Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): ... potom se udělá totéž, co se udělalo v kladenském revíru, a řekne se horníkům: "Půjdete do šachet a budete v práci agitovati pro zesílení boje." A totéž, co jste udělali na Kladně, udělali jste také v Brně, když jste zbytečně připravili textilní dělnictvo o výdělek několika dnů a když jste zbytečně vystavili dělnictvo textilní na pospas pronásledování zaměstnavatelů.

To není vaše ideologie z dneška. To je stará ideologie komunistické strany. (Výkřiky komunistických poslanců.) A slavná sněmovno, já těm pánům přes svůj krajně odmítavý poměr k jejich ideologii, k jejich praksi nechci křivditi bez dokladů. (Posl. Štětka: Vy nemůžete!) Já mohu mluvit z vlastní zkušenosti a chci také mluviti z vlastní zkušenosti.

Není ještě tak dlouhá doba, aby se zapomnělo na generální stávku hornictva v celé Československé republice r. 1922. Všechny revíry byly v ohni: severočeský jako ostravský, kladenský, jako oslavanský a na Slovensku handlovský. A nebyla se žádným revírem tak těžká práce, aby zájem horníků zůstal uchráněn, jako v revíru ostravsko-karvinském. Byly řešeny všechny otázky právě proto, že šlo o generální stávku, ve společných poradách zástupců hornictva se zástupci těžařstev. A zástupci z ostatních revírů, znechucení už tím houževnatým bojem mezi ostravskou skupinou jak hornických, tak těžařských zástupců, požádali, aby ostravsko-karvinský revír zkusil v separátní poradě dohodnouti se o svých specielních revírních bolestech. (Výkřiky posl. Štětky.) Udělali si také skutečně separátní poradu v representačním domě a když jsme se druhý den sešli ke společnému jednání zástupců ze všech revírů, hlásili nám zástupci revíru mor.-ostravského ústy p. tajemníka Červinky, že se v ostravsko-karvinském revíru dohodli o všech specielních bolestech, ba že dokonce v dohodě s těžaři šli tak daleko, že se také dohodli o prodloužení sobotní směny ze 6 na 8 hodin. (Slyšte!)

A poněvadž jsem věděl, jak si hornictvo váží té vymoženosti, že má pracovní dobu proti jiným pracovním odvětvím aspoň o 2 hodiny zkrácenu, dovedete si představiti moje postavení, mou situaci, když na jedné straně se mně hlásí hotové ujednání a na druhé straně jsem byl proniknut vědomím, že se to stalo bez vědomí a vůle ostravsko-karvínského hornictva. (Slyšte! - Výkřiky.)

A k charakteristice obhájců hornických zájmů chci zde pro věčné časy přibíti fakt, že jsem musil jako ministr odmítnouti obět, kterou komunističtí sekretáři, Červinka a Brda, bez souhlasu a bez vědomí horníků položili na oltář kapitalistického zájmu majitelů dolů (Výkřiky.) a proti komunistickým sekretářům jsem musil vzíti horníky v ochranu. (Potlesk.)

Ale já jsem se, slavná sněmovno, sešel s touto společností v krátkém časovém intervalu ještě jednou. Bylo to v květnu téhož roku, když jsme měli generální hornickou stávku... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): V solných dolech v Marmarošské Solotvině správa dolů bez vědomí šéfa resortu přišla na myšlenku, když se všude snižují mzdy a provádějí restrikce, aby se provedla také u zaměstnanců těchto dolů. (Výkřiky.) Všechno zaměstnanectvo solných dolů v Marmarošské Solotvině bylo v komunistické lučebnické organisaci, jen několik řemeslníků, strojníků a topičů bylo v organisacích t. zv. sociálfašistických.

Ústřední správa stát. dolů a hutí zavolala komunistické sekretáře, aby s nimi jednala o platové restrikci. Nevěděl jsem o tom a dověděl jsem se teprve z hlášení přednosty ředitelství, že porada byla hotova ve dvou hodinách a končila dohodou, že dělníci v akordu budou míti mzdu sníženou o 15 % a směnaři o 10 %. (Výkřiky posl. Bergmanna.) Teprve, když se sociálfašistické organisace dověděly, co podepsali pp. Němeček a Hais a co vidoval p. Svetlík, požádaly mne, abych nedopustil tak těžkou obět na zaměstnancích těchto dolů, a teprve z podnětu soc. fašistických organisací za osobního řízení provedli jsme nové jednání, které se skončilo, že akordním dělníkům... (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): ... se snížily mzdy pouze o 8 % a směnařům o 5 1/2%, tedy o polovinu toho, co dobrovolně smluvili komunističtí sekretáři.

Prosím, slavná sněmovno, abyste nikdy tu společnost neposuzovali podle toho... (Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje)... jak umí křičeti, nýbrž abyste se vždycky podívali na její skutky a činy (Výborně!). Potom se přesvědčíte, jako jest již přesvědčena i kapitalistická společnost, že ti pánové nejsou tak zlí, jak se zdají a jak se dělají. A konečně důkaz máme i v tomto boji severočeských horníků. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): Až bude v ministerstvu veř. prací podepsána dohoda o tom, za jakých podmínek má dojíti k likvidaci stávky, budete slyšeti - s apodiktickou jistotou to můžeme říci - o zradě sociálfašistů (Výkřiky komunistických poslanců.), proto, že jsme dovedli uchrániti horníky před propouštěním a docílili toho, že se vyhovělo všem podmínkám, které byly v příčinné souvislosti se stávkou hornickou. Ale páni z té společnosti (obrácen ke komunistickým poslancům) v těchto dvou návrzích (ukazuje tištěné návrhy komunistických poslanců) řekli, jaké mají bolesti v severočeském revíru a jaké mají bolesti v uhelné těžbě vůbec. (Výkřiky posl. Štětky.) V jednom se žádá zákaz propouštění do konce r. 1932 a v druhém se žádá ne znárodnění, vyvlastnění nebo zestátnění dolů, nýbrž pouhé zdanění těžařských zisků (Výkřiky posl. Štětky.), a to padesátiprocentní při nejvyšším docíleném podnikatelském zisku, jinak od 10 do 50 %. (Výkřiky posl. Štětky.) Pane kolego, nač to rozčilování, když toto (ukazuje návrhy) nelze popříti. Kdybychom chtěli býti nejshovívavějšími v posuzování požadavků komunistické strany (Výkřiky komunistických poslanců.), tož odpusťte, pánové, musíme se tázati: co to je proti tomu, s čím přicházejí sociálfašisté, kteří říkají: žádné zdanění podnikatelských zisků, nýbrž znárodnění dolů (Výborně! - Potlesk.), aby podnikatelské zisky šly ve prospěch toho, kdo je skutečným vlastníkem uhelného bohatství, a tímto vlastníkem je stát. (Výkřiky posl. Štětky.)

Nám nejde jenom o likvidaci stávky v severočeském revíru, nýbrž o něco více: o to, aby horník ve své práci, při které se skutečně musí potit, měl zaručen aspoň klid, ale nejenom na půl roku (Výkřiky posl. Štětky.) a nejenom do konce r. 1932, nýbrž aby měl ten klid v práci zajištěn trvale. (Výborně!) A proto, pánové, přicházíme s trochu jinými požadavky než komunistická strana, proto přicházíme s požadavkem totožným s oním, ke kterému se již odhodlal sám ministr veř. prací, aby jako první stupeň k sjednání klidu a pořádku ve všech revírech bylo dosazení vnucené správy na doly. A jako druhý stupeň k zajištění tohoto klidu a pořádku aby bylo postupně prováděno znárodnění uhelného bohatství. (Výborně!) Žádáme také, aby v hornictví byla zavedena šestihodinová doba pracovní, která jedině je schopna, aby přinesla ulehčení v těžkých poměrech na pracovním trhu hornickém. Nám jde však také o to, aby bylo zasaženo ve všech revírech pomocnou rukou i v dnešní již vytvořené sociální situaci hornictva. A proto jsme požádali ministerstvo veř. prací, aby neodkládalo s prováděním rekultivace dolováním devastované půdy (Výborně!), a jednali jsme také na kompetentních místech, aby se tato rekultivace mohla prováděti bez jakýchkoliv nároků na státní pokladnu. (Výborně!) Ministerstvo veř. prací má také zajištěnu pomoc kompetentní instituce, má zajištěnu pomoc finanční. (Výborně!)

Vracím se k hlavnímu našemu požadavku, požadavku, znárodnění dolů. Doufám, že v této slavné sněmovně bude jen malý počet těch, kteří se budou lekati našeho odhodlání, jíti za tímto požadavkem neúprosně až ke konečné jeho realisaci. (Výborně!) Jedna strana se veřejně přiznala, že tento požadavek má v programu, druhá strana ústy svého řečníka prohlásila, že znárodnění dolů chtěla prováděti již bezprostředně po převratu. Ostatní strany, zejména strany socialistické, není potřebí bráti v pochybu, poněvadž je to jejich poslání a je to jejich programem, aby k zespolečenštění důlního majetku došlo.

Myslím, že o většinu v tomto zákonodárném sboru je pro realisaci tohoto požadavku velmi dobře postaráno. Dali jsme již také iniciativní podnět, aby tato otázka mohla býti řešena, a jsme ve všech podružných otázkách ochotni k dohodě tak, aby mohla býti řešena solidárně z vůle celé této sněmovny. (Výborně!) Otázka náhrad za investice je pro nás také otázkou podružnou, je pro nás otázkou nutné pozdější dohody. Hlavní je pro nás, aby ke znárodnění dolů skutečně došlo.

Slavná sněmovno! Kladu otázku, co znamená vlastnictví dolů v rukou dosavadních držitelů. A dovolte, abych na ni odpověděl ústy cizími: žádný upřímný Čech neopovážil se vysmívati našim nejslavnějším poetům, když nám věštili v době poroby vysvobození a příchod obnovené svobody. Jejich proroctví se také splnilo. Splnilo se a musilo se splniti, poněvadž zpívali jen o tom, čím byla naplněna naše srdce. Jejich zpěv byl ozvěnou nezlomné vůle celého národa. (Výborně! - Potlesk.) A čím jsou naplněna srdce horníků? Povídá to jeden z našich nejslavnějších poetů, Petr Bezruč v úvodní sloce ke svým slezským písním: "Co v srdcích prostých lidí lká při Olze, Odře, Ostravici, jsem zkusil chybným veršem říci." A v písni nadepsané "Ostrava" Petr Bezruč zpívá: "Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím, hlubokých páni vy dolů: přijde den, z dolů jde plamen a dým, přijde den, zúčtujem spolu!" (Výborně! - Potlesk.)

To není fantasie poety, to není výlet do oblak; je tu vyzpíváno to, čím jsou přeplněna hornická srdce nejen v ostravsko-karvinském revíru, nýbrž i ve všech revírech ostatních. To není fantasie, to je velké proroctví, to je velká věštba. Chtějí-li ti, kterým záleží a musí záležeti na osudu Československé republiky a zejména na jejím národním hospodářství, odvrátiti splnění této věštby, musí si býti vědomi, že může býti odvráceno kouzlem jediným, kouzlem, které se jmenuje znárodnění dolů. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Zápotockému. (Hluk. - Výkřiky.)

Prosím o klid. Žádám pana řečníka, aby se ujal slova.

Posl. Zápotocký: Přicházím přímo ze severočeského revíru. (Posl. Hatina: Myslím, že ne!) Celé 3 neděle jsem v severočeském revíru a docela klidně a otevřeně proti tomu, co zde mluvil p. ministr vnitra Slávik, říkám: Ano, organisuji tam společně se severočeskými havíři a vedu stávku, organisoval a vedl jsem také včerejší projevy severočeských havířů. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.) Třicet tisíc horníků na severu vede boj o chléb a o práci, tisícové sdružili a sjednotili se tam bez rozdílu politického přesvědčení, bez rozdílu národnosti a bez rozdílu příslušnosti k jednotlivým organisacím. Masa horníků vypověděla poslušnost těm vůdcům, kteří ji od boje zrazovali. (Výborně!) Masa horníků poznala, že na její straně je právo. Vy, (obrácen k poslancům čsl. nár. socialistickým) přátelé, jste to byli také, kteří jste zrazovali od boje, vy jste psali ze začátku také v "Českém slově" o "divoké stávce horníků". (Posl. Hatina: To není pravda!) Je to pravda a teprve, když vám vaši delegáti na konferenci v Mostě "zahráli", teprve, když tam psaní "Českého slova" bylo odsouzeno... (Výkřiky posl. Hatiny.) - ty to víš dobře, jak tam s vámi vaši delegáti mluvili - teprve, když vám vaši delegáti, čeští socialisté řekli: "my stojíme v jednotné bojovné frontě, my stávkujeme, (Posl. Hatina: My jsme jim to řekli.) - ne, oni to řekli - a co píše "České slovo" si nedáme líbiti", teprve potom vy jste "reterýrovali", teprve potom jste hledali cesty, abyste obhájili své stanovisko. (Posl. Hatina: Máš špatné zprávy!) Nemám špatné zprávy, mám zprávy přímo od vašich lidí, kteří na konferenci byli. Ale právě to, že dělnická masa, že horníci se sjednotili, že horníci stávku vedli, že stávka přes všecka hasičství různých vůdců organisací šířila se jako požár, nabyla úplné jednotnosti, šířila se živelní silou po celém revíru, budilo zde strach. (Posl. Hatina: Kteří to byli od nás, ti hasiči? Jmenuj je!) No, vaše "České slovo" psalo tak ve stávce. Kdy jste se ukázali ve stávkovém revíru? Teprve, když boj byl rozpoután, přišel tam Lanc, ale ze začátku, když se jednalo o zorganisování boje, tam nebyl od vaší strany nikdo. (Posl. Hatina: Vždyť to není pravda!) Dokaž, že jsi tam byl. (Posl. Hatina: Byl jsme tam!) Kdy jsi přijel na schůzi a vyzýval horníky, aby zastavili práci a organisovali boj? Nikdy jsi tam nebyl, milý Hatino. (Posl. Hatina: Třikrát jsem tam byl!) Až teprve na nedělní konferenci, když už boj byl v plném proudu. Horníci se sjednotili a nedali se zlákat žádnými nacionalistickými hesly.

Tedy jestli se zde mluvilo o nějakém spojenectví s hakenkreuzlery, o pomáhání hakenkreuzlerům, ptejte se českosocialistických horníků, zdali jim dole na šachtě v té stávce překáží, že ti horníci, kteří jsou v hakenkreuzlerské organisaci, bojují také s nimi a zdali je to rozčiluje. Ptejte se soc. demokratických horníků a členů Národního sdružení, zdali je rozčiluje, že němečtí horníci jdou také s nimi. Horníci dnes nejsou vedeni na severu žádnými nacionálními hesly, ani hakenkreuzlery. (Posl. Hatina: Měl jsi slyšet Knirsche!) Co povídá Knirsch, je něco jiného, a co povídají horníci na severu, kteří tam bojují, je také něco jiného; ty víš dobře, Hatino, že i ten váš horník mluví něco jiného, než mluví vaši lidé v ministerstvu, a nemůžeš stavěti to, co řekne Franke v ministerstvu a vaši bojující horníci na severu, vedle sebe. Takové je to také u hakenkreuzlerů. Je samozřejmé, že vůdcové hakenkreuzlerů chtějí si při této stávce ohříti svoji nacionální polívčičku. Ale horníci hakenkreuzlerští bojují za větší skývu chleba jako každý český horník tam bojuje za větší skývu chleba. To je to, co tam horníky spojuje, ta otázka nedati si stále z té skývy chleba ulamovat, nedati si svoji existenci zbídačovat; to sjednotilo horníky a postavilo vedle sebe. Právě to, že horníci měli odvahu se sjednotit a vyslati delegáty na jednotnou konferenci, že měli odvahu zvoliti tam jednotné stávkové vedení - zase ne pouze komunistické, nýbrž stávkové vedení, složené ze zástupců všech organisací, z horníků, kteří jsou organisováni v různých organisacích a stranách to právě naplnilo strachem řadu lidí a proto se také řeklo, že horníci za tuto opovážlivost, že vzali boj do vlastních rukou, musejí trpěti.

Ještě není vytaženo 8 mrtvol z objetí pekla a ohně v dolu Koh-i-noor, těch 8 mrtvých horníků, kteří tam padli ve prospěch a za zvětšení zisků kapitálu, položilo životy proto, že kapitál dnes bezohledně vykořisťuje, že nedbá zabezpečovacích opatření a že úřady "demokratické" republiky docela klidně k tomu přihlížejí, že ani ministerstvo veř. prací nedělá nic, aby uhlobarony k dodržování bezpečnostních opatření donutilo. Proto padlo 8 havířů na dole "Koh-i-noor", proto ještě dnes odpočívají jejich kosti v zazděném dole, zachváceném požárem, a proto ještě dnes přicházejí zprávy o nových obětech, o nových mrtvolách na severu. (Slyšte!) A teď se zde prolévají hořké slzy nad těmi, kteří včera padli při hornických demonstracích a projevech. Vystoupila zde řada řečníků a litovala těch obětí. Ale je třeba si položiti otázku: Kdo je vinen těmito obětmi, kdo je vinen smrtí těchto horníků na severu? A musíme odpověděti: Vinníci sedí, vlastně měli by sedět, zde (ukazuje na ministerské lavice.) na ministerských lavicích, vinníci sedí tady ve vládních lavicích! A není možno vymýkati se odpovědnosti, říkati: Úřady, četníci, nedopatření a podob.

Na severu je boj, třídní boj mezi havíři a uhlobarony. Je to tvrdý boj. Havíři vedou boj sice klidně, ale tvrdě a neústupně, poněvadž věří, že jejich boj je spravedlivý, že jejich požadavky jsou správné a poctivé. (Potlesk komunistických poslanců.) Proti tvrdému boji havířů stojí stejně tvrdě těžaři. A nyní je otázka: Co dělá v tomto boji třetí činitel, to je vláda a s vládou všecky politické strany, které ji udržují? Pomáhá vláda dělníkům, staví se vláda za požadavky havířů, chová se snad vláda nestranně v tomto sporu, nestaví se ani na tu ani na onu stranu? Ne, vláda stojí za uhlobarony, stojí za těžaři, za kapitalisty! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tvrdý kurs, který byl nyní v severních Čechách a na Mostecku zahájen proti stávkujícím, není možno, jak jsem již řekl, svalovat na úřady a na četníky. To nejsou přehmaty jednotlivců, to je režim, to je soustavný, úmyslný, vládní režim, který je tu proti stávkujícím prováděn, to není nedopatření nějakého úředníka, nýbrž nařízení ministerstva vnitra, za které nese odpovědnost celá vláda, s kterým také všichni ministři souhlasí a které podporují také všechny ostatní politické strany. (Výkřiky.)

A není možno vystoupiti zde na tribunu a říkati, jako to říkal posl. Tučný: Horníci mají právo bojovat za své vítězství všemi prostředky! Teď to tady p. posl. Tučný řekl. Ale jak je možno, když horníci bojují za své právo, abyste vy dávali souhlas, aby proti horníkům bylo používáno četníků a kavalerie, aby do horníků bylo stříleno, aby horníci byli vražděni? Jak je možno spojiti tyto dvě věci, vystoupiti na tribunu v posl. sněmovně a říkati horníkům: Vy máte právo bojovati všemi prostředky. Jestliže toto prohlásím, pak musím také mezi horníky na severu jíti a postaviti se s nimi proti četnickým bajonetům, postaviti se spolu s nimi proti kavalerii a říci: Horníci, vy máte právo všemi prostředky za své požadavky bojovati a já stojím s vámi v jednotné bojovné frontě za tyto požadavky! To jsou důsledky a není možno jednati jinak.

Já ukáži, jak se věci vyvíjely ze začátku. Když stávka vypukla a stala se lavinovitě jednotnou, úřady na severu, nemajíce patrně ještě v té krátké době ministerských instrukcí, chovaly se poměrně nestranně. Úřady dovolovaly svolati jednotné konference horníků, dovolily zvoliti stávkový výbor, dokonce uznávaly stávkový výbor. Mostecký hejtman Svoboda sám předával zvolenému stávkovému výboru k vyřízení žádosti, které přicházely z nemocnic, od různých humánních ústavů, od škol, od továrních podniků a pod. o příděl uhlí. Když hejtmanství předává stávkovému výboru k vyřízení žádosti o uhlí, je to uznání stávkového výboru, či není? Domníváme se, že to je uznání stávkového výboru. Stávkový výbor řídil stávku, přiděloval uhlí humánním ústavům, dával svolení k vysílání zabezpečovacích mužstev na dolech, kde jich bylo třeba. Stávkový výbor s výbory solidarity řídil sbírkovou a vyživovací akci. Okresní hejtman v Mostě dal svolení ke konání těch sbírek, hejtmanství opatřilo svými razítky sběrací listiny stávkového výboru, aby se mohla sběrací akce konati. To všechno bylo na severu, dokud se tam nezasáhlo s jiné strany, se strany vládní. Upozorňuji právě zde na tyto věci. Stávkový výbor svolával projevy a úřady je povolovaly - a klid a pořádek nebyl nikde porušen. Byl svolán ohromný stávkový projev z celého revíru do Mostu. Přišly průvody až z Chomútovska, Teplicka a z Ústí, na 40.000 lidí bylo shromážděno na 3 náměstích v Mostě a klid a pořádek nebyl nikde porušen. Nebylo třeba četníků, nebylo třeba dragounů a vojska vůbec. Úplný klid a pořádek. Demonstranti a stávkující proklamovali na táborech své požadavky a jak klidně přišli, tak zase klidně odešli do svých domovů.

Obchodníci a živnostníci zavřeli dobrovolně v den, kdy projev byl pořádán, své obchody. Obchodní gremium samo vydalo provolání a výzvu k obchodníkům, aby obchody byly na znamení solidarity se stávkujícími horníky zavřeny, a všichni obchodníci to dobrovolně udělali. Tento klid a pořádek snad poděsil pány nahoře a poděsil vládu, poděsily ty ohromné sympatie, které se boji horníků dostaly ze řad široké veřejnosti. Tento klid a pořádek poděsil i některé vůdce odborových organisací, hlavně vůdce Unie horníků pana posl. Pohla, poněvadž Unie horníků je v čele těch, kteří tam dělají nejhorší politiku protidělnickou. Unie horníků je v čele těchto organisací a propůjčuje se ke všem stávkokazeckým službám v revíru, Unie horníků, němečtí soc. demokraté jsou to, kteří stůj co stůj od začátku chtějí stávku zlomiti, rozbíti. A tito pánové také intervenovali nahoře u vládních míst, že se na severu postupuje proti horníkům příliš benevolentně, že se tam neuplatňuje dostatečně řízně státní režim, a teprve v důsledku těchto intervencí nastala na severu změna kursu. Najednou byl rozpuštěn stávkový výbor a nechtěli ho více uznávati, najednou byl do Mostu dosazen pan vrch. rada politické správy v Liberci dr Němec, najednou tam byl stanoven diktátor, kterému byla dána v revíru plná moc a za chvíli bylo tuto činnost cítiti. Povolávaly se do revíru stále nové a nové četnické posily, povolávala se kavalerie, vojsko a dělala se zabezpečovací opatření. Najednou se začalo vystupovati proti sbírkám, sbírky, které před tím byly povoleny, byly zakazovány, lidé, kteří sbírali, byli zavíráni, začlo se vystupovati proti projevům, začlo se nadržovati stávkokazům, četnictvo organisovalo stávkokazeckou práci, najednou se začlo upírati právo stávkovému výboru na přidělování uhlí, najednou se říkalo: to je naše věc; kdo potřebuje uhlí, tomu dáme četnickou asistenci a pod četnickou asistencí se bude uhlí nakládati a když i to nestačí, dáme dragouny, dáme kavalerii. Na doly byli komandováni vojáci, aby dělali stávkokazecké práce, aby nakládali uhlí.

Pan min. předseda odchází, není mu asi milé, že se o tom mluví, ale fakt je, že k provádění těchto stávkokazeckých prací, povel, aby úřady se postavily plně za uhlobarony a zaměstnavatele, přišel zde z ministerstva, od vlády a že v důsledku toho nastal na severu jiný režim. Všechno, co dříve bylo povolováno, se najednou začalo zakazovati, najednou se uačalo proti havířům vystupovati a celý vládní a státní aparát se uplatňoval přímo proti horníkům i proti těm, kteří s hnutím horníků sympatisovali. Po příchodu okr. hejtmana Němce do Mostu byla na př. vyměřena mosteckému obchodnímu gremiu pokuta 5.000 Kč za to, že obchodníci byli solidární s hornickou stávkou a že zavřeli při projevu, který byl v Mostu pořádán, krámy. (Posl. Mikuláš: To jsou pohádky!) To nejsou pohádky, to je fakt. Obchodní gremium vám předloží berní výměr, že dostalo 5.000 Kč pokuty za to, že se prohlásilo solidárním s hornickým bojem. (Hlasy: To jsou pohádky!) To nejsou pohádky, pánové, to jsou smutná fakta, která zde přibíjím na pranýř. Začalo se zatýkáním hornických delegací, zakazovaly se schůze a vyvolávaly se srážky mezi horníky a četnictvem. Když pak na Minervě, Hedvice, Patrii, Saxonii a jiných dolech zakročovalo četnictvo, když byla vydávána nařízení, že nezaměstnaní se musí stávkokazecké práce zúčastniti a když se nezúčastní, že jim budou odebrány desetikorunové žebračenky, a když četníci hnali nezaměstnané do práce, všecko to porušovalo v revíru klid a pořádek, bouřilo havíře a jejich ženy, bouřilo celou hornickou veřejnost, poněvadž se vidělo, že státní moc staví se úplně jednostranně na stranu uhlobaronů, kapitalistů proti bojujícím dělníkům. To vše přirozeně nemohlo přispívati ke klidu a pořádku, když horníci, kteří věří, že bojují za spravedlivou věc, k udržení stávky musili nasazovati denně svoje životy a denně chrániti stávku proti úřadům a vládním orgánům. To nepřispívalo ke klidu a pořádku.

Když podnikatelé vycítili, že se strany vlády dostali ohromnou pomoc, že vláda a vládní orgány úplně jednostranně se postavily na stranu uhlobaronů, začali z toho vyvozovati důsledky. (Výkřiky posl. Mikuláše a Chloupka.) Státní autoritu a autoritu vlády strhají opatření, která tam děláte! Měli byste slyšeti dnes, co říká řada četníků, těch, které tam proti lidu ženete, jak ti nadávají na váš režim! Udělali mezi sebou sbírky a stávkovému výboru odvedli peníze, aby aspoň tím dali na jevo solidaritu se stávkujícími. (Výkřiky posl. Hrubého.) Ano, to udělali četníci, pánové! Když uhlobaroni cítili, že mají takovou pomoc, odmítli jednati se stávkovým výborem, vydávali vyhlášky, že všichni dělníci musejí nastoupiti práci, kdo nenastoupí práci, že bude trestán a z práce propuštěn, a hrozili ještě řadou jiných represálií.

Vláda šla pak dále ve svých zákrocích proti hornictvu. Když horníci volali na svých táborech po vyjednávání, když stávkový výbor žádal, aby o jejich požadavcích se vyslovil pan ministr veřej. prací inž. Dostálek, ujalo se ministerstvo veř. prací této věci a řeklo: Bude se vyjednávati. Ale jak se zachovalo ministerstvo veř. prací? Řeklo: Těžaři nebudou vyjednávati s delegáty, které si horníci zvolili, nebudou vyjednávati se stávkovým výborem, nýbrž jen s těmi delegáty, které my k tomuto vyjednávání pozveme. Ministerstvo veř. prací tady říká: Vy, horníci, nemáte práva voliti své vyjednavače, musíte schváliti ty vyjednavače, které vám vláda nadiktuje. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dovolilo by si ministerstvo veř. prací také podobný postup vůči uhlobaronům? Dovolilo by si ministerstvo veř. prací a dovolil by si p. ministr Dostálek říci uhlobaronům: Pánové, vy nesmíte vyslati k vyjednávání delegáty, které vy si zvolíte! Musíte schváliti delegáty, které my tady nadiktujeme a vám vybereme. Takový postup vůči uhlobaronům by si jistě ministerstvo veř. prací nedovolilo.

Když se vidělo, že tímto způsobem má býti lámána stávka, že nechtějí uznati vyjednavače, které si horníci zvolili, tak stávkové vedení svolalo široké konference pracujícího lidu, nejen horníků, nýbrž i dělníků ostatních odborů a také živnostníků, obchodníků a pod. Bylo 5 takových konferencí: v Mostě, v Duchcově, v Teplicích, v Ústí a v Chomútově. Na každé konferenci minulou neděli bylo několik set, na některé až tisíc delegátů. Nebyli to jen delegáti horníků, nýbrž delegáti všeho dělnictva, delegáti obchodníků, živnostníků a malorolníků. Bylo by bývalo potřebí, aby nějaký vládní zástupce na těchto konferencích byl a slyšel, co tam říkali živnostníci a delegáti malorolníků.

Živnostníci a obchodníci říkali: My plně sympatisujeme s hornickým bojem. Naše existence je těsně spjata s bojujícími horníky, naše existence je dnes stejně rozvrácena. Přicházeli tam zástupci různých obchodních gremií a říkali: Podívejte se, nás nutí, abychom vydávali nezaměstnaným potraviny a zboží na žebračenky, ale od února jsme už nedostali na tyto poukázky, které ministerstvo soc. péče vydává, ani haléře. Marně chodíme na politické úřady, marně se dožadujeme, aby nám to někdo zaplatil. Tyto dluhy u nás jdou do tisíců a my se nemůžeme dovolati nápravy. Velkoobchodníci a dodavatelé nám nečekají, berní úřady na nás vymáhají bezohledně daně. A když jsme chtěli na berních úřadech platiti své daně těmito poukázkami, za které máme dostati od státu peníze, byli jsme jimi odmítnuti s poukazem, že berní úřad nemůže takové poukázky přijímat. Máme platiti daně a nésti všechny tyto náklady, a nám nikdo nevyplácí peníze za poukázky, na které jsme na příkaz vládních úřadů a ministerstva vydali zboží. Celé měsíce leží u nás poukázky a nemůžeme za ně peníze dostati.