Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Heeger. Dávám mu slovo.

Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! V téže době, kdy se sněmovna obírá návrhem zákona o zkrácení vojenské služby, zasedá v Ženevě odzbrojovací konference Společnosti národů, která se rovněž podle ustanovení čl. VIII mírové smlouvy zabývá všeobecným mezinárodním odzbrojením. Pokládám za nutné pronésti několik slov k tomuto mezinárodnímu tematu, které úzce souvisí s tímto zákonem, a uvésti, že Společnost národů byla založena s tou základní myšlenkou, aby zajistila ve světě mír, aby zabránila sporům mezi jednotlivými státy a aby ve smyslu úsilí o všeobecný mír usilovala o odzbrojení. Ani dnes nezatajujeme a nikdy jsme nezatajovali, že Společnost národů tak, jak jest dnes složena, sotva bude s to, aby rozřešila tuto otázku a že všechna zasedání Společnosti národů až dosud, kdy byla příležitost zabývati se otázkami odzbrojení, velmi silně zklamala a že přes mírové smlouvy a přes Locarno sotva mohla nějakým způsobem urovnati japonsko-čínský spor v Mandžusku a že naděje, které byly kladeny v odzbrojovací konferenci, nesmějí býti po všech dosavadních zkušenostech příliš veliké. Ačkoliv čl. VIII mírové smlouvy výslovně ustanovuje, že podepsané mocnosti jsou povinny snížiti své zbrojení na nejmenší míru, přesto tímto závazkem vlastně všechny mocnosti, mezi nimi také Československá republika, které přistoupily k mírové smlouvě, převzaly morální závazek odzbrojiti, tím spíše, když toto odzbrojení bylo poraženým národům jaksi z trestu přikázáno. Tenkráte byli asi všichni rozhodující činitelé o této mírové smlouvě toho mínění, že všeobecné odzbrojení a odzbrojení jednotlivých států jest vůbec nejdůležitějším předpokladem míru. Na základě tohoto mínění žádají dnes poražené státy právem splnění tohoto mravního závazku a když se otážeme, do jaké míry Společnost národů a odzbrojovací konference splnily tento mravní závazek, musíme si říci, že také po této stránce Společnost národů dosud úplně selhala a přes nesčetné sjezdy, kongresy a řeči státníků, také našeho ministra pro věci zahraniční, třeba že nikdy nescházelo rad a záměrů, výsledek nebyl takřka žádný, ačkoliv nejen protivojenské strany, nýbrž i vysocí důstojníci ve velmi zajímavých pojednáních z oboru vojenství poskytli veřejnosti své výklady a upozornili, že stálé vojsko po dosavadních zkušenostech jest vlastně úplně bez významu a že toto stálé vojsko, kdyby jednou mělo někde dojíti k nějaké válce, v době techniky a s tím související revoluce v oboru vojenství nemá takřka žádného významu. (Posl. Horpynka [německy]: To není zcela pravda!) Zajisté však ne takového významu, který se dosud stálému vojsku přikládal. Neboť dosud tomu tak bylo ve všech válkách a také ve světové válce. A dosažení vítězství lze si představiti jen zničením nepřátelského vojska. Příští válka pravděpodobně úplně zlomí tuto zásadu a předmětem příští války nebude již vojenské mužstvo ležící ve střeleckých zákopech, nýbrž pravděpodobně se bojiště přesune do středu země a nerozhodnou již vycepovaná vojska a vyzbrojení vojáci, nýbrž technikové, chemikové a profesionisté. To jest všem vojákům úplně jasné; a poněvadž v tomto technickém století i v tomto oboru dojde k úplnému převratu, nedovedeme pochopiti, že se stále ještě trvá na této myšlence a na ohromném finančním zatížení, které působí stálé vojsko. Naši diplomati jsou stále ještě toho mínění, že nejlepší zárukou míru jsou dobře vyzbrojená vojska. Zatím ústy také prohlásili, že se rovněž zasadí o odzbrojení, až budou dány nutné záruky. Ve vojenském smyslu znamená ovšem záruka zbrojiti, zbrojiti více než protivník a teprve pak odzbrojiti, až protivník je oslaben. Podle našeho mínění nejlepší jistotou jest však úplné odzbrojení a tato otázka podle posledních zkušeností ze světové války na základě této ohromné hospodářské krise nabývá stále většího a většího významu, zvláště když ohromná čísla, kterých militarismus pro sebe požaduje - bylo by zajímavé ukázati to na číslech - když tyto ohromné peníze bylo by možno odevzdati k oživení hospodářství.

Soc. demokrati zaujali k těmto otázkám stanovisko nejen v československém státu, nýbrž i mezinárodně a jasně formulovali své požadavky na odzbrojovací konferenci. Vídeňský kongres prohlásil v resoluci, že konečně jednou musí býti splněny sliby o odzbrojení, které byly národům slavnostně dány. V těchto požadavcích bylo také konstatováno, že odzbrojení musí se provésti za úplné rovnoprávnosti a za stejných povinností jak vítězů, tak poražených, že po této stránce již na konferenci r. 1932 byl učiněn krok důležitého významu. Podle našeho mínění může býti mír zajištěn jen tehdy, jestliže smlouva o odzbrojení, která snad bude uzavřena, neposkytne možnosti ani k většímu zbrojení, ani ke stabilisaci zbrojení. My, soc. demokrati, žádáme zásadně podstatného, okamžitého a všeobecného snížení zbrojení, které především má se týkati mírového vojska, služební doby, záloh všech druhů, vojenských výdajů, námořnictva, opevnění, zbraní a střeliva, jakož i zákazu chemického a bakteriového zbrojení, zrušení letectva a přísné kontroly vojenských výdajů v různých zemích, kontroly veřejného a soukromého obchodu se zbraněmi a výroby zbraní. Podle našeho mínění jsou to prvá opatření, která musí býti provedena a v díle se musí pokračovati tak dlouho, až odzbrojením na celém světě zmizí veškeré přípravy na válku. V té věci také bezpečně víme, že kapitalistické tendence ženou do války tak dlouho, dokud nebude provedeno odzbrojení, podporovány mocnými silami, především zbrojařským průmyslem a že úplné odzbrojení a vše ostatní, toho jsme si vědomi, lze uskutečniti jen společným energickým úsilím organisované mezinárodní dělnické třídy.

Otázka všeobecného odzbrojení jest předmětem úvah nejen obyvatelstva tohoto státu, nýbrž široké, veškeré světové veřejnosti a bylo by jen vítati, kdybychom na cestě všeobecného odzbrojení postoupili o krok kupředu.

Tento zákon znamená také malé odzbrojení československých nákladů na vojsko a při tom bych konstatoval, že od vzniku Československé republiky byl militarismus jen vybudováván a že jest to poprvé, kdy se činí pokus něco snížiti. Že podle našeho mínění zkrácení vojenské služební doby není jen tak bez významu pro vojáky a pro veškeré obyvatelstvo, dovolím si vyložiti ještě podrobněji. Tento zákon, smím-li to tak říci, jest tedy splněním části požadavku, který zásadně uplatňujeme, pokud jde o militarismus, ale jest také splněním několikráte učiněného slibu vlády a jest to zavedením stavu, který by byl musil vstoupiti v platnost samočinně již r. 1926 podle platného branného zákona. Neboť branný zákon z r. 1920 ustanovoval postupné zkracování vojenské služební doby a v říjnu 1926 měla automaticky vstoupiti v platnost 14 měsíční služební doba. Tenkráte, r. 1926, vládl v československém státě občanský blok a chápu, když dnes kolegové z oposice zde vystupují a kritisují tento zákon pod vlivem stanoviska strany, ale nechápu, že zde vystupují také strany a kritisují a přece vlastně jsou vinny tím, že se dnes ještě musíme zabývati zkrácením služební doby, ačkoliv přece jsou vinny, že 14 měsíční služební doba nevstoupila v platnost již r. 1926. Páni, kteří si dnes hrají na antimilitaristy a do jisté míry útočí na vojenskou správu, jak jsme slyšeli z úst p. Oehlingera, seděli tenkráte v koalici a byli tehdy velmi přístupní požadavkům vojenské správy bez naléhavého důvodu do takové míry, že to nikdo nechápal, a tak byli to také oni, kdo zamezili zkrácení vojenské služby, poněvadž prý to bylo přáním generálů, poněvadž podle tohoto přání měl se získati určitý čas, aby se vytvořily všechny podmínky pro zavedení 14měsíční služební doby.

V branném výboru prohlásil pan kol. Oehlinger, že věřili slibům a hlasovali pro to, aby 14 měsíční služební doba nenabyla platnosti, poněvadž jim bylo slíbeno, že ji vojenská správa zavede nejdéle do 2 až 3 let. Vojenská správa ustanovila tenkráte a také dnes, četné podmínky pro zkrácení služební doby na 14 měsíců. Tenkráte bylo to 8.000 déle sloužících poddůstojníků, reorganisace služebního předpisu, předvojenská výchova mládeže a mnoho jiných otázek vojenských. My soc. demokrati vždy jsme se dožadovali zkrácení služební doby a ministerstvo, jakož i generální štáb se stavěl i nyní všemi možnými prostředky proti zkrácení služební doby. Generální štáb vždy namítal, že jest ohrožena úderná síla vojska. Je-li to pravda, pak vlastně všechna ostatní vojska a vojáci, kteří mají kratší služební dobu, nejsou k ničemu. Rozhoduje-li tedy o úderné síle vojska služební doba, pak ani státy, které jsou nám po stránce vojenské vzorem, nemohly by míti schopných vojáků. (Posl. Hackenberg [německy]: Za světové války právě vojáci, kteří nastoupili teprve za války, prokázali pravý opak!) A vzpomeneme-li si, že právě za světové války, jak bylo zcela správně poznamenáno, se ukázalo, že téměř nevycvičení lidé byli nejen dobrými vojáky, nýbrž i velmi zdatnými bojovníky, již pouhou touto věcí jest vyvráceno stanovisko vojenské správy.

Ale, jak to je vůbec s vojenskou služební dobou v jiných státech? Již předem chci konstatovati, že nesouhlasíme s těmito výklady zpravodaje, které pan kol. Kallina nazval jaksi názorem všech koaličních stran, zastoupených ve vládě, že nesouhlasíme s jeho vývody a jeho odůvodněním pro zkrácení služební doby. Odůvodnění referentovo pro jeho názor jest jeho vlastní věcí, které přece nelze pokládati za koaliční program. Nechci se ani obírati nebezpečími, která byla líčena, aby byla zachována úderná síla vojska. Podle mého mínění jako odůvodnění návrhu bylo by to příliš malicherné. Konstatuji jen, že organisace vojska v různých státech jest velmi rozdílná. Máme státy s dobrovolnými vojsky, Německo, Rakousko, Maďarsko, Bulharsko atd. Zpravodaj se zde, i ve výboru snažil dáti těmto vlastně nevojenským státům jiný ráz, vylíčiv všechny jiné organisace jako vojenské formace, což jest názor, s kterým nesouhlasíme. Dále máme státy s tak zvanými rámcovými vojsky, jako Dánsko, Nizozemsko, Norvéžsko, Švédsko, Persie a Turecko. V těchto státech mají kádr aktivních důstojníků a poddůstojníků a tento kádr se doplňuje nováčky. V těchto státech činí služební doba vojska 92 až 200 dnů. Ve Švýcarsku máme soustavu miliční, jistě nejvyšší útvar obranné organisace, a ve Švýcarsku nebudou asi nejhůře vycvičeni lidé vojenské organisace. Služební doba činí tam 60 až 90 dní. Na konec přicházejí státy se stálým vojskem, k nimž patří také Československá republika. V jejich čele stojí Rusko se služební dobou tříletou, pak Polsko a Rumunsko s dvouletou, Československo s 18 měsíci, které nyní mají býti zkráceny na 14 měsíců, a to od října 1933, Italie a Jugoslavie s 18 měsíci, Japonsko se 16, Řecko se 14 a stát, který nám má býti vzorem, jehož generální štáb vytvořil a vybudoval naši vojenskou organisaci, který tedy musí míti zájem na pohotovosti našeho vojska, Francie, s jednoroční vojenskou službou.

Těmito skutečnostmi jest tedy vyvráceno odůvodnění generálního štábu, že zkrácení služební doby nedovoluje výcvik vojenských sborů. (Posl. Hackenberg [německy]: Jsme tedy mnohem méně inteligentní než ostatní!) To se pravděpodobně však neuzná.

Ale i jinak vytýčil ministr požadavek, že když již se má služební doba zkrátiti, musí býti opatřen kádr nejméně 8000 déle sloužících poddůstojníků. Tato číslice 8000 byla po mnoho a mnoho měsíců hlavním požadavkem vojenské správy a najednou přichází pan ministr nár. obrany a prohlašuje, že toto číslo již nestačí, nýbrž, že kádr déle sloužících poddůstojníků musí býti zvýšen na 13.500. A teprve tehdy, až se dosáhne tohoto stavu déle sloužících poddůstojníků budou opět odčiněny újmy způsobené zkrácením služební doby. Než ani tato věc není vojensky udržitelná, neboť, na čem záleží se stanoviska vojska při výcviku vojáků, nejsou pouze déle sloužící poddůstojníci, nýbrž i ostatní poddůstojníci v činné službě, šarže, a pohlédneme-li na naše vojsko, shledáme, že v rozpočtu na r. 1932 jest zařazen počet déle sloužících poddůstojníků číslem 5000, systemisovaný stav důstojníků 9488, činných poddůstojníků 16.920 a rotných a praporčíků 8320, tedy celkem 34.728 důstojníků a poddůstojníků, pak musí tento počet bez zvýšení počtu déle sloužících poddůstojníků na 13.500 postačiti pro výcvik vojenské organisace. Není přece nutno, aby na 2 až 3 muže připadl jeden představený. A porovnáme-li tato poměrná čísla s čísly, které máme z jiných států, máme vlastně pro nejmenší počet mužstva největší počet šarží a poddůstojníků. Podle mého mínění není tedy naprosto nutno, aby po této stránce musilo dojíti ke zvýšení.

Nyní ještě jedna věc: Pan ministr nár. obrany a pánové z generálního štábu vázali zkrácení vojenské služby řadou jiných domnělých požadavků. Pánové z oposičních stran, z nár.-socialistické strany, z národní strany a z křesť.-sociální strany poukázaly na tyto požadavky ministra jako na důkaz, že domnělé zkrácení služební doby nepřinese to, co se slibovalo, že neznamená snížení nákladů na vojsko, nýbrž spíše zvýšení nynějších vojenských výdajů. A tyto vojenské výdaje mají prý býti zvýšeny dvojím způsobem, jednak zlepšením platů déle sloužících poddůstojníků a za druhé stavbou nových kasáren, střelnic a cvičišť. Táži se nyní pánů, kteří jsou členy branného výboru: Přišla vojenská správa s těmito požadavky teprve nyní, kdy bylo na pořadu zkrácení vojenské služby, či nebyly to dávné požadavky vojenské správy, i kdyby bylo zůstalo při 18 měsíční služební době? Tento výklad není tedy jistě důvodem pro nová vojenská vydání, která nemají jiného účelu a nejsou nic jiného než patrným výrazem odporu vojenské správy ke zkrácení služební doby, aby tento návrh byl obyvatelstvu učiněn nepopulárním.

Jest tedy také zajímavé, že v této snaze jest vojenská správa do jisté míry podporována výklady p. kol. Kalliny, který nepřátelům, odpůrcům zkrácení služební doby dal do ruky důvody, jichž mohou používati proti snížení služební doby.

Podle našeho mínění třeba tedy dále konstatovati: I tehdy, kdyby se zkrácením služební doby nebylo spojeno snížení nynějších nákladů na vojsko, přes to by byl to ohromný úspěch a pokrok, pro který budou míti více pochopení osoby podléhající branné povinnosti a jejich příslušníci než ostatní, kteří vyhledávají kritiku, aby mohli tento nesporný úspěch snížiti. Ale podle mého mínění není také pravda, že se zkrácením vojenské služební doby musí se zvýšiti výdaje na vojsko. Což pan ministr již několikráte neprohlásil a již několikráte se nepokusil vylíčiti určitá nebezpečí a může pan ministr nár. obrany činiti tyto výdaje sám? Vždyť je musí opět povoliti parlament. A říká-li se, že zkrácení služební doby neznamená žádnou úsporu, vyvracím to prostě odkazem na zkrácení služební doby r. 1925 ze 24 měsíců na 18, kdy se podle čísel v rozpočtu a podle údajů samé vojenské správy ušetřilo 127 milionů. Co se ušetřilo r. 1925, má býti nyní najednou r. 1932 naprosto nemožné. Jistě mnoho z pochyb, které se vynořily, podle mého mínění se neuskuteční a zkrácení služební doby se projeví ve všech směrech a také po stránce finanční.

Jestliže tedy r. 1933 vstoupí v platnost 14 měsíční služební doba, mohu klidně říci, že to jest nepochybný úspěch úsilí soc.-demokratických stran a že tím byla splněna část závazků, které jsme převzali ve vojenské otázce, ačkoliv tento úspěch není docela nezkalen - to prohlašuji docela otevřeně - a vedle boje, který bojujeme proti již ohlášeným vyšším výdajům, musíme ovšem přijmouti ještě zvýšení kontingentu ze 70.000 na 75.000 mužů.

Ale ani toto zvýšení není v návrhu zákona uznáno, nýbrž ministr nár. obrany může jen podati vládě návrh, aby zvýšila kontingent branců nejvýše o 5000 mužů. Záleží to však na souhlasu celé vlády a také zde musíme vyčkati výsledků.

Našemu úsilí se zajisté podařilo dosíci četných drobných zlepšení proti vládnímu návrhu, především ustanovení §u 1, podle něhož jest možno, že i ti, kdo byli dříve odvedeni, kteří si však mohli z jakéhokoliv důvodu odložiti presenční povinnost, nemusí si vzhledem k nynější služební době odsloužiti celou služební dobu, nýbrž stačí, absolvují-li jen služební dobu, jaká platí v době, kdy budou konati služební povinnost. Bylo také slíbeno, že přes to, že zákon nabude platnosti teprve r. 1933, bude učiněno vše, aby bylo možno již nyní r. 1932 poslati domů lidi poněkud dříve, než uplyne služební doba.

Dalším ustanovením, jehož nelze podceňovati a které napraví mnoho bezpráví, jest, že i činně sloužící vojíny lze zařaditi do náhradní zálohy, jestliže se jejich rodinné poměry nebo jiné poměry, jak jest ustanoveno v zákoně, po nastoupení vojenské služby utvářely tak, že by byli měli býti zařazeni do náhradní zálohy. Také to jest pokrok, jehož bylo dosaženo a jehož nelze podceňovati. Strany sdružené v koalici podaly také resoluční návrh, obsahující řadu požadavků, které má provésti vojenská správa a které nám zároveň také umožňují, abychom v branném výboru usilovali o splnění požadavků obsažených v této resoluci.

Mohu jistě prohlásiti, že tento zákon i se svými chybami a malými nepříjemnostmi přece jen jest zřejmým úspěchem, uvážíme-li, že všichni generálové, vysocí důstojníci a i dosti silné parlamentní vojenské strany stojí na jiném stanovisku, než ti, kdo vznesli tento požadavek zkrácení služební doby a jehož také dosáhli. Jestliže kol. Kallina prohlašuje: soc. demokrati sedí ve vládě a jsou u moci, nechť nám ukáže, kde tato moc jest. Může mluviti o částečné moci, odpovídající našemu politickému vlivu a politické síle, ale nesmí říkati, že záleží na naší vůli, abychom provedli, co chceme, nýbrž uvnitř koalice rozhoduje se podle poměru, odpovídajícího síle. Právem prohlašujeme, že jest to zřejmý úspěch, jehož se mohou dovolávati soc. demokrati.

Přece však působí komicky, že právě pánové, kteří si zde dnes hrají na antimilitaristy, nejednali tak vždy a všude, že právě strana pana kol. Kalliny zaujala v Rakousku k vojenské otázce jiné stanovisko a že na příklad příslušníci Hugenbergovi jsou pro ohromné vyzbrojení a pro všechny militaristické snahy. (Posl. Horpynka [německy]: V národním státě!) Hleďte, co povolujete národnímu státu, jinému státu nepovolujete? (Posl. Horpynka [německy]: Toto je národnostní stát!) Národnostní stát nesmí míti žádné obranné formace? To je vaše stanovisko. (Posl. Hackenberg [německy]: Bylo staré Rakousko národní stát?) Zcela správně, tam byli jste právě vy patentovanými vlastenci, těmi, kdo pokládali militarismus za svůj nejvyšší úkol; nesmíte tedy býti vždy tak antimilitarističtí, domníváte-li se, že z důvodů národních musíte zaujímati v tomto státě stanovisko proti. Soc. demokrati jsou zásadními odpůrci militarismu bez ohledu na národní příslušnost. My nerozlišujeme mezi militarismem německým a českým, my známe prostě jen militarismus a proti němu bojujeme, pokud stačí naše politická moc, abychom mohli tento požadavek uskutečniti. Mnoho pánů nám nyní vytýká, že vlastně vycházíme militarismu příliš vstříc, a mezi nimi také páni z oněch stran, které v občanském bloku ochotně poskytly militarismu vše, které stabilisovaly vojenský rozpočet 1400 miliony Kč, které zavedly naprosto nekontrolovatelný fond na zbrojení po dobu 11 let s částkou 315 milionů a působí to zcela zvláštním dojmem, jestliže pan kol. Oehlinger prohlašuje, že musí býti úkolem všech vážných stran snažiti se o omezení nákladů na vojsko, poněvadž v koalici militarismus stabilisoval a zavedl fond na zbrojení po dobu 11 let. Tenkráte se zřízením náhradní zálohy zvýšil presenční stav, znemožnilo se, aby vešla v platnost 14měsíční služební doba, a jest zvláštní, jestliže si nyní pan Oehlinger zde a v branném výboru chce najednou přisvojovati zásluhu, že předpokladem zavedení 14měsíční služební doby byla vlastně jistá předběžná práce křesť. sociálů. Časopis "Deutsche Presse" uveřejnil tu téměř neuvěřitelnou zprávu o schůzi branného výboru, v níž se praví doslovně: "Posl. Oehlinger zdůraznil pak podíl německých křesť. sociálů na přípravné kampani pro tento návrh. Kdyby byli soc. demokrati chtěli vážně omeziti militarismus, byli by musili podporovati návrh německých křesťanských sociálů na zkrácení vojenské služební doby, který podali již 17. prosince 1929, když - to je to nejkrásnější - přišel vhodný okamžik pro tento zákon". R. 1926, kdy zákon měl vstoupiti v platnost podle ustanovení branného zákona, křesť. sociálové tomu zabránili a jednali podle slibu pana ministra, uznali důvody, že zkrácení služební doby může vejíti v platnost teprve ve dvou až třech letech. Když pak byli nedobrovolně vytlačeni z koalice, v níž se jim tak líbilo, tato strana, ať již z oposice nebo ze zlomyslnosti, nebo aby mohla nějakým způsobem zastříti svou dřívější politiku, sotva že byla několik dní z koalice, podala návrh na zkrácení vojenské služební doby, tíž lidé, kteří by byli mohli r. 1926 tuto vojenskou služební dobu zkrátiti, aniž bylo teprve třeba nového návrhu. (Posl. Hackenberg [německy]: Vždy ujišťovali, že to mají písemně, že to bude zavedeno ve dvou letech!) Dnes již to nemají písemně, dnes jen prohlásil, že to byl slib, na kterém určitě stavěli.

Nyní se musím obírati ještě některými výroky pana kol. Kalliny. Nebude mi to zazlívati, ačkoliv v branném výboru nebyl příliš potěšen, že se s ním polemisuje. Ale s této tribuny nedělal dnes nic jiného. Prohlásil, že národní strana jest si vědoma těžké odpovědnosti k sudetsko-německé mládeži a uznává úspěch záležející ve zkrácení služební doby. Ale pak prohlásil dále: Národní strana přes to nemůže pro zákon hlasovati, poněvadž jsou s tím spojeny další ohromné vojenské výdaje a poněvadž se zkrácením služební doby jest zároveň také spojeno zvýšení kontingentu branců. K tomu poznamenávám: Nemám zájmu a ani příčiny, abych, byť i jen jediným slovem, hájil zpravodaje. Jen bych docela málo upozornil, že tak jako pan posl. Kallina dnes prohlásil, také pan zpravodaj z opatrnosti po kritice v branném výboru nevypočítával již některé formace; něčemu se naučil. Také pan kol. Kallina se podle mého mínění něčemu naučil. Ve schůzi branného výboru v zápalu boje, když byla zahájena jednání o tomto zákonu, výslovně prohlásil, že tento zákon zásadně odmítá, a teprve, když jsme to konstatovali, pokusil se věc zeslabiti, poněvadž jest to spojeno se zvýšením kontingentu branců a v časopise "Sudetendeutsche Tageszeitung" obvinil nás z demagogie. Dnes prohlásil pan kol. Kallina, že hlasují pro prvou část, ale ostatní ze zákona že odmítají. Tak také on, jako podle jeho mínění zpravodaj, přiučil se něčemu do dnešního zasedání sněmovny, aby poněkud vyrovnal chybu v branném výboru.

Opakuji, že tento zákon není nic jiného než odraz mocenských politických poměrů a že jde o otázku: Zkrátiti vojenskou služební dobu či nikoliv? Chtěli-li jsme, aby vojenská služební doba byla zkrácena, nemohli jsme v jiném směru dosíci části toho, co si přejeme, ale podle našeho mínění je to přece jen úspěch pro veškeré obyvatelstvo a bude pochopen především těmi lidmi, kteří přímo trpí vojenskou služební dobou. Mohu tedy skončiti své vývody a konstatovati, že přes vady, které jsem vypočetl a přes kritiku z mnoha stran, přes to, že každý jednotlivec zná potíže a překážky, které se od podání tohoto návrhu stavěly proti uskutečnění této myšlenky, tento návrh jest přes to úspěchem práce soc.-demokratických stran v koalici. Vítáme tento návrh jako prvý čin, jímž na militarismu v československém státě bylo přece něco dobyto, vítáme tento návrh, poněvadž konečně splňuje, co jsme dávno žádali a co nám bylo slíbeno. Ale všichni také víme, že pronikavě odzbrojiti jest možno jen mezinárodně a že toto odzbrojení nepůjde tedy kupředu, poněvadž se každý stát zdráhá odzbrojiti a že tedy musíme vítati každý krok v tomto směru, i zkrácení vojenské služební doby v tomto státě. I v budoucnosti, věrni svým zásadám, budeme působiti nejen pro odzbrojení, nýbrž i pro snížení vojenských výdajů v tomto státě. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen posl. Hummelhans. Dávám mu slovo.

Posl. Hummelhans: Slavná sněmovno! Již roku 1921 žádal jsem s tohoto místa, aby vojenská presenční služba byla snížena na 14 měsíců (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) a aby mírový stav byl snížen na 80.000 mužů. Nestalo se tak ani r. 1924, kdy navrhovali jsme zkrácení presenční služby na 9 měsíců s počtem mužstva presenčně sloužícího 70.000. R. 1927 za vlády t. zv. panské koalice, kdy mělo vejíti v platnost ustanovení zákona z r. 1920 o snížení počtu mužstva a zkrácení presenční služby na 14 měsíců, schválen byl zákon dne 8. dubna 1927, jímž se do nekonečna prodlužuje 18 měsíční presenční služba. Nebylo zde dosti dobré vůle, aby se splnilo to, co bylo slibováno a k čemu jsme byli povinni, a stále tehdy byly výmluvy, že nemáme dosti délesloužících. Dnes však, když Jugoslavie snížila presenční službu na 14 měsíců a Francie v listopadu na 12 měsíců - a vyhovuje to tam - přichází se i u nás k poznání, že nám postačí 14měsíční služba a že s tímto počtem také vystačíme. Výmluvy na nedostatek délesloužících rovněž nebyly opodstatněny, jelikož tam, kde slouží se devět měsíců, má jistě ten, kdo tuto dobu slouží, tolik vědomostí, aby mohl býti použit alespoň ve značné části k výchově nováčků. Že zkrácená doba služební není dražší, než se někdy uvádí, plyne z prohlášení ministra financí v rozpočtové debatě na podzim r. 1924, kdy pravil, že zkrácením 24 měsíční služby o 6 měsíců uspoříme r. 1925 částku asi 127 milionů Kč. To uvádím pouze pro "odborníky", kteří bůhví kde chytili cifru, že přechodem z 18 na 14 měsíců služby zvýšily by se výdaje na armádu asi o 60 milionů Kč.

Pro ponechání 18 měsíční služby uvádí se také někdy důvod, že zavedením služby kratší byla by bezpečnost státu ohrožena, neboť by nebylo možno udržovati potřebná bezpečnostní opatření. Pohotovost branné moci státu a tím i jeho bezpečnost závisí od mnohem vážnějších předpokladů, nežli je délka vojenské služby presenční.

Bylo uváděno, že nelze zkrátiti dobu presenční, dokud nebude zavedena předvojenská výchova. Ani tento důvod nemluví pro ponechání 18 měsíců. Že jeden rok vojenského výcviku plně postačí k výchově vojáka, je dokázáno zkracováním doby výcviku v řadě evropských států a v Japonsku, kde má býti zavedena služba 12 měsíční.

Vzhledem k tomu, že v našem státě je tělesná výchova na tak vysokém stupni, nepovažujeme 14 měsíční presenční službu za konečnou a v určité době přijdeme zase s návrhem, jako jsme již dříve učinili, aby presenční služba snížena byla na 12, později na 9 měsíců.

70.000 armádu, v níž není zahrnut sbor důstojníků, rotmistrů a délesloužících poddůstojníků, dodala by státu i 9 měsíční presenční služba. Dobře organisovaná armáda 70.000, vyzbrojená, vykoná více než vojsko větší, neúčelně organisované, nedokonale vyzbrojené, nepohotové.

Jestliže vyslovujeme souhlas s návrhem na zkrácení presenční služby na 14 měsíců, činíme tak proto, abychom postupně došli k 9 měsíční presenční službě.

Bylo zde mluveno o povinné předvojenské výchově. Stavíme se proti ní, a byla již také odbyta, ale považuji za nutno zdůrazniti, že měla by býti věnována větší podpora tělovýchovným organisacím a na druhé straně těm členům tělovýchovných organisací, kteří prokáží zvláštní schopnost, měla by býti presenční služba zkrácena ještě o 6 až 8 neděl.

Pokud jde o otázku povinné tělesné výchovy, je třeba, aby naše školy byly vybaveny tělocvičnami a hřišti a učiteli tělocviku. Zavedením povinné tělesné výchovy stane se zbytečným jakékoliv zavádění předvojenské výchovy. Doporučovalo by se při této příležitosti, aby případných zisků ze zkrácení presenční služby bylo použito také na péči o válečné poškozence. Vedle toho i civilní zaměstnanci ministerstva nár. obrany, jichž je asi 4.000, zasluhovali by, aby na ně bylo pamatováno.

Schvalujeme-li předložený zákon s doplňky a korekturami branného výboru, činíme tak proto, abychom ve vhodné době mohli přijíti s návrhem na další zkrácení presenční služby, a to na 12, případně na 9 měsíců.