Lihovary však mohou ve válce býti platny i jinak. Pouhou změnou zákvasu může býti lihovarského zařízení použito k výrobě glycerinu, nenahraditelné to suroviny pro všechny nitroglycerinové výbušiny, zvláště pro střelnou bavlnu. Za války bylo tímto způsobem přikročeno k výrobě glycerinu v mnoha lihovarech rakouských, na př. k tomu účelu byly zabrány lihovary v Libni a v Kralupech. Líh sám je rovněž velmi důležitý ve výbušinářském průmyslu pro tak zv. alkoholisaci střelné bavlny, t. j. pro vytěsňování vody z ní. Stejně jako dusíkový válečný průmysl kryje se v míru výrobou umělých hnojiv a celulosový průmysl výrobou tkaniv a umělých hmot celuloidových, stejně má býti lihovarský průmysl důležitý pro válku zajištěn už v míru chystanou předlohou zákona. Pro jmenované válečné účely je třeba alkoholu bezvodého. Pohonnou směs lihobenzinovou je nutno vyráběti rovněž z bezvodého alkoholu, neboť jinak se líh s benzinem nesmísí. Kdyby se ponechalo konsumentům na vůli používati buď benzinu nebo lihobenzinové směsi, nebylo by možno naráz zařídit tolik aparátů na přípravu bezvodého lihu, kolik je jich k vedení války třeba. Tohle má právě umožnit chystaná vládní předloha; urychlenou cestou vybudovati zde celé zařízení lihového aparátu, který by v rozhodném okamžiku byl proměněn pro účely válečné. Učený výklad pana prof. Macka v rozpočtovém výboru o nesmyslnosti našeho tvrzení, jakoby líh byl vedlejším produktem a ne rozhodujícím, zůstane známou profesorskou "moudrostí".

Víme přece velmi dobře, co říkal za války pan profesor Stoklasa o zdravotní výživě obyvatelstva stromovou kůrou! To byly také profesorské moudrosti.

My, komunisté, stavíme se co nejrozhodněji proti těmto lihovým osnovám a navrhujeme právě z uvedených důvodů jejich zamítnutí. Navrhujeme zdanění ohromných zisků lihovarských magnátů ve prospěch pracující třídy, navrhujeme ochranu a zajištění existence lihovarského dělnictva na účet lihovarníků - při tom však zdůrazňujeme, že všude tam, kde pracuje - trpí, ale také bojuje průmyslový i zemědělský proletariát, nepřestaneme my komunisté přesvědčovat široké masy pracujícího lidu o pravé tváři a pravé povaze obou lihových zákonů, z nichž jeden je novým zdrojem [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] vládních stran a druhý článkem řetězu příprav na útočnou válku proti Sovětskému svazu. Ze sta milionů lihových peněz můžete si koupiti ještě několik zrádců, jako jste to udělali už několikráte, ale nemůžete a nekoupíte si srdce a mozky dělnické třídy, nerozbijete hranice dělnického státu, Sovětského svazu, ani svým československým špiritusem. (Potlesk.)

Budeme odhalovati korupční režim - zničíme ho. Budeme bojovati proti přípravám imperialistické války, války proti Sovětskému svazu - znemožníme ji. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Mikuláš. Uděluji mu slovo.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno, ujímaje se slova, chtěl bych především všeobecně říci několik slov:

Při projednávání předložených obou lihových zákonů jak ve výboru zemědělském, tak i v koaliční komisi potvrdilo se znovu, jak současná hospodářská krise učí nás všechny bez rozdílu hospodářsky mysliti. (Tak jest!)

Na lihovém hospodářství, jak se ukázalo, interesován jest nejen lihový průmysl a jeho zaměstnanci, nýbrž i u veliké míře naše zemědělství i celé národní hospodářství a hlavně ovšem státní finance. A tu bych chtěl jedno konstatovati: situace v této výrobě byla taková, že nebýti hospodářské krise, nebylo by pravděpodobně ani obou předložených osnov a nedošlo by tedy ani ke zvýšení lihové výroby a ke všemu tomu, co s tím souvisí. S pohonnými látkami byli bychom i nadále odkázáni úplně na cizinu, náš zemědělec, bramborář i řepař neměl by možnost své produkty odprodati pro tento účel. Širší veřejnosti, ba i samé státní správě nenaskytla by se také hned tak vhodná příležitost zase jednou dokonale nahlédnouti do tohoto kouta výroby. To jest po našem soudu také jedna dobrá stránka současné krise hospodářské.

Použitím 20% lihu do pohonné látky omezíme dovoz benzinu v přítomné době asi o 400.000 q v hodnotě 52 mil. Kč, čímž zvýšena bude výroba lihu u nás asi o 500.000 hl. Toto kvantum lihu převedeno na suroviny znamená 5 mil. q brambor, nebo totéž množství řepy cukrovky. Převedeno na plochu činí to u brambor zvýšení o 35.000 ha (Slyšte!), u řepy o 23.000 ha.

Takto zvýšená výroba znamená ovšem i podstatné zvýšení zaměstnanosti, značné zvýšení odběru uhlí i zvýšenou dopravu. Jde tedy o velmi účinný zásah do hospodářského života a jest jen litovati, že teprve nyní dochází k tomuto činu v našem státě.

Zvýšením výroby lihu v zemědělských lihovarech dostane se našemu zemědělství další možnosti, aby aktivněji, než je tomu dosud, působeno bylo k dokonalejšímu výkrmu hovězího dobytka. Právě zde mohou výpalky jako krmivo býti nejúčelněji použity. Jsme-li u hovězího masa dnes téměř soběstačni, musí býti naším úkolem, abychom tímto novým zdrojem krmiv, jež získáme při výrobě lihu z brambor, případně z řepy, dostali naši masnou produkci na takový stav, abychom i co do kvality mohli uspokojiti náš konsum. Bude-li naše zemědělství v budoucnu nuceno obrátiti zřetel ke kvalitě svých výrobků, aby bez obtíží sneslo cizí konkurenci, pak soudím, že toho bude především třeba v produkci živočišné. Jestliže tedy zvýšením produkce lihu zvedáme i produkci výborných krmiv pro dobytek, očekáváme, že ti, jimž je svěřena péče o naše zemědělství, postarají se, aby dobré stránky tohoto zákonného opatření se projevily skutečně blahodárně jak u zemědělců, tak i v celém národním hospodářství. Bude-li současně věnována náležitá pozornost lukařství a pastvinářství, věříme, že v tomto důležitém úseku zemědělského podnikání se můžeme dopracovati úspěchů, s nimiž se chlubí cizina.

Jest ovšem třeba uvážiti, že zvýšením produkce výpalků zvýšena bude velmi značně i výroba mléka, kterého, jak známo, máme již nyní povážlivý nadbytek. Poněvadž na vývoz mléka vzhledem k přísným celně ochranářským opatřením sousedních států nelze zatím pomýšleti, soudíme, že bude třeba mléčnou produkci podepříti vybudováním řady mlékáren, zejména v těch krajích, kde konsumní mléko nenalézá odbytu a kde doprava do určitých středisk činí obtíže. Zpracováním mléka na máslo a sýr by bylo účelně pomoženo jak zemědělství, tak i účelně národnímu hospodářství. Bude-li náš konsum zásoben prvotřídními mléčnými výrobky domácími v každém ročním období, odpadnou ovšem i důvody pro dovoz másla a sýrů z ciziny.

Ve chvíli, kdy všechny státy kolem nás se brání neúměrnému dovozu z ciziny a kdy i náš stát zápasí velmi těžce o aktivní obchodní bilanci, nesmí nám býti lhostejno, že každoročně dovážíme značná kvanta másla a mléčných výrobků. Tak na př. r. 1929 jsme dovezli 3.787 q másla za 10,273.000 Kč a 15.187 q sýrů za 29,730.000 Kč, tedy dohromady 18.974 q mléčných výrobků za 40,003.000 Kč. R. 1930 dovezeno bylo 3.247 q másla za 7,063.000 Kč a 13.433 q sýrů za 24,766.000 Kč. Tedy dohromady 16.680 q mléčných výrobků za 31,829.000 Kč.

Loňského roku dovezli jsme 18.630 q másla za 32,039.000 Kč a 17.130 q sýrů za 28,610.000 Kč, tedy úhrnem 35.760 q mléčných výrobků za 60,649.000 Kč.

Slavná sněmovno! Domnívám se, že je příkazem dnešní doby, nevydat ani jedinou Kč za to, co si můžeme opatřiti doma. (Výborně!) Tím spíše je toho u nás třeba, když struktura i výrobní možnosti čsl. zemědělství nám tuto hospodářskou politiku umožňují.

Při mléčné produkci je třeba uvážiti, že jde i při dnešních snížených cenách o hodnotu roční produkce přibližně 5 miliard Kč. Soudíme proto, že zde by byla na místě účinná pomoc se strany státu. Připomínám ovšem, že pomoc mléčné výrobě musila by býti ovšem jiného druhu, než je tomu, bohužel, doposud.

Udělování statisícových subvencí na provozní ztráty mlékáren považujeme v dnešní vážné hospodářské době za nejméně vhodný způsob státní podpory. Máme úplné pochopení pro podporu našeho mlékařství, když jde na př. o určité akce ve směru zlepšení chovu dobytka nebo pro moderní provádění užitkové chlévní kontroly nebo při zřizování nových mlékáren. Odmítáme však přímou pomoc se strany státu mlékárnám na ztráty, způsobené povětšině neschopností nebo nedbalostí vedoucích činitelů. Z takových podpor nemá a nemůže míti zemědělství jako celek určitého užitku.

Taková přímá podpora, jako na př. udělilo ministerstvo zemědělství mlékařskému a hospodářskému družstvu ve Dvoře Králové loňského roku ve výši 130 tisíc Kč, není prostě národohospodářsky odůvodněna, nehledě k tomu, že v dnešní těžké době vyvolávají takto udílené podpory právem ve veřejnosti roztrpčení.

Mluví-li se proto v poslední době o potřebě hospodářského plánu u nás, pak soudím, že by bylo záhodno, aby ministerstvo zemědělství přišlo také s určitým hospodářským plánem pro všechna odvětví zemědělské výroby, v němž by bylo pamatováno také na produkci mléčnou. Zabezpečíme-li naše dobytkářství a mléčnou výrobu, pak dovoluji si vysloviti skromný názor, že již tím dostaneme naše zemědělství z valné části mimo nebezpečí. Bude proto třeba v souvislosti s oněmi možnostmi, jež poskytuje praktické provedení obou projednávaných lihových osnov zákonných účinně zasáhnouti i v uvedeném směru a položiti tak základy k usměrnění, zlepšení a zabezpečení celé naší zemědělské výroby.

Právě to, co jsem uvedl, vyžaduje, aby za všech okolností zachován byl charakter zemědělských lihovarů tím, že líh se bude skutečně páliti z vlastních surovin. Bude věcí povolaných orgánů a především ministerstva financí, aby ti, kdož obdrží výrobní oprávnění, nesledovali jen otázku výrobu lihu, nýbrž ono pravé poslání zemědělských lihovarů ať družstevních nebo samostatných. Poslání to a účel zemědělských lihovarů spočívá v tom, aby výrobou lihu získáno bylo pro zemědělce krmivo, které ve formě stájového hnoje vrací se půdě s dostatečným množstvím živin zpět. Právě tyto důvody vedly nás k tomu, že jsme se postavili proti tomu, aby těmto zemědělským lihovarům bylo dovoleno vyráběti větší množství lihu, z jiných surovin nežli vlastní produkce. Odmítli jsme zejména kategoricky požadavek, aby bylo zákonem stanoveno, že zemědělský lihovar musí zpracovati jen 51% svých vlastních surovin a 49% opatřiti koupí.

Podle projednávaného zákona musí zemědělský lihovar zpracovati alespoň 70% vlastních surovin. Stojíme na stanovisku, že zemědělské lihovary nesmějí se státi fabrikami na líh, nýbrž výrobní součástí moderního zemědělského podnikání.

Jestliže hájili jsme tyto zásady všeobecně, pak jsem povinen zejména zdůrazniti, že tím větší váhu kladli jsme a klademe v tom směru na lihovary družstevní. Nám bylo od prvopočátku jasno, že je třeba v novém lihovém zákonu pamatovati na to, aby družstevní lihovary měly skutečně družstevní charakter a aby na nově zvýšené výrobě lihu a tím i na dodávce brambor a odběru výpalek mohlo se účastniti co možná nejvíce zemědělců v okruhu působnosti takového lihovaru. O tento svůj požadavek vedli jsme dlouhý a úporný boj.

Výsledek tohoto zápasu, v němž nám šlo o to, aby každý zemědělec měl možnost státi se členem družstevního lihovaru v okruhu jeho působnosti, je ten, že v projednávaném zákonu pamatováno jest na to ustanovením, že v období 1932/33 až 1936/37, tedy po dobu 5 let přidělen jest pro nové členy družstevních lihovarů roční kontingent 8000 hl lihu. Na tomto množství mají participovati noví členové družstva podle ustanovení §u 2, odst. 9, lit. c), d) a e), kde se praví (čte):

"Vedle předeslaných zásad přihlížeti jest u družstevních lihovarů též k tomu, aby účasti na lihovarské výrobě při jejím zvýšení v důsledku povinného mísení lihu s pohonnými látkami dostalo se také novým členům. Nárok na tuto účast mají členové družstevních lihovarů nově po 1. květnu 1932 přijatí, pokud mají jednotlivě uznanou plochu pozemkovou nejvýše 15 ha. Družstevní lihovary předloží finančnímu úřadu I. stolice spolu se žádostí o přiznání zemědělské povahy zvláštní seznam těchto nových členů s výkazem jejich skutečné výměry pozemkové a s doklady o přiznání členství, načež finanční úřad předloží seznamy i doklady po úředním přezkoušení ministerstvu financí. Toto ministerstvo přidělí na upravenou pozemkovou plochu nových členů alkoholové množství, vypočítané podle základní jednotky uvedené v bodu b).

Byla-li přihláška za člena družstva bezdůvodně zamítnuta, může o tom zamítnutý učiniti oznámení do 30 dnů ministerstvu financí, které může po slyšení ústředí družstevních organisací v takovémto případě příděl tohoto zvýšeného výrobního oprávnění přiměřeně snížiti.

Noví členové, na něž by se při výše uvedeném postupu z vyhrazených 8000 hl alkoholu nedostalo, nabývají účasti na výrobním oprávnění až v tom výrobním období, ve kterém se dotyčnému družstevnímu lihovaru dostane zvýšení výrobního oprávnění v důsledku celkového vzrůstu výrobního alkoholového množství na skupinu družstevních lihovarů připadajícího oproti předcházejícímu období." (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Třebaže nás toto ustanovení nemůže plně uspokojiti, přece jen přihlížejíc k tomu, že jde o dílo kompromisu, nutno uznati, že je to přece jen značný pokrok proti dnešnímu stavu. Konstatuji, že při tomto našem požadavku nešlo nám o nic více, než o otázku práva a spravedlnosti. Jest třeba uvážiti, že vybudování družstevních lihovarů u nás bylo umožněno pozemkovou reformou, tedy zásahem státu do vlastnického práva dřívějších majitelů velkostatků, s nimiž byla výroba lihu spojena. A tu chci připomenouti, že nejvíce překvapovalo, že právě ti, jimž umožněno bylo pozemkovou reformou převzetí zemědělských lihovarů, tak houževnatě se bránili přístupu nových členů do družstevních lihovarů tvrdíce, že je to zásah do soukromovlastnických práv družstevních lihovarů.

Abychom si jak náleží uvědomili vznik a vývoj družstevních lihovarů u nás, dovoluji si uvésti data:

V letech 1919/20 bylo u nás 586 soukromých lihovarů hospodářských a 30 průmyslových. V letech 1920/21 17 soukromých hospodářských a 22 průmyslových. V letech 1921/22 834 soukromých hospodářských a 37 průmyslových, v letech 1922/23 754 soukromých hospodářských, 40 průmyslových a již 111 družstevních. V letech 1923/24 702 soukromých hospodářských, 39 průmyslových a 119 družstevních. V letech 1924/25 662 soukromých hospodářských, 40 průmyslových a 144 družstevních. V letech 1925/26 647 soukromých hospodářských, 42 průmyslových a 203 družstevních. V letech 1926/27 612 soukromých hospodářských, 37 průmyslových a 226 družstevních. V letech 1927/28 612 soukromých hospodářských, 39 průmyslových a 250 družstevních. V letech 1928/29 594 soukromých hospodářských, 37 průmyslových a 266 družstevních. V letech 1929/30 586 soukromých hospodářských, 37 průmyslových a 292 družstevních. V přítomné době jest u nás v provozu asi 313 družstevních, 570 hospodářských a 33 průmyslových.

Z uvedeného je patrno, že vybudování družstevních lihovarů umožněno bylo, jak jsem již uvedl, pozemkovou reformu. My nár. socialisté tento zdravý vývoj vítáme. My jsme také při meritorním projednávání osnovy zákona o výrobě lihu dožadovali se, aby mezi skupinou lihovarů družstevních a nedružstevních nebyl, pokud jde o výrobu, poměr 53.78% u skupiny družstevní oproti 46.22% u skupiny nedružstevní, nýbrž aby tento výrobní poměr byl stanoven 60% pro družstevní a jen 40% pro nedružstevní. Návrhem tímto chtěli jsme podepříti výrobní základnu družstevních lihovarů a tím docíliti, aby i v tomto směru umožněno bylo přijímání nových členů. Návrh náš však nebyl přijat a domníváme se, že ke škodě skutečně dobré věci. Je třeba uvážiti, že u zemědělských podniků, opřených o lihové hospodářství, zvedá se celková hospodářská základna a tím současně zvyšuje se i pozemková renta. Nebylo by proto spravedlivé, aby z tohoto dobrodiní a zhodnocení zemědělských usedlostí vylučováni byli právě drobní zemědělci, kteří toho nejvíce potřebují.

Jestliže tedy hodnotíme po této stránce citované ustanovení zákona o přijímání nových členů, můžeme jistě s dobrým svědomím konstatovati, že jsme v této otázce vůči drobným zemědělským lidem vykonali svoji povinnost, která bude jistě také náležitě oceněna.

Slavná sněmovno, v diskusi o projednávaných obou lihových osnovách jak v zemědělském výboru, tak i v koaliční komisi vyšly na jevo také některé okolnosti, jež jsou dokladem, jaký je v naší zemědělské výrobě chaos a jak je třeba, aby došlo co nejdříve k usměrnění výroby podle produkčních schopností jednotlivých krajů.

Byl to boj bramborářských krajů se řepařskými. Zastánci bramborářských oblastí reklamovali výrobní oprávnění, resp. zvýšenou výrobu lihu jen pro brambory. Naproti tomu poslanci řepařských oblastí poukazujíce na těžkou situaci řepařských krajů žádali, aby na této zvýšené výrobě lihu především participovaly kraje řepařské. Při tomto boji u suroviny lihu se stalo, že proti sobě bojovali klubovní kolegové jedné a téže strany.

Nár. socialistická strana, uznávajíc oprávněný požadavek horských zemědělců-bramborářů stejně jako velmi svízelnou situaci pěstitelů řepy, zastávala stanovisko, aby na zvýšené výrobě 500.000 hl braly obě zmíněné suroviny účast stejným dílem. V tom směru považujeme za značný úspěch ustanovení §u 3, odst. 1, jež pro státní průmyslový lihovar v Leopoldově na Slovensku, který bude vyráběti líh především ze řepy, zajišťuje každoročně kontingent ve výši 35.000 hl. Jen toto zvýšení výroby lihu prakticky pro slovenské zemědělce znamená zvýšení výroby řepy o 350 tisíc q.

Toto naše stanovisko diktováno bylo nejen spravedlností, nýbrž i tím, aby výhradním používáním brambor, jak si toho určité kruhy přály, v době jejich neúrody nebylo nebezpečně dotčeno zásobování konsumními bramborami. Že taková situace může při neúrodě brambor a zejména při stále stoupající výrobě lihu do budoucna nastati, je celkem nasnadě. Pokud jde o eventuelní neúrodu, je zejména třeba dobře uvážiti tuto okolnost proto, poněvadž při neúrodě brambor klesá jejich výnos až o 50%. Jako doklad toho uvádím:

R. 1922 činila plocha brambor 650.295 ha, celkový výnos 90,691.615 q, což znamená výnos po ha 139.5 q. R. 1923 činila osevní plocha brambor 636.589 ha, celkový výnos činil 62,242.747 q, což znamená výnos po ha 97˙8 q. R. 1924 činila osevní plocha brambor 643.524 ha, celkový výnos činil 65,143.263 q, což znamená výnos po ha 102.7 q. R. 1925 činila osevní plocha brambor 639.554 ha, celkový výnos činil 74,985.964 q, což znamená výnos po ha 117.3 q. R. 1926 činila osevní plocha brambor 649.469 ha, celkový výnos činil 50,466.847 q, což znamená výnos po ha 80.4 q. R. 1927 činila osevní plocha brambor 650.827 ha, výnos celkový činil 91,092.627 q, což znamená výnos po ha 140˙1 q. R. 1928 činila osevní plocha brambor 444.182 ha, výnos celkový činil 60,434.041 q, což znamená výnos po ha 119.7 q. R. 1929 činila osevní plocha brambor 720.729 ha, výnos celkový činil 103,420.157 q, což znamená výnos po ha 143.5 q. R. 1930 činila osevní plocha brambor 427.079 ha, výnos celkový činil 65,897.936 q, což znamená výnos po ha 137 q.

Z uvedeného je patrno, že největší úroda brambor byla r. 1929, kdy činila 103,420.157 q, a nejnižší r. 1926, kdy bylo sklizeno 50,466.847 q. Domnívám se, že tyto cifry jsou velmi dobrým dokladem, že naše stanovisko bylo plně opodstatněno a že jsme se právem bránili, aby líh vyráběn byl v zemědělských lihovarech výhradně z brambor. Z těchže důvodů jsme se bránili, aby bylo používáno k výrobě lihu žita. Žito podle projednávané osnovy zákona může býti jen za zvláštních okolností zpracováno na líh za povolení ministerstva financí. Rovněž i surový nezdaněný cukr může býti zpracován v průmyslových lihovarech k výrobě lihu jen na povolení. Výše uvedené důvody vedly nás také k tomu, abychom se dožadovali ustanovení v zákoně, že hlavními surovinami pro výrobu lihu jsou brambory, řepa a kukuřice. Připomínám dále, že z těchže důvodů postavili jsme se proti zavádění zvláštní daně z lihu, vyrobeného z řepy, poněvadž by tato daň ve výši 50 Kč za 1 hl stupeň byla vlastně hlavní překážkou, aby se z řepy líh vyráběl a aby u nás nové řepné lihovary mohly býti zřizovány.

Věcně pak tato navrhovaná zvláštní daň nebyla vůbec odůvodněna. Navrhovatelé její vycházeli z předpokladu, že řepa je levnější surovinou nežli brambory. Cenu brambor stanovili na 20 Kč a cenu řepy na 11 Kč. Poněvadž na 1 hl lihu je potřebí stejné množství buď brambor nebo řepy (asi 10 q), předpokládali, že u brambor činil by náklad na surovinu 200 Kč, u řepy pak jen 110 Kč.

Proti této kalkulaci jsme se energicky ohradili, poněvadž neodpovídá skutečnosti. Při objektivním posuzování obou surovin je třeba bráti zřetel, že za průmyslové brambory vyplácelo se v posledních letech průměrně 16 Kč, naproti tomu průměrná cena řepy po převratu činí 18 Kč. Mimo to je třeba brát v počet onu skutečnost, že řepař vedle ceny řepy z cukrovaru dostává 55% řízků, 4% cukru, 1/2% melasy a 6% saturačních kalů zdarma. To vše úhrnem hodnoceno, representuje opětně dobrých 5 Kč, takže i když počítáme se stávající ztrátovou cenou z řepy 11 Kč, přicházíme k tomu, že řepař dostává za 1 q řepy nikoliv 11, nýbrž 16 Kč, tedy tolik asi dostává pěstitel průmyslových zemáků za 1 q brambor. Přimyslíme-li si ještě dále k tomu, co uvedl, že většina lihovarů vyrábějících líh z řepy jest zařízena tak, že výpalky jsou téměř bezcenné, máme nový důkaz, proč by nebylo spravedlivo na řepný líh zaváděti nějakou větší daň.

S hlediska národohospodářského sluší ještě připomenouti okolnost, že řepařské kraje nuceny byly na základě světové krise cukerní omeziti osev řepy téměř o 50%, a dále i fakt, že řepa od převratu byla postupně vytlačována z lihové výroby, jak svědčí toto srovnání:

V období 1919/20 zpracováno bylo na líh 304.339 q brambor a 1,759.718 q řepy. V období 1920/21 zpracováno bylo 504.285 q brambor a 2,143.084 q řepy. V období 1921/22 zpracováno bylo 729.570 q brambor a 1,651.778 q řepy. V období 1922/23 zpracováno bylo již 2,594.639 q brambor, ale již jen 488.954 q řepy. V období 1923/24 zpracováno bylo 1,882.312 q brambor a 222.079 q řepy. V období 1924/25 zpracováno bylo 1,807.623 q brambor a 517.159 q řepy. V období 1925/26 zpracováno bylo 2,348.957 q brambor a 618.364 q řepy. V období 1926/27 zpracováno bylo 1,427.570 q brambor a 700.912 q řepy. V období 1927/28 zpracováno bylo 3,067.087 q brambor a 564.097 q řepy. V období 1928/29 zpracováno bylo 3,118.195 q brambor a 789.795 q řepy. V období 1929/30 zpracováno bylo 3,910.994 q brambor a 499.625 q řepy.

Citovaná data nám potvrzují, že řepa jako surovina na líh skutečně rok od roku klesá a že brambory stávají se surovinou vedoucí. Zejména vynikne tento fakt při srovnání období 1920/21, kdy bylo zpracováno 2,143.087 q řepy, s obdobím 1929/30, kdy zpracováno bylo již jen 499.625 q řepy, tedy úbytek o 1,643.451 q. Naproti tomu při srovnání brambor shledáváme, že r. 1920/21 zpracováno bylo jen 534.285 q brambor a v letech 1929/30 3,910.994 q brambor, tedy již o 3,376.709 q více.

Právě tyto věcné naše důvody vedly na konec k tomu, že i ostatní koaliční strany souhlasily, aby dávka, o kterou byl boj, ze řepného lihu zaváděna nebyla a aby řepy bylo používáno jako jedné z hlavních surovin při výrobě lihu.

Pokud jde o otázku hospodaření lihem, obsahuje projednávaná osnova zákona o dani, výrobě a hospodaření lihem dvě alternativy. Buď může s lihem pod závěrou hospodařiti státní finanční správa, nebo na základě uzavřené smlouvy společnost. Netajili jsme se od prvopočátku projednávání obou osnov tím, že jsme zásadně pro státní hospodaření lihem. O to jsme také celou vahou své politické moci usilovali. Proto, když státní finanční správa prohlásila, že v přítomné době není na tento úkol dostatek připravena, podali jsme návrh,

aby v §u 6, kde podle vládního návrhu byla stanovena lhůta pro trvání smlouvy od 3 do 10 let, stanovena byla lhůta 3 let. Kompromisem však dohodnuta byla, jak je z předložené osnovy patrno, lhůta čtyř let. Při prosazování tohoto našeho návrhu šlo nám o to, aby smlouva se společností pro zpeněžení lihu byla uzavřena jen na takový čas, než se státní finanční správa připraví k řádnému monopolnímu hospodaření lihem. (Potlesk.)

Na konec považuji ještě za nutno připomenouti, že základem našeho lihového zákonodárství je dosud platný starý rakouský zákon o dani z lihu ze dne 20. června 1888 a císařské nařízení ze 17. července 1899. Za existence naší republiky došlo k legislativní úpravě lihového zákonodárství zákonem z 2. prosince 1919, č. 640 Sb. z. a n., a zákonem z 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n., a dále nařízením Národního výboru z 28. listopadu 1918, č. 29. Mimo to bylo vydáno několik vládních nařízení a vyhlášek ministerstva financí.

Projednávaná osnova zákona o dani, výrobě a hospodaření neupravuje definitivně otázku našeho lihového hospodářství. Proto jsme navrhli resoluci, která je obsažena ve zprávě výboru zemědělského a rozpočtového, na základě níž se vláda vybízí, aby předložila v době co nejkratší úplný lihový zákon, jímž by byly veškeré lihové zákony a předpisy v našem státě unifikovány. Resoluci tuto jsme navrhli proto, poněvadž jsme přesvědčeni, že teprve novým velikým zákonem lihovým může býti rozřešen složitý a obsáhlý problém lihový. Pak také, soudím, budou dány i předpoklady, aby hospodaření lihem bylo postaveno na bezpečnou a zájmům státním odpovídající basi.

Poněvadž, slavná sněmovno, také proti druhé osnově zákona o povinném mísení lihu s benzinem nebylo v celku z interesované veřejnosti vážnějších námitek a zejména proto, že posudky vědeckých kruhů o směsi, mezi nimiž byl i posudek Vysokého technického učení v Praze, vyzněly kladně a poněvadž i zkušenosti s lihovou směsí v cizině jsou celkem dobré, jakož i proto, že cena lihobenzinové směsi, přihlížeje k novému daňovému zatížení, neznamená v podstatě zdražení pohonné látky, prohlašuji jménem klubu československé strany národně socialistické, že vyslovujeme s oběma lihovými osnovami svůj souhlas.

Na konec, slavná sněmovno, prosím za prominutí, jestliže si dovolím několik málo připomínek k tomu, co zde prohlásil kol. Štětka vůči "Českému slovu" a vůči nár. socialistické straně.

Bude mně jistě odpuštěno, nebudu-li reagovati na všechny jeho důvody. Bylo by to tak trochu pod důstojnost člověka, aby reagoval na všechno, ale aby pánové z komunistické strany měli tak trochu klidnější svědomí a aby se především starali o poměry v Rusku, ke kterému stále a stále upírají své zraky, chtěl bych především říci jedno: Pan kol. Štětka měl si vyžádati zprávu od povolaných činitelů komunistické strany, aby mu bylo jasno, jak vypadá lihové hospodářství a především jak vypadá daň z lihu v SSSR.

Cifry, které uvedu, jsou velmi dobrým dokladem, jak pečlivě se stará sovětské Rusko o své lihové hospodářství, poněvadž toto je ohromným zdrojem jeho příjmů. Tak na př. z kampaně r. 1925 až 1926 vyzískala státní pokladna ruská 316,659.000 rublů, což representuje 5.510,000.000 Kč. R. 1926/27 529,532.000 rublů, což representuje 9.214,000.000 Kč, r. 1927/28 získáno bylo 714,671.000 rublů, což representuje ohromnou, jistě překvapující cifru 12.435 mil. Kč.

Na poplatku za povolení k obchodu alkoholickými silnými nápoji bylo vybráno: v kampani 1925/26 2,327.000 rublů, t. j. 40.5 mil. Kč, v kampani 1926/27 2,279.000 rublů, t. j. 39.7 mil. Kč, r. 1927/28 2,477.000 rublů, což representuje 43.1 mil. Kč.

Mimo to upozorňuji, že by bylo dobře, kdyby pánové z komunistické strany zajímali se také o cenu lihových výrobků; na př. uvádím jen docela stručně: u nás stojí líh k pálení 4 Kč, v Rusku 7.20 Kč. A tak bych mohl uváděti ještě jiné a jiné cifry jako doklad, jak vypadá lihové hospodářství v Rusku.

Ale, vážení pánové a slavná sněmovno, nyní několik slov k tomu, co zde uvedl kol. Štětka na adresu naší strany. Především kategoricky odmítám útok na "České slovo" (Výborně!), poněvadž "České slovo", když referovalo o jednání o lihových osnovách v komisi koaliční, mluvilo konkrétně o určitých věcech. To, co zde uvedl kol. Štětka, nikterak nesouvisí s jednáním a s materií, která byla předmětem diskuse. Jestliže kol. Štětka útočil, že jsme dostali určitý kontingent, těch 40.000 hl, t. j. 8000 po dobu 5 let, jestliže to považoval za present, tak si ho dovolím opraviti v ten smysl, že to není žádný politický present. Těchto 40.000 hl má umožniti nejchudším horským zemědělcům vstup do těchto lihovarů. (Tak jest! - Potlesk.) Má jim umožniti, aby brali účast, aby mohli dodávati brambory a odebírati současně výpalky jako krmivo z těch lihovarů. Přibíjím jednání kol. Štětky zde na pranýř, poněvadž v tomto případě mluvil zde proti přirozeným a oprávněným zájmům nejdrobnějších lidí horských krajů. Z týchže důvodů, slavná sněmovno, odmítám také útoky na stranu a považuji za svou povinnost, abych také především odmítl neslušný a nemožný útok na předsedu naší strany, bratra sen. Klofáče. (Výborně! - Potlesk.) Kol. Štětka je nejméně povolán k tomu, aby se dotýkal osoby tak zasloužilé, jako je předseda naší strany nár. socialistické, bratr Václav Klofáč. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno, řekl jsem a zdůraznil ve své řeči, oč nám šlo v tom dlouhém zápase poněvadž kol. Štětka mluvil o tom, jak dlouho jsme se dohadovali. Šlo nám o pořádek v lihovém hospodářství. A jestliže zvedneme ruku pro tyto osnovy, jsme si plně vědomi, že můžeme dáti souhlas s dobrým svědomím, poněvadž jsme se za tohoto jednání přičinili, aby byl do našeho lihového hospodářství zanesen konečný a důsledný pořádek. (Výborně!)

Slavná sněmovno, řekl jsem již, že s těmito osnovami souhlasíme proto, poněvadž také to, oč nám ve skutečnosti při tom zápase šlo, v mnohém směru je uplatněno v novém lihovém zákoně.

Končím a prohlašuji znovu, že čsl. strana nár. socialistická bude pro obě osnovy hlasovati. (Potlesk.)