Předseda (zvoní): Dále má slovo p. posl. Juran.

Posl. Juran: Slavná sněmovno! Již v minulých schůzích poslanecké sněmovny, když jsme mluvili o poměrech dělnictva ve Škodovce, ukázali jsme na imperialistické cíle čsl. buržoasie a na její účast na válečných přípravách proti Sovětskému svazu. Přeorientace, přeměna výrobního procesu v plzeňské Škodovce na výrobu válečného materiálu, jednoho z největších závodů ve střední Evropě, jsou úzce spjaty s imperialistickou politikou Francie. Evžen Schneider z Creuzotu, francouzský kapitalista, král zbrojařského průmyslu, který ve skutečnosti řídí válečné ministerstvo Francie, určuje také válečné přípravy všech států, které stojí pod hegemonií francouzské buržoasie. Československá buržoasie [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 182. schůze posl. sněmovny.] provádí poslušně tyto přípravy nového válečného vraždění, poněvadž se kryjí s jejími vlastními plány. Československá buržoasie právě tak jako buržoasie ostatních kapitalistických států zúčastňuje se intensivně válečných příprav, jichž cílem jest nové rozdělení světa, získání nových odbytišť pro krachující hospodářský systém. Všechny přípravy, ať ve zbrojních továrnách nebo imperialistických armádách souvisí s válečným tažením proti Sovětskému svazu.

I čsl. vláda provádí řadu změn za vydatné pomoci svých lokajů, sociálfašistických vůdců jak ve Škodovce, tak také v armádě. Přijatý zákon o zkrácení presenční vojenské služby na 14 měsíců, jehož zpravodajem byl bývalý antimilitarista nár. socialistický poslanec Špatný, nejen že není vůbec protimilitaristickým zákonem, nýbrž právě naopak jest velmi významným krokem ku pronikavé militarisaci veškerého obyvatelstva, krokem, který zvyšuje vojenskou hodnotu armády a zvýší finanční břemena na militarismus.

Zmilitarisování širokých vrstev obyvatelstva od nejútlejšího mládí, které jest obsaženo v návrhu zákona o povinné tělesné výchově - ovšem se zbraní - se kterou souhlasí sociální demokrat Srba, Hummelhans, i nár. socialista Špatný, to jsou podmínky, za kterých došlo k dohodě o 14 měsíční presenční službě. Přijetím tohoto zákona zvyšuje se počet branců o 5000 mužů. Předloha, která se dnes projednává, vládní návrh zákona o úpravě náležitostí vojáků, délesloužících a adeptů vojenských učilišť, která také značí zvýšení počtu délesloužících z 5000 na 8000, ukazuje pravou tvář [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Armády kapitalistických států, jako celý systém kapitalismu, nesou charakter třídního rozdělení. Generalita a důstojníci, to jest ona část armády, kterou buržoasní vláda velmi dobře hmotně zabezpečuje, její surovosti a hrubosti, páchané na mužstvu, shovívavě omlouvá a přehlíží, poněvadž patří do řad buržoasie.

Projednaný státní rozpočet na r. 1932 to jasně potvrzuje. Na stravném a chlebu prostých vojáků proti r. 1930 utrhlo ministerstvo nár. obrany 47,519.800 Kč, generalitě a důstojníkům přidáno proti r. 1930 1,153.790 Kč.

Dnešní návrh zákona má zajistiti spolehlivost a říznost délesloužících ze řad druhé části armády, která svým původem patří pracující třídě. Není náhodou, proč právě v dnešní době teprve po 13 letech přikročuje vláda k úpravě nedostatečných hmotných poměrů délesloužících a rotmistrů. Buržoasie ví velmi dobře, že armáda v krátké době nastupovati bude do zákopů za její zájmy. Proto také upravuje délesloužícím, této důležité části armády, která je těsně spjata s prostým mužstvem, služební požitky [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Tak jako buržoasie řeší krach svého systému na úkor pracujícího lidu, tak i v tomto případě vláda, jako její nástroj, řeší úpravu požitků na úkor mužstva a nižších poddůstojníků. Část 1, §u 2 uvedeného zákona v odst. 2, 3 a 4 plně to potvrzuje (čte):

"Vojenským osobám z počtu mužstva v činné službě [§ 1, odst. 1, písm. a) ] přísluší, vyjímajíc případy dále uvedené, denní žold v této výměře: vojínu 1.50 Kč, svobodníkovi 1.70 Kč, desátníku 2 Kč, četaři 2.50 Kč, rotnému 4 Kč.

Místo tohoto denního žoldu přísluší osobám právě uvedeným za dobu, kterou ztráví v ošetřování ve vojenském nebo občanském léčebném ústavě (nemocnici), nemocniční denní žold v této výměře: vojínu 0.25 Kč, svobodníkovi 0.35 Kč, desátníkovi 0.50 Kč, četaři 0.75 Kč, rotnému 1 Kč. Onemocněly-li však nebo byly-li zraněny v době, kdy konaly činnou službu vojenskou u útvarů armády v poli, podrží uvedené osoby denní žold v celé výměře podle odst. 1 i po dobu, kterou pro toto onemocnění nebo úraz ztráví v léčebném ústavě (nemocnici).

Po dobu kázeňského trestu na svobodě, jímž jsou službě odňaty, dostanou osoby uvedené v odst. 1 místo denního žoldu tam stanoveného vězeňský denní žold 0.25 Kč bez rozdílu hodnosti. Po dobu soudního trestu na svobodě nepřísluší jim žádný denní žold, třebas tuto dobu ztrávily úplně nebo částečně ve vězeňské nebo jiné nemocnici; to platí i o době ztrávené v soudní vazbě vyšetřovací.

Po dobu trvalé dovolené nepřísluší osobám uvedeným v odst. 1 denní žold; vládní nařízení stanoví, zda a pokud přísluší těmto osobám denní žold po dobu dočasné dovolené."

R. 1929 před volbami slibovali soc. demokraté a nár. socialisté, že se v příští vládě postarají, aby vojákům vráceno bylo volební právo, aby jejich život ztrávený v armádě byl životem svobodného občana. Tak vypadá činnost sociálfašistických vůdců ve skutečnosti. Již v branném výboru schválili vládní předlohu tak, jak zní. Otázku, jak zabrániti onemocnění vojáků, řeší tento zákon ne ochranou zdraví vojáků, nýbrž snížením žoldu. Aby udržena byla kázeň a rdoušena nespokojenost vojáků, zvyšují se rotmistrům a délesloužícím požitky, tvoří se placené jádro žoldnéřů, aby zvýšili říznost ve styku s mužstvem, kterému se při sebe menším trestu bere žold.

Něco neslýchaného, co ještě v Československu se nestalo, jest ustanovení obsažené v § 20 této předlohy. Zvýšené militarisační náklady nebudou hrazeny z přebytků rozpočtu vojenské správy, nýbrž z přebytků celkového rozpočtu. Na nezaměstnaných, starých, sedřených dělnících, nemocných, válečných invalidech, školních dětech, všude tam bude se šetřiti, aby uhrazeny byly zvýšené finanční náklady na zbrojení a militarismus.

K této předloze zákona podali jsme již v branném výboru pozměňující návrhy, které byly již většinou buržoasních a sociálfašistických zástupců v tomto výboru zamítnuty.

Naše návrhy pozměňující jsou tyto:

1. K §u 2:

Odst. 1 budiž nahrazen zněním:

(1) Vojenským osobám z počtu mužstva v činné službě [§ 1, odst. 1., lit. a)] přísluší, vyjma případy dále uvedené, denní žold v této výměře:

Odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.

Odst. 4 znějž:

"Vojínovi propuštěnému na trvalou dovolenou přísluší po dobu nezaměstnanosti žold a stravné, které měl poslední měsíc před skončením vojenské služby. Tyto náležitosti vyplácí velitelství útvaru, ve kterém byl před ukončením vojenské služby, a to prostřednictvím obecního úřadu místa, ve kterém má příjemce svůj pobyt.

Také po dobu dočasné dovolené přísluší těmto osobám obdobně žold a stravné."

Odst. 6 budiž nahrazen zněním:

"Jakékoliv srážky z denního žoldu jsou naprosto nepřípustné."

2. § 3 nechť zní:

"Jiné náležitosti. Vedle denního žoldu, stanoveného předcházejícím paragrafem, přísluší osobám tam uvedeným strava v hodnotě nejméně 8 Kč denně, chléb, ústroj a ubytování, jakož i všechny naturalie, které potřebují k denní potřebě (mýdlo, zubní pasta a kartáček, prostředky k čištění výzbroje a výstroje, učební pomůcky, kufříky atd.). Za poškození těchto věcí vojínové hmotně neručí."

3. Část 2 budiž škrtnuta.

4. § 20 nechť zní:

"Úhrada vyšších nákladů, plynoucích z tohoto zákona.

Vyšší náklady, plynoucí z provádění tohoto zákona v r. 1932, lze uhraditi jedině z rozpočtu vojenské správy. Také v příštích letech nesmí výše rozpočtu vojenské správy z r. 1932 v žádném případě býti překročena."

Dále podali jsme 3 návrhy resoluční:

1. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila posl. sněmovně návrh zákona, kterým by byl zrušen zákon ze dne 8. dubna 1927, č. 56 Sb. z. a n., a vojínům znovu poskytnuto všeobecné volební právo.

2. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, kterým by vojínům byl zaručen svobodný výkon práva shromažďovacího, spolčovacího a tiskového, jakož i právo volné četby.

3. Vláda se vyzývá, aby do 14 dnů předložila poslanecké sněmovně návrh zákona, jímž se zrušuje vojenské soudnictví a vojínové se podrobují obecným soudům.

K těmto návrhům připojujeme další požadavky vojáků. Žádáme politická práva pro vojáky. Žádáme odstranění vojenského soudnictví a nasluhování trestů.

Žádáme zákaz vojenských asistencí. Žádáme zákonem zaručené znovupřijetí službu skončivších vojáků do jejich bývalých míst a státní zaopatření pro nezaměstnané a na trvalé dovolené. Žádáme odstranění všech cvičení záložníků.

Nejstrašlivějším dokladem válečných příprav československé buržoasie je předloha zákona, která již byla odhlasována v senátě a která přijde na pořad jednání v nejbližších dnech do poslanecké sněmovny. Je to vládní návrh zákona o požadování dopravních prostředků pro vojenské účely i v době míru. Tento zákon má umožniti všecky přípravy, aby armáda mohla podle imperialistických plánů nastoupiti do války, aniž by vláda byla nucena vyhlásiti mobilisaci. Buržoasie ví, že vyhlášením mobilisace a války narazila by na odpor širokých lidových vrstev, a proto činí vše, aby provedla svůj válečný plán a při tom za pomoci socialistických lokajů klamala pracující lid.

§ 2 tohoto zákona o tom mluví jasně. Pro vojenské dopravní účely mohou býti podle tohoto zákona požadovány tyto dopravní prostředky: tažná zvířata s postroji nebo bez postrojů, osedlaná nebo neosedlaná jezdecká zvířata anebo soumaři. Podle §u 4: požadovati dopravní prostředky, třeba-li, i s osobami potřebnými k jich řízení, stanoviti rozsah požadování a dobu dodání mohou jen velitelství vojenských útvarů, a je-li věc neodkladná, i jiné orgány vojenské správy; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

Podle §u 22 držitel dopravních prostředků, který byl podle §u 8 určen k jich dodání a je vlastní vinou nedodal včas anebo vůbec, anebo je dodal jen neúplné nebo k celé jízdě neschopné, bude potrestán pokutou do 5000 Kč, jde-li o motorová vozidla, a pokutou do 500 Kč, jde-li o ostatní dopravní prostředky, uvedené v §u 2, nebo vězením do 14 dnů. Totéž platí o tom, kdo bez náležitého důvodu odepřel říditi požadovaný dopravní prostředek jako průvodce (vozka, řidič a pod.), jakož i o tom, kdo se dopustil jiného jednání neb opominutí v úmyslu, aby dopravu ztížil nebo zmařil.

§ 25: obec, která byla požádána za poskytnutí dopravních prostředků nebo dostala po té stránce příslušný příkaz okresního úřadu, je povinna postarati se o to, aby dopravní prostředky byly dodány v stanovené lhůtě, v upotřebitelném stavu a v náležitém počtu. Atd.

Tato předloha má sloužiti také proti vnitřnímu nepříteli čsl. buržoasie, kterým je pracující lid, bránící se proti svému zbídačení a zotročení. § 28 zní doslovně: "Ustanovení tohoto zákona platí obdobně též pro požadování dopravních prostředků pro účely četnictva při vykonávání bezpečnostní služby v míru." - Jaká že je to bezpečnost, kterou buržoasie a vláda v tomto zákoně má na zřeteli? Snad bezpečnost pro pracující lid, aby nebyl zločinně zbavován existence, aby nebyl exekutory násilně vyháněn z chudých příbytků, aby nezaměstnaní neumírali hlady v zoufalství?

Takovou bezpečnost tento zákon, který vláda předkládá, nesleduje. Za poslední 2 roky máme zkušenosti, jak vláda jako nástroj buržoasie představuje si vykonávání bezpečnostní služby v době míru. Střílení do hladových, nezaměstnaných a bojujících dělníků, to jest bezpečnost pro buržoasii. Všechny tyto předlohy mají jeden cíl: buržoasní východisko z hospodářské katastrofy cestou války. Všechny vaše předlohy a zákony, prováděné v zdražovacím plánu, jsou cestou bídy, hladu a zoufalství pro pracující lid Československa. Životní záchrana širokých pracujících vrstev jest boj ve sražených řadách, v železné jednotě bojovati proti těmto plánům buržoasie a znemožniti jejich provedení.

Heslem pracujícího lidu musí býti: pryč s militarisací, pryč s imperialistickou válkou, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Boj za chléb, práci, půdu a svobodu! Všechna moc do rukou pracujících! (Potlesk komunistických poslanců!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1 až 4. Pozměňovací návrhy posl. Hrubého, Dvořáka a soudr.:

1. K §u 2:

Odst. 1 budiž nahrazen zněním:

"(1) Vojenským osobám z počtu mužstva v činné službě [§ 1, odst. 1., lit. a)] přísluší, vyjma případy dále uvedené, denní žold v této výměře:

Odst. 2 a 3 buďtež škrtnuty.

Odst. 4 znějž:

"Vojínovi propuštěnému na trvalou dovolenou přísluší po dobu nezaměstnanosti žold a stravné, které měl poslední měsíc před skončením vojenské služby. Tyto náležitosti vyplácí velitelství útvaru, ve kterém byl před ukončením vojenské služby, a to prostřednictvím obecního úřadu místa, ve kterém má příjemce svůj pobyt.

Také po dobu dočasné dovolené přísluší těmto osobám obdobně žold a stravné."

Odst. 6 budiž nahrazen zněním:

"Jakékoliv srážky z denního žoldu jsou naprosto nepřípustné."

2. § 3 nechť zní:

"Jiné náležitosti. Vedle denního žoldu, stanoveného předcházejícím paragrafem, přísluší osobám tam uvedeným strava v hodnotě nejméně 8 Kč denně, chléb, ústroj a ubytování, jakož i všechny naturalie, které potřebují k denní potřebě (mýdlo, zubní pasta a kartáček, prostředky k čištění výzbroje a výstroje, učební pomůcky, kufříky atd.). Za poškození těchto věcí vojínové hmotně neručí."

3. Část 2 budiž škrtnuta.

4. § 20 nechť zní:

"Úhrada vyšších nákladů, plynoucích z tohoto zákona.

Vyšší náklady, plynoucí z provádění tohoto zákona v r. 1932, lze uhraditi jedině z rozpočtu vojenské správy. Také v příštích letech nesmí výše rozpočtu vojenské správy z r. 1932 v žádném případě býti překročena."

5. Pozměňovací návrh posl. Bergmanna, dr Černého, Chalupy, Adámka, Petrovického, Jaksche, Halkeho a druhů:

Podepsaní navrhují, aby osnova výborová byla změněna takto:

V §u 3 osnovy buďtež za slova "vydá ministr národní obrany" vsunuta slova "v dohodě s ministrem financí".

V §u 6, písm. a) osnovy buďtež za slova "vydá ministr národní obrany" vložena slova "v dohodě s ministrem financí".

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru branného, p. posl. Špačkovi.

Zpravodaj posl. Špaček: Vážení pánové a dámy! Rozprava o tomto vládním návrhu nebyla příliš rozsáhlá. Dovolte mi, abych zaujal stanovisko k vývodům, které v ní pronesl řečník "pro" i oba páni řečníci "proti".

Bratr David jako předseda branného výboru a řečník "pro" zaujal ovšem k této předloze stanovisko positivní. Je samozřejmé, že já jako zpravodaj vítám jeho prohlášení, resp. jeho návrhy a žádosti vznesené na vojenskou správu, aby podle možnosti všemožně hleděla k tomu, aby byly spravedlivě vyřizovány žádosti žadatelů o zařazení do náhradní zálohy.

Jestliže jsme tuto instituci náhradní zálohy zákonem zřídili a jestliže jsme stanovili podmínky, za kterých mají býti branci, kteří o tuto výhodu žádají, do náhradní zálohy zařazováni, přejeme si jistě všichni, aby zákonem stanovené podmínky pro zařazení do této zálohy, které sledují především účel sociální a humanní, byly při skutečném zařazování do náhradní zálohy vždy respektovány. Stejně vřele jistě my všichni - nebo, mohu říci, snad všichni v této sněmovně - sledujeme návrhy, ať pocházejí z kterékoliv strany, aby do služby veřejných a snad i soukromých zaměstnanců, kteří byli dříve vojáky, započítávána byla jak do postupu, tak do pense léta ztrávená v presenční a v každé jiné vojenské službě, a všichni si co nejvřeleji přejeme, aby naděje posl. Davida, v jeho řeči proslovená, že vláda v nejkratší době tento zákon, tak samozřejmý, připraví a podá, abychom k němu mohli zaujmouti positivní stanovisko, došla splnění.

Pokládám stejně jako posl. David za nemožné, aby branci, kteří kromě splnění předpokladů pro ustanovení v civilní službě státní nebo jiné musili ještě vykonati nejtěžší povinnost občanskou, sloužili presenčně v armádě, byli za to, že o tuto povinnost vykonali více, trestáni tím, že jsou ve svém civilním povolání zařazeni za ty, kteří tuto těžkou povinnost občanskou splniti nemuseli.

Rovněž se připojuji k požadavku posl. Davida, aby stát co možná nejlépe podporoval významnou tělovýchovnou a mravně přípravnou činnost státotvorných, jak to správně řekl, organisací tělovýchovných a tělocvičných a aby byla tím způsobem nahrazena z některých stran žádaná instituce předvojenské výchovy. I já mám za to, že podpora činnosti tohoto druhu a tímto způsobem podporování přípravy pro případnou službu vojenskou je za daných poměrů v našem státě daleko výhodnější a vede spíše k cíli než prozatímní organisování široké povinné předvojenské výchovy veškeré mládeže.

Není rovněž správné, jak řekl posl. David, viniti ze sebevražd v armádě paušálně vedení armády. Naopak jest správné, jak bylo prokázáno generálem Fischerem a generálním inspektorem Podhajským, že vojenská správa velmi přísně dokročuje, aby odstranila jakékoliv příčiny k sebevraždám vojáků. Ale jest správné zdůrazniti v této věci mínění p. posl. Davida, že nejlepším zamezením možných sebevražd vojáků je taková výchova mládeže ve škole i rodině, aby každá poměrně vzhledem k dalšímu osudu člověka málo významná nepříjemnost, s jakou se setkává každý voják při plnění vojenské povinnosti v míru, nebyla pro něho podnětem, aby předčasně násilně svůj život ukončil. (Souhlas.) Výchova mládeže k určité tvrdosti je nejlepší průpravou k zápasu o existenci v pozdějším povolání a nemůže tedy býti taková výchova mládeže, které by se každý příkaz ve vojenské službě zdál býti nějakým omezováním práv člověka, schvalována nikým, kdo ví, že život další v civilním zaměstnání je těžší, než jak ho vidí voják ve službě za doby míru.

Přeje-li si kol. David, aby podle možnosti nebylo používáno vojska pro asistence v sociálních zápasech, nemám nic proti tomu, ovšem s výhradou, že účelem armády je zajistiti bezpečnost státu pro zevnější i vnitřní mír proti každému zločinnému pokusu narušiti tento mír. A jestliže se tyto pokusy dějí i v době míru, je samozřejmé, že armáda je k tomu povolána, aby tam, kde se zločinně bezpečnost státu porušuje, také zakročila. K tomu je zde. Jestliže to pánům z komunistické strany připadá jako nějaká nesrovnalost a jako porušení principu demokracie, musím ovšem říci, že my budeme velmi rádi všechny jejich v tomto smyslu podávané návrhy podporovati, budeme-li viděti, že stejným způsobem se nakládá s používáním rudé armády v Rusku. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jestliže pánové z komunistické strany myslí, že imperialistická politika je u nás připravována celým tím způsobem výchovy a výcviku naší armády, a jestliže nazvali naši armádu armádou třídní, zapomínají bezpochyby na to, že armáda třídní neexistuje u nás, kde je armádou národní, nýbrž v sovětském Rusku, kde výslovnou podmínkou účasti v této rudé armádě je, když ne výslovná, tož aspoň faktická příslušnost k světovému názoru komunistickému. Třídní armádou je armáda sovětská, nikoliv armáda národní. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan posl. Juran chtěl konstruovati také skutečnost třídního charakteru naší armády z předlohy, kterou právě projednáváme, a to poukazem, že se prý mužstvu a hodnostem poddůstojnickým vlastně ubírá na jejich požitcích a náležitostech, zatím co se přidává ve druhé části sboru poddůstojníků z povolání, po př. délesloužících. Je zjevně v důvodové zprávě k tomuto vládnímu návrhu řečeno, že požadavek zkrácené presenční služby vojenské souvisí těsně s požadavkem takového počtu délesloužících poddůstojníků, aby mohl býti náhradou za předčasné propuštění poddůstojníka, který sloužil až dosud nebo slouží 18 měsíců, že je nezbytno získati tento počet délesloužících poddůstojníků - prozatím 8000 a v budoucnosti až do počtu 13.500. Má-li býti získán, musí se tak státi poskytnutím určitých minimálních výhod, jak jsem ve své zprávě poukázal, ve srovnání s výhodami, které se poskytují tomuto druhu vojáků v armádách západních států, tak na př. sousedního Německa. Jestliže tím byla skutečná doba presenční služby vojenské r. 1933 zkrácena na 14 měsíců, musíme se postarati o takový počet instruktorů, který by právě toto zkrácení umožnil, t. j. nejméně 8000. Jestliže ho nelze dosíci za nynějších hmotných a mravních předpokladů, je zde právě tato předloha, která má do jisté míry učiniti tuto službu vlastně sympatickou po stránce mravní. Je to důsledek našeho positivního stanoviska k návrhu na zkrácení presenční služby, aby také tímto způsobem byl tento předpoklad tohoto návrhu uskutečněn. Netvoří se žádné placené jádro žoldnéřů s přísností vůči vojákům, nýbrž se hlavně předpokládá možnost rozumného výcviku armády a plnění úkolů, pro které za velkých obětí občanstva hmotných i mravních každá armáda je vydržována.

Jestliže se pozastavuje pan posl. Juran nad tím, že náklady se uhradí z úspor rozpočtových vůbec, upozorňuji ho na ustanovení §u 22, ve kterém je přímo řečeno, že se tak stane, pokud nebudou uhrazeny z úspor rozpočtových vojenské správy. Napřed musí tedy býti uhrazeny z úspor vojenské správy a jen to, co se nedostane, z úspor rozpočtových vůbec.

Pozměňovací návrhy, které pan kol. Juran přednesl, musím odmítnouti proto, že není pro ně ani odůvodnění vnitřní, ani úhrady, t. j. aby byly zvýšeny tím způsobem požitky aktivního mužstva, po př. poddůstojníků, jak to pan posl. Juran navrhoval. To by vyžadovalo stamilionů dalších, a jestliže pánové mají za to, že se na armádu nemá tolik peněz vynakládati, aby se imperialistická válka nepřipravovala, tak nerozumím té logice, aby se jim dalo ještě více. Jestliže p. posl. Juran navrhuje, aby bylo opětně zavedeno co nejdříve všeobecné hlasovací právo, účast vojínů na výkonu práv občanských při volbách do zákonodárných a jiných veřejných sborů, jestliže navrhuje, aby vojákům bylo zvláštním zákonem zaručeno také právo shromažďovací, právo volného projevu mínění podle zákona o tisku, právo na volnou četbu a aby byly zvláštním zákonem zrušeny instituce zvláštních vojenských soudů, zakázány asistence, pak mohu říci, že bychom byli pro všecky tyto velmi liberální a všeobecnou lidskou základnu vojáka velmi pozvedající návrhy, kdybychom viděli, že strana, která je navrhuje, splnila předpoklady pro naše hlasování také v onom státě, ve kterém má plná a výhradná práva. Vidíme-li však, že v Rusku není ani řeči o svobodě shromažďovací a tiskové pro široké vrstvy obyvatelstva... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Špaček (pokračuje): ... ani řeči o tom, aby tam měl voják taková práva, jako má dnes u nás, nemohu souhlasiti s tím, aby se u nás rozrušovala armáda a dávala možnost aspiracím, o kterých mluvili pánové z komunistické strany. Žádnou imperialistickou válku nepřipravujeme, chceme mír a pořádek, a armáda naše má sloužiti jen k tomu, aby nám dali druzí pokoj, a pro tento účel si svou armádu udržíme. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Bergmannovi. (Výkřiky.)

Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Mým úkolem jako zpravodaje rozpočtového výboru by bylo jenom tlumočiti stanovisko k pozměňovacím návrhům pp. posl. Hrubého, Dvořáka a soudr. Navrhují zde značné zvýšení žoldu. Pokusil jsem se vypočítati, kolik by to stálo, kdybychom tomuto jejich návrhu vyhověli... (Výkřiky komunistických poslanců.).