Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Machník (pokračuje): Slavná sněmovno, já myslím, že bude lépe, když se členem sněmovny, který má tuto úroveň, nebudu vůbec debatovati. Prosím, abyste si laskavě uvědomili, že až po 14 měsících odejde starší ročník do civilu, zbude nám presenční stav mužstva, který bude míti teprve zase 2 měsíce výcviku, a já bych chtěl říci, že tento element vojenský 2 měsíce cvičený nemůže býti ničím jiným, než oním materiálem, který se za války cvičil 6 neděl a posílal se do fronty, aby, pokud nebyl včleněn mezi staré osvědčené vojáky, stával se, jak vojáci za Rakouska říkali, ničím jiným než t. zv. "Kanonenfutter". Chceme-li míti armádu dobře vycvičenou, materielně vybavenou a morálně silnou, pak jí musíme dáti všechno, čeho k životu nevyhnutelně potřebuje. Že by toho u nás měla moc, to ti, kdož mají bližší příležitost nahlédnouti do vojenského prostředí, jistě nechtějí a nebudou tvrditi.

Chtěl bych nyní poukázati na vliv zkrácení presenční doby na jednotlivé zbraně. Tu mám určité obavy, zvláště o zbraně technické. Spokojím-li se tím, že u letectví je zamýšleno, aby jeden délesloužící poddůstojník připadl na jeden letoun, tam jakž takž bude o obstarání této zbraně postaráno, ale já chci přihlédnouti k ostatním technickým trupám, chci přihlédnouti k našemu dělostřelectvu, chci přihlédnouti k našemu jízdectvu. A sleduji-li nejen technický výcvik, nýbrž i hipický výcvik, o nějž má vojín těchto zbraní více než jeho kolega u jiné trupy, tak jest naše vojenská správa před těžkým úkolem, jejž musí zdolat a na který bude musit vynaložiti velmi mnoho nejen sil duševních, nýbrž i fysických, aby tyto tak důležité složky naší československé branné moci neutrpěly po stránce výcviku na své hodnotě.

Já jsem se zmínil jen narážkou o branné předvýchově. Mládež má býti nejen zaučována a takřka připravována pro své budoucí povolání, nýbrž zde musí býti součinnost veškerého národa vůbec. Určité počátky se staly. Organisuje se protiletadlová civilní obrana, organisují se obrany proti plynovým útokům, ale já bych řekl, že tyto věci se dělají ustavičně více méně amatérsky, nemají systému a věříme-li - a já tomu věřím - že nastane těžký okamžik, o kterém říkají všichni, ať se dívají na nynější způsob válčení jakkoli, že by to byla válka všech proti všem - pak si musíme v civilním životě těchto věcí u mládeže docela jinak všímati.

Náčelník generálního štábu generál Syrový řekl ve své přednášce ve Svazu čsl. důstojnictva poctivě svůj názor, volal po vštěpování lásky k vojenské službě mladému hochu hned ve škole - a byl za to kaceřován. Nevím, slavná sněmovno, proč byl kaceřován. Ta věc se musí pro státotvorného činitele a řádného občana Československé republiky rozuměti sama sebou. Nerozumí-li se sama sebou, znamená to, že není u nás po této stránce něco v pořádku. A tu bych s tohoto místa chtěl říci příslušným orgánům, aby si všímaly, jsou-li ve školách všichni naši učitelé docela tak založeni, aby chtěli ne sice prakticky, nýbrž ideově vychovávati sobě svěřenou mládež k lásce k vlasti a její ochraně, a tudíž také k lásce k symbolu té vlasti, k čsl. armádě.

Pokud nebudeme míti v této práci školské všechny činitele státotvorné, pokud bude za našimi katedrami seděti určité procento lidí, kteří jsou úhlavními nepřáteli tohoto státu, do té doby se nemůžeme po této stránce nadíti zlepšení. (Výborně! - Posl. Barša: Čistit!) Ano, čistit! Všechny komunistické učitele bez milosti vyházet ze škol - takovému čištění rozumím. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Machník (pokračuje): A jako u mládeže, tak i v celém národě je třeba zvláště tiskem buditi lásku k vlasti a tím i k armádě.

I když jsem ve svém referátě naznačil některé věci, které budou tvrdým oříškem nejen po stránce technické a administrativní, nýbrž i po stránce hospodářské, přece věřím, když se všichni státotvorní činitelé spojí ke společné práci pro zlepšení naší československé armády, v naději, že tento zákon, který přijmeme, je definitivní úpravou vojenských otázek ve státě, že můžeme dospěti k cíli. V předpokladu, že se tak stane, prohlašuji jménem své strany, že budeme hlasovat pro předlohu. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. inž. Kallina. Dávám mu slovo.

Posl. inž. Kallina [německy]: Dámy a pánové! Před námi leží návrh zákona, kterým se konečně snižuje doba presenční služby v československém vojsku na 14 měsíců. Vyslovujeme-li se k tomuto návrhu, činíme tak z vážného vědomí odpovědnosti za zdar a nezdar nováčků, kteří podle ustanovení zákona ročně jsou povoláváni k vojenské službě, a především nováčků, kteří se hlásí k sudetským Němcům.

Kol. Špatný jako zpravodaj o tomto návrhu uvedl ve svém odůvodnění řadu okolností, které nezbytně vyžadují odpovědi. Nežli se však počnu obírati jeho výklady, rád bych se několika slovy zmínil především o vlastním účelu tohoto zákona. Ve veřejnosti vítaly návrh zejména socialistické strany, odůvodňujíce jej tím, že směřuje ke snížení ohromně vysokých výdajů na vojsko se zřetelem k nynějším hospodářským poměrům. Soc. demokraté, a to jak němečtí, tak čeští, nejen že to hlásali slovem a písmem, nýbrž dokonce dne 1. prosince 1931 podali návrh, a to návrh posl. Pohla, Heegera, Hummelhanse, Srby, Stivína, Pika, dr Wintra a soudr. tisk 1565, a v něm žádali zavedení pravidelné 12timěsíční doby presenční služby. Jest jistě zajímavé poukázati na odůvodnění zmíněného návrhu a srovnávati pak toto odůvodnění s odůvodněním vládního návrhu, pro který dnes titíž soc. demokraté budou hlasovati. V odůvodnění soc. demokratického návrhu čteme doslovně:

"Mimořádná hospodářská tíseň nutně vyžaduje, aby ve státních výdajích provedeny byly největší úspory. Náklad na udržování branné moci tvoří jednu z největších rozpočtových položek. Zkrácením presenční služby vojenské dosáhlo by se velkých úspor v rozpočtu ministerstva nár. obrany a ve výdajích státu, nehledě také k tomu, že by to bylo novým osvědčením mírumilovných snah našeho státu a zároveň také příkladným vzorem pro odzbrojovací konferenci, která se má konati příštího roku v Ženevě." Toto odůvodnění třeba si dobře pamatovati, budou-li nyní podavatelé zmíněného návrhu také hlasovati pro vládní návrh, a to zvláště, připomeneme-li si mimo to i výklady hlavního zpravodaje. Celá veřejnost tedy očekávala, dojde-li jednou ke zkrácení vojenské služby, že to bude míti za následek mimo úlevu pro osobu brancovu, hlavně podstatné úspory ve vojenských výdajích.

Ve včerejší schůzi mohli jsme s tohoto místa slyšeti, jak zpravodaj o zákonu o zvýšení daně z obratu prohlásil, že nevidí žádnou možnost a že také nepřišel odnikud podnět, jak dosíci rovnováhy státního rozpočtu jiným způsobem než zvýšením daně. Soc. demokratické strany složily to, co my jsme již několikráte žádali, v návrhu zákona - a jako vládní strany učinily tak s jistou nadějí na úspěch - a my jsme od zkrácení vojenské presenční služby se zřetelem na mimořádnou krisi hospodářskou očekávali značné snížení vojenských výdajů. Avšak ve včerejší schůzi branného výboru a dnešním referátem zpravodaje se nám ujasnilo, že se asi většina vládních stran řídí naprosto opačným míněním. Slyšeli jsme z úst pana zpravodaje, že tato předloha nesměřuje ke snížení nákladů na vojsko, nýbrž, že jde jediné o opatření, které - jak se vyjádřil zpravodaj - má přetvořením zachovati brannost armády v dřívější míře. Jedním slovem: Žádné omezování militarismu, žádné úspory ve vojenských výdajích, nýbrž nedotknutá zůstane i nadále militaristická soustava čsl. vojska.

Jest mi však také jasno, že všechny vládní strany jsou odpovědny za tento vládní návrh od chvíle jeho předložení. Již ve včerejší schůzi branného výboru jsme se dověděli, že nejen zástupci vládních stran, nýbrž i ministr nár. obrany - a to zde rozhoduje - jsou zcela prodchnuti myšlenkou, že tento návrh nemá znamenati omezování militarismu, nýbrž že to má býti gesto, které se udělá zavedením 14timěsíční vojenské služby, která byla dlouho slibována, pak usnesena jako zákon, ale nikdy nebyla provedena, a tímto gestem má býti ve světové veřejnosti vyvolán dojem, že tu jde o omezování militarismu, že se Československo jaksi snaží dobrovolně vyvoditi důsledky z odzbrojovacích myšlenek hájených dr Benešem v Ženevě. Kdo v tomto směru měl dosud pochybnosti, tomu se tu dnes dostalo poučení, pokud slyšel výklady kol. Špatného a jim rozuměl.

Zasluhuje pochvaly, že pan zpravodaj nám pravděpodobně netlumočil jen svoje vlastní názory, nýbrž že užil materiálu, který mu byl z jistých pramenů poskytnut tak, jak se mu jevilo nutným pro člena československé vládní strany. Podstatný obsah jeho zprávy se nezabýval návrhem zákona, nýbrž odpovídal více snahám generálního štábu, jenž se již po mnohá léta zabývá tím, jak znemožniti všechny skutečné snahy o odzbrojení. Vzpomeňme si jen na poslední výklady náčelníka generálního štábu gen. Syrového na důstojnické schůzi, který spoléhaje na podporu důstojnického sboru prohlásil, že se nesmí a nemá odzbrojovati; avšak současně oznamoval dr Beneš jako ministr zahraničních věcí ochotu Československa odzbrojiti.

Z předloženého nám vládního návrhu a z odůvodnění dnes seznáváme, že náčelník generálního štábu, gen. Syrový, na 100% prorazil se svými názory; jest to důkazem, že tu nerozhodovaly vládní strany, jak má návrh zákona býti sepsán, nýbrž že tu šlo jen o jakési přesunutí ve vojenském rozpočtu, kterým se umožnilo na venek ukázati, že se vojenská služba konečně zkracuje s 18 na 14 měsíců.

Již kdysi zpráva k návrhu z r. 1926 poukazovala na tehdejší nemožnost zavésti 14timěsíční presenční službu a zákon usnesený r. 1927 se výslovně zmiňuje o 14měsíční řádné presenční službě a o 4 měsících jakési dodatečné služby vojenské. Podal nám tedy kol. Špatný zprávu - nechť rozhodne on sám nebo snad páni z hlavního štábu, zdali právem či neprávem - která se ve své první části vůbec nezabývala návrhem a směřovala jediné k tomu, nahnat obyvatelstvu tohoto státu a především českému obyvatelstvu strach, a to se mělo státi touto právě označenou zprávou, o které jsem ve včerejší schůzi branného výboru řekl, že by mohla býti čerpána ze snáře, neboť pracuje se tu s tvrzením, kterými bychom se mohli zesměšniti před celým světem. Kol. Špatný částečně pochopil, že se včera učinil směšným, a vynechal - dnes to musím uznati - při výpočtu nesmírně ozbrojených nepřátelských armádních sborů rakouský "Republikanischer Schutzbund" a maďarské hasiče. Avšak nevynechal všechny ostatní vlastenecké organisace, které musely přispěti k tomu, aby vojska sousedících států byla v zastrašujícím počtu postavena před oči zděšené veřejnosti.

Domnívám se, že nebude omylem, řekneme-li, že jisté politické a hospodářsko-politické důvody přiměly pana zpravodaje, aby nám podal tak zastrašující zprávu, která by pracujícímu obyvatelstvu pomohla spolknout nepříjemné sousto téměř nesnesitelného břemene daňových návrhů.

Pan kol. Špatný vypočetl nám nekonečnou řadu armádních sborů a velkých organisací, které prý jsou vojensky vychovány, a tajných továren na zbraně, které prý zřídilo Německo ve Švýcarsku, v Nizozemí, v Moskvě, ve Švédsku atd., ba dokonce musel se světoznámý vědecký "Kaiser-Wilhelm-Institut" propůjčiti k tomu, aby tu byl uveden jako válečná dílna.

Nezapomenul ani vylíčiti jako ohnisko příštích válek všechny velké průmyslové podniky v Německu jako I. G. Farben a ostatní, jako by se tam vyráběly ony miliony bacilů a spousty plynů, které mají býti rozhodujícími v příští válce. Myslím si, že pan zpravodaj se svým tvrzením buď má pravdu, anebo ji nemá. Má-li pravdu, pak je přece zbytečno jeviti jakýkoliv sebemenší zájem o další trvání čsl. stálého vojska, neboť chystá-li se na zmíněné straně použití plynů ve válce v takových rozměrech, jak je vylíčil, pak jest nesmyslné domnívati se, že se pomocí nějakého stálého vojska podaří takovým plynovým útokům účinně odporovati.

Příznačným však jest, že se zpravodaj tváří, jako by těmto povídkám věřil, ačkoliv jest sám vnitřně přesvědčen, že vykládal jen báchorky; činí tak proto, aby zastrašil československou veřejnost a přiměl ji, aby klidně spolkla velkou řadu daňových návrhů.

Pociťuji povinnost doplniti zprávu pana kol. Špatného v jednom směru: mám totiž dojem, že hlavnímu štábu - přes mnohé a mnohé miliony, které asi musil zaplatiti k získání podkladů pro tuto zprávu - přece ušlo jedno z nejdůležitějších válečných opatření Německa, Rakouska, Maďarska ba i Polska - jakkoli jest toto státem spřáteleným. Dověděl jsem se totiž z naprosto jistého pramene zcela důvěrně, že prý tyto státy podél svých s Československem společných hranic během posledních 12 let usadily 178.922 včelařů, z nichž každý chová nejméně 20 až 30 úlů. Tyto včely mají v případě nebezpečí býti uvolněny ze svých úlů a hnány jako útočná zbraň proti československému vojsku. Žádám kol. Špatného, aby do svého výpočtu nepřátelských válečných opatření přijal i toto, aby seznam byl úplný.

Nyní přikročuji k druhé části zprávy, která se docela krátce zabývala samým návrhem. Zpráva, předložená nám. tiskem 1.720, poukazuje, že jest velkým úspěchem a i důkazem o mírumilovnosti Československa, přikročujeme-li nyní k zavedení 14měsíční vojenské služby. Poukázal jsem již, že zavedení 14měsíční vojenské služby nemá nic společného s omezováním militarismu a vojenských břemen a že se tedy nijak nehledělo k tehdejšímu návrhu soc. demokratických stran a jeho odůvodnění. Pan ministr dr Viškovský však konečně uznal za nutno upřímně odpověděti na můj dotaz a výslovně prohlásil, že projednávaný návrh jest dílem, které nesmí býti přizpůsobováno dočasným poměrům, neboť jde o ustálení vojska na dlouhou dobu. Tento výrok pana ministra byl ještě zdůrazněn předešlým řečníkem Machníkem, který prohlásil, že tu jde o konečnou stabilisaci poměrů, týkajících se československého vojska, a jako člen strany pana ministra to musí asi vědět. Pan ministr se včera vyjádřil ještě jasněji prohlašuje, že zkrácení na 14 měsíců se současným zvýšením počtu nováčků znamená poslední hranici snížení. Z posledního výroku lze poznati, že se nepomýšlí ani v budoucnosti na omezení militarismu, a na moji otázku, co je s ochotou spolupůsobiti v Ženevě na odzbrojovací konferenci pro odzbrojení v nejširších rozměrech, prohlásil ministr, že mluví jen o vnitřních potřebách. Počíná-li si v Ženevě zástupce Československa, tedy celého státu, ministr pro věci zahraniční tak, jako by byl přítelem míru a odzbrojení, kdežto současně jeho kolega a československý ministr nár. obrany prohlašuje v Praze v branném výboru, že zavedení 14měsíční vojenské služby jest krajní mezí, pak mi je zřejmo, že je tu takový rozpor, ze kterého vysvítá, že se buď tu anebo tam nemluví pravda. Pan ministr zastrašoval také strany soc. demokratické, a to asi se zřetelem na jejich návrhy v téže schůzi předložené, které žádají zkrácení presenční služby na 12 měsíců, prohlášením: Nejsme tak bohatí jako Francie, abychom si mohli dopřáti 12timěsíční vojenské služby. V této souvislosti musím poukázati na to, jak se tu vychází z prazvláštních předpokladů.

Za dřívějších dob posmívali se přívrženci demokratických a republikánských stran císařům a králům, vládnoucím "z boží milosti". Mám dojem, že nyní dělají podobnou chybu vycházejíce z domněnky, jakoby jejich zákony, jako podklad další jejich činnosti, byly "z boží milosti". Počínají si tak, jakoby československý branný zákon se vší svou rozsáhlostí byl býval samým Pánem Bohem na svět přiveden, a že se ani v budoucnosti nikdy nic nesmí pozměniti na tomto branném zákoně. Našim požadavkem jest co možná největší zkrácení vojenské služby, avšak při současném snížení vojenských výdajů, nikdy tedy zkrácení vojenské služby při nezměněných vydáních na vojsko, a tím méně souhlasíme se zvýšením počtu nováčků o dalších 5000 mužů, jak toho žádá předloženy návrh. Již v branném výboru jsem poukázal, že se 14timěsíční vojenská služba zavádí až od 1. října 1933 pravděpodobně proto, že jsou naděje, že se v mezidobí přece naskytne nějaká možnost, aby hlavní štáb na konec shromážděným českým a německým vládním stranám oznámil, že na základě jeho výpočtů, zjišťování a pokusné služby, se kterou se počne v příštím roce, dospěl k poznání, že se při projednávání a posuzování tohoto návrhu zmýlil a že praxe ukázala nemožnost spokojiti se s přírůstkem 5.000 nováčků. Pak přijdou některé české strany a prohlásí - nár. demokraté a nár. socialisté to již naznačili - že hlasovaly pro návrh jen po prohlášení ministra Viškovského, že se podaří uchovati brannost vojska opatřeními, která umožňují ustanovení zákona, a dovídají-li se nyní od hlavního štábu, že tomu tak není, jsou nuceny splniti další požadavky hlavního štábu. Již ve včerejší schůzi branného výboru jsem se zmínil, že se ta věc provede způsobem v tomto státě obvyklým, t. j. přetvořením vlády, prohlásí-li některé strany, že nelze připustiti další zvýšení kontingentu, budou tyto strany na nějakou dobu odkázány k oposici, a jiné strany přijdou do vlády. Proto chci říci, že trváme zvláště důrazně na přijetí našeho návrhu, aby byla 14timěsíční vojenská služba zavedena již od 1. října 1932, čímž by se takové machinace předem znemožnily. Soc. demokratickým stranám musí býti maličkostí, aby pro tento návrh hlasovaly, neboť téměř souhlasí s jejich návrhem podaným zde dne 1. prosince 1931, který byl také ve včerejší výborové schůzi projednáván.

Ostatně jest příznačné, že pan ministr dr Viškovský ve včerejší schůzi prohlásil, že opatření, kterými se tu zabýváme, jsou rázu vnitropolitického a vnitrostátního, které se musí hodnotiti beze zření k výsledkům Ženevské odzbrojovací konference, o které dosud není známo, k jakému konci dospěje, avšak o několik minut později se přece zabýval Ženevskou odzbrojovací konferencí, při čemž zastával stanovisko, které již vícekráte hájil, že nemůže dojíti k odzbrojení, dokud ostatní mocnosti nepřistoupí k francouzské thesi: "Napřed bezpečnost, pak odzbrojení!" Dnes však již každé politické nemluvně ví, že řada rozhodujících států, zvláště Anglie, Italie a Amerika, naprosto odmítá přistoupiti na tuto francouzskou thesi; hájení a další zastávání této these jest také proto zvláštní, že jest nepřijatelnou, neboť své odpovědnosti vědomí státníci, kterým skutečně záleží na vytvoření základů pro hospodářskou obnovu Evropy, nikdy nemohou s takovou thesí souhlasiti. Kdyby se jí totiž dostalo obecného uznání, pak by mohl každý stát kdykoli volně a nerušeně prohlásiti: necítím se dosud dosti bezpečným a proto nemohu odzbrojit.

V této souvislosti musím v jednom směru doplniti číselný materiál pana Špatného. Lituji, že tu není oficielní zástupce hlavního štábu, který by mohl přezkoumati správnost těchto čísel. Kol. Špatný líčil situaci tak, jako by Československo bylo obklopeno nepřáteli a sousedy po zuby ozbrojenými. V jednom směru má pravdu: Míní-li "po zuby ozbrojeným sousedem" Polsko, možno souhlasiti, neboť Polsko jest až po zuby ozbrojeno. Nyní několik málo číslic, které mají veřejnosti zcela jasně ukázati, jak to skutečně vypadá s ozbrojenou mocí různých států.

Začněme na východní hranici Německa a s hranicemi mezi Polskem a Československem. Podle početnosti svých armád mohou tyto státy rozestaviti na čáře 10 km: Německo 243 mužů, 2 lehké kulomety a teprve na 100 km 7 lehkých děl, 28 lehkých a 2 těžké kulomety a nic více. Polsko za to postaví na téže hranici na 10 km: 11.188 mužů, 7 lehkých děl, 2 těžká děla, 32 lehkých a 22 těžkých kulometů, jeden pancéřový vůz, jeden tank a 5 válečných letadel. Československo postaví proti těm 243 mužům na straně Německa na každých 10 km 8.506 mužů, 5 lehkých děl, 2 těžká děla, 42 lehkých a 8 těžkých kulometů a 3 vojenské letouny.

Také na západních hranicích rozestaví Německo na 10 km 2 lehké kulomety a teprve na 100 km 7 lehkých děl, 28 lehkých a 2 těžké kulomety; jiných zbraní tu není. Proti těmto 243 mužům s 2 lehkými kulomety na německé straně postaví Francie na 10 km 69.122 mužů, 23 lehkých a 25 těžkých děl, 3 protiletadlová děla, 318 lehkých a 258 těžkých kulometů, 27 pancéřových vozů a 36 letounů. Na belgické hranici stojí na 10 km proti 243 německým vojákům s 2 lehkými kulomety 38.431 mužů, 38 lehkých a 17 těžkých děl, 3 protiletadlová děla, 187 lehkých a 75 těžkých kulometů, 14 tanků a 15 letounů. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Tak vypadá svět skutečně a tu se odváží kol. Špatný podati nám zprávu, která tvrdí opak. Čísla, která jsem uvedl, jsou úřední, a musí je potvrditi každý člen hlavního štábu věcí znalý; proto by mně bylo jen milé, kdyby tu byl pan ministr nár. obrany, aby zařídil, aby zástupce hlavního štábu s této tribuny veřejně se vyslovil o číslicích, které jsem uvedl, aby se svět konečně dověděl, jak jsou státy východně a západně od Německa úžasně ozbrojené a jak směšně nepatrná jest německá armáda a její lehké obranné prostředky, které jí zůstaly podle závazků převzatých smlouvou o Společnosti národů. Myslím, že z těchto čísel vysvítá jasně, že kol. Špatný podal klamnou zprávu, a nechápu, jak mohl pan ministr Viškovský propustiti takovou zprávu, za niž jest přece také odpovědný, aniž k ní zaujal odmítavé stanovisko.

Ostatně vidíme - a čtenáři včerejších a dnešních denních listů mně tu přisvědčí - činnost Francie, která sice sama otevřeně nevystupuje, neboť tyto věci obstarává vždy československý zahraniční ministr dr Beneš v čele Malé dohody a oné známé skupiny mocností, které tvoří většinu haagského rozhodčího soudu, Jižní Ameriky, Kuby atd. a že při ženevských odzbrojovacích poradách tento francouzský blok se neustále snaží zabrániti jakémukoliv skutečnému odzbrojení, které by jedině vedlo k uklidnění světa. Viděli jsme, že zástupci Anglie, Italie, ba i Ameriky předložili konferenci svoje návrhy, které by mohly býti rozumným podkladem pro odzbrojení skutečně kýžené. Z návrhu, který podal jménem francouzského bloku ve včerejší schůzi známý rumunský vyslanec v Londýně Titulescu, můžeme poznati, že odzbrojovací konference má býti torpedována za dalekosáhlé a rozhodující součinnosti dr Beneše, československého ministra pro věci zahraniční.

Kol. Špatný tvrdil, že tento projednávaný návrh má býti veřejnosti důkazem - tak končil svoje výklady - že Československo kráčí v čele mocností, které se vážně snaží odzbrojiti, ale při tom sám dříve doznal a včera jsme to slyšeli z úst ministra, že nemůže býti o odzbrojení ani řeči, jelikož se tímto zákonem neušetří ani jedna Kč, ba naopak, že se ministr bude snažiti, aby mu dosavadní prostředky stačily. Oznámil, že po zavedení 14měsíční vojenské služby bude třeba zříditi nové střelnice a nová cvičiště a na různých místech přeložiti posádky. Na jedné straně se prohlašuje, že se snižuje průměrný stav vojska se 105.000 na 87.000; na druhé straně se prohlašuje, že na základě tohoto zákona bude třeba prováděti nové investice. Těchto investicí se užije asi k tomu, aby byl znovu zvýšený kontingent branců náležitě zaopatřen. Důkazem, že francouzský blok to nemíní vážně, jest líčení francouzské politiky protiodzbrojovacího bloku, které podal dne 22. ledna 1930 jeden z nejskvělejších a nejznamenitějších politiků světa, Lloyd George, "že Francie, Polsko, Československo, Jugoslavie a Rumunsko se dosud vytrvale zdráhaly dostáti slibu, který všechny vítězné státy učinily v mírové smlouvě, kterou Německu vnutily. Tu prý jde o společný úskok, jenž rozhodně dříve nebo později povede k mezinárodním rozporům." K tomuto výstižnému označení bývalého anglického ministerského předsedy netřeba nic připojiti.

V souvislosti s výkladem předešlého řečníka kol. Machníka považuji za svoji povinnost vrátiti se k části jeho vývodů. Kol. Machník tu vyložil, že militarismus v Československu sice jest, ale jest prý ohromný rozdíl mezi militarismem starého Rakouska a nové Československé republiky a prohlásil, že militarismus starého Rakouska byl vybudován na heslu: "Kdo má moc, ten má právo." Nový militarismus Československa jest prý jen nástrojem míru a povolán jedině k odražení útoků. Nechápu, jakým způsobem dospívá kol. Machník k tvrzenému názoru, že se československý militarismus nezakládá na hesle: Kdo má moc, ten má právo. Vždyť tento militarism byl vybudován jen k tomu, aby byly potlačovány národy a části národů, které byly proti své vůli vtěsnány do tohoto státu. Proto jest neuvěřitelné, jak se mohl vznésti k takovému pojetí. Vždyť jest nepopiratelnou skutečností, že český militarismus slouží hlavně k potlačování t. zv. vnitřního nepřítele - jak říkají Češi - a za vnitřního nepřítele označují každého, kdo není ochoten dále budovati československý stát na základech oktroyované ústavy z r. 1920, jako stát národní - ostatně kol. Machník toho vnitřního nepřítele ještě blíže určil v závěru své řeči. Promiňte, to jest uličnické počínání se slovem demokracie a se slovem: "Kdo má moc, ten má právo", v poměru ke starému Rakousku. Vždyť to jest naprosto nesprávné; musím zde rozebrati názory kol. Machníka. Jest docela nesprávné věřiti tomu a hájiti to, co si namlouvají čeští centralisté - v čem se asi zase jednou odráží myšlenka "z boží milosti". Čeští držitelé moci si totiž namlouvají, že Československo tak jak jest, je českým státem národním, ve kterém se pohlíží na veškeré nečeské obyvatelstvo jako na vetřelce, na kolonisty, dále že tyto základy státu pocházejí přímo od Boha a že není nikdy možno tyto základy státu pozměniti; a k tomu přistupuje tvrzení, že úkolem československého vojska jest potlačiti brannou mocí každou snahu a každý pokus o změnu těchto základů českého národního státu. Promiňte pánové, proti tomu mínění kol. Machníka musím vystoupiti se vší rozhodností. Odporuje všemu demokratickému pojetí, staví-li se někdo na takovéto stanovisko: neboť i ve vnucené ústavě najdeme v § 1, že veškerá moc v tomto státě z lidu pochází. To také není pravda a opak byl tu dokázán. Ústavní zákony nebyly dosud předloženy řádně zvolenému Národnímu shromáždění k usnesení a potvrzení, nýbrž většina se spokojuje s tím, že odvolávajíc se na božské zřízení, teď jako již dříve spoléhá na vnucenou ústavu, ze které se zrodily české centralistické základy tohoto státu. Avšak dějiny nás poučují, že nic na světě netrvá věčně, zvláště ne, pokouší-li se vláda vnuceného státu vládnouti proti vůli celých vrstev nebo částí obyvatelstva. I staří absolutní panovníci se dožili toho, že nové síly v lidu se vyvíjející, síly stavovské a síly třídní - viděli jsme to zejména na počátku tohoto století - jednoduše prorazily proti vůli absolutistických vladařů, kteří se také opírali o velké armády, protože nelze bodáky potlačiti takové síly, které pramení z nejhlubšího nitra.

Vycházeje s tohoto stanoviska, rád bych poučil kol. Machníka, aby v zájmu svého vlastního národa již nadále nehájil své mylné názory, neboť tyto názory vedou s nevyhnutelnou nutností ke srážce; byť byste se dnes ještě spoléhali na bodáky své armády, svého vojensky založeného četnictva, svých celních oddílů atd. atd. a zvláště se opírali o armádu špehounů v tomto státě a pokoušeli se potlačovati národní hnutí v jednotlivých národech, - snad se vám to podaří rok, dva, tři, čtyři roky, nevím jak dlouho - ale jednoho krásného dne se tyto potlačované skupiny obyvatelstva sdruží a sejde se také dospívající mládež, která pro následky zákonných ustanovení v tomto státě již nenajde možnost vydělávati si svoje živobytí v rodném kraji, tato mládež, která nebude míti kde pracovati, ta se sdruží a bude uvažovati o tom, jak jest v republice možné a myslitelné, že se jim na vlastní hroudě neskytá možnost najíti chléb a práci. Budete-li pokračovati v dosavadní politice, která se tak mimořádně zostřila zejména v posledních měsících, jest přirozené, že vzroste odpor, který není namířen proti státu jako takovému, nýbrž proti jeho základům, proti vnucené ústavě; tento odpor, vycházeje ze spoléhání na oprávněný nárok na svrchovanost v národně jednotných krajích, dovede si vybojovati přirozené právo sebeurčení. Proto považuji za naprosto nesprávné, staví-li se kol. Machník - jak to učinil v závěru - na stanovisko, že všichni, kdož nejsou ochotni hájiti český národní stát, nejsou ochotni hájiti znak českého národního státu, nemají práva a nemají nároku na nějaké místo ve státní službě - při tom již ví celý svět, že jsme vlastně ve státě národnostním. Kol. Machník dokonce zabloudil tak daleko, že těmto mužům zakazoval veškerou veřejnou činnost. To jest samozřejmě stanovisko nedemokratické, a podle mého úsudku i neodpovědné a nerozvážné. Neboť hájil jsem a hájím stanovisko, že stát jest tu pro lid a nikdy ne lid pro stát, a tvrdím, že přes všechno národní utiskování na konec se uplatní a prorazí zdravé a svaté přirozené právo národů. To budiž odpověď na výklady kol. Machníka.