Předseda (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Ostrý. Dávám mu slovo.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Opět byla učiněna jedna dohoda. Před několika dny se dohodly politické strany, zúčastněné na vládě, o dani z obratu a myslím, že teprve budoucnost ukáže, jaký bude výsledek tohoto zákona. Jisto je, že za dnešního systému není občanstvo a poplatnictvo den ode dne jisto před novým údělem nějakých břemen.

Dohoda o předlohách zákonů, které se právě projednávají, je také takovým překvapením a zdá se mi, že teprve doba opět ukáže, jak dobrý a prospěšný byl tento zákon. Dělá-li už vládní většina zákony, domnívám se, že je potřebí, aby také za ně nesly mužně odpovědnost všechny zúčastněné politické strany. Velmi nepěkně se vyjímá, když na př. v Místku prohlásí kol. Rýpar na veřejné voličské schůzi, že daň obratová byla zvýšena proto, že se živnostenská strana nedostatečně postavila proti jejímu zvýšení. Je-li možno něco takového říci na veřejné schůzi, svědčí to o dvojím: jednak, že se nechce nésti důsledně odpovědnost za to, co se udělalo, jednak, že se udělala věc špatná, která je v přímém rozporu s dnešní dobou, která sahá až na základní kořen našeho celkového hospodářského života. Nepotřebuji se dovolávati slov, která jsme již o věci pronesli, chtěl bych vzpomenouti nejen novoročního článku býv. ministra financí dr Engliše v "Lidových novinách", který se na vývoj hospodářských poměrů díval docela jinak, než jak se tyto věci dnes řeší, nýbrž i jeho článku velikonočního a svatodušního, kde se opět a opět vrací k našim hospodářským poměrům a dovozuje, že celkové jejich řešení dnešním systémem je národohospodářskou škodou takového dosahu, že je s to odvraceti lidi samostatně výdělečně činné od soukromého podnikání a riskování svých kapitálů v něm, když vidí, že celkem z toho nic nemají a jsou přes to vysazeni úžasnému risiku v dnešním i budoucím hospodářském vývoji. Myslím tedy, že když již se věci dělají, mají býti odůvodněny alespoň natolik, aby se to srovnávalo trochu s logikou. Ale řekne-li 7 vládních politických stran, že byla zvýšena daň z obratu jen proto, že ji živnostenská strana nedostatečně potírala, to se mi zdá býti, promiňte, trochu nejapná výmluva. Chtěl bych k tomu dodati, že to řekl na veřejné schůzi poslanec, který je hlasatelem slova božího a který jistě velmi dobře zná osmé přikázání. Zdá se mi jen, že si je nevzal příliš k srdci, poněvadž by musil říci, že celé 4 měsíce vedla živnostenská strana urputný boj - ne z osobních principů, ne ze stranického egoismu, nýbrž z důvodů národohospodářských - proti zvýšení daně z obratu, kterou považuje národohospodářsky za škodlivou, ve 3% ni výši za absolutně neúnosnou, která ohrozí do budoucnosti celé naše podnikání. (Výborně! - Potlesk.)

Zmínil-li jsem se o článcích dr Engliše, učinil jsem tak jen proto, abych potvrdil to, co my říkáme, na slovo vzatou národohospodářskou autoritou, která to opětně ve svatodušním článku v "Lidových novinách" zdůraznila. To jsem chtěl předeslati, aby, když již zákon děláme, byli si ti, kteří na něm berou účast a hlasují pro něj, vědomi své odpovědnosti a aby také mužně tu odpovědnost nesli.

Dovolte mi, abych přešel k předlohám samým. Zdá se mi, že nebyla dobře vyjádřena celá záležitost týkající se obhospodařování lihu a hlavně předloha o mísení lihu s benzinem. Budu se na věc dívati jednak se stanoviska občanstva, jednak se stanoviska státu a jednak s hlediska technického. Četl jsem dobře důvodovou zprávu, ve které se praví, že ministerstvo financí provádělo některé pokusy a vyžádalo si vyjádření vědeckých autorit, zejména pana inž. dr Jaroslava Formánka, profesora na českém vysokém učení technickém v Praze. P. inž. dr Formánek podává o směsi dobrozdání, v němž říká, že je to možné: na některém místě říká dokonce, že je to dobré. Nebudu se pouštěti s p. inž. dr Formánkem do polemiky s vědeckého hlediska, to mně ani nenapadá, chtěl bych však jen připomenouti, že je možno se mýliti. Vezmeme-li na př. otázku dr Perglera, vidíme, že veliké právnické autority se zde přou, zda je dr Pergler v právu či zda je v právu rozhodnutí volebního soudu, když byl Pergler zbaven mandátu pro to, že nemá příslušnosti státní. A mnohdy celé kolegium lékařské hledá příčinu nemoci, zjišťuje diagnosu - a na konec se všichni zmýlí. Což nemáme celou spoustu soudních procesů, kde se stala vyloženě soudní chyba a nejvyšší soud ji musí napravovati.

Tedy jedna autorita zde dostačuje, aby dala dobrozdání - za které ovšem také v budoucnosti ponese plnou odpovědnost a ponesou ji spolu také ti, kteří tohoto dobrozdání použili jako dokladu, že věc, která se dělá, je dobrá. To po stránce technické.

V přítomné době musíme věřiti ministerstvu financí, že věc je dobrá. Z praktické zkušenosti však víme něco jiného. Z praktické zkušenosti víme, že naše motory nejsou stavěny pro směs. Řeknu také hned, proč. Za druhé, výbušnost lihu je mnohem menší, než výbušnost benzinu. (Hlasy: Ve směsi ne! Právě naopak!) To nám teprve dokáže, až s tím budeme jezditi. Výbušnost je menší, věc sama bude dražší, výkonnost stroje bude zmenšena, poněvadž nejde o olej, nýbrž o suchý benzin.

My však se díváme na věc také s hlediska státního. Zde se vysvětlovalo, že je to důležitý národní a národohospodářský moment, který spočívá hlavně v tom, že budeme vyvážeti méně devis o to, oč se zmenší dovoz benzinu. Bylo konstatováno, a je to také dokázáno, že r. 1931 jsme spotřebovali 20 tisíc cisteren benzinu, to znamená asi 2000 q. Benzin, který byl spotřebován, nebyl dovážen samozřejmě všechen, ale z větší části. Teď se podívejme na věc, jak vypadá, když při míšení 20:80 ušetříme 400.000 q benzinu. Bude to vypadati tak, že bychom dovezli méně benzinu o 20 mil. Kč. Náš dovoz se tedy zmenší o 20 mil. Kč. Myslím, že je při nejmenším a mírně řečeno směšné, že v našem miliardovém zahraničním obchodu měla by se tato částka zužitkovávati jako národohospodářský moment.

Dovezli jsme přibližně 20.000 cisteren. Podívejme se na ceny. 58 Kč činí nákupní cena na hranicích, na př. v Bratislavě. 75 Kč činí spotřební daň. Surtaxa činí 40 Kč, clo 33 Kč a paušalovaná daň z obratu 20.75 Kč. Jeví se zde tedy částka 226.75 Kč. Při míšení lihu s benzinem zmenší se spotřeba benzinu o 400.000 q, což činí pro státní spotřební daň ztrátu 75 Kč a pro clo 33 Kč. Daň z obratu zůstává, zůstává také t. zv. surtaxa ve formě lihové kontrolní přirážky. Pro stát jeví se ztráta 1 Kč, čili 108 Kč na 1 q, což znamená při rozpočtu spotřebovaného benzinu 47 mil. Kč. Tedy 47 mil. přináší stát jako obět těmto zákonům. Když si uvědomíte, co se děje, když daň obratová je zvyšována ze 2 na 3%, ale obratem ruky na př. u chmele snižuje se ze 2% na 1%, ač chmel je vysloveně průmyslová surovina, když vidíte, že řepa, vysloveně průmyslová surovina, má sníženu obratovou daň ze 2% na 1%, zatím co u druhých surovin a polotovarů zvyšuje se na 3%, a když nyní v novém zákoně dává stát lihovarnictví present 47 mil. Kč, musíte si říci: Proboha, tento stav není trvale možný. Vždyť není možné, aby se stále a stále uvalovala břemena jedině a výhradně na bedra jedné složky hospodářsky nejvíce dotčené, jediné složky, průmyslu, živnosti a obchodu, zatím co druhým složkám dělají se ohromné benevolence, úlevy! Tento stav není možný a myslitelný, nemáme-li zájem o to, abychom si své národní hospodářství do budoucnosti úplně rozvrátili.

Tedy stát přináší zde oběti. Myslím však, že takové vysvětlování, jak se všeobecně o tom mluví, není správné. Po zavedení daně z obratu stojí dnes benzin 2.20 Kč. Stál v drobném prodeji 2.15 Kč, po zvýšení daně obratové byla zvýšena cena na 2.20 Kč. Zákon neřeší maximální cenu směsi. Parlament se spokojuje prohlášením ministra financí v rozpočtovém výboru, že směs nebude dražší než 2.60 Kč. Uvážíte-li nákupní cenu benzinu a jestliže nastanou na světovém trhu s benzinem nějaké poruchy, nezadrží cenu na 2.60 Kč nikdo ani ministr financí, poněvadž žádný ministr financí nemůže dělati nařízení, která by byla proti přirozenosti a nutila obchodníka, aby na věci ztrácel. Tedy ten slib nemá smyslu, není-li zákonného a praktického podkladu pro to, že to, co bylo řečeno, bude také možno za všech okolností dodržeti. Vždyť jsme z úst jednoho z pánů zpravodajů slyšeli, že podle prohlášení ministra financí, nenastanou-li jiné závažnější změny, bude litr směsi za 2.60 Kč.

Ale zůstaňme při těch 2.60 Kč. Objevujeme zde, že pohonná látka se zdražuje de facto o 40 haléřů na litru; při spotřebě 2 milionů q znamená to, že majitelé motorů přinesou lihovému hospodaření 84 mil. Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Tedy 84 miliony přinesou majitelé motorů, 47 mil. přinese stát a pak čteme v "Národních listech" - to jsou jistě "Národní listy", pravda? (ukazuje noviny): "Pokud se týče osnovy o míšení lihu s benzinem, hájily koaliční strany stanovisko, že mohou dáti k této osnově souhlas jedině tehdy, učiní-li vláda závazné prohlášení o ceně směsi. To se včera také stalo a cena směsi stanovena se všemi zvýšenými daněmi a dávkami" - Já o žádných zvýšených daních a dávkách nevím; vím jen, že stát ztrácí 75 Kč při 1 q, jak jsem již řekl, na dani spotřební a 33 Kč na clech - "včetně zvýšeného paušálu daně obratové atd., ostatně jen přechodné daně obratové."

Dále se povídá: "To znamená, že bez těchto zvýšených dávek a daní se cena pohonné látky proti dnešnímu stavu vůbec nezvyšuje. Dlužno ovšem zdůrazniti, že cena směsi byla předmětem podrobného zkoumání a opětovného jednání koaličního výboru a výsledek dlužno právem označiti za plný úspěch parlamentu. Vedle lihu bude do směsi mícháno 1% methylalkoholu, což zabezpečuje výrobu tohoto produktu na Podkarpatské Rusi."

A dále: "Před rozhodnutím o předloze vyslechl koaliční výbor dobré zdání odborníků z oboru chemie a strojního průmyslu s lihem a netýká se přesně látky pro motory na výrobu elektřiny, čímž se vychází vstříc žádostem měst, obcí, a průmyslových závodů, které mají vlastní elektrárnu."

Prosím, chvalozpěv nad dílem! Říká se, že se zvyšují dávky, říká se, že cena nebude vyšší, a říká se, že odborníci dokazují, že látka a směs bude bezvadná. Mám-li věřiti zrovna tak tomu, že směs bude bezvadná, jako mohu věřiti tomu, že cena směsi se nezvyšuje proti benzinu, nebo tomu, že se zavedly nové dávky, musím říci, že tomu prostě nevěřím. Důvodová zpráva dokazuje, kde všude byla směs už zavedena. Jde o Francii, pak o Německo, Maďarsko, Švédsko, Lotyšsko atd. atd. Zamlčuje se, že v Německu je to, myslím, 5%, že je to národní směs, ale kdo ji nechce kupovati, nemusí, zatím co u nás je povinné míšení a my jiný, řekněme, benzin nedostaneme než smíšený. Vyžádal jsem si některá dobrá zdání a tu bych mohl říci: Spotřeba pohonné směsi bude větší; bude-li přimíchán líh ve výši 20%, bude zapotřebí 4.000 cisteren lihu prostého vody. Výkonnost motoru nezíská. Na druhé straně bude jeho výkonnost omezena na kratší dobu, než je dnes.

Co se tímto dobrozdáním praví? Že výkonnost stroje bude omezena a že stroj bude příliš brzy opotřebován. Proč? Řekl jsem už, že líh má mnohem větší výhřevnost a menší výbušnou sílu. Při nepatrném stoupání pojede se, poněvadž vůz má menší výkonnost, na plný plyn, což znamená zvýšenou spotřebu pohonné látky a abnormálně rychlé přehřívání motoru a rychlé opotřebování a pálení pístů. S tímto vším se mělo počítati. Výsledek pak je tento: Stát bude ochuzen o 47 mil., které budeme zase muset zaplatit my (Výkřiky: To bude s těmi kvasnicemi!), ano, stát dá těchto 47 mil. na oltář tohoto zákona. Občanstvo, jež používá motorů, zaplatí o 84 mil. Kč více a při tom dostane horší pohonnou látku, která mu bude ničiti stroje.

Máme silniční daň, a kdyby se poukazovalo na cizozemské stroje, je to odůvodněné. Ty mají velký obsah válců, kdežto naše stroje jsou konstruovány opačně v důsledku silniční daně. Za americký vůz o stejné váze a síle zaplatí se na našem území 3.000 Kč silniční daně, zatím co za náš se zaplatí dnes okrouhle 560 korun. To dokazuje, že soustava strojů se u nás přizpůsobila zákonu o silniční dani, aby se jí platilo co nejméně. Důsledek toho je, že síla stroje byla přenesena z obsahu válců do obrátek, což je na škodu stroje, poněvadž čím více obrátek má vůz, tím více se zahřívá a tím více trpí. Když do mazavé pohonné látky, jíž jest olej, dáme suchý líh, vůz se začne do značné míry při velkých obrátkách dříti, bude přímo suchý a výsledek bude možná ten, že takto konstruovaný vůz zůstane jednoho krásného dne na silnici stát a nepojede. Já ovšem musím věřiti panu inž. dr Formánkovi, že to takové nebude, ale z prakse vím, že to bude velká újma motoru.

Nevím, zda si toho každý všiml - já jsem to sice z "Národních listů" citoval, ale v důvodové zprávě jsem o tom nic nenalezl - že § 1, odst. 4 předlohy o povinném míšení lihu s benzinem obsahuje ustanovení, které zbavuje povinnosti používati míšené směsi k pohonu motorů při výrobě elektrické energie. Pánové, proč? Dražší to není, dobré je to stejně, jak tedy budete chtíti - žádný z pánů zpravodajů se o tom nezmínil - odůvodniti, proč vlastně ty elektrárny byly od povinnosti odebírání směsi k pohonu motorů při výrobě elektřiny osvobozeny a proč v budoucnosti budou moci odebírati čistý benzin? (Posl. Adámek: Poněvadž elektrárny jdou na naftu a ne na benzin!) To se může hoditi. Jdou-li na naftu, nemuseli jsme o tom mluviti. Ale jde o něco jiného a já to řeknu. Běží zde o 40 hal., které se musejí připláceti. Těch 40 hal. se dává elektrárnám. (Posl. Adámek: To je kontrolní poplatek na líh, těch 40 hal., to se netýká benzinu!) Já právě dokazuji, že musíme zaplatit o 40 hal. za směs více, než jsme platili dosud. (Posl. Adámek: Jen o 5, pane kolego!) Neumím tedy počítati? (Posl. Adámek: 2.55 Kč stojí u pumpy!) Neříkejte, že stojí 2.55 Kč u pumpy. My benzin kupujeme a víme, že jsme jej před zvýšením daně obratové platili 2.15 Kč a po zvýšení 2.20 Kč. Budeme-li platiti 2.60, je to zvýšení o 40 hal. Těch 40 hal. neoddiskutujete. Těch 40 hal. chcete dáti elektrárnám. Já to chápu. Jsou to většinou města, která mají elektrárny, ale pak to nezakrývejte a neříkejte, že to nebude státi více, neříkejte, že je to zrovna tak dobré jako čistý benzin, nýbrž řekněte pravdu. Vždyť se konečně musíme jednou v tomto státě a v této politice naučiti mluviti pravdu. (Výborně!) To prostě nejde, aby se lidu vykládalo něco jiného a něco jiného se dělalo. (Výborně! - Potlesk.) Ty věci jsou konečně kontrolovatelné. Každý majitel vozu ví, že u nás platili jsme 2.15 Kč, nyní po zvýšení 2.20 Kč a presentuje se nám, že budeme musiti platiti 2.60 Kč. (Hlasy: Zatím!) Je to více, ale to je zatím. Nastanou-li, jak jsem již řekl, horší poměry na trhu s benzinem, bude-li se benzin kupovati dráže, nezůstane to při 2.60 Kč, bude to mnohem dražší. (Výkřiky.)

Pánové, my máme samozřejmě jiný úkol než vy. Vy máte úkol zatemňovati pravdu, my zase tuto pravdu vysvětlovati a odkrývati. A pravda je, že stát dává do vínku tohoto zákona ze svého 47 mil. Kč, občanstvo 84 mil. Kč za horší pohonnou látku, která bude ohrožovati do značné míry stroje a jejich výkonnost. Nevím - to nám teprve budoucnost ukáže - zda přílišné míchání lihu do pohonné látky nebude míti také určitý vliv na duševní stav těch, kdož budou stroje, hlavně motorová vozidla v letní době obsluhovati. Tu odpovědnost ponecháváme samozřejmě těm, kdož tento zákon dělají. (Posl. Šeba: Ve Francii mají s tím již velkou zkušenost, tam už 4 roky jezdí s míchaným benzinem!) Jenomže s ním tam nikdo nejezdí. (Posl. Šeba: Jezdí!) To je zrovna tak, jako když nám budete argumentovati s Německem. V Německu je také směs, ale nikdo s ní nejezdí. Tam odebere každý těch 5% lihu a jezdí s čistým benzinem. (Posl. Šeba: Ve Francii jezdí se směsí již 4 roky a výsledky jsou velmi dobré!) Pardon, já se s vámi nebudu příti. (Posl. Šeba: Já se s vámi také nepru!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Ostrý (pokračuje): Já jenom konstatuji, že naše stroje jsou něco jiného než francouzské nebo americké vozy. To dokazuji již desetkráte po sobě a vy přicházíte ustavičně s jednou a touže věcí.

Tedy mužně do toho! Dělejte další předlohy, dělejte další zákony, dělejte další finanční plány, dělejte dále zákony, které ožebračí celé naše národohospodářské podnikání, uvalujte stále a stále větší povinnosti na bedra jedné složky, dělte se o tu republiku, ale konečně přijde doba, kdy národ přijde a řekne: Pryč, ruce pryč od této politiky, poněvadž je národu a státu škodlivá, národohospodářsky škodlivá, zabila by celé naše národní hospodaření. (Posl. Malý: Tak jako vaše politika železniční!) Naše politika železniční byla dobrá. (Hlasy: Pro babu! - Veselost.) Já nejsem zde obhájcem železnic, ale domnívám se, že taková politika, jako vaše politika pošt... (Posl. Šeba: To byste srovnávati nemohl!) Tedy poslyšte, já vám hned něco srovnám. Vy jste ve volbách r. 1929 jezdili po republice a říkali: Občanská vládní koalice byla koalicí, která neměla spatřiti denní světlo, koalicí, která zdražuje chléb, zvyšuje drahotu a pod. a pod. (Posl. Malý: A vy jste byli okrasou té koalice!) My jsme byli tou okrasou.

Po volbách dostali jste ministerstvo pošt. A jaký byl ten blahosklonný dar jako výsledek voleb do Národního shromáždění po té agitaci se zlevňovací akcí? Zvýšeny byly u pošt skoro všechny poplatky za šekové řízení a přepisování jednotlivých položek o 150 až 200%. Tedy pomalu s námi. (Posl. Šeba: To přece nedělali pro sebe, to byla státní potřeba!) A hospodařil ministr Najman a Mlčoch pro sebe? (Posl. Malý: Pro Vávru!) Nebudeme na této věci osobní, ale Vávra je jistě... (Posl. Malý: Dodával štěrk, to stačí.) Ale nevzal 12 milionů z korupčních afér jako vy. Tedy pozor, s námi boj takto nepovedete, to bychom si vyprosili jako strana čistá. (Výkřiky posl. Malého.)

Dělejte to dál. Říkejte to živnostníkům a obchodníkům. Ať jim to říkají nár. demokraté i lidovci! Říkejte jim, že všechno to je v zájmu národa, že všichni musíme na oltář vlasti v těžké době přinésti oběti, říkejte to, ale dělejte to také. Nevyhýbejte se jedni povinnostem, zatím co druhé povinnostmi přetěžujete. Národ si uvědomuje, v jaké době žije. Byl bych velmi rád špatným prorokem. Nejraději bych chtěl do celé budoucnosti vysloviti upřímné srdečné přání, aby Československá republika na věčné časy zůstala republikou demokratickou. To však podmiňuje činy demokratické, stejné rozdělení břemen. Já jsem vám s tohoto místa dokazoval, že při dani z obratu spáchali jste na malých a středních výrobcích a obchodnících úžasnou křivdu tím, že jste nepaušalovali daň z obratu a ponechali velkým a mocným ohromné zisky, které jim plynou jen z toho, že jde buď o závod kombinovaný nebo závod nekombinovaný.

Domnívám se, že doba pracuje pro nás, ale i pro český národ a pro stát, poněvadž i národ přijde jednou k poznání, že toto hospodaření není možné, nechceme-li trvale do budoucnosti jakékoliv soukromé podnikání znemožnit a zabíjet. Když již o tom mluvím: Nechť všichni učenci a filosofové, kteří filosofují politicky a celý princip politického seskupení staví na zásady třídního - řekněme - zápasu, si uvědomí, že soukromé vlastnictví a podnikání mohou udržet jedině při silném středním stavu. Zmizí-li střední stav - a celý ten národohospodářský proces a vývoj se nese směrem jeho zničení - co se vytvoří? O tom mají ti filosofové a učenci uvažovat. Na jedné straně je zproletarisovaná ohromná armáda, která ztratila zájem o soukromé vlastnictví a soukromé podnikání, a na druhé straně několik desítek set hospodářsky silných jedinců. Nebude pak ten proces hloupý těm zproletarisovaným masám? Uvažovat! Všichni, kdož mají zájem na udržení soukromého vlastnictví a podnikání, musí se snažiti udržeti silný střední stav, poněvadž jedině on je sloupem národa, politickým sloupem, řekl bych, dnešního společenského řádu a pořádku a jestli se ho zbavíte, udělali jste dvě věci: Zbavili jste tento stát důležité vydatné složky poplatní a zbavili jste soukromé podnikání a vlastnictví ohromných statisíců samostatně výdělečně činných drobných činitelů, kteří jsou sloupem a základem soukromého vlastnictví a také jeho držitelem.

Tohle je naše, abych tak řekl, směrnice při dalším postupu. My budeme ve svém zápase velmi slušní, nebudeme se nikdy dotýkati osobních věcí, ale nedáme se odraditi, abychom neodkrývali pravdu a správně nepoukazovali na hospodářský vývoj v naší republice. Jestliže poměry se vyvíjejí cestou deflační, musí býti deflačně působeno z vlády, aby nebylo té rozvrácené rovnováhy mezi cenou a kupní schopností koruny. To je přece úkolem vládnoucích činitelů, jinak ten rozvrat nezadržíte, budete v něm pokračovat a na konec si nebudete vědět rady, zvláště tehdy, až bychom si celé naše národní hospodářství zruinovali. Chraňte se toho a vzpamatujte se včas! Trochu méně egoismu a trochu více poctivého demokratismu v zájmu samostatně výdělečně činných lidí hospodářsky slabších, kteří ochrany státu potřebují. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Stanislav.

Posl. Stanislav: Slavná sněmovno! Při projednávání vládního návrhu malého lihového zákona tisk 1683 dovolím si poukázati na některé vady a nedostatky, hlavně pak článků I, II a VI, kterými se upravuje daň z ovocného lihu, t. zv. slivovice, a dále v otázce výroby lihu samého.

Sám pan referent o této vládní osnově dr Zadina v prvé schůzi zemědělského výboru při jednání o tomto zákoně pravil, že osnova je nejasná, neúplná, a že tomu tak je, dokazuje okolnost, že plných 5 neděl pracovala na této osnově subkomise výborů zemědělského a rozpočtového a přepracovala osnovu tak, že nezůstal z ní kámen na kameni.

Referent zdůrazňoval význam této osnovy pro zemědělce-bramboráře, zapomněl však na drobné naše zemědělce-ovocnáře, sadaře, pěstitele vinic, výrobce slivovice a borovičky. Celková naše výměra ovocných sadů v Československé republice podle statistiky činí asi 140.000 ha mimo vinice. Z toho na Moravě a Slovensku 70.000 ha a z této výměry 2/3 sadů připadá na ovoce peckovité neboli švestky a při nadprůměrné úrodě tohoto můžeme směle počítati s roční sklizní modrého ovoce 25.000 až 30.000 vagonů.

Toto celkové množství z důvodů dopravních nedá se všechno zkonsumovati odprodejem na domácím trhu ve městech, jednak nesnese dlouhé dopravy, neboť podléhá zkáze a uvážíme-li, že jednotlivé kraje v oblasti východní části Moravy a západního Slovenska jsou vzdáleny 20 až 30 km od dráhy, uznáme, že ovoce toto není možno dopraviti na trh bezvadné, zvláště přijdou-li při česání ovoce stálé, trvalé deště, kde ovoce přezrálé už na stromech puká a hnije a je proto nutno zpracovati je na líh. S povděkem bychom všichni vítali pokyny a náměty při tomto zákoně přednesené, (Tak jest!) aby místo zpracování ovoce na líh úroda ovoce se zpracovala na zavařeniny, povidla, marmeládu, aby tak zpracované ovoce stalo se poživatinou širokých vrstev lidových, zvláště dětí. Lituji však, že jsme velmi daleko od tohoto ideálu, neboť chybí nám k tomu to nejhlavnější, co je k zavařeninám potřebí, čeho máme zde v Československu nadbytek, ovšem za vysoké ceny, to jest levný, nezdaněný cukr. Tento nezdaněný cukr vyvážíme za laciný peníz do Německa a odtamtud kupujeme za náš laciný cukr vyrobené drahé ovocné zavařeniny.

Této otázce by měli naši národohospodáři věnovati větší péči a pozornost, zvláště pan ministr financí by měl povoliti větší odprodej nezdaněného cukru pro tento účel. Vyřešením této otázky výroba ovocného lihu by se určitě změnila a také zmenšila. Zpracování ovoce jak na líh, tak i konservování tohoto mělo býti upraveno zvláštním samostatným zákonem z důvodu, že je to plodina úplně odlišná od jiných surovin, brambor, řepy, kukuřice, ze kterých se vyrábí líh, a otázka tato neměla býti projednávána v tomto právě projednávaném zákoně.

Tento projednávaný zákon naprosto neuspokojí zemědělce-sadaře v otázce zpracování ovoce na líh, neboť i když zdánlivě poskytuje výhody, zbavuje drobné zemědělce definitivně práv a výhod, které měli už před válkou od r. 1907 do 1918, kdy každý zemědělec, majitel sadu nebo vinic, mohl si zdarma vyrobiti pro svou vlastní spotřebu jedno vědro, to je asi 60 l ovocného destilátu bez jakýchkoliv obtíží se strany státní správy na svém vlastním kotli.

Při projednávání této otázky podala naše strana své vlastní podrobné návrhy a lituji velmi, že nebyly realisovány. Po převratu byly v naší osvobozené vlasti pálenice skoro úplně zrušeny a strohý, ba přímo někdy i drastický postup finanční správy, prováděný vládními nařízeními, až do dnešního dne roztrpčoval zemědělce-sadaře do té míry, že na mnohých místech se sady a vinice v našem státě vysekávají, ničí, což není našemu národohospodářství ku prospěchu. Z tohoto postupu ministerstva financí proti sadařům, zemědělcům a výrobcům slivovice, mám dojem, že ministerstvo provádělo toto opatření na nátlak kapitálově silného průmyslu lihovarnického a společnosti hospodařící s lihem. Obě tyto korporace usilovaly a usilují, aby výroba slivovice u zemědělců-sadařů byla úplně zrušena a zničena prý z důvodů konkurenčních a podbízení cen lihu.

Slavná sněmovno! Podle celkové statistiky vyrobeného lihu v letech 1930/31 činila tato výroba 641.670 hl lihu. Naproti tomu celková výroba slivovice v týchž letech činila u zemědělců 2806 hl, u živnostenských pálenic pak 1788 hl, celkem tedy 4594 hl slivovice. V procentech representuje výroba slivovice ani ne 3/4%, t. j. 0.71% celkové výroby lihu, z čehož připadá 0.43% na zemědělce a 0.28% na živnostenské pálenice. To jsou propočty při množství vyrobeného lihu asi 642.000 hl v letech 1930 a 1931. Nyní si propočteme, jak vysoké jsou tyto číslice při množství lihu, projektovaném právě tímto zákonem. Podle tohoto zákona smí býti vyrobeno 1,035.000 hl, při kterémžto množství neznamená výroba slivovice ani půl procenta tohoto kvanta, nýbrž jen 0.46%, což u zemědělců representuje 0.28%, t. j. 1/4% a u živnostenských výrobců 0.18% celkové výroby lihu, vyrobeného podle tohoto zákona. Této konkurence se obává lihovarnický průmysl a společnost pro hospodaření s lihem? Bude-li toto někdo tvrditi, je to velice naivní důvod, pro který by měli býti zemědělci trestáni. Výroba ovocného lihu, jak jsem uvedl, nedosahuje každý rok této výše, nýbrž jen tehdy, je-li nadprůměrná úroda ovoce. Úroda ovoce však není každý rok a proto výroba slivovice sama sebou se sníží, takže této konkurence v lihu se nikdo nemusí obávati.

Další důvod, pro který měla býti výroba slivovice znemožněna, bylo tvrzení ministerstva financí, že zemědělci-sadaři ochuzují státní pokladnu při paušalovaných pálenicích o daň z lihu tím, že vyrábějí líh na černo. Toto tvrzení musím s tohoto místa odmítnouti; je nesprávné a ničím neodůvodněné. Jakoby všichni zemědělci klamali a podváděli státní pokladnu! Prováděl-li snad kdo toto černé pálení, byli to především velkopalírníci, obchodníci, nezemědělci, zvláště na Slovensku, a zde měla státní finanční správa povinnost tyto škůdce státní pokladny řádně potrestati a nikoli jim tresty a pokuty snižovati, případně promíjeti.

K dalšímu tvrzení pp. kol. Koudelky a Nečase, že šetření starých zvyklostí, které zde byly, t. j. výroba bezplatné podomácké ovocné destilace, není nějakou předností, nýbrž že jde zde o těžký alkohol, který je na závadu sociálnímu a kulturnímu pokroku naší republiky, dovolím si podotknouti, že právě v těchto krajích, kde se tento produkt vyrábí, je podle statistiky daleko méně vražd a sebevražd, daleko méně opilců, taktéž méně rozvratů manželství a krbů rodinných, méně mravní bídy, než ve městech a místech, kde produkt tento takřka ani neznají a jej neužívají. Kol. Nečas tvrdil, že jsme na druhém místě po Polsku v počtu krčem a putyk, zvláště na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Dovolím si otázati se jej, v jakých rukách jsou tamější krčmy. Otravuje se tamější národ, tamější obyvatelstvo snad jedině slivovicí? Nikoliv. Pitným zředěným lihem, rumem a likéry, kterých se u nás zkonsumuje na 230.000 hl ročně. Toto množství přivodí daleko větší sociální závady než spotřeba a zužitkování ovocných destilátů. Ovocných destilátů užívá se u zemědělců především a v největším množství na léčení. Není zde proto důvod, aby výroba slivovice byla zrušena. Výrobou ovocného lihu poskytne se horským zemědělským krajům na Moravě, hlavně na Valašsku, a na Slovensku, kde na mnoha místech se nedaří ani brambory, ani oves, kde příkré svahy a stráně osázeny jsou ovocným stromovím, možnost při úrodě nebo nadúrodě ovoce zpeněžiti a odprodati.