Dělníci, ženy a mládeži! 1. máje manifestujte po celém Československu pro bojovnou jednotnou frontu! 1. máje s každé tribuny, z každého našeho projevu a průvodu ať zaznívají odvážná hesla severočeských havířů: jednota, stávka, vítězství! Proti zbabělé a zrádné politice reformistických vůdců - sebevědomou dělnickou politiku! Proti tříštění a rozbíjení dělnictva - jednotnou bojovnou frontu!

1. máje vzneste svůj plamený protest proti chystané válce proti Sovětskému svazu! 1. máje proklamujte svoje rozhodnutí, že na každé propouštění, na každé snížení mezd, proti jakémukoli zbídačování odpoví dělnická třída po příkladu severu: hromadným odporem, bojem a stávkou. 1. máj postavte ve znamení svého vášnivého odporu proti vzmáhající se persekuci a teroru a ve znamení boje za politická práva a svobodu pro pracující lid.

A nyní přicházím ke druhé části své řeči, abych ukázal, že před pracujícím lidem celého světa stojí více než kdy jindy nejakutnější problém, kterým buržoasie všech států připravuje novou imperialistickou válku. Krachující systém kapitalismu, který provází hospodářský bankrot všech kapitalistických států, staví před buržoasii každého kapitalistického státu úkol, najíti východisko, jak zajistiti nadále panství a výsadní právo buržoasie. V nynějším období kapitalismu, kdy jeho další vývoj znamená úpadek, jsou možné jen dvě cesty pro buržoasní východisko z této krise. Obě tyto cesty, kterými buržoasie a její pomocníci řídí svoji snahu o záchranu kapitalistického panství a moci, jsou strašlivým utrpením širokých mas pracujícího lidu. Široce, plánovitě prováděný útok na pracující lid v každém kapitalistickém státě, převalování všech břemen, které plynou z krachu hospodářského systému na pracující lid, to jest jedna z cest, kterou dnes úplně poznává a prakticky pociťuje každý dělník, každý pracující člověk. Tato cesta má však za následek zostření třídních rozporů a rychlý vzrůst radikalisace pracujících mas. Strach buržoasie, že touto cestou na dlouho nevydrží bez nevyhnutelných srážek s pracující třídou, nutí ji k rychlému současnému nastoupení cesty druhé: pro svůj krachující hospodářský systém nalézti nová odbytiště, nový zdroj svých zisků, docíliti nového rozdělení světa. Svět však dnes je rozdělen a jeho dělení nelze docíliti ničím jiným, žádným diplomatickým žvaněním a vytvářením hospodářských dohod, nýbrž válkou. Válka, toť nutný důsledek expansivní imperialistické politiky kapitalismu. Všechna pacifistická prohlášení a žvanění o stoletém míru, všechno hlásání o vzájemné dohodě na mírových konferencích nebylo ničím jiným, nežli klamáním pracujícího lidu vypočteným na uspání ostražitosti a odvrácení od boje proti imperialistické válce. Válka se všemi strašlivými důsledky zde je podporována celou frontou imperialistických vrahů. Napadení Číny Japonskem, okupace Mandžúska, provokační přípravy k napadení Sovětského svazu od východu i západu, to jsou problémy dnešního světového dění, to je válka mezi rodícím se socialismem a starým hnijícím kapitalismem.

Nejvěrnějším spojencem buržoasie při provádění jejích plánů je sociálfašismus a fašismus. Přihlížíme-li k poměrům v Československu, vidíme, že i čsl. buržoasie v souručenství se zrádnými vůdci vládních socialistických stran velmi intensivně podílí se na válce. I v Československu zvláště sociálfašističtí vůdcové chtějí namluviti lidu, že události na východě se nás netýkají, že válka mezi Japonskem a Čínou je válkou dvou asijských národů, kteří vyřizují staré spory, že nám do této války nic není a pod. Cílem těchto snah není nic jiného, nežli aby pracující třída neviděla skutečnost. Skutečnost přesvědčuje o pravém opaku a usvědčuje sociálfašistické vůdce a buržoasii ze lži. Záruky a podmínky, za jakých byla uskutečněna francouzská půjčka Československu, praktické plnění podmínek vládou jako exponentem buržoasie, činnost zahraničního ministerstva ve směru vytvoření podunajské federace, ve které má býti Československo hlavou, dodávání munice i zbraní Japonsku z československých zbrojovek, ze Škodovky a z Brněnské zbrojovky, jak jsme ukázali v interpelaci, brutální potlačování hladovějícího lidu na Podkarpatské Rusi, která je spojovacím mostem přes Rumunsko k sovětským hranicím, to jsou doklady, jak Československo pod hegemonní politikou imperialistické Francie zúčastňuje se války na východě a příprav k válce na západě.

Chci se zabývati jedním z této řady faktů. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Škodovka jest v rámci koncernu, kde rozhodující politiku provádí Eugen Schneider, francouzský kapitalista, který vede také politiku francouzského ministerstva války, ať na ministerském křesle ve Francii sedí republikán, demokrat, radikál nebo socialista. Jeho cílem jest, organisovati a vycvičiti Evropu pro válku se Sovětským svazem. On je také inspirátorem francouzské politiky v Japonsku a Číně, kterou provádí jménem a se souhlasem celé francouzské buržoasie. Pod jeho kontrolou probíhá činnost i změny ve zbrojařských továrnách Československa, ve Škodovce, Maďarska, Jugoslavie, Rumunska i Polska. To, co probíhá v plzeňské Škodovce, která je srdcem zbrojařského koncernu, za souhlasu a vydatné pomoci sociálfašistů ve vládě i v závodě, je částí válečného plánu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] v přípravách napadení Sovětského svazu ze západu.

Nyní chtěl bych uvésti několik číslic o Škodovce. Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni, největší zbrojovka v Československé republice a vůbec ve střední Evropě je dnes skoro vylidněna. Největší počet dělnictva byl tu za světové imperialistické války r. 1918, kdy v ní bylo zaměstnáno 41.000 zaměstnanců. Za mírové doby měla Škodovka největší počet zaměstnanců r. 1929. Podle statistik měla na počátku roku 32.347 zaměstnanců a do konce roku zvýšila tento počet na 37.388. Tento imperialistický velký závod, jehož pozemkový rozsah činí 851 ha, mohl by zaměstnávati podle hlasu odborníků, až to bude třeba, 70.000 zaměstnanců. Jen v největší - plzeňské - skupině Škodových závodů je 3.600 elektrických motorů o výkonnosti 63.000 koňských sil, 360 jeřábů a výtahů o nosnosti až 120.000 kg, 6.600 obráběcích strojů nejrůznějších funkcí a velikostí, 42 km kolejí, vlastní lokomotivy a vozy, elektrárny, doly atd. Dnes zaměstnává Škodovka podle oficielních zpráv kolem 13 tisíc zaměstnanců. Ve skutečnosti jich pracuje dnes pouze 7.000. Zbývajících 6 tisíc je na nucené neplacené dovolené, ze které se jich většina již do závodu nevrátí. Ale ani těch 7 tisíc zaměstnanců nepracuje celý týden. Pracují 4, 5 dní v týdnu. Z řady oddělení, která většinou jsou tichá a prázdná, pracují dosud a jsou dosti zaměstnána jen oddělení zbrojního průmyslu. Vyrábějí se tu děla, granáty, šrapnely, trhací pumy atd.

Akciová společnost má akciového kapitálu 200 mil. Kč a vykazuje každoročně hrubého zisku kolem 1/4 miliardy Kč. Bilanční zprávy, uveřejňované každoročně po valné hromadě, jsou kusé a nesystematické a upravené tak, aby se každý co možná nejméně dověděl. Dokonce i ryzí zisk není přesnou cifrou označen. Akciový kapitál rozpadá se na akcie po 320 Kč, kterých je 625 tisíc.

Není bez zajímavosti, jak jsou tyto akcie soustředěny. Na valné hromadě Škodovky zasedá ročně 45, nejvýš 48 akcionářů, kteří zastupují průměrně 400 až 470 tisíc akcií. Necelých 50 vlastníků zastupuje 64 až 75% akciového kapitálu.

Pro zajímavost uvedu, kolik vykazovala tato akciová společnost zisku v letech 1920 až 1930. R. 1920 měla 24,374.000 Kč čistého zisku; r. 1921 24,258.000 Kč, r. 1922 32,536.000 Kč, r. 1923 38,349.000 Kč, r. 1924 32,194.000 Kč, r. 1925 35,579.000 Kč, r. 1926 40,170.000 Kč, r. 1927 43,940.000 Kč, r. 1928 53,360.000 Kč, r. 1929 67,080.000 Kč a r. 1930 67,831.000 Kč.

Vidíme, že r. 1923 stoupl zisk o 6 mil. Kč. Při tom však prodělala Škodovka 8 milionů na cenných papírech. R. 1925 zahajuje Škodovka výrobu letadel a je provedena fuse s automobilkou Laurin a Klement v Ml. Boleslavi. R. 1926 byl snížen počet dělnictva a úřednictva, protože byla provedena racionalisace také v závodech mladoboleslavských. Pozorujeme, přihlížíme-li k tabulce, že v této době zisk stoupl o celých 5 milionů. Od r. 1927 zaznamenán je vzestup počtu zaměstnanců. Počátkem r. 1927 měla Škodovka 20.460 zaměstnanců, r. 1928 24.487, r. 1929 32.347, na počátku r. 1930 37.388 zaměstnanců. R. 1930 klesl počet zaměstnanců o 9000 na 28.000. Správa závodu pokládá tento úbytek za důsledek racionalisace. Při tom jsou však zajímavé tyto cifry: na počátku r. 1929 měla Škodovka 32.000 zaměstnanců, ke konci roku 37.000; obrat 1500 mil. Kč. Na počátku r. 1930 měla 37.000 zaměstnanců, na konci 28.000, ale obrat 1634 mil. Kč.

Pro posouzení vzestupu obratu v letech racionalisace slouží toto porovnání: r. 1929 byl obrat proti r. 1928 o 40% větší, proti r. 1927 o 89 % a proti r. 1926 o 123% větší. V těchto dobách racionalisace, propouštění a konjunktury vydělává Škodovka téměř 3/4 mil. hrubého zisku denně, denně mrzačí 3 dělníky a každý druhý den je v těchto závodech jeden dělník zabit v důsledku racionalisace.

Ze zisků připadlo na pány akcionáře a bylo jim vyplaceno na dividendách: r. 1920 celkem 7,200.000 Kč, na jednu akcii připadá 16 Kč; r. 1930 56,250.000, na jednu akcii 90 Kč. Ještě větší vzestup vidíme u tantiem správní rady: r. 1920 dostali její členové celkem 800.000 Kč, r. 1930 tíž členové správní rady 5 3/4 mil. Zvýšení je tu proti r. 1920 více než 700%ní.

Škodovka exportuje dodávky válečného materiálu právě teď, v době války japonské, ze svých železných zásob z dob konjunktury r. 1927, 1928, 1929 a 1930. Trvající hospodářská krise má za následek odbourávání továren a dílen, které vyráběly mírové artikly, jako lokomotivy, obráběcí a částečně i hospodářské stroje. S tímto likvidováním mírové výroby je spojeno masové propouštění dělnictva. Od r. 1930 bylo propuštěno více než 30.000 dělníků a právě v této době se propouští dalších 4500. Při tomto masovém propouštění dělnictva vidíme velmi zajímavé změny ve výrobním procesu. Provádí se slučování jednotlivých oddělení; přístroje, kterých se používalo za války, se dnes opravují, revolverové soustruhy, na kterých se obrábějí granátové a šrapnelové pláště, se velmi rychle opravují a nové další stavějí. Je zde zřejmě prováděna přeorientace výrobního procesu, která předpokládá ohromnou spotřebu válečného materiálu. Vše nasvědčuje tomu, že nynější propouštění dělnictva je spojeno s přeorientací výroby na výrobu válečného materiálu. Plán úplně jasný. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Škodovka propouští dělnictvo, poněvadž odbourává mírovou výrobu, propouští však dělnictvo také proto, poněvadž při přeorientaci výroby na válečnou nemůže plno-produktivně využíti velkého počtu dělníků. Ty, které nechává pracovat, nutí ke práci za každou cenu. Zvyšuje výkonnost do nemožnosti, chce vytvořiti z dělnictva úplné nevolníky, aby poslušně vykonávali vše, co je spojeno s úkolem Škodovky v době napadení Sovětského svazu, aby mohla plniti úkol t. j. zásobovati válečným materiálem imperialistické armády a zajistiti ohromné zisky, které sleduje. Takový je úkol Škodovky a tak se také dnes ve Škodových závodech provádí.

Největší oporou akcionářů a imperialistické politiky francouzské buržoasie pod vedením zbrojařského magnáta Schneidera je na Plzeňsku ve Škodových závodech sociálfašism. Soc. demokraté a nár. socialisté, zastoupení svými vůdci ve vládě, nejen že ke všemu dávají souhlas, nýbrž provádějí v továrně přímo společně s aparátem Škodovky vše, co souvisí s provedením plánu. Zatím co náhončí kapitálu, II. amsterodamská Internacionála, pouští do světa resoluční protest proti válce, ovšem jenom na oklamání dělnictva, Hampl, předseda soc. demokratické strany v Československu, těší dělníky na valné hromadě v "Pekle" v Plzni, že budou míti práci. Právě tak jako japonští sociálfašisté, kteří stojí také v rámci II. Internacionály, souhlasí s masovým vražděním japonského a čínského proletariátu, tak také československý Hampl těší dělníky, že ve Škodovce budou míti práci, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Masového propouštění dělnictva, které Škodovka provádí, zúčastňují se zde prakticky a intensivně v továrně tím, že říkají dělníkům, že se nedá nic dělat, sami však svým důvěrnickým aparátem v dílnách vybírají dělníky, kteří se mají z fabriky vyhoditi. Ve svých časopisech píší, že Škodovka páše zločin, ale sami tento zločin ujednali.

Mám zde stenografický protokol schůze závodního výboru. Schůze zmocněnců tohoto závodního výboru konala se o 1 hod. odpolední za přítomnosti Vaňka, Jůzla, Hurníka soc. demokratických to předáků, Guhryho, nár. sociálního předáka, a soudr. Hoška za rudé odbory. Vaněk zahájil schůzi a řekl: "V říjnu loňského roku chtěla firma propouštěti horníky. Závodní výbor odmítl souhlas k tomuto propouštění a vyžádal si jednání na generálním ředitelství v Praze. Byli přítomni zástupci odborových organisací, zástupci vlády, ministr financí dr Trapl a ministr pošt a telegrafů dr Franke. Na této poradě bylo dohodnuto, že se bude propouštěti až v březnu letošního roku. Dnes je v závodě zaměstnáno, jak jsem již uvedl, 7 tisíc dělníků, na bezplatné dovolené vysazeno 6 tisíc dělníků - říká soc. demokratický předseda. Poněvadž v dohledné době a letos vůbec není naděje, že mohou býti tito dělníci zaměstnáni, žádalo závodní ředitelství o souhlas k jejich propuštění bez jakéhokoliv odbytného. My jsme však pro plzeňský závod sjednali toto:

Firma propustí 4.500 dělníků. Propuštěným poskytne odbytné: zaměstnaným od 1 do 5 let ve výši průměrného výdělku za 4 dny, od 5 do 10 let za 6 dní, od 10 do 15 let za 8 dní a od 15 do 20 let za 10 dní. Dělníci, kteří zůstanou v závodě, budou zaměstnáni pouze na práci tuzemské, neboť zahraniční objednávky prý firma nemá. A nyní se oznamuje: Členové závodního výboru za Svaz kovodělníků i za kovopracovníky dali k tomuto ujednání svůj souhlas. Na to si vzal slovo zmocněnec za rudé odbory, soudr. Hošek, a řekl: Nechápu, jak vy, kteří si říkáte socialisté, můžete dáti - svůj souhlas k neslýchanému zločinu, jako je vyhození 4.500 dělníků na ulici, jako je připravení 4.500 dělnických rodin o chléb. Jsem přesvědčen, že nebyly učiněny ještě všechny kroky, aby bylo zabráněno propouštění dělníků. Propouštění může býti zabráněno jedině tím, když se dělníci postaví jednotně na obranu. Severočeští horníci ukazují nám příklad, jak se máme brániti. O podrobných návrzích, jak to udělat, mluvil jsem již - prohlásil Hošek - v Praze na schůzi zmocněnců. Na to mu odpověděl Vaněk:

Místopředseda Zierhut (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil.

Posl. Dvořák (pokračuje): Kovodělníci nemohou se brániti a postupovati jako havíři, neboť uhlí je přírodní bohatství, doly je možno zestátniti. Kdyby kovodělníci vstoupili do stávky, poškodili by horníky, neboť jejich požadavek po zestátnění dolů byl by prý oddálen. Soudr. Hošek trval na tom, co již řekl. Vaněk pravil: Stanovisko organisací na smlouvě podepsaných je souhlasné s tím, co jsem řekl. Na to mu Guhry, nár.-sociální předák, přikyvuje. A teď se hlasuje: Proti propuštění 4.500 dělníků hlasuje pouze rudý odborář soudr. Hošek.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Žádám pana řečníka opětně, aby skončil.

Posl. Dvořák (pokračuje): Okamžik!

Sociálfašistické špičky v závodě udávají správě závodu dělníky, kteří mají býti vyhozeni, a vůdcové násilně vylučují uvědomělé nepohodlné dělníky v domnění, že tím ostatní zastraší a odboj rostoucí uvnitř organisací zastaví. Množí se denně případy, že dělník, který pracoval 5 až 10 roků, a byl organisován u soc. demokratů nebo nár. socialistů, dostane výpověď z práce, ale ihned také oznámení, že je vyloučen z odborové organisace.

V posledních 4 týdnech nastává pod dojmem posledních událostí obrat mezi plzeňským dělnictvem. Dělnictvo poznává, že bylo zrazováno, příklad severočeských horníků sílí a dokazuje, že bojovné sjednocení dělnictva bez rozdílu přesvědčení je možné.

Zrádní vůdcové volají ku pomoci státní aparát. V závodním výboru Vaněk, Jůzl a Guhry mají k osobní bezpečnosti přidělené policejní fízly. V "Pekle", soc.-demokratickém domě, úřaduje sekretář Müller, který má k osobní ochraně policajta. V obecních domech v Plachého ul., kde rozhoduje soc. fašistická radniční klika, jsou dělníci voláni na bytový úřad a hroženo jim, budou-li se zúčastňovati demonstrací, že je vystěhují z bytů. Ve "Hvězdě", což je dům nár. socialistů, volají z ulice policajty, aby jim vyváděli bouřící se dělníky z domu ven. Sestavili z neuvědomělých, dosud věrných příslušníků denunciační sbor, který se má zúčastňovati projevů a demonstrací a zapisovati poctivé, organisované dělníky, kteří bydlí v obecních domech nebo jsou členy konsumu, aby je mohli terorisovati a existenčně ničiti. Slibují dělníkům nouzovou práci, ale jen pod podmínkou, že nebudou demonstrovati a že budou druhé, kteří je neposlechnou, udávati. Taková je úloha vládních socialistů v dnešním brutálním útoku na plzeňské dělnictvo.

Nezaměstnaní, kterých je v Plzni na 10.000, poznávají, že zamítnutím komunistických návrhů při projednávání státního rozpočtu vládními socialisty jsou vydáni na pospas hladu a bídě. Jsou jim zadržovány podpory a podle výnosu soc. demokratického ministra dr Czecha odbourávány stravovací lístky. Soc. fašističtí vůdcové Pik a Fiala snaží se demagogií odvrátiti nezaměstnané od boje za jejich požadavky. Intervenují u politické správy, která provádí to, na čem se oni sami v této místnosti usnesli. Nic však již nepomáhají lživé sliby ani demagogie ani lež. Bojovnost a odhodlání dělnictva stupňuje se od nástupu k nástupu. Na projev, který byl svolán rudými odbory proti propouštění, ač byl v činnosti celý aparát sociálfašistů i celý státní aparát v Plzni a ačkoliv chodili dům od domu a vybízeli dělníky, aby se nezúčastnili projevů, přišlo pres 3.000 dělníků a žen. Demonstrací, které následovaly, zúčastnilo se 5.000 dělníků. Na demonstrační tábor před Škodovkou 14. dubna přišlo 6.000 dělníků a po skončení průvodu, který demonstračně šel před ředitelství, vzrostl počet jich na 7.000. Marně si pánové Škodovky zavřeli železná vrata u ředitelství. Stačil silnější nápor odhodlaných dělníků, vrata se s rachotem otevřela, státní aparát ustoupil před bojovností dělnictva a byl přinucen zjednati přístup deputaci dělníků k závodnímu řediteli.

Demonstrační nástup propuštěných a vysazených Škodováků v úterý dne 19. dubna byl nejmohutnější. Na 5.000 dělníků demonstrovalo od 10 hodin kolem Škodovky proti propouštění, proti snižování mzdy, a po druhé hodině vzrostla masa s vycházejícími dělníky na 9.000. Státní policie, která byla od rána v pohotovosti uvnitř Škodovky v pokusném ústavě - bylo tam 100 mužů - byla nucena s ostatními kordony, které stály na ulicích, ustoupiti a přenechati ulice a Husovo náměstí úplně dělnictvu. Svojí bojovnou vůlí vynutilo si dělnictvo konání táborů, ač nebyly povoleny. Státní aparát v Plzni také potvrdil, co zde v této místnosti bylo již několikráte řečeno. Před silou masy ustupoval; jakmile však dělnictvo se rozcházelo, bila policie surově do menších hloučků bezbranných dělníků, žen a dětí. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Mladý 18letý dělník Zoubek byl tak ztýrán, že omdlel na ulici. Tajnými špicly byl mu vstrčen kámen do kapsy, aby policie měla možnost nechati ho ve vězení, poněvadž byl tak ztlučen, že ho nechtěli pustiti ven. Na policii předvedení dělníci byli surově biti. Těhotná žena byla ztlučena obuškem a obvodním inspektorem nadáváno jí čubek [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] plzeňské policie a zvláště obvodních inspektorů Třešňáka a Punčocháře pod vedením policejního komisaře dr Balcara vyvolalo ovšem ohromné pobouření nejen dělníků, nýbrž u všech vrstev plzeňského obyvatelstva. Sympatie všech vrstev plzeňského obyvatelstva jsou na straně dělníků. Zvláště jsou to drobní živnostníci, drobní obchodníci, kteří úplně souhlasí s postupem a odhodlaností plzeňského dělnictva. Dělnictvo předložilo svoje požadavky jak obci, tak okr. úřadu, požadavky nezaměstnaných i Škodováků proti propouštění.

Plzeňské dělnictvo povede za prosazení těchto požadavků svůj boj dále v rámci boje celé dělnické třídy za chléb, práci a svobodu. První máj bude v Plzni mohutným nástupem dělníků za vybudování jednotné bojovné fronty všeho pracujícího lidu. Volby do závodního výboru, které se budou konati v příštích dnech, musí sraziti řady Škodováků a odraziti útok kapitalistické správy, brutalitu státního aparátu a zrádného sociálfašismu. Příklad severočeských havířů rozmetal lež sociálfašistů, že se nelze brániti. Dělníci vytvořili bojovnou frontu přes hlavy zrádných vůdců. Horníci rozbili pouta sociálfašistické lži, zúčtovali s klamáním a s náhončími kapitalistů. I plzeňské dělnictvo nastupuje do fronty velkého třídního zápasu za lepší život v rámci boje celé dělnické třídy. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Stenzl.

Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! (Výkřiky.) Široká veřejnost nemůže pochopiti (Výkřiky.), že v době nejtěžší hospodářské krise vláda žádá zvýšení daně z obratu. (Hluk. - Výkřiky.) A přece se tak stalo. Přes hospodářskou krisi, znemožnění jakékoliv výroby má se k sanaci státních financí znovu zvýšiti daň z obratu. (Výkřiky.) Po týdny, jakmile se široká poplatnická veřejnost dověděla o tomto záměru, konají se protestní schůze všech hospodářských organisací, na nichž se odůvodněně a věcně, bez demagogie, beze štvaní v plně odůvodněných resolucích a řečích ukazuje, že hospodářství nemůže snésti zvýšení výrobních nákladů a svých výrobků. (Posl. Horpynka [německy]: Mělo se protestovati proti francouzskému kurátorovi, který to zde nařídil!) To je správné, ještě promluvím o tom, že podnět k tomu lze hledati asi nikoliv ve vnitřní moci, nýbrž u nějakého diktátora mimo hranice. Jinak si nemohu představiti, že by vláda zamýšlela v dobách hospodářské nouze, nezaměstnanosti a utiskování obchodu a řemesel zvýšiti nejtíživější daň. (Výkřiky posl. Horpynky.)

Poslední výkřik živnostenských a obchodnických sdružení ze dne 14. dubna 1932, tedy před 8 dny, byl posledním pokusem v hodině dvanácté, ještě než se sešel rozpočtový výbor, který měl upozorniti pány, kteří tam sedí a usnášejí se na zákonech, že není možno snésti taková daňová břemena. Ani pánům z rozpočtového výboru, ani vládě bohužel nenapadlo upustiti od tohoto úmyslu zavésti nová daňová břemena.

Ale nejen že tyto projevy nebyly v Praze slyšeny, nýbrž politické úřady a státní policie - myslím, že mohu říci, že se to stalo po prvé - zakazovaly takové protestní projevy a demonstrace. Ve Frýdlantě četnictvo s nasazenými bodly znemožnilo klidným státním občanům, řemeslníkům a obchodníkům, přijíti na náměstí. To jsou smutná znamení doby, když se již takovými prostředky zakročuje proti vlastním občanům, udržujícím stát, kteří vždy loyálně a řádně platili daně. Zde, myslím, rozhoduje při tom také jistý strach. Ale nemohu míti za to, když klidní demonstranti jdou k politickému úřadu, že by někomu z těchto hodných lidí napadlo nějak ublížiti okresnímu úřadu nebo vytlouci okna. Tím méně lze míti za to, že poplatníci, obchodníci nebo řemeslníci rozbijí své vlastní krámy nebo vytlukou okna. Proto si nelze vysvětliti, že tyto státní úřady a orgány vydaly takový zákaz.

Ale ne dosti na tom. Když lidé, kteří tam projevili své zoufalství, po dobu projevu měli svůj obchod hodinu zavřen, jsou nyní pronásledováni a chomútovský okresní hejtman, a jak slyším, i jiní okresní hejtmani, jim hrozí, že je potrestají pokutami od 1000 do 5000 Kč, nebo že je zavrou. (Posl. Horpynka [německy]: Chomútovský okresní hejtman je sociální demokrat!) Páni nebudou míti štěstí se 600 miliony Kč z daně z obratu a s tresty vůbec ne. Ještě horší jest, že vidíme pronásledování, kde nikomu nebyl zkřiven ani vlas a nikomu se neublížilo. Tak na př. s náměstkem starosty Maxem Endlerem v Novém Městě pod Smrkem byly sepsány jeho osobní údaje, je-li původcem, nařídil-li to, kde sloužil atd. Totéž se stalo v Tanvaldu-Šumburku s výrobcem dřevěného zboží Valtrem Albrechtem. Jest to správné? Domnívá se někdo, že se takovým jednáním mohou uklidniti rozčilení a utlačovaní lidé? Jest to správné v demokratickém státě? Poctiví Češi musejí uznati a říci, že to jest špatné a nesprávné a že se s takovými prostředky sotva získá důvěra ve stát. To není demagogie, kterou provozujeme, my nejsme, jak nás všichni znáte, zařízeni na oposici za každou cenu. My jsme vždy pro věci a porady ve sněmovně, které slouží k užitku a prospěchu celého národního hospodářství a jeho jednotlivých skupin povolání. Varujeme v poslední hodině, aby toto volání na poplach, tento oprávněný výkřik nezůstal nevyslyšen. Prohlašuji to klidně a upřímně a moji němečtí kolegové budou musiti uznati, že německý občan, zvláště německý řemeslník a německý obchodník byl dodneška vždy loyálním státním občanem. Ale když budou takové věci pokračovati, když nastane útisk a když bude formálně brannou mocí odkazován do mezí, ačkoli nepáše žádného zločinu, pak pochybuji, že to v pohnutých dobách, jež prožíváme, půjde tak dále. Domnívám se, že v dobách hospodářského blahobytu, vzkvétajícího hospodářství lze snésti zatížení po daňové stránce. Nemohu však pochopiti, že se v dobách takových těžkých hospodářských krisí, jaké nyní máme, zvyšují daně. Vede-li se lidem, občanům, hospodářsky dobře, lze od nich něco žádati, a z toho měly vlády a vůdcové státu vytvořiti reservy, zálohy na doby, kdy to půjde špatně, jak tomu jest nyní. Kdyby dnes obchodník nebo drobný živnostník dalekosáhle neomezil svého živobytí, byl by v této hospodářské krisi již hospodářsky vyřízen. Stát jako takový kráčí bohužel opačnou cestou a místo aby omezil své výdaje, zvyšuje daně. Netáže se však, zdali takovými opatřeními nejsou tisíce a tisíce existencí nevyhnutelně hnány do zkázy.

Ale musí se také jednou říci, co snad bylo již dříve naznačeno. Bydlíme zde v zemích, které byly nejbohatším územím starého Rakouska. Čechy, Morava a Slezsko jsou území s výkonným průmyslem, jehož výrobky byly vyváženy do všech krajů světa, s vysoce vyvinutým zemědělstvím, pilným stavem obchodnickým a živnostenským a se zdatným dělnictvem. Z těchto korunních zemí Vídeň za rakouských dob čerpala tak vysoké daně, že z nich byla vybudována Bosna a Hercegovina, byly podporovány Alpské země a když ve vídeňské říšské radě potřebovali pro většinu Haličany, i oni za to dostávali několik set milionů. A tyto bohaté země jsou dnes vlastně jádrem Československé republiky. Mělo se přece pomýšleti na to, aby tato kvetoucí země se svým průmyslem, se svým stavem obchodnickým a živnostenským byla udržena tak, jak byla převzata. To se nestalo. Domnívám se, že nechybím, pravím-li zde, že skoro 50 % průmyslu v tomto státě sotva se dá udržeti, a že tím snad i 50 % nezaměstnaných, které dnes máme, příště asi nenajde práci. Nechci býti prorokem a nechci ani malovati čerta na stěnu. Ale člověk se musí zamysliti a tázati: Proč se tak marnotratně zacházelo s bohatstvími? Nebyl to zločin na národním hospodářství? Nebyla to lehkomyslnost takovými opatřeními podkopávati poplatnost těchto zemí? To jsou neodpovědné chyby, které se dají napraviti velmi těžce a nikdy již úplně. Dnes dělník právem volá po výdělku a chlebu, ale nebude to dlouho trvati a pracující střední stav bude takovými opatřeními, která jsou teprve počátkem nového zatížení, nucen volati také po výdělku a chlebu, poněvadž jest ničen. Zvýšení daně z obratu jest pro pracující a stát udržující střední stav, který jest základním pilířem každého státu, nesnesitelné. Daňové nedoplatky u těchto středních skupin a pracujících lidí, kteří se nestarají, kdy bijí hodiny nebo kdy uplynula osmihodinná pracovní doba, nejsou zlomyslným činem vůči státu. Nikoliv. Dnes nemohou platiti. A dnes se usiluje násilím a trýzněním vymačkati z těchto lidí poslední haléř. Události při berních exekucích jsou často neslýchané. Často se slyší stížnosti, že se zabavené předměty vyhazují za babku. Tak jsem se v poslední době na jedné schůzi dověděl, že u jistého truhlářského mistra v Orlických horách byl zabaven nábytek a nařízena dražba. Poněvadž nebylo kupce, protože nikdo nemá peněz, aby si něco kupoval, byly tyto věci prostě odvezeny a zařízení, odhadnuté na 13.000 Kč, bylo prý - bude-li zapotřebí, postarám se ještě o důkaz - prodáno za 3000 Kč. Tu bylo by skoro brzy zapotřebí volati po státním zástupci a četné státní orgány udati pro loupež nebo podobné věci. Jest to smutné, ale pravdivé, a takové věci se musejí jednou říci. Nemůžeme se již déle dívati na to, jak se pracující vrstvy středního stavu pomalu, ale jistě ničí a zbídačují, ale při tom se ještě z nich dělá výlučný nositel státní podpory v nezaměstnanosti.