3. Zpráva výboru branného o vládním návrhu zákona (tisk 1682) o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb. z. a n. (tisk 1722) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je pan posl. Špatný. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Špatný: Slavná sněmovno! Bylo to před 12 lety, co v těchto měsících projednáván byl v revolučním Národním shromáždění vládní návrh prvního branného zákona republiky Československé, podaný tehdejším ministrem nár. obrany Klofáčem. Zpravodaj tehdejšího branného výboru Udržal označil předlohu branného zákona za historickou událost prvního řádu a vzpomenul, že po tři staletí byl náš lid veden k boji pod cizími prapory, nezřídka k boji proti vlastní krvi.

Branná soustava republiky Československé byla budována na systému kádrovém. Mnozí se domnívali, jak v §u 1 se pravilo, že bude tak jenom na dobu přechodnou, aby později byla tato branná soustava přeměněna v miliční zřízení. Ale studie četných odborníků i laiků a v neposlední míře i delegace některých zákonodárců, vyslaná r. 1923 do Švýcar, přesvědčily povolané kruhy, že se miliční zřízení pro Československou republiku nehodí a že je velmi drahé. Dnes již není nikoho, kdo by chtěl nahraditi u nás systém kádrový soustavou miliční. Zásada 14měsíční služby vojenské, o níž jedná dnešní předloha, vytyčena byla již v branném zákoně r. 1920. Pro dvě léta stanovena byla dvouletá služba vojenská, později od r. 1923 18měsíční a r. 1927 prodloužena byla 18měsíční vojenská služba i pro dobu další.

Ve vládní předloze o délce služební doby, podané r. 1926 tehdejším ministrem nár. obrany Syrovým, byly naznačeny důvody výcvikové i bezpečnostní pro další prodloužení. Mezi jiným bylo ve vládní důvodové zprávě uvedeno, že žádný ze států, které jsou v podobné situaci jako Československo, si neuložil, aby již v předem stanovené lhůtě provedl zkrácení presenční služby.

Zatím se ovšem změnily poměry. Přistupujeme-li dnes ke 14měsíční službě vojenské, neznamená to ani v nejmenším snížení schopnosti naší obrany. Názory Miroslava Tyrše: "Co možná nejvíc branného mužstva v době nejkratší při nákladu co možná nejmenším" - platí i dnes zrovna tak, jako jeho další branné idee: "Brannost záleží v určitých tělesných vlastnostech národa, v jisté duševní i mravní povaze národní, a vlastnosti ty nelze nižádným provoláním nebo nařízením národu dodat, nýbrž musejí býti pěstovány v národu samém po léta a možno-li po pokolení."

Zavádíme-li 14měsíční službu vojenskou, bude zajímat slavnou sněmovnu délka presenční služby vojenské v jednotlivých evropských státech.

Ve Francii trvá presenční služba vojenská 12 měsíců, u technického vojska a námořnictva 18 měsíců, nástup každého 1/2 roku. Předvojenská výchova uskutečněna jako dobrovolná.

V Italii slouží se 18 měsíců, vojenská služba však může býti zkrácena na 12, 6 nebo 3 měsíce, podle toho, jak úspěšně prodělá kdo předvojenskou výchovu, kterou řídí fašistická milice.

V Jugoslavii slouží se 18 měsíců, u námořnictva a letectva 24 měsíců, ale členové sokolských jednot v Jugoslavii, kteří se zúčastňovali cvičení, mají nárok na snížení presenční vojenské služby o 3 měsíce. Předvojenská výchova není ani v Jugoslavii uzákoněna.

V Rumunsku slouží se 24 měsíce, u námořnictva a hraničářů 36 měsíců, předvojenská výchova rovněž není uzákoněna. V Polsku předepsána je presenční vojenská služba 24 měsíce, pro jezdectvo a jízdní dělostřelectvo 25 měsíců, pro námořnictvo 27 měsíců, ve skutečnosti pro pěchotu 18 měsíců, branci s maturitním vysvědčením slouží 15 měsíců. Pro ty, kteří se zúčastnili úspěšně předvojenské výchovy, zkrátí se služební doba o 3 měsíce. V Japonsku trvá presenční doba 24 měsíců, předvojenská výchova je povinná pod vedením aktivních důstojníků. Řada menších států: Švýcary, Belgie, Dánsko, Norsko, Švédsko, Estonsko, Finsko, Litva, Lotyšsko a Holandsko má vojenskou službu podstatně nižší, ve Švýcarech je to služba miliční nejvýše 5 až 6 měsíců, dobrovolná předvojenská výchova; v Belgii 8-14 měsíců podle druhu zbraně, předvojenská výchova není dosud uzákoněna, ale kdo vykoná v Belgii sportovní zkoušku, slouží o 2 měsíce méně; v Dánsku 5 až 14 měsíců podle druhu zbraně, u letectva 18 měsíců; Švédsko 4 až 9 měsíců, při čemž rámcové vojsko má krátkou presenční službu, spolky provádějící vojenský výcvik dostávají státní podpory; v Norsku 2 až 3 měsíce, rovněž miliční vojsko se stálým kmenovým počtem; Estonsko 12 měsíců, Finsko 12 měsíců, Litva 18 měsíců, Lotyšsko 12 měsíců, Holandsko 5 1/2 až 12 měsíců podle druhu zbraně.

V Rusku mají 2 armády, armádu aktivní a kádr teritoriálních jednotek. Slouží se 24 měsíců, u námořnictva 48 měsíců. U teritoriálních jednotek je předepsáno pro pěchotu a dělostřelectvo 8 měsíců, pro ostatní zbraně 11 měsíců, z nichž první rok nutno odsloužiti najednou 3 měsíce. Tedy je tam vlastně systém dvojí armády. Disciplinární řád československé armády kluše daleko za disciplinárním řádem armády rudé. (Posl. Čižinská: Ale že to tu antimilitarista Špatný připravuje, to je právě to smutné!) Já vám o té věci ještě později něco povím.

S Německem, Maďarskem i s Rakouskem chceme žít... (Výkřiky komunistických poslanců. - Hlasy: Přečti jim to!) Ještě k tomu přijdu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Vážené shromáždění! Mám tu po ruce disciplinární řád rudé armády, Vremennyj disciplinarnyj ustav r. k. k. a. (raboče krestjanskaja krasnaja armija). Podle tohoto disciplinárního řádu rudé armády je tam kázeň daleko přísnější nežli ve vojsku československém. V československém vojsku má právo trestati jenom důstojník, v rudé armádě však každý četař. A nejsou to vězení malá; uvádím jenom některá z nich: kasární vězení do 1 měsíce, určení k pracím a službám mimo pořádek až na 5 krát, vězení na hlavní stráži do 20 dnů, zkrácení nebo odnětí příští dovolené, zapsání na černou tabuli až na 1 měsíc (aby byl vojín v opovržení veškerých svých druhů), uveřejnění jmen před shromážděnou jednotkou s vyjmenováním trestních činů, přečtení jmen a trestních činů při slavnostní příležitosti. (Výkřiky posl. Slavíčka a posl. Čižinské.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Špatný (pokračuje): Ozývaly se zde výkřiky, slavná sněmovno, že je to čistě proletářská armáda. Je to pravda jenom z části. (Výkřiky posl. Čižinské a Hrubého.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Špatný (pokračuje): Vážené shromáždění, dbá-li se v rudé armádě velmi přísně, aby prostí vojáci byli proletářského původu, je za to mezi ruskými důstojníky a mezi generály rudé armády řada bývalých carských důstojníků a generálů. (Výkřiky posl. Čižinské a Zeminové. - Místopředseda dr Lukavský zvoní). Zesnulý generál Brusilov, který svého času vedl nápor proti Rakousko-Uhersku, byl jedním z iniciátorů ruské rudé armády. Řada jiných bývalých ruských generálů dnes působí v rudé armádě, ať je to generál Bonč-Brujevič, náčelník štábu severní fronty, který je organisátorem rudé válečné školy, gen. Verchovskij, který byl ministrem války za Kerenského, je učitelem na válečné škole rudé armády, plukovník generálního štábu Svěčin rovněž je tam učitelem a taktéž bych mohl mluviti o řadě bývalých carských důstojníků, kteří zaujímají rozhodující místo v dnešní rudé armádě. Příznačno je, že druhý zástupce Vorošilova je bývalý plukovník carské armády Kameněv.

Vážené shromáždění, je pochopitelno, že máme také značný zájem, jaká vojenská moc a jaká vlastně služební doba je u našich nejbližších sousedů v Německu, Maďarsku a Rakousku. S Německem, Maďarskem i s Rakouskem chceme žíti v pokoji a míru. Nemáme žádných válečných úmyslů a také jich míti nikdy nebudeme. Se všemi sousedy bez výhrady chceme žíti ve stálém přátelství. Ale z opatrnosti si musíme všimnouti také toho, jakým způsobem se zbrojí v našem nejbližším sousedství. Zbrojení Německa bylo omezeno mírovou smlouvou. Z rozpočtu a z různých jiných poznatků velmi jasně vysvítá, že Německo provádí branné přípravy, které zřejmě překročují povolené zbrojení. Ve velmi svízelné hospodářské situaci Německa nachází se porozumění pro velmi tíživá vydání na obranu státu. Toto porozumění bylo lze velmi dobře pozorovati při jednání o rozpočtu vojenské správy r. 1931 ve výborech a v plenu německé sněmovny. Německá rozpočtová vydání na zbrojení (jsou mimo to ještě vydání, která jsou kamuflována, zakryta v jiných oborech německé státní správy), jsou velmi značná. Nelze si mysliti, že by to byla vydání pouze pro armádu 100.000 mužů, která byla Německu mírovou smlouvou povolena. Uvádím data z rozpočtu r. 1931. Vydání vojenská: Pozemní vojsko a námořnictvo. Osobní vydání 224,514.870 říšských marek, t. j. 1796 mil. Kč. Vydání věcná 432,877.730 Mk, t. j. 3.463,000.000 Kč. Jsou potom různá vydání, která lze považovati za vydání vojenská a která jsou kamuflována v rozpočtech jiných ministerstev. Na př. říšské výdaje na letectví asi 50 mil. Mk jsou soustředěny v rozpočtu ministerstva dopravy. Na letectvo kromě říše přispívají také země, ba dokonce i města. Různé zprávy tisku ukazují na to, že vojenská správa je velmi silně interesována na civilním letectví, které je dnes nejsilnějším letectvím v Evropě.

V "Rote Fahne" r. 1930 se objevila zpráva, že ministerstvo říšské obrany poskytuje finanční pomoc letecké továrně, která byla Junkersem organisována v Moskvě. V moskevské "Pravdě" bylo k této zprávě přičiněno toto objasnění: "Podle nařízení versaillské smlouvy je Německu zakázáno importovati nebo exportovati válečný materiál, avšak nikterak není zakázáno německým průmyslníkům zřizovati v cizině továrny, čítaje v to i továrny na letadla nebo dokonce na děla i střelivo."

Známý je také případ Rittmeistra říšské obrany Ammlingera, který se zabil při služebním letu v Rusku.

O vlivu a zainteresovanosti vojenské správy na německé letectví svědčí také nedávné odsouzení redaktorů "Weltbühne" pro odhalování vojenských tajemství v německém letectví, zprávy francouzského časopisu "Echo de Paris" uveřejněné v pacifistickém časopisu "Das andere Deutschland", který byl proto také zastaven.

V Německu existují různé vědecké ústavy a továrny, které se zaměstnávají studiem nových bojových prostředků. Namátkou jmenuji Kaiser Wilhelm Institut, Chemischtechnische Reichsanstalt, továrny koncernu I. G. Farbenindustrie a pod., a výrobou nových typů zbraní, které jsou pečlivě zkoušeny, aby pouze to nejdokonalejší dostalo se do ruky sice málo početné, ale vysoce kvalitní německé aktivní armády. Že ve vážném případě dojde k mohutné seriové výrobě nových zbraní, nelze pochybovati. Na této výrobě pracuje věda ruku v ruce s německým průmyslem a vojenskou správou.

Nelze pochybovati, že německá vojenská správa tyto pokusy subvencuje ze svých přenosných položek. Subvence továrnám, které byly mírovou smlouvou povoleny pro výrobu válečného materiálu, jsou uvedeny v rozpočtu. V této položce jsou zahrnuty (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) odměny za patenty, což znamená studium výroby nových typů, samo sebou těch, které jsou mírovou smlouvou zakázány.

Německý válečný průmysl přemístil buď část svých továren do zahraničí nebo je silným kapitálem účasten na podnicích válečného průmyslu, hlavně v Holandsku, Švédsku, Švýcarsku, Španělsku a v Rusku, čímž si zajišťuje možnost výroby válečného materiálu v případě potřeby. (Posl. inž. Kallina [německy]: Pane kolego, na Škodovy závody jste asi zapomněl!) Pan posl. Kallina mne již v branném výboru pro jemu nepohodlné zprávy o zbrojení Německa atakoval. Nemohu zamlčeti, že čelnými pomocníky ve výrobě válečného materiálu jsou právě říšskoněmečtí velkoprůmyslníci. (Výkřiky německých poslanců.)

Chemický koncern je největší na světě. Zmíněná I. G. Farbenindustrie soustřeďuje v sobě skoro všechny chemické továrny Německa a také částečně i ciziny. (Posl. inž. Jung [německy]: Baťa patří také ke zbrojnímu průmyslu!) Baťa nemá nic společného s válečnou výrobou, pokud vím. Tato industrie je s to vyráběti okamžitě obrovskou spoustu bojových plynů, dusíku a pod.

Vojensky je cvičena státní policie, svépomocný sbor Technische Nothilfe, část železničního personálu a část administrativního personálu ve státních úřadech. Značné výdaje, které jsou s tímto výcvikem a s výzbrojí těchto sborů spojeny, jsou rovněž zahrnuty do rozpočtu jiných resortů. Vydání podle odst. II činí okrouhle 485 mil. RM (3.8 miliardy Kč), dohromady je to přes devět miliard Kč.

Dalším důkazem pro illegální zbrojení Německa jsou parlamentní rozpočtové debaty při projednávání rozpočtu vojenské správy a debaty v pruském zemském sněmu - posl. Kippenberger v říšském sněmu a posl. Kasper v pruském zemském sněmu. (Posl. Horpynka [německy]: Zapomněl jste na jeden pramen - na "Simplicissimus".) Mám za to, že protokoly německého říšského sněmu a pruského zemského sněmu nenáležejí snad do oboru působnosti "Simplicissimu" (Výkřiky německých poslanců.)

Rovněž dokladem pro posouzení vnitřních poměrů v Německu je výcvik příslušníků illegálních sborů, ať je to Stahlhelm, Landesschützenverband, ať jsou to již útočné oddíly některých politických stran, které nabyly přímo nebývalého rozmachu. Je dokázáno, že je věcně i finančně řízen vojenskou správou za tím účelem, aby byly vytvořeny mocné mobilisační zálohy.

V Maďarsku podle §u 103 trianonské mírové smlouvy je zakázána branná povinnost. Zákaz ten v Maďarsku nikdy nebyl plně dodržen. Od r. 1929 jsou v Maďarsku pravidelné odvody. Odváděny byly na podzim r. 1929 ročníky 1908, sloužily jenom 5 měsíců, na podzim 1930 ročník 1909 a slouží dosud, na podzim r. 1931 ročník 1910, který má narukovati r. 1932. Další odvody jsou soustavně vypisovány nařízením maďarských úřadů.

Námezdní vojsko bylo propouštěno z části v září 1930 a za to má dnes Maďarsko národní armádu.

Veřejně je trianonskou armádou jenom honvédstvo. Ve skutečnosti patří k armádě v Maďarsku také celní stráž (54 rot pěchoty), kde úředníky nejmenuje finanční úřad, nýbrž ministerstvo honvédů, dále říční stráž (12 obrněných lodí), letectvo (200 letounů), část státní policie (obrněná vozidla) a četnictvo. Počet 35.000, určený §em 104 mírové smlouvy, jest daleko překročen: V rozpočtu na rok 1930 bylo vykázáno na 39.000 osob v armádě a na 1700 osob v pomocných službách, ukrytých v jiných resortech státní správy, jako ve vojenské nemocnici, ve zbrojní a zásobovací službě a jinde.

Jde tedy o překročení počtu 5500 osob námezdných. K tomu třeba připočísti pravidelné roční kontingenty nováčků na 30.000 osob. Ve skutečnosti má maďarská armáda dvojnásobný počet, než je povolen. Mimo to třeba připočísti celní stráž, říční stráž a letectvo, počtem na 8000 osob.

Počet důstojníků daleko převyšuje povolené množství. Maďarsko má 2000 t. zv. "civilních úředníků", kteří konají službu velitelů jednotek a pomocné služby, jež zastávají v jiných armádách důstojníci služby.

Velmi zajímavé jest sledovati maďarský rozpočet. Veřejné rozpočtové výdaje na maďarskou armádu stouply ze 107 mil. pengö r. 1925/26 na 141 mil. pengö r. 1931/32; se skrytými složkami armády činí tato vydání sumu 140 mil. a 178 mil. pengö. Vojenský rozpočet činí 20%, s četnictvem a policií 29% celého státního rozpočtu maďarského (Slyšte!) proti 15 % v republice Československé. Rozpočet je vždy překročen a často o velké sumy. Tak r. 1929/30 o 22 miliony pengö, to je o 12%. Rovněž i vydání na letectvo je velmi značné.

Skutečná vojenská vydání činila r. 1929/30 v Maďarsku na jednoho vojáka 15.200 Kč, v Československu 13.000 Kč. Na jednoho obyvatele v Maďarsku 160 Kč, v Československu 120 Kč. Na jeden kilometr hranic v Maďarsku 760 Kč, v Československu 520 Kč.

I v Maďarsku je velmi silně rozčleněna předvojenská výchova. Organisace Levente, vydávaná za tělocvičnou organisaci, provádí ve skutečnosti úplnou předvojenskou výchovu mládeže od 12 až do 21 let. (Slyšte!) Účast je povinná, neúčast je trestána pokutami, vězením a také bitím. Mládež provádí plný pěší výcvik, střelbu s malorážovými puškami "Fég", dále cyklistický, dělostřelecký, jezdecký a ženijní výcvik. Cvičí se vždy v neděli dopoledne. Podobně je prováděna předvojenská výchova též ve svazu skautů. Mládež je vychovávána v nenávisti k sousedům a v revisní myšlence. Od r. 1930 byly v celé zemi založeny politickými úřady občanské střelecké jednoty, které povinně sdružují starší občanstvo a provádějí střelecký a povojenský výcvik.

I pokud se týče válečného materiálu má Maďarsko válečný materiál velmi značný.

Rovněž podobné poměry, pokud se týče výzbroje, jsou i v sousední republice Rakouské. Po odchodu kontrolní dohodové komise r. 1927 zvětšují se každým rokem úměrně s jinými resorty státní správy i vydání na armádu. A tak v Rakousku, zápasícím stále s finančními potížemi státní správy, jeví se vydání na armádu v milionech šilinků takto: R. 1926 67.5, r. 1927 85, r. 1928 93, r. 1929 99.5, r. 1930 108.5, r. 1931 110.5 a jen letošního roku se vykazuje 82.7. Rakousko dosud mělo ročně okrouhle 3200 důstojníků a rotmistrů a 18.000 mužů. Ačkoliv v Rakousku finanční zákon nepřipouští přenosné položky, praxe v ministerstvu vojenství je jiná, neboť podle oficielních řečí členů parlamentu vojenská správa hospodaří zcela volně, přihlížejíc přirozeně hlavně k otázce výzbroje armády. Pro posouzení poměru vládních a parlamentních činitelů k armádě nutno zdůrazniti, že to byli jedině socialisté, kteří každoročně poukazovali na zbytečnost zvyšovati vydání na armádu v době všeobecných tísnivých finančních poměrů v Rakousku, poukazujíce na to, že pro armádu omezenou mírovou smlouvou je dosti vysoké vydání ve výši z r. 1926 nebo 1927.

Aby obrázek vojenského rozpočtu byl úplný a jasný, nutno zdůrazniti tyto okolnosti: léčení vojenských osob děje se v civilních nemocnicích na účet ministerstva zdravotnictví. Jest tudíž vojenská správa zbavena vydání na lékařský personál, materiál a léčiva a konečně zařízení vojenských nemocnic. Vojenské osoby odpykávají soudní tresty pro přestupky vojenské i civilní v civilních věznicích na účet ministerstva spravedlnosti. Pro vojenskou správu znamená to velké plus. Zeměpisný ústav, válečný archiv, péče o válečné hroby, monopol výbušnin, úprava a zřizování letišť - na tyto přispívá stát, spolkové země a některá města, což vše jest v naší armádě položeno na bedra vojenské správy a její rozpočet - jest v Rakousku placeno z prostředků jiných resortů státní správy a tím je přirozeně vojenskému rozpočtu značně ulehčeno.

Z debat v rakouském rozpočtovém výboru, v Národní radě je dokázáno, že rakouská vojenská správa propouští mužstvo po 2-3 letech činné služby místo 6, resp. 12 let, čímž si tvoří zálohy vycvičených vojínů, a to ve větším počtu, než je mírovou smlouvou přípustno. Rovněž tak roční nábory mužstva jsou větší než je stanoveno mírovou smlouvou. Rakouská vojenská správa provádí i mobilisační přípravy. Válečný materiál nevyrábí pouze v jedné státní továrně, nýbrž v řadě továren jiných, soukromých. Rakouská vláda trpí, ba i podporuje illegální ozbrojené organisace, zakázané mírovou smlouvou, o nichž je známo, že jedna z nich pokusila se v Rakouské republice o převrat. V četných leteckých spolcích civilních jsou členy jednak bývalí letečtí důstojníci a jednak značný počet aktivních vojenských osob, zabývajících se výcvikem leteckým. Četnictvo a policie jsou v Rakousku zmilitarisovány. Četnictvo disponuje těžkými kulomety, policie letouny a pancéřovými auty. Policie provádí vojenský výcvik zrovna tak jako četnictvo.

Budují se velmi nákladná cvičiště a vojenské bitevní střelnice pěší a dělostřelecké v rozsahu neúměrném málo početné a mírovými smlouvami omezené armádě, při čemž pro financování těchto staveb používá vojenská správa peněz určených rozpočtem pro účely jiné. Do r. 1930 prováděla rakouská vojenská správa velmi nákladné manévry armádní kromě velkých cvičení jednotlivých pluků a brigád. Tak r. 1930 provedla manévry u Vídně, kde bylo zúčastněno 5/6 celé rakouské armády a kde se zkoušela motorisovaná vyšší jednotka, brigáda. Rozsah závěrečných cvičení, v jakém v Rakousku se prováděla, nemohla si dovoliti naše vojenská správa nikdy.

Vracím se k naší předloze. Při projednávání vládního návrhu ve výboru branném zdůrazněn byl předpoklad, že obrana státu nesmí býti ani v nejmenším dotčena. Je proto nutno zvýšiti počet délesloužících poddůstojníků a zabezpečiti je materielně i jejich rodiny. O tom jedná předloha zvláštní.

Brancům, kterým byl povolen odklad presenční služby do příštího roku a jichž bývá velmi značný počet - 13.967 je jich letos - je umožněna 14měsíční služba vojenská i roku příštího. V tomto směru vykazuje vládní předloha podstatné zlepšení branným výborem. Ustanovením tohoto zákona je vyhověno všem, kdož bez své vlastní viny, často z důvodů existenčních, nemohli dříve nastoupiti vojenskou službu a jimž rádnou cestou byl povolen odklad presenční služby. Jsou to nejen studující různých učilišť, nýbrž také osoby z praktických povolání. To se netýká ovšem osob, které vlastní vinou zmeškaly odvod.

Zkrácení presenční služby na 14 měsíců považuje vojenská správa pro tu dobu "za krajní mez, nemá-li býti hazardováno s bezpečností státu a s tím, co je nám nejdražší, totiž se samostatností". Proto nebylo možno vyhověti návrhům na dobu kratší. Hlavní podmínkou náležitého výcviku, aby neutrpěla jakost armády, je dosažení počtu délesloužících poddůstojníků, a to pro přechodnou dobu 8000, později 13.500 délesloužících. Protože tato podmínka nebyla ještě splněna, nemohla vojenská správa dáti souhlas ke zkrácení služby vojenské i pro letošní rok. Pan ministr nár. obrany prohlásil však, že neuzavírá se tomu, propustiti odvedence 18měsíční presenční služby vojenské o něco dříve. Letošního roku propuštěni byli branci o 21 dnů dříve.

Zvýšení kontingentu branců až do výše 5000 mužů se svolením vlády považuje vojenská správa, jak bylo oznámeno v branném výboru, za nutné z důvodů výcvikových. Značný počet branců je zaměstnán pomocnými službami, 10.200 osob, a potřebou strážní služby, která zejména ve větších posádkách vyžaduje až 615 osob denně.

Ale i při tomto zvýšeném kontigentu máme percentuálně nižší stav než jinde, jak svědčí tato statistika: Jugoslavie má podle sčítání z r. 1928 13,290.000 obyvatel, z toho 6,512.000 mužů, kontingent činí absolutně 82.000, z počtu mužů 1.259%. Rumunsko 17,905.000 obyv., z 8,773.000 mužů má kontingent 100 tisíc, t. j. 1˙140%, Polsko 32,120.000 obyv., z 15,639.000 mužů r. 1931 má kontingent 170.000, t. j. 1.087%. Ve Francii 41,130.000 obyv., z 19,298.000 mužů kontingent 240.000, t. j. 1.244%, v Italii ze 41 mil. obyvatel roku 1930, z 20,504.000 mužů kontingent 260.000, čili 1.268%.

Kdyby se tato měřítka měla uplatniti v Československu, měli bychom podle Jugoslavie 90.837 mužů, podle Rumunska 82.250 mužů, podle Polska 78.427 mužů tam ovšem není započtena náhradní záloha - podle Francie 89.755, podle Italie 91.486. I s navrhovanou zálohou je u nás stav 75.000 plus náhradní záloha 6500, činí tedy náš kontingent 81.500 mužů, t. j. 1˙129%, procento z těch států poměrně nejnižší.

Zkrácení presenční služby nepřinese snad nějakých význačnějších úspor, ježto tyto vlastně obráceny budou pro zlepšení stavu délesloužících poddůstojníků, má však veliký význam národohospodářský. Branci se vrátí o 4 měsíce dříve domů ke svému zaměstnání.

Novým zákonem se umožňuje přeložení do náhradní zálohy i po nastoupení služby nebo po zařazení. Staly se totiž tragické případy, že brancům po zařazení zemřeli živitelé jejich sourozenců, nebylo však zákonného důvodu k zařazení do náhradní zálohy. Ministerstvo národní obrany sice vycházelo v ohledu hodných případech dosti benevolentně vstříc, nyní však bude možno i tu rozhodovati podle zákona. Ostatní ustanovení předlohy jsou rázu administrativního.

Slavná sněmovno, jako referent branného výboru doporučuji předložený návrh zákona ke schválení. 14měsíční služba vojenská je pro nás značným pokrokem a je také v souhlase s intencemi ženevské konference, kde československým návrhem bylo zdůrazněno, že omezení zbrojení má se prováděti ve všech státech, a to po etapách. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): K tomuto odstavci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 40 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj jest schválen.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Hrubý, inž. Kallina, Knirsch; na straně "pro" pp. posl. Machník, Oehlinger, Heeger, Hummelhans, Špaček, Pechman.

Slovo má pan posl. Hrubý.

Posl. Hrubý: Předložený návrh o 14měsíční presenční službě je militaristickým opatřením k lepší přípravě války. Svědčí o tom zvýšený kontingent branců, stálé zvyšování počtu délesloužících poddůstojníků, zvyšování nákladů na militarismus a zostření vojenského trestnictví. Zejména však o tom svědčí sama vládní opatření.

Vysoký japonský úředník prohlašuje, že Japonsko zahájí válku proti Sovětskému svazu. "Berliner Börsenzeitung" přináší projev generála Denikina, že řeky Amur a Sungari budou v nejbližších týdnech prosty lidu a že pak dojde k zahájení války proti Sovětskému svazu.

Japonsko používá však provokačních metod. Pod mostem nad řekou Sungari našli pojednou dynamit, náhodou byl z hlídačů mostu zavražděn právě občan sovětský, kdežto hlídači bělogvardější zůstali zdrávi. Pak nastala řada výbuchů na východočínské dráze. Vlak s japonskými vojsky vyjel z kolejí. Každý ví, že všechny tyto atentáty byly provedeny bělogvardějci na příkaz japonského velitelství, ale sovětští občané jsou zatýkáni a mučeni.

General Ma, který se před tím dal koupit Japonskem a s ním spojeným mandžuským diktátorem Fuji, zradil opět svého nového pána. Opět bylo to vzato za lživou záminku, že prý Ma je na sovětském území a odtud prý organisuje v Mandžusku "povstání banditů", aby mělo Japonsko záminku k vojenským zákrokům. Najatí "banditi" ustupují pak v dohodě s Japonci bleskurychle k sovětským hranicím, japonská vojska mají opět záminku k pronásledování "banditů" a k případnému vpádu na sovětské území. V sovětském konsulátě v Charbinu byla provedena domovní prohlídka - nová válečná provokace. Japonské válečné lodi byly vyslány do Kamčatky, aby prý chránily japonské rybářské čluny; ve skutečnosti chtějí však japonské rybářské koncerny vyvolat nové konflikty, aby tak osvojily si rybolovní práva na sovětských řekách. Současně přerušuje Pilsudski svou dovolenou a jede do Bukurešti a jedná s přibráním francouzských důstojníků z generálního štábu s generálním štábem rumunským.