Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Pik.

178 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Slávik.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 17 min. odpol.

dal předseda: dodatečně na minulou schůzi dne 20. května t. r. posl. Babelovi, Höhnelovi, Hrubému, Kuhnové, Steinerovi, Törökovi, Tyllovi a Vallo; na dnešní schůzi posl. Onderčovi - vesměs pro neodkladné zaměstnání; na dnešní a po př. zítřejší schůzi posl. dr Hodinovi z rodinných důvodů.

Lékařské vysvědčení předložil posl. David.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Hajna za posl. dr Ivanku; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Štětku za posl. Kopeckého.

Místopředseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 19. května 1932, k tisku 766 sen., že senát ve 149. a 150. schůzi dne 18. a 19. května 1932 projednal a přijal osnovu zákona, ktorým sa mení ustanovenie §u 1 zákona zo dňa 1. červenca 1926, č. 139 Sb. z. a n., o finančnej podpore elektrizácie venkova, v znení zákona zo dňa 22. brezňa 1929, č. 46 Sb. z. a n., - ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Dotaz posl. Fedora ministru financí o vymáhání daní po traktorech na ver. štátnych cestách nepoužitých (č. D 817-III).

Odpovědi:

min. veř. prací na dotazy:

posl. Sladkého o stavebních nepřístojnostech a závadách při státních školních novostavbách (č. D 695-III),

posl. Chmelíka a druhů stran hrozícího konfliktu v kamenouhelném revíru ostravskokarvínském (č. D 768-III);

min. vnitra na dotazy:

posl. Petrovického a druhů o úpravě uzavírací hodiny v živnostech hostinských v Čechách (č. D 722-III),

posl. inž. Junga, že bylo ztíženo vydávání cestovních pasů (č. D 755-III),

posl. Koška, Kaňourka a druhů o zamýšleném zrušení četnické stanice v Červeném Poříčí (č. D 766-III),

posl. Špatného o podaných námitkách proti volbě obecního zastupitelstva v Mníšku pod Brdy (č. D 779-III);

min. nár. obrany na dotaz posl. Vičánka a druhů o odstraňování katolických časopisů z čítárny vojenských zátiší (č. D 726-III);

min. zemědělství a veř. prací na dotaz posl. Sladkého, proč dosud není započato s prováděním stavebních prací nutně potřebných pro ochranu města Mor. Ostravy před záplavami při povodních (ochranné hráze), úprava vyústění řeky Opavice do Odry (č. D 724-III).

počátkem schůze:

Vládní návrh tisk 1796.

Zpráva tisk 1794.

Odpovědi tisk 1754 (I až XXIV).

Těsnopisecká zpráva o 183. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 1790, 1792, 1793, 1795.

Výboru soc.-politickému usnesení senátu tisk 1788.

Výborům ústavně-právnímu a zemědělskému usnesení senátu tisk 1789.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického, zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1728), kterým se předkládá Národnímu shromáždění návrh úmluvy z roku 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání (tisk 1786).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této předloze bylo sloučeno s jednáním o osnově, která jest na pořadu jako odstavec další, druhý, to jest:

2. Zpráva výboru soc.-politického o usnesení senátu (tisk 1770) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 737 a 748) o odškodnění nemocí z povolání (tisk 1785).

Sloučení jednání navrhuji proto, poněvadž předložená mezinárodní úmluva jest podnětem pro vydání vnitřního zákona prováděcího, a obě osnovy tedy spolu úzce souvisí.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto 2 odstavců? (Nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodajem při obou odstavcích jest za výbor soc.-politický p. posl. Klein.

Dalšími zpravodaji při odstavci 1 jsou: za výbor zahraniční p. posl. Světlík, za výbor rozpočtový p. posl. F. Svoboda.

Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. Kleinovi.

Zpravodaj posl. Klein: Vážená sněmovno! Výbor soc.-politický projednával po dlouhou dobu řadu iniciativních návrhů i petic, které se týkaly volání po nové úpravě zákona o nemocech z povolání. Dosud však nemohli jsme dojíti k nějakému legislativnímu řešení přes to, že Mezinárodní úřad práce již r. 1923 vykonal velmi obsáhlou dokumentaci a šetření o nemocech z povolání, aby vytvořil podmínky pro mezinárodní úpravu této otázky. My jsme ovšem sami věděli, do jaké míry je možno rozsah nemocí z povolání u nás legislativně ustanoviti, leč bylo třeba pamatovati také na to, aby mezinárodní úmluvy v tomto směru mohly býti v našem národním hospodářství náležitým způsobem upraveny. Proto také Mezinárodní konference práce, konaná r. 1925 na podkladě předchozího šetření, usnesla se na úmluvě týkající se odškodnění nemocí z povolání.

Je pravda, že Národní shromáždění československé poněkud později přichází k ratifikaci této konvence, což bylo také výborem soc.-politickým zvlášť konstatováno. Ovšem obtíže jinak pánům této sněmovny známé znemožnily, aby příslušné resorty předložily sněmovně k potvrzení tuto úmluvu, a nezbývá tudíž nic jiného než i v této sněmovně jménem výboru soc.-politického tlumočiti přání, aby ratifikace všech mezinárodních úmluv, zejména těch, jež se týkají soc. ochrany, byla u nás prováděna rychlejším tempem, aby republika Československá v tabulce ratifikační opětně byla na místě předním, tak jak tomu bývalo po politickém převratu, ale ne na místě 25, jak tomu je bohužel dnes. Je to otázka cti našeho státu, abychom i na tomto mezinárodním foru hájili také zájem pracujících vrstev a dali tomu výraz potvrzením oněch úmluv, jež sociálně politicky mají vyjádřiti také tyto potřeby.

Návrh úmluvy týkající se odškodnění nemocí z povolání stanoví, že každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že zabezpečí osobám postiženým nemocemi z povolání nebo jejich rodinným příslušníkům odškodnění, založené na všeobecných zásadách svého státního zákonodárství, týkajícího se odškodnění pracovních úrazů.

Jde tedy o to, abychom především konstatovali, poněvadž mezinárodní úmluva o tom blíže nijak nepojednává, co je to nemoc z povolání. Literatura o této otázce není nijak jednotná. My jsme sice v několika přednáškách našeho sociálního ústavu měli příležitost slyšeti naše domácí i mezinárodní autority, které pojednávaly o nemocech z povolání, ale nějaké přesné vymezování pojmu chorob z povolání vlastně dosud neexistuje. My se nalézáme v mezihranici mezi nemocenským a invalidním pojištěním, a proto tedy diskuse o tom, co to je vlastně nemoc z povolání, je včasná a bude třeba, abychom na základě tohoto prvního pokusu, který právě řešíme, hledali nové cesty a zásady, které by byly s to, abychom pokud možno přesně rozlišovali nemoc z povolání od invalidity a od pouhého onemocnění podle zákona o nemocenském pojištění.

Přes to však pojem nemoci z povolání a hledání přesné definice jsou zrovna tak staré jako snahy po úrazovém pojištění. A jestliže sledujeme první počátky a přípravy k zákonu o úrazovém pojištění, shledáváme se v těch přípravách i v komentářích s otázkou nemocí z povolání. A není pochyby o tom, že zákonodárství v cizině, pokud určité choroby označilo jako choroby z povolání, všeobecně je odškodňovalo podle zákona o úrazovém pojištění. Proto také čl. II mezinárodní konvence, o které slavná sněmovna jedná, stanoví, že každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že bude považovati za nemoci z povolání nemoci, jakož i otravy způsobené látkami zapsanými v níže uvedené tabulce, která je součástí tohoto zákona. Považuje je za úraz a bude tedy odškodnění činěno podle platného zákona o úrazovém pojištění.

Tabulka sama je vlastně už do jisté míry vysvětlením, co je to nemoc z povolání, neboť ona už ve třech hlavních skupinách označuje seznam nemocí a jedovatých substancí, které zapadají do rámce nemocí z povolání. Je to otrava olovem a jeho slitinami nebo sloučeninami s přímými následky této otravy, dále otrava rtutí, jejími amalgamy a sloučeninami s přímými následky této otravy a dále infekce snětí slezinnou.

Tento seznam nemocí v těchto třech skupinách vyjádřený jest ovšem dále ještě vysvětlen v seznamu průmyslových odvětví nebo obdobných zaměstnání počtem 18, aby se mohlo pokud možno přesně označiti, ve kterých odvětvích vzniklá choroba má býti považována za chorobu z povolání.

Tabulka sama jest ovšem velmi širokým mezinárodním rámcem chorob z povolání a je pochopitelno, že výbor soc.-politický, který posléze projednával návrh zákona druhého o odškodnění nemocí, kterým se vlastně u nás tato mezinárodní úmluva počíná prakticky projevovati, vyslovil řadu přání, pokud jde o rozšíření této tabulky, ovšem přání, která jsme mohli vyjádřiti buď v resoluci, která je také doporučena slavné sněmovně k přijetí, nebo jsme je zachytili ve zprávě výborové, na kterou si dovolím ještě poukázati.

Nemohli jsme tuto tabulku rozšířiti, poněvadž projednávání našeho zákona o odškodnění nemocí z povolání předcházela porada s nositeli úrazového pojištění za účelem docílení kompromisu, aby tyto nemoci z povolání mohly býti považovány za úraz a aby následkem známých těžkých poměrů v našem sociálním pojištění nemuselo se čekati na pozdější úpravu, která předpokládá také nová finanční břemena. Proto také nemůžeme obsah zákona samého měniti, i kdybychom chtěli, poněvadž je to dohoda zúčastněných činitelů, která sice nám také úplně nekonvenuje - to chci výslovně prohlásiti - ale my jsme neměli možnosti ve výboru soc.-politickém měniti něco na této dohodě.

Vážená sněmovno! Dovolil jsem si už poznamenati, s jakými obtížemi zápasíme, jakmile hledáme přesnou definici chorob z povolání. Tu se nám naskytá otázka, zdali další úpravou pracovních metod a dalším vnikáním nového technického pokroku do výroby, racionalisací a všemi ostatními podmínkami, které nutí podnikatele i zaměstnance ke zcela novému životu, budou odstraněny neblahé důsledky těžkých povolání nebo naopak, zdali právě tyto pracovní metody přivodí ještě větší počet ochuravění pracovníků v různých těchto podnicích. Podle mého mínění vznikne právě racionalisací řada nových chorob, poněvadž tento technický pokrok ukládá zaměstnancům daleko větší povinnosti, požaduje od nich více energie tělesné i duševní, než staré způsoby pracovní, a není pochyby o tom, že právě to bude racionalisace, která nás bude nutiti, abychom do tabulky chorob z povolání vřadili řadu chorob nám dosud neznámých. A proto jest otázka chorob z povolání otázkou nejen soc.-politickou a soc.-pojišťovací, nýbrž je to eminentně otázka celé existence pracujícího člověka. A jak odškodniti pak důsledky těchto chorob, to je povinností zákonodárných sborů, aby o tom pojednaly tak, jak toho věc svojí dalekosáhlostí a svými hlubokými důsledky vyžaduje. My jsme proto nechápali na př., proč v tabulce původní, o které v prvé řadě jednal senát, nebyly zachyceny všechny choroby sklářů. Tak na př. tuberkulosa sklářů je typickou chorobou z povolání a není pochyby, že měla býti pojata do této tabulky. Proto soc.-politický výbor doporučuje posl. sněmovně příslušnou resoluci, která apeluje na kompetentní činitele, aby tyto choroby aspoň u sklářů byly při nejbližší úpravě v zákoně zachyceny. Ovšem nejde jen o choroby sklářů, řada pánů členů výboru soc.-politického plným právem poukázala ještě na jiné choroby a my je proto na str. 3 zprávy výborové, tisk 1785, reprodukujeme s přáním, aby příslušné ministerstvo pamatovalo při nejbližší úpravě na tato oprávněná přání. Jsou to onemocnění ze zinku a jeho sloučenin, onemocnění z osmia a jeho sloučenin, onemocnění z antimonu a jeho sloučenin, onemocnění z chloru a jeho sloučenin, práce personálu anatomických a pathologicko-anatomických ústavů, piteven vůbec, lidí zaměstnaných při exhumaci a při dopravě mrtvol, dále práce ve výrobnách klouboučnických a tabákových. Domnívám se, že není zapotřebí, abych s ohledem na risiko práce v tomto zaměstnání zvláště odůvodňoval oprávněnost, aby také tyto choroby byly pojaty do seznamu oněch chorob, které se mají odškodniti jako úraz.

Pokud jde o cizinu, cizina nám v mnohých případech ukázala cestu, po které máme jíti. Již okolnost, že jsme 21. státem, který tuto mezinárodní úmluvu ratifikuje, dokazuje, že před námi již 20 států se musilo pokusiti uplatniti mezinárodní konvenci ve svém národním zákonodárství, že tedy 20 států před námi a mezi nimi států převážně průmyslových musilo již hledati podle vlastních zkušeností možnost legislativního vyjádření chorob z povolání, a máme tudíž dostatek možnosti, abychom sledovali vývoj této otázky v cizině. Proto také výborová zpráva registruje několik cifer z cizího zákonodárství, které mohou slavnou sněmovnu přesvědčiti, že tento návrh zákona ještě nesplňuje všechno to, co právem žádáme, a že také můžeme, abych reprodukoval názor výboru soc.-politického, apelovati na příslušná místa, aby bylo přikročeno k další reformě, která tímto zákonem jest umožněna.

Již jsem se zmínil o tom, že tomuto návrhu zákona o odškodnění nemocí z povolání předcházely různé porady interesentů a že proto musilo dojíti také k určité dohodě.

Až dosud všechny tyto choroby z povolání, které jsou označeny v tabulce, která je součástí zákona našeho, počtem 25, byly odškodněny podle zákona o nemocenském pojištění. To znamená, že podle tohoto zákona má postižený dělník nárok na odškodnění po dobu 5 týdnů. Nyní tyto choroby z povolání budou odškodněny jako úraz počínaje 27. týdnem této choroby. Je pravda, že tady jest odchylka od platných zákonů o úrazovém pojištění, neboť zákon platný v zemích historických odškodňuje úraz 5. týdnem a zákon platný na Slovensku a Podkarpatské Rusi odškodňuje tyto nemoci jako úraz 11. týdnem. Ale, jak jsem již pravil, to jest otázka zatížení nositelů pojištění a proto také zvláště poznamenávám, že tato lhůta 27týdenní nesmí býti žádným prejudicem pro příští úpravu zákona o úrazovém pojištění. Je to lhůta prostě nouzová, která nás nutí k tomu, abychom již učinili aspoň určitý počátek o pojmu a odškodnění nemocí z povolání, a proto tedy také koncedujeme s ohledem na dobu a s ohledem také na tyto okolnosti pouze pro tento zákon jako nouzový východ odškodnění až 27. týdnem. Je to veliký pokrok proti dnešnímu stavu, neboť odškodnění nemocných podle zákona o nemocenském pojištění je daleko nižší než odškodnění podle zákona úrazového. To dosahuje v četných případech zvýšení daleko vyššího, nejméně o 200%, takže tento zákon, který posuzuje odškodnění podle principu úrazového pojištění, znamená pro postižené dělníky veliký sociální pokrok, i když jsme docela objektivně vytkli jeho vady. Není tedy sporu, že přinášíme dělníkům v těchto těžkých povoláních veliké výhody materiální a ze jsme učinili počátek řešení sociálně-politického a sociálně pojišťovacího ve směru odškodnění nemocí z povolání, který je slibný a na který můžeme navázati, abychom dobudovali tento systém, jak také výbor soc. politický ve své rozpravě a ve své zprávě velmi jasně naznačil.

Zákon umožňuje v §u 7, aby seznam nemocí z povolání, který je součástí zákona, byl doplněn nebo změněn vládním nařízením. Tento § 7 je právě důležitý pro další úpravu této otázky. Již jsem naznačil, o které odvětví pracovní a o které choroby šlo by v nejbližší době, a proto také výbor soc.-politický věnoval tomuto paragrafu patřičnou pozornost a vyslovil přání, aby před vydáním vládního nařízení byl slyšen náš zdravotní ústav československý, který věnuje chorobám z povolání zaslouženou pozornost, vyslovil dále přání, aby také naše lékařské fakulty nebyly opomíjeny, a nezapomněl také na to, že to jsou odborové organisace, zejména také zaměstnanců, které mají ze svého praktického působení velmi mnoho cenného materiálu z továren a výroben a jsou s to dáti k disposici velmi cenný materiál pro další vybudování systému odškodnění nemocí z povolání. Myslím, že i sněmovna se připojí k tomuto oprávněnému volání, aby před vydáním tohoto vládního nařízení byli zavoláni všichni tito činitelé a aby za jejich spolupráce takové nařízení bylo vydáno.

V soc.-politickém výboru byla při této příležitosti reklamována unifikace úrazového pojištění. Jeť vám známo, že máme zvláštní zákon pro země historické a jiný zákon pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Já jsem už pánům interpelantům odpověděl ve výboru soc.-politickém, že se unifikace nemohla provésti, poněvadž znamená nové finanční zatížení, zejména pro nositele pojištění v zemích historických, ježto úrazové pojištění, platné na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, je v některých svých částech daleko lepší než zákon platný u nás, v zemích historických, a tedy unifikace nemůže se prováděti dolů, nýbrž ve směru zlepšení sjednoceného zákonodárství. Pro tyto příčiny nemohlo se dojíti k žádoucí unifikaci.

Výbor soc.-politický nemohl také vysloviti souhlas s resolucí, která byla přijata senátem v tom směru, že se má všecko zunifikovati. Pánové, soc. pojištění - to není otázka nějaké resoluce, nýbrž vědecké dílo podložené pojistně-matematickým plánem. Chceme-li něco zrušovati a něco zlepšovati, musíme jako soc. politikové a národohospodáři slyšeti také nositele pojištění, který odborně ovládá tuto látku. Proto nemohli jsme beze všeho odhlasovati resoluci, jež bez slyšení povolaných činitelů vyslovuje přání, které snad může býti v zásadě dobré, ale které nelze prakticky s ohledem na stav věci provésti.

Nechceme se vyhýbati otázce unifikace pojištění a dokonce se domníváme, že při diskusi by se jistě našlo mnoho argumentů, že nemoc z povolání je vlastně invaliditou. Ale, pánové, my nemůžeme přetrhnouti vývoj úrazového pojištění; to není otázkou našeho národa a státu. Vždyť právě z toho, že mezinárodní konvence výslovně mluví o odškodnění nemoci jako úrazu, vidíte, že v jiných státech vyvíjelo se soc. pojišťovací zákonodárství obdobně jako u nás a že tudíž žádoucí unifikace celého pojištění musí nastati teprve po řádných průpravách a ve vzájemné dohodě povolaných činitelů s nositeli pojištění. Proto je správné varování výboru soc.-politického, aby zejména v těchto věcech nanejvýš odpovědných se postupovalo velmi obezřetně a jen tak, jak nám velí naše odpovědnost a jak nám ukládají naše mandáty.

Vážená sněmovno! Výbor soc.-politický s velikým zadostiučiněním uvítal možnost splniti v rámci tohoto zákona slib, který dal před několika měsíci jáchymovským horníkům. Pánům je snad známa těžká choroba, která vzniká tímto opravdu velmi obtížným povoláním v jáchymovských dolech. O této chorobě - velmi zlé - pojednával výbor soc.-politický na základě návrhu posl. Pohla a Brožíka a věnoval jí další pozornost tím, že zvláštní exkurse soc.-politického výboru se odebrala do Jáchymova, aby na místě shlédla těžkou práci horníků a aby se také přesvědčila, zda je oprávněné jejich volání, aby choroba jáchymovských horníků byla odškodněna alespoň jako úraz a aby otázka tato řešena byla zákonitým způsobem. Jednomyslný názor všech pánů, kteří se této exkurse do Jáchymova zúčastnili, byl, že sněmovna má mravní povinnost uznati těžkou chorobu jáchymovských horníků jako chorobu z povolání, a my proto kvitujeme, že můžeme v tomto směru slib daný horníkům jáchymovským splniti. Choroba jejich je již také v tabulce, která je součástí zákona, náležitým způsobem objasněna.

Vážená sněmovno, vysvětlil jsem ve své funkci jako zpravodaj výboru soc.-politického obsah mezinárodní konvence z r. 1925, jakož i její důsledek, obsah našeho národního zákona o odškodnění nemocí z povolání. Opakuji: Zákon tento znamená pro postižené dělníky veliký pokrok. V této skupině 25 chorob z povolání zachycujeme alespoň ty nejtěžší a předpokládáme, že tento dobrý základ dává nám možnost budovati na něm další systém odškodnění chorob z povolání, aby ti, kteří přinášejí velké risiko svého zdraví, byli tímto způsobem náležitě odškodněni. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor zahraniční - p. posl. Světlíkovi.

Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!

Mezinárodní konference práce v Ženevě přijala dne 10. června 1925 - také za naší účasti - návrh mezinárodní úmluvy o odškodnění nemocí z povolání. Zaměstnanci závodů, v nichž vážně trpí zdraví nebo dochází k otravám, ode dávna domáhali se, aby zákonodárství úrazové bylo rozšířeno na nemoci, které působí svými výpary a prachem doly, sklárny, tavírny a brusírny kovů, železárny, různé chemické továrny, infekční nemocnice a j. Nemoc vzniklou z povolání v těchto podnicích právem lze srovnávati s úrazem. Podle mezinárodní úmluvy každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto konvenci, se zavazuje, že zabezpečí osobám postiženým nemocemi z povolání, nebo jich rodinným příslušníkům, odškodnění založené na všeobecných zásadách svého státního zákonodárství, týkajícího se odškodnění pracovních úrazů. Tato mezinárodní úmluva měla býti ratifikována státy, které jsou členy Mezinárodního úřadu práce podle XIII. části versaillské mírové smlouvy. Do r. 1932 ratifikovalo tuto úmluvu 20 států. Z průmyslových států, členů Mezinárodního úřadu práce, byla to vedle Italie pouze naše republika, kde ratifikace ještě provedena nebyla. Nebylo tomu tak, protože nebylo vnitrostátního podkladu pro schválení této konvence. Neměli jsme totiž zákona o odškodnění nemocí z povolání, zákona, podle něhož by úrazového pojištění obdobně se používalo na řečené nemoci. Nyní senát Národního shromáždění ve schůzi dne 11. května t. r. přijal příslušnou osnovu tisk 1770, která vypočítává na zvláštní tabulce 25 případů z nemocí z povolání a otrav, jež nyní budou podléhati úrazovému pojištění. Současně uvádějí se průmyslová odvětví nebo zaměstnání, u nichž se tyto nemoci a otravy vyskytují. Nastala tak vhodná chvíle, aby naše republika, majíc vnitrostátní podklad, ratifikovala mezinárodní úmluvu ženevské konference práce z r. 1925. Osnova zákona tisk 1770 předkládá se nyní poslanecké sněmovně současně s mezinárodní konvencí. Obě se nyní právě projednávají společně. Není pochybnosti, že naše republika, která v sociálním zákonodárství patří k nejpokročilejším státům, nezůstane pozadu také v tomto směru a že naše zákonodárné sbory ratifikaci ženevské konvence ze dne 10. června r. 1925 ochotně schválí. Oficiální ratifikace této úmluvy podle podmínek stanovených v části XIII mírové smlouvy versaillské zašle se generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, aby jím byla zapsána do rejstříku. Zároveň se naše přistoupení ke konvenci oznámí všem členům Mezinárodního úřadu práce. Úmluvu tuto lze však každému členu po uplynutí období pěti let ode dne, kdy nabude platnosti zápisem u Společnosti národů, vypověděti.

Zahraniční výbor pojednal o této mezinárodní konvenci dne 18. května t. r. a usnesl se doporučiti ji k ratifikaci podle usnesení, jak je obsaženo ve vládním návrhu tisk 1728. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo třetímu zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. F. Svobodovi.

Zpravodaj posl. F. Svoboda: Slavná sněmovno, projednávané dvě předlohy vztahují se k důležité otázce chorob z povolání. Rozpočtový výbor měl přikázánu jen jednu předlohu, která se vztahuje k mezinárodní úmluvě z r. 1925 a týká se odškodnění nemocí z povolání. Měl jednati o předloze, která ve své podstatě znamená vlastně ratifikaci nebo schválení mezinárodní úmluvy, která má uvésti v soulad a na stejnoměrnou úroveň určitá soc. politická opatření v různých státech.

Již referent soc.-politického výboru připomněl, že přistupujeme k ratifikaci teprve po uplynutí 7 let od sedmé mezinárodní konference práce v Ženevě, která se na tomto návrhu na odškodňování nemocí z povolání jako pracovních úrazů usnesla a doporučila smluvním státům, aby úmluvu tak, jak tam byla usnesena, dodatečně schválily. Přicházíme tedy my s ratifikací poněkud opožděně. Přes to přese všechno můžeme říci, jak vidíme ze zprávy soc.-politického výboru o vládním návrhu na odškodnění nemocí z povolání, že rozšiřujeme okruh nemocí z povolání, které mají býti podle nových ustanovení lépe odškodňovány a jinak, snad příznivěji pro pacienty, klasifikovány.

V poslední době věnuje se hygieně v celém světě zvýšená péče a pozornost hlavně z toho důvodu, že se chápe, že zdraví lidu je nejcennější hodnotou lidstva. Zdraví a pracovní schopnost lidí jest jistě hodnotou a hřivnou velmi cennou. Jde o ochranu lidského zdraví, které právě při výrobě vyžaduje zvýšených ochranných opatření. Risiko práce není malé. Jsou to nejen různé nemoci, zanechávající trvalé následky, jsou to i úrazy a je to téměř permanentní ohrožování zdraví a životů pracujících lidí. Je bolestné a trapné, že nemoci a úrazy zanechávají trvalé následky v poškozeném zdraví a pracovní způsobilosti.

Bylo zde připomenuto, co znamenají nemoci z povolání. Bylo to již dlouholeté, několikadesetileté upozorňování dělnických odborových organisací na škodlivost a těžkost chorob z povolání. Byly to také v poslední době velmi interesantní zprávy živnostenských inspektorů, které každoročně upozorňovaly, jak v dílnách a továrnách je ohrožováno zdraví zaměstnanců. Bylo zde již poukázáno na různé chemikálie a řadu hmot, ze kterých přímo vyvstává v pracovních místnostech nebezpečí ohrožující dělnické zdraví. V naší předloze se uvádí nejvíce chorob z povolání, souvisících s výrobou olova nebo při používání olova, fosforu, rtuti, arsenu, manganu, benzolu, sirouhlíku nebo sirovodíku. Jsou to různé plyny - kyanovodík - a řada jiných hmot a chemikálií, které v pravém slova smyslu obklopují v pracovních místnostech celý lidský organismus. Jsou to hlavně chemikálie a jedovaté plyny z nich se vyvinující. Nejvíce těchto chorob vzniká z otravy olovem. Jsou to velmi těžké případy, které mají těžké chronické následky.

Při této příležitosti bych chtěl připomenouti, že předloha bude znamenati dosti značné ulehčení nemocenským pojišťovnám, přesune totiž určité části nákladů podporovacích na úrazové pojišťovny. Úrazové pojišťovny nemají v této době na zvýšené náklady žádné disposiční úhrady, ale mohou si přechodně pomoci tím, že pravděpodobně budou nuceny zařaditi jednotlivé závody, v nichž vzniká větší procento chorob z povolání, do tak zv. vyšších nebezpečenských tříd. V nejbližší době, jakmile bude zpracována první statistika nemocenského a úrazového pojištění, bude teprve patrno, jak veliký je význam právě projednávaných předloh.

Odborníci tvrdí, že větší náklad, který bude přesunut s nemocenských pojišťoven na úrazové pojišťovny, bude dosti značný. Právě z tohoto přesunu a rozsahu nákladů, které si vyžádá odškodnění nemocí z povolání, bude se moci rozpoznati, že opravdu předlohy právě projednávané jsou značným sociálním pokrokem, jak si již dovolil upozorniti referent soc.-politického výboru. Správně také upozornil, že předloha, i když může býti považována za značný soc. politický pokrok, není dosud plně dokonalá a plně uspokojující, což znamená připomenutí, nápověď, že se chceme snažiti o další doplnění a zlepšení této části soc.-politického zákonodárství.

Všechny zkušenosti přisvědčují, že nemoci z povolání dlužno klasifikovati a odškodňovati jako pracovní úrazy; vznikly z práce, mají trvalé následky a z toho dlužno odvoditi zákonné, ochranné i odškodňující důsledky.

Za rozpočtový výbor poslanecké sněmovny připojuji se k referátům předneseným referenty za soc.-politický a zahraniční výbor a doporučuji, aby projednávaná předloha, týkající se jmenovitě ratifikace úmluvy z roku 1925, byla sněmovnou schválena. (Potlesk.)