Chceme-li posouditi konkretně poměry horského zemědělství, musíme učiniti kratinkou analysi jednotlivých odvětví výroby horské.

Oves - naše horské zlato - býval kdysi cenným obchodním artiklem pro vývoz. Obchodně politická ochrana importních států zamezila jeho odbyt, takže vývoz ovsa r. 1931 poklesl na 1.546 vagonů v ceně 12 milionů Kč proti 7000 vagonům r. 1929 v ceně 100 mil. Kč. Konsum domácí klesá, když zvířecí potahy jsou vytlačovány motory. Rozvoj automobilismu dokonává dílo zkázy u našeho ovsa, který nemá lepších vyhlídek na odbyt ani za cen hluboko podvýrobních.

Žito představovalo vždy velmi důležitou chlebovinu. Je nyní vytlačováno více a více pšenicí, jíž konsument ve formě bílé mouky a bílého pečiva požaduje víc a více. Při normálních úrodách byla republika ve výrobě žita soběstačná, ba v některých letech se vyváželo 5 až 10 tisíc vagonů do ciziny. Loňská neúroda žita vyvolala zvýšení osevné plochy žitem a lze očekávati, že letos budou značné přebytky žita, na něž nebude odbytu ani za nízkých cen. Proto právem žádají horští zemědělci, aby novela lihového zákona obsahovala možnost zpracovávati přebytky žita na líh.

Horské lnářství je vinou státní politiky ubito. Jest v troskách a ani podpory je nezachrání. Právě situace našeho lnářství je názorným dokladem, kam dospějí poměry, když vláda nemá odvahu a odpovědnost řešiti lnářské poměry řádně, uspokojivě. Přadlářský průmysl klidně dováží suroviny z ciziny a naši zemědělci, kteří vyrábějí 1/3 domácí spotřeby, stelou lnem draze vyrobeným, nemají kupce na suroviny ani na vlákno a pokud ještě len sili, doznali těžkých ztrát, daleko větších, než kdyby byli na polích osetých lnem úhořili. Budiž žalováno, že přadlářský průmysl většinou nečeský dochází uznání a podpory u českých stran socialistických. Domácí lny za poslední tři léta nebyly prodány, zatím co na př. Klazarova továrna zastavuje práci, protože jí nedošlo 15 vagonů lnu z Ruska objednaných.

Osevní plocha lnu z původních 20.000 ha klesla loni podle úředního šetření na 5.000 ha; letos seje se len jen pro semeno na krmení. Existence přadlářského průmyslu a dělnictva bude odkázána jen a jen na dovoz z ciziny. Lnářské organisace učinily s přadlářským průmyslem dohodu 13. dubna t. r., ale dohodu ilusorní, která pěstování domácího lnu nezaručí vzhledem k riskantnosti pěstování lnu i vzhledem k oprávněné nedůvěře pěstitelů k přadlákům. Někdejší pýcha horského zemědělství čsl. lnářství jest ubita k ohromné škodě národohospodářské vinou pochybené, nedostatečné péče státu.

Přicházím ke kapitole o bramborách. Brambory představují v horách t. zv. absolutní okopaninu, jíž horský zemědělec musí pěstovati a nemůže ji nahraditi jinou. Plocha osázená brambory v posledních letech rapidně stoupla, ale ne v oblastech horských, nýbrž v krajích nížinných, kde se zvýšila o 24.000 ha. Výnos v krajích byl z větší části nabídnut trhu, čímž byly horské kraje vyřazeny z obchodu konsumními brambory. K tomu přispívá i okolnost, že nakládací stanice v nížinných krajích jsou blízko konsumních středisek, takže tyto kraje docilují vyšších cen za brambory úsporou na dopravném a mohou je dodávati levněji nežli my na horách, kde dopravní náklady pohltí až 50 ba i 80% ceny.

Dalším významným konsumentem bramborů jest průmysl bramborářský. Jsou to především hospodářské lihovary, zejména družstevní, které zpracují značná kvanta bramborů v nejodlehlejších oblastech horských, odkud byl by odvoz bramborů zcela nemožný pro velikou vzdálenost a špatnou komunikaci. Tyto podniky zpracovaly za poslední léta 3 1/2 až 4 mil. q bramborů. Lihovary tyto mohly by zpracovati daleko větší množství bramborů, kdyby měly zvýšené vyskladňovací oprávnění.

Budiž doznáno, že v lihovarech zemědělci zpeněžili své brambory ve výši výrobních nákladů. V poslední době následkem zmenšeného odbytu lihu a menších kontingentů dostaly se četné lihovary do finančních potíží, zvláště tam, kde lihovary byly nutnou rekonstrukcí zatíženy. Pokles odbytu lihu a zmenšená výrobní oprávnění i snížená cena lihu způsobily, že valná část lihovarů zápasí o existenci. Proto reklamují horské oblasti i z důvodu velikých přebytků bramborů pro sebe spravedlivý nárok, aby předloha o míchání lihu s benzinem byla vyřešena ve prospěch stávajících hospodářských lihovarů a na prospěch horských oblastí.

Smutnou kapitolou v bramborářství jsou naše škrobárny, které byly význačným konsumentem přebytků bramborů. 50% škrobáren uzavřelo provozovny a dnešních zbývajících asi 60 podniků zpracovává pouze třetinu býv. výroby. Celková výroba škrobu v republice poklesla z 2 1/2 tisíce vagonů pod tisíc vagonů r. 1931. Konsum škrobu poklesl však ještě intensivněji, o čemž svědčí fakt, že do dnešní doby bylo prodáno méně než 20% vyrobeného škrobu. Škrobárny půjdou do nové kampaně s velikými zásobami a se značnými ztrátami finančními, jež utrpěly poklesem cen v posledních letech. Proto žádali bramboráři, aby byla škrobová moučka míchána s moukou. Německo toto opatření má, naši lidé na venkově míchají škrob nebo brambory do mouky, ale naše rozhodující kruhy odmítly náš požadavek, ač by byl stát mnoho získal na zmenšeném dovozu mouky a menším vývozu valuty.

Podnik v Bolerázu, výroba škrobu z kukuřice, má největší podíl na kritické situaci škrobařského průmyslu a tím i pěstitelů bramborů. Tato továrna byla zřízena proti naší vůli a nikomu neprospívá nežli těm, kdož ji financují. Její výroba z levně dovezené kukuřice je zjevně konkurenční. Zde jasně vidíme nespravedlnost vůči domácímu škrobárenství a proti průmyslu cizáckému, který slouží výhradně velkokapitálu a vyváží zisky za hranice republiky. Škrobárna v Bolerázu vyrábí kukuřičný škrob o 60 Kč levněji nežli možno vyrobiti z bramborů. Tuto nezdravou a nemravnou konkurenci nutno vyrovnati v plné výši zvláštní vyrovnávací dávkou na každý jeden metrický cent škrobu vyrobeného z kukuřice. Bolerázskému podniku budiž také uloženo, aby veškerý syrup pro domácí odbyt vyráběl z domácího škrobu bramborového, jako je tomu v Německu. Tak by se zpracovalo u nás o 150-200 vagonů bramborového škrobu více a zmírnila by se odbytová krise domácích škrobáren.

Ceny bramborů za těchto poměrů rok po roce klesají. Od r. 1920, kdy byly ceny konsumních bramborů 40-56 Kč, průmyslových Kč 40, došli jsme do r. 1926 k cenám málo se měnícím, málo nižším nebo vyšším, až r. 1928 k cenám kolem Kč 40 u obou druhů bramborů. R. 1929 již k ceně Kč 18-22, r. 1931 k ceně 19-20 u konsumních bramborů a Kč 13-17 u průmyslových. Lze za těchto poměrů uchrániti naše bramborářství a pěstitele před úplným zhroucením bez mimořádných prostředků a opatření?

Aby byl obrázek upadajícího horského zemědělství úplný, dlužno si ještě povšimnouti našeho dobytkářství. Slušné zhodnocení dobytka a produktů živočišných tvoří hlavní příjem drobného a středního zemědělce. Odbyt zvířecích produktů je zatížen vysokými dopravními náklady jako u všech ostatních produktů horského zemědělství. Bramborářské oblasti konsumují přebytky bramborů krmením dobytka a vykrmují vepřový dobytek větší váhy. Zpeněžení sádelných prasat je však vysazeno zahraniční konkurenci. Hlavně je to škvařené americké sádlo, sádlo rumunské, dánské a holandské, jež svou nízkou cenou a někdy i pochybným původem a kvalitou stlačuje ceny domácí produkce. Vidíme z toho, že ani v odvětví zkrmování bramborů nedocházejí bramboráři zhodnocení svého produktu. Devisová komise musí dovoz sádelných vepřů obezřetněji regulovati a nedovoliti, aby domácí produkce sádla byla ubíjena. V oboru zahraničního obchodu je třeba zvýšené pozornosti dovozu kůží. V normálních dobách odpovídala cena 1 kg kůže 2 až 3 kg masa, kdežto dnes za 1 kg masa dostanou se 2 až 3 kg kůže. I tato okolnost je vidna v ceně živého dobytka, neboť obchod přesunuje sníženou cenu kůží na chovatele dobytka.

Zcela nespravedlivě postihují zemědělce dávky a poplatky z porážek. Zákon o dani z masa byl vydán v době, kdy 1 kg vepřového masa se platil Kč 25-30 a kdy hovězí maso stálo 12-15 Kč. Do dnešní doby se na poplatcích nic nezměnilo, ačkoliv činí 15-20% docilované ceny dobytka. Bylo by velmi žádoucí, aby se dnešním poměrům cenovým přizpůsobily i daně i poplatky. Za dnešních neorganisovaných poměrů ve výrobě i v obchodě musím ostře odsouditi snahy o ustanovování maximálních cen za živočišné výrobky. Takovým opatřením se podvazuje volný vývoj cen a dává se zbraň do rukou spekulantům a illegálním zástupcům obchodu, kteří používají směrných cen jen ke stlačování ceny u chovatele. Velmi by si bylo přáti, aby cenové zpravodajství našich konsumních trhů bylo přísnější, jednotné v celé republice. Zprávy o cenách vydávají v Praze 3 instituce a jejich zprávy se liší údaji o množství i o cenách. Velké rozpětí cen uvádí často zemědělce do nesnází, protože nevědí, která cena z uvedených je správným měřítkem. Ať se podíváme do kteréhokoli výrobního odvětví horského zemědělství v produkci rostlinné i zvířecí a s ním souvisícího průmyslu zemědělského, vidíme všude smutné vyhlídky, předzvěsti nových pohrom, doklady svědčící o nové a rostoucí bídě lidu v horských krajích. Ceny naše poklesly a klesají, zatím co ceny všeho, co musíme kupovati, podstatně neklesly. Veřejná břemena doléhají za těchto poměrů na zemědělství horské dvojnásob a proto není dnes řídkým zjevem, že právě v horských krajích řady usedlostí drobných a středních čeká krutý osud: Exekuční dražba. Není třeba se šířiti o těchto zoufalých poměrech. Jsou obecně známé. Ale jak veliké věci jsou tu v sázce, když lid žijící na třech čtvrtinách zemědělské půdy v republice žije den po dni ve vzrůstajících obavách o osud svůj a svých rodin! Pochopte myšlenkové rozpoložení těchto statisíců rodin, které representují nejpilnější a nejpracovitější, nejšetrnější a státu neoddanější živel ve státě. Když všem se ve státě pomáhá a když tento lid je stále odstrkován, když je krmen jen sliby a poukazy na mlhavou budoucnost a když on již sám ztrácí půdu pod nohama, když před našimi zraky se rýsují desetitisícové řady nových proletářů bez jakékoliv své viny ožebračených, když statisíce zemědělských rodin s velikou lítostí a bolestí dívá se do budoucnosti na osud svých dětí i těch bědných stařečků a stařenek, sedřených v poctivé práci - nechápete, že tento lid úporně přemýšlí o spravedlnosti v tomto státě a že i zapochybuje o myšlence demokracie, která přece musí býti ke všem spravedlivá?

V těchto těžkých dobách, kdy masy zmáhá malomoc a nevíra, tak snadno se věří demagogům, nesvědomitým štváčům i zázrakům, slibovaným zkrachovanými osobami, třeba by neměly vůbec programu a žádného soucitu k lidu, ani lásky ke státu.

Horský lid byl vždy nejpřednější ochranou a obranou státu. Na něj bylo vždy spolehnutí, ať se hlásil ke kterékoliv straně a ke kterémukoliv učení politickému. Tento lid, dnes tonoucí, dnes na pokraji zkázy, pozbývá víry v politiku vůbec. Ztrácí víru ve stávající politické strany, o něž je přece opřena naše státní forma demokratického republikanismu. Je povinností nejen naší strany, nýbrž všech stran, které dobře smýšlejí se státem, aby tento lid nalézající se na pokraji zkázy své existence nebyl ovládnut dobrodruhy, jak to vidíme v nedaleké cizině.

Tento lid si právem stěžuje, že na všechno a pro každého má stát dosti dobré vůle a i stamilionové finanční prostředky, ale pro stav, který přinesl republice již tolik obětí, není ani dobré vůle, ani odvahy k záchraně. A přece lid, který drží ve svých pilných a šetrných rukou národní půdu, zasloužil by si více pozornosti a upřímnější pomoci. Je to odvážná hra s ohněm, nechati tento horský lid zemědělský na pospas náhodě, poměrům a kvačící zkáze. Jde o miliony lidu. A tento lid vzkazuje držitelům státní moci, že zná dva úkoly vlády a parlamentu: největšími úsporami a krajní šetrností ve státní správě dojíti k sanaci státních financí a oživiti výrobu, podnikání, a tu především tu výrobu, kde krise počala, kde natropila nejvíce škod a kde by zlepšení poměrů znamenalo naprosto jisté oživení výroby vůbec. Přemýšlejte o odstraňování krise, jak chcete, raďte se doma, na mezinárodních konferencích, snovejte marné plány o celních uniích a podunajských federacích, nikam jinam nedojdete, nežli opět ke starosti o domácí prahy a k možnostem uvnitř státu: Zachránit vlastními silami a společnou dobrou vůlí zemědělskou výrobu, zaplatiti spravedlivě za zemědělskou práci, zvýšiti nákupní a platební schopnost zemědělcovu, aby se opětně roztočila kola strojů mrtvých továren, aby opět živnosti oživly, aby venkovský lid mohl plniti státní pokladny z práce svých rukou, z práce spravedlivě honorované. Hospodářská soběstačnost národa musí býti naším předním heslem. Ne cizina, ne spoléhání na cizí pomoc, ne cizí půjčky a cizí sliby, nýbrž hodnocení práce a spravedlivé ocenění a odměňování každé práce - tedy i naší zemědělské - a přísně prováděné heslo o znárodnění konsumu zachrání tento stát a národ náš v osudových hodinách světové hospodářské války. Pomoc zemědělství a zvláště pomoc horskému zemědělství je příkazem sociální spravedlnosti, správné linie hospodářské politiky, ale také příkazem jediné možné a správné politiky národní a celostátní.

Dovodil jsem, jak vypadá osud horského zemědělství, nebude-li mu vydatně pomoženo. Jako zástupce krajů eminentně bramborářských musil jsem tu zdůrazniti význam pěstování, odbytu a ceny bramborů pro oblasti horské i pro celou republiku. Každému člověku dobré vůle vysvitne nutnost pomoci bramborářství. K tomu je příležitost právě projednávaným zákonem o míchání lihu s benzinem. Splníte tak jen část svých dluhů k zanedbávaným a zapomínaným horským krajům, když jednak urychleně zákon přijmete, když upravíte jej tak, jak toho zájem horských krajů žádá.

Ovšem je to jedna jediná otázka z celého komplexu požadavků horského zemědělství a zemědělství vůbec. Před námi je otázka osudu letošní sklizně, do níž je několik málo měsíců, a osud našeho dobytkářství. Naše strana podala precisní návrhy na záchranu letošní sklizně po stránce ceny i odbytu. Chceme uvažovati o každém rozumném názoru na tyto otázky, chceme se s každým o nich dohodovati, ale prosíme jménem milionů zemědělského lidu: Jednejte rychle a spravedlivě! Zajistěte minimální ceny pro naše vyspělé intensivní národní zemědělství, aby dnešní derouta a dnešní nejistota nepřivodila nutně extensitu podnikání a tím větší závislost na cizině. Vždyť i otázka naší valuty, již chceme za všech okolností chránit a uhájit, závisí v nemalé míře na osudu zemědělství, na jeho výnosu, na tom, abychom nemuseli vlastní peníze vyvážeti v podobě zbytečného dovozu produktů, jichž dostatek domácí zemědělství zajistí, bude-li ochráněno a zachráněno.

Zmínil jsem se na počátku své řeči o hrozivém zadlužení horského zemědělství a zemědělství vůbec. Zdůraznil jsem ožehavost problému oddlužení zemědělství a úvěrové pomoci. Zemědělská výroba jest a bude nadále zatížena značnými veřejnými břemeny, státními daněmi a dávkami, dávkami samosprávnými, sociálním pojištěním i ostatními břemeny souvisícími se zemědělským podnikáním. Nezapomínejme, že celá naše daňová soustava, že výše veřejných břemen, jež dosud na zemědělské výrobě leží a bude ležeti, byla kalkulována v dobách docela jiných, kdy ceny našich produktů byly dvojnásobné. Jak by se neměl zadlužiti i nejšetrnější zemědělec za těchto poměrů, kdy stát, samospráva, průmyslová výroba, obchod i úvěr a jeho drahota zatěžují stále stejně naši výrobu jako v dobách naprosto jiných?

Tolikráte jsme volali po podstatném snížení úrokové míry, aby obojí výroba oživila. Marně! Tolikráte jsme již zdůraznili nejvyšší nutnost rychlé úvěrové pomoci předluženému zemědělství a návrhy jsou dosud ve stadiu příprav, vyhledávání úhrady, formy atd., atd. Urychlené opatření levného úvěru pro zemědělství jest jeden ze základních našich požadavků a jest snad spíše věcí citu, spravedlnosti a pochopení dnešní situace zemědělství, nežli již důkazů a propočtů o nutnosti této věci, po níž zvláště horské zemědělství úpěnlivě volá.

V hodině osudové pro horské zemědělství, v době, kdy malomoc, bezradnost a zoufalství venkovského lidu se stupňuje, v době, kdy náš pilný lid začíná dokončovati všechny práce pro zdárnou letošní úrodu a kdy je pln obav o svou existenci, voláme po rychlejším tempu prací ve vládě, po dobré vůli vládních činitelů, po dohodě všech poctivých politických stran, které mají rády lid a národ, voláme po rozvaze a dobré vůli parlamentu, který bude ve své vážnosti a významu jediné tehdy posílen, když splní naléhavé nezbytnosti státní, z nichž jednou podstatnou jest záchrana zemědělství a nejvydatnější podpora zemědělství horského. Záchrana zemědělství je záchrana státu! Nemohl by existovati demokratický stát, jehož polovina obyvatelstva by se cítila opuštěna a vydána všanc existenční zkáze. Zahajme velkorysou éru práce parlamentu pro obnovu hospodářského života ve státě, dejme této práci jasný program, rychlý, ač rozvážný spád, povyšme se nad stranické rozpory, když je v sázce osud lidu a státu, a tak vykonáme dílo historické ceny, když opět v době rozšířených zápasů a těžkých krisí najdeme sami sebe ve svorné spolupráci.

Věřím z té duše, že ochráněné a zachráněné zemědělství poskytne možnost urychleného návratu k normálním poměrům všech ostatních tříd a vrstev a že se po všech těžkostech a nedostatcích přiblížíme k uskutečnění hesla, jež se tak často u nás opakuje a po jehož uskutečnění všichni toužíme: Československá republika budiž skutečným ostrovem svědomité, pilné práce, pořádku, míru a blahobytu a bude jím jistě, opře-li se o pilný a šetrný zemědělský lid, jehož existenci zachrániti je přední povinností státníků a politiků. (Potlesk.)