Pokud se týče surovin používaných v zemědělských lihovarech, zůstává v zásadě v platnosti ustanovení § 31 pod č. II. věty prvé. Avšak jako hlavní suroviny pro zemědělské lihovary se označují brambory, řepa a kukuřice. Dosavadní ustanovení § 7 lihového zákona o tom, že zemědělský lihovar má přijímati suroviny výhradně nebo aspoň převážně z vlastní sklizně, se mění potud, že musí, pokud nenastala obecně známá neúroda, přijímati tyto suroviny aspoň ze 70% z vlastní sklizně.

Zpracování melasy v zemědělských lihovarech za normálních poměrů není dovoleno; toliko při neúrodě vlastních surovin může býti melasa zpracována jako přísada k surovinám jiným.

Jako nové ustanovení se připouští též zpracování obilí, nezpůsobilého k semílání, za podmínek stanovených ministrem financí, kteréžto povolení může však býti zastaveno v případě neúrody.

Další důležitou kapitolou novely lihového zákona jest stanovení a rozdělení výroby lihové na jednotlivé skupiny konsumních lihovarů. Celá úprava lihová spočívá na zdravém principu udržování rovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Rozhodující jest zajisté odbyt a spotřeba, která se částečně mění, a proto novela vyhrazuje stanovení celkové roční výroby ministrovi financí.

Při řešení akce míchání lihu s benzinem vychází se z předpokladu, že k tomuto účelu bude třeba v prvém výrobním období nového množství 500.000 hl, takže celková roční výroba má dosáhnouti výše 1,035.000 hl. V důsledku tohoto zvýšení výroby lihové mají konsumní lihovary poskytnouti líh na míchání s benzinem za cenu pronikavě sníženou a proto se zaujímá stanovisko, aby označená celková výroba roční byla vyhrazena přímo v zákoně dosavadním stávajícím lihovarům konsumním.

Z celkového výrobního množství jest vyhrazeno především výrobní oprávnění 35.000 hektolitrů pro státní průmyslový lihovar v Leopoldově na Slovensku ke zpracování řepy. Dále se přednostně vyhrazuje zvláštní reserva 8000 hl po 5 roků, která jest určena k podělení nových členů družstevních lihovarů, kteří budou přijati po 1. květnu 1932. Skupině družstevních lihovarů má býti přidělen zvláštní podíl 25.000 hl na úhradu výrobních oprávnění pro družstevní lihovary, vzniklé před 1. dubnem 1932.

Jinak celkové roční výrobní množství má býti v prvém období 1932/33 rozděleno na jednotlivé skupiny konsumních lihovarů takto: na lihovary zemědělské připadá 73%; toto kvantum rozdělí se na skupinu lihovarů družstevních v poměru 53.78% a pro skupinu lihovarů nedružstevních 46.22%. Lihovary průmyslové mají podíl 23% a drožďárny 4%.

Rozdělování celkové roční výroby se upravuje na podkladě dosud ustálených zásad, toliko s některými změnami.

O nových zemědělských lihovarech platí ustanovení, že mohou býti zřízeny nebo v činnost uvedeny jen se svolením ministerstva financí v dohodě s ministerstvem zemědělství v krajinách bramborářských. Toliko v případech, odůvodněných hospodářskou potřebou, může býti uděleno toto povolení také v krajinách jiných, které svojí hospodářskou povahou jsou blízké krajinám bramborářským pro zpracování řepy nebo bramborů anebo obojích surovin. Při povolování nového družstevního lihovaru jest nutno přihlížeti k tomu, aby byla ve družstvu převážná účast středních a malých zemědělců, a to nejméně 50 zemědělských podniků.

Pokud se týče hospodaření lihem, zaujímá novela stanovisko udržeti vázanost lihového hospodaření z mnoha vážných důvodů, zejména se zřetelem na uplatnění zájmů veřejných, na zabezpečení zemědělských lihovarů a sledování určitých ohledů sociálních, aby byla zabezpečena nižší cena lihu technického. Ku provedení této myšlenky jest stanovena závěra veškerého lihu, v tuzemsku vyrobeného nebo sem dovezeného, a disposice tímto lihem jest vyhrazena finanční správě nebo hospodařícímu orgánu.

Hospodaření lihem je vyhrazeno finanční správě státní, která může je svěřiti zvláštní společnosti obchodní pod dozorem státu, kterýžto dozor v novele se detailně normuje a upravuje. Státní správě jest vyhrazen rozhodující vliv na stanovení anebo schvalování cen přejímacích, rafinační mzdy i cen prodejních.

Pro záležitosti lihového hospodářství se zřizuje při ministerstvu financí lihová komise, složená ze zástupců všech skupin interesentů a vybavená působností, odnášející se ke všem důležitým záležitostem lihového hospodářství.

V další zvláštní části své zprávy, podané za výbor zemědělský, uvádím určité připomínky k změnám, které byly provedeny v textu vládním. Zejména konstatuji, slavná sněmovno, že radikální opatření bylo učiněno u pálenic, kde se odstraňuje paušalování výrobní daně z lihu a zavádí se zdaňování lihu vyrobeného v produkčních lihovarech podle kontrolního měřidla. Za tuto oběť, která se ukládá dosavadním interesentům, dává se zemědělcům, pokud zpracují ovoce vlastní sklizně a pro vlastní potřebu a když vyrobí nejméně 50 hektolitrových stupňů, výhoda, že mají 25 hektolitrových stupňů bez daně pro vlastní potřebu.

V závěru konstatuji, že lihový zákon představoval obtížnou materii legislativní, takže dřívější pokusy několikráte opakované pro jeho vydání zůstávaly bezvýsledné. Obtíže spočívaly hlavně v omezené výrobě, která dosud byla upravována provisorními opatřeními. Touto novelou jsou upravovány nejdůležitější kapitoly, zejména výroba lihová a hospodaření s lihem, při čemž byla sledována snaha, aby spravedlivě bylo poměřeno všem zúčastněným zájmům, tak aby při náležitém uplatnění všech zájmů veřejných bylo zjednáno uspokojující uspořádání poměrů v zájmu posílení hospodářského podnikání.

Celý obsah novely byl projednán s náležitou odborností a na původní osnově byly provedeny pronikavé a účelné změny, takže při plném porozumění, které bylo projevováno nejen u zástupců stran koaličních, nýbrž i u stran oposičních, bylo vytvořeno legislativní dílo, které bude míti do budoucnosti velkou důležitost pro povznesení domácího hospodářství a zaměstnanosti pracujících vrstev obyvatelstva.

Zemědělský výbor pojednal o tomto vládním návrhu na svých schůzích v době od 12. dubna do 17. května 1932, přijal některé návrhy pozměňující a doplňující a usnesl se na tom doporučiti poslanecké sněmovně schválení tohoto návrhu zákona ve znění shora uvedeném spolu s připojenými resolucemi.

Jako referent výboru zemědělského doporučuji též ke schválení resoluce výboru rozpočtového. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový jímž místo p. posl. dr Hodáče je p. posl. Adámek.

Posl. Adámek: Slavná sněmovno! S hlediska rozpočtového výboru dlužno poznamenati k čl. I, že dosud činila daň výrobní i spotřební z každého hl stupně alkoholu 15 Kč. K dani spotřební se vybíral poplatek 8 Kč na základě úmluvy se Společností pro zpeněžení lihu, k dani výrobní licenční poplatek v téže výši na základě zákona. Nové ustanovení staví pouze na zákonný základ dosavadní skutečný stav.

Čl. II upravuje nově zdanění lihu v produkčních lihovarech tím, že odstraňuje paušalování a zavádí všeobecné zdanění podle skutečného výrobku. Tento způsob odpovídá jak stavu dnešní daňové techniky, tak potřebám pěstitelů ovoce, jimž se poskytuje částečné osvobození od daně. Snížení daně o 10% pro živnostenské výrobce jest odůvodněno tím, že platí daň předem z celé ohlášené výroby. Produkčním lihovarům se dostává další výhody v čl. VI, § 4, odst. 4.

Zvláštní daň z řepného lihu, původně navržená, zavedena nebyla, naproti tomu kontrolní poplatek z motorického lihu z původních 30 haléřů byl zvýšen na 40 haléřů. Pro státní pokladnu lze očekávati z tohoto důvodu při dosavadní spotřebě pohonných látek zhruba příjem 20,000.000 Kč, z nichž 70% se přikazuje silničnímu fondu. S ohledem na stav státní pokladny a zvláště silničního fondu přijali tento návrh také členové, kteří nesouhlasili s názorem, že úbytek celních příjmů, způsobený národohospodářským opatřením, by měl zásadně býti nahražován zvýšením daně.

V čl. IV odst. 3 se navrhuje možnost osvobození surového řepového cukru k výrobě lihu od spotřební daně za tím účelem, aby také surového cukru bylo možno použíti k výrobě lihu. Je to nutno zvláště pro případ, že by nebylo dosti melasy pro tento účel, jak lze očekávati na př. v nejbližší kampani.

Pro státní finance padá na váhu také způsob hospodaření s lihem. Národohospodářská hlediska vedou k různým názorům; jedni žádají zavedení státního monopolu jako jediné formy hospodaření, jiní hospodaření pomocí společnosti jako orgánu vázaného hospodářství, jiní zavedení volného obchodu při soustavě výrobních kontingentů. Finanční správa v zájmu státní pokladny žádala hospodaření vázané, ať monopolem, ať zvláštní společností, prohlašujíc, že za dané situace jako orgánu hodlá užíti společnosti. Výbor, vyhovuje stanovisku finanční správy, pojal do zákona obě posléze uvedené možnosti. Pro vyrovnání zájmů zúčastněných skupin za účelem dosažení co nejlepšího národohospodářského účinku však zabezpečil zastoupení spotřebitelů ve správních orgánech společnosti. Jde při tom hlavně o zastoupení dvou velkých skupin: spotřeby průmyslové a všeobecné spotřeby přímé. Mimo to pojato do zákona ustanovení o obligatorním zřízení lihové komise, v níž budou zástupci všech jednotlivých zájmů, jež souvisejí s lihovým hospodařením.

Výbor rozpočtový navrhuje přijetí zákona ve znění usneseném výborem zemědělským, jakož i resolucí výboru zemědělského a jedné resoluce výboru rozpočtového. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 40 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Polyák, Štětka, Ostrý, Nitsch, Hruška, Russ; na straně "pro" pp. posl. Pelíšek, Mikuláš, Stanislav, Remeš, Honzl.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. dr Polyákovi.

Posl. dr Polyák: Slávna snemovňa! Osnovy o liehovom hospodárení a povinnom miešaní liehu s benzínom mohly mať skutočne význam epochálny pre hospodársky život československý, keby boly sostavené s tou dokonalosťou, ktorú po toľkých prípravách vládnej koalície právom očakávať musíme. Mnohoročné odklady reorganizácie liehového hospodárenia vzbudily oprávnené nádeje! Čím viac sa úprava vytiahne, tým obozretnejšia a podstatnejšia bude ona, a zklamanie musí byť u každého znalca tak po stránke národo a poľnohospodárskej, ak po stránke záujmov Slovenska tým väčšie, lebo kto materiál jednania poradného sboru pre otázky hospodárske pozná, nemôže vidieť v tých osnovách nič iné, lež len ďaľší bojazlivý pokus ku polovičatému riešeniu otázok ináč bez predpojatosti celkom dobre riešiteľných.

Taký pokus polovičatého riešenia býva vždy výsledkom vtedy, keď sa bez ohľadu na hospodársky súvis uplatňujú smery politické sebe viacej protichodiace, a tak sa prenáša neblahodárny charakter celého dnešného vládneho režimu i do najodbornejších oblastí štátnych financií, do výroby a odbytu poľnohospodárskeho a hospodársko priemyselného a do nákladov motorových. Je to výsledok jednania, keď sa uvažuje tendenčne, keď sa neporovnajú záujmy so zrakom vedy alebo sudcu, lež keď je heslom: "Keď ja z toho nič nemôžem mať, nesmieš mať ani ty." Nie je tedy divné, keď sa na také predlohy nehovorí "debuisset pridem", ale "debuisset pridem" ináč.

Rozhodnutie najvyššieho správneho súdu vo veci výroby, v dôvodovej zpráve spomenuté, klesajúci odbyt pitného liehu i štátnu pokladňu hlboko sa týkajúci a zánik vývozu uložily už pred 3 rokmi finančnej správe povinnosť, postarať sa o akciu, ktorá by popri odčinení následkov tých anomálií paralelne i odpomohla hospodárskej výrobe na krajoch vzrástajúcou hospodárskou krísou najviac postižených a konečne každoročne v rozpočtovej debate vytýkaná dišparita vo zpracovaní ovocia na lieh medzi Slovenskom a Moravou, ovocinárov chudobných krajov Slovenska hlboko poškodzujúca už žive volala po náprave.

Záujmové kruhy si nemyslely, že v takej situácii vládne strany robia z liehových osnôv politikum. Myslely si, že každý pripustí nutné konzekvencie toho, že z odbytného liehu 563.000 hl r. 1930/1931 iba menej ako polovica, t. j. 258.000 hl pitný a octový lieh je aktivný, väčší zbytok 305.000 hl liehu, ktorý ide na denaturovanie, na priemyselné, vedecké a sociálne ciele, na dynalkol a na export, je pasivný, predá sa pod výrobným nákladom, a preto nie je správné vytýčením teoretických hesiel stlačiť cenu na miešanie a tým i priemernú prijimaciu cenu liehu pod výrobný náklad a tým znemožniť mnohým draho vyrábajúcim malým a družstevným liehovarom existenciu.

Výroba právom očakávala, keď exportná cena hl liehu na 90 Kč klesla, keď sa kapacita liehovarov len do 33% využije a tým sa rentabilita podlamuje, keď sa benzin na pohraničnej stanici 1 q za 220 Kč kupuje, ale pri čerpadlách za 370 Kč, teda so 150 Kč rozpiatím predá, že vtedy nielen že štát sám aspoň nehľadá výrobu liehu ďalej zaťažiť, lež že štát benzinový medziobchod núti ku ďaľšej racionálizácii, a tým cenovým ústupkom, a nie výrobu liehovú. Právom to očakávala hlavne liehovýroba poľnohospodárska, že kontrolný poplatok skôr bude uložený medziobchodu a rafineriám benzinovým, ako tým, ktorí sú klesajúcim liehuodbytom konzumovým beztak postižení, a že roľníci pod 350 Kč lieh na miešanie predávať nebudú, lebo i táto cena znamená speňaženie zemiakov po 15 Kč za 1 q, a iste nepochybuje o tom nik, že cena 15 Kč za 1 q nekryje priemerný výrobný náklad.

Právom očakávaly hospodárske liehovary, ktoré sú hospodárskou nútnosťou a nie špekulatívnym podnikaním, že sa oceňuje význam zemiakovej výroby, ktorá obnášala v r. 1931 v republike 760.632 ha s úrodou 106 mil. q, pri ktorej stúpla plocha od r. 1920 do 1927 o 27% a hektárový výnos o 40%, a že si povšimne toho, že zemiaky neznášajú ďalekú dopravu, že sa oceňuje fakt, že práve benzin a motor sú tie výrobné prostriedky, ktoré zasadily roľnickej výrobe v slabších krajoch neobyčajnú ranu tým, že vytiskly, ba znehodnotily, zapríčinením novej orientácie technickej, ťažného koňa, oves a seno, a zmenšily zamestnanosť v poľnohospodárstve, pri čom treba zdôrazniť, že kým bola colná ochrana koňa 1.200 Kč a vola 700 Kč, požíval motor a dosiaľ požíva ochrany 25.000 až 35.000 Kč, konaly teda toto dielo pod štátnym patronátom a je teda odôvodnené, aby patronancia štátu poskytla poľnej výrobe tú náhradu, a to vo forme umožnenia zvýšenej výroby zemiakov na miesto koňa, ovsa, sena atď., ktorá je zaslúžená, ale dosiaľ nebola udelená. (Tak je!) Vo smysle národohospodárskom musíme si, slávna snemovňa, uvedomiť i to, že pri nákupe benzinu upotrebujeme síce cudzí a stále klesajúci, ale predsa len kapitál, kým upotrebením liehu hodnotíme úroky kapitálu vlastného, ba mnohoráz umožníme vôbec zúročenie vlastného kapitálu. To isté platí i po stránke účinku zvýšenia kontingentov na ciele miešania. Osnovy majú osožiť i neliehovarníkom tým, lebo sa nabídka zemiakov zo strany dorábateľov zmenší a poptávka zo strany zpracovateľov zvýši. Na okolí liehovarov sa utvorí pestiteľský kruh zemiakový, cieľom umožnenia speňaženia zemiakov. Predpoklad je ovšem znesiteľná cena. Čím menšia je liehovarská plocha, tým viac bude spoločného záujmu, a okolnosť tá, že sa i neliehovarníci ku dodaniu surovín zaviažu, ukáže národohospodársky význam terajších osnôv. Výroba má byť zvýšená o 300.000 hl, čo prinesie prv či neskôr priaznivý účinok i na poli zvýšenia poistenia, mzdy, paliva, technických potrieb, udržania budov, strojov, daňových povinností, zvýši sa nabídka mlieka, masla, obilia, potaše, repy, melasy atď.

Ale čo sa týka stlačenej ceny liehu na benzin, treba predovšetkým vedieť, že tá stlačenosť ceny najmä na Slovensku nezodpovie a hatí sdružstevnenie liehovarov a to preto, lebo družstevné vôbec, a práve slovenské družstevné liehovary väčším dielom dorábajú drahšie ako zamoravské a nedružstevné, a zvýšenie kontingentu už pre neúmernosť nových kontingentov nevyrovná stratu na cene.

Veľkopriemysel v tomto ohľade lepšie pochodí ako hospodárstvo, lebo u tých bude percentuálné zvýšenie jednaké, kým priemysel hospodársky je veľmi rozličným percentom zvýšený a mimo najmenších liehovarov niet ani jedného hospodárskeho liehovaru, u ktorého zvýšená výroba stratu pri stlačenej, sníženej cene vyvážiť mohla.

Sú teda veľmi záhadné tie blahodarné účinky malého liehového zákona, na ktorý sme 12 rokov čakali, a preto je pre zákon o miešaní vlastne len zaťažením; je sice malým zákonom, ale prinesie bremená tak veľké, že bude v mnohých liehovaroch otazné, či sa lieh tam vôbec vyrobí.

Chybné účinky zákona, od ktorého sa práve naopak sústavná náprava očakávala, sa samozrejme vstupňovanej miere uplatňujú tam, kde je locus minoris resistentiae, to je na Slovensku. Slovenská výroba obnášala pred vojnou globálnych 420.000 hl, r. 1930/31 130.000 hl, ačkolvek z 900 zemedelských liehovarov je na Slovensku 400. Tí, ktorím to poďakovať môžeme, skutočne nechali na Slovensku liehovary, a sami sebe si nechali hektolitry. (Výkřiky.) Stav je podobný ako s repou. V českých zemiach klesla výroba repná o 25%, na Slovensku o 60% a liehová v historických zemiach o 17% a na Slovensku o 74%. Odborná debata, prednesená v Poradnom sbore pre otázky hospodárske r. 1929 obsahuje v tomto ohľade veľmi príznačné číslice. Percentuelne klesla výroba slovenská od r. 1918/19 až do r. 1927/28 z 50% na 32% a to napriek tomu, že ríšska výroba československá z 194.000 na 399.000 hl vstúpala.

Príčina, lepšie rečeno zádrapka toho ukrivdenia Slovenska je jedna fikcia šikovná so zdánlivosťou najväčšej spravedlivosti a vecnosti, napriek tomu, že už príroda robila regionalizmus na poli výroby. To je, že musí byť unifikácia a stejné merítko jednoty hektárovej pre celú republiku, lebo bonita pôdy, podmienky výroby a pomery komunikačné sú na Slovensku nie odchylné, lež vraj totožné, ako v zemiach historických. Pri tom sa robí tou istou jednakou hektarovou formulou zas v inom ohľade umele ten najväčší rozdiel na úkor Slovenska tým, že sa robí na poli započitateľnosti diferencia medzi roľami s jednej strany a na úkor pastvín a lúk, ktorých je na Slovensku pomerne viac, čím sa umele snižuje započitateľná plocha Slovenska.

Keď k tomu pribereme hoci i len priechodne, že rychlejším družstevnením v historických zemiach ako na Slovensku - tam z 98 na 271, na Slovensku zo 14 na 40 - stratilo Slovensko v prospech historických zemí tiež značný kontingent (Výkřiky posl. dr Zadiny.), vtedy sa tomu čudovať nemôžeme, že výrobné oprávnenie na hektár fakticky činí v historických zemiach u indiv. liehovarov 0.9 l, u družstevných 0.93 l, na Slovensku 0.77 l, u družstevných 0˙88 l, že na jeden liehovar indiv. český padá 446 hl priemer a slovenský len 360 hl, u družstevných českých 692 hl, slovenských len 360 hl, u družstevných českých 692 hl, u slovenských len 521 hl. (Posl. Remeš: Ale, pane kolego, to musíte povědět, že dostáváte za řepný líh tolik, jako v Čechách za bramborový!) Pán kolega, to je záujmom len čiastočným Slovenska, a síce menšej časti slovenských dorábateľov. Väčšej časti, bramborárov, nie je to záujmom. To nie je v žiadnom prípade generálnym záujmom Slovenska, čo ráčite hovoriť. Slovenská započitateľná plocha klesla so 66 1/2% na 39.67%. Sú to dáta Poradného sboru. Toto sa ešte tým zhorší, že odpadá novým zákonom započitateľnosť predvojnovej výroby, ktorá bola tretím komponentom pri vyrátaní výrobného oprávnenia. Toto staré predvojnové vyššie výrobné oprávnenie na Slovensku vôbec nebolo výsadou, lež sa poskytlo liehovarom tou zdôraznenou intenciou, aby tým väčším výrobným oprávnením nielen liehovarníkovi samému, ale celému maloroľníckemu okoliu liehovarov hornatých oblastí bola možnosť speňaženia svojej zemiakovej úrody temer umožnená, bez toho, než by boli nútení zúčastnením sa na združstevnení zadlžiť alebo sa kapitálne immobilizovať.

Tam, kde to interesentom z historických zemí prospelo, totiž na poli výroby paušalovaného liehu ovocného, tam ovšem nebolo súrné previesť unifikáciu, ako pri hektároch, tam sa ponechala 12 rokov dišparita, a krivda slovenských roľníkov ovocinárov bola vedľajšia.

To, čo právom prísluší Slovensku, bolo dôkladne prednesené už i v Poradnom sbore pre otázky hospodárske. Je to 47% všetkej výroby a z toho 42% pre liehovary zemedelské. Slovenská plocha započitateľná klesla neprávom na 39%, keď sa však lúky a pastviny do 20% v celkosti započítajú, vtedy obnáša plocha 42%. Počet slovenských zemedelských závodov činí 41.9%, počet dobytka 40.32%, odbyt liehu pitného bez likérov a ovocných liehov 63%, roľníci potrebujú výpalky 220 dní. Slovenský kontingent by sa mal tedy určiť pevnými 49% a z toho pre zemedelstvo 42%.

Na poli liehovarníctva produkčného, to je pálenia ovocia, bola krivda na slovenskej výrobe popáchaná ešte väčšia.

Existuje na Slovensku vládne nariadenie č. 105 z r. 1920 zo dňa 17. februára, podľa ktorého len obce a družstvá môžu na Slovensku páliť ovocie, kým v zemiach českých i jednotlivci. Následok tejto úpravy bolo to, že živnostenské pálenice moravské, ktoré maly t. zv. moderné moravské kotlíky a niekedy i z cudziny objednané ovocie zpracovaly, naplnili svoje kotlíky i 27 ráz denne a tým docielili daňového dumpingu... (Posl. Remeš: Pane kolego, 46krát za 24 hodiny, 22 minut trval jeden odpal!) Tým horšie! Docielili daňového dumpingu, nakoľko fakticky vychádzalo za hl 17 korún dane, kým daňové zaťaženie u samého roľníka pestiteľa ovocia obnášalo 27 korún, čím bola výroba slivovice pri plnom zdanení kontrolným meridlom v družstevných paušalnych páleniciach znemožnená, roľník a družstevné pálenice na Slovensku stratily svoju sútažeschopnosť úplne, boly moravskými živnostenskými súkromnými pálenicami od r. 1922/1923 so slivovicou z trhov vytisknutí a nastal na trhu rozvrat, lebo prestali na Slovensku vôbec slivovicu páliť. Keďže nebola následkom toho dostatočná poptávka na Slovensku po slivkovej úrode, kúpily slivky od v núdzi sa nachádzajúcich slovenských roľníkov tieto často boháčmi financované moravské živnostenské pálenice hlboko pod trhovou cenou a docielily tým zisky skutočne neprípustné, napriek tomu, že i slivovicu za stlačenú cenu predaly a pri tom štátnej pokladne cestou paušalizácie behom 6 rokov 180 mil. škodu zapríčinily.

Pri tom neblahom postupe nielen tí ovocinári boli poškodení, ktorí páliť nemohli a na predaj slivák boli odkázáni, lež i roľníci, ktorí paušálne svoju vlastnú úrodu pálili, lebo boli na trhu slivovice stlačenou cenou výroby moravských živnostenských páleníc znemožnení.

Práve to je to, čo od terajšiej osnovy očakávame, že v smysle dôvodovej zprávy sa dišparita, to je platnosť vládneho nariadenia 105/1920, prevadzovacím nariadením zrušuje, nastane unifikácia a plným oddanením všetkých mimopestiteľov ovocia nastane riadna cena slivovice asi 42 korunová a vtedy i ovocinári, na predaj vlastných slivák odkázaní, dostanú za svoje slivky riadnu cenu. Pri tom štát dostane, čo mu patrí. Nechcem to popierať, že v tomto ohľade znamená osnova obrat k zlepšeniu. Bohužial, ináč práve najvitálnejšie ustanovizne malej liehovej osnovy nevyhovujú a práve Slovensku neprinesú náhradu v tom smysle, ako to bolo očakávané. V popredí stojí otázka cenová a kontingentová. Už pri výške kontrolného poplatku ukazuje finančná správa, že spravodlivému riešeniu zo svojej strany ničím neprispeje. (Posl. Remeš: Co stát na to přispívá, je veliká oběť!) Počujte moju argumentáciu.

Má teda liehový priemysel prepustiť lieh na miešanie za 310 Kč na miesto 350 a z toho ešte 20 milionové ročné dobrovoľné príspevky do štátnej pokladne zaplatiť, vtedy nastane čo skoro kríza výroby. Zdá sa, že koalícia je veľmi energická v obetovaní záujmov svojho vlastného roľníckeho voličstva a menej energická, keď treba hájiť záujmy týchže proti Sir Henry Deterding, Vacuum Oil, Fanto, Shell a tutti quanti benzinárom a ich medziobchodníkom. (Posl. Remeš: Vy jste si objednali nové šaty a ty vám je zaplatí! Nenaříkejte!) No prosím.

Podľa tejto energie posudzované nezáleží koalícii príliš ani na národohospodárskom význame zemiakovej výroby, ani na tom, že pri pasívnej cene veru ťažko sa združstevnia liehovary na Slovensku. A čo sa týka toho tak krčovitého pridržiavania sa nezvýšenej ceny novej pohonnej látky, je to síce správna zásada ceny nezvýšiť, pane kol. Remeš, ale predsa sa musím pýtať, prečo nebola koalícia tak energická, keď sa zvýšila daň z minerálnych olejov? Vtedy sa už vedelo, že dojde k tomuto novému riešeniu liehovému, a keby sa nebolo previedlo to zvýšenie daňové, dnes by nebola tá cenová otázka tak trapnou a tak zaťažujúcou, práve pre domáce liehovarníctvo. (Posl. Remeš: Pane kolego, stát chce také žíti a má právo na život!) Prosím, my v prvom rade prispejeme k tomu radostne,

ale toto nerozhoduje, pane kolega. Inde je treba previesť úspory. Inde. A keď sa už dokáže, že nieto východiska bez 20halierového zvýšenia ceny pohonnej látky, za to sa náš hospodársky život nezrúti, keď sa toto zvýšenie prevedie. Nech postupuje koalícia na každom inom poli verejnohospodárskom a finančnom s tak minucióznou precíznosťou ako tu, vtedy sa najde náhrada cestou úspory pre tých 20 h inde.

I kontingentové riešenie osnovy je, slávna snemovňa, vskutku sui generis. Dobrý úmysel riešenia nemôže a ani nechce nik popierať. Žialno, páni mali pri tom dve ľavé ruky. Vyhradia pre Leopoldov 35.000 hl., uznám, že je to správné a nutné a je to zisk pre Slovensko, ale pri tom dali pre nových družstevníkov dohromady 65.000 hl precipuum - i to je správne, ale pri tom obetujú hospodársky priemysel už jestvujúci tým, že srazia to z kontingentu starej výroby, ktorá tiež má právo na jestvovanie, na miesto toho, že by boli pri vzrastajúcom odbyte pohonnom vyhradili spomenuté množstvo nad kontingentom 1,035.000-ovým starého priemyslu. Hospodársky priemysel dostane teda efektívne menšie percentuálne zvýšenie kontingentu, ako obnáša finančný efekt cenového sníženia. To ani nemusíme zdôrazniť, že o vrátení kontingentu pre Slovensko do výšky 42% výroby hospodárskej cestou navrhovaného kľúča nie je ani reči.

Aby som upozornil, slávna snemovňa, na niektoré podrobné chyby osnov:

Odst. 5, čl. IV vyhradí povolenie zpracovania melasy nad 25% ministerstvu financií. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Prakticky však toto ministerstvo nemôže viac povoliť ako ďaľších 5%, lebo druhý odstavec toho istého paragrafu imperatívne minimalizuje vlastné suroviny na 70%. Schvaľujem i tento stav, dovoľujem si však pp. zpravodajov na nútne následky upozorniť.

Pri lit. h) odst. 11 §u 2 nie je jasné, odkiaľ sa zvyšuje o 30% kontingent nedružstevných liehovarov prevodzovaných družstvami. Keď z kontingentu nedružstevného, vtedy je táto ustanovizeň, priečiaca sa zásade oddelenosti každej skupiny, nesprávna a nespravodlivá.

Rozhodne je úzke to obmedzenie 15 až do 20% prekročenia výroby. Prirodzene, počasím zapríčinené odchylky hore a dole pri úrodách sú skutočne väčšie ako 20%, obnášajú i 25 až 30%, snáď i viacej, pre započítanie do budúceho obdobia nadužívanie je vylúčené, preto je opatrením naprosto chybným prekročenie výroby iba na 20% obmedziť.