upozorniti také na to, že návrh pamatuje také na osoby ve službách veřejné nemocenské péče, neboť nemoci infekční, které si někdo přivodil, vykonávaje své povolání, pokládají se za nemoc z povolání a tedy za úraz a tak se o nich jedná. Lékaři, ošetřovatelky nemocných a veškerý pomocný personál budou moci od nynějška dostávati důchod, jestliže, vykonávajíce svou službu, stali se obětí nákazy. Dosud v nejlepším případě měli nárok na dávky nemocenského pojištění v zákoně stanovené, v nejvyšší výměře jednoho roku. Zákon, který má býti usnesen, napravuje tedy také zde dosavadní velké bezpráví. Těchto několik málo odkazů na druhy nemocí, uvedené v návrhu zákona, postačí snad k objasnění našeho stanoviska.

Není však pochyby, že by bylo lze poukázati také na řadu nedostatků, především proto, že nejsou uvedena onemocnění, jimiž by se měl seznam doplniti. Poněvadž však, jak již uvedeno, ustanovení § 7 umožňuje kdykoliv doplnění, budiž v této souvislosti od toho upuštěno. Jednak pro pokrok lékařských věd a jednak pro moderní pracovní a výrobní metody bude však třeba v nejkratší době provésti nikoliv bezvýznamné doplňky. Není pochyby, že pokračující zmechanisování, dále racionalisace a zvýšené popohánění mají a budou míti v zápětí další druhy nemocí z povolání. Podle zkušeností, kterých bude lze v nejbližší době získati, bude jistě třeba rozšíření zákonných ustanovení na nemoci z povolání. My učiníme jistě vše, co lze učiniti, abychom mohli vykonávati náležitý vliv na nutné doplňky.

Především lituji, že návrh zákona neobsahuje vlastně žádná anebo jen málo ustanovení, jak zabrániti nemocem z povolání. Oněch několik málo zákonných ustanovení v tomto směru podle mého mínění naprosto nestačí a potřebuje naléhavě doplnění. Bylo by bývalo jistě věcí vládního návrhu, aby přihlížel k této nutnosti. Pracovní síla národa jest nejvyšším statkem, chrániti ji musí býti nejvyšším úkolem. Pouze nízkými důchody po onemocnění a vyloučením z výrobního procesu, které jest s tím spojeno, nic se nepomůže. Musíme se naopak snažiti, abychom sprovodili se světa nemoci z povolání anebo omezili je na nejmenší míru, abychom uchránili pracující lidi před předčasnými chorobami a zkázou. Bohužel v tomto návrhu zákona takováto ustanovení chybí téměř úplně.

Jsem si plně vědom, že ve chvíli, kdy nemoci z povolání podléhají oznamovací povinnosti, bude lehčeji možno pečovati o vhodná ochranná opatření. Nezneuznávám ani skutečnosti, že také podnikatelé, až zákon nabude účinnosti, sami budou projevovati vyšší zájem na odvrácení nemocí z povolání, budou-li se musiti obávati, že pro větší počet onemocnění budou jejich podniky zařazeny do vyšší nebezpečenské třídy úrazového pojištění. V této souvislosti třeba se také zajisté zmíniti o ustanovení §u 5 tohoto návrhu zákona, který zavádí tak zvané "přechodné nebo dodatkové důchody". V tomto ustanovení se praví, že důchod lze poskytnouti také tehdy, je-li obava, že se nemoc z povolání bude opakovati nebo že se zhorší, když pojištěnec zůstane i nadále ve svém místě. Naprosto nehledě k tomu, že nemůžeme úplně souhlasiti s ustanovením "může", poněvadž se rozhodnutí ponechává volnému uvážení nositele pojištění, ani v tomto ustanovení nevidíme ještě postačujícího opatření, aby se zabránilo nemocem z povolání. Spíše by musila býti závazně zákonem ustanovena účinná preventivní opatření. Jedním slovem, měly by býti vydány jasnější předpisy na ochranu života a zdraví pojištěnců, než jak jest tomu dosud na základě úplně zastaralého zákonodárství. Ochrana zdraví jest národohospodářský činitel. Každá nemoc, která poškozuje pracovní způsobilost, působí národohospodářskou škodu. Opatření na ochranu zdraví jsou tedy nejen něčím charitativním, nejen otázkou dobrého srdce, nýbrž i hospodářského myšlení.

Opatření, jak zabrániti nemocem z povolání, jsou tedy vesměs ve všeobecném zájmu. Při tom nesmělo by však zůstati pouze při přesných předpisech pro příslušné závody a podniky, pro jednotlivá pracovní zařízení atd., nýbrž měla by býti také rozšířena oprávnění závodních a revírních rad, zaveden zvláštní lékařský živnostenský dozor, zvláštní pracovní inspektoři, zákonem musilo by býti nařízeno provádění periodických prohlídek a lékařského dozoru a více podobných věcí. Účelem všech těchto zařízení musí býti, aby stlačila nebezpečí onemocnění na nejnižší míru. Tomuto úsilí byla by měla také vyhověti vládní předloha a podle toho měla by býti doplněna a rozšířena příslušnými ustanoveními. Že se to nestalo, třeba pokládati zajisté za nikoliv bezvýznamný nedostatek zákona.

Ostatní paragrafy návrhu obsahují většinou jen nutné doplňky proti nynějšímu zákonu o úrazovém pojištění. § 4 zavádí oznamovací povinnost pro nemocenské pojišťovny a rovněž i pro každého lékaře. Pokud jde o rozhodnutí při nemocech, které byly způsobeny, než zákon nabyl účinnosti, musíme žádati, aby rozhodnutí nebylo ponecháno nositeli pojištění, nýbrž aby povinnost k tomu byla prohlášena za závaznou.

Neméně oprávněným jest také požadavek, aby nejzazší hranice zpětné platnosti nebyla stanovena 1. lednem 1929, nýbrž vzhledem k velmi pozdnímu vydání tohoto zákona aby byla přeložena na dobu dřívější. Jestliže tedy můžeme všeobecně dáti svůj souhlas k tomuto návrhu, musíme tím spíše zdůrazniti, že k jeho provádění chováme dosti nedůvěry. S činností dělnického úrazového pojištění nemáme, bohužel, dosud takové zkušenosti, která by nám byla zárukou, že zákonná ustanovení o odškodnění nemocí z povolání budou prováděna skutečně bezvadně a k spokojenosti postižených. Podle dosavadní prakse dělnického úrazového pojištění musíme se spíše obávati právě opaku. Tak jako jsme to stále a stále musili opětovně konstatovati při projednávání úrazu, také u nemocí z povolání ukáže se zajisté prakse tohoto ústavu, která jest bohužel v pravém opaku ke skutečným zájmům postižených. To bude míti za následek, že sta lidí, kteří se stali obětmi nemoci z povolání nebo ještě se stanou, budou těžce zklamáni ve své naději v důchod nebo se budou domnívati, že jsou velmi zkráceni. Úsilí dělnického úrazového pojištění směřovalo vždy k tomu, aby důchod byl vyměřen co možno nejníže nebo aby jednou přiznané důchody po krátké době byly opět sníženy nebo úplně odňaty. Aby osoby postižené nemocemi z povolání byly uchráněny před těžkým poškozením a zkrácením, musila by býti současně s tím, kdy tento zákon nabude účinnosti, úzkoprsost, kterou bohužel u tohoto ústavu vidíme, nahrazena také sociálně spravedlivým výkladem zákonných paragrafů.

V souvislosti se stanoviskem k projednávanému návrhu zákona třeba se také několika málo slovy zmíniti o nynějším dělnickém úrazovém pojištění. § 1 vládního návrhu ustanovuje, že odškodnění nemocí z povolání provádí Dělnická úrazová pojišťovna. Uvedl jsem již, že podle dosavadních zkušeností béřeme tuto skutečnost na vědomí s velmi smíšenými pocity. Pohlížíme-li již velmi nedůvěřivě na provádění svěřené tomuto ústavu, neméně odmítavě stavíme se také k celému zákonu o úrazovém pojištění dělníků. Nemůže to jistě také ani jinak býti, uvážíme-li, že tento zákon platí od roku 1887 a jest tedy téměř 50 let stár. Uvážíme-li dále, že během této doby nebyl téměř vůbec změněn, můžeme jistě vzhledem k pokroku, který zatím nastal, plným právem tvrditi, že tento zákon neodpovídá již požadavkům moderního úrazového pojišťovnictví. Technický a hospodářský vývoj posledních 50 let dávno již překonal myšlenky a ustanovení uložené v zákoně o úrazovém pojištění. Před 50 lety nejvýznačnějšími problémy úrazového pojištění byl parní stroj a nebezpečí z něho vzcházející. Zavedení výbušných a elektrických motorů, jakož i jiné význačné novoty vtiskly jiný ráz době a jejímu životu. Tím octlo se také úrazové pojišťovnictví před novými úkoly. Vzrůstající industrialisací, stále stoupajícím počtem lidí, kteří byli přinuceni k průmyslové práci, vzrostlo jak nebezpečí úrazu, tak také počet skutečných úrazů. Stále ostřejší racionalisace a větší popohánění lidí zvětšují všeobecnou možnost nebezpečí. Jest tedy naléhavě třeba novelovati zákon o dělnickém úrazovém pojištění a přizpůsobiti jej nynějším poměrům. Při tom si dovoluji upozorniti zvláště také na svůj návrh tisk 199 o doplnění zákona o úrazovém pojištění tím, že by byl rozšířen na zemědělské a lesní dělníky. Soc.-politický výbor již v roce 1919 prohlásil toto rozšíření rozsahu pojistné povinnosti za naléhavě nutné, aniž dosud došlo k tomu, aby lesní a zemědělští dělníci byli do něho pojati. Uvážíme-li velký počet úrazů, které se každoročně přiházejí v zemědělském a lesním hospodářství, pokládám znovu za nutné se vším důrazem žádati, aby úrazové pojištění bylo rozšířeno na zemědělské a lesní dělníky. Není možno, aby pozůstalí smrtelně zraněných lidí z této kategorie povolání byli ponecháváni bez důchodu a pracující lidé tohoto povolání, kteří se úrazy stali buď vůbec nebo z části nezpůsobilí k práci a povolání, byli odkázáni na nějaké dary z milosti anebo bez ochrany vydáni bídě.

Rozšíření nevyžaduje však pouze rozsah pojistné povinnosti, také dávky dělnického úrazového pojištění jsou všeobecně příliš nízké a nedostatečné. Všechny důchody tedy vyžadují, aby byly zvýšeny a zlepšeny. Aniž chci poukazovati při tom na zvláštní krutosti, musím přece konstatovati, že přiznané důchody rovnají se častokráte přímo almužně a pojištěnec není jí nikterak zbaven starostí o život. Neutěšený jest však zvláště také stav předválečných důchodců, jejichž důchody byly vypočteny podle mezd v době předválečné. Drahotní přídavky, které byly zatím přiznány, jsou příliš nepatrné, naprosto nehledě k tomu, že ti, jejichž výdělečná způsobilost byla snížena méně než o 41%, nedostávají vůbec žádné přídavky. Podal jsem interpelaci panu ministrovi sociální péče a žádal jsem v ní, aby také toto bezpráví bylo napraveno. Třeba jen doufati, že vytyčené požadavky v zájmu předválečných úrazových důchodců budou co nejrychleji splněny.

Zvlášť třeba však také upozorniti na otázku úrazového pojištění učedníků. V rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 3. října 1927 se praví, že "za nejnižší roční výdělek plně placeného dělníka třeba pokládati výdělek dělníka v témž podniku přímo po vyučení." A tento výdělek jest nyní základnou pro pojištění učedníků. Tím učedníci, utrpí-li během učební doby úraz, jsou velmi těžce poškozeni. Zůstanou-li učedníkovi trvale následky úrazu, musí se spokojiti pro dobu svého života nesmírně nízkým důchodem, s nímž ovšem nemůže vystačiti. Také v tomto případě jest naléhavě nutno, aby zákonná ustanovení dostala nové znění. Bylo by možno uvésti ještě množství nedostatků, které by však všechny týmž způsobem dosvědčovaly, jak se zastaralý zákon o úrazovém pojištění dělníků stal neudržitelným.

Poněvadž odškodnění nemocí z povolání má se prováděti podle zákona o dělnickém úrazovém pojištění, dáme sice svůj souhlas k tomuto zákonu, ale zároveň také žádáme, aby zákon o dělnickém úrazovém pojištění byl co nejrychleji novelován, aby pracující lidé, postižení jak úrazy, tak také nemocemi z povolání, byli uchráněni před těžkým poškozením a zkrácením. (Potlesk.)