Chceme se spokojiti touto všeobecnou kritikou finančního vedení státu. Zvláště chceme dnes vyložiti účinky finanční politiky na běh správy a na existence venku v podrobnostech a podle tohoto výkladu oznámiti naše mínění, jak by se daly zlepšiti poměry, naše přání a požadavky. Proto jsme přišli zvenčí sem, abychom vylíčili situaci tak, jak jest, nepřibarvenou a nepozorovanou růžovými brýlemi. Proto jsme zde, abychom tlumočili starosti milionů lidí, které jsou našimi starostmi, a abychom se pokusili vyložiti odpovědným vůdcům státu jejich povinnosti, aby totiž skutečně pomohli. Skoro se zdá, že páni z vlády, kteří se zřídka dostanou mimo Prahu, dostávají se mezi lid vůbec jen o svátcích, a to tak, že ve skutečnosti nic nepozorují, že si vůbec neutvoří obraz, jak hrozná bída a nouze zavládla následkem finanční a hospodářské politiky státu.

Strašná situace poplatníka byla zhoršena jistými administrativními omeškáními, která ovšem povstala jako následek toho, že správa měla příliš mnoho práce k vyřizování. Největším administrativním omeškáním jest, že nebyly včas předpisovány daně, opominutí, které dnes stále ještě působí. Jest zbytečné hádati se o to, kdo více zavinil zmatek, způsobený opominutím včasného předpisování daní. Jest lhostejné, připíšeme-li vinu finančnímu vedení, které orgiasticky diktovalo jedno opatření za druhým, nebo správě, která, jelikož nemohla všechno vyříditi za chvíli, nevyřídila všechnu práci, nebo samému poplatníkovi. Finanční správa se vymlouvá podle svého způsobu, poněvadž míní, že i pro případ, že daně nebyly definitívně vyměřeny a předepsány, poplatník měl věděti, že musí platiti. Dokazovala to, stále se dovolávajíc ustanovení zákona, kde se praví: "Dokud daně nejsou předepsány, jest poplatník povinen je platiti podle posledního daňového předpisu." Podle mínění finanční správy nesmělo se zastaviti placení daní, ani když nebyly předepsány. Kdyby se bylo takto jednalo, bylo by bývalo s poplatníkem lépe. Tak dovozuje, opakuji to, berní správa spolu s nejvyšší finanční správou.

Ale proti tomu musíme přece namítnouti, že poplatníkova existence není ničím, co zůstává v klidu. Žije a může také zemříti. Jest nesmysl chtíti vynutiti její trvání podle nějaké formulky. Nelze se domnívati, že všechny obchody, se zřetelem ke zvláštnímu případu našich opožděných předpisů, zůstaly na výši posledního berního roku. Mnoho z nich co nejhůře ztroskotalo. Žádati od nich, aby i ve špatných letech platily jako v dobrých, nelze právě proto, poněvadž není peněz k takovým dávkám. A pak: nikdo neplatí, když určitě neví, co má platiti. Obchodník má již jednou takovou povahu a ta se nesmí vykládati přímo jako daňová nemorálnost. Zkrátka, nedostatek včasných předpisů za léta od r. 1919, pak to, že tyto předpisy potom došly najednou, stupňovalo pro poplatníky krisi až ke katastrofě. I z úředního místa odhadují se dlužné daně, které nebyly zaplaceny pro opožděné předpisy, na 4 miliardy Kč. Nechybíme, budeme-li se domnívati, že tyto nedoplatky jsou ještě 1 1/2krát vyšší než úřední odhady. Víme ze spolehlivého pramene, že jen na Slovensku dosahují nedoplatky několik miliard, že pochybné nedoplatky tamtéž činí již miliardy.

Jedním z našich zásadních požadavků při likvidaci těchto nedoplatků státního a hospodářského vedení jest, aby byla všeobecně vyřízena otázka těchto daňových nedoplatků. V poslední době se častěji vynořil problém všeobecného vyřízení tohoto nešvaru. Finanční správa se proti problému všeobecného vyřízení daňových nedoplatků postavila tak dalece, že se domnívá, že v tomto případě nelze paušalovati a že by při paušalování jistě poplatník, který byl v minulosti poněkud zdlouhavý nebo špatný, musil a mohl míti lepší úspěch. Ale přece nezbývá nic jiného než tato úprava, aby se všeobecným vyřízením daňových nedoplatků jednou ulevilo a aby se i dále poskytovala možnost vybudovati státní finanční hospodářství novými metodami, lepšími než v minulosti. Po léta jsme častěji musili mluviti o této věci a i dnes zase zdůrazňujeme nutnost takové úpravy, poněvadž vidíme podnět k tomu v tom, že se zatím věci dále zkomplikovaly.

Tak se ve skutečnosti mají poměry venku. Co kdysi bylo dobře pozorovanou výjimkou, stalo se pravidlem: "Poplatník jest veskrze daňovým dlužníkem." Veřejné pranýřování daňového dlužníka stalo se prostředkem ke kritisování samého státu, který své požadavky tak přepíná, že jich naprosto nelze splniti. Mluvil jsem již o tom, že se proti těmto metodám státu nejdříve zahájila oposice, že však pomalu jako marná přestala působiti, že všude lze pozorovati hluboké zoufalství, které dnes zachvacuje existence, pokud se ještě udržely. Jest nutno, abychom dospěli k této revisi, abychom se dostali k tomu, že cizinci a kritičtí domácí lidé budou státní správu posuzovati tak, že to odpovědní nositelé státního vedení snesou. Dnes jednak cizina nesoudí uspokojivě o způsobech vedení hospodářství v dřívějších letech, jednak ani domácí lidé nemají důvěru v toto vedení financí a hospodářství. Jak neobyčejně těžce jest poškozena důvěra ciziny v hospodářské a finanční vedení státu, ukázalo se právě v poslední době, když státu šlo o to, aby si opatřil zahraniční půjčku. Okolnosti, které provázely umístění zahraniční půjčky, za nichž zahraniční půjčka byla provedena, nejsou naprosto takové, aby vypadaly jako votum důvěry pro finanční a hospodářské vedení státu. Ale nelze také žádati, aby při tomto druhu finančního a hospodářského vedení státu domácí lidé získali důvěru k odpovědným mužům státní správy. Nevím, zdali by se státní finanční správě podařilo, aby, až vyloží vnitřní půjčku, byla tato půjčka upisována v té míře, jak se očekává. Nevím, smím-li to tvrditi, spíše se domnívám, že by nastal opak, než se stále ještě očekává při našem finančním a hospodářském vedení státu.

Jest nezbytně nutno, abychom dospěli k revisi metod finančního a hospodářského vedení státu, aby finanční a hospodářské vedení metodou bezohledné šetrnosti zlepšilo situaci, která se nyní vyvinula, aby i jinak očistně zasáhlo do poměrů, aby se takto příště mohlo se vší šetrností zacházeti se státními občany a nemusila se jim ukládati stále nová břemena, aby se takto získala možnost zmizelou důvěru ve vedení státu byť pomalu, přece jen obnoviti. Z těchto důvodů odmítáme vládou předložený návrh na zvýšení daně z obratu. Stejný podnět k zamítnutí tohoto návrhu nám dává zřetel na nouzi finančního a hospodářského vedení státu, ale zvláště strašné zhoršení hospodářské a sociální bídy, které by dále postihlo právě sociálně nejslabší obyvatele tohoto státu. V úvodu jsem poznamenal, že i podle úsudku prvního zpravodaje k dani z obratu ve státě, pana dr Karla Engliše, má tato daň tak rozličné následky, že drobného člověka postihuje poměrně více, že sociálně slabého člověka

postihuje krutěji než jiné. Pro tento zvláštní důvod musíme tento návrh zamítnouti a překaziti, aby se stal zákonem. Chceme v této sněmovně býti skutečně upřímnými a odpovědnými tlumočníky pracujících lidí. Dospěli-li jsme v této odpovědnosti dnes k tomuto úsudku a k tomuto našemu stanovisku, pak, vážení, nemůžeme nekonstatovati, že nedovedeme pochopiti, jak socialistické strany v této sněmovně při hlasování zvednou také ruku pro tento návrh. Musíme to také uvésti při své kritice událostí, které se staly při projednávání tohoto zákona. Ale neuvedeme to jen zde v této sněmovně, nýbrž použijeme příležitosti, abychom lidem venku, kteří se nás budou tázati, jak to jest s odpovědností za věci v tomto státě, oznámili, kdo nese skutečnou odpovědnost za to, že se věci takto vytvářily, a neopomineme říci pracujícím lidem, že za zhoršení jejich beztoho již velmi těžké sociální a hospodářské situace jsou také odpovědny i strany, které se vydávají za patentované mluvčí při hájení zájmů sociálně slabých lidí zde, jako někde venku. My jsme byli odpovědností donuceni ke svému stanovisku k tomuto vládnímu návrhu a odmítáme tento zákon, který musí nejtíže postihnouti sociálně slabé, a při hlasování se podle toho zachováme. Bude-li snad tento zákon přijat, máme připraveny návrhy k jednotlivým ustanovením návrhu zákona, stran kterých bychom si přáli, aby zákon opravily a aby byly sněmovnou přijaty. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Jelinkovi.

Posl. Jelinek [německy]: Slavná sněmovno! Nevím, zdali se již někdy stalo v Československém parlamentě, že se při poradách o nějakém návrhu nikdo z většiny neujal slova. Nikdo se nepřihlásil ke slovu pro návrh, a to jest nejlepší důkaz, že pánové zcela určitě jen s těžkým srdcem, proti svému citu pro odpovědnost hlasovali pro tento zákon ve výborech a pravděpodobně budou hlasovati i zde. (Posl. Eckert [německy]: Jsou příliš zbabělí!) Nemají odvahy projeviti své přesvědčení.

Slavná sněmovno! Když se vynořila první zpráva, že vláda hodlá zvýšiti daň z obratu, jistě nikdo nevěřil, že by byla pravdivá, nikdo nechtěl věřiti ve zvýšení ani tehdy, když šlo o 1/2%, a ani později, když šlo o 1%. A přece nám kdysi - vzpomínám si na projednávání v senátu - tehdejší ministr financí veřejně a řekl bych oficielně, prohlásil, že daň z obratu jest jen prozatímní opatření, které bude velmi brzy zrušeno. Ministerstvo financí přece jistě ví, jaká jest situace v hospodářství. Ministerstvo financí jistě jest přesvědčeno a ví, že skoro denně docházejí zprávy o nových konkursech, nových vyrovnáních a likvidacích, ministerstvo nejlépe zná neslýchaně vysokou číslici daňových nedoplatků, které jistě nebyly zaplaceny z lehkomyslnosti nebo troufalosti, nýbrž prostě proto, že lidé skutečně nemohou platiti daně. Když přes to ministerstvo financí, které jistě ví o všech těchto věcech, přes ohromný rozvrat, přes tuto strašnou krisi, kterou prožíváme a která se ještě více rozšíří, když přes to vláda a sněmovna povolí daň z obratu, musím to nazvati nehorázností, které zde dosud ještě nebylo a která bude míti velmi strašné následky. Všechny živnostenské a průmyslové sbory, které se tímto předmětem zabývaly, obchodní komory a ústředna obchodních komor rozhodně protestovaly proti zvýšení daně z obratu a prokázaly, že se tím zase podkopá vývoz; neboť náš průmysl jest, jak známo, odkázán na vývoz, jest již nyní předem zatížen 3 % a není tedy schopen soutěžiti s cizinou. Nastane znovu stagnace v průmyslových závodech. Způsobí to další nezaměstnanost; nezaměstnanost bude vzrůstati měrou přesahující všechna očekávání. Již dnes nemůžete platit podporu v nezaměstnanosti a také později, až věc bude ještě horší, dostanete se do větších nepříjemností a nesnází. (Výkřiky posl. Horpynky.) Ministerstvo financí musí věděti, že již dnes jest polovice podniků úplně zničena a že se druhá polovice podniků, ať velkých nebo malých, drží nad vodou jen uměle a s napětím všech sil. Jak dlouho to vydrží průmysl, obchod a živnosti, nemůže nikdo říci. Neboť kdo má platiti tuto zvýšenou daň z obratu? Kdo ji ještě může platiti? Vždyť není možné úbytek na daních, který zde skutečně jest, napravovati tím, že se politování hodnému zbytku našeho hospodářství uloží nové daně. To může učiniti jen fiskální optimismus, který má zavřené oči ke skutečnosti, který prostě dekretuje bez ohledu na poměry a neohlížeje se na budoucnost, a konečně také exekvuje. Zpravodaj poukázal na velký úbytek daní, který máme, a mínil, že musíme dojíti k tomuto zvýšení daně z obratu. Každý z nás ví, že úbytek na daních činí více než 600 mil. Kč, které v nejpříznivějším případě vynese zvýšení této daně. Jsou to tedy úplně liché vytáčky, kterých užil pan zpravodaj. Je-li tento postup vlády a finanční správy skutečně posledním závěrem moudrosti, pak dlužno litovati stát, ale ještě více obyvatelstvo, které vládní umění učinilo žebráky. Tento stát, který se za převratu považoval za nejbohatší provincii starého Rakouska, tato skupina zemí, která odevzdala novému státu miliardové jmění, tento stát jest dnes tak daleko, že hledá své blaho u nejchudších a nejmenších živnostníků ve zvýšení daně z obratu. Klesl tak dalece, že musí uzavříti půjčku za velmi tíživých podmínek francouzské vlády, která určila neslýchaně tíživé podmínky.

Bylo by velmi zajímavé, kdyby si někdo vytkl úkol sestaviti zbytečná vydání, která učinila vláda za 14 let. Ukázal by se peníz, který by úplně naplnil státní pokladny, a vláda by nemusila sahati k tak malicherným prostředkům, zatěžujícím obyvatelstvo. Jak se dnes věci mají, dostane vláda ovšem většinu pro tento zákon. Ale rád bych varoval zvláště pány z vládních stran, aby nehlasovali pro zvýšení daně z obratu, neboť i mnoho jejich straníků bude touto daní postiženo, a tito budou jim dělati velmi těžké výčitky dříve, než se domnívají. Mluvím však především jménem Němců. Češi to mají po této stránce snadnější. Přichází k neblahému oboru dodávek, o němž od té doby, co sedíme v parlamentě, mluvíme nepřetržitě a po každé. Míním totiž účast Němců na dodávkách, která není v žádném poměru k počtu obyvatelstva. To jest jedna z nejsmutnějších kapitol veřejné správy, a byl by nejvyšší čas, aby se konečně v tomto oboru stala náprava. Při jízdách z Brna do Prahy, které musím tak často konati na sněmovní schůze, vidím, jak továrny a podniky německých firem jsou buď úplně zastaveny nebo pracují ještě jen v omezených denních směnách. S druhé strany mohl jsem pozorovati, že podniky českých firem, které byly před lety ještě zcela malými závody, jsou dnes již vedeny jako velké podniky. To jest nejlepším důkazem, že tyto podniky dostávají velké státní dodávky, zatím co se s německými podniky zachází jako s Popelkou. Několikráte se již ukázalo na to, že by bylo zapotřebí konečně jednou zvětšiti hospodářský prostor. Na všech schůzích a konferencích, které se konají v Ženevě a jinde, ukazuje se na to, že území, která byla odevzdána jednotlivým nástupnickým státům k oživení jejich průmyslu, jsou příliš malá, než aby s nimi mohly vystačiti, než aby se tam mohl udržeti průmysl a živnosti schopné života.

Konečně bych poznamenal, že se nyní v Inšpruku koná jakýsi hospodářský sjezd, na němž se mluví i o této neobyčejně těžké věci. Tam si nyní zástupce Československa dovolil učiniti projev, že nelze pojmouti Německo do dunajského projektu, poněvadž by z toho vznikl jistý druh poddanství zúčastněných států vůči Německu. Považuji tato slova za neobyčejně nemístné rčení, neboť žádný člověk na světě by nevěřil, že by zdolaná, slabá, reparacemi a jinými břemeny utištěná Německá říše mohla míti takový vliv na průmysl jiných států, jakož i na jejich zemědělskou výrobu, že by tím tyto státy mohly utrpěti škody.

Oba řečníci, kteří mluvili přede mnou, promluvili tolik o podrobnostech zákona, že nepovažuji za nutno zdržovati slavnou sněmovnu ještě detaily. Na konec jen prohlašuji, že budeme hlasovati proti zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Dvořák. Uděluji mu slovo.

Posl. Dvořák: Již pořad dnešní schůze dostatečně charakterisuje činnost československé vlády a její většiny jako nástroje finančního kapitálu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zbídačující plán, který provádí buržoasie na pracujícím lidu Československa, rozšiřujete o další článek v řetěze bídy a hladu. Po útocích na železničáře a zvyšování nepřímých daní, jako zdražení zápalek a různých životních produktů, které chystáte, přicházíte se zvýšením daně obratové, které znamená pro pracující lid další zostření hladu a snížení existenční úrovně. Pronikavý útok na široké vrstvy pracujícího lidu zaznamenává vláda se 7 socialistickými ministry každým zákonem, který za poslední dva roky byl vytvořen. Vedle těchto zločinných útoků na pracující lid v tomto státě je to intensivní účast na přípravě nové imperialistické války proti Sovětskému svazu. O účasti Československa na válce proti Sovětskému svazu promluvím v druhé části své řeči.

Všechny tyto útoky na pracující lid a přípravy nové války probíhají však dnes za úplně změněné politické situace, která znamená změnu v poměru třídních sil. Zatím co v prvních letech hospodářské krise děla se ofensiva kapitálu bez vydatného odporu pracujících mas, rostou v poslední době elementy masového odporu. Je to především hnutí nezaměstnaných a živelný odpor pracujících mas na Podkarpatské Rusi. Při těchto bojích dělnické třídy byly slabinou závody, které jen v menších dílčích bojích reagovaly na ofensivu buržoasie.

Severočeská stávka uhlokopů znamená však rozhodný přelom, jehož význam spočívá v tom, že se otevírá etapa širokých sociálních zápasů dělnické třídy proti útočícímu kapitálu. V prvních dobách krise dařilo se buržoasii a reformistickým vůdcům brzditi rozmach masového odporu pracující třídy falešnými argumenty. Vykládali především dělníkům, že nelze v době krise vésti boj (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní), že nelze bojovati proti propouštění, že není možno vytvořiti jednotu dělnické třídy, že nezaměstnaní vpadnou bojujícím dělníkům vzad. To byly argumenty sociálfašistických vůdců, aby znemožnili obranu pracujících lidí. Boje horníků na severu a v ostatních revírech rozbily tuto argumentaci na padrť.

Jaká však poučení plynou z hornických bojů? Skončil se boj na Ostravsku, zardousen zradou reformistických vůdců, [Další slova byla usnesením předsednictva posl.-sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 41 této těsnopisecké zprávy.] dříve nežli se mohl v celé šíři rozvinouti v celém ostravsko-karvinském revíru, skončil, když již před tím ze stejných důvodů byli nuceni po týdenním hrdinném boji nastoupiti opět práci kladenští dělníci. Boj severočeských horníků byl skončen po čtyřtýdenním hrdinném boji, když ve zmar byly uvedeny všechny pokusy reformistických zrádců a státní moci, tuto skvělou bojovnou jednotu zlomiti zradou a terorem. Byl skončen, když hrozilo nebezpečí, že by se podařilo v pražském paktu reformisty uzavřeném, zvýšeným terorem a tlakem reformistických vůdců bojovnou jednotu bojujícího hornictva roztříštiti. Ale průběh a zkušenosti hornických bojů na jedné straně v severočeském revíru, na druhé straně na Ostravsku a Kladensku ukazují jasně protichůdnost dvou cest: cestu dělnické třídy a cestu jejich zrádců a agentů buržoasie.

Musil přijíti hrdinný boj severočeských horníků, musilo přijíti bojovné hnutí horníků v celém Československu, aby rozťalo po celá léta spřádané podvody na pracujících masách, aby vzkřísilo jejich skvělou bojovnou minulost a vyvedlo je na dráhu velkých zápasů proti kapitálu v nejbližší přítomnosti. Reformističtí vůdcové tvrdili a tvrdí dělníkům: V době krise nelze organisovati bojů a stávek, tím méně ne stávek proti propouštění. Severočeští havíři porazili na hlavu svou velikou jednotnou stávkou tyto prolhané argumenty lokajů kapitálu. Dokázali, že je možno organisovati stávkový boj i v době krise a že je možno s úspěchem bojovati proti propouštění. Nebylo dosud v Československu takového boje. Úspěch jejich boje byl by daleko větší a porážka těžařů daleko citelnější, kdyby nebylo zrady reformistických vůdců. Hle, dělníci porovnávejte! Na severu přišli těžaři s propouštěním. Horníci pozdvihli se jako jedem muž, 3 týdny bojovali proti těžařům, proti proradným vůdcům, bojovali s hladem i terorem a nakonec útok těžařů byl odražen; horníci na severu nedopustili a nedopustí žádného propouštění a snižování mezd. V téže době útočili těžaři na Ostravsku, v téže době vyhazovali kovodělníky z plzeňské Škodovky. Reformistickým vůdcům podařilo se na Ostravsku zlomiti boj a ujednati známy pakt s těžaři v Praze. Ve Škodovce udusili jakýkoliv odpor dělnictva a smluvili se správou závodu propouštění dělnictva. Dík této politice horníci na Ostravsku půjdou na hladovou dovolenou, budou propouštěni a budou jim sníženy mzdy; dík této zradě 5.000 Škodováků jde tyto dny za vrata továrny. Srovnávejte tyto dva směry, dvě cesty, dva programy: Cesta severu, nezaměstnaných a lidu Podkarpatské Rusi, toť cesta třídního boje, cesta boje proti řešení krise na útraty pracujícího lidu, která pracujícím nese mohutné úspěchy a sílu pro další výboje na poli osvobozovacího boje. Druhá cesta, cesta reformismu, toť politika zbabělého a zrádného ustupování a sloužení kapitálu, cesta řešení krise na úkor pracujících, cesta, která přináší dělnické třídě porážku za porážkou, zbídačení a soustavné vysilování. Srovnejte dělníci a vyvoďte z toho nejkrajnější důsledky!

Reformisté říkají dělníkům: Nelze bojovati pro velikou roztříštěnost dělnictva. Co se ukázalo na severu? Ukázalo se, že není žádných rozporů a neshod mezi dělníky v závodech a na šachtách. Ukázalo se, že tyto rozpory a tuto roztříštěnost organisují v dělnické třídě její vlastní proradní vůdcové. Jakmile masy vypověděly těmto vůdcům poslušnost, sevřely se ruce horníků, sjednotil se pracující lid, nebylo žádných rozdílů a diferencí. Byla tu jen veliká jednota, která bojovně a s úspěchem bojovala proti všem útokům zrady, teroru a hladu. Učili dělníky malověrnosti, trpělivosti a nevíře ve vlastní sílu. Vizte, co to bylo za moc a sílu, severočeská stávka! Sjednocené a bojující mase ustupovalo vše s cesty, těžaři, vláda, všichni. Nic, ani teror, ani další zrady prováděné zkorumpovanými agenty kapitálu nepomohly. Ale i tak dobyli severočeští havíři materielních úspěchů: zarazili nápor uhlobaronů, zkřížili jejich plán masového propouštění a snižování mezd, který měl býti proveden na severu právě tak, jak jej provádějí těžaři v Ostravě. A jejich v boji zocelená jednota bude nejlepší hrází, o niž musí ztroskotati pokus uhlobaronů o využití zrádných ustanovení a zadních dvířek pražského paktu, reformisty uzavřeného k novým provokačním útokům na existenci severočeských horníků.

Ale i na Ostravsku a Kladensku nepodařilo se vám ubíti rostoucí sílu dělnické třídy, nepodařilo se vám ubíti rostoucí odpor a odhodlanost k dalšímu boji. Třikráte po dobu trvání severočeské stávky vybuchl stávkový boj na Ostravě. 7 dní bojovali hrdinně kladenští havíři uskutečňujíce vámi odsouzenou a zrazovanou myšlenku všech horníků na společný boj ve všech revírech. Ohromná vlna odporu valí se na Ostravsku proti vámi uzavřenému pražskému paktu. Dělníci se bouří proti zrádným vůdcům, trhají knížky, házejí vám je do očí. Boj na Ostravsku a Kladensku se vám podařilo sice pro danou chvíli zraditi, ale tato zrada přijde vám draho. Pobouření, které vládne v ostravsko-karvinském revíru svědčí, že jsou v pohybu síly, které rozbijí vaše zrádné pakty. Pravdou je, že nebýti vaší zrady, byla by zde generální stávka horníků, která by donutila těžaře k ustoupení na celé čáře.

Jen zásluhou reformistické zrady ustoupili horníci dříve, než svůj boj mohli vítězně skoncovat. Jen na vrub jejich zrady je třeba přičísti, že horníci neskončili boj s takovým výsledkem, jaký by odpovídal jejich jednotnému boji. Zatím co všechno šlechetné a poctivě semklo se kolem horníků, aby jim pomohlo v jejich těžkém a spravedlivém boji, lidé v jejich vlastním táboře, žijící z jejich důvěry a existující z jejich vůle, páchali na hornících nejhanebnější zrady. Oni to byli, kteří stále dokazovali, že dělníci v krisi nemohou bojovat a budou-li bojovati, že musí býti vždycky poraženi. Oni prohlašovali stávku za divokou a odmítali ji uznati. Oni se již před 14 dny pokoušeli zlomiti jí vaz tím, že chtěli dát pokyn k nastoupení práce, a jen odpor vlastního jejich členstva, jen odpor jejich vlastních lidí jim v tom zabránil. Oni se stále snažili podkopat a zničiti hlavní záruku vítězství, jednotu hornických řad, a zakazovali svým členům účast ve stávkových vedeních. Oni psali ve svém tisku o stávce nejnestydatější lži a líčili stávkující jako bandu teroristů, kteří táhnou s klacky od šachty k šachtě a ohrožují "pokojné občany" na závodě. Oni do revíru poslali vojsko a četnictvo, dali rozpustiti stávkové vedení, zatýkati desítky horníků a vyhlašovati výjimečná opatření. Oni ze všech sil se snažili, aby boj byl lokalisován na Mostecku a lámali stávky v Ostravě i na Kladně, v Rosicích i ve Falknově, v Handlové i v Nýřanech, v rimamuránských baních i v brněnském textilu. Oni se pokoušeli výzvami k svým členům i výjimečnými opatřeními znemožniti generální stávku celého revíru. Na konec, když těžaři už byli na ústupu, za zády horníků uzavřeli s těžaři pakt, který měl výsledky boje obrátiti v niveč. Oni se zasazovali, aby se "generální pardon" nevztahoval na horníky, kteří jejich stávkokazeckých pokynů ihned neuposlechli. Horníci na severu počínají již účtovati s touto zradou. Konference, která se konala 19. dubna v Mostě úplně jasně potvrzuje to, že severočeští horníci již dnes účtují se zrádci a zaprodanci. Konference usnesla v resoluci toto:

"Vracíme se do práce s hlavou hrdě vztýčenou a prohlašujeme: Kdyby těžaři chtěli znovu provokovat a naše poctivé důvěrníky a kamarády za jejich práci ve stávce trestat vyhazovem, pak se postavíme za ně jako jeden muž a celý revír vzplane novým plamenem. Těžařské a zrádcovské ruce pryč od našich poctivých důvěrníků a kamarádů! Nechť zrada vůdců Unie, Svazu, Jednoty, Národního sdružení a pokrytectví vůdců německo-nacionální organisace je zradou poslední. Nechť poctiví členové a důvěrníci těchto organisací se svými vůdci po zásluze zúčtují a znemožní jim další zaprodávání dělnických existencí.

Jednota, kterou jsme proti všem vykovali, musí zůstati zachována, musí býti utužena. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Jediná odborová organisace, Průmyslový svaz horníků, stála po našem boku od začátku až do konce a od jejího pronikavého zesílení závisí také osud našich budoucích bojů. Vyzýváme proto horníky, aby hromadně přistoupili k Průmyslovému svazu horníků a upevnili tak svoji jednotnou frontu v jednotné třídní odborové organisaci.

Vracíme se do práce, ne abychom se pokořili diktátu těžařů a zrádných vůdců, nýbrž abychom ještě lépe připravili naše šiky k novým bojům. Naším heslem bylo: jednota, stávka, vítězství! Končíme stávku a naším heslem je: Pryč se zrádnými vůdci, aby naše příští boje nemohly býti zaprodány, zachovejte a utužte svoji jednotu, aby splněno bylo poslední slovo našeho stávkového hesla: vítězství!" (Potlesk komunistických poslanců!)

To udělali horníci na severu. Ale zradu, kterou spáchali na severu, provádějí tito vůdcové každodenně na celé dělnické třídě. Dělníci, dosti již této zrady, dosti již proradné politiky reformistických vůdců! Bylo by pozdě, kdyby teprve na pranýři dějin stála tato otázka, ta patří ne denní pořad každé dělnické schůze. Tu je třeba přibíti na pranýř v každém závodě a z ní se musí učiti každý proletář, před ní a před jejími nositeli je povinen varovati každý pracující svého syna, svoje děti. Na pranýř se zrádci dělnictva! 1. máj ať v celém Československu dokáže, že není proletáře, který by nevolal hanbu této velké zradě! Vzpoura proti vůdcům, která počala na severu, ať zachvátí celé Československo! V dělnické třídě nebude již vládnouti takový zmatek a taková bezradnost. V dělnictvu nebude již té roztříštěnosti a bratrovražedného boje. Sever probudil dřímající sílu dělnictva, vyburcoval věrnost a oddanost k dělnické věci, vzkřísil kamarádství a solidaritu, podnítil k odvaze a vytrvalosti. Jednotná fronta pracujícího lidu není už pouhým snem dělnického tábora, nýbrž je reálním činitelem, který si vítězně razí cestu přes hlavy a odpor všech nepřátel dělnické věci. Ničivé ofensivě kapitálu, probíhající bez vážného odporu mas v prvních letech krise, byla zasazena hluboká a těžká rána. Pracující lid nebude již trpělivým beránkem, snímajícím hříchy ničemného kapitalistického systému. Veliká stávka horníků bude ohniskem, jehož plameny budou zapalovat i v masách ostatních odborů a průmyslových odvětví. Severští otevřeli novou etapu ve vývoji třídního boje v Československu. Od prahu jejich stávky poroste vlna lidového odporu a velikých hospodářských bojů proti ničivým útokům kapitálu. Jejich veliký boj prodělávala s sebou celá dělnická třída, a všechen pracující lid bude žít, učit se a bojovat jejich velikým příkladem. Hle, kamarádi, blíží se 1. máj. Trpíte všichni hladem, bídou, cítíte, že existence kapitalistického systému je pro pracující lid záhubou, neštěstím a prostě k neunesení. Tento režim žádá si vždy nové a nové oběti. Jeho hladová ofensiva nemá konce. Každým dnem hrozí válka. Japonsko ve jménu bankrotujícího kapitálu rozhoduje se započíti válku se Sovětským svazem. Každý váš odpor proti zbídačení a válce láme se terorem. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 21. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Nesmíte se svobodně shromažďovati, nesmíte se brániti zaměstnavatelům, zakazuje se vám prostě všechno, život váš není již životem, je to nejpotupnější živoření. Uvědomte si: pro dělnickou třídu není jiného východiska než boj o každou skývu chleba. Pro dělnickou třídu v zájmu jejího osvobození není jiné cesty než cesta povalení nejúhlavnějšího nepřítele, než cesta povalení kapitalismu. Pracující lid nemá jiný program, než program bojujícího marxismu, jehož ovoce sklízí dnes proletariát Sovětského svazu k radosti a zadostiučinění celé dělnické třídy a ke zlosti a vzteku privilegovaných tříd. A proto si řekněte: To, co dokázali severočeští havíři, dokážeme i my! Severočeští horníci vypověděli poslušnost svým proradným vůdcům - dáme jim vale i my! (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Severočeští utvořili mezi sebou na každé šachtě vzornou jednotu: sociální demokrat, národní socialista, národní demokrat, hakenkreuzler, lidovec i komunista! - I my si podáme ruce, sjednotíme se a skamarádíme se. I my dosavadní roztříštěnost zaměníme v bojovnou jednotu! Severočeští horníci hodili pod stůl zbabělou a proradnou politiku svých vůdců a na svůj štít napsali heslo: Jednota, stávka, vítězství! Hle, kamarádi, ve znamení tohoto hesla bojujte a zvítězíme všichni dohromady. (Potlesk komunistických poslanců.)