Víte, že ministerstvo sociální péče zahájilo vyživovací akci a nemáme nic proti tomu, že dnes chudí nezaměstnaní, kteří to přece nezavinili, že nemají práci, musí býti nezbytně podporováni a vyživováni státem a veřejností. Ale nedá se udržeti to, že drobní kupci a obchodníci musí čekati tri až čtyři měsíce na zaplacení stravovacího lístku. Stravovací lístky jsou státní poukázky, které musejí býti zaplaceny. Naše stížnosti, návštěvy u ministra Czecha a všechny jeho sliby, že udělá všechno, že jen chybějí peníze, nic nepomáhají. Jak dlouho to mají tito lidé vydržeti? V okresních městech jsou drobní hokynáři, kteří mají nyní pohledávky 8000 až 10.000 Kč za státem a na druhé straně mají býti zatíženi vysokými daněmi. Tito ubožáci musejí platiti úžasné úroky z dluhů, aby udrželi svůj obchod, a stát, místo aby jim pomohl, zůstává jim ještě celé své pohledávky dlužen. Ale dále se nesmí zapomínati, že živnostník a obchodník v této těžké době mimo to ještě široce přispívá dobrovolně k podporování nezaměstnaných. Znám okresní města, kde se sbíralo na nezaměstnané a kde se jim poskytly chléb a potraviny. A tu se nám chce říkati, že se počítáme k buržoasii, že jsme dělníkům nepřátelští? To jsou věci, které se přežily a jsem přesvědčen, že se rozumné dělnictvo přesvědčí, že s ním smýšlíme poctivě a upřímně.
Ale vidíme také, že tento zákon, který nám přinese a musí přinésti tak velké zatížení, byl příčinou zdlouhavého vyjednávání koaličních stran, a již to jest důkazem, jaký hluboký účinek bude míti takový zákon na celý národohospodářský život. Bohužel, výsledky tohoto jednání dopadly v neprospěch tisíců existencí pracujícího středního stavu. Bylo již dříve řečeno a opakuji to, když zde návrh byl předložen, že jsem skutečně přesvědčen a musím vysloviti mínění, že to nebyly vnitřní státní důvody, které k tomu pohnuly vládu, nýbrž že zde také rozhodují vnější vlivy, které žádají, aby se zaváděly nové daně, aby se jich užilo k bůhví jakým účelům.
Československo, pokud jde o sociální dávky, jest na prvém místě všech kulturních států světa. Ale nyní také vidíme, že od chvíle, kdy se zákonodárné sbory usnesou na tomto zákoně na zvýšení daně z obratu, Československo bude kráčeti v čele všech kulturních států, i pokud jde o výši daně z obratu. Poukaz uvedený v důvodové zprávě, že byla zvýšena daň z obratu v Německu a Maďarsku, není totiž zcela správný. Neboť v době, kdy v Československu byla 2% daň z obratu, byla tato daň v těchto obou zemích snížena na půl nebo 3/4% a činí i dnes jen 2 1/2 %. Také nevěřím, že by se sehnalo očekávaných 600 mil. Kč. Pravím vám, tyto peníze se nevyberou, poněvadž hospodářství jde nazpět, poněvadž se den ze dne výdělečné možnosti v hospodářství zhoršují. Nechtěje býti prorokem tvrdím, že bude asi těžko přes všechna donucovací opatření úřadů vyměřujících daně dosíci více než třetiny očekávané daně.
Zajímavé však bylo i zvláštní jednání v rozpočtovém výboru, kdy začátek schůze, ohlášený na 3 hodiny odpoledne, byl o 2 hodiny odložen. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Uznávám, že když oposiční strany podaly své námitky a pochybnosti, a když i široká veřejnost ohlásila svůj protest, většinové strany považovaly za nutné ještě jednou se poraditi. Ale co se stalo? Všeobecná i podrobná rozprava byly ukončeny minulého pondělí. Proto nebylo již možno k později podaným základním změnám v §u 1 a §u 2 osnovy ještě jednou zaujmouti stanovisko. Víme z dlouholeté praxe a ze zkušenosti v zákonodárném sboru, že jest těžko, když byl návrh podán sněmovně, ještě něco na něm měniti. Musím otevřeně říci, že toto jednání většinových stran bylo zaskočením dosud neobvyklým. Musím se proti tomu ohraditi, aby dnes vláda a koaliční strany daly předkládati provedené změny a neposkytly možnosti, abychom mohli po studiu této věci ještě jednou vysloviti své mínění. Musím otevřeně říci, že tento postup jest nečestným politickým čachrářstvím, které se provádí na bedrech pracujících vrstev.
Všechny tyto dohody, které uzavřely nynější koaliční strany, jsou diktovány sobeckým, stranickým stanoviskem. Tyto strany zapomínají, že zde jde o blaho národů v tomto státě. Dovolili jsme si podati k návrhu pozměňovací návrhy, a to podali jsme k §u 1 návrh, aby tento paragraf byl škrtnut, t. j., že se daň nemá zvýšiti. Zamítnutí tohoto návrhu již v rozpočtovém výboru mělo nám vlastně říci, že nestojí za námahu dělati úkol z pilnosti a podávati ještě pozměňovací návrhy. Ale většinové strany by nám jistě vyčtly, jak to již často řekli zpravodajové, že jsme nepodali pozměňovacích návrhů. Proto jsme se také pokusili, přes to, že jsme určitě mohli očekávati zamítnutí návrhu na škrtnutí §u 1 a přes to, že jsme mohli očekávati zamítnutí našeho návrhu, aby vládní návrh byl vrácen rozpočtovému výboru, podati pozměňovací a eventuální návrhy i k jiným paragrafům. Náš návrh směřoval k tomu, aby nejvyšší hranicí pro osvobození od zvýšené daně z obratu bylo 500.000 Kč. V návrhu bylo 100.000 Kč. Jako jedinou změnu ve prospěch poplatníků bylo by lze zaznamenati zvýšení částky osvobozené od přirážky na 150.000 Kč, které však také nemůže uspokojiti. Neboť co se stane nyní při praxi berních úřadů? Berní úřady, i když někdo přizná jen 80.000 Kč, vyšroubují výši obratu na 155.000 Kč, platební příkaz se doručí, odvolání se nevyřídí a poplatník musí zaplatiti 3% daň, třebaže počítal jen 2% daň. (Posl. Kunz [německy]: Když zaplatil, nic se mu nevrátí!) Ano, když zaplatil, pane kol. Kunzi, není ani řeči o vrácení. Musím říci, že pochybuji, že se tímto zákonem pomohlo drobným lidem, že při tom rozhodovaly i sociální ohledy. Praxe berních úřadů a vyměřovacích úřadů říká něco jiného. Jsem přesvědčen, že leckdo, kdo podá poctivé přiznání, dostane dvojnásobný předpis za svou poctivost. Důvěra jest pryč, morálka zmizela a byla vychována nemorálnost. Ale to nezavinil státní občan, nýbrž herní úřady, které libovolnými odhady a všemi možnými tajnými výnosy hledí z poplatníků vymačkati poslední haléř.
Nehorázné jest také žádati, aby dodatečně bylo zdaněno zboží, které již léta leží na skladě a snad léta bude ležeti. Toto zvlášť tíživé ustanovení, které bylo později vpašováno do návrhu, musí se rozhodně škrtnouti.
Viděti v tomto zákoně jakýsi lex Baťa, bylo by pochybené. Tímto návrhem nedostanete se na kobylku velkým podnikatelům s četnými filiálkami a nezachytíte přiměřeně ani kombinované podniky. Podle výpočtů odborníků činí ztráta státu na dani z obratu při uzavřených ringových podnicích firmy Baťovy a jiných mnoho milionů Kč. Jsou zde ještě i jiné velké uzavřené ringové podniky, kterým se stejně nadržuje, zatím co široké vrstvy lidu musily snášeti trojnásobné, čtyřnásobné až pětinásobné zdanění, tedy také i spotřebitel, kde se to dalo započítati. Otázka daně z obratu není otázkou jen obchodníka nebo živnostníka, nýbrž i otázkou konsumenta, spotřebitele. Ve většině případů budou však drobní a střední poplatníci pociťovati daň z obratu jako přímou daň, kterou nemohou započítati kupujícím.
Před několika dny jsem měl příležitost mluviti o tom s několika pány, z nichž jeden řekl, že vždy platí daň z obratu, druhý pak že ji vždy škrtá. Tuto 70 % přirážku pro uzavřené kombinované ringové podniky snížily koaliční strany na 50%. Aby se jednalo spravedlivě, měla by se zvýšiti nikoliv o 70 %, nýbrž aspoň o 200 až 300 %, aby se dosáhlo stejného zdanění s ostatními výrobnami. Příznačné vsak jest i toto: V prvním návrhu nebyli si docela jisti. Vynořila se rozličná mínění, zdali skutečně daní z obratu se pomýšlelo zachytiti všechny filiálky, tedy i filiálky konsumních družstev a velkonákupních družstev. Musili jsme se nyní dožíti, že podle usnesení koalice bylo z tohoto nového návrhu vyloučeno mnoho set filiálek konsumních spolků a že nemusejí platiti zvýšenou daň. Táži se jen: Jest to spravedlivé? Nikdy! Většinové strany, strany stát udržující, praví: Pro nás to neplatí, to platí jen pro jiné. (Německé výkřiky.) Jistě nechybím, řeknu-li, že zde pracuje systém, systém zničení, socialisace na studeno tak zvaných pracujících středních vrstev. To se děje již celá léta a vláda většinou k tomu ještě pomáhá.
Vážení, lituji jen jednoho, že totiž s těmito pro výdělečný střední stav nesnesitelnými ustanoveními projevují svůj souhlas i občanské strany a to jak české, tak i německé. Určitě jsou ještě jiné prameny, které by se daly pro stát otevříti. Ale není to úkolem oposice, aby je hledala, nýbrž jest úkolem většinových stran, aby hledaly cestu, která by státu poskytla prostředky, kterých nyní potřebuje.
Při poradách v rozpočtovém výboru o dani z obratu zdůrazňovali řečníci německých sociálních demokratů, že daň z obratu a daň důchodová živnostníků nebude vlastně vůbec zachycena. Naopak tvrdili, že se v každém případě daň z obratu přesunuje na spotřebitele. Dále se ještě tvrdilo, že se musí žádati, aby se velice přísně přihlíželo k tomu, aby daň z obratu byla ihned zaplacena a že všechno jiné se musí považovati za zpronevěru. To lze pochopiti tak, jako by někdo, který pro soutěž musí sleviti daň z obratu, měl sáhnouti do kapsy a z vlastní kapsy zaplatiti daň za druhého; nechcete tedy nic jiného, než aby živnostníci pomalu, ale jistě byli zničeni.
Jsem pevně přesvědčen, že pracující střední stav jest u konce svých finančních sil a nevěří-li tomu pánové, kteří se dnes usnesou na takovém zákoně, dožijí se toho, bohužel, až příliš brzy. Vyrovnání a konkursy jsou, jak jest všeobecně známo, denním zjevem. Jsem také přesvědčen, že taková zákonitá opatření neuleví nynější hospodářské krisi, nýbrž rozhodně ji musejí zostřiti. Zdražení výroby v těchto dobách musí rozhodně zostřiti a zhoršiti hospodářské poměry. Vážení! Zde musím poukázati ještě na něco, co není nezajímavé, nazpět na r. 1926, kdy jsme byli ve většině a také jsme hlasovali pro prodloužení daně z obratu na 3 léta. Tehdy jsme hlasovali teprve tenkrát, až když nám tehdejší ministr financí dr Engliš slíbil, a to protokolárně, tři věci. Tím bylo nám, zástupcům živnostenských zájmů, umožněno, abychom se v četných případech s úspěchem ujali toho nebo onoho. My jsme rozhodně něčeho pro poplatníky dosáhli. Ale co nám tehdy řekli němečtí sociální demokrati: Zde vizte zrádce živnostenského stavu, napsal časopis "Sozialdemokrat". Hlasují pro prodloužení daně z obratu. A co dělají dnes sociální demokrati? Dnes titíž lidé, kteří nás tehdy nazývali zrádci živnostenských zájmů, hlasují v době největší hospodářské nouze dokonce pro zvýšení daně z obratu. Nevím, co tomu řeknou venku široké vrstvy. Nechci zde štváti strany mezi sebou, ale musil jsem to konstatovati, jak to bylo tehdy a jak to jest dnes. Demagogie jest totiž velmi pěkná a krásná, ale zdá se, že páni jednali tak jen s demagogickými úmysly, aby získali hlasy těchto vrstev.
Zákon o dani z obratu jest také jistě ztížením paušalování ze všech stran žádaného. Proto jest i naším požadavkem změna paušalování, aby toto trýznění konečně jednou přestalo. Resoluce přijatá většinou, což se stalo na náš nátlak, praví, že se toto paušalování má provésti co nejdříve. Nuže, víme, co resoluce znamenají, a víme také, co v tomto státě znamená výraz "co nejdříve". Na jedné straně znamená nepaušalování velké zatížení výroby a na druhé straně bude snad učiněn pokus státu zavésti jakousi cenovou diktaturu ve smyslu poklesu cen. Zvýšením daně z obratu pomohou se zdražiti výrobky, aby se živnostenský střední stav ponenáhlu dostal tam, že by musil z uspořených peněz, uspořil-li si nějaké, ještě dopláceti. Tímto systémem má býti smetena existence svobodného občana, aby ho znovu potom nechali povstati jako moderního otroka. (Posl. Horpynka [německy]: To budou sociální demokrati!) Pane kolego, mám jinou obavu. V posledních letech přes naše požadavky se opominulo pomoci obuvnické živnosti, přes to, že pro vládu jistě bylo snadné chrániti živnostníky, pokud jde o opravy. Ale tak se stávají lidé proletáři, z nich se nestanou socialisté, ani komunisté, obávám se, že to budou anarchisté, kteří se pak z nich vyklubou.
Tak to vypadá. Obávám se, že nouze stoupne nad hlavu střednímu stavu.
Pánové! Jsme přesvědčeni a všude
vidíme, že stát jest ve finanční nouzi. Ale poplatník ze středního
stavu zvláště při dani z obratu poskytoval do dneška, co poskytnouti
mohl, a dával státu, co vůbec mohl dáti. Zmínil jsem se výše,
že nemá úmyslu neplatiti, ale že spíše platiti nemůže. Ale takovými
opatřeními musejí daňové prameny pomalu, ale jistě vyschnouti.
Nejvydatnější daňové prameny se zasypávají, když se berní šroub
příliš ostře utahuje. Dnes se to neslyší, dnes se slepě nedbá
všech stížností, dnes stojíte hluší vůči nouzi a kdybychom kázali
andělskými jazyky, také by to nic nepomohlo. Ale budoucnost vás
poučí a táži se pánů, kteří se všemi prostředky domáhali tohoto
zákona, co udělají potom, až bude příliš pozdě? Odkud se potom
dostanou tyto peníze a kdo je sežene? Budou to snad dnes protežované
konsumní spolky nebo snad někdo jiný? Domnívám se, že jistě nikoliv.
V tom tkví velké nebezpečí pro každý spořádaný stát. Zpravodaj
dr Patejdl prohlásil v rozpočtovém výboru, že chybějící
částky ve státním hospodářství vlastně ještě nejsou uhrazeny touto
daní a také z několika slov pana ministra financí mohli jsme porozuměti,
že se musejí učiniti ještě další opatření. Co to vlastně znamená?
To jest počátek takových daňových opatření a přece již slyšíme
a víme, že se má přijíti s daní z piva, která sice byla nyní vrácena
a určitě by měla negativní výsledek, dále že se přijde s daní
z kvasnic, za kulisami se již pomýšlí na daň z masa a na daň z
vkladů, z těch posledních několika korun, které si tak mnohý ubožák
uložil pro své stáří, a na více jiného. (Posl. Horpynka [německy]:
Na zdanění užívaného klosetového papíru!) Nebo vzduchu! Slyšeli
jste dnes nebo snad víte, že se dnes pořádala mohutná demonstrace
pekařů proti dani z kvasnic. Nevím, poslechne-li se toho. Přechází
se přes to chladnokrevně a klidně. Proto pravím: Naši živnostníci
nekráčejí vstříc krásné budoucnosti a bude musiti býti úkolem
všech členů středního stavu, pracujících poplatníků a lidí stát
udržujících, aby se spojili, zahnali k čertu stranickou politiku
a pracovali pro společné blaho. To přijde a nepřijde-li to se
shora, pak bude toto volání zníti ze zdola a samo se promění v
čin. Proto odmítaje tento návrh hájím stanovisko, že dokud má
zákonodárství v rukou parlament složený z politických stran, kde
se provozuje politické čachrování, nenastane zlepšení hospodářství
tohoto státu a v celém veřejném životě, nýbrž jen budeme-li míti
parlament stavovský. Žádám rozhodující místa ve vládě a strany,
které dnes sedí ve většině, aby si to ještě jednou zrale uvážily,
než odevzdají svůj hlas pro návrh, neboť jinak může kámen, který
zde uvedly v pohyb, spadnouti jednou na ně samé. (Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Pekárek.
Posl. Pekárek: Vážení pánové! Vidíme-li prázdné lavice této slavné sněmovny, ani bychom nepředpokládali, že se dnes projednává předloha zákona, která s hlediska finančního značí nové, veliké, a za dané situace těžko únosné zatížení pracujících vrstev. (Posl. Horpynka: Teď, když jste v oposici, máte prázdné lavice! Nám to také tak jde!) Pane kolego, to jsem říkal, i když jsem nebyl v oposici.
Jedno jest jisté, slavná sněmovno, že věc, kterou projednáváme, je dalekosáhlého významu národohospodářského. Je těžké, když se taková osnova projednává a řada řečníků se vystřídá a podrobí osnovu kritice, vynajíti nové, neznámé momenty, které by bylo vyzvednouti a debatu učiniti zajímavější. My také víme, že sebe ostřejší a přiléhavější kritika této osnovy nezpůsobí v této slavné sněmovně již takové změny, kterou bychom my nejenom se svého úzkého hlediska podnikatelského, nýbrž i s hlediska všech konsumujících lidí a s hlediska hospodářského působení státu měli za nutnou.
Když došlo k přípravnému jednání o této osnově a strana, jejíž jménem kladu si za čest mluviti, počala uplatňovati tato samozřejmá národohospodářská hlediska a když neváhala při opomíjení těchto hledisek většinou odpovědných činitelů vyvoditi se svého stanoviska patřičné důsledky, bylo její jednání podrobeno různým kritikám. Zprávy, které ohlašovaly toto její rozhodnutí, byly komentovány způsobem, který skutečně zasluhuje, aby i v této slavné sněmovně se o něm stala zmínka, poněvadž je do jisté míry historickým dokumentem, jak se u nás díváme na důslednost politického postupu, jak se u nás díváme na oposici. V tom okamžení, kdy naše strana, jsouc si vědoma povinností uložených jí voličstvem, rozhodla se vystoupiti z vládní většiny a odvolati svého zástupce z vlády, byla označována za stranu, která v těžkých dobách, kdy stát bojuje o rovnováhu svých financí, opouští státní loď.
Vážení pánové! Jestliže některá strana v této slavné sněmovně podala řadu důkazů, že dovede svůj stranický, agitační, politický a také hospodářský zájem svých voličů zapříti, žádá-li toho zájem státu, pak to byla čsl. živnostensko-obchodnická strana středostavovská. My pro svou loyalitu, pro důsledné, někdy až upřílišněné plnění svých povinností byli jsme zde v tomto domě často předměty útoků a výsměchů, ale drželi jsme se staré zásady, že dané slovo nutno plniti, když na druhé straně se projevuje dobrá vůle tímže způsobem jednati s námi. A v tom okamžiku, kdy toto plnění povinností se ukázalo býti jednostranným, kdy jsme byli z titulu, že jde jedině a výhradně o státní zájem, donucováni k tomu, abychom proti zájmům svého voličstva a podle našeho nejvnitřnějšího přesvědčení proti zájmům tohoto státu zvedli ruce pro osnovu, se kterou nesouhlasíme, když v tomto okamžiku se na druhé straně neprojevila dobrá vůle, aby alespoň v nejširší, nejběžnější míře vyšlo se vstříc zájmu samostatných podnikatelů, kdy se od nás žádalo, jak opakuji, jednostranné plnění povinností a na druhé straně se tyto povinnosti neuznávaly, my jsme přirozeně nemohli nic jiného vykonati, než vyvoditi důsledky a odejíti do oposice. Ale vyčítalo se nám, že jsme neprojevili dostatek důslednosti, že jsme pro dřívější osnovy hlasovali a že tedy z justamentu a snad pro vnitřní rozbroje nebo snad proto, abychom agitačně získali, najednou se stavíme do oposiční fronty. Ne, vážení pánové, situace se změnila při této osnově. V minulých dnech, pravda, hlasovali jsme pro prodlužující osnovy o dani obratové a dani přepychové, ale vždycky jsme připojovali prohlášení, že předně neuznáváme této daně z různých důvodů, a za druhé, že za žádných okolností bychom nemohli připustiti, aby tato daň národohospodářsky neodůvodněná, nespravedlivá, protisociální byla ještě zvyšována. V daném případě pan ministr financí požadoval od sněmovny původně zvýšení o půl procenta a na konec jako na výsměch všem těm, kdož hájili hospodářské zájmy státu, jako na provokaci strany, která obětavě nesčíslněkráte tu hlasovala pro obtížné osnovy svého voličstva, předstoupil před sněmovnu s návrhem na zvýšení obratové daně o 1 %. Tedy pakli někdo byl důsledný, byla to jistě naše strana a nemůže se najíti historika této sněmovny, který by právě z této otázky chtěl proti nám kouti zbraň, jež by dokazovala naši nedůslednost.
Slavná sněmovno! Řekl jsem, že vždycky, co se v této sněmovně od počátku vůbec jednalo o obratové dani, naše strana, ať byla v oposici, či ať byla ve vládě, otevřeně a jasně prohlašovala své určité pochybnosti o oprávněnosti této daně, a posledně učinil to ve schůzi dne 5. prosince 1930 náš klubovní kolega Pechman v tomto plenu zde a prohlásil, s jakým sebezapřením dáváme souhlas, aby návrh zákona, kterým se prodlužuje platnost obratové daně, byl sněmovnou schválen. Konstatoval, že my i při plném pochopení smyslu státních nezbytností musíme tento zákon s dalšími smutnými důsledky pro obchodnictvo a živnostnictvo odmítnouti, poněvadž je to zákon, který nám jako národohospodářům se nejeví býti správný, a který, pokud se týče spravedlnosti daňové, se nesrovnává s naším svědomím. Tedy to se stalo, slavná sněmovno, dne 5. prosince 1930, ale to se stalo také ve všech předchozích schůzích plenárních i rozpočtovém výboru, kde jsem měl příležitost častokráte o této věci mluviti.
Ale uvažujme, vážení pánové, také o tom, jak se o obratové dani jednalo v rozpočtovém výboru ve dnech 18. a 20. dubna, tedy dvou dnech, které jsou rozhodující pro formulaci návrhu určeného plenu posl. sněmovny.
My jako strana a jistě všichni členové této sněmovny, pokud jsou si vědomi svých povinností, uložených jim voličstvem - a nechci předpokládati, že by zde bylo jediného poslance, který by si těchto povinností vědom nebyl - vycházeli jsme z předpokladu, že je potřebí, aby parlament obšírně a důkladně zkoumal účelnost každého finančního opatření, kterému má dáti své schválení, a zejména že je nutno zkoumati účelnost takového opatření, které má býti pomůckou, aby určitá mezera v příjmech státních financí, aby nerovnováha mezi příjmy a vydáními státními byla odstraněna. Tedy o finanční předloze, u které se počítá s určitým finančním efektem.
My bychom neváhali ani při sebe zamítavějším hledisku, které máme k této dani, riskovati a odvážiti se toho, abychom svému voličstvu vysvětlili i požadované zvýšení, kdybychom byli přesvědčeni, že je to poslední opatření, které státní finanční správa činí pro dosažení rovnováhy státních financí a pro umožnění toho, aby náš stát dostal se beze škod do klidnějších vod nové konjunktury, nového, morálnějšího hospodářského života. (Posl. Horpynka: Naopak, to je teprve začátek!)
My jsme o tom přesvědčeni nebyli. Avšak jako lidé dobré vůle nechtěli jsme se spoléhati na svůj úsudek a žádali jsme proto v rozpočtovém výboru, aby buďto pan ministr financí anebo pan min. předseda, kdyby toho nemohl udělat pan ministr financí, jménem vlády nám podali jasný obraz finanční situace státu a naznačili definitivní finanční plán, způsobilý, aby státní finance byly uvedeny do definitivní a konečné rovnováhy a na takovou dobu, která v hospodářském životě se jeví býti nutností. A majíce také jisté pochybnosti o správnosti některých obchodně-politických opatřeních našeho státu, žádali jsme, aby některý z těchto dvou pánů učinil v rozpočtovém výboru prohlášení o naší hospodářské politice, zejména s hlediska obchodně-politického. Bohužel, tento náš návrh byl rozpočtovým výborem zamítnut, ale neváhám zde zdůrazniti, že byl zamítnut poměrem hlasů 6: 8. V tom už je předem známka nedostatečné vážnosti pánů členů zákonodárného sboru, s jakou se dívají na činnost rozpočtového výboru, poněvadž jich byla přítomna ani ne celá polovina. Ale je také známkou povážlivé nedůvěry k opatřením, která v rozpočtovém výboru měla býti schvalována, když ze 14ti přítomných - resp. 15ti s předsedou - poslanců 8 hlasuje ve smyslu požadavku vlády a 6 jich hlasuje proti těmto požadavkům. Z toho je už viděti, že ta nedůvěra je dostatečně silnou. Návrh byl tedy zamítnut a ve smyslu parlamentní zvyklosti nezbývá, než se mu podrobiti. Zcela loyálně doznávám, že p. ministr financí před hlasováním o jednotlivých paragrafech v rozpočtovém výboru přednesl komuniké. Ale zase ve své otevřenosti neváhám prohlásiti, že mně bylo trapno a bolestno, když jsem poslouchal toto prohlášení. Kladu si za čest býti již slušnou řadu let členem rozpočtového výboru této slavné sněmovny, ale takového prohlášení krátkého, všeobecného, nevyčerpávajícího věc, jako bylo toto prohlášení, jsem před tak významným sborem zákonodárným, jako je rozpočtový výbor této slavné sněmovny, ještě neslyšel. Dělal jsem si přesné poznámky a kdybych měl jen podle těchto poznámek, podle toho, co jsem slyšel, činiti patřičné dedukce, musel bych této sněmovně otevřeně říci, že se na nás požaduje schválení daňových opatření, která podle výslovného prohlášení p. ministra financí vůbec nejsou nutna, poněvadž p. ministr financí prohlásil: "My počítáme s úbytkem příjmů cca 3/4 miliardy Kč. Abychom tento úbytek kryli, provedli jsme v rozpočtu úspory cca 520 mil. Kč, na 13. služném jsme ušetřili 180 mil. Kč a v průběhu dalších úsporných akcí ušetříme asi 100 mil. Kč, to je dohromady 800 mil. Kč". Když proti tomu postavíme úbytek daňový 3/4 miliardy Kč, měl by de facto p. ministr financí k dobru ještě 50 mil. Tedy je viděti, že toto prohlášení, které bylo učiněno, nebylo úplným. A já věřím, že situace taková není, věřím, že p. ministr žádaných peněz potřebuje. Ale když se od zákonodárného sboru něco žádá, je potřebí jasně a přesvědčivě mu říci, ať jde o vládní strany nebo oposici, proč je žádá a na co je žádá. A to vytýkám zde v této plenární schůzi, že se rozpočtovému výboru tohoto přesvědčivého sdělení nedostalo.
Vážení pánové, musím ještě vytknouti úžasné promrskání osnovy. Zase mohu zdůrazniti na základě stenografických zápisů o plenárních schůzích, že to byla naše strana, která v době, kdy byla ve vládní většině, si v této místnosti stěžovala na fakt, že jednání o obratové dani se odkládá na poslední chvíli a že se celý zákon pak v příslušných výborech jen promrská a že se promrská i v plenu. A totéž se stalo teď, ačkoliv jde o nové břemeno 600 mil. Kč. To nutno jednou provždy pro budoucnost a historii přibíti.
Ale uvažujme o jedné věci. Proti osnovám zákonů mohou býti námitky, může s nimi býti také projevován souhlas, ale ať již souhlasím nebo nesouhlasím, vždy musím osnovu zkoumati, a jde-li o finanční osnovu, musím zkoumati její následky, jak se projeví v hospodářském životě každého jednotlivce, jak se projeví v detailní, maličké výrobě i ve výrobě celkové, jak se projeví v obchodu, v našich hospodářských stycích se zahraničím, jak se projeví v naší sociální politice. A zkoumáme-li osnovu, kterou dnes projednáváme, musíme při největší zdrželivosti - a neváhám říci, třebaže jsme byli v oposici, pokud jde o důležité státní věci, a tato věc je důležitá, si stále ještě ukládáme reservu - i s touto reservou této osnově vytknouti spoustu smutných následků.
Ustavičně se mluví o našem exportu. Jsme jistě eminentně exportním státem, ale měli jsme v souboru ostatních států po dlouhou dobu velikou výhodu, že jsme levně vyráběli. Ovšem se stran dělnických by mohlo býti řečeno, že jsme levně vyráběli na účet dělnických mezd, na účet sociálně-politických opatření. Ale proti tomuto tvrzení musí býti postaven fakt, že my jsme zase proti cizině také o 20 % a někdy o 25 % levněji žili, že náš stát platil za jeden z nejlevnějších států světa. A co jsme začali dělati? Na místo abychom tohoto svého mimořádně příznivého postavení do krajnosti využili k udržení a posílení našeho průmyslu, ke zvýšení jeho zaměstnanosti, počali jsme podnikati všechno, co směřovalo k tomu, abychom ztížili podmínky výrobní, abychom znesnadňovali odtok svých výrobků do zahraničí, prostě abychom zeslabili náš hospodářský život. A poslední kapitolou, aspoň do této doby, celé té velmi obsažné a mnohostránkové knihy, na jejíchž stránkách jsou napsány hříchy, kterých jsme se dopustili na naší výrobě, na našem zahraničním obchodě, na našem vnitřním obchodě, na naší střední a malé výrobě, je právě kapitola o zvýšení obratové daně ze 2 na 3 %.
Měl jsem již příležitost v rozpočtovém výboru zdůvodniti s hlediska vědce, pana prof. dr Engliše, dlouholetého finančního ministra tohoto státu, neudržitelnost obratové daně a zejména poukázati, jak je škodlivo a z řady důvodů nemožno, aby v konstrukci státních financí bylo vybudováno státní hospodaření, aby tato daň byla do té míry vsunuta do pramenů státních příjmů, že činí jednu pětinu z nich. Měl jsem příležitost poukázati, jak právě v dnešní době řada argumentů Englišových, proti nimž byly a jsou činěny námitky, se uplatňuje, zejména ten argument, že v době klesajících cen se obratová daň, o níž se tvrdí, že je daní konsumentskou, stává daní výdělkovou, ale daleko tíživější, než je platná výdělková daň, placená z čistého výnosu, daň placená z hrubé tržby, tedy daň, která již a priori musí nespravedlivě postihovati různé osobnosti, někoho více, někoho méně, podle toho, jakého dosáhl obratu, bez zřetele, jakého dosáhl zisku, bez zřetele, že někdo při velkém obratu měl malý zisk a někdo při malém obratu velký zisk, a kdo dosáhl menšího zisku, je více zdaněn, než ten, kdo dosáhl velikého zisku při malém obratu. Jsou to jistě hlediska, která zasluhují úvahy, a musíme jen politování vysloviti nad tím, že na místě, aby se k těmto samozřejmým národohospodářským a státně finančním pravdám v průběhu vývoje naší státně finanční politiky přihlíželo, všechno se přehlédlo a že obratová daň se stala nutným a velevýznamným instrumentem státních příjmů.