Z těchto všech věcí plyne pro horníky poučení, že je skutečně potřebí odpoutati se od víry v jednotlivé falešné vůdce. A mluvili-li tu dnes pánové také o otázce dělnických vůdců a předhazovali-li jednotlivým našim lidem, jak dlouho stojí v čele dělnické třídy, odvolávajíce se při tom na své dlouholeté vůdcovství, říkáme my otevřeně dělnické třídě: Dejte si pozor na ty dlouholeté vůdce, kteří si z vůdcovství dělnické třídy udělali sinekury. Dělníci, postarejte se, abyste dovedli včas vyměnit každého vůdce, který vás začne opouštět, zrazuje barikády dělnické třídy a přechází do tábora jejich třídních nepřátel. Není hanbou pro dělnickou třídu, že dovedla odstranit a vyházeti řadu vůdců, kteří se zpronevěřili, není to hanbou ani pro komunistickou stranu a rudé odbory, zbavují-li se každého člověka, o němž se prokázalo, že se svého vůdcovského místa ukázal nehoden. Totéž musí dělat i dále komunistická strana, rudé odbory i celá dělnická třída. Jak jsem již řekl, je neštěstím pro dělnickou třídu, když si vůdcové udělají z vůdcovství dělnictva sinekury, když se celým svým životem a hospodářským i majetkovým založením oddálí od dělnické třídy, když se z vůdců dělnické třídy stanou buržoové, když se z nich celým jejich hospodářským založením stanou stejní měšťáci. Tito lidé potom, protože necítí útlaku a bídy, nedovedou vésti dělnickou třídu do bojů. Dělnická třída ve všech kapitalistických státech, i dělnická třída v Československé republice nemá co ztratit, jen svůj hlad a své okovy. A proto také při této stávce na severu objevuje se takové bojovné odhodlání u havířů, protože ti lidé se svými rodinami jsou vyhladovělí, zbídačení, těm lidem kouká do jejich příbytků z každého kouta nouze a bída a proto si říkají: Hůře již být nemůže, a proto za těžkých a trpkých okolností vedou svůj hrdinný boj, který dnes udivuje celou dělnickou třídu.

Dělničtí vůdcové, kteří si z vůdcovství udělali sinekuru, mají arci co ztratit i v dnešním kapitalistickém pořádku. Mnohý z těchto vůdců si musí klásti otázku: A sakra, copak, kdyby tu byl nastolen socialistický režim, zlepšilo by se opravdu moje hmotné, hospodářské a existenční postavení? A mnohý cítí, že za socialistického režimu, za skutečné vlády dělníků a rolníků, musil by se vzdát privilegií, musil by slevovati z toho, kam se dnes dostal a vyšinul. A proto takovíto vůdcové nemohou potřebovat skutečný boj za dělnické požadavky, nemohou potřebovat ani skutečný boj za socialistické požadavky.

Takto ty věci dnes stojí a my je docela otevřeně se vší brutalitou, rozhodností a otevřeností stavíme před dělnickou třídu. Jestli se tu dnes prolévají krokodílí slzy nad utracenými životy havířů tam na severu, my říkáme: Horníci, nemáte proč plakat. Je potřeba, abyste pevněji zaťali pěsti. Nevěřte těm krokodílím slzám soucitu, které jsou zde prolévány! Ti, kteří dnes prolévají nad vašimi obětmi slzy, dovedou klidně snést, když vás kapitalismus vraždí po celých desítkách svým racionalisačním vydřidušským systémem. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 14. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 58 této těsnopisecké zprávy.] Tito falešní, ubrečení proroci prolévají slzy jenom nad těmi obětmi, které padnou v boji za zájmy dělnické třídy. Od těchto obětí chtějí dělnickou třídu odvrátiti, chtějí donutiti dělnickou třídu, zfalšovat celý názor a vývoj dělnické třídy a dělnických mas, chtějí je donutit, aby dovedly vždycky přinášet oběti a obětovati životy jen ve prospěch cizích zájmů a aby nikdy nedovedly přinésti oběti - třeba i na životech - ve prospěch svůj vlastní. My říkáme severočeským havířům, říkáme celé dělnické třídě: Ti, kteří padli na severu, padli na bojovné třídní frontě v boji za své zájmy, za požadavky všech svých spoludruhů. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již vypršela.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Již končím. My říkáme: neplačte, dělníci, pohřbů těchto utracených obětí, spoludruhů, využijte k tomu, ne abyste se lítostivě sehnuli nad jejich hroby, abyste plakali, využijte pohřbů zase znovu k demonstrační solidaritě a solidární podpoře svého boje. Všichni horníci, ať na severu, na Kladně, v Mor. Ostravě a v Nýřanech, a všichni ostatní dělníci, všichni vy, kteří sympatisujete s dělnickou třídou, všichni vy, kteří sympatisujete s dělnickým bojem, dejte v den pohřbu těchto obětí, které padly na bojovné třídní dělnické frontě, na jevo svoji třídní solidaritu!

Zastavte práci, neplačte, demonstrujte proti tomu řádu a pořádku, jehož obětí se stali vaši spoludruzi, demonstrujte za vítězství severočeských havířů, poněvadž jejich vítězství je vítězstvím dělnické třídy, podepřete solidárně heslo severočeských havířů: Jednota, stávka, vítězství! (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Chobot.

Posl. Chobot (polsky): Slavná sněmovno, vážení pánové! Jménem polské socialistické strany dělnické a polského lidu v Československu dovoluji si k prohlášení pana ministra veřejných prací inž. Dostálka, prosloveného ve sněmovní schůzi dne 30. března t. r. připojiti tyto poznámky. Ve své předcházející řeči v této sněmovně dne 27. listopadu loňského roku vylíčil jsem silné napětí, které již loni bylo v ostravsko-karvinské pánvi způsobeno opovážlivostí uhlobaronů a jejich zástupců, kteří chtějí nynějších těžkých dob využíti k úplnému zničení dělníků a především k rozbití dělnických organisací a aby odňali dělníkům práva, zaručená jim kolektivní smlouvou.

Již tehdy jsem upozorňoval, že horní úřady a ministerstvo veřejných prací nemají nečinně přihlížeti ke svévoli několika hltavých uhlobaronů a žádal jsem v souhlasu s požadavkem všech dělnických organisací, aby horní úřad a případně ministerstvo veřejných prací splnilo svůj úkol a zamezilo další vzrůst nespokojenosti širokých hornických mas. Varoval jsem před následky, které mohou povstati, jestliže státní úřady nesplní své povinnosti, neboť pro každého, kdo zná poměry v zemi, bylo již loni jasno, kam uhlobaroni míří.

Již od r. 1926 byli jsme svědky, jak zástupci uhlobaronů na dolech ostravsko-karvinské pánve terorisováním dělníků a nadržováním "Národnímu sdružení" usilují rozbíti jednotu a vnésti kvas mezi horníky. Při tom pokoušeli se kapitalističtí nadháněči vynutiti od horníků co největší pracovní výkonnost nedbajíce, že tímto nadháněním stále vzrůstá počet úrazů v poslední době.

Proti předpisům zákona o útisku a teroru a proti předpisům hornického zákona bylo jedinou zásadou pánů inženýrů a dozorců zvýšiti pracovní výkonnost horníků a zvýšiti množství získaného uhlí. Když se zvýšila výkonnost, počal se omezovati počet pracovních dnů a řada dolů ostravské pánve, zvláště pak doly karvinské již několik let pracují dva nebo tři dny týdně, čímž se výdělek horníků snížil tak dalece, že horníci se svými rodinami jsou v krajní bídě a nemají peněz k řádné výživě své a svých rodin, nemluvě o tom, že nemají šatstva a nejpotřebnějších předmětů k živobytí. Mezi hornickými rodinami jest zoufalství a bída a směle lze říci, že ani v nejtěžších dobách poslední světové války horníci v ostravsko-karvinské pánvi netrpěli takovou bídu jako v posledních letech.

Při tom zástupci uhlobaronů dělají všechno možné, aby tyto ubohé horníky ještě provokovali, neboť páni dozorci vybírají si z horníků jednotlivé sobě "blízké", a zvláště takové, kteří, jak jsem se zmínil již ve své předcházející řeči, přinášejí jim rozličné úplatky ve formě různých potravin, nebo bezplatně konají jim rozličné služby, a především členy

"Národního sdružení", povolávají je do práce i v ty dny, ve kterých se zdánlivě nepracuje, takže patolízalové a zrádci dělají všechny směny v době, kdy hornické masy jsou nuceny k nečinnosti. A ještě hůře, tito patolízalové vykonávali prý jen opravy a rozličné jiné práce a nekopali uhlí. Toho se však nedrželi, nýbrž jest zjištěným faktem, že většinou i ve dnech, ve kterých se formálně prý nepracovalo, pracovali pozvaní panští patolízalové při kopání uhlí. Není-li to vyzývavost, když se jedna část dělníků nutí k nečinnosti a pomalé smrti hladem a druhé části, která má protekci, se nadržuje a poskytuje se jí dvojí a trojí výdělek? To jsou důvody zoufalství a nespokojenosti hornických mas.

Ale i toho ještě bylo málo. Páni kapitalisté a jejich nadháněči na jednotlivých dolech pokaždé za několik týdnů prováděli restrikci, t. j. hromadně vypovídali horníky z práce, a to většinou jen takové, kteří byli členy socialistických organisací nebo jiných organisací, a především Poláky, šetříce ty, kteří se dali prodati za mísu čočovice a vstoupili do "Národního sdružení".

Zjistil jsem konkrétní případy, že dělníci, kteří byli restringováni prý pro nedostatek práce, byli zase přijati, když vstoupili do "Národního sdružení". Zjistil jsem také případy, že majetníci selských usedlostí a to tací, kteří mají již právo na provisi, byli na zakročení činovníků "Národního sdružení" přijati zase do práce a místo nich byli propuštěni mladí horníci, otcové rodin, kteří jsou úplně nemajetní a bez zaopatření. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Vezmeme-li statistiku bratrské pokladny za poslední léta, můžeme z ní konstatovati, že páni uhlobaroni vyhodili z práce několik tisíc horníků na ulici, ale v téže době přijali zase do práce několik tisíc nových horníků. Z toho jest zřejmo, že uhlobaronům nešlo vlastně o restrikci, nýbrž o rozbití a zničení dělnických organisací a o vzrůst "Národního sdružení", v němž si chtěli utvořiti ochranný kádr pro své zájmy ve chvíli rozhodujícího útoku, který hodlali letos učiniti a ke kterémužto útoku se předem připravovali.

V této době, kdy se hospodářská krise rozšířila v celém státě v nebývalé míře, kdy odbyt uhlí poklesl a kdy se páni domnívali, že dělníci nejsou již schopni žádné akce, připravili útok na existenci horníků a rozhodli se nejen odejmouti horníkům práva zaručená jim kolektivní smlouvou a snížiti jim platy, nýbrž také vyhoditi na ulici 12.000 horníků a ponechati je osudu, nebo hoditi je na krk státu a obcím.

Pánové jednali tak, jakoby naše země byla plantáží k naplňování jejich bezedných kapes. Osud horníků jest těmto pánům lhostejný. Oni mají jen jedinou starost, a to: zachovati miliony, vydřené z práce našich horníků v době konjunktury a zajistiti si své ohromné zisky přes hospodářskou krisi a nesnáze, ve kterých se ocitl stát i veškeré obyvatelstvo. Proto také jest rozhořčení hornických mas úplně odůvodněné a pochopitelné.

Nepochopitelné bylo však stanovisko horních úřadů, které se úplně nečinně dívaly na tuto, jak lze říci, přímo podvratnou práci uhlobaronů, nebo jejich zástupců, kteří jsou ve službách cizího kapitálu. Kdyby pan ministr byl již loni, nebo při zahájení útoku podnikatelů v severních Čechách a v ostravsko-karvinské pánvi zaujal energické stanovisko, jak to učinil dne 30. března t. r., nebylo by jistě došlo ke stávce ani k případům hodným politování, které se staly v ostravsko-karvinské pánvi. Proto také nyní, když podnikatelé svou taktikou způsobili požár, který ohrožuje nejen horníky, nýbrž všechny vrstvy občanů a sám stát, musí se učiniti všechno možné, aby spor, který povstal, byl vyřízen ve smyslu odůvodněných požadavků horníků podle návrhů, které podali zástupci odborových organisací. Za následky dalšího protahování sporu a dráždění horníků, které lze nazvati skutečnými mučedníky, budou musiti nésti odpovědnost nejen uhlobaroni a jejich zástupci, nýbrž i ti vládní činitelé, kteří majíce v rukou moc nechtějí nebo nedovedou učiniti přítrž této panské opovážlivosti.

Doufám, že pan ministr veř. prací a horní úřady v Mor. Ostravě a v Mostě splní svůj slib a postaví se skutečně na stranu slabších, t. j. horníků. Již dosti bylo muk a trýznění horníků. Nepřepínejte strunu trpělivosti hornických mas. Nikterak nelze souhlasiti s diktátem uhlobaronů, aby již tak veliký zástup nezaměstnaných byl zvýšen o dalších 12.000 horníků, a není jiné rady, než zavésti střídavé dovolené tak dlouho, dokud se spotřeba uhlí nezvýší.

Rovněž nelze souhlasiti s dalším zbídačením horníků a jejich rodin snižováním platů, jak by si to přáli uhlobaroni, kteří by se v nynější kritické době měli vzdáti svých zisků a započíti s úsporami nejdříve u sebe a svých magnátů. Stejně musí se skončiti nadržování panským patolízalům a členům "Národního sdružení" a musí se skončiti trýznění horníků patřících do socialistických organisací. Musí také přestati teror proti chudým polským dělníkům v ostravsko-karvinské pánvi, z nichž by někteří páni rádi udělali obětního beránka a svrhli na ně odpovědnost za své vlastní viny.

Politování hodného případu v Horní Suché chtějí někteří páni využíti k opakování šovinistické štvanice proti polským horníkům, ačkoliv jest známo, že nikoliv polští důvěrníci, nýbrž čeští a slovenští komunističtí agitátoři z Prahy, Kladna a Slovenska již několik dní před stávkou chodili po dělnických koloniích a způsobili stávku, a nikdo jim v tom nepřekážel.

Bezpečnostní opatření úřadů byla jako vždy i v tomto případě učiněna teprve tehdy, když se požár již rozšířil. Dokud komunistické úderné oddíly přepadaly "sociálfašisty", nikdo jim v tom nepřekážel. Jest známo, že v posledních dnech před stávkou bylo v této pánvi velmi mnoho komunistických poslanců a senátorů, kterých dříve nikdo v revíru neviděl a neznal, a že v době, kdy byla vyhlášena stávka, také neznámí, cizí lidé zadržovali a terorisovali na cestě horníky, jdoucí do práce. Vypadá to tak, jako kdyby úmyslně byla vyprovokována stávka v dolech karvinské pánve, kde pracuje většina polských horníků, aby se na ně mohla později svaliti vina, aby šovinisté všech odstínů mohli jim zase vyčítati, že polští dělníci jsou protistátním živlem.

Jménem celého polského lidu na Těšínsku protestuji co nejostřeji proti tomuto hanebnému předpokladu. Polští horníci v boji s uhlobarony postupují solidárně s horníky českými a německými a tuto solidaritu dodrží. Polští horníci nemohou býti odpovědni za to, že komunistické politbyro s pomocí neznámých, ze všech stran sehnaných agitátorů způsobilo zmatek a terorem a licoměrností byla způsobena divoká stávka na některých dolech ostravsko-karvinské pánve. Důkazem toho jsou oběti, které teroristé zbili, když odporovali způsobení divoké stávky. Za tento komunistický podnik odmítají odpovědnost nejen polští dělníci, nýbrž i všechny polské organisace.

Konstatuji, že bylo by lze zabrániti některým přehmatům, kdyby úřady nebyly povolily, aby se komunistické úderné oddíly potloukaly po hornických koloniích a kdyby byla dříve učiněna opatření, která se stala později. Rozhodně nelze obviňovati polské horníky a nelze tvrditi, že by oni byli protistátním živlem. Naše stanovisko k československému státu prohlásili jsme otevřeně a upřímně s této tribuny a podali jsme již tolik důkazů své loyálnosti, že žádný poctivý člověk nemůže míti pochybnosti, že polský lid chce svorně spolupracovati s lidem československým v hranicích tohoto státu.

Za výstřelky komunistických extrémistů nemůžeme přijmouti žádné odpovědnosti, tak jako nemohou čeští dělníci býti odpovědni za přehmaty extrémistů v Čechách a na Moravě. Kdyby státní úřady byly včas užily svého vlivu na uhlobarony, aby podporovali slušné požadavky horníků, nebylo by takového rozhořčení u horníků, ale když uhlobaroni celé měsíce provokují chudý hornický lid a státní úřady se nečinně na to dívají, pak jest nespokojenost srozumitelná. Proto vybízím ještě jednou pana ministra veřejných prací, aby podle svého slibu nepřipustil další protahování sporu a dráždění dělníků a aby státní úřady využily svého vlivu, aby se smírem vyřídil spor v pánvi mostecké a ostravsko-karvinské a aby se horní úřady postaraly, aby se učinila přítrž dalšímu propouštění dělníků.

Hornické organisace, které jsou smluvní stranou kolektivní smlouvy pro ostravsko-karvinskou pánev, jen s těžkým srdcem přistoupily na návrh ministra veř. prací, aby se částečně snížily příplatky za větší pracovní výkonnost a považují toto vyřízení za poškození horníků. Jen se zřetelem na nynější těžké poměry a na to, že nesvědomití komunističtí agitátoři rozbili jednotu dělníků, radím prozatím horníkům, aby zanechali užití nejzazšího prostředku boje, kterým jest stávka. Tím se však horníci nevzdávají svého práva, aby zase získali to, co jim nyní podnikatelé odnímají využívajíce nynější těžké situace. Přijde doba, kdy horníci zúčtují s těmi zástupci cizího kapitálu, kteří staví výše udržení kapitalistických zisků než existenci tisíců horníků a jejich rodin.

Někteří ze zástupců podniků dělají sice ze sebe velké vlastence, ale tento jejich postup jest nejen nevlastenecký, nýbrž jest přímo nepřátelský státu a celé veřejnosti. Snížení hornických platů jest pohromou nejen pro horníky, nýbrž i pro celou veřejnost a především pro tisíce obchodníků, živnostníků a vůbec pro celou zemi. Budou-li hornické výdělky ještě menší než dosud, projeví se to i ve státních důchodech z daní. Brutalita kapitalistů ukazuje se zde v celé své podstatě. Aby páni uhlobaroni nemusili sleviti ze svých zisků, odbírá se rodinám již tak zbídačených horníků ještě poslední kus chleba přímo od úst. Jest to ještě jeden důkaz, že bylo chybou, že v době popřevratové nebylo provedeno vyvlastnění dolů, co tenkráte mohlo se provésti mnohem snáze než nyní.

Ale ani teď není jiného prostředku, aby se přemohl odpor uhlobaronů, než provésti a vykonati návrh klubu sociálně demokratických poslanců na vyvlastnění dolů. Uhlobaroni ukázali, že nedovedou řádně hospodařiti s podniky, které jim byly svěřeny, musí se jim tedy odníti právo svobodně s nimi zacházeti. Není uměním vésti podnik v době konjunktury a bráti z něho ohromné zisky pro kapitalisty a vysoké tantiemy pro kapitalistické nadháněče. Majetníci dolů nepamatovali v době konjunktury, že může přijíti doba krise. Milionové zisky vyváželi většinou do ciziny a zdejší kraj zůstal zpustošený a zůstaly tam jen staré haldy kamení, rozbité cesty a zničené obce, které ze svých skrovných důchodů musejí hraditi všechna vydání, při čemž se majetníci dolů a jejich zástupci všemi prostředky pokoušejí o snížení dávek a daní pro uhlobarony. Stavbu škol, nemocnic, sirotčinců a péči o mrzáky, invalidy a sirotky, tudíž o nezaměstnané, ponechávají páni uhlobaroni obcím, ale sami svými rekursy a miliony nezaplacených daní přispívají k úpadku obecních financí. Proto také návrh klubu sociálně demokratických poslanců na vyvlastnění dolů nemá se považovati jen za nějakou demonstraci, nýbrž směrodatní činitelé mají se přičiniti, aby byl usnesen a proveden.

Ponechá-li se pánům, kteří zastupují zájmy cizího kapitálu, právo rozhodovati o národním majetku, jímž jsou uhelné doly a podniky, pak vždy budou hleděti využíti jich jen pro své kapitalistické zájmy, které se příčí zájmům veškerenstva. Celý pracující lid bez ohledu na stranickou nebo národní příslušnost, s výjimkou několika agitátorů závislých na kapitalistech, žádá, aby doly byly vyvlastněny a podrobeny veřejnému dozoru.

Nepřestanou-li uhlobaroni provokovati horníky a ohrožovati celý stát svou smělostí, pak je možno uvaliti na ně vnucenou správu, stejně jako se vnucená správa uvaluje na každého, kdo svým hospodařením přivádí podnik k úpadku. Proč by právě majetníci dolů měli býti vyňati z tohoto práva, když zavinili tolik neštěstí a dovedli kraj kdysi kvetoucí k úpadku a zkáze? Záleží jen na dobré vůli všech směrodatných činitelů a troufalost zástupců cizího kapitálu musí býti zlomena.

Dalším prostředkem ke zmírnění následků nynější krise v hornictví jest zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně, co se při dobré vůli dá provésti. Nutně jest také zapotřebí sanace hornického pojištění, aby se umožnilo starým horníkům, vyčerpaným dlouholetou prací, odejíti na provisi a aby dostali přiměřený důchod z bratrské pokladny. V tomto směru podporuji vývody posl. Tayerleho.

Doufám, že směrodatní vládní činitelé se přičiní, aby spor v pánvi mostecké a ostravsko-karvinské byl co nejrychleji vyřešen. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. inž. Jung.

Posl. inž. Jung (německy): Pánové! Můj klubovní kolega Knirsch ujal se již dvakráte ve sněmovně slova ke stávce horníků a vyložil stanovisko naší strany, jakož i příčiny, které tuto stávku zavinily. Jestliže se dnes znovu chápu slova, příčinu toho třeba hledati ve smutné události, k níž došlo včera v Mostu. Po žalostné události ve Frývaldově, Dolní Lipové, která si vyžádala devíti mrtvých, byli jsme výslovně ujištěni, že četnictvo dostalo nové pokyny. Kol. Knirsch upozornil před 8 dny ve sněmovně, že četnictvo ve stávkovém území mělo pušky ostře nabité a že byl sám svědkem, jak oddíl četnictva před odjezdem na nádraží vyjímal náboje z pušek. Jak se zdá, nové pokyny tedy vydány nebyly. Na každý způsob jest jisto, že včera byli v Mostu tři mrtví a několik těžce raněných. Pan ministr veřejných prací zaujal ve sněmovně k události stanovisko a řekl přesně totéž, jak to obyčejně říká ministr vnitra a jak to také učinil při politování hodných událostech frývaldovských. Hlavní věcí pro vládu jest, aby byl za všech okolností zajištěn tak zvaný pokoj a pořádek. Přicházím s otázkou: Proč nedošlo ke srážkám v Duchcově a proč tam není mrtvých? Poněvadž se v Duchově dovolil projev horníků. Nebyl sice dovolen na místě původně k tomu vyhlédnutém, ale na jiném, zkrátka a dobře okresní hejtman duchcovský se pokud možno nedržel krátkozrakých pokynů svého pána, ministra vnitra a dosáhl tím jedné věci, že v Duchcově nedošlo ke srážkám. Tvrdíme, že právě ostrý kurs ministerstva vnitra jest hlavní příčinou všech těchto událostí, ostrý kurs, který, jak známo, zavedlo také proti našemu hnutí, a na kterém si nekonečně mnoho zakládá. Bylo by nejvýš na čase, aby pan ministr vnitra vybíjel svůj příliš bohatý temperament v jiném oboru, než v úřadě, který právě zastává.

V této souvislosti bych upozornil, že se na př. zakazují dokonce sbírky pro hladovějící hornické děti. (Posl. Geyer [německy]: Odůvodnění je krásné!) Velkolepé! - že ústecký policejní úřad zakázal takovouto sbírku s odůvodněním, že stát vykonává dostatečnou péči ve prospěch hornictva - tuto péči lze velmi zřetelně konstatovati zvláště v Mostu - a že jest ve veřejném zájmu, aby hornická stávka nebyla prodlužována, naopak, aby spíše došlo k brzké její likvidaci a že se tedy zamýšlená sbírka zakazuje. Jinými slovy: vláda činí vše, aby tuto hornickou stávku udusila. Zákaz této sbírky řadí se důstojně k zákazu sbírek, které měly býti zahájeny, aby se aspoň poněkud pomohlo obětem mnoha zatčení ve věci "Volkssportu". Ačkoliv dosud ani jediný člen svazu "Volkssport" nebyl dosud odsouzen, ačkoliv jde pouze o osoby ve vyšetřovací vazbě, přes to byly takovéto sbírky zakázány.

Nemůžeme právě říci, že by v otázce horníků ministr vnitra, ale i ministr veř. prací projevili onu iniciativu a ono vědomí povinnosti, jichž by bylo třeba k likvidaci zahájené stávky. Jak se zdá, ministerstvo veř. prací vůbec nebéře své povinnosti vážně. Dnes jsme se celé dopoledne snažili dovolati se ministra veřejných prací telefonicky. Nebylo to možné. Jeho osobní tajemník jednou prohlásil, že ministr je v ministerské radě a z ministerské rady jsme se opět dověděli, že ministr je v ministerstvu. Tak to trvalo několik hodin. Chtěli jsme mu totiž říci, že Německý socialistický svaz horníků zamýšlí podati stížnost, že nebyl přizván k vyjednávání jako organisace, která jest na příklad silnější než česká nár.-socialistická "Jednota". Teprve ve večerních hodinách mohl jsem s ministrem mluviti a při této příležitosti mi prohlásil, že zde nejde o žádnou animositu, nýbrž že nebyli pozváni pouze z toho důvodu, že prý Německý socialistický svaz horníků nepodepsal loňského roku kolektivní smlouvu. (Posl. Geyer [německy]: Osobní tajemník tvrdil opak!) Osobní tajemník ministrův prohlásil však výslovně generálnímu tajemníkovi Německého socialistického hornického svazu, členu zemského zastupitelstva Proskemu, že ministr odmítá vyjednávati s hakenkreuzlery a seděti s nimi za jedním stolem. Upozornil jsem ministra na tento podivuhodný výrok jeho tajemníka a budeme viděti, zda to bude míti nějaké důsledky.

Musím však přiznati, že také v jiném směru v ministerstvu veřejných prací není vše takové, jak by to býti mělo a mohlo. Již kol. Zápotocký uvedl, že ministr veř. prací nepřijal deputaci ústředního stávkového výboru, která se dostavila předevčírem do Prahy, hodlajíc s ním promluviti, nýbrž odkázal ji na ministerského radu Kurze, který jí vzkázal, že je zaneprázdněn jednáním, ale že ji přijme za půl hodiny a že po tříhodinném marném čekání zvěděla, že pan ministerský rada již před hodinou opustil místo své požehnané činnosti. To není ovšem žádné chování a zde postrádáme nutnou mravní vážnost, jaké by bylo třeba k takovéto stávce horníků, v každém směru jistě oprávněné. Jak jest oprávněná, vyložil zde právě můj klubovní kol. Knirsch velmi přesvědčivými slovy.

Myslím, že se nezmýlím, domnívám-li se, že k velmi podivnému chování ministerstva veřejných prací. pokud jde o to, že k vyjednávání nebyl přizván Německý socialistický svaz horníků, přispěly podstatně konkurenční organisace, zvláště organisace českých a německých sociálních demokratů. Neboť musím přiznati, že po řeči klubovního kolegy Knirsche, kterou zde pronesl ve sněmovně minulý čtvrtek, byla nápadná zpráva, uveřejněná v pátek v hlavním časopisu německé sociální demokracie, pražském "Sozialdemokratu". V této zprávě vrhli se najednou na prohlášení, které ve sněmovně učinil jménem všech německých oposičních stran kol. Fritscher, a ke zprávě o tomto prohlášení byla připojena velmi milá, malá denunciace mé strany, ostatně denunciace nikoliv prvá. Tak to chodilo několik měsíců v německém sociálně-demokratickém tisku z Prahy přes Karlovy Vary až do Opavy a v tom třeba také hledati důvody pro rozpuštění "Volkssportu". Chtěli se zbaviti konkurence. V této souvislosti napsal pak "Sozialdemokrat", že se zde Knirsch snažil ospravedlniti chování odborové organisace hakenkreuzlerské - prosím, abyste si povšimli také tohoto výrazu, obsahuje novou denunciaci a k tomu bylo připojeno mínění, že jest zvláštní, že stávkují společně němečtí národní socialisté, vlastně hakenkreuzleři, jak řekl, a čeští národní socialisté, ačkoliv přece čeští národní socialisté chtějí získati německé pracovní místo a používají stávky k tomu, aby je dostali do svých rukou. To říká hlavní časopis téže strany, která zde ve sněmovně a v senátě dává prohlašovati ústy řečníků české soc. demokracie, že se dožaduje zestátnění dolů, a dává zde také ohlašovati návrh na postátnění, ačkoliv již ze zkušeností se zestátněním železnic by mohla dávno věděti, že každé zestátnění znamená také počeštění. Na celé věci jest však nejzajímavější, že senátor dr. Heller, německý soc. demokrat, v senátě prohlásil, že k německému pracovnímu místu a k zestátnění dolů vede cesta jen přes jeho mrtvolu a mrtvoly jiných soudruhů, a že jeho časopis "Sozialdemokrat" tuto řeč svého senátora censuruje, neboť toto místo ze zprávy prostě vynechává. Tolik k charakteristice strany, která v soutěži používá proti nám prostředků, které v politickém boji podle našeho mínění nemají zajisté místa.

Nyní mi dovolte, poněvadž jsem zde jmenoval také ministra vnitra, abych zde promluvil několik slov o pronásledováních, namířených v poslední době ministerstvem vnitra a jeho úřady proti naši straně a jejím organisacím. Jak jsem již prohlásil, vláda nemá žádné iniciativy, pokud jde o stávku horníků a její skončení, za to však tím větší iniciativu vyvíjí v politickém pronásledování, takže člověk cítí takřka povinnost prohlásiti, že Československo má přímo ctižádost státi se nejreakčnějším státem v Evropě.