Řekl jsem, slavná sněmovno, že my, když jsme uvažovali, co máme podniknout, a než jsme se odhodlali k radikálnímu kroku, chtěli jsme věděti všechno, co mluví ve prospěch tohoto opatření a co proti němu, a že jsme se odhodlali k tomuto kroku teprve tehdy, když jsme nabyli přesvědčení, že toto opatření mezi jiným nebude míti takový finanční efekt, jaký p. ministr financí očekává, zejména, že mu tedy nevynese 600 mil., kterých potřebuje.

Je to přirozený zjev; není to žádný objev, když se něco zdražuje, že se toho zejména v dobách hospodářské krise spotřebuje méně a že již tato skutečnost musí vésti k menšímu výnosu. Svádí-li se v nějaké době poplatník k tomu, aby nejednal správně, pak je to tím více v době hospodářské krise, kdy na něm finanční správa požaduje více, než může snésti. Je správným takové opatření, které místo aby povznášelo morálku poplatníkovu, může v určitých případech tuto morálku snižovati? A je správným nutiti k této morálce v době hospodářské krise dvojnásob radikálním opatřením? V lidu je už bez tak dosti nespokojenosti a v mnohých velmi mnoho beznadějnosti. Velkými lidmi dnešního světa bylo řečeno, že v pozadí celé dnešní světové hospodářské krise je vlastně otázka důvěry, důvěry v lepší příští, důvěry jednoho k druhému, důvěry jedné složky společnosti ke druhé, důvěry národa k národu a kontinentu ke kontinentu. A je spravedlivo, účelno, demokratické buditi v takové těžké době v poplatníku pocit nejistoty, nedůvěry, pocit, že státní správa podniká opatření, která mohou ohroziti jeho existenci jako člověka, jako otce rodiny, ale také jeho existenci jako výrobce, jako obchodníka? To přece jistě nejsou opatření, která by v takovéto významné době byla na místě.

Řekl jsem výslovně v rozpočtovém výboru, že není účelem demokracie, aby vyhledávala v dobách hospodářských krisí nespravedlivé daně. Nejnespravedlivější daní je daň obratová, poněvadž nestejnoměrně postihuje lidi; postihuje chudého člověka, který má více dětí, poněvadž potřebuje více na živobytí, více než toho, kdo má větší příjem a menší počet dětí, a potřebuje tudíž na živobytí méně. Tedy je to daň nespravedlivá a nesociální, která by už dávno u nás měla býti odstraněna.

Vážení pánové, když jsem mluvil v rozpočtovém výboru o této dani, bylo mně řečeno se strany pana kol. Chalupy, mluvčího strany soc. demokratické, že jsem měl naznačiti také cesty a prostředky, které by byly způsobilé opatřiti státu, čeho chce dosíci zvýšením obratové daně. Já si jistě velice vážím pana kol. Chalupy, poněvadž jsme spolupracovali po léta a on je odborníkem a dovede vždycky najíti formu, která je pro politického odpůrce přijatelná a může býti podkladem diskuse. Už ve své řeči jsem naznačil řadu prostředků, které mohou vésti k tomu, aby mohlo býti odčiněno požadované zvýšení. Řekl jsem: Když je zle jednotlivci, když se sníží jeho příjem, je potřebí, aby se zařídil podle svého nižšího příjmu. Ovšem, pokud jde o rozpočtování státní, nelze tyto předpoklady pro hospodářství soukromníka aplikovati do všech důsledků. Stát má určité povinnosti, kterých se nemůže zbaviti, které musí plniti. To všechno přiznávám a připouštím. Ale přece jenom si musím položiti otázku, vykonali-li jsme v minulých letech všechno, co se jeví nutností, abychom snížili svůj státní rozpočet. Vždyť nejsme to jenom my, kteří tvrdíme, že stát požaduje příliš mnoho; byli to finančníci a národohospodáři nejskvělejších jmen u nás: byl to sám prof. dr Engliš, který jasně prohlásil, že 10miliardový rozpočet je příliš vysoký na hospodářskou způsobilost tohoto státu. Vykonali jsme všechny přípravy, abychom snížili náklad?

Pan posl. dr Hodáč se dovolával v rozpočtovém výboru zákona č. 286 z r. 1924 a zejména toho, aby byla zřízena úsporná komise pro reformu veřejné správy. Tato komise zřízena nebyla. Nebylo vykonáno nic, aby se v naší státní správě - uplatnila racionalisace. Nanejvýše jsme jednali o nějakém formátu úředního papíru - to připouštím - ale ne o tom, abychom pokud lze s nejmenším nákladem osobním a s nejmenším počtem osob docílili pokud lze největšího správního efektu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Měl jsem, slavná sněmovno, příležitost předloni, když jsem mluvil ke státnímu rozpočtu, poukázati na řadu nedostatků v patentním úřadě. Od té doby uplynulo 1 1/2 roku. Zdůrazňuji a vytýkám, že za celou tuto dobu nedostalo se mi předem od pana ministra obchodu odpovědi na to, co jsem zde vytýkal a dokládal a že se také nic nestalo, co by tyto poměry zlepšilo. A proto ukáži na některá fakta.

Zjistil jsem si, jak tento úřad systematicky pracuje, aby jeho činnost upadala, aby byla stále těžší a nemožnější. R. 1920 měl tento úřad nevyřízených aktů 5.325, r. 1921 6.116, r. 1926 již 13.982, r. 1927 15.988, r. 1928 17.823, r. 1930 již 23.604 a v minulém roce dostoupil počet nevyřízených aktů 24.317 kusů. A proč to všechno? Poněvadž celé působení patentního úřadu vede k tomu, aby bylo odváděno od svého prapůvodního určení: zkoumání patentů a dávání příslušných osvědčení, že jde o předmět, který má mimořádné vlastnosti, mimořádný způsob výroby a který zasluhuje tedy patentní ochrany. Podniká všechno, aby příchod k tomu konečnému působení, k vydání toho patentního aktu, byl co nejtěžší.

Vytýkal jsem to již před půldruhým rokem, že je naprosto zbytečné, aby náš patentní úřad požadoval prioritní doklady k žádostem o patent, poněvadž všechny státy již tuto anomalii odstranily, posledně ji odstranilo i Německo. Ale poněvadž my máme v patentním úřadě samostatné oddělení 7 právníků, kteří mají svůj vlastní status, a poněvadž tito právníci z toho důvodu, že byla odňata patentnímu úřadu ochrana známek a byla převedena do ministerstva obchodu, by neměli svého zaměstnání, musí se práce takto komplikovati a veřejná správa zdražovati. Mohl bych uvésti řady dokladů, jak kombinovaně nemožně se v patentním úřadě úřaduje, ale nechci zdržovati slavnou sněmovnu těmito detaily. Jsou však zde k disposici.

Mluvil jsem v rozpočtovém výboru také o subvencích. Byla mně položena otázka, kde jsou tyto subvence. Dal jsem si z rozpočtu na minulý správní rok vypsati všechny položky, které buď přímo jsou označeny jako subvence, nebo mají aspoň tvářnost toho, že se za tím může skrývati, co tvoří podstatu označení subvence. A zjistil jsem - jsou zde uvedena jednotlivá ministerstva - že to byla velmi slušná částka - 142,680.600 Kč. Uznávám, že je tam jistě řada položek na účely, které se jeví býti nezbytností, ale jisto je také, že tam bude mnoho desítek milionů, které by mohly býti ušetřeny. Když je zle, je třeba se uskrovniti (Výkřiky poslanců živn.-obchodnické strany středostavovské.) a je nespravedlivé, aby ten, kdo požívá - třebas by to bylo pro povznesení jeho podniku účelno - subvence, této subvence požíval ve zlých dobách dále, když musí ten, kdo subvence nepožívá, zaplatiti na daních a dávkách stále vyšší a vyšší částku, mají-li tyto subvence při rostoucích státních potřebách býti udrženy a vyplaceny. (Výkřiky.) Vážení pánové, z toho je patrno, že i tu máme další položku, která by mohla býti šetřena. (Výkřiky.)

Pan ministr financí v rozpočtovém výboru ve svém krátkém proslovu se zmínil také o rozpočtu. (Posl. Ostrý: Jak dlouho trval ten proslov?) Proslov trval maximálně 10 minut. Pan ministr financí se ve svém proslovu zmínil také o zvýšení cen tabákových výrobků jako o jednom z prostředků, které mají státu opatřiti větší příjmy. Mám zde výkaz tržby tabákové režie za měsíc březen 1932. Tam je konstatováno, že pokles tržby činil 9 mil. za 1 měsíc. Při tom musíte vzíti v úvahu, že mnoho a mnoho kuřáků v předpokladu, že kuřivo bude dražší, nadělalo si větší zásoby a že již z toho titulu se příjmy tabákové režie zvýšily. Naproti tomu však klesly, poněvadž mnoho lidí, kteří kouřili dražší výrobky, se rozhodlo kouřiti výrobky lacinější, nebo vůbec se vzdalo kouření, nebo omezilo počet doutníků nebo cigaret, které zkonsumují. Na tom je nejlépe viděti, jak zdražení nevede k žádoucímu výsledku, který se očekával.

Pan ministr financí řekl, že by bylo nesprávno, kdybychom již teď chtěli hodnotiti toto zdražení, že větší výnos se objeví v budoucnosti, až si lidé zvyknou. Tedy "až si lidé zvyknou"! Přirozeně my všichni jsme vedeni k tomu, abychom snad žili pohodlněji. Je málo lidí takové povahy, kteří si dovedou železnou vůlí všechno odříci. Ten, kdo kouří rád dobré doutníky nebo cigarety, postupem doby místo těch lacinějších, které začal po zdražení kuřiva kouřiti a které mu nechutnají, si koupí lepší. Ale když se to musí někde projeviti, máme-li tendenci klesající v příjmu, musí se ubrat, oč se vydá víc, a pak bude to znamenati určité minus na životní úrovni v nějaké formě odběru.

Této příležitosti používám k jednomu dotazu. Naše strana nemá zájmu, kdo je generálním ředitelem tabákové režie. Nám je to jedno, poněvadž úředníky neorganisujeme. Zmiňuji-li se o tom, činím tak proto, že pan ministr financí v rozpočtovém výboru o tom mluvil a že v celé řadě listů bylo zdůrazněno, jak záslužným úředníkem je pan generální ředitel tabákové režie dr Pospíšil. Nyní v socialistických, zejména v soc.-demokratických listech je vyslovováno podivení, proč je tento pán dáván do pense, když jeho služební doba ještě neuplynula. A musím skutečně nad tím vysloviti zde podiv. Vždyť asi před 3 nebo 4 dny byla vydána statistika, která ukázala, jak za vedení p. gen. ředitele dr Pospíšila se tabákové režii dobře dařilo, jak její výtěžek byl stále větší a jak tato částka, kterou odváděla státním financím, byla vyšší a vyšší. A teď najednou bezdůvodně tento ředitel je dán do pense. Soudím, když státní úředník je předčasně pensionován, že se musil ve svém úřadě dopustiti nějakých nesprávností, a dopustil-li se jich, je potřebí proti němu zavésti disciplinární řízení a tyto nesprávnosti vyšetřiti. Když je učiněn z kruhů zákonodárných dotaz, je také potřebí výsledek tohoto disciplinárního řízení zákonodárnému sboru říci. Tento dotaz já zde činím.

My jsme, slavná sněmovno, předložili také návrh zákona, který označujeme krátce jako návrh na vyrovnání státu s poplatníky. Fakt je, že ve státních pohledávkách se uvádí 1 1/2 miliardy nedoplatků na dani obratové a 3 1/2 miliardy nedoplatků na ostatních daních. Táži se: je těchto 5 miliard skutečně majetkem, na který by předem státní finanční správa mohla činiti nárok, a je majetkem nebo pohledávkou, která se skutečně dá realisovati? Když si na tyto dvě otázky dávám odpověď, musím říci tolik: podstatná část z těchto miliard není ještě definitivně přiznána státu, poněvadž rekursy ještě nebyly vyřízeny, a tedy tyto pohledávky nejsou ještě definitivně uznány za nárok státní. Ale kromě toho je mnoho a mnoho set milionů - a mohu to zase označiti za miliardu pohledávek - které jsou de facto dubiosními, které vůbec nemohou býti vydobyty anebo kdyby byly vydobyty, znamenalo by to zároveň zkázu toho, kdo je zde státním dlužníkem.

Podívejme se: ten, kdo chce dobře hospodařiti a potřebuje peněz a je si vědom, že jeho aktiva nejsou aktivy na 100 %, se jistě pokouší, aby z těch aktiv, potřebuje-li peníze, pro sebe něco vyzískal. Proč státní finanční správa se brání jednání o našem návrhu? Není zde přece protidůvodu. Jsme přesvědčeni, kdyby třeba po patřičné modifikaci se stal tento návrh skutkem, že by pak nejenom opatření o obratové dani, nýbrž i ostatní opatření, která budou následovati, se objevila zbytečností, poněvadž by stát zde vyzískal zcela určitě miliardu, 1 1/2 a možná i 2 miliardy.

V rozpočtovém výboru jsem uváděl příklady, jak dobrá firma, která státu teď v důsledku obtížných hospodářských poměrů dluží cca 1/2 milionu Kč, je ochotna ihned složiti těchto 500.000 Kč, když bude upuštěno od sporu o úroky, které dělají asi 120 tisíc Kč. Stát dosud nechce nabídku této firmy akceptovat a tahá se s ní o 120 tisíc Kč úroků. Bude-li to ještě trvat 1/2 roku nebo rok, nedostane stát ani oněch 500.000 Kč, ani 120.000 Kč úroků. Jestliže to je správná politika, když to je správné hospodářské jednání, pak bych nerozuměl vůbec tomu, co je hospodářství.

To je tedy další, a myslím, nejdůležitější pramen státních příjmů. Ale neváhám docela otevřeně prohlásiti, že výtky, které činím k obratové dani, jsou takového rázu, že ani sebehlubší a delší obhajoba této daně nemůže před soudnou veřejností dojíti sluchu (Výkřiky posl. Jiráčka.), ale pro veřejnost by jistě bylo přijatelné, kdyby se na př. mluvilo o tom, že by vyšší výnos z činnosti nebo z majetku mohl býti na krátkou dobu více zdaněn. To je věc, o které by se dalo jednat. Je sice nepopulární, nesnadná, ale byla by daleko spravedlivější.

Nejspravedlivější by však byl návrh posl. Kasíka z r. 1921, který předložil posl. sněmovně tuto resoluci: Žádá se, aby daně spotřební byly upraveny tak, že by postihly všechny poplatníky proporcionelně stejně. Nespravedlivým však je, že postihuje stejnou měrou - mluví o obratové dani - hospodářsky silného jako slabého jedince s příjmem 10.000 Kč jako se stotisícovým. Toto zřejmě nerovné zdanění nutno vyrovnati dalším vyrovnávajícím zatížením daně z vyšší spotřeby. Kdo má příjem nad určitou hranici, která je slušným uhájením občanského života, kdo svým vystupováním, zařízením, nároky na život ukazuje, že žije daleko lépe, než je potřebí, aby žil slušný člověk, ten by měl býti postižen daní z vyšší spotřeby. To je, prosím, také jedna cesta, jak by si stát mohl dopomoci k vyšším příjmům, a proto přimlouvám se za návrh soc. demokratického poslance.

Slavná sněmovno! Mám ještě některé poznámky, o nichž se musím zde zmíniti. Jde mně, jak jsem již na začátku řekl, také o to, jaké stanovisko zaujímá naše finanční správa k otázce oživení našeho zahraničního obchodu, zda skutečně podnikáme vše, abychom umožnili vývoz do zahraničí, či zda konáme opatření, která tento vývoz brzdí. Je to celý obsáhlý problém a není možno, poněvadž již hodinu mluvím, abych do detailu se tímto problémem zabýval. Ale interesuje mne opatření, které bylo učiněno v poslední době - tedy nejnovější - když již situace se objevovala jako velice zlou.

Zastavili jsme proplácení pohledávek do Jugoslavie, uzavřeli jsme všechna jugoslávská konta u nás, chtějíce tím docíliti, abychom naše zamrzlé pohledávky v Jugoslavii učinili našim lidem dobytelnými. Tedy v teorii opatření jistě naprosto správné, ale jak to vypadá v praksi? Ten z Národní banky, kdo toto opatření činil, přehlédl jednu skutečnost, že totiž Jihoslované mají u nás na pohledávkách asi 20 mil. Kč, kdežto náš průmysl, náš velkoobchod má v Jugoslavii pohledávek za 800 mil. Kč. Tedy my pro fiktivní předpoklad, že donucením Jihoslovanů, aby nám platili, dopomůžeme si k 20 mil. Kč, jsme způsobili, že nám zamrzlo v Jugoslavii 800 mil. Kč. To je jedno z opatření, které je ukázkou, jak prozíravě se u nás dělají opatření státně-finanční.

Řekne se, že tato věc se dá spraviti tím, že by se obě banky, naše Národní banka a jihoslovanská, dohodly o mezistátním clearingu. Víme velmi dobře, že mezistátní clearing je opatření velmi těžkopádné. Tak je to prozatím ponecháno na pospas osobnímu jednání interesentů. A poněvadž našich pohledávek v Jugoslavii je za 800 mil. a Jihoslované u nás mají pohledávek na 20 mil., byla způsobena situace, že na našem trhu se najednou začalo objevovat ohromné množství dinarů, kteréžto množství mělo za následek velký pokles dinaru a znehodnocení našich pohledávek v Jugoslavii o nějakých 20 %, ačkoliv skutečnost na bursách je docela jiná. Zde máme právě 20. dubna zjištěno, že parita na Prahu v New Yorku, pokud jde o dinar, je 60.25, parita na Bělehrad 50.96, přes to však na trhu dinar klesl o 20 %. Tuto věc podceňovati nelze, poněvadž náš obchod s Jugoslavií byl r. 1930 aktivní 1097 mil. a ještě v minulém roce byl aktivní částkou 447 mil.

Ještě bych rád upozornil na jednu okolnost. (Místopředseda Roudnický zvoní.) Hned budu hotov. Blíží se konec měsíce dubna. S jarem otevírá se stavební sezona. My jsme v této slavné sněmovně doposud neslyšeli nic určitého, jak zejména ministerstvo soc. péče míní řešiti otázku ochrany bytové a otázku podpory stavebního ruchu. Je pravda, že byla vypracována ministrem soc. péče osnova definitivní, která má vyřešiti tyto dvě otázky, ale s těmito dvěma otázkami byla spojována řada postulátů politického charakteru, zejména postulát, aby různými opatřeními petrifikován byl vliv určitých politických směrů na bytovou politiku našich obcí.

Tímto návrhem vypracovaným p. ministrem soc. péče měla také našim obcím býti uložena řada nových povinností, která by byla vyžadovala rozmnožení personálu a zvýšení vydání obecních, a to v době hospodářské krise a nutnosti šetření. Na tomto případě je nejlépe vidět, jak politické ohledy, politické požadavky předcházejí požadavkům hospodářským i v dobách, kdy hospodářská situace je tristní a přímo řve, aby se stala nějaká náprava.

Nedovedu pochopiti, jak je možno v takovéto době jenom pro politickou prestiž odkládati řešení takové otázky, jako je stavební ruch. Laik, malé dítě, které se kolem sebe dívá a vidí, kolik lidí pracuje na výstavbě velikých domů, kolik živností, kolik řemesel, dělníků, nádeníků a vůbec pracovníků nejrůznějších oborů lidské práce je při tom zaměstnáno, by si musilo položiti otázku, jak je možné, že u nás, když již jsme v takové situaci, že se musíme zabývat otázkou veřejné péče o stavební ruch, tato otázka v měsíci dubnu, kdy se jinak začíná u nás stavěti, vůbec nebyla ještě ani ventilována před širším forem sněmovny tak, aby si mohlo toto forum a zainteresovaná veřejnost učiniti aspoň představu, jak v budoucnosti tato věc bude vypadat a podle toho se také ve své činnosti zaříditi.

Já tedy reklamuji s této tribuny, aby už konečně bylo něco v této věci učiněno. Kolik peněz se vydalo na tisk osnovy, kterou vypracoval p. ministr dr Czech, kolik tisíc tato osnova stála, kolik set a tisíc lidí zabývalo se potajmu studiem této osnovy a teď tato osnova byla odstraněna, poněvadž p. ministr pravděpodobně nemohl prosaditi v "sedmičce", nebo kdo se tím teď zabýval, požadavky politického rázu, a byla zvolena zvláštní komise ministerská, která má vypracovat nový návrh. Všechna dřívější práce, která byla na řešení otázky vynaložena, je zbytečná, práce začne znovu, a neví se, co vypracuje ministerská komise. Je to věc, která zasluhuje nejostřejšího odsouzení.

V rozpočtovém výboru jsem se dožadoval, aby některý z pánů buďto p. min. předseda nebo p. ministr financí učinili prohlášení o investičním plánu našeho státu. Když do něčeho ukládáme peníze, chceme vědět, k čemu jsou určeny. Nedostalo se mi však na tento můj jistě oprávněný a loyální požadavek vůbec odpovědi. A při tom jsem musil minulého týdne napsati, do jakých rukou se vydávají sta a tisíce pracovníků na Českomoravské vysočině prostě proto, poněvadž státní veřejná správa finanční a technická nekoná do všech důsledků svoji povinnost. Když jsem v posledních týdnech jezdil po Českomoravské vysočině, viděl jsem tam silnice v takovém stavu, že je to hanba pro kulturní stát, Československou republiku. Byl jsem za svého života hodně daleko ve světě, na př. v Polsku, kde jistě silnice nejsou z nejlepších, ale tyto silnice jsou skvělými drahami proti tomu, co je na Českomoravské vysočině. V oblasti skutečské máme nejlepší dlažební kámen, ale kdybyste si vykoukali oči, nenajdete v okolí Skutče silnici, která by byla dlážděna tímto skutečským kamenem. Tam hladoví tisíce lidí, poněvadž v důsledku Baťovy politiky tisíce a tisíce obuvníků bylo připraveno o podstatu své existence. A prosím, neděje se nic, aby se těmto lidem dostalo práce - dává se přednost podporám v nezaměstnanosti. Při tom je nutno říci, že se tu vytýkala řada nesprávností, zejména pokud se týče poukázek, vydávaných ministerstvem soc. péče. Poukazuji na výstražný případ, který se tam stal. Příslušníci občanských vrstev v zoufalství, vidouce, že se jich nikdo neujímá, volili komunisticky. (Místopředseda Roudnický zvoní.) Úkolem státní správy je, aby tam, kde může, pomohla - a ona může pomoci, poněvadž silnice tam může stavěti a může si na ně vydlužiti a není tedy třeba, aby opomíjením těchto povinností vháněla občany do náručí komunistů.

Musím, slavná sněmovno, skončiti. Končím tím, že pro řadu faktů, jež jsem uvedl, a zejména pro to, že se žádá, aby vládní osnova platila do r. 1935, a že se tedy naprosto nepřihlíží k tomu, že poměry se mohou rázem změniti, poněvadž jde dále o otázku světové důvěry, a dále pro to, že se parlamentu dlouhodobým zákonem daňovým vyráží z rukou jediná zbraň, kterou má, aby zlepšil tyto věci daňové, nemůžeme my hlasovati pro předloženou osnovu, nýbrž proti ní. Ale neváháme zde prohlásiti, že tato osnova, bude-li přijata, bude velkým hříchem na nejširší obci konsumentské v tomto státě, bude smrtelným hříchem na střední a malé výrobě, na středním a malém obchodě a bude také velkým hříchem na hospodářském životě celého tohoto státu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Jabloniczky. Žádám, aby se ujal slova.

Posl. dr Jabloniczky [německy]: Velectění přítomní! Za stav financí státu jest odpovědná politická většina i s vládou z ní vycházející. Tázal se již někdo, jak se to stalo, že finanční situace státu jest tak neobyčejně špatná? Odůvodnil již někdo z řad většiny tento stav? Nestalo se to, poněvadž každý ví, že to jedině zavinila nemožná, všeobecná politika většiny a její hospodářská politika, která prostě nesnese kritiky. Můžeme to nazvati takřka již politickou tupostí voličů, že masy si dají líbiti tuto hru, když přece výsledek této špatné politiky musí na konec zaplatiti z beztoho již takřka prázdných svých kapes samy a že se dají i nadále strhovati do bídy. Jestliže se však státní finance dostaly do nepořádku, ať již z číkoliv viny, smí se jejich sanace prováděti zvýšením daní jen tehdy, je-li soukromé hospodářství jinak zdravé a v pořádku. Kdo však může tvrditi, že soukromé hospodářství jest dnes ještě na tolik způsobilé, aby sneslo zvýšení daní a zvláště zvýšení daně z obratu o 50 % nebo 100 %?

Daň z obratu byla usnesena před 10 lety jako prozatímní opatření a přechodně, na dvě léta. Tehdejší vláda svou vlastní většinu vědomě podvedla, poněvadž se ve vládních kruzích za kulisami docela otevřeně mluvilo o tom, že zdůrazňování prozatímního rázu této daně není nic jiného, než příslovečné mazání medu kolem úst. A tak se to také stalo, neboť později bylo také docela otevřeně přiznáno, že státní finance bez daně z obratu nelze vůbec udržeti v rovnováze. Daň z obratu zamořuje tedy již po 10 let hospodářský život, jest to nejvíce nenáviděný způsob zdanění, poněvadž stravuje morek hospodářského života.

A nyní tuto lichvu ještě zvyšujete. Bezbrannému poplatníkovi odnímáte železnou zásobu, ačkoliv dnes nikdo neví, zda jsme již překonali nejhlubší stav hospodářské krise, tedy bídy. Všechny známky a znamení svědčí o tom, že jsme ještě nedosáhli posledního stupně hospodářské bídy. Banky nezaznamenávají již své kursy, poněvadž již nejsou s to, aby skoupily akcie hozené na trh, Národní banka zostřuje devisové předpisy takřka den ze dne, výroba zboží neustále klesá, nezaměstnanost jest stále ještě neobyčejně vysoká, schodek státních příjmů vzrůstá právě tak jako u státních podniků, vývoz klesá, obchodní bilance byla pasivní již celou první čtvrtinu roku 1932, z čehož lze vyvoditi jen jediný důsledek, že pokračuje klesání do ještě větší bídy. Rozvrácené státní finance není možno uvésti do pořádku zvyšováním daní, poněvadž zvýšení daní, dokud se hospodářství nedostane do lepšího stavu, znamená úspěch pouze na papíře. Zvýšení cen tabáku nebylo přece také nic jiného než zvýšení daně a dnes se již dávno ví, že zvýšení bylo ranou do vody. Tak tomu také bude s daní z obratu.

Státní finance lze za dnešních poměrů sanovati jen neúprosnou šetrností a snížením výdajů zbytečných a nerozumných nebo výdajů prestižních. Každý, kdo jen poněkud zná hospodářský život, věděl již roku 1929, že hospodářská krise jest na pochodu mílovými kroky. Česká většina ve svém hospodářském zaslepení zvýšila platy úředníků, dala souhlas k neplodným investicím ministerstva národní obrany a své hospodářské nevědomosti nasadila korunu tím, že lehkomyslně vyprovokovala hospodářskou válku s Maďarskem. Z těchto vývodů vyplývá logický závěr, že se před jakýmkoliv zvýšením daní má nejprve provésti snížení úřednických platů, zvláště nejvyšších kategorií, že nesmyslná vojenská břemena nemají oprávnění a mají tedy býti snížena a že se musí přestati se skřípěním zubů proti sousedům, abychom s nimi mohli dospěti ke spořádaným hospodářským poměrům. Tedy odvrat od dosavadních šovinistických nerozumností, zahájení hospodářské politiky vyvěrající pouze z hospodářských úvah a respektování existenčních podmínek hospodářských individuí.

Československá politická většina, jak až dosud byla vždy složena, jest spíše příslovečným četníkem na Slovensku, který nezaslouženě vyhrál hlavní výhru, hazardoval s ní a nepozoroval, že tím musí zajíti. Tento úsudek projevil se také nedávno docela jasně a zřetelně neobyčejně ostudnými zjevy, které provázely francouzskou 800 milionovou půjčku. Ale úplně směšné jest již chování ministra národní obrany, který nyní dal souhlas ke zkrácení presenční služby. Tento ministr staví se již po léta proti zkrácení činné služby, dokud nebude míti dostatečný počet délesloužících poddůstojníků, což, jak prohlásil, bude ještě velmi dlouho trvati. A náhle bylo zkrácení činné služební doby uskutečněno za téhož ministra, ačkoliv ještě nemá žádaného počtu délesloužících poddůstojníků, který stanovil jako první podmínku pro snížení služební doby. Člověk se musí přímo chytati za hlavu. Buď jest pravda, že délesloužící poddůstojníci musí tu býti, než jest možno zkrátiti činnou službu, nebo je to nesmysl, a tu tento ministr projevil takový stupeň své nezpůsobilosti, že jen v této zemi nekonečných nemožností jest možno, že tento ministr může setrvati ve svém úřadě.

Celkem vzato stát může své finance sanovati cestou, kterou jsme zde vytyčili, radikální úsporností, a bylo by také povinností většiny, aby se nejprve dala touto cestou, než zavede nové daně nebo platné daně zvýší. Ovšem povinností většiny jest, aby učinila všechna opatření, aby se hospodářské ústrojí zachovalo v chodu, což předpokládá také novou orientaci ve všeobecné politice. Francouzská orientace a trvání na nezměnitelnosti mírových smluv přivedlo republiku právě tak na žebrotu, jako se to stalo již dříve státům poraženým. Dnes jest již v Americe communis opinio, že bez revise mírových smluv a bez odzbrojení Evropy nelze počítati se škrtnutím válečných dluhů v Americe. Francouzská these o odzbrojení a mírových smlouvách, která jest již dnes úplně isolovaná, nedá se již držeti. Kdo od ní uteče naposled, musí zaplatiti za svou krátkozrakost nejvíce. Povinností vůdců státu jest zbaviti státní občany včas následků politiky, kterou nechce nikdo mimo Francii. Takovýto krok regeneruje pak státní finance a hospodářství více než tíživá francouzská půjčka, která za dnešních poměrů není nic jiného než morfiová injekce k dočasnému zmírnění sotva snesitelných hospodářských útrap.

Bude-li zajištěna důkladná regenerace v hospodářství, pak bude také možno snésti zvýšení daní. Dnes lze snésti jen snížení daní. Zvýšení každé daně, zvláště však daně z obratu, podkopá kupní sílu veškerého obyvatelstva, jest tedy nejen protikapitalistické, nýbrž jest i nesociální a jeho následky uškodí také státu samému. Jestliže tak důležité důvody, jako důvody, které jsem právě uvedl, mluví proti každému zvýšení daní, bylo by také hloupé, ztráceti byť i jen slovo o tom, zda by zvýšení nedosáhlo svého zamýšleného účelu nižším procentem zvýšení. Ti, kdo budou hlasovati pro zvýšení daně z obratu, prokazují svým voličům právě tak jako státu, špatnou službu, neboť pomáhají rozšiřovati bezzájmové stanovisko státního občana, kdežto právě dnes měla by býti zesílena ochota ke státu. Poněvadž tato novela zákona jest v rozporu i s mravními hledisky, jménem své strany odmítám hlasovati pro návrh. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Slovo k odpovědi na dotaz posl. Štětky podle §u 70 jedn. řádu vyžádal si pan předseda výboru soc.-politického, posl. dr Winter. Dávám mu slovo.

Posl. dr Winter: Dne 30. března t. r. oznámil jsem ve schůzi posl. sněmovny k dotazu p. posl. Štětky, že jsem nedal návrh tisk 1417 na pořad schůze soc.-politického výboru, protože výbor ve schůzi dne 10. prosince 1931 zamítl požadavek, aby se tak stalo.

Pan posl. Štětka v dotaze na předsedu soc. politického výboru upozorňuje, že výbor zamítl tenkráte pouze požadavek, aby návrh ten byl dán na pořad příští schůze výboru, a táže se, zda-li dám návrh na pořad nejbližší schůze, která by byla svolána do týdne.

Sděluji, že v následujících schůzích soc. politického výboru nebylo navrženo, aby tisk 1417 byl dán na pořad příští schůze. Předložím požadavek ten nejbližší schůzi výboru.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Vetterovou-Bečvářovou za posl. inž. dr Touška.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Pozdílka za posl. Honzla.

Předsednictvo se usneslo vyloučiti podle §u 9, lit. m) jedn. řádu ze zprávy těsnopisecké o dnešní schůzi projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Dvořáka.

Místopředseda Roudnický navrhl podle usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala v pátek dne 22. dubna 1932 o 1/2 10. hodině dopolední s

Nevyřízené odstavce pořadu 177. schůze.

Tento návrh byl přijat a schůze skončena v 8 hod. 45 min. večer.