Nyní krátce k návrhu. Moje strana vítá splnění svých požadavků, pokud se tak stalo v návrhu, totiž zkrácení vojenské presenční služby; proto budeme hlasovati pro § 1 zákona, jak jsme to dělali i ve výboru, bude-li i zamítnut náš návrh, aby již od r. 1932 byla zavedena 12timěsíční vojenská služba. Se vší rozhodností se obracíme proti §u 2 zákona žádáme jeho škrtnutí - a proti §u 3 proto, že nikdy nebudeme souhlasiti se zvýšením kontingentu branců. Při tom znovu zdůrazňuji, že se mi zdá nepochopitelným, že průkopníci protivojenského hnutí, strany, jejíž vůdci vždy prohlašovali, že přijdou-li k moci, nepřipustí vojáčkování v dosavadních rozměrech a v dosavadní formě, že taková strana jak to dnes uvidíme u soc. demokratů - bude hlasovati pro zvýšení kontigentu nováčků, a to o 5.000 mužů; při tom upozorňuji, že při pozdním nabytí účinnosti - tedy od r. 1933 - se vládě skýtá již zmíněná možnost, aby zatím uskutečnila ještě další zvýšení, snad i změnou vlády.

Z mých výkladů možno usouditi, jak posuzujeme tento návrh, a na konec chci jen poukázati, že tento návrh sice snižuje dobu presenční služby z 18 na 14 měsíců, ale jinak vůbec nepřihlíží k hospodářské tísni a zvláště k nutnosti snížiti velké výdaje státní; naopak souhlasem s tímto návrhem hospodářská situace se zostří ještě více, protože stát bude pociťovati nutnost vytahovati z obyvatelstva další stamilionové částky zvýšením starých daní a zaváděním nových. Takovou předehru jsme již viděli včera. Ze všech těchto důvodů budeme hlasovati proti tomuto návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Oehlinger.

Posl. Oehlinger (německy): Slavná sněmovno! Vláda dne 7. dubna t. r. podala konečně poslanecké sněmovně návrh zákona o zkrácení vojenské služby na 14 měsíců, který měla již dávno podati a který tak často slibovala a ohlašovala. Branný zákon ze dne 15. března 1920, čís. 193, ustanovoval v §u 61, že 14měsíční presenční služba bude zavedena již r. 1926. Z vojensko-technických důvodů byla lhůta odsunuta až do dalšího opatření zákonem ze dne 8. dubna 1927, č. 51 Sb. z. a n., ale tehdejší ministr nár. obrany, nynější předseda vlády, zároveň slíbil, že nejpozději ve dvou až ve třech letech bude určitě možno zavésti pravidelnou 14měsíční služební dobu. Tato doba nadešla r. 1929. Proto můj klub podal dne 17. prosince 1929 posl. sněmovně návrh na zavedení 14měsíční služební povinnosti a v něm žádal, aby ustanovení §u 1 zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 51 Sb. z. a n., že totiž osoby odvedené od r. 1926 a později, po skončení pravidelné 14měsíční presenční služby jsou povinny konati ještě další činnou službu po 4 měsíce, bylo zrušeno s platností pro osoby odvedené r. 1930 a později.

Vláda tento návrh mého klubu úplně ignorovala, ba pan ministr nár. obrany dokonce prohlásil doslovně toto: že ustanovení branného zákona z r. 1920, který ustanovil, že od r. 1926 má činiti služební doba 14 měsíců, bylo ukvapené, že předpoklady toho nejsou dány a že kdysi usnesený zákon o občanské službě délesloužících poddůstojníků - tenkráte totiž byl také jedním z předpokladů pro snížení presenční služby - nepřinesl očekávaného úspěchu. Pan ministr tenkráte prohlásil - bylo to velmi podivné - že slib jeho předchůdce, to jest nynějšího předsedy vlády, že služební doba bude zkrácena ve dvou až třech letech, byl jen slibem podmínečným, slibem, kterým není vázán, poněvadž se nutné předpoklady pro splnění slibu o zkrácení služební doby ještě nedostavily.

V této souvislosti připomněl bych ještě také jeden slib. R. 1923 ujišťoval již ministr pro věci zahraniční pan dr Beneš, že Československá republika jest odhodlána k dalšímu zkrácení služební doby, jakmile Společnost národů uzná situaci za příznivou pro tendenci odzbrojení - a tak to tenkráte prohlásil - že redukce vojska může dosíci asi 50%.

Zároveň upozornil bych také na § 1 branného zákona z r. 1920, v němž se praví: "Branná soustava republiky Československé bude vybudována na podkladě miličním; ustanovení tohoto zákona platí pro dobu přechodnou." Jest to vůbec kuriosita, když se dnes tento zákon takřka zapírá, a nevidíme-li nejmenšího úmyslu někdy zavésti milici, jak vysvítá z výroku presidenta státu. Tento výrok pronesl před několika dny, řekl totiž, že se milice pro naše poměry nehodí a že jest také příliš drahá. Jest jisto, že vojenská správa vůbec již nepomýšlí na zavedení milice a ani na zrušení všeobecné branné povinnosti.

Je sporné, zda dnešní branný systém skutečně přijde laciněji než milice a zda vojenská břemena jsou při dnešní branné soustavě méně tísnivá než při milici. Neboť jest nezvratnou skutečností, že všeobecná branná povinnost ukládá obyvatelstvu neobyčejná břemena. Tak zkrácení vojenské služební doby na 14 měsíců bylo rok co rok odsunováno a odkládáno. Ti, kdo se poctivě snažili dosíci zkrácení vojenské služební doby, byli odbýváni vždy jen sliby a opět sliby.

Československá republika nenapodobila, bohužel, příkladu menších států jako Dánska, Finska atd., které omezily svou brannou moc a snížily svá vojenská vydání, poněvadž vojenský rozpočet jejich finance příliš zatěžoval.

Přes snížení vojenských výdajů a zkrácení služební doby nebyla však ohrožena obrana zemí. Československá republika nevzala si ani příklad z Belgie a Francie. V Belgii byl usnesen zákon, zavádějící služební dobu 8měsíční, jen pro dělostřelectvo, jízdu, pevnostní vojsko, čekatele záložních důstojníků a poddůstojníků dobu 13, 12 a 14měsíční. Francie snížila před nějakou dobou presenční službu na jeden rok, ovšem na základě přísného mobilisačního nařízení, které ustanovuje, že ve zbrani má vlastně býti celý národ. O takovémto mobilisačním nařízení jako ve Francii sní také naši militaristé a ministr nár. obrany.

Je nápadné, že se dnes již jen málo mluví o tom, že prý ministerstvo nár. obrany v podstatě již vypracovalo návrh zákona na ochranu státu, tak zvaného nového zákona o občanských válečných úkonech, podobajícího se všeobecným mobilisačním nařízením ve Francii a v Jugoslavii, jímž má býti rozřešena otázka všestranné přípravy národa na ochranu republiky za války.

Bylo by vskutku zajímavé zvěděti od vlády autentickou zprávu, zda se tento návrh dostal již do meziministerského řízení, a je-li tomu tak, kdy bude projednán ústavně. Vláda se nyní odhodlala, když již nyní nechala nevyužitkovánu dobu 2 1/2 roku, navrhnouti parlamentu zavedení 14měsíční služební doby. Toto odhodlání vlády vzniklo ovšem méně z vlastní vůle jako spíše z nouze doby a radostně byli bychom uvítali, kdyby zavedení 14měsíční služební doby nebylo bývalo vázáno na tolik krutých předpokladů, které, bohužel, budou míti pro obyvatelstvo neobyčejně tísnivé následky. Vojenská správa ode dávna operovala takovýmito předpoklady a bylo by zajímavé zvěděti od pana ministra nár. obrany, zda zůstane při nyní zamýšlených třech předpokladech, či zda průběhem času od 1. října 1933, kdy se má započíti se snížením služební doby - vždyť je na to dosti času - dostaví se ještě jiné předpoklady, které dnes veřejnosti nejsou známé. Upozornil bych, že se pan ministr nár. obrany zmínil kdysi ještě o jiných předpokladech pro snížení služební doby, než o kterých víme dnes, a o nichž se dnes, což jest nápadné, nezmiňuje. Dnes se mluví hlavně jen o třech předpokladech, které, jak pan ministr vždy prohlašuje, musí býti určitě splněny, aby bylo lze zkrátiti služební dobu. K tomu patří především úprava platů vojenských osob a zvláště délesloužících poddůstojníků a jejich zaopatření pro případ invalidity a uznání činné vojenské služby v jiných státních a soukromých službách, dále zvýšení ročního kontingentu branců ze 70.000 na 75.000 a na konec počátek snížení služební doby dnem 1. října 1933. Upřímně řečeno: Zkrácení vojenské služební doby na 14 měsíců není žádným opatřením ke zmírnění finanční a hospodářské krise, jakým by vlastně mělo býti. Služební doba se zkracuje teprve dnem 1. října 1933 a, jak jsme stále slyšeli, jest spojena s větším finančním nákladem. Úprava platů a započtení vojenské služby délesloužícím poddůstojníkům při přechodu do veřejné služby jest jistě také značně větší finanční zatížení. K tomu třeba připočísti ještě zvýšení ročního kontingentu branců ze 70.000 na 75.000 mužů, které způsobí nové vydání asi 25 milionů Kč na zaopatření. Tak vidíme, že zkrácení vojenské služby jest spojeno s jistými těžkými finančními podmínkami a nepřinese vůbec žádných úspor ve vojenské správě. Vojenská správa přece již odedávna prohlašovala s jistou škodolibostí, že snížení presenční služby nebude míti žádný účinek na snížení rozpočtu ministerstva nár. obrany. V době největší hospodářské nouze třeba toho velmi litovati. Zvýšení ročního kontingentu branců ze 70.000 na 75.000 mužů jest rovněž předpoklad nikoliv právě potěšitelný, předpoklad jistě tvrdý. Jestliže vláda uděluje takovéto zmocnění, i když to činí v zájmu zkrácení služební doby, neznamená to omezení militarismu, nýbrž pravý opak. O omezení militarismu za dnešní vlády nelze tedy vůbec mluviti. Generální štáb, který i při dnešním vládním návrhu dělal do poslední chvíle největší potíže, postará se také příště, aby militarismus nebyl omezován, nýbrž vybudován dále a aby také hodnota zkrácení služební doby byla co možno zmenšena. A vůbec celé to zdůrazňování a odůvodňování zkrácení služební doby jest velmi zvláštní. Nelze se zbýti dojmu, jako kdyby vojenská správa, ovšem zastřenou formou, usilovala přímo o zvýšení vojenského rozpočtu. Neboť vojenská správa chce míti v ohni dvě želízka:

Dojde-li ke zkrácení služební doby, zvýšení rozpočtu, nebo kdyby k němu nedošlo, pak sabotáž zákona. Mám odůvodněné podezření, že z tohoto důvodu došlo k ustanovení, že zkrácení služební doby má platiti teprve od 1. října 1933, aby byla vyzbrojena pro všechny eventuality, aby měla dosti volnosti k takovýmto machinacím. Mám také podezření, že vojenská správa hraje dvojí hru s předvojenským výcvikem mládeže. O předvojenském výcviku mládeže bylo v poslední době nápadné ticho, než domnívám se, že se v této věci pracuje více za kulisami. My, němečtí křesťanští sociálové, hlasovali jsme kdysi, abychom dosáhli zkrácení presenční služby, pro zákon o ustanovování déle sloužících poddůstojníků v občanském zaměstnání, ale již tenkráte jsme naprosto rozhodně odmítli předvojenský výcvik mládeže. Také dnes ještě stojíme na tomto stanovisku. Ale zdá se mi, že vojenská správa snaží se otázku předvojenského výcviku mládeže uskutečniti velmi opatrně. Důkazem toho jest, že se v návrhu zákona, který se připravuje, nezdůrazňuje již předvojenský výcvik mládeže, nýbrž jen tělesná výchova a tělesná zdatnost mládeže, která se zdá naprosto nevinná, ale která ovšem má býti povinná. Název byl změněn přece jen k tomu účelu, aby zastřel vlastní úmysl. Povinná tělesná výchova mládeže nebyla by přece nic jiného než předvojenský výcvik mládeže. Také zde pozorujeme všude francouzský vliv. Ve Francii platí zásada, že vojensky vycvičen má býti celý národ, dokonce i ženy, ovšem v pomocné službě, hlavně se jich má používati ve službě zdravotní. Bylo by velmi zajímavé, kdybychom dostali podrobnější vysvětlení od pana ministra nár. obrany, jaké stanovisko zaujímá k výchově civilního obyvatelstva k brannosti, zvláště k předvojenskému výcviku mládeže, pro nějž byl zvolen zastřený název tělesná výchova mládeže občanského obyvatelstva. V ministerstvu nár. obrany vidíme zvláštní hru sil, na jedné straně usilující o upevnění vojenské mocenské politiky, na druhé straně, jak se prostřednictvím odpovědných ministrů, ministra věcí zahraničních a ministra nár. obrany předstírá mírová politika. Víme, že Československá republika uzavřela zvláštní smlouvy a vojenské konvence s Francií a státy Malé Dohody, které jistě neslouží k tomu, aby vzbudily mírového ducha, nýbrž spíše válečné ovzduší a které také neslouží k tomu, aby způsobily nutné odzbrojení a vyvolávají takřka zbrojení světové.

Nyní přes odzbrojovací konferenci v Ženevě jest celá Evropa zachvácena ohromným zbrojením, které ještě daleko překročuje míru předválečnou; jen Německo, Rakousko, Maďarsko a Bulharsko nezbrojí a vývody pana zpravodaje Špatného, který obviňuje Německo, Rakousko a Maďarsko z tajného zbrojení, působí skutečně směšně a nesmyslně. Miliony lidí, kteří jsou ve zbrani, stojí docela jinde a netřeba jíti příliš daleko, abychom je objevili. Jest známo, že Francie a státy Malé Dohody jsou ozbrojeny až po zuby a že se v těchto státech vydávají na zbrojení miliardy. Nelze tedy dosti uváděti a zdůrazňovati, že zvláštní úmluvy a vojenské konvence nemají ráz obranný, ačkoliv se je vždy snažíte takto omluviti.

Na konec bych se ještě zmínil o skutečnosti, že o zkrácení služební doby usilovala většina stran ve sněmovně a že tedy nárok na celou zásluhu o jeho uskutečnění nemůže uplatňovati výhradně pro sebe ani ta či ona strana. Právě my němečtí křesťanští sociálové, ať již ve vládě nebo v oposici, vždy jsme usilovali o zkrácení služební doby, což jest patrno ze zápisů sněmovních. Proto i my byli jsme, abych tak řekl, těmi, kdo urovnávali cestu zákonu o zkrácení vojenské služby z 18 měsíců na 14. I když zákon o zkrácení vojenské služby má mnoho vad a mezer a vyžaduje zajisté leckteré oběti, přece bylo vždy vřelým přáním obyvatelstva, aby se mu konečně dostalo zkrácení služební doby. Ale očekáváme, že se vláda nespokojí pouze stále ještě skrovným a drahým zkrácením služební doby, nýbrž co nejdříve nastoupí cestou radikálního omezení militarismu a jeho výstřelků. Československá republika přes zkrácení vojenské služby stále ještě zůstává vojenským státem prvého řádu, poněvadž výdaje stále ještě pohlcují pětinu státních příjmů. V Československé republice jest stále ještě smýšlení vybudované na vojenské mocenské politice mnohem silnější než smýšlení kotvící v dokonalé mírové politice. My němečtí křesť. sociálové budeme vždy podporovati jen skutečnou politiku míru, usilovati o politiku dorozumění a smíření národů. Naší politickou linií bylo a bude vždy dorozumění a dohoda mezi národy jak uvnitř, tak navenek. Mír v Evropě musí ovšem předcházeti logicky mír ve vlastním státě. Abychom zřetelně projevili tuto svou mírovou politiku, budeme hlasovati pro zákon o zkrácení vojenské služby. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. Knirsch.

Posl. Knirsch (německy): Dámy a pánové! Dnešní dva návrhy zákonů, jimiž se sněmovna zabývá, jsou v křiklavém rozporu s potřebami hroutícího se hospodářství a s nadějemi, které masy obyvatelstva skládají v tuto sněmovnu. Přicházím z území, v němž před několika dny byl skončen jeden z nejvýznamnějších sociálních bojů, které zde zuřily od vzniku tohoto státu, nejvýznačnější potud, poněvadž boj horníků v severozápadních Čechách nevypukl jako obvyklé stávky, aby se zvýšila mzda nebo zkrátila pracovní doba, nýbrž, jak jsme v této sněmovně již vyložili, poněvadž to byl výbuch zoufalství a nouze a sociální situace, v které se nyní octlo nejen hornictvo, nýbrž i veškeré obyvatelstvo v revíru a v celém státě. Kdo měl oči k vidění a uši k slyšení, předvedl-li si celý tento boj před oči, musil si říci, že to nemůže jíti dále tak jako dosud, že tento výbuch zoufalství musí býti pro všechny varovným znamením, aby se nešlo již po dosavadní cestě. Tam šlo o holou existenci lidí, šlo o to, oněm lidem poskytnouti nebo zajistiti aspoň naději, že se jim alespoň skrovná míra věcí nutných k životu zabezpečuje, nebo že se jim poskytne v době, kdy budou odsouzeni býti bez výdělku a bez zaměstnání. Nejistota existence, zoufalství lidí, zda budou míti zítra či pozítří ještě chléb a práci, pocit, že tu stojí jako žebráci, odkázáni na milost a dobročinnost jiných lidí, tyto city rozhodovaly o propuknutí tohoto zoufalství a kdo říká nebo si myslí něco jiného, ten nezná situaci. Jest jisto, že se průběhem boje uplatňovaly také stranicko-politické vlivy, zvláště když samozřejmě strany zúčastněné na stávce... (Posl. Grünzner [německy]: Dalo se dobře lovit!) Domnívám se, že ona strana, ze které padl výkřik, nechápe situaci potud, když byla toho mínění, že tato stávka byla více méně připravována (Souhlas na levici.); nechápe situaci potud, poněvadž byla toho mínění, že tento mzdový boj nebo stávka byla skutečně vyprovokována tou či onou stranou. (Výkřiky posl. Grünznera, Heegera, Kaspera.) Každý dělník na dole a (k posl. Grünznerovi:) také vaši straníci to vědí - tomu se nevyhnete, vy, kteří sedíte v Ústí nad Labem, v Praze nebo ve Slezsku - že se původně nezúčastnila stávky ani jediná strana, že již několik dolů úplně zastavilo práci, když se v čelo stávkového hnutí postavila komunistická strana. Příčina nesmí se zaměňovati s následkem. (Posl. Heeger [německy]: To psaly i naše noviny!) Pak tedy netvrďte, že se zde dalo loviti.

Naše stanovisko a chování jest tak vyložené, že se o tom nedá vůbec mluviti, a také jsem o tom nechtěl s tohoto místa mluviti. Proč jsem však musil mluviti o tomto velkém sociálním boji, příčinou toho jest, že nejen horníci, nýbrž i veliké masy obyvatelstva po takovémto znamení sociálního zoufalství a nouze očekávali od vlády a parlamentu, že se vláda a parlament vzhledem k nouzi venku bude náležitě obírati tímto hospodářským stavem a že předloží k projednání návrhy zákonů, které poskytnou masám naději (Posl. Heeger [německy]: My to přece děláme!), že vybředneme z těchto poměrů a že dospějeme k jasnější budoucnosti. (Různé výkřiky.)

Když říkáte "My to přece děláme", neslyšel jste pravděpodobně má slova, která jsem řekl na počátku, že venku skládali takovéto naděje v parlament a ve vládu a jsou nyní zklamáni, neboť jako první opatření po takovémto mzdovém boji byly sněmovně předloženy dva návrhy, z nichž jeden znamená nové zatížení výroby a obyvatelstva a druhý, o němž budu ještě mluviti, zajisté vítané zlepšení služební doby, ale v souvislosti s tím, co prohlásil ministr nár. obrany v branném výboru a co zde obsahuje tento návrh, nové zatížení. (Posl. Heeger [německy]: Musí k tomu dojíti?) Nikoliv, nemusí k tomu dojíti, ale pane kol. Heegere, ze zkušenosti víme, jestliže ministr války předstoupí před vládu, že se stane jeho vůle nebo vůle generálního štábu. (Posl. Heeger [německy]: Vždyť byl také proti zákonu!) Ano, ano. Však také řekl, jakými ústupky dal si tuto výhodu vykoupiti. O druhém návrhu - o prvém promluvil již kol. Simm - promluvím já. O tom, že obyvatelstvo očekávalo od sněmovny a od vlády něco jiného, jsme venku všichni za jedno. Očekávali jsme, že po tomto neslýchaném boji bude proneseno s tohoto místa k jeho ukončení slovo, slovo, které masám venku poskytne aspoň jistotu, že co nejdříve budou projednány nebo že se připravují příslušné návrhy. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Oč šlo v boji? V podstatě o práci a chléb, anebo o nejprimitivnější možnost žíti v případě nezaměstnanosti, tedy o pojištění pro případ nezaměstnanosti, které zabezpečuje nejen organisovaným skrovnou podporu podle gentské soustavy, nýbrž každému nezaměstnanému člověku dává možnost, aby uhájil život svůj a své rodiny. To se očekávalo. Mám zde časopis, není to časopis strany, snad mé strany nebo který by se snad stavěl jednostranně na stranu bojujících dělníků či naopak, nýbrž jest to časopis "Brüxer Zeitung". (Posl. Schweichhart [německy]: Kapitalistické noviny!) Tím úctyhodnější, pane kolego, jestliže chápajíce správně věc a ze zkušenosti skutečně jsou schopny posuzovati situaci a zaujmouti stanovisko, které musíme naprosto schvalovati jak my, tak také vy, chceme-li býti nestranní. (Posl. Schweichhart [německy]: Domáhají se fondu pro nezaměstnané?) Ovšem! (Posl. Schweichhart [německy]: Vyzvou průmyslníky, aby platili?) Ano!

Tento časopis vylíčiv boj k závěru stávky na konec píše: "Nejnaléhavějším návrhem zákona v parlamentu jest návrh o fondu pro nezaměstnané. Všechny kraje republiky, v nichž se doluje, a všechny průmyslové nouzové kraje mají zájem na tom, aby byl vbrzku přijat tento zákon, který ovšem uloží dnes nové oběti veškerému hospodářství, neboť má býti ventilem proti dalším větším otřesům celého našeho hospodářského života, které jinak hrozí". Vidíte, tento časopis chápe situaci zcela správně a jest to jediná možnost, jak čeliti v budoucnosti dalším otřesům tím, že vynaložíme vše, abychom zlepšili hospodářskou situaci, opatřili pro pracující lidi chléb a práci a pokud to není možno, zaručili možnost jejich existence. To jsme očekávali od této sněmovny a jestliže jsme nemohli ani očekávati, jak jsem již řekl, že zde nalezneme na stole sněmovny hotový návrh, přece jsme doufali, že s tohoto odpovědného místa bude k ukončení tohoto velkého sociálního boje učiněn projev k veřejnosti, který ji upokojí a nám poskytne jistotu, že po této stránce učiní vláda a parlament opatření.

Místo toho... (Výkřiky posl. Schweichharta a Kaspera.) Nechť se pánové nediví, jestliže se obyvatelstva zmocní nové roztrpčení. Nedivte se pak, jestliže dělnictvo ztrácí důvěru k vůdcům, důvěru k organisacím a ke stranám, které sedí ve vládě, vidí-li ve sněmovně po takovýchto bojích takovéto návrhy zákonů.

O dani z obratu promluvil kol. Simm a já se táži pánů, kteří pro to pracovali nebo budou pro to hlasovati: Jest v této sněmovně nějaký člověk, ať patří ke kterémukoliv směru, který by vážně věřil, že se z této hospodářské nouze a z této finanční krise dostaneme zvýšením daně z obratu? Stará zkušenost učí - a nepotřebuji o tom dnes mluviti, poněvadž to různí páni již výstižně učinili - že nové zatížení výroby zavede nás ještě dále do krise, že nyní dojde ke zdražení životních potřeb, takže se nejen zhorší všeobecný stav lidí, nýbrž že na konci roku dojde také finanční správa k poznání, jak tomu také bylo s dřívějšími zvýšeními, se zvýšením cen tabáku atd., že to bylo úplně zvrácené opatření, opatření ze zoufalství, takřka stéblo, kterého se člověk chytá, chce-li si pomoci z rozpaků z dneška na zítřek, ale žádné opatření, které vidí dále než zítřek a pozítří.

Druhý návrh o zkrácení služební doby uznáváme, pokud dojde ke zkrácení služební doby, za vskutku potěšitelný a vítaný pokrok. Není pochyby, že zkrácení služební z 18 na 14 měsíců uvítá veškeré obyvatelstvo radostně - kdo má porozumění pro osud vojáků a co to znamená pro lidi nastupující vojenskou službu, nastupují-li s vědomím, že služební doba trvá místo 18 měsíců jen 14, to pochopí - a byli bychom tento pokrok nejen vděčně uznali, nýbrž byli bychom také pro to hlasovali, kdyby tento pokrok nebyl býval spojen se zvýšením kontingentu branců a kdyby nebyl býval spojen s prohlášením ministra nár. obrany ve včerejším branném výboru, který nedbaje prostě skutečností hospodářského života mluví o nových potřebách vojenské správy, o nových kasárnách, cvičištích, střelnicích atd., o tom, že zkrácení služební doby nezpůsobí očekávané snížení vojenských výdajů, nýbrž že bude spíše snad ještě vyžadovati větších nákladů. Pan dr Viškovský před 3 roky, když ještě nebyl ministrem nár. obrany, na jedné schůzi mluvě o požadavcích nezaměstnaných prohlásil, že kdo chce v tomto státě pracovati, všude najde dobrou práci, neboť zde u nás není prý hospodářské krise ani nouze. Bylo to v době, kdy jsme již hluboko vězeli v hospodářské krisi. Tak mluvil odpovědný funkcionář a státník vzhledem k situaci, a podobně mluví také dnes jako ministr války, když ve chvíli, kdy veškeré hospodářství i se státními financemi stojí před zhroucením a ministr financí neví, zda bude moci na prvního ještě vyplatiti platy, v takovéto chvíli vystupuje jako representant branné moci, žádá nových kasáren, nových střelnic, zkrátka a dobře, do jisté míry zvýšení rozpočtu na vojsko. Nepotřebuji zajisté uváděti, že nejsme žádní pacifisté, ale náklady na vojsko musí býti v souladu s hospodářskou nosností obyvatelstva, s její berní silou; a i tehdy, kdybychom nevězeli v tak hluboké hospodářské krisi, musili bychom se postaviti proti takovýmto požadavkům a proti tomuto vojenskému rozpočtu, jak jsme to činili již dříve, poněvadž stát se 14 miliony obyvatelů i při příznivé hospodářské konjunktuře, s obyvatelstvem, jehož část jest hospodářsky pasivní, jako Podkarpatská Rus a část Slovenska, tak jako v dřívějším Rakousku Bosna a Hercegovina, nemůže si to dovoliti. Takový malý stát se 14 miliony obyvatelů nemůže ani v dobrých časech snésti trvalé zatížení asi 3 miliard ročně. To jest prostě nemyslitelné, tento náklad na vojsko jest naprosto v nepoměru k počtu obyvatelstva, k velikosti státu, k hospodářské a berní síle obyvatelstva. Ale, jak tomu je teprve tehdy, prožíváme-li takovou krisi, jako je nynější! Přijíti však v takovéto hospodářské krisi s novými požadavky pro vojsko, to dokazuje, že pánové na vládních křeslech věc naprosto nechápou, že nemají tušení, v jaké situaci se octl stát, hospodářství a veškeré obyvatelstvo, neboť jinak musili by již z psychologických důvodů voliti pro své požadavky poněkud příznivější dobu než nynější.

Tolik měl jsem podotknouti k tomuto návrhu. Řekl jsem již, že by nás bylo bývalo těšilo, kdybychom byli mohli hlasovati pro celý návrh. Jak již řekl řečník přede mnou, budeme ovšem hlasovati pro prvou část, pro zkrácení služební doby, ale odmítáme další zvýšení nejen kontingentu branců, nýbrž i vyšší zatížení obyvatelstva, které jest s tím spojeno. (Potlesk.)