Chci to na několika číslicích prokázati. R. 1920 měli jsme ještě zaměstnáno v uhelné těžbě 126.451 horníků a vytěžilo se 30,826.000 tun uhlí. R. 1929 měli jsme už jenom 96.191 horníků, ale těžba uhlí vzrostla na 38,166.000 tun, tedy o 30.270 horníků méně, ale zato o 7,239.000 tun vytěženého uhlí více, o 1/4 horníků méně a o 1/4 zvýšená těžba! (Slyšte!) To je, myslím, přesvědčivý důkaz, jak také u nás v uhelné těžbě řádí racionalisace.

Toto však nejsou jedině důsledky racionalisace. Je velmi zajímavé, všimnouti si pojednání ve spisu Mezinárodního úřadu práce o jiných důsledcích racionalisačního systému. Právě se vztahem k uhelné těžbě uvádí, že přináší zvýšené nebezpečí úrazu. V uhelné těžbě upotřebení určitých strojů způsobuje, že pro hřmot ani nejzkušenější horníci nejsou s to, včas zpozorovati nebezpečí sesutí nebo nebezpečí jiná. (Slyšte!) Potom je pochopitelno, že tak často se vyskytují katastrofy v důlní těžbě, a pak je také vysvětleno, proč jsme v nedávno uplynulých dnech byli otřeseni pomyšlením nad tím, co znamená plamenný hrob 12 horníků na dole "Koh-i-noor". Jsem přesvědčen, že nemůžeme chtíti na uhlobaronech, čeho nejsou schopni, aby se totiž chodili modlit na hrob obětí své bezohledné racionalisace. Ale aby tyto hroby nerozmnožovali svými provokacemi, to si vynutíme. (Výborně! - Potlesk.)

Plamen na dole "Koh-i-noor" ještě nebyl uhašen už byl zapálen v celém severočeském revíru nový požár. Na dolu "Humboldt" ohlásila se výpověď 382 horníkům, zase jenom z racionalisačních pohnutek, protože se pomýšlelo na zkoncentrování těžby z dolu Humboldt na důl Centrum, aby majitel ušetřil na povrchovém a režijním dělnictvu. A když člověk uváží, že jde o důl snad nejvýnosnější v celém severočeském revíru, který má tu vzácnost jako žádný jiný, že má čistou, 24 m vysokou vrstvu dobrého uhlí, kde těžba je také skutečně velmi výnosná, že tam se právě sahá k takovému drastickému upotřebování racionalisačního systému, pak je to, myslím, mírně řečeno, provokace. (Výborně!) K tomu si přimysleme, že po ohlášení výpovědi na Humboldtu následovala hned výpověď na jiném dole téže společnosti Nelson, snad menším, ale přece jen s velkým počtem osazenstva. A když zástupci postižených horníků jdou do závodní kanceláře zdvořile, slušně se pozeptati po vysvětlení a jdou požádati, zdali by tento osud nebylo možno odvrátiti nebo zmírniti, zástupce státního úřadu pan dr. Heyl - není potřebí jména toho výtečníka tajiti (Výborně!) - obrátí se na závodního, a jenom proto, že jsou to zástupci hornických odborových organisací, požádá ho, aby použil svého práva jako domácí pán a ty dva lidi dal ze závodní kanceláře vyhoditi. (Hanba! Fuj!) Slavná sněmovno! To jest již trochu více než provokace, to je při nejmenším společensky nezdvořilá, sprostá provokace. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Když se zmiňuji o poměrech na dole Humboldt, tož abych nebyl obviňován, že jsem tvrdil něco nedoloženě, chci tady konstatovati na zjištěných a potvrzených faktech, o jakou výnosnou těžbu na tomto dole jde. R. 1929 v posledním čtvrtletí si zde vydělali horníci ještě 243 Kč za týden. Na jednu směnu dělal výkon na jednoho horníka 16˙11 q, těžební náklady pro důl byly 2˙71 Kč. R. 1931 v témže čtvrtletí už se poměry na dole Humboldt změnily tak, že mzda horníka za 6 směn do týdne klesla na 220 Kč, ale zato výkon se zvýšil na 20˙67 q. (Slyšte!) Ale těžební náklady pro důl klesly na 2˙20 Kč. (Výkřiky.)

Tady máte, slavná sněmovno, nezvratný důkaz, v jak hrozném postavení jsou horníci v severočeském revíru. Neboť tyto číslice mluví o tom, že čím více se horník namáhá, čím více napíná své fysické síly, tím hůře pro něj, a bohatne z toho a rozmnožuje své zisky jenom majitel dolů. (Hlasy: Vyvlastniti doly!) A právě na tomto dolu muselo pro úspory na povrchovém a režijním dělnictvu dojíti k takovým provokacím.

Ochrana podnikatelských zisků jest jedinou devisou, kterou se řídí ve svém poměru k horníkům i ve svém poměru ke konsumentům majitelé dolů v Československé republice. (Výkřiky.)

A jestliže severočeské doly vykazují za r. 1930 226 milionů čistého podnikatelského zisku, táži se veřejně, který jiný pracovní obor může se prokázati takovýmito podnikatelskými zisky, který jiný pracovní obor může za nynější pokleslé konjunktury říci, že si své zisky přes všechnu nepřízeň doby neztenčeně udržel? (Výkřiky.)

A při tom, slavná sněmovno, platí-li na někoho biblická kletba: "v potu tváře chléb svůj jísti budeš", platí to především o hornících. Pan dr Stočes ve svém spise "Potírání důlních teplot v uhelné těžbě" se tím zabývá a praví, že horník při své práci za 5 1/2 hodiny vypotí "jenom" 9 litrů potu. (Slyšte!) Za to, že za 5 a 1/2 hodiny vypotí 9 litru potu, jest v severočeském revíru odsouzen k živobytí v nejpříznivějším případě s 96 Kč týdně proto, že může pracovati jenom 3 směny do týdne.

A když se tu pováží shluk všech těch okolností po požáru na dole Koh-i-noor, kde nalezlo 12 horníků plamenný hrob, až po opatření na dole Nelson a po chování úředníka báňského revírního úřadu, kdo se chce ještě divit, že elementární silou v severočeském revíru propukla obranná stávka hornictva? (Výborně!) To vedlo horníky do této stávky, žádná svůdná demagogie, nic takového, nýbrž byli do ní vehnáni provokacemi majitelů dolů a tou největší silou, jakou člověk kdy v sobě poznal, pudem sebezáchovy. A poněvadž od prvého okamžiku jsme byli přesvědčeni o těchto pohnutkách ke stávce v severočeském revíru, byli jsme potěšeni prohlášením pana ministra veř. prací, který v něm našel rozhodný tón na adresu těžařského panstva. Jenže lituji, že tu došlo k určitému nedopatření, které musili ovšem postřehnouti horníci, že podle prohlášení jsou chráněni před dalším ničením existencí po dobu úředního šetření na dolu Humboldt, ale že jsou před otázkou, co bude potom, až bude řízení skončeno. A myslím, že právem volali, aby ochrana byla poskytnuta nejen po dobu úředního šetření, nýbrž aby státní moc poskytovala pronásledovaným horníkům pomoc a ochranu trvalejší. Ale jestliže toto prohlášení neuspokojilo severočeské horníky, doufám, že s daleko větším uspokojením přijali nikoliv prohlášení, ale rozhodný čin ministra veř. prací, který činí opatření, aby příště, kdyby napadlo majitele dolů znovu horníky takovýmito počiny provokovati a drážditi, nemusil se tázati, zda poslechnou či neposlechnou, nýbrž aby měl právo na doly neposlušných majitelů dosaditi vnucenou správu, která by řídila těžbu tak, aby v revírech byl opravdu klid a pořádek. (Výborně! - Potlesk. - Posl. Mikuláš: Potřebujeme okamžitě zákon o záboru dolů!)

Nejsou zlí jen majitelé dolů v severočeském revíru a nejsou jen tam orientováni pro lásku k mamonu. Ti v ostravsko-karvinském revíru nejsou lepší, nejsou-li horší. Chápeme, že v ostravsko-karvinském revíru musilo dojíti k určitému uspořádání těžkých sociálních otázek, které se tam nahromadily následkem pokleslé těžby. Ale kdo pozoroval podrobně všecko to, s čím majitelé ostravsko-karvinských dolů proti horníkům přišli jako s podmínkami, za kterých je možno sociální otázku uspořádati, musel ustrnouti nad tím, jak daleko vyrostla odvaha těžařského panstva. Jestliže v severočeském revíru hnědouhelném si udržují 226 milionů Kč na podnikatelském zisku, tož v ostravsko-karvinském revíru to dělá částku daleko větší, totiž 409 mil. Kč. A tito pánové, když se jednalo o zavedení střídavých dovolených, za kterých horníkům šlo o to, aby nebyli zkráceni na svém pensijním pojištění, reklamovali pro sebe náhradu 38 milionů Kč (Slyšte!), které by museli, aniž by horníky zaměstnávali, platiti do bratrské pokladny. Těch 409 mil. Kč podnikatelského zisku by nesneslo, aby 38 milionů zaplatili pro stáří hornické, aby měli aspoň žebrácké provise, které jim vyplácejí z jejich provisního pojištění! A ještě k tomu reklamují pro sebe výhody ve snížení zvláštního příplatku za výkon t. zv. nadprůměrný a reklamovali pro sebe výhody, aby nemuseli deputátní uhlí odvádět v té jakosti jako dosud, aby mohli deputátní uhlí nahraditi briketami a bulletami. A když takto odpověděli horníkům na jejich volání po kousku uznání s těžkým osudem, který prožívají, když dostávají horníci takové brutální, bezcitné odpovědi, potom je, myslím, zbytečná otázka mají-li horníci právo, aby se bránili a aby k obraně použili všech prostředků. (Výborně!)

Horníci mají právo se brániti a my zase povinnost horníky upozorňovati, a nejen upozorňovati, nýbrž varovati, aby svůj osud nesvěřovali do nespolehlivých rukou. (Posl. Gottwald: Komediantům Tučný a spol.!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Gottwalda k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid.

Posl. Tučný (pokračuje): V severočeském revíru že by hakenkreuzleři šli za sociální požadavky horníků do boje, tomu, myslím, ani naivní člověk nebude věřiti. Nepochybuji, že se pojednou při obranné stávce hornické v severočeském revíru objevilo tolik přátel, o kterých horníci až dosud nevěděli, nebo že se objevili dokonce přátelé, od kterých dosud horníci neměli k očekávání přátelství, nýbrž něco právě opačného. Dnes, když se změnila trochu jejich situace a jejich poměr k hornictvu, přispěchali, aby si při stávce v severočeském revíru ohřáli také svoji polívčičku. Jenže pro nás nejsou rozhodující slova, pro nás jest rozhodujícím podívati se, jestli ten, kdo se chce dnes vydávati za přítele horníků, má pro to také mravní legitimaci. (Výborně!) A já se obdivuji, že má odvahu vystoupiti jeden pán ze společnosti, jejíž šéf r. 1923, když jsme zatínali pěsti, lámal hornický boj takovými prostředky, že se jim nevyrovnají ani zázraky v Káni Galilejské, poněvadž proměniti vodu ve víno, k tomu není potřeba tolik divotvorné síly, jako Mutějovice přenésti do anglického imperia. (Výborně! - Potlesk.) A když tu ještě vedle toho slyším vysloviti od pána téže společnosti podiv nad tím, že dosud nebylo provedeno znárodnění dolů, tož potom teprve se ptám po mravní legitimaci k vyslovení takového podivu a chci slyšeti tento podiv znovu opětovaný, ale za osvědčení, že zakladatel této společnosti byl nejen dnes, nýbrž i v minulosti pro znárodnění dolů a že pro to znárodnění dolů byl zejména r. 1925. (Výborně!)

To jest ošklivé pokrytectví. Domnívám se, že před společností, kterou jsem měl v tomto okamžiku na mysli, není ani potřeba horníky příliš varovati. Myslím, že je potřeba více varovati před jinou společností, která v každém takovém případě, když se objeví podstatné příčiny k sociálnímu zápasu nejen v hornictví, nýbrž i v kterémkoliv jiném pracovním oboru, přispěchá, aby také z toho vytloukla nějaký kšeftíček. Ne snad provisní, ale kšeftíček se svými chlebodárci v Mostě. (Výborně! - Veselost. - Výkřiky posl. Gottwalda.)

Je zajímavo, že v každém takovém případě první útok, který se z té strany objeví, není proti těm, kteří vyprovokovali horníky do boje, ne proti těm, kteří jim opravdu ublížili a ubližují a kteří je pronásledují, nýbrž proti sociálfašistům. I v takovém případě... (Výkřiky posl. Gottwalda.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Gottwalda po druhé k pořádku.

Posl. Tučný (pokračuje): ... jakého jsme byli svědky v severočeském revíru, že tam jedna část sociálfašistů do důsledků společně a solidárně bojovala, přece jen dělala stávkokazeckou práci a horníky prodávala. Kdybychom měli možnost spočítati, kolikrát již sociálfašisté prodali ať již horníky nebo lučebníky, kovopracovníky nebo textiláky, to by z těch sociálfašistů musili býti větší boháči, než je ten největší boháč ve střední Evropě Petschek. (Výkřiky posl. Gottwalda.)

Ale je něco jiného, co té společnosti překáží. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Ta společnost nemůže potřebovati stávku, která je vedena s určitým cílem a která je podložena něčím, zač se skutečně dá bojovati. O to, aby ve stávce horníci něco vyhráli, té společnosti nejde; jí jde prostě o to, aby se stávkovalo, a až potom se stávkou horník vysílí, až se hospodářsky ožebračí... (Hluk.)