Zajímavé je, jaký byl stav v ministerstvu nár. obrany u kategorie rotmistrů. Některým rotmistrům započítala se doba ztrávená ve vlastnosti délesloužících poddůstojníků. Nato zahájila se prakse, že velitelé vraceli tyto žádosti rotmistrům s odůvodněním, že nemají právních nároků a že by bylo tedy zbytečné žádosti tyto podávati. Těm však, kteří žádosti podali, se tato doba skutečně započítala a oni tím byli favorisováni před těmi, jimž to páni velitelé a přednostové různých vojenských úřadů vraceli. Nyní konečně, když se na toto nedopatření přišlo, byli vyzváni prostřednictvím intendance, aby žádosti znovu podali. Když se tak stalo, byla jim doba započítána, nikoli však se zpětnou platností, nýbrž od doby rozhodnutí, takže proti těm, kteří přes to žádosti předložili, ztrácejí značně na nedoplatcích. Nelze se diviti, že z tohoto chaosu vyplývá veliká nespokojenost, která se obráží v řadách všech státních zaměstnanců. To je příčina, proč se nepodařil dosud nábor délesloužících poddůstojníků, poněvadž byl zde nejen právní chaos, nýbrž také naprostá právní nejistota. A podobný chaos byl vyvolán i při započtení válečných pololetí.

Na interpelaci v této věci podanou 6. listopadu 1928 odpověděla tehdejší vláda dne 14. února 1929, že neopomine v souvislosti s úpravou otázky započtení předchozí služby pro zvýšení služného podrobiti tyto požadavky zevrubně úvaze a odstraniti podle možností případné nesrovnalosti při započítání vojenské služby. Ovšem příslušné vládní nařízení k §u 142 dosud vydáno nebylo, a tím také nedošlo vůbec k rozřešení této otázky a k odstranění těchto nesrovnalostí, které odradily mnohé poddůstojníky, aby zůstali délesloužícími. Tento právní stav má ovšem také vliv i na zaměstnance soukromé tím, že podle §u 13 pensijního zákona soukromých zaměstnanců čís. 26/1929 nepočítá se jim do pense vojenská doba služební, konaná před 1. lednem 1929. Podotknouti dlužno, že s návrhem, který se nalézá v meziministerském jednání, s návrhem ministerstva nár. obrany o vyřešení celého tohoto problému a odstranění tohoto nemožného právního stavu a chaosu projevil také souhlas nejvyšší velitel armády i předsednictvo posl. sněmovny, ale bohužel ani při této osnově se tato otázka dosud neřeší. (Slyšte!) Domnívám se, že právě vyřešení těchto otázek mělo by velmi blahodárný vliv na zvýšení počtu přihlášek délesloužících.

Poněvadž pak vládní osnova ponechává vyřešení těchto věcí vlád. nařízením aneb době pozdější, nelze nám ani přesně odhadnouti zvýšený náklad, jehož si vyžádá provedení tohoto zákona, který vojenská správa odhaduje na 44,727.000 Kč, se zaopatřovacími platy v 1. roce zvýšený o 239.000 Kč, v 5. roce o 1,197.000 Kč, v následujících letech o 270.000 Kč ročně, až se ustálí částkou zaopatřovacích platů ve výši asi 6,000.000 Kč ročně. K tomu nutno připočísti ročně asi 500.000 Kč na převodních prémiových reservách. Vyšší výdaje mají býti r. 1932 uhrazeny rozpočtovými úsporami, r. 1933 a následujících pak vloženy do státního rozpočtu v souvislosti s event. úsporami docílenými zkrácením presenční služby vojenské.

Část 3 obsahuje společná a závěrečná ustanovení shodná s normami pro ostatní vojenské gážisty platnými, zejména pokud se týče exekuce a administrativních srážek, doplatků a opravy nesprávné výměry nebo výplaty náležitostí. Zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1932 a nemění ani nerozšiřuje nijak rámec zákona ze dne 8. dubna 1927, čís. 54 Sb. z. a n., o umísťování délesloužících poddůstojníků.

Rozpočtový výbor posl. sněmovny projednal tuto osnovu ve své schůzi dne 29. dubna 1932 a uváživ přesvědčující odůvodnění důvodové zprávy navrhuje poslanecké sněmovně, aby tuto osnovu schválila ve znění usneseném výborem branným i s dvěma resolucemi tímto výborem přijatými.

Doporučuji proto slavné sněmovně, aby osnovu tuto schválila i s pozměňovacím návrhem, který bude podán, aby totiž osnova byla schválena v původním znění, že o vedlejších požitcích má se rozhodnouti nejenom předpisem ministerstva nár. obrany, nýbrž i v dohodě s ministerstvem financí. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci je přihlášen řečník na straně "pro".

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je schválen.

Přihlášen je řečník na straně "pro", p. posl. David, kterému uděluji slovo.

Posl. David: Slavná sněmovno! Před několika dny odhlasovala sněmovna zákon o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, dnes jednáme o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob s nimi co do náležitosti na roveň postavených, jakož i o zaopatření délesloužících. Je to vlastně doplněk zákona prvního, poněvadž bez něho by stěží bylo možno přistoupiti ke zkrácení služby vojenské.

Dovolte mi, vážení pánové, při této příležitosti říci několik poznámek, týkajících se naší armády. Sledoval jsem s velikým zájmem výklady vojenských odborníků o zkrácení vojenské služby a uznávám, že je to důležitý krok, že je to, jak pan ministr národní obrany dr Viškovský prohlásil v branném výboru, mezník v historii naší československé armády. Doufám však pevně, že náš generální štáb, předvídaje všechny okolnosti, které jsou spojeny se zkrácením vojenské služby, připravil organisačně a výcvikově vše, co umožní přechod z dosavadního do nového stavu, a to beze škod. A schází-li něco, musí to býti doplněno. Prostě armáda, podle mého hlubokého přesvědčení, musí býti dostatečně vybavena potřebami a pomůckami, musí míti řádná cvičiště, zápalkové a školní střelnice, pro určité okolí stálé střelnice polní, vůbec musí míti vše, co potřebuje.

I my, socialisté, kteří uznáváme, že v přítomné době musíme míti armádu, máme na zřeteli její zdatnost, nám záleží na tom, aby obrana celistvosti státu byla plně zajištěna.

V přijatém zákoně o zavedení 14timěsíční služby vojenské není nic řečeno o nástupu nováčků, čímž zůstává v platnosti dosavadní podzimní nástup kromě technických částí, u nichž je nástup již nyní dvojí. Při snížení presenční služby vojenské na 14 měsíců je na pováženou, zda ponechání tohoto systému nástupu nováčků bude vyhovovati potřebám branné moci a zda nepoškodí vojíny propouštěné po odbyté presenční službě 1. prosince do zimní pracovní sezony, kdy trh práce je minimální a nezaměstnanost maximální. (Výborně!) Nemohu se zbaviti dojmu, že i branná pohotovost našeho státu nebude tímto ponecháním dosavadního systému nováčků zvýšena. Dle mého názoru měli by příslušní činitelé vážně uvažovati o správném rozřešení otázky nástupu vojáčků, prospěšné jak armádě, tak i návratu vojáků do civilního života.

Myslím také, že nynější výcvikový systém není dosti ekonomický a odpovídá více době předválečné, kdy byla delší služební doba. Snad by se mohlo uvažovati o systému francouzském, kde nováčci přicházejí do výcvikových středisk, která jsou vším dostatečně vybavena, takže je největší ekonomie času a instruktorů. Naproti tomu u nás se pracuje s největším vypjetím sil gážistů. To pak má za následek rychlejší opotřebování a vyřazení. Rád konstatuji, že zákonem o zkrácení vojenské služby se novelisuje zákon o náhradní záloze. Upozornil jsem již několikráte v branném výboru a posl. sněmovně na dosavadní neudržitelný stav, dle něhož bylo možno podávati žádosti o zařadění do náhradní zálohy do dne zařadění brance, tedy jen do 1. října roku odvedení. Podle §u 4 jmenovaného zákona lze branci, nastanou-li naléhavé okolnosti, jež odůvodňují zařadění do náhradní zálohy, podati žádost o přeložení do náhradní zálohy později, tedy po 1. říjnu roku odvedení.

Při té příležitosti znovu zdůrazňuji požadavek, aby do náhradní zálohy zařaděni byli žadatelé opravdu potřební. Jsou mně známy případy, kdy žádosti chudých rodičů, chudé vdovy a jiných byly zamítány, zatím co synek zámožných rodičů byl zařaděn do náhradní zálohy. Takovýmto způsobem se podkopává důvěra ve spravedlnost vojenských úřadů.

Bylo řečeno - a to i odborníky - že je možno zkrátiti presenční službu, aniž tím bezpečnost státu utrpěla, avšak musí býti splněny určité předpoklady. Jedním z nich je zavedení dostatečného počtu délesloužících, kteří by byli jednak spolehlivými instruktory, jednak by tvořili pevný kádr, jakousi kostru armády. Aby se vyhovělo tomuto požadavku, mají býti upraveny zákonem, jehož návrh dnes projednáváme, náležitosti délesloužících. Jistě se tato úprava nevyrovná úpravě armády francouzské, která s koloniálními trupami čítá 850.000 mužů a má 105.000 délesloužících, tedy každý sedmý je délesloužící. Nejnižší plat délesloužícího, přepočítáno na naši měnu, činí asi 1200 Kč měsíčně.

Nutno však počítati s těžkými hospodářskými poměry ve státě, kdy je nutno státní rozpočet stále více a více snižovati. Ale i tak znamená úprava značný pokrok.

Při projednávání zákona o zkrácení presenční služby a také o úpravě náležitosti bylo v branném výboru opětně poukázáno na nezapočítávání presenční vojenské služby a byla přijata také resoluce, v níž se žádá, aby v době nejkratší vypracován a podán byl návrh zákona o započítání presenční vojenské služby do pořadí i do postupu (zvýšení služného) všech státních a veřejných zaměstnanců.

Páni zpravodajové posl. Špaček i Bergmann zde již o této otázce promluvili.

Tento požadavek započítání presenční služby je nanejvýš spravedlivý. Ti, praví správně Svaz čsl. důstojníků ve své jedné resoluci, kteří obětují 18 měsíců svého mládí ve prospěch obrany vlasti, kteří v případě nutnosti musí v prvých řadách nasaditi i svůj život pro stát, jsou ve skutečnosti trestáni za tuto službu, (Tak jest!) neboť: 1. po dobu vojenské presenční služby ztrácejí služné, jehož jejich šťastní druhové - nevojáci - v té době požívají, naopak musí i ze svého dosazovati, aby mohli žíti jako vojíni inteligenti; 2. jsou zdrženi ve zkouškách a tím přicházejí o výhody, jež úspěšně složené zkoušky přinášejí; 3. přicházejí o místa, jež definitivně obsadí kolegové nebo kolegyně, třebas i o rok až 1 1/2 roku mladší, zatím co oni své síly musejí věnovati státu; 4. jsou oproti druhům - nevojákům a kolegyním stejně starým i mladším služebně mladší, čímž trpí i při pozdějších žádostech o definitivní místa. Má-li jim býti vojenská presenční služba započítána do stáří, rozhodného při obsazování místa, musí o to zvláště žádati, ač každý cítí, že jim započtení vojenské presenční služby spravedlivě náleží; 5. co se jich snad nejtíže dotýká, jest, že jsou trestáni i tím, že také jejich platový postup pokulhává o 1 1/2 roku za šťastnými druhy - nevojáky, kteří nejen že od služby pro stát jsou osvobozeni, nýbrž při tom jsou i hmotně ve výhodě, zatím co zaměstnanec - vojín je proti nim po celý život platově pozadu, takže je mu tato křivda stále připomínána; 6. jestliže mladým veřejným zaměstnancům i za normálních poměrů je těžko založiti si rodinu, je to tím hůře možno bývalému vojínu, obránci vlasti, poškozenému pozdějším nabýváním definitivy při obsazování míst i opožděným postupem platovým.

V zájmu spravedlnosti, v zájmu odstranění nechuti k presenční službě vojenské je, aby otázka započtení vojenské služby byla konečně zákonem upravena.

Ve spojení se zavedením 14měsíční služby vojenské mluví se v poslední době opět často o předvojenské výchově mládeže. Je třeba si uvědomiti, že by bylo ji těžko zavésti jako všeobecnou povinnost, (Tak jest!) která by jistě byla velmi nákladná a podle našeho názoru ne právě v duchu demokracie. Lépe bude, věnuje-li se zvýšená péče státotvorným tělovýchovným organisacím (Výborně!) a budeme-li se snažiti úpravou výchovy svých dětí vzbuzovati a utvrditi v nich smysl pro povinnost vůči státu, mezi jiným i povinnost obrany vlasti, je-li tato v nebezpečí, tak aby samy co možná v nejširším měřítku dobrovolně se zúčastnily v dosavadních tělovýchovných a sportovních organisacích té průpravy, která by mohla býti svým rázem průpravou k vojenské službě.

Při této příležitosti znovu tlumočím požadavek brzké výstavby Tyršova tělovýchovného ústavu.

Slavná sněmovno! Naše veřejnost zabývala se v poslední době častými sebevraždami vojáků. Tato otázka jest jednou z nejbolestnějších a nutno jí věnovati plnou pozornost. Byly jistě v armádě některé zjevy, které vyvolaly v občanstvu právem nespokojenost, ale je nesprávným, používá-li se jich k paušálnímu odsuzování armády. Nelze za ojedinělé případy nepěkného zacházení s vojáky činiti odpovědnými všechny nadřízené v armádě. Znám sám řadu skvělých důstojníků, kteří se svědomitě o svěřené mužstvo starají, kteří jsou mu opravdovými učiteli a vychovateli.

Postavili jsme se proti oněm jednotlivcům, o nichž bylo zjištěno, že se provinili vůči vojákům, a žádali jsme v branném výboru jich potrestání. (Výborně!) Očekáváme rozhodné zakročení vojenské správy i v budoucnosti proti všem takovým osobám.

Rád jsem slyšel prohlášení pana ministra nár. obrany dr Viškovského a šéfa vojenské zdravotní služby generála dr Fischera. Pravili: "Postaráme se, aby všechny nepěkné zjevy byly z armády odstraněny; počet zjištěných příčin špatného zacházení s vojáky, které vedly k sebevraždám, je nepatrný, ale i ty musejí zmizeti." (Tak jest!)

Bude třeba, velectění pánové, aby také mládež byla vychovávána tak, aby při prvním nárazu v životě jí nebyl jediným východiskem revolver. Život přináší s sebou nejenom radosti, nýbrž i boje, zklamání, strasti. A na to vše musí býti mládež připravena.

Ke konci pokládám za povinnost, zmíniti se ještě o jedné věci. Je to posílání vojenských oddílů do ulic v hospodářských zápasech. Armáda podle našeho hlubokého přesvědčení musí státi nad stranami a třídami, (Výborně!.) armádu máme na prvním místě k tomu, aby hájila celistvost československého státu. Nám všem, kteří stojíme na půdě této republiky, musí záležeti na tom, aby se armáda těšila sympatiím všech bez rozdílu. (Výborně!) Jen se vpravte do duševního stavu horníka, který vidí, že jsou vojáci posíláni do ulic, když žádá větší skývu chleba pro svou hladovějící rodinu! Tím se láska k armádě podle mého názoru v širokých vrstvách lidových neposiluje.

Dámy a pánové, to není jenom můj názor, to je také názor řady vyšších důstojníků, s nimiž jsem o této věci mluvil. My potřebujeme, aby poměr širokých vrstev lidových k armádě byl co nejpřátelštější, aby se armáda mohla v případě nebezpečí pro stát na ně spolehnouti. A náš lid se postaví po bok armády, bude-li toho třeba tehdy, když uvidí, že armáda je podle slov Masarykových částí jeho vlastního těla.

Debatuje se o tom, zda zkrácená presenční služba vojenská je pro obranu státu prospěšná. My všichni jistě uznáváme nutnost řádného výcviku armády, ale sebe delší presenční služba vojenská, sebe lepší výcvik armády by nepomohl, kdyby se lid republice odcizil, kdyby neměl zájmu o osud našeho státu. Pro obranu státu je tedy nejdůležitějším duch armády a také duch ostatního občanstva, které v Československé republice obývá. (Výborně!)

Bude-li republika opravdovou matkou všech, bude-li se starati o to, aby v ní nebylo lidí hladových a bez přístřeší, pak se nemusíme o ni obávati, poněvadž všechen lid se postaví po bok armády, když toho bude třeba, aby hájil její existenci proti každému a za všech okolností.

Slavná sněmovno! Hlasovali jsme pro předlohu o zkrácení presenční služby vojenské, budeme hlasovati i pro dnešní předlohu, kterou se upravují náležitosti vojenských osob z počtu mužstva a náležitosti délesloužících. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kopecký. Uděluji mu slovo.

Posl. Kopecký: Byl jsem zmocněn, abych u příležitosti projednávání této politické předlohy pranýřoval před sněmovním plénem případ neslýchaného násilí a protizákonného postupu, který se stal členu našeho klubu soudr. dr Sternovi 1. května v Ústí n. Labem.

Uvádím o případě tato fakta: Dne 1. května mluvil posl. dr Stern na májovém projevu KSČ. v Ústí n. L. na hlavním náměstí. Projev uplynul úplně klidně. Po závěrečném slově zvolal posl. Stern: "Es lebe die rote Čechoslovakei!" Na to vrhl se na něho policejní agent Diviš, který soudr. Sterna už dávno zná jako poslance a prohlásil: "Pane poslanče Sterne, musíte jíti se mnou." Přes protesty posl. dr Sterna, který se výslovně dovolával své imunity, řekl Diviš: "Vím, že jste poslancem, ale musíte přece se mnou" a postrkoval soudr. Sterna s pomocí několika jiných policejních agentů násilím přes schody do policejní strážnice. Zatčeným však soudr. Sterna neprohlásil.

Na strážnici opět opakoval soudr. Stern své protesty, avšak marně. Asi za hodinu přišel policejní komisař dr Kouba a dal rozkaz, aby posl. Sternovi byly odňaty předměty z kapes, šle a pod. a aby byl odveden do policejní kobky. Soudr. Sternovi byly pak jeho věci skutečně strážníky odňaty. Policejní komisař Kouba prohlížel obsah notýsku a jiných věcí soudr. Sterna přes to, že ho tento důrazně upozornil, že tento postup je protizákonný. Zejména studoval dr Kouba pečlivě nákupní knížku posl. Sterna a prohlásil, že je to prý velice zajímavé. Když soudr. Stern ostře protestoval, rozkřikl se na něho a chtěl mu zakázati jakékoli protesty. Soudr. Stern upozornil zároveň pol. komisaře, že je nemocen a že mu pobyt v cele přes noc může uškoditi. Policejní komisař Kouba prohlásil, že mu do toho nic není. Posl. Stern byl pak vstrčen do ledově studené cely s pouhými dřevěnými pryčnami bez pokrývek, s otevřenou nádobou místo záchodu a s jediným džbánem vody pro tři trestance bez nádobky na odlití vody. Cela byla plná štěnic. Posl. Stern nemohl spáti a zabil za noc přes 30 štěnic.

Druhého dne byl posl. Stern předvolán k policejnímu radovi, kde mu bylo sděleno, že bude odevzdán soudu, protože byl přistižen při činu. Posl. Stern znovu protestoval proti svému zadržení, proti postupu policejního komisaře Kouby a proti svému odevzdání soudu a žádal protokolování své stížnosti proti stavu cely, při čemž podotkl, že chybí jakýkoli podklad pro postup proti němu. Přes to byl odveden kolem 10. hodiny k soudu. V 11 hodin byl předveden k vyšetřujícímu soudci, kde odmítl jakýkoli výslech, a byl bez něho propuštěn.

To jsou okolnosti případu soudr. Sterna, o kterém přinesly pondělní noviny sensačně upravené zprávy. My pranýřujeme tento případ a s největší ostrostí zde protestujeme, poněvadž v tomto postupu spatřujeme neslýchané porušení imunitního práva soudr. Sterna. Vidíme, že pouhý slovní výrok, pronesení zcela běžného komunistického hesla dovoluje si policejní agent pokládati za tak těžký delikt u poslance, že se odváží na májové manifestaci zatknouti poslance Národního shromáždění. Vidíme, že nepomohlo legitimování ani oprávněný protest poslance proti tomuto postupu. Poslanec byl uvržen do policejní vazby, úplně protizákonně držen po cely den a noc ve vazbě výkonnou mocí policejní.

Ale pobuřující je, že se tak stalo pro výrok, jehož obsah vůbec nezakládá skutkovou podstatu trestního deliktu, neboť jaký delikt mohl by býti obsažen v pronesení hesla: "Ať žije rudé Československo"? Vždyť je to zcela běžné heslo, které jsme razili o volbách, které bylo obsaženo ve stech letáků, v provoláních, které bylo tisíckráte opakováno v tisku a které bez zákroku bylo již tisíckráte a je stále vyvoláváno při našich demonstracích, manifestacích a na našich schůzích. Z tohoto případu je viděti, že pouhá představa rudé barvy působí na některé orgány státní moci tak, jako rudá barva na krocana: rozdráždí je do zuřivosti, připravuje je o rozum, ovšem jenom tehdy, když s rudou barvou demonstruje komunista. Policejní úřad ústecký, který dal zatknouti soudr. dr Sterna, zapomněl, že z jeho zákroku by vyplývalo, že by policie a soudy musily také zakročovati na př. i proti soc. demokracii, poněvadž i ona operuje v tisku, na schůzích hesly: "rudá Praha, rudé Plzeňsko, rudé Ostravsko" a hesly, jichž slovní skladba je často stejná s textem našich hesel a výzev. Proti soc. demokracii ovšem policie, státní zastupitelství a soudy nezakročují a nebudou zakročovati, poněvadž vědí, že soc. demokracii je rudá barva jen prostředkem klamu, že soc. demokracie je jako ředkvička na venek červená, uvnitř bílá. Zrovna tak soc. demokracie je na venek socialistická, ale uvnitř a ve skutečnosti je protisocialistická a kontrarevoluční, zatím co o komunistech ví buržoasie a její žoldnéři příliš dobře, že jim rudá barva je nefalšovaným symbolem třídních revolučních snah proletariátu a že když my pronášíme heslo "Ať žije rudé Československo" - není to v našich ústech fráse, nýbrž vyjádření cíle, pro který všemi silami a za cenu všech obětí pracujeme, vyjádření našeho programu, našich snah, abychom v této zemi svrhli moc buržoasie a nastolili revoluční moc proletariátu. Nezapíráme, že "rudé Československo" je naším cílem. Avšak ptáme se, od kdy se může někdo trestně stíhati v Československu za to, že chce, aby Československo bylo rudé, od kdy se pod hrozbou trestního stíhání diktuje, že každý musí chtít, aby Československo bylo červenomodro-bílým a ne rudým, od kdy se může spatřovati v heslu "rudé Československo" něco trestného, ačkoliv s hlediska trestního zákona i zákona na ochranu republiky je toto heslo formálně a věcně nezávadné? Zkrátka zákrok ústecké policie proti soudr. Sternovi za pronesení hesla: "Ať žije rudé Československo" je monstrem podobným tomu, co udělal nejvyšší soud v Brně, když vyřkl, že odsuzovati kapitalismus a přáti si jeho odstranění je trestným činem, deliktem podle zákona na ochranu republiky. Je to vše ukázkou, jak persekuce revolučního hnutí nabývá stále reakčnější a otevřenější fašistické podoby. Případ soudr. Sterna, který pranýřujeme, je příznačný i tím, kde se stal, proti komu a kdy. Není náhodou, že k pobuřujícímu zákroku proti soudr. Sternovi došlo v Ústí n. Lab. Politický úřad v Ústí n. Labem jest již proslulý persekučními provokacemi vůči německým dělníkům. Nikde si funkcionáři politického úřadu nedovolují tak troufale postupovati proti komunistickému proletářskému hnutí, jako na Ústecku v čele s dr Koubou. Ústecký politický úřad, tento dr Kouba, dovolil si již jednou docela zakázati 1. máj v Ústí n. L. Ústecký dr Kouba se zřejmě pokouší získati v Československu primát persekučními zákroky proti dělnickému 1. máji, zkouší, nedalo-li by se persekučními provokacemi prosaditi potlačování májových manifestací dělnických. Kdysi to zkusil otevřeným zákazem komunistického 1. máje, letos se pokusil o útok na májovou naši manifestaci neslýchaně provokativním zákrokem proti soudr. Sternovi, kterýžto zákrok vyvolal na celém Ústecku obrovské pobouření. Odpovědí na persekuční zákrok ústeckého politického úřadu je mimo jiné i stávka několika set stavebníků v Ústí n. L., která právě propukla. Že ovšem takové persekuční provokace jsou dr Koubovi a ústeckému politickému úřadu vládou a s vyšších míst trpěny, pro to je pouze jedno vysvětlení, a to, že jde o území německé, v němž se nejvypjatější formou uplatňuje nacionální útisk. Vláda a buržoasie si myslí, že proti dělníkům v německém území je možná sebe brutálnější persekuce a sebe drzejší provokace. Zdůrazňujeme, že v případě soudr. Sterna jde tu o akt nacionálních utlačovatelů. Česká fašistická byrokracie, jejímž podařeným výlupkem je dr Kouba, vedena je i vypjatým nacionálním šovinismem a protiněmeckou záští k tomu, aby proti německým dělníkům zběsile persekučně řádila. Po Frývaldově a Duchcovu je to doklad, jaký teror se uplatňuje v německém území v době, kdy ve vládě sedí němečtí zástupci dr Czech a Spina. Tito němečtí ministři nejenže trpí zběsilé persekuční řádění české státní moci v německých oblastech, nýbrž sedí ve vládě právě proto, aby toto fašistické běsnění proti německému pracujícímu lidu bylo za jejich podpory možné. Je také jasno, že v Ústí n. L. by si nikdy nemohl český státní aparát tak troufale dovolit vystoupiti proti německým dělníkům, kdyby ústecký politický úřad a dr Kouba necítili, že mají oporu ve vládní německé soc. demokracii.

Je třeba podotknouti, že k 1. květnu učinila státní moc mimořádná [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 182. schůzi posl. sněmovny.] opatření nejen v Ústí n. L., nýbrž i v jiných německých městech. V Chomútově, v Mostě, v Teplicích, v Duchcově byly soustředěny veliké síly četnictva a policie, připravené k provokacím. Neodvážily se však v těchto městech k provokaci, poněvadž viděly mohutný nástup obrovských mas německého a českého dělnictva. Komunistický 1. máj byl na severu Čech v německých oblastech letošního roku mimořádně úspěšný. Zatím co německá a česká sociální demokracie nastupovala po vítězné severočeské stávce do ulic s troskami svého vlivu a s decimovanými řadami, nastupovaly v Mostě, Duchcově, Chomútově, Teplicích pod komunistickými prapory v jednotné frontě obrovské masy dělnictva v několikanásobně větší síle než loňského roku, aby ukázaly, že úspěch severočeské stávky, úspěch jednotné proletářské fronty pod revolučním vedením vzkřísil v nich mohutnou dělnickou sílu na tolik, aby dovedly úspěšně čeliti nejen útokům těžařů, nýbrž i persekučním provokacím české státní moci. Proletariát německých oblastí demonstroval 1. května velmi účinně, že je hotov k jednotné obraně nejen proti sociálnímu útlaku, nýbrž i nacionálnímu. My s tohoto místa prohlašujeme, že české dělnictvo stojí a bude státi vždy věrně po boku německého pracujícího lidu v boji [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] v boji na obranu jeho práv, v boji i za jeho nacionální osvobození.

Svorně s německým proletariátem protestuje české dělnictvo také proti persekučnímu teroru, který uplatňuje ústecký policejní úřad proti německému revolučnímu dělnictvu v Ústí n. Lab. Protestuje nejostřeji proti zatčení a věznění soudr. Sterna, zástupce německého revolučního proletariátu. Ústecký případ soudr. Sterna je ovšem pouze dalším aktem persekuce proti soudr. Sternovi. Je třeba otevřeně říci, že to, co děláte proti soudr. Sternovi, je hotovou pogromovou štvanicí. Vy štvete soudr. Sterna jako psance. V Plzni jste ho dali odsouditi pro pouhý slovní výrok do žaláře, zbavili jste ho volebního práva a doktorského titulu. Soudr. Stern byl již několikráte ztýrán četníky a policií, nedávno v Šumperku byl také úplně protiprávně zatčen, trýzněn a vězněn v šatlavě jako tulák. Kdekoliv se soudr. Stern prostě objeví, vrhají se na něho vaši pochopové jako vzteklí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Vy všichni dáváte ovšem k takovémuto pogromovému štvaní komunistického poslance souhlas, vy k tomu často i tleskáte a k utišení špatného vašeho svědomí hodí se vám někdy i argument nízké antisemitské zášti, k radosti pánů z hakenkreuzlerského tábora, při čemž je příznačné, že se tak děje za vlády, v níž sedí jako dva vlivní ministři dr Meissner a dr Czech.

Ovšem situace se vyvíjí tak, abychom mohli říci, že vám již velmi brzy dojde dech v tomto persekučním běsnění, které prokazuje jen váš strach a vaši slabost a nic jiného.

Chvíle konce kapitalismu, chvíle konečného účtování se nesporně nezadržitelně blíží. Proletariát se připravuje k soudu jako veliký mstitel všeho buržoasního násilí, ať je má na svědomí kdokoliv, ať je má na svědomí buržoasie přímo nebo její pomocníci z řad sociálfašistů. Ukázal to jasně 1. máj, ukázaly to mohutné májové demonstrace dělnictva pod komunistickými prapory v Československu, stejně jako to ukázaly demonstrace 200.000 revolučních dělníků v Berlíně, stejně tak jako bojovné demonstrace a krvavé pouliční boje v Polsku a stejně jako překvapující obrovské demonstrace v New Yorku, v Kanadě, v Australii a odvážné májové demonstrace dělnictva v Tokiu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Průbojnost revoluční síly mezinárodního proletariátu ozývá se na všech stranách kapitalistického světa, průbojnost síly, kterou sice lze reakčním protinásilím dusit, kterou lze zdržovat, ale kterou nelze zničit, kterou nelze potlačit, kterou nelze porazit a jejíž konečný vítězný úder nelze ničím odvrátit.

A pomocí této nezdolné síly proletářských mas budeme se i v Československu my komunisté brániti každé vaší další persekuční ráně, pomocí této síly budeme brániti každé své právo, tuto podmínku a zbraň našeho boje; pomocí této síly budeme vás donucovat k respektování práv dělnictva a v rámci tohoto boje budeme chránit proti vaší persekuci i parlamentní zástupce revolučního proletariátu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 3. května 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)