Předseda (zvoní): Prosím o klid a prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Dnes vidíme, že se v Československu hospodářský stav měsíc co měsíc zhoršoval a že dav nezaměstnaných náhle stoupl tak, že dnes musíme mluviti již o 700.000 nezaměstnaných. Jest ovšem samozřejmé, že tento vnitřně-politický hospodářský vývoj jest v nejužším spojení s úplně pochybenou českou zahraniční a obchodní politikou, v nejužším spojení s onou neodpovědnou politikou, která dosud bojkotovala všechny snahy jiných středoevropských států po vybudování větších hospodářských jednotek v Evropě, řídíc se pouze stanoviskem, že opětné zesílení Evropy s přivzetím Německa neshoduje se s konceptem francouzské politiky, usilující o prvenství. Jedině proto zahájil také dr Beneš před rokem svůj ostrý útok proti plánu německo-rakouské celní unie přes požadavky zdejších širokých hospodářských vrstev jak českých, tak německých, kterýžto plán by byl také jiným státům umožnil, aby za týchž podmínek přistoupily k tomuto plánu, s tím smutným výsledkem, že sice tento plán německo-rakouské celní unie nebylo možno uskutečniti, ale že současně s tím byly také celému československému hospodářství zasazeny nejtěžší rány. Tato vnitřní československá krise rozrostla se zvláště v sudetsko-německou krisi, což se ovšem státi musilo, poněvadž v německých krajích tohoto státu jest vývozní průmysl zastoupen nejmocněji a všechny potíže vývozu musily se tedy projeviti zvláště právě v tomto území. Tak jest dnes nezvratnou skutečností, že 55% až 60% všech nezaměstnaných přes nepatrný počet obyvatelstva jest na území obydleném sudetskými Němci. To jest vývoj, který musí způsobiti, že řada okresů našeho sudetsko-německého pohraničního kraje musí se změniti ve vyloženě nouzové okresy, ba v okresy bídy, k čemuž se odpovědné vládní strany nesmějí chovati tak nečinně jako dosud, chtějí-li se, a zvláště německé vládní strany, cítiti odpovědnými za blaho i zmar těchto vrstev obyvatelstva. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Jsme tedy uprostřed nejtěžší krise a jest přirozené, že vedle ohromného vzrůstu nezaměstnanosti a vedle zastavení mnoha set závodů především v sudetsko-německém území také státní finance musí trpěti tímto vývojem, poněvadž příjmy z daní a dávek musí také vykazovati ohromný pokles, odpovídající tomuto úpadku veškerého hospodářství. Odpovědné vládní strany učinily si odpověď na otázku, jak by bylo třeba čeliti tomuto úbytku státních příjmů, neobyčejně lehkou, neboť se vůbec nenamáhaly jíti na kořen krisi a najíti opatření, která by postihla krisi a zlepšila situaci, nýbrž spokojily se jednostrannou otázkou, jak je možno ze zhrouceného hospodářství, z ochuzených vrstev obyvatelstva, vymačkati ještě další daně a dávky. Toto jednostranné stanovisko v otázce, týkající se státu po stránce hospodářské a finanční, mělo pak za následek, že vláda podala pod tiskem 1684 návrh, v jehož odůvodnění se výslovně prohlašuje, že úbytek státních příjmů přinutil vládu, aby hledala prostředky a cesty, jak dospěti ke zvýšení státních příjmů, a že vláda, vycházejíc se stanoviska, že daň z obratu a daň přepychová byla dosud vždy nejvýnosnějším zdrojem státu, pokládá za nejúčelnější odčiniti schodek 50%ní přirážkou k této dani z obratu a dani přepychové. V předběžném návrhu, který byl zaslán různým hospodářským korporacím a byl podkladem pro porady o něm, zavádělo se jen 25%ní zvýšení daně, a již proti tomuto 25%nímu zvýšení daně rozpoutala se bouře odporu všech hospodářských korporací, bez rozdílu, ať šlo o české nebo německé, a co nejrozhodněji se postavily proti takovémuto zvýšení této nemravné daně, která nezbytně musí zdražiti všechny předměty spotřeby a potraviny. K největšímu překvapení veřejnosti pokládala však vláda za nutné přes tuto všeobecnou bouři rozhořčení všech hospodářských korporací a všech živnostenských společenstev nejen nespokojiti se s 25% ním zvýšením, nýbrž předložila sněmovně zvýšení 50%ní a doufá, že tímto způsobem bude nejlehčeji možno vymačkati 600 milionů Kč nových daní z vykrváceného hospodářství, z mnoha tisíců hroutících se živnostenských a obchodních existencí.

Jest příznačné, že tento vládní návrh jest podáván za spoluodpovědnosti také všech oněch stran, které při dřívějším jednání o prodloužení daně z obratu, vybavené nižšími sazbami, útočily proti dalšímu vybírání daně již s těmito nízkými sazbami, a jim v čele jsou především také němečtí sociální demokrati (Posl. Eckert [německy]: A kteří ze všech dělali zrádce lidu!), kteří vždy prohlašovali, že jest nesnesitelné, aby se tato daň z obratu vybírala dále, a to v době, kdy jsme žili v tak zvané dobré konjunktuře. Ovšem, byla to špatná konjunktura pro jejich stranické organisace, dnes, jak se zdá, od doby, co zaujali místo na vládních křeslech, podstatně se zlepšila konjunktura pro jejich stranické organisace, takže se nyní mohli odhodlati, aby upustili od svého odporu proti této nemravné dani, která vše zdražuje, a nespokojili se dokonce s obvyklým pravidelným prodlužováním o dvě léta, nýbrž souhlasí s prodloužením na tři léta, k čemuž se druží ještě 50%ní přirážka. To jest politika, kterou snad budou chápati a rozuměti jí zaměstnaní funkcionáři strany, nikdy však velké masy přivrženců, především nikoliv davy nezaměstnaných, kteří dnes nemají již peněz na nejnutnější živobytí. Všichni tito lidé jsou obětováni zájmům strany a očekává se od nich, že s klidem přijmou toto 50%ní zvýšení daně z obratu, které ovšem způsobí a musí způsobiti všeobecnou vlnu zdražení.

Vláda učinila si věc ve svém návrhu lehkou také potud, že říká: "Ano, připouští, že tato daň jest nepříjemná a v hospodářském životě projeví se škodlivě, ale vláda má prý jen na uváženou: státní pokladny jsou prázdné, rovnováha státního rozpočtu jest ohrožena a musí býti opět obnovena zavedením nových daní a zvýšením starých." Jest ku podivu a jest příznačné, že na vládních křeslech sedí řada socialistických stran, a mohou nyní vzíti spolu na odpovědnost, že právě nejchudší z chudých, tedy nejširší vrstvy musí opatřiti těchto 600 milionů Kč. Jest příznačné, že vůdci těchto stran v době, kdy byli v oposici k vládě, vždy prohlašovali, že musí proti takovéto troufalosti a takovémuto zatěžování bojovati ohnivým mečem, ale že ve chvíli, kdy se cítí zajištěni vládním sluncem, se domnívají, že si mohou vůči svým přivržencům dovoliti všechno.

Vládní zpráva k odůvodnění účelnosti a únosnosti této vyšší daně z obratu klamně se dovolává ještě vyšší daně z obratu v Německu a Maďarsku, při čemž se pravděpodobně úmyslně zamlčuje, že v obou těchto zemích po celou dobu, kdy v Československu byla již vybírána 2%ní daň z obratu, byla vyměřena značně nižší daň z obratu, a to 0˙75%. (Německé výkřiky: To jsou poražené státy!) V demokracii nečiní se žádného rozdílu, tak to slyšíme stále z vládních křesel, zde se nerozlišují státy poražené a neporažené, zde se zná jen vyrovnávající spravedlnost, a na základě této vyrovnávající spravedlnosti jste se rozhodli znovu zvýšiti nepřímé daně, které právě socialistické strany dříve tak ostře potíraly. Domnívám se, že již dnes mohu konstatovati, že se nesplní očekávání vlády, že tímto zásahem sežene docela jednoduše 600 milionů.

V této souvislosti poukázal bych ještě na jednu věc a obíral bych se vývody pana zpravodaje. Prohlásil, že se ke zvýšení daně z obratu musilo sáhnouti jen proto, poněvadž prý nebyl podán žádný jiný návrh, který by umožnil obnoviti rovnováhu ve státním rozpočtu. To jest, abych to řekl slušně, hotová nepravda. S tohoto místa jsme několikráte upozornili, že trvale nelze udržeti velikášství tohoto státu, že by bylo v zájmu všech vrstev obyvatelstva, kdyby se včas a účelně učinila přítrž obrovským, vysokým a neproduktivním státním výdajům. Upozornili jsme - ostatně také s české strany se to několikráte stalo že ohromné miliony pohltí především aparát ministerstva pro věci zahraniční, který jest asi třikrát tak velký jako starého Rakousko-Uherska, které mělo 53 milionů obyvatel. Upozornili jsme, že celá česká zahraniční politika, jak se touto dobou dělá, může přece celému československému hospodářství způsobiti jen hospodářskou škodu tak jako dosud. Neboť dosud tato československá zahraniční politika vedla jen k tomu, že se dnes z Československa skutečně stal ostrov uprostřed středoevropských států; neboť s většinou okolních států, s nimiž by měla míti dobře vybudované obchodní smlouvy, nemá dnes Československo obchodní smlouvy vůbec. Přirozený následek jest: úpadek hospodářství. Český ministr pro věci zahraniční se spokojuje, opíraje se o peníze poskytované mu každoročně štědře vládními stranami - vládní strany se během let několikráte vystřídaly - s politikou, která nikdy nepřinesla prospěch širokým vrstvám obyvatelstva, naopak, která vedla k hospodářské krisi s tak neobyčejně těžkými následky.

Jest jen příliš přirozené, jestliže v této souvislosti upozorňujeme, že jest naprosto nesprávné pokoušeti se o obnovení rovnováhy ve státním rozpočtu vymáháním nových daní, poněvadž jedině správnou cestou by bylo, a to již proto, aby bylo možno hospodářství uvnitř státu uvésti znovu do chodu, začíti se snižováním dosud již nesnesitelně vysokých daňových břemen a nikoliv činiti opak toho, zasazovati smrtelnou ránu posledním hospodářským existencím, bojujícím o své bytí. Bude-li tento zákon přijat, bude přece míti přirozeně za následek, že se znovu octne v neobyčejných daňových potížích velký dav poplatníků, i kdyby byli ochotni platiti. Přirozeným dalším následkem stroje na vymáhání daní, který se zvýšenou měrou bude snažiti, aby bezohledně vymáhal daně, bude, že další desetitisíce existencí budou prostě zničeny. Tento vývoj jest ovšem opět spojen s dalším vzrůstem armády nezaměstnaných, a to jest vývoj, že musím skutečně žasnouti, že socialistické strany mají odvahu převzíti na sebe odpovědnost za tento zákon.

Jest přece jasné, že k obnovení rovnováhy ve státním rozpočtu za daných těžkých hospodářských poměrů - a my jsme dosud ještě nedosáhli nejnižšího bodu bídy - lze ovšem dospěti jen snížením nadměrně vysokých státních výdajů, a to neproduktivních. Já počítám budování velkých vládních paláců v nynější těžké době nouze k výdajům neproduktivním - snad nejsem zde zajedno se zástupci vládních stran - jak se to pokládá za nutné, zvláště za vedení ministra Beneše v jeho vlastním odboru. Veškeré vnitřní hospodářství, především vývozní průmysl, pokud jej vůbec ještě máme, bojuje těžký boj o zachování svých podniků. Jest jasné, že zavedením zvýšené daně z obratu znovu budou otřeseny základy vývozu, musíme tedy počítati s novým poklesem vývozu. Další následek jest, že daňové základny klesnou a že rovněž musí ovšem klesnouti výtěžky daní.

Pan zpravodaj prohlásil, že nebyl podán žádný návrh, jak bychom překonali dobu krise, která zajímavým způsobem jest v prorocké jasnovidnosti terminována při vybírání této 50%ní válečné přirážky, jak známo, do 31. prosince 1933 - jako prorok byl pravděpodobně povolán ministr Beneš, který již několikráte pronesl proroctví, která se na minutu a doslovně nesplnila. To znamená, že vláda stojí na stanovisku, že do této doby bude krise překonána a že můžeme počítati s novým, zdravým hospodářským vývojem nahoru. Kdyby skutečně šlo jen o dobu krise a kdyby se zamýšlelo vymačkati z obyvatelstva již jen 600 milionů, aby se za tohoto půldruhého roku odvedla státní pokladně tato částka, našla by se jistě jiná praktická cesta, která by rychleji vedla k cíli, aniž obyvatelstvo tak zatížila, byla by to cesta rozsáhlého vymáhání dlužných daní tím způsobem, že by se dal nějaký podnět, že by se na příklad po vyřízení všech rekursů odepsalo určité procento - řekněme 50% daňových nedoplatků - budou-li tyto nedoplatky zaplaceny do té a té doby. To by byla cesta, která by ulehčila veškerému hospodářství a v hospodářském životě mohla by leckde obnoviti způsobilost k úvěru a zároveň také poskytnouti státní pokladně nutné částky. Byla by to cesta, která by zároveň také přivodila oživení hospodářství, poněvadž dnes mnoho existencí ohrožených exekucemi, zbaveno veškerého úvěru, stojí před úpadkem, a kdyby se daňové nedoplatky vymáhaly šetrně, získaly by z velké části jistě opět úvěr a tímto způsobem by se umožnilo z asi 7 miliard daňových nedoplatků sehnati - řekněme - 2 až 2 1/2 miliardy, tedy čtyřikrát až pětkrát tolik, kolik má přinésti zvýšení daně z obratu. To by byla zajisté schůdná cesta, a nikdo s tohoto místa nesmí tvrditi, že vláda neměla možnosti, aby schůdnou cestou uhradila schodek státního rozpočtu. Ale mimo to jsou ještě také jiné prostředky, záležející ve škrtnutí neproduktivních státních výdajů, a v tomto smyslu jak já, tak také jiní moji straníci podali s tohoto místa několikráte návrhy, které vždy byly přehlasovány hlasy vládních stran.

Jest příznačné, že přes těžkou hospodářskou krisi a přes nouzi státní pokladny nebylo uznáno za nutné zabývati se těmito podněty a návrhy, které byly učiněny nesčíslněkráte. Sem patří také návrhy, zabývající se požadavkem, aby všechny státní podniky byly podřízeny skutečně obchodnímu vedení. Vždyť všichni jsme přesvědčeni, že hanebné hospodářství ve všech státních podnicích volá již do nebes. Neboť jest neuvěřitelné - stačí, poukáži-li pouze, že kdyby soukromý podnikatel hospodařil takovým způsobem, jak se hospodaří ve státních podnicích, seděl by již dávno za mřížemi - jest to neuvěřitelné a jest to mrhání veškerého národního majetku, jestliže dnes státní podniky s více než 9 miliardami obratu přicházejí na konec každoročně se svými zprávami a musí prohlašovati, že nejen nemají čistých zisků, nýbrž musí od státní pokladny žádati tolik a tolik milionů na úhradu nutných investic: mimo tabákové režie, která není státním podnikem, která není podnikem hospodářským, nýbrž platebnou ministerstva financí, vybírající daně - neboť se zkupuje nejhorší tráva na celém světě a k cenám diktovaným tabákovou režií vybírá se od jednotlivých kuřáků daň jako daň z kouření - všechny ostatní státní podniky - a jest jich 13 - nevynášejí se svým 9miliardovým obratem, jak známo, žádný čistý zisk, a nelze pochopiti, jak po 14 let existence Československé republiky všichni ti velcí čeští národohospodáři mohli k těmto poměrům dokonce mlčeti. Nyní, ve 14. roce existence republiky vzpomínáte si konečně na ministerského radu, kterého jmenujete ministrem železnic. Očekáváte a doufáte, že vezme do ruky řádné koště a konečně jednou důkladně vymete. Po 14 let se mlčelo, právě tak jako se po 12 let mlčelo k metodám jednoho dřívějšího ministra železnic, pokud byl hodným a bodrým příslušníkem strany, který se staral, aby pokladna vlastní strany dostávala dobrovolnými příspěvky co možno nejvíce lehce vydělaných milionů. Ve chvíli, kdy osobní spor ucpal tento zdroj strany, v té chvíli si vzpomněli zvláštních machinací tohoto dřívějšího ministra strany a šéfa strany. To jest právě ona známá dvojí morálka, která má v tomto státě vysoký kurs. To platí jak o vnitřní politice tohoto státu, tak také o zahraniční. Pan dr Beneš jede do Ženevy a 14 let v Ženevě kázal, že Československá republika stojí v čele oněch států, které jsou ochotny provésti vojenské odzbrojení. Československo jest prý stát, který již dávno provedl mravní odzbrojení. Stačí, slyšíme-li včerejší referát kol. Špatného v branném výboru k nové branné předloze, v němž nejneslýchanějším způsobem štval proti Německu, Maďarsku a Rakousku. Jest přirozené, že takovéto úřední štvavé řeči nalézají ohlas, a to podle známého přísloví, jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Jest úplně jasné, že od chvíle, kdy takto mluví straník českého ministra pro věci zahraniční dr Beneše, nemůže se ovšem přátelství a sousedský poměr vyvíjeti tak, jak by si to dr Beneš přál k provádění své politiky francouzsko-českého bloku. Tuto politiku dvojího dna vidíme v tomto státě všude. Před zákonem jsou všechny vrstvy obyvatelstva a obyvatelé tohoto státu rovni. Ano, jiné zákony pro ně vydány nebyly. Ale běda, kdyby se některý Nečech pokusil podle platných zákonů domáhati se nějakého práva, na příklad, aby jeho dítě bylo přijato do státní služby, i když podá všechny průkazy, pokud jde o předběžné vzdělání, kvalifikaci, jazykové znalosti a podobně. Nebude přijato, poněvadž pro tu chvíli, kdy se vyřizuje žádost, není okamžitá potřeba. Jakmile se však vezme do ruky žádost českého uchazeče, jest zde na neštěstí potřeba a tím jest zachována rovnost před zákonem. Ale do státních podniků nejsou Němci přijímáni, ani do státní služby, přes to, že německé strany jsou ve vládě již přes 5 let.

Po těchto slovech zabýval bych se rád podrobněji jednotlivými ustanoveními tohoto zákona. Odůvodnění vlády, že byla donucena tento zákon podati, pokládám na základě svých vývodů za úplně nesprávné. Zbývá jen ještě uvážiti, zda obyvatelstvo tento zákon v tomto znění vůbec také snese. Také zde musím odkázati na vývody v rozpočtovém výboru, že pokládám tento zákon pro obyvatelstvo za naprosto nesnesitelný proto, poněvadž při stilisaci tohoto zákona neprojevila se ani snaha napraviti nerovnosti v provádění tohoto zákona, k nimž docházelo podle dřívějšího zákona, naopak prostě se šlo a přímočaré vyšší zatížení znásobením se vylíčilo jako největší moudrost. Moje strana musí tedy zaujmouti proti tomuto zákonu naprosto odmítavé stanovisko, poněvadž především jest přesvědčena, že vybírání této nové daně bude míti přímo katastrofální následky. Za druhé, poněvadž přes to, že bude zničena hospodářská substance, nedostane se státní pokladně oněch peněz, jež státní správa očekává, a za třetí, poněvadž usnesení rozpočtového výboru zmírnilo sice některé krutosti vládního návrhu, ale naprosto ne takovou měrou, aby bylo možno mluviti, byť i jen poněkud, o jeho snesitelnosti.

V této souvislosti musím ještě upozorniti, že musí vésti nezbytně k mimořádným komplikacím, jestliže se v zákoně vyjímá část drobných podnikatelů, a to podnikatelé s ročním obratem 100.000 Kč - v rozpočtovém výboru to bylo nyní zvýšeno na 150.000 Kč.

Vypadá to zajisté jako sociální čin, že se těchto 100.000 Kč zvýšilo na 150.000 Kč. Podle mého mínění skutečně sociálním činem by bylo, kdyby drobní živnostníci a řemeslníci byli bývali již předem vyňati z vybírání daně z obratu, neboť dosavadní daň z obratu měla již strašlivé následky, takže každé její zvýšení musí býti na škodu dalšímu vývoji. Zvýšení ze 100.000 na 150.000 Kč jest prakticky jen gesto, neboť i drobný řemeslník, živnostník a kupec s obratem 150.000 Kč při větší rodině sotva může z takovéhoto obchodu vůbec žíti a tím méně ještě platiti daň z obratu.

Ale jest také přirozené, že předpisování daně z obratu podle tohoto ustanovení povede k mnoha šikanováním. Především obchodník, živnostník, atd. nemůže již podle dřívějších ustanovení daň z obratu přesunovati; nyní neví, zda bude platiti zvýšení či nikoliv. Přirozený následek ovšem bude - a nikdo to nemůže takovému drobnému živnostníkovi vykládati ve zlé - že přesune i zvýšenou daň z obratu, i když se při špatném hospodářském stavu na konci roku ukáže, že nedosáhl obratu 150.000 Kč. Daňový fiskus se ovšem postará o to, aby se neuznávaly takové hranice od 130.000 do 149.000, tak aby za všech okolností neklesl pod těch 150.000 Kč.

Ku podivu došlo i k jiné změně v zákoně, že výrobní podnikatelé, kteří mají dvě nebo více prodejen, jsou z tohoto ustanovení vyňati a byli zařazeni se sníženým zvýšením ze 70% na 33% a se změnou: "s více než třemi prodejnami". To je důkaz, že se zde uplatňovaly síly, které se snažily, aby se podnikům @a la Baťa tímto zvýšením příliš neublížilo. Jest to zcela zvláštní snaha, když stále a stále slyšíme, že zvláště socialistické strany usilují, aby došlo k vyrovnání břemen, a to podle únosnosti. Se vší energií musíme se však postaviti proti onomu nově vloženému znění v nynějším návrhu, jak přišel z rozpočtového výboru, v němž se praví, že zásoby u obchodníků, které mají na skladě dne 1. května 1932, se sepíší jsou to většinou již paušalované předměty a že se zvýšení z těchto nově zahrnutých zásob vybere dodatečně. Kdo je obeznámen s poměry, ví, že obchodníci na těchto zásobách, které mají většinou na skladě již delší dobu, utrpěli dnes již značné ztráty pro všeobecný pokles cen a že k těmto jejich ztrátám má nyní přistoupiti ještě vyšší plat jako zvýšená přirážka k dani. Musíme bojovati proti vložení tohoto nového odstavce v § 5 se vší rozhodností, musíme se však postaviti také proti § 7 zákona, v němž se ustanovuje doba platnosti tohoto zákona do 31. prosince 1935. Buď jest pravdivé proroctví vlády, že krise bude překonána již 31. prosince 1933, pak nechápu, proč se má ponechati daň z obratu přes tuto dobu se starými, nesnesitelně vysokými sazbami před zvýšením, do roku 1935.

Zdá se mi přímo neuvěřitelné, že sociální demokrati dali svůj souhlas k takovémuto prodloužení zákona do roku 1935. To je nesnesitelný a neudržitelný stav, a z těchto důvodů budeme hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Simm. Dávám mu slovo.

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Vládní návrh tisk 1684 o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, o změně zákona o těchto daních a prodloužení jeho účinnosti způsobil hned, jakmile byl ohlášen, velký nepokoj ve vrstvách, které jsou nositeli této daně, u všech výdělečně činných lidí, dělníků, zaměstnanců jak soukromého, tak i státního hospodářství, mezi živnostníky a obchodníky a vůbec v průmyslu a hospodářství. Důvodem toho jest, že tyto vrstvy jistě sotva pochopily podstatu jiné daně tak dobře, jako daň z obratu, u žádné daně nepoznaly tak dobře, jak tato její podstata neobyčejně škodlivě působí na jejich hospodářskou a sociální situaci. Kdykoliv se zde ve sněmovně jednalo o dani z obratu, působilo to reagenci zájemců, která se svou neobyčejnou silou odrážela od reagencí k jiným projednávaným otázkám, které se právě zde tak často objevují. Smíme to konstatovati bez nebezpečí, že se nám bude vytýkati neupřímná politika. Tato reagence zájemců se vášnivě projevila vlastně již tehdy, když návrh na daň z obratu a přepychovou po prvé vyvstal v roce 1919 jako státně-finanční návrh nebo problém.

My přece jako jaksi povinní tlumočníci zájmů lidí nám svěřených musíme se zamysliti nad tím, proč se tato zvláštní reagence zájemců pokaždé projevuje u této daně, jakmile se o této dani mluví. (Souhlas na levici.) Zvláštní síla reagence jest odůvodněná poznáním nehospodářského a nemorálního účinku daně z obratu. Tato daň jest mnohem více daní drobného člověka, než daní někoho jiného, a není pádnějšího důkazu pro neudržitelnost mínění, že nepřímý poplatník není plně hodnotným poplatníkem, než poukaz na daň z obratu, na stupeň jejího účinku a na okruh těch, kdož jsou zvlášť zachyceni tímto účinkem. Když r. 1919 byla usnesena daň z obratu, její zpravodaj, byl to dr Karel Engliš, pozdější několikanásobný ministr financí tohoto státu, výslovně zdůraznil, že tato daň v obyvatelstvu podle míry a rozličnosti jeho spotřeby poměrně silněji postihuje drobné příjmy. Velké příjmy nemohou býti vůbec spotřebovány. Části jich se užívá ke tvoření kapitálu. A dále byl to pan dr Engliš, který v téže době přímo vášnivě prohlásil, že veškeré hospodářství a mravnost mluví proti této dani a že rozhodně musí býti zrušena v době, kdy ve státě zavládnou spořádané hospodářské poměry.

Chceme tato zjištění významného finančníka vysvětliti jen potud, že uvedeme několik číslic, které zase postrádají jakékoliv polemické tendence.

R. 1920 činil výtěžek daně z obratu 500.3 milionů Kč, tedy 9˙1% státních příjmů. V následujících letech vytvářely se výtěžky daně z obratu a jejich procentní sazba v úhrnu všech státních příjmů takto: R. 1921 vynesla daň z obratu 1943˙2 milionů Kč, t. j. 15˙63% státních příjmů. R. 1922 vynesla 1631˙1 milionů Kč čili 18˙28% státních příjmů. R. 1923 vynesla 1433˙6 milionů Kč čili 17˙68%. R. 1924 1552˙8 milionů Kč čili 17˙86%. R. 1925 vynesla 1779˙6 milionů Kč čili 19˙42%. R. 1926 vynesla 1933˙9 milionů Kč čili 19˙46%. R. 1927 2161˙6 milionů Kč čili 18˙90%. R. 1928 činily příjmy z daně z obratu 1997˙9 milionů Kč a v r. 1931 činí příjmy zase daleko přes 1 miliardu Kč a takové procento, které se podobá uvedeným procentům z minulých let.

Dámy a pánové! V prvním roce působnosti zákona o dani z obratu vynesla tedy asi 500 milionů Kč proti výnosu přímých daní, který činil 1215˙5 milionů Kč. R. 1922 vynesla daň z obratu již 1631˙1 milionů Kč, tedy jen o 100 milionů Kč méně, než vynesly všechny přímé daně. Není tedy pochybnosti, že se daň z obratu a přepychová stala pilířem státní finanční politiky. Nelze dále pochybovati, že ministři financí s hlediska pouhé hodnoty příjmů pro stát, nemají-li pochybností o její podstatě a o jejím nespravedlivém účinku, rádi by daň z obratu a přepychovou učinili věčným zařízením. Ale odpovědné vedení státu nesmí za každou cenu dělati totéž jako finanční politika. Ono má spíše pokaždé analysovati nejširší účinek užívané methody. Zase zde konstatujeme: Při takovémto posuzování musí se přijíti k úsudku, že daň z obratu a přepychová jest sociálně nejjednostrannější a národní hospodářství nejvíce poškozující daní a zařízením, jaké vůbec může existovati, která stále uvaluje břemena a nepodrobuje zdanění hotový výrobek snad jednou provždy jako u jiných spotřebných daní. Ale jest otázka, zdali my, kteří si namlouváme, že jsme vedeni větší odpovědností, když tuto daň zamítáme, než ti, kteří se na ní chtějí dnes usnésti, zdali bychom mohli úspěšně prokázati, že tato daň v tomto směru strašně působí, a to jak nepříznivě po stránce sociální, tak také škodlivě po stránce národně-hospodářské, kdyby kategorický imperativ státních financí chtěl uplatňovati její další zachování nebo zvýšení.

Domnívám se, že to byl pan zpravodaj dr Patejdl, který takto zahájil rozpravu o vládním návrhu tisk 1684 a který poukázal na to, že daň z obratu nezbytně musí býti déle udržena a že jest i ve vyšším státním zájmu zcela nezbytno přikročiti k většímu a vyššímu uložení této daně. Je-li snad pro nějaký stát, tedy i pro Československo, kategorický imperativ státních financí, pak by se měl podle našeho mínění přece jinak zabezpečiti, než touto daní nebo dokonce jejím zvýšením. Když před několika měsíci bývalý ministr financí dr Engliš, kterého jsem již jednou zde uvedl v souvislosti s daní z obratu, ještě úřadoval, chtěl ve 12. hodině vkročiti na cestu bezohledné šetrnosti. Chtěl korupci v tomto státě potírati jednou poněkud energičtěji. Stranickému hospodářství měla se energicky učiniti přítrž a jistě i hospodářství ministerstva nár. obrany mělo býti nějak napraveno. Kromě toho pomýšlelo se tehdy na opatření, aby se u finanční správy státu dosáhlo bezvadné činnosti, jejímiž projevy měla býti láska k pořádku, čistota a odpovědnost. Panu ministrovi financí dr Englišovi se nepodařilo toho dosíci. Důvodem toho bylo, že příliš mnoho osob mělo zájem na systému korupce stranického hospodářství, než aby snad energickým jednáním vlády bylo lze tyto zájemce zatlačiti do reservy. Plán se dr Englišovi nepodařil a dnes se krise zostřuje tím, že se zvyšují veřejná břemena. Ale jest to - a prohlašuji to zde zcela otevřeně - hra s ohněm, a zdá se nám, že vláda a zvláště ta část vlády, která jest odpovědná za vedení financí a hospodářství, nedovede vládnouti podle jiné these, nežli podle té, která jest snad odůvodněna větou: "Po nás ať přijde potopa."

Dámy a pánové! Podle našeho úsudku není tedy naléhavého důvodu pro udržení nebo zvýšení daně z obratu. Finanční hospodářství státu může býti tak revidováno, aby tím byl vůbec dán předpoklad k revisi pramenů státních příjmů, a nic není dosti pádného, aby nás snad mohlo zmýliti v tomto našem mínění. Poukazuje-li pan ministr financí na velký úkol, který má daň z obratu při sanaci veřejných svazků, můžeme i proti tomu prohlásiti, že revise státní správy a zvláště finančního a hospodářského vedení státu musí situaci státu tak vytvářiti, aby daň z obratu měla i pro veřejné svazky menší význam, než tomu jest nyní. Naléhavou jest tedy revise finanční správy. Co se jinak má státi, bude-li se pokračovati tímto způsobem, jako to bylo v minulosti? Vždyť jsme v tomto smyslu v minulých letech častěji zaujali stanovisko a zde s tohoto místa jsme častěji prokázali, že neobyčejně povážlivá finanční a hospodářská situace státu není naprosto něčím, co by bylo samozřejmé, jako snad povážlivá finanční a hospodářská situace některého jiného státu. Dejme tomu, že situace nejsou nikde jasné a bezpečné, a dejme tomu, že i v sousedních státech, v Německu, Rakousku a Maďarsku, jest finanční a hospodářský život utvářen stejně jako v Československé republice. Ale přece jest jistě velký rozdíl mezi poměry v Německu a v Československu. Československo mělo daleko lepší ochranu pořádku v hospodářském a finančním vedení státu, než snad Německá říše zatížená poplatky a reparačními závazky, a jistě byly i lepší vyhlídky než snad pro Rakousko a Maďarsko, které ve své podstatě nebyly ani zdaleka tak zajištěnými státy, jakým bylo Československo od počátku jako nástupnický stát, který byl dostatečně vyzbrojen, aby si mohl vytvořiti řádný život. Jak často jsme již vysvětlovali odpovědnému vedení státu, jak často vybízeli jsme pany, kteří sami nesou odpovědnost a kteří ji také sami nésti chtějí, aby vedli státní hospodářství podle jiných zásad, než které si nejdříve vytýčili. Připomínám naši kritiku finančního hospodářství po celá léta, zvláště při poradách o státních rozpočtech. Ale vždy se dovedli pánové odpovědní za stát ospravedlniti proti našim útokům. Skutečně, když jsme při projednávání rozličných státních rozpočtů kritisovali finanční a hospodářské vedení státu: státní rozpočet byl v rovnováze a naše kritika mohla se zamítnouti s poukazem na tuto rovnováhu. To se tak půvabně vyvažovalo, že to byla radost, přes vysoké výdaje, kterých si stát po celá léta dopřával. Co tomu překáželo? Stále ještě se tvořila protiváha na straně příjmů ve stálém zatěžování výroby bez ohledu na to, že se tím stále více zhoršovala její schopnost soutěže na cizozemském trhu. Vždyť po celá léta - a dokazuje to zase i návrh, který dnes byl sněmovně předložen k usnesení - byli dosti vynalézaví, aby si vymýšleli nová zatížení výroby a spotřeby, bez ohledu na to, že opatřiti si je stálo krev národního hospodářství a že se výroba a spotřeba neslýchaně zdražovala. Tak musilo dojíti k tomu, že se berní správa jako strašlivý polyp přissála ke každé jednotlivé hospodářské existenci, bezohledně, až z kostí zmizel poslední morek. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Kdo poněkud prostudoval číslice státních vydání v posledních letech, nemůže popírati, že jde o velké číslice; jen škoda, že to, co v minulosti vyrovnávalo tyto číslice, nedostalo se do státní pokladny jako plynoucí voda. Částky, které vyrovnaly tyto číslice, byly vymačkány z lidí, z existencí, s následky, které se dostavily přímo strašlivě a jejichž hrůzu lze dnes pozorovati všude, pokud jen se na to chceme dívati otevřenýma očima. Máme již jen zbytky hospodářství kdysi iniciativního, které se zdálo přímo nevyčerpatelným ve své touze po vývoji a pro jehož kypící zdraví jsme se mohli domnívati, že jest stvořeno pro věčnost a že také může přetrvati jisté účinky všeobecné světové hospodářské krise nebo aspoň lépe je přetrvati než hospodářská zařízení jinde. Pokud jsme měli toto iniciativní hospodářství, bylo nyní postiženo až do útrob, drobný živnostník se stal dělníkem pro stát. Výsledek jeho práce musí se často odváděti ve formě přímé daně, výsledek jeho práce často nestačí, aby dostál svým závazkům jako poplatník, a kromě všech obětí musí ještě sahati na podstatu nějakého majetku až do této doby zachráněného. Dělníci a zaměstnanci jsou drancováni. Ze svých skrovných mezd a nedostatečných platů musejí odváděti desátek, neboť jinak přikročí k činu ke všem přísný trestní aparát správy. Nechci se při tom nezmíniti, že zástupy tvůrčích lidí zatěžuje i většinou břemeno nepřímých daní, které si vyhledává nejvíce předměty spotřeby, a to nepoměrně více než jiné lidi. Při takovém vedení hospodářských financí byl občan tohoto státu již dávno zatlačen do hluboké odevzdanosti v osud. Berní politika jako důsledek finančního vedení státu umlčela každého snaživého ducha. Ne že by tvůrčí člověk nechtěl přinášeti žádných obětí společnosti. Jest dosti rozumný, aby pochopil, že se to musí dělati. Ale příliš veliká státní touha po obětech, která jest tak velká, že tyto oběti nelze při nejlepší vůli a při nejlepším úsilí přenášeti, jest nesnesitelná, ale ještě méně snesitelný jest způsob, jímž to přece má býti vynuceno. Nejdříve se dělala oposice, nepomáhalo to. Nyní nastala zoufalá nálada, která bez obrany dává všemu volný průběh. To jest hroznější než všechno jiné. Každý jemnější cit byl ubit. Nikdo se již nepozastavuje nad tím, že jako daňový dlužník stojí na pranýři. Ví, že není sám, že jsou tisíce jiných, kteří s ním sdílejí stejný osud.