Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás, že lhůta řečnická již dávno uplynula.

Posl. Ostrý (pokračuje): Prosím, pane předsedo, hned jsem hotov.

Nár. demokracie psala na př. obchodnímu gremiu v Berouně:

"Klub poslanců čsl. nár. demokracie vzal na vědomí váš protest proti zvýšení daně z obratu. Dovolujeme si sděliti, že při každé příležitosti, kdy jde o nové zdroje pro státní pokladnu, staví se klub náš proti tomu, aby poplatnictvo bylo zatěžováno novými daněmi a dávkami. Neustoupí ani v budoucnosti, naopak bude se domáhati snížení daní, jež zatěžují naše obchodní a výrobní kruhy."

To se řekne obchodnímu gremiu - a zde kol. Petrovický odůvodňuje nutnost zvýšení daně z obratu a nár. demokracie se nepřizpůsobila tomu, aby byla provedena paušalisace podle naší zásady.

Nemohu jinak, poněvadž jsem byl napomenut, než ukončiti tím: My jsme si byli vědomi všech důsledků, které pro nás plynou z toho, že jsme v oposici. Jsme si vědomi toho, že jsme udělali krok, jenž vyžadoval rozvahy, my však také víme, že naše oposice - a tu bych prosil, aby mně bylo dovoleno reagovati na to včerejší malé intermezzo - (Posl. Štětka: Obchod s olomouckými syrečky!) s komunismem nebude oposicí státotvornou, která při žádné příležitosti neopomine dělati rozdíl mezi státní nezbytností, únosností poplatnictva, bude se vždy říditi prospěchem, možností, duchem práva a spravedlnosti, nebude vnikati na ministerskou a předsednickou estrádu, znásilňovati referenta, aby nemohl hlasovati, a bráti s předsednického stolku hlasovací pořádek. To naše oposice dělati nebude.

Tolik k tomu včerejšímu intermezzu. My budeme oposicí věcnou, slušnou, ale budeme živým svědomím všech občanských i socialistických stran v Československé republice. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Pánové, byla zde zahájena rozprava o první části finančního plánu, který znamená vedle již provedeného zdražení zápalek a zdražení tabáku nové zdražení všech životních potřeb, zdražení všech produktů potřebných k lidskému životu vůbec, zvýšené daňové vyssávání všech pracujících novými nepřímými daněmi. Zvyšuje se daň obratová ze 2 % na 3 % má se zavésti 15korunová daň z droždí, daň z piva atd. Zdražení znamená snížení mezd a platů všem, kdo dosud pracují, kteří mají vedle toho ze svých hubených mezd a platů přispívati do nouzového fondu, t. zv. fondu nucené práce, vydržovati milionovou armádu nezaměstnaných, kterým není schopen tento režim dáti chléb a práci, dále snížení sociálních nákladů, a to tak, že má dojíti ke snížení nemocenských podpor, odbourání léčebné péče, odbourání rodinného pojištění.

To jest asi tak hlavní linie vašeho finančního plánu, plánu vlády, v níž sedí a rozhoduje 7 socialistických ministrů. Po linii hladu, zvýšené drahoty, zvýšené nezaměstnanosti, zvýšeného daňového vydírání, zrychleného tempa válečných příprav k imperialistické válce, k válce proti Sovětskému svazu, chce se dostati Československo z krise hospodářské a finanční, která se každým dnem zostřuje a prohlubuje.

Jaká je perspektiva, jaké jsou nové zjevy prohlubující se hospodářské krise? V souvislosti s finančními otřesy v Evropě se hospodářská krise v Československu na sklonku r. 1931 rapidně zostřila. Československé pohledávky v cizině, zejména v Německu a v nástupnických státech, nemohou býti realisovány, zamrzly.

Zahraniční obchod se scvrkl na nebývale nízkou míru, a většina výrobního aparátu průmyslu, pracujícího pro export, leží ladem. Důsledek toho je vzestup nezaměstnanosti do závratné výše, takže lze pravém říci, že je všeobecná polonezaměstnanost všeho dělnictva.

Státní rozpočet vykazuje za r. 1931 i na r. 1932 miliardové deficity. Deficitní hospodářství a zadluženost t. zv. samosprávy nabývá katastrofálních rozměrů. Sociálně-politické instituce, jako nemocenské pojišťovny a hornické pojištění, jsou ve finančním bankrotu. Bankrotem jsou konečně ohroženy i československé banky, jež mají býti chráněny na účet poplatnických peněz právě nyní dokončeným a schváleným zákonem, který se v podstatě jmenuje zákon o sanaci bank. Zkrátka, co do rozsahu a hloubky hospodářské krise začíná Československo dohánět sousední kapitalistické státy a v mnohých směrech je ještě předhání. Odtud pramení zostřená imperialistická výbojnost československé buržoasie, její stále rozhodnější kurs k imperialistické válce proti sovětům, kterémužto hlavnímu cíli jsou podřízena také všechna politická opatření čsl. buržoasie.

Prohlubování krise v Československu projevuje se v těchto směrech: omezuje se, a to velmi citelně, základní průmysl Československa. Jedním z nejdůležitějších zjevů v posledních měsících vývoje krise je dosud nebývale rychlé tempo jejího prohlubování. Nejjasněji je to vidět na vývoji těžkého průmyslu a všech základních průmyslových odvětví, jako je těžba a odbyt uhlí, výroba surového železa a oceli. To potvrzuje především srovnání těžby uhlí.

V lednu 1931 vytěžilo se: kamenného uhlí 1,175.000 tun, hnědého 1,571.000, výroba koksu 188.000 tun; v lednu 1932 kamenného uhlí 1,036.000, hnědého 1,339.000, koksu 137.000; v únoru 1931 klesá těžba kamenného uhlí už na 1,057.000 tun, hnědého na 1,456.000 tun a výroba koksu na 170.000 tun; v únoru 1932 dostala se těžba kamenného uhlí už na 972.000 tun, hnědého na 1,379.000 a výroba koksu na 124.000 tun.

Z tohoto srovnání vidíme pokles těžby o více než 20%. Stejný obraz poskytuje i odbyt uhlí, který poklesl v prvých 3 měsících 1932 u kamenného uhlí o 15% vůči stejnému období r. 1931 a o 38% v porovnání s prvním čtvrtletím r. 1932. U hnědého uhlí poklesl odbyt ve stejném období o 13% proti roku minulému a také o 38% v porovnání s rokem 1929.

Pokles výroby železa je katastrofální. Stejně charakteristickou pro pokračující omezování výroby je situace i v jiném odvětví základního průmyslu, a to ve výrobě železa a oceli. Bereme-li výrobu za dva měsíce r. 1930 jako 100%, pak bylo vyrobeno: surového železa za 2 měsíce r. 1931 73.6%, za dva měsíce r. 1932 již pouze 35.6%, surové oceli za 2 měsíce 1931 73.7% a za 2 měsíce r. 1932 pouze 34˙6%.

Tato čísla ukazují, že se výroba železa a oceli scvrkla během dvou let na pouhou 1/3, a to ještě není ani zdaleka proces krise ukončen. K tomu přichází katastrofální úpadek obchodu. V hospodářských krisích předimperialistického období kapitalismu vedlo omezení výroby v krisi vždy k tomu, že se omezená výroba přizpůsobila poptávce, skladiště se vyprazdňovala. V dnešní krisi vidíme, že nehledě ke stále pokračujícímu obmezování výroby skladiště zboží, které nemůže býti prodáno, se stále zvětšují. Zvláště v posledních měsících se vyvíjel světový i československý obchod přímo katastrofálně. V důsledku finanční krise, stálých bankrotů, všeobecných snah všech kapitalistických států omeziti dovoz zboží do země za pomoci cel a známého obmezení dovozu určitého zboží jen na určité množství devisovým nařízením atd., klesá světový obchod tempem ještě o mnoho rychlejším, než se omezuje výroba. Tak ve světovém měřítku se konstatuje obmezení výroby od počátku r. 1931 do konce r. 1931, totiž po dobu trvání finanční krise, o 3%, zatím co obrat světového obchodu poklesl za stejnou dobu o 10%. Klesal tudíž třikrát rychlejším tempem než výroba. Je to zjev nanejvýš důležitý, poněvadž nasvědčuje tomu, že se přeplněná skladiště vůbec nevyprazdňují, nýbrž naopak budou se stále i nadále naplňovat neprodejným zbožím a že v důsledku toho se bude i výroba dále omezovati.

Přecházím ke katastrofálnímu poklesu zahraničního obchodu československého. Průměrný měsíční obrat zahraničního obchodu to jest obrat vývozu plus dovozu - je zřejmý z těchto cifer: r. 1929 činil tento průměrný měsíční obrat vývozu a dovozu 3200 mil. Kč. R. 1930 již tento průměrný měsíční obrat poklesl na 2700 mil. Kč. R. 1931 nastává další pokles průměrného měsíčního obratu na 2100 mil. Kč a v lednu 1932 činí průměrný měsíční obrat vývozu plus dovozu již jen 1274 mil. Kč. V únoru 1932 opět další pokles průměrného měsíčního obratu již na 1230 mil. Kč.

Z Československa se méně vyváží než se dováží. V prosinci 1931 bylo vyvezeno o 73.6 mil. Kč zboží méně než bylo dovezeno. Pasivum se rovnalo tedy 73.6 mil. Kč. Již v lednu 1932 stouplo toto pasivum na 122 mil. Kč. Aby bylo zamezeno dalšímu vzrůstu pasiv zahraničního obchodu, to znamená, aby se nemusilo platiti z Československa do ciziny za dovezené zboží, sáhla čsl. buržoasie ke stejným prostředkům jako buržoasie ostatních států - ke stále ostřejšímu obmezování dovozu. Následkem těchto opatření nastal však, jak se muselo očekávati, zákaz a obmezování dovozu čsl. zboží do států československými nařízeními postižených. Tím obmezování čsl. výrobků pokračuje a bude ještě zrychleným tempem pokračovati.

Velký úpadek vývozu se projevuje zejména od r. 1931 poklesem vývozu cukru z Československa o 77% proti r. 1930. Vývoz textilu poklesl o 30%, vývoz uhlí o 37%, vývoz dříví o 67%. A tento strašlivý pokles vývozu pokračoval ještě mnohem rychlejším tempem v prvých měsících r. 1932. V prosinci 1931 bylo vyvezeno hotových výrobků za 858 mil. Kč, v lednu 1932 činil tento vývoz již pouze 401 mil. Kč a v únoru 1932 se scvrkl na 312 mil. Kč, to znamená skoro na jednu třetinu.

V důsledku toho rostou bankroty v Československu. R. 1929 bylo celkem 653 případů konkursů, r. 1930 886, r. 1931 již 1041. R. 1929 bylo celkem 2894 případů vyrovnání, r. 1930 již 4404 a r. 1931 dokonce 4551. Tento proces pokračuje i v prvých měsících nového roku. V lednu 1930 bylo 69 případů konkursu, v lednu 1931 87 případů a v lednu 1932 již 166 případů bankrotu. V únoru 1930 bylo 61 vyrovnání, v únoru 1931 65 a v únoru 1932 již 148 vyrovnání. Velký úpadek velkopodniků vyjádřen je těmito ciframi. V důsledku vylíčených zjevů hospodářské a finanční krise zhoršuje se neustále situace i těch největších podniků průmyslových. Ničila-li dříve hospodářská krise stovky a tisíce menších podniků, vidíme dnes, jak ve světovém měřítku zachvacuje také větší giganty monopolistického kapitalismu. I v Československu podkopává krise stále více a více velkopodniky. Nejdříve zachvátila textilní, pak sklářský průmysl, teď s největší tíhou doléhá na kovodělné závody, železárny a ocelárny. Následkem toho klesají na burse nepřetržitě kursy akcií velkozávodů, jak dokazuje toto srovnání:

Na pražské burse byly nabízeny akcie za těchto kursů: Škodovka 13. dubna 1929 1800 Kč, 9. dubna 1932, tedy ve stejném měsíci, pouze 350 Kč. Pražská železářská 13. dubna 1929 2600 Kč, 9. dubna 1932 585 Kč. Báňská hutní 13. dubna 1929 4705 Kč, 9. dubna 1932 695 Kč. Poldina huť 13. dubna 1929 979 Kč, 9. dubna 1932 222 Kč. Českomoravská 13. dubna 1929 7460 Kč, 9. dubna 1932 1420 Kč. Solo 13. dubna 1929 2500 Kč, 9. dubna 1932 520 Kč.

Kursy akcií těchto velkopodniků poklesly za tři léta krise na pouhou jednu pětinu své kursovní hodnoty v době konjunktury. Z toho ze všeho lze souditi, že všechny důsledky hospodářské krise, jak jsem je vylíčil, musely se i v Československu, stejně jako v jiných státech, odraziti co nejtíživěji na situaci čsl. bank.

Podniky, se kterými byly spojeny banky uvnitř země i za hranicemi, zbankrotovaly anebo stále více a více byly zachvacovány krisí. Na druhé straně znamenala finanční krise rozbití úvěrového systému, světové zhroucení, krisi důvěry, to znamená nedůvěru širokých mas v banky a průmysl, to znamená nepřetržité obmezování úvěru pro průmysl a obchod. Je zřejmo, že úvěry potřebné pro vedení podniků musily si podniky opatřovati u bank. Celková suma peněz, které dluží československý průmysl čsl. bankám, odhaduje se na více než 20 miliard Kč. Utrpěnými ztrátami v celém podnikání a stálými bankroty byly podkopávány základy i těch největších čsl. bank.

Bankovní zákon, který byl přijat, je zákonem velkorysé sanace bank ze státních peněz. Jeho hlavní body jsou jednak zvýšení státního příspěvku do t. zv. sanačního fondu bank z 50 na 70 mil. Kč ročně a zplnomocnění pro ministra fin. převzíti státní záruku za privátní dluhy některé banky, která se ocitne v těžké situaci. Dosud nebyly uveřejněny bilance vedoucích velkobank, poněvadž by musily vykázati ohromné ztráty.

To jsou tak hlavní rysy prohlubující se krise a narůstání katastrofálních závěrů, jež se musejí v nejbližší době projeviti. Z toho také vyplývá v této době snaha zachrániti hroutící se kapitalistický řád. Ale jest otázka, jakými prostředky má se tak státi? 50%ní přirážkou k dani z obratu. Státní finance jsou v krisi, státní pokladna je prázdná. Stejnou nemocí jako kapitalistické podnikání, kapitalistická výroba, kapitalistické finance, trpí i státní hospodářství, státní finance, neboť jsou součástkou kapitalistického hospodářství.

Státní finanční hospodářství je v úpadku. R. 1930 končilo schodkem 1 miliardy Kč a 1 1/2 miliardy nových dluhů. R. 1931 končil schodkem 2 miliard a 3 miliard nových dluhů. Rok 1932 počal v prvních 3 měsících schodkem 1 miliardy a 2 miliardami nových dluhů. Konce roku 1932 jsou nedozírné a nikdo se neodváží, aby domyslil důsledky ne do konce, nýbrž jen do poloviny roku. Státní podniky jsou už druhým rokem pasivní, jejich pasivita každým dnem roste. Přes to, že representují ohromné miliardy jmění, z peněz poplatnictva vydřených pomocí nepřímých daní, doplácí se na tyto státní podniky. Výnos daní, zejména přímých, katastrofálně klesá. V lednu 1932 vynesly přímé daně o 8.5 % méně než v lednu 1931, obratová daň o 48 % méně, spotřební daně o 6 % méně, monopoly o 16 % méně než v lednu 1931. Ku poklesu všech státních příjmů se připojuje ohromný deficit na železnicích ve formě t. zv. pokladničních poukázek v celkové částce 2.330,000.000 Kč. Z tohoto dluhu je tento rok splatno: 1. února 480 mil., 1. června 497,631.000 Kč, 1. září 150 mil. a 1. listopadu 312,920.000 Kč. Mimo to je 1. května splatno 350 mil. z 6 %ních pokladničních poukázek. Dne 1. února, jak viděti, měla býti splacena první částka 480 mil. Kč. Poněvadž však státní pokladna byla prázdná, sjednalo se prodloužení, správně řečeno, vyměnily se splatné poukázky za nové, jež musí býti splaceny r. 1933, ovšem za vyšší procento úroků a za vyššího kursu.

O francouzské půjčce, která byla sjednána za nejtěžších podmínek, prohlašuje nyní sama buržoasie, že je již vlastně pohlcena. Ke krytí schodku státního hospodářství a železnic, k placení vnitřního dluhu a pro krytí běžných výdajů připravovala vláda vypsání nové vnitřní půjčky v částce až do 5 miliard Kč. Vnitřní půjčka měla býti stavidlem finanční katastrofy, ale... "Hospodářské rozhledy" 14. dubna 1932, tedy list velmi blízký p. ministru financí, napsaly - přečtu doslovné znění - (čte): "Avšak předběžné šetření, které se vedlo na příslušných místech, nevyznělo příliš příznivě a všeobecně nabyl převahy názor, aby zatím bylo od plánu vnitřní půjčky upuštěno, poněvadž by její naprostý zdar nemohl býti plně zaručen".

Přiznává se tedy jednak, že by nebylo možno docíliti dobrovolného upisování státní půjčky v době "krise důvěry", jednak stojí tam význačné slovo "zatím", což znamená, že vnitřní půjčka je jen odložena. Bude-li později vypsána půjčka dobrovolná, je veliká otázka i při tom hlubokém mlčení v ministerstvu financí.

Stát potřebuje okamžitě 2 miliardy Kč státní pokladna je však prázdná. To je úvod k velkorysému finančnímu plánu, jehož první částí je 50 %ní přirážka k dani obratové, která bude znamenati další 10 %ní zdražení všech životních potřeb. To však ani zdaleka nestačí ke krytí všech schodků. A proto se přichází s úpravou lihového hospodářství, se zvýšením daně z lihu, s mícháním lihu s benzinem. To bude znamenati další zdražení všech produktů, další zdražení autobusové dopravy. Připravovaná daň z droždí na 1 kg 15 Kč bude znamenati zdražení housky nejméně o 5 hal., zdražení kvasnic pro potřebu rodin proletářských, zejména na venkově, o 4 až 5 Kč týdně.

Tento zdražovací plán má ovšem svoji historii, která se opakuje již 10 let v určitých etapách. Napřed k otázce: Jak vznikla obratová daň v Československu? Její historie zapadá do doby popřevratové, kdy dnešní t. zv. socialističtí vůdcové nazvali tuto daň prvním počátkem k odčerpání velkých zisků podnikatelů, fabrikantů a finančního kapitálu ve prospěch soc.-politických zařízení v Československu. Jaký podvod byl sehrán s pracující třídou, ukazuje nejlépe demagogický návrh něm. soc. demokratů, kteří, ač tehdá byli v oposici, pomáhali klamat českým soc. demokratům dělnickou třídu tvrzením, že tato daň se zavádí pro účely sociální, pro vyrovnání příjmů mezi bohatými a chudými. Ve své drzosti šli dokonce tak daleko, že podali návrh, který ocituji doslova podle stenografického protokolu ze 78. schůze posl. sněmovny dne 1. srpna 1921. Tento návrh zní (čte):

Pozměňovací návrh posl. Tauba a soudr.:

Jako nový § 11 budiž vsunuto: "Z výtěžku daně z obratu obdrží ten, jehož úhrnný roční příjem nepřesahuje 20.000 Kč, náhradu, žije-li ve společné domácnosti s osobou, o jejíž vydržování má se starati. Náhrada činí při příjmu nepřesahujícím 6.000 Kč 100 Kč, při příjmu od 6.000 Kč do 14.000 Kč 75 Kč, při příjmu od 14.000 Kč do 20.000 Kč 50 Kč. Částky tyto poskytují se za každou osobu, žijící ve společné domácnosti a vydržovanou žadatelem. Je-li zde více osob, pro něž by se měla platiti náhrada, zvyšují se částky o 50 %. Předpoklady náhrad musejí trvati nejméně po dobu 275 dnů za kalendářní rok. Žádost o náhradu budiž podána v měsíci lednu za předcházející kalendářní rok příslušnému bernímu úřadu. Proti odmítnutí jsou tytéž právní prostředky jako při vyměřování daně."

To je doslovné znění návrhu posl. Tauba a soudr., ministra soc. péče dr Czecha mezi ně počítaje, který dal nyní souhlas k zvýšení a který proti sociálně nejslabším, proti hladovým, nezaměstnaným dělníkům posílá policajty. Pánové, může býti větší demagogie než tento návrh?

Český měšťák, bývalý ministr financí, dr Engliš, tehdejší poslanec a zpravodaj o dani obratové, měl k této dani jiné stanovisko. Měl také jiný názor o této dani. Poněvadž byl však ve službách finančního kapitálu, zrovna tak jako socialističtí vůdcové, byl sice otevřenější při doznávání strašných důsledků daně obratové, ale byl o 100% socialističtější než všichni socialisté dohromady. Ten podle stenografického protokolu ve schůzi 10. prosince 1919 jako zpravodaj řekl doslova: "Daň, kterou si vám dnes dovoluji doporučiti jménem finančního výboru, není však proto pouze špatná, poněvadž je nová, nýbrž ze všech důvodů je špatná." - Dále říká: "Kdyby tisícové a miliony lidí denně kupujících si uvědomovali, že tolik a tolik daní státu platí! V tom je velká výhoda nepřímých daní, že lidé platí, když kupují, že nejsou si toho vědomi, že daň platí, že platí, když mají právě peníze; že splývá cena s daní, že nejsou si její výše vědomi. Kdybychom si při našich nepřímých daních, konsumujíce pivo, cukr, tabák atd. byli denně vědomi, jakou součástku ceny stojí to, co se nazývá daň, pak bychom snad rozhořčením onemocněli a ten státoobčanský poměr najisto by nebyl podporován, kdyby si miliony denně to uvědomovaly." Vítězoslavně na druhou stranu ovšem týž Engliš o této dani uvedl: "Dnes jsme tak zvyklí na to stoupání cen, že si povídáme, když ještě budou o 4% zvýšeny ceny, tak nás to neusmrtí, také to sneseme. Kdybychom v míru byli přišli s nějakým zvýšením o haléř! - Víte, jaký zápas se vedl při zvýšení ceny sklenice piva o 1 haléř?" Tak mluvil Engliš, který pak jako ministr tuto daň stále zvyšoval. To byla také řeč ke klamání pracující třídy. To byla řeč, pronesená k vyzkoušení trpělivosti, snášenlivosti a víry pracujících mas. Touto řečí si vysloužil Engliš pro doby těžší pro něj název člověka hájícího sociálně slabé. To byla tedy kandidátní řeč člověka, který byl vyhlédnut na doby, až bude všechno selhávat. Englišova řeč jako zpravodaje a Taubů v návrh jako oposičního poslance bylo jen rozdělení úloh k oklamání široké konsumentské veřejnosti, zrovna tak jako jsou rozděleny úlohy dnes mezi vládními stranami: sociálfašistickými vůdci na jedné straně a "oposičními" živnostníky na straně druhé.

O jaké zdražení všech životních potřeb šlo od počátku zavedení daně z obratu, ukazuje nejlépe také výtažek z řeči zpravodaje o dani z obratu posl. dr Engliše, který její výnos odhadoval pro rok 1920 na 400 mil. Kč, pro r. 1921 na 700 mil. Kč při 1% a při tom řekl podle stenografického protokolu doslova: "Pro každého, kdo žije z pevného důchodu, zdraží se vše, a já počítám, že vše zdraží se tím způsobem pro počátek o 4 až 5%. Přirozeně, že za svůj důchod si bude moci koupiti méně a musí méně spotřebovati." A dále říká: "Zdražení má tentýž účinek jako snížení důchodu."

Tohle mluvil zpravodaj měšťák r. 1919 a včera zde mluvil socialista dr Patejdl jako zpravodaj, který ovšem doznal, že daň je tíživá, ale velmi honosně se pochlubil, že potřebuje-li stát peníze, je prý povinností i socialistických stran a všech občanů, aby byly státu opatřeny. Vyčerpaly prý se všechny možnosti, než se přikročilo k 50% přirážce k dani z obratu, a není prý zde jiného pramene, než tato daň.

Socialista Patejdl nevidí ani to, co řekl už r. 1919 posl. dr Engliš podle stenografického zápisu z 10. prosince 1919 o možnostech a o tom, kde jsou prostředky - v této souvislosti mluví -: "Stát by nepotřeboval tolik daní, kdyby se tolik nekradlo. Jedni pánové myslí na krádež ve státě, já na okrádání státu."

Tedy už r. 1919 byly známy všechny úkryty t. zv. defraudantů daňových a přes to, že jsou známy od těch dob ještě jiné úkryty miliardářských příjmů, odlívání důchodů a příjmů, které státní správa nepodchycuje, tohle socialista Patejdl nevidí, vidět nechce a nemůže jako ochránce finančního kapitálu, jako ochránce fabrikantů a celého kořistnického systému. To nechtějí také vidět všichni t. zv. socialističtí vůdcové, nevidí 7 ministrů socialistů ve vládě, že účetní uzávěrka každý rok končí miliardovými nedoplatky na daních, nevidí, že zde na dosah ruky je nyní na nedoplatcích 10 miliard, které ulili, nezaplatili, zdefraudovali fabrikanti, velkoobchodníci, velkostatkáři a finanční dravci. Tito pánové nevidí, že podle odhadu ministra Engliše činí národní důchod 60 miliard a že stát podle zprávy statistického úřadu č. 13-17 r. 1932 podchycuje 20 miliard, tedy že zde 40 miliard uniká úplně jakémukoliv zdanění. (Posl. Ostrý: V tom jsou možná také důchody, které jsou vypuštěny následkem nízkého příjmu, tedy daněprosté existenční minimum!) Pane kolego, všechny důchody v Československu, opakuji, činí 60 miliard. Tak zvané důchody z práce odhadují se na 10 miliard, právě podchycením a zprávu o důchodové dani za r. 1928 každá koruna je zachycena, poněvadž nejde jen o ty, kteří přímou cestou přiznali důchod, těch je dohromady v Československu, tuším, asi 969.000, a těch, kdož mají příjem do 30.000 Kč ročně je 886.000, ale těch, komu se sráží daň přímo ze mzdy a platů, jest asi 1,300.000. V těchto 20 miliardách, 10 miliard z t. zv. důchodu práce a 10 miliard, které jsou v důsledku obchodu, průmyslu, výroby, je vše zachyceno, ale 40 miliard úplně uniká podle této zprávy jakémukoliv zdanění.

Socialista Patejdl a všichni jeho kumpáni tohle nevidí, ale vidí hlavně kousek chleba v rukou pracujících a proto se na něj vrhají, aby jej zdanili. My jsme již ukázali před celou pracující třídou a konkrétně ve svém plánu na zaopatření chleba a práce, jak opatřiti prostředky na investiční práce, jak opatřiti chléb pro hladové, práci pro nezaměstnané. Proti vašemu finančnímu plánu stavíme náš plán práce a chleba, práce pro nezaměstnané a chleba pro hladové.

Navrhujeme exekuční vymáhání dlužných daní na milionářích a milionářských podnicích, navrhujeme, aby daň z obratu jako daň protisociální byla zrušena a místo ní byla zavedena daň postihující zisky velkoobchodníků, velkostatkářů, fabrikantů a finančního kapitálu, a to: při příjmu od 100.000 Kč při obratu od 5% výše nahoru až 50%. To by znamenalo, že by stát měl dostatek prostředků, které by byly tímto zachyceny ze zisků z nadhodnoty práce. Našemu plánu za práci a chléb rozumí už dnes pracující třída, jak to ukázal boj severočeských horníků. Jsme přesvědčeni, že jej pochopí nejen celá pracující třída, nýbrž i domkáři, malorolníci, maloobchodníci a maloživnostníci a že pak ve společné bojovné frontě bude tento plán ne vámi zde odhlasován, nýbrž v bojích v továrnách, na ulicích a na vesnicích probojován. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Najman. Dávám mu slovo.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Je pátek, pátek dne 22. dubna 1932. Pátek tento pro věky bude nazývati živnostnictvo a obchodnictvo černým pátkem. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany živn.-obchodnické.) Pro věky bude pamatovati živnostnictvo a obchodnictvo, že na tento černý pátek bylo připraveno na mizinu, pro věky bude pamatovati živnostnictvo a obchodnictvo těch, kteří dnes budou zvedati své ruce, aby obchodnictvo bylo ožebračeno, aby živnostnictvo a obchodnictvo bylo zničeno. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) A nepomohou všechny ty výmluvy, že ti nebo oni to chtějí, co chceme my, a že oni nesouhlasí s tou daní. To všechno nepomůže. Já jsem pevně přesvědčen, že v československém živnostnictvu je tolik pochopení a rozumu, aby si řeklo: Musíme zúčtovati s těmi, kteří nám slibovali, že nás budou hájiti, kteří říkali a tvrdili, že nepřipustí, aby nové břemeno bylo na nás uvaleno, kteří tvrdili a říkali, že souhlasí s tím, aby daň z obratu byla paušalisována, a kteří dnes, ač mají ze svých řad řadu poslanců, ač tisíce a desetitisíce hlasů živnostenských na sebe soustředili, kteří dnes za to, že živnostníci a obchodníci z nich pomáhali dělati silné a velké politické strany, odmění se živnostnictvu tím, že budou zvedati ruce, aby toto živnostnictvo připravili na mizinu.

Pánové, my známe již jeden černý pátek. Bylo to před 13 lety, kdy neodpovědní živlové řítili se na ulice a drancovali živnostníky a obchodníky, kupujíce za ceny, které si stanovili, kdy ožebračena a zničena byla řada živnostníků a obchodníků, k nimž stát nevykonal svou povinnost, aby jim dal náhradu za škody. Ale je velký rozdíl mezi těmi dvěma černými pátky. Tenkráte udál se tento černý pátek proti úmyslům vlády, tenkráte ty černé pátky byly aranžovány živly, kterým šlo o to, aby tento stát byl podkopán, tenkráte tyto živly byly protizákonné a vinníci, kteří při tomto drancování byli postiženi, byli potrestáni.

Ale dnes připravuje tento černý pátek vládní koalice utvořená z nár. demokratických, nár. sociálních, soc. demokratických, agrárních a lidových poslanců. Tento černý pátek připravuje živnostnictvu a obchodnictvu koalice, o níž jsem již řekl, že soustřeďuje ve svých řadách živnostnictvo a obchodnictvo. Vláda připravuje tento černý pátek, který má zničiti živnostensko-obchodnický stav a vláda je také za to odpovědna. Jako tehdy nelegální živlové dělali věc proti státu, tak dnes se tato vláda tímto zákonem dopouští zločinu na samém státu. (Výborně! - Potlesk.)

Vážení pánové! Je to snad silné slovo, které jsem řekl, ale já nejsem zvyklý mluviti, aniž bych neměl pro tyto věci důkazu. Šel jsem se podívati tam, kde se zvyšovaly daně, kde byla zvýšena daň z obratu a jak tato daň působí. Prosil jsem pana ministra financí, aby poslal své experty do Berlína, Mnichova, Drážďan a jiných německých měst, aby se podívali, jak to dopadá ve státech, kde se zvyšovaly daně a zejména daň z obratu.