Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kopecký. Dávám mu slovo.

Posl. Kopecký: Pánové, na počátku schůze jste vzdali poctu zavražděnému presidentu francouzské republiky Paulu Doumerovi. Vyslovili jste lítost a rozhořčení nad činem, který v celém světě vyvolal ohromení vzhledem k oběti, kterou si vyžádal, a vzhledem k okolnostem, za kterých byl spáchán. Vzdáním smuteční pocty jste zdůraznili přátelství, které vás váže k Francii, jejíž president byl zavražděn, a ubezpečili jste Francii, že vřelým sdílením smutku nad její ztrátou chcete upevniti přátelské vztahy Československa k Francii.

To vše jste, pánové, učinili, ale jedno jste neučinili: nepřiznali jste se, že nesete spoluvinu, že Francouzská republika byla vraždou připravena o svoji hlavu, o svého presidenta, jehož zásluhy nejen o Francii, nýbrž i o Československo jste ve smutečním projevu tak zdůrazňovali. Neuvedli jste, že když se v pátek rozlétla světem zpráva o zavraždění presidenta Doumera, následovala po zjištění totožnosti vrahovy v několika minutách další zpráva, ze které celý svět zvěděl, že vrahem je ruský bělogvardějec [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 184. schůzi posl. sněmovny.] že zde v Československu v něm již zrál a byl živen úmysl, který pak vedl k pařížské vraždě, že zde v Československu se již vrah vyzbrojil pistolí, která 3 ranami zhasla život Paula Doumera, prostě, že vrah Pavel Gorgulov je výlupkem z líhně bělogvardějských [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců.)

K tomu se vy, pánové, ovšem nepřiznáte, to nezdůrazníte, poněvadž byste musili žalovati před světem na sebe jako spoluvinníky Gorgulovova díla. Jsme zde však my, abychom vám při této příležitosti tváří v tvář připomněli, o čem je nejen pracující lid Československa, nýbrž i proletariát a veřejnost celého světa přesvědčeni, totiž že i vy máte na svědomí čin Pavla Gorgulova. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vy jste ho za peníze československého státu krmili, vy jste ho za peníze československého státu dali studovati, vy jste ho nechali působiti v Československu jako lékaře-šarlatána, vy jste ho nechali zde páchati sprosté zločiny, vy jste ho netrestali a vy jste mu dovolili, aby se bez obtíží mohl z Československa odstěhovati do Francie a tam pobývati, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Vy jste prostě podporovali demoralisaci individua, nad jehož vražedným činem nyní vyslovujete své rozhořčení. (Posl. Myslivec: Počkejte, až se to vše pořádně vyšetří!) [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Vám nepřekážela jeho mravní zchátralost, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] abyste mu neotvírali dveře do všech svých politických stran, abyste se u něho nepředbíhali v nabízení stranické legitimace a abyste v něm svoji podporou neposilovali jeho emigrantskou zlotřilost a jeho bezuzdnou nenávist proti Sovětskému svazu a proti bolševikům, jež ho pak vedla k spáchání vražedné provokace, jejíž obětí se stal president francouzské republiky, hlava státu, s Československem tak úzce spřáteleného. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Vy jste vyhýčkali a hýčkáte na svých prsou svoji štědrou podporou ruské emigrace tisíce takových individuí, jichž mentalita nese znaky gorgulovštiny, pathologické, v lenosti živené a ve sprostých zločinech končící protibolševické zášti.

Kolikráte my komunisté jsme s tohoto místa již tlumočili rozhořčení pracujícího lidu nad tím, že podporujete ruskou emigraci a že ji podporujete na účet čsl. pracujícího lidu. Stamiliony - a možná miliardy - jste již dali na podporu ruské emigrace. Desetitisíce čsl. proletářů, poctivých a řádných dělníků jste nechali pomříti hlady a souchotinami (Tak jest!), ale líné ruské emigranty jste krmili tučně. Tisíce domácích inteligentů jste nechali zproletarisovati a upadnouti do bídy a nouze, ale všem ruským emigrantům jste dovedli nalézti teplá místa a dobré bydlo; čsl. proletáře dovedete šikanovati pro každou maličkost, ale ruským emigrantům dovolíte beztrestně páchati nejhnusnější zločiny; čsl. poctivému dělníkovi pas do ciziny nevydáte, ale ruským emigrantům vydáváte výsadní průkazy s největší blahovůlí. Prostě: Pro dělníky a pracující lid jste Československo učinili peklem, ale pro líné a zdemoralisované ruské emigranty jste udělali Československo rájem. Na Gorgulově vražedném činu je již každému jasno, že [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 10. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] žádné omlouvání tu nepomůže. Jestliže reformistické strany se tváří, jakoby ony byly nevinny, pak my zdůrazňujeme, že je to dr Beneš, který zavedl u nás systém tak štědré podpory ruských emigrantů a tak pečlivé starosti o ně, že dokonce u zahraničního ministerstva zřídil pro ně zvláštní oddělení s celým aparátem a že jsou to sociál-fašistické strany, které po léta odhlasovávají rozpočtové výdaje na podporu ruských emigrantů a které odhlasovaly výdaje na podporu ruských emigrantů i na r. 1932. (Výkřiky posl. Štětky.) Výmluva, že podpora ruských emigrantů se děje z lidského citu, jak napsalo "České slovo", je pokrytectvím. Každý se může tázati, proč má vláda s osmi socialistickými ministry tolik lidského citu k ruským emigrantům a proč ho nemá k nezaměstnaným a hladem zmírajícím čsl. dělníkům. Prostě proto, že v ruských emigrantech vidí čsl. buržoasie oporu, zvláště ve válečných plánech proti Sovětskému svazu. Gorgulovův čin a jeho historie vrhá nové, ostřejší světlo na pikle čsl. buržoasie s ruskou emigrací, pikle, které jsou posvěcené nepřátelstvím a touhou po válce proti Sovětskému svazu. Jsou po ruce vážné důkazy, že fašistický desperát Gorgulov, který kul zločinné plány proti Sovětskému svazu, byl v nejužším styku s činiteli čsl. politických stran, že byl spřažen s Gajdovými lidmi a že s nimi udržoval spojení i z Paříže. Za návštěvy generála Millera v Praze Gorgulov byl velmi agilní, a je známo, že generál Miller jednal tehdy i s čsl. vojenskými kruhy.

Gorgulov byl uznávaným a docela obdivovaným hrdinou ruské emigrace a byl v řadách ruské emigrace v Československu důležitým politickým činitelem. Proto všechny pokusy ruských emigrantů a čsl. politických kruhů zapříti Gorgulova jsou naprosto marné. S Gorgulovem jako vrahem a zločinným bělogvardějským provokatérem stojí na pranýři celá ruská emigrace a čsl. buržoasie se sociálfašistickými stranami, poněvadž pod její ochranou Gorgulov vyrostl, a na ni padá vina za jeho zločin. (Tak jest!)

Po Vaňkově aféře je tak znovu dokumentována účast čsl. buržoasie na snahách vyprovokovati válku mezinárodní reakce proti Sovětskému svazu. Neboť co znamená vražedný atentát na francouzského presidenta a co jest jeho pozadím? Smysl této události jest docela jasný. Stal se tu pokus o Sarajevo. Vražedným činem, zabitím presidenta Francouzské republiky, měl býti uveden do rychlejšího spádu vývoj, směřující ke srážce mezi kapitalistickým světem a Sovětským svazem. Gorgulovův vražedný čin myšlen byl jako provokace, která měla uspíšiti konflikt imperialistické Francie se Sovětským svazem a tím celkový válečný nástup proti SSSR s evropské strany. Jiného smyslu Gorgulovův čin neměl a nemá. Není ovšem náhodou, že Gorgulov volil k provedení svého provokativního činu tuto dobu, kdy na Dálném východě, v Mandžusku, je vystupňováno provokacemi japonského imperialismu napětí tak, že jest jen otázkou času, kdy se japonská vojska a bělogvardějské bandy dají na otevřený válečný pochod proti Sovětskému svazu.

Všichni nepřátelé Sovětského svazu myslí jen v této chvíli soustředěně, jak připraviti nástup proti Sovětskému svazu i s evropské strany a jak jej uspíšiti. Tato myšlenka to je, jež plodí provokace, k nimž patří jako poslední článek Gorgulovův atentát. Provokace zdá se ruským bělogvardějcům hlavním prostředkem, jak vyvolati otevřené konflikty a komplikace mezi Sovětským svazem a kapitalistickými státy. Na provokacích je záměrně založena celá politická činnost ruské kontrarevoluční emigrace. Je nanejvýše příznačné, že v "Rudém právu" byl konfiskován citát z bělogvardějského orgánu "Sevodňa", vycházejícího v Rize, citát ze 16. dubna t. r., v němž tento bělogvardějský orgán volá: "Nemiřte na bolševické vrabce! Výstřel na významného cizince může spíše vyvolati politické komplikace." (Slyšte!) Je tedy vhodné zavražditi osobnosti nebolševické? A tento orgán odpovídá: "Ano!" Tak volal bělogvardějský emigrantský list dne 16. dubna. Není to nejjasnějším svědectvím, že ruská emigrace vyzývá otevřeně své lidi, aby vraždili významné politické osobnosti nebolševické, t. zv. státníky kapitalistických států, aby se tak vyprovokovaly komplikace proti Sovětskému svazu? Neusvědčuje tento citát celou ruskou emigraci, že zavraždění francouzského presidenta je dílem její provokativní protibolševické činnosti? Nebo na koho volala "Sevodňa": Střílejte významné nebolševické osobnosti! Volala tak na Gorgulovy, na emigrantské desperády, schopné vražd a nejhorších zločinů v zájmu protisovětských a provokativních cílů.

Proč byl námi publikovaný citát konfiskován Meissnerovou censurou? Pranýřujeme, že jen proto, aby byla kryta ruská emigrace před čsl. veřejností, aby byl potlačen důkaz, že ona je intelektuálním původcem vražedného činu Gorgulovova a že všechny jiné výklady o pohnutkách Gorgulovova atentátu jsou jen pokusem o svedení na falešnou stopu. Citát bělogvardějského orgánu velmi jasně naznačuje, proč Gorgulovové nemají mířit na bolševické vrabce a proč si mají vybírati za terč své střelby hlavy kapitalistických států. Dříve bělogvardějci počítali, že válku mezi Sovětským svazem a kapitalistickými státy vyprovokují atentáty na sovětské funkcionáře. Proto zavraždili Vorovského, Vojkova a druhé sovětské představitele. Když však viděli, že ani tyto provokace nejsou s to odvrátiti Sovětsky svaz od důsledného sledování mírové politiky a že sovětský proletariát dovede v zájmu míru a pokojného budování socialismu oželet i nejtěžší oběti, zanechali bělogvardějští zločinní provokatéři střílení bolševických vrabců a sáhli k jiné taktice ve svých provokacích, sáhli k osnování a páchání atentátů na významné politické osobnosti kapitalistických států, doufajíce, že s této druhé strany budou provokace účinnější a spíše schopny vyvolati komplikace mezi Sovětským svazem a kapitalistickými státy.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, napomínám vás, abyste již mluvil k věci.

Posl. Kopecký (pokračuje): To je k věci, to je politická osnova. (Posl. Dubický: S předsedou se v parlamentě nepolemisuje!) Já namítám, že to patří k debatě, protože je na programu politická osnova. (Posl. Dubický: Předsedu musíte poslechnouti! To je v zájmu autority!) Protože o tom mluvím, najednou se dovoláváte autority.

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): Dílem této taktiky byla známá Vaňkova aféra, byly úklady proti životu japonského velvyslance v Moskvě; dílem této provokatérské taktiky bělogvardějských zločinců byl tím zřetelněji atentát Jidáše Sterna na šl. Twardovského, funkcionáře německého vyslanectví v Moskvě. A právě tento atentátový útok Jidáše Sterna na německého vyslance v Moskvě byl v řadách celé ruské emigrace nadšeně schvalován a vychvalován. Nad činem Jidáše Sterna ruská emigrace jásala jako nad hrdinným činem. Schvalovala, že v zájmu vyprovokování otevřeného nepřátelství mezi Sovětským svazem a kapitalistickými státy je správné vraždit významné nebolševické osobnosti. Bělogvardějský tisk, jako zmíněná "Sevodňa", po Sternově atentátu přímo vybízel k dalšímu provokativnímu vraždění kapitalistických státníků a pobízel, čím významnější nebolševická osobnost bude zavražděna, že tím lépe to bude pro provokatérské cíle ruské emigrace, tím lépe pro její věc: uspíšiti srážku kapitalistických států se Sovětským svazem.

Pod vlivem této zločinné kampaně bělogvardějského tábora zrál v Pavlu Gorgulovu úmysl vražedné provokace, pod vlivem této kampaně uzrál v něm úmysl zavražditi presidenta Francouzské republiky. Povzbuzován bělogvardějským tiskem k vraždění významných nebolševických osobností vybíral si Pavel Gorgulov jen vhodnou obět. Hledal významnou nebolševickou osobnost a nalezl ji v osobě presidenta Francouzské republiky, nalezl ji v hlavě státu, jehož poměr k Sovětskému svazu je stále napjatý, který v protisovětské frontě evropských kapitalistických států hraje úlohu nejaktivnějšího vedoucího činitele a který válce proti Sovětskému svazu je nejvíce nakloněn.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, napomínám vás po druhé, abyste mluvil k věci.

Posl. Kopecký (pokračuje): Já se k věci dostanu. To je neslýchané. Každý jiný může mluviti o čemkoli... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): V novinách můžete falšovati a lháti, ale my zde nemůžeme s parlamentní tribuny říci fakta. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Prostě: Gorgulov chtěl zastíniti svým činem Vaňka, Jidáše Sterna a proto si za cíl svých vražedných ran vybral Pavla Doumera, presidenta Francouzské republiky. Doufal, že zavražděním tak nanejvýš významné, nebolševické osobnosti připomene francouzskému imperialismu jeho povinnost urychliti spád válečných příprav proti Sovětskému svazu s evropské strany.

To je skutečný smysl osudné události, jež se odehrála v pátek v Paříži v Rotschildově paviloně a jež tak ohromila svět. Smysl je tedy zcela jasný. Avšak právě proto, že je tak jasno, že Gorgulov k svému činu byl veden provokatérskou myšlenkou, která ovládá celou ruskou emigraci, právě proto, že je tak jasno, že Gorgulov vražil s úmyslem vyprovokovati nepřátelský konflikt Francie se Sovětským svazem, právě proto se dějí se strany buržoasie a jejího tisku úsilovné pokusy, tuto jasnost provokatérských pohnutek Gorgulovova činu zakaliti a zatemniti. Buržoasie francouzská octla se po Gorgulovově činu v téže situaci jako německá po Sternově atentátu. Stojí zdrcena nad mrtvolou Doumerovou. Pohled na mrtvolu muže, který pro francouzskou buržoasii tak poctivě a oddaně pracoval, ji nutí, aby vrahu klnula, avšak fakt, že vrahem je ruský bělogvardějec, jeden z těch, jež francouzská buržoasie hýčká jako jejich veliká ochránkyně, a že vlastní pohnutkou vražedného činu byla zavilá nenávist proti Sovětskému svazu a proti bolševikům, ji nutí, aby zločin Gorgulovovův v duchu omlouvala, odpouštěla. A proto se hledají a zkoušejí všemožné výklady, aby vrah mohl zůstati proklínaným vrahem, ale aby pohnutky jeho činu byly zamaskovány.

Činí se pokus vylíčiti vražedný útok na presidenta Francouzské republiky jako čin nepříčetného muže. Je to sice obvyklá, ale v tomto případě marná snaha omluviti čin spáchaný člověkem, který náleží k buržoasnímu táboru. Automatická pistole, která do hlavy presidenta Doumera vychrlila déšť vražedných střel, byla řízena dokonalým rozmyslem. Potvrdily to i projevy pachatele atentátu. Tyto projevy vrahovy ukázaly, že šílenou byla u Gorgulova jen nenávist proti Sovětskému svazu, proti bolševikům. Avšak nenávist proti bolševikům, toť něco, co buržoasie velmi ráda vidí, co podporuje a hýčká. Nenávist proti bolševikům, touha zničiti Sovětský svaz, toť něco, čím je naplněna i mysl každého kapitalisty, sociálfašisty a fašisty, toť zkrátka něco, co s Gorgulovem sbližuje buržoasie a nepřátele Sovětského svazu na celém kapitalistickém světě. Pro tuto společnou nenávist proti Sovětskému svazu a komunismu dává buržoasie celého světa Gorgulovovi jako bělogvardějci v duchu milost a v zabití Doumera vidí pouze oběť, kterou musí francouzská buržoasie oželeti v zájmu společné věci proti Sovětskému svazu a mezinárodní revoluci. Nenávist proti bolševikům, která zplodila vražednou Gorgulovou provokaci, nechce buržoasie zastaviti, nechce ji oslabiti, nechce se jí vzdáti, nýbrž naopak. Buržoasie potřebuje nenávist proti Sovětskému svazu stupňovati, buržoasie potřebuje, aby takovou záští proti bolševikům, jakou byl do šílenosti naplněn Gorgulov, byl naplněn celý svět. Světová buržoasie potřebuje miliony Gorgulovů, miliony zavilých fanatických nepřátel Sovětského svazu, aby mohla zdvihnouti s nadějí křižáckou válku proti Sovětskému svazu, vyhladiti sovětskou moc a vyhubiti komunismus, jak to měl v programu Gorgulov. Program Gorgulovův je v tajných snech programem buržoasie celého světa. A buržoasie se již také pokouší, aby Gorgulovova činu použila k rozvíření otázky, jak uspíšiti útok proti Sovětskému svazu, jak si to Gorgulov přál a proč.

Včera jsem četl v "Matinu" článek jednoho francouzského politika, který již omlouvá, proč Francie nemohla splniti ještě přání ruské emigrace, táhnouti na Sovětský svaz a dokazuje, že je to přáním i francouzské buržoasie, že Francie dělá co může, ale že ruská emigrace nesmí znáti "l' egoisme sacré" a musí vyčkati, až solidární tažení proti Sovětskému svazu bude zorganisováno. Jest viděti, že Gorgulovova vražedná provokace nebyla přece nadarmo, že vydává již své ovoce v rozviřování otázky uspíšiti válečné tažení proti Sovětskému svazu. A v takovém duševním stavu je po Gorgulovově činu nejen francouzská buržoasie, nýbrž i buržoasie československá, v takovém duševním stavu jsou Kramářové, Hajnové, Gajdové a druzí fedrovatelé nepřátelství proti sovětům. Ani na chvíli je nenapadne mysliti na zmírnění nepřátelství proti Sovětskému svazu, na uvolnění atmosféry, jež zplodila Gorgulovův vražedný čin. Naopak i oni myslí jen na to, jak uskutečniti to, v co šíleně věřil Gorgulov: Na zničení sovětské moci, na vyhubení komunismu. A budou chtíti dále ruské emigranty živiti a podporovati i v Československu, aby mohli z těchto demoralisovaných band vyrůstati noví Gorgulovové a Volovikové.

Můžeme se právem tázati: Kolik Gorgulovů má kolem sebe dr Kramář, tento nejhorlivější podporovatel ruské emigrace, který svoji vilu otevírá každému bělogvardějskému desperádu, s kolika Gorgulovy pracuje Gajda na svých protisovětských a protibolševických plánech, s kolika Gorgulovy má spojení agrární "Večer", který dal své sloupce v těchto dnech plně k disposici emigrantským kruhům, kolik Gorgulovů ukrajinských a gruzínských hýčká soc. demokrat dr Soukup, který se tak horlivě ujímá plánu ukrajinské a gruzínské kontrarevoluční emigrace, a kolik Gorgulovů je pozváno a přijede na Všesokolský sjezd, aby je Čsl. obec sokolská nadšeně vítala a aby se s nimi dr Bukovský a dr Slávik bratrsky jako s nešťastnými bratry Slovany líbali? Prostě gorgulovština bude v Československu dále trpěna, dále podporována, poněvadž to vyžaduje vyšší zájem: společné zavilé nepřátelství proti bolševikům a společná touha zničiti imperialistickou válkou Sovětský svaz. A i v Československu vidíme, jak úsilovně se buržoasní tisk za pomoci sociálfašistického snaží zamaskovati a splésti stopy po vrahu Gorgulovovi...

Předseda (zvoní): Volám vás, pane řečníku, po třetí k věci a upozorňuji, že řečnická lhůta již minula.

Posl. Kopecký (pokračuje): Hned jsem hotov.

Vidíme, jak fašistický "Polední list" a "Národ" se také chytá toho, že Gorgulov je šílenec, nepříčetný, neodpovědný za svůj čin, a vidíme, jak agrární "Večer" namáhavě konstruuje lži a výmysly, že Gorgulův čin byl inspirován komunisty, sovětskými agenty, a jak se za pomoci sociálfašistického tisku čsl. buržoasie snaží uplatniti lež, že jde vlastně o komunistický atentát.

Ale my můžeme pány ubezpečiti, že je naprosto beznadějným pokus podsunouti nám, komunistickému hnutí, nebo sovětským orgánům v jakékoliv formě odpovědnost za provokatérsky zločin Gorgulovův. Komunistické hnutí si vydobylo již svým programem a svou činností tolik důvěry, aby každý dělník byl přesvědčen, že s atentáty a s jakýmikoliv formami individuálního teroru nemá komunistické hnutí nejen nic společného, nýbrž že je zásadně zavrhuje a že je se vší zásadní rozhodností také odsuzuje a potírá. Jen ničemné pomlouvačnosti II. internacionály lze děkovati, že buržoasie může operovati proti revolučnímu proletářskému hnutí s nízkými pomluvami o komunistickém atentátnictví a individuálním terorismu, proti nimž musel Augustin Bebel kdysi tak rozhořčeně hájiti soc. demokracii, když ji Bismarck chtěl zdiskreditovati policejními výmysly o atentátech a individuálním teroru.

V poválečné době bylo učiněno několik pokusů uplatniti proti komunistickému hnutí pomluvu o atentátnictví a individuálním terorismu, ale všechny tyto pokusy ztroskotaly a z každé vaší pomlouvačné kampaně vyšel komunismus s tím čistším štítem. Svými metodami pomlouvačného hanobení a lhaní jen stále jasněji dokumentujete, že ze strachu před silou naší myšlenky a našeho hnutí jste nuceni se chápati stále ničemnějších zbraní.

Za pokus podstrčiti nám komunistům účastenství na atentátu Gorgulova stihne buržoasie pouze posměch každého, kdo má zdravý rozum a není zaslepen záští, která diktuje tak děsnou a ničemnou lež. Prostá logika usvědčuje původce a šiřitele tohoto výmyslu ze lži.

Co by mělo u komunistů nebo sovětských orgánů za smysl osnovati atentát na presidenta Francouzské republiky? Může někdo uvěřiti, může vůbec někoho napadnouti věřiti, že by si komunisté přáli vyprovokování války Francie proti Sovětskému svazu, když celý svět a každý ví, že pro Sovětský svaz je nejvyšším zájmem mír, a když revoluční proletariát celého světa pokládá za svůj nejsvětější úkol v této chvíli zameziti imperialistickou válku proti Sovětskému svazu a chrániti jej proti všem úkladům a provokacím? Kdyby si Sovětský svaz přál válku, musil by konflikt vyprovokovati teprve nějakým atentátem, což by se nemohl chopiti jako skutečného důvodu k svému válečnému vystoupení provokace Japonska na Dálném východě? Je možno někomu namluviti, že v době, kdy Sovětský svaz s tak pevným sebezapřením odmítá všechny japonské a bělogvardějské provokace a útoky v Mandžúsku a kdy tak energicky sleduje proti všem útokům svoji mírovou politiku na Dálném východě, že v té době by si Sovětský svaz přál vyprovokovati proti sobě imperialistickou válku ze západu? Jaký nesmysl, pánové, předkládáte k věření?

A ostatně, jak vaše nynější lhaní souhlasí, pane poslanče Myslivče, s tím, co jste ještě včera zlomyslně a škodolibě tvrdili, že Sovětský svaz se bojí, že se válečnému střetnutí zbaběle vyhýbá a pod. A najednou chcete Sovětský svaz vylíčiti jako ďábelského provokatéra války? Nikoliv! Lež s provokativními válečnými úmysly Sovětského svazu a komunistické internacionály se neujme stejně jako jiná lživá verse, kterou jsem včera četl v pařížském "Journalu". "Journal" spekuluje se lží, že prý sovětští agenti inspirovali atentát Gorgulovův proto, aby byla kompromitována ruská emigrace a aby prý oficielní francouzské kruhy a francouzská i mezinárodní veřejnost na ruskou emigraci zanevřely.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, vaše řečnická lhůta již uplynula, a poněvadž jsem vás třikráte vyzval, abyste mluvil k věci, ale vy jste neuposlechl, odnímám vám slovo podle §u 50 jedn. řádu a žádám vás, abyste opustil řečnickou tribunu. (Děje se.)

Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Machníkovi.

Zpravodaj posl. Machník: Slavná sněmovno! Z uvedených dvou řečí neměla řeč pana posl. Kopeckého žádnou souvislost s předlohou. Dotýkala se nešťastné poslední aféry, zavraždění presidenta Francouzské republiky, a byla-li pronesena při příležitosti projednávání předlohy zákona o přípřežích, mělo to jistě se stanoviska pana řečníka svůj specielní účel.

Pokud se týče vývodů pana kol. Dvořáka, nesly se obvyklým způsobem a obvyklým žargonem příslušníků strany komunistické a jejích názorů na armádu. Každá příležitost, která se jim naskytne při projednávání branných předloh v této naší posl. sněmovně, je jim vhod, aby způsobem sobě vlastním použili jí k důkazům, že tento stát je buržoasní, kapitalistický, že haraší zbraněmi a že čeká na prvý okamžik, ve kterém bude se moci připojiti k akci, která by byla nebezpečná SSSR.

Ve svých úvodních slovech řekl jsem, co je účelem tohoto zákona (Posl. Juran: Příprava k válce!), nepotřebuji tedy, abych znovu probíral jednotlivé paragrafy a kapitoly tohoto zákona a zabýval se podrobnostmi. Bylo-li p. posl. Dvořákem poukazováno, že je to příprava k válce, a bylo-li to opětně dotvrzováno výkřikem z lavic komunistických, chci říci jedno: Je to doplnění přípravy pohotovosti naší československé armády, oné československé armády, jejíž účel a poslání bylo několikráte zdůrazněno ústy naší hlavy státu, presidenta Československé republiky, který bezpočtukráte již řekl, že naši armádu máme pro ochranu své vlasti a své svobody. (Výborně!) Nebudeme nikdy provokovati k žádné válce, ale pro případ, že by si někdo dovolil sáhnouti na náš stát, potřebujeme armádu dobře vycvičenou a silnou, aby nejenom chtěla, nýbrž také dovedla znovu získanou naši svobodu před každým, před nepřítelem vnějším i před nepřítelem vnitřním za všech okolností uhájiti. (Potlesk.)

Z toho důvodu doporučuji, slavná sněmovno, aby přednesená osnova zákona byla přijata tak, jak se na ni usnesl senát Národního shromáždění a jak ji doporučuji jménem branného výboru poslanecké sněmovně. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování. Osnova zákona má 29 paragrafů, rozdělených na 6 částí, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 29 paragrafy, nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a s úvodní formulí ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: