Je velmi poučno sledovati, jaký tanec tito lidé za posledních 10 dnů prováděli. Při zahájení stávky stáli všichni svorně, jednotně, otevřeně proti této stávce. Němečtí soc. demokraté ve svém "Sozialdemokrat" ze dne 25. března psali: "Doporučujeme členům a důvěrníkům Union der Bergarbeiter, aby se nijak nezúčastnili na násilnostech proti osazenstvům jiných šachet a odmítli odpovědnost za tuto divokou stávku, zejména pokud se jedná o odvolání zajišťovacích mužstev. Dále nemají přijímati funkcionáři koalovaných svazů žádných funkcí ve stávkových výborech."
A dále píše "Sozialdemokrat" dne 30. března: "Každému, kdo se opováží protestovati proti nesmyslné stávce, hrozí komunisté zbitím."

A ještě dále píše "Sozialdemokrat": "Stávka stojí pod komunistickým vedením, které také za ni musí přejmouti i odpovědnost. Členové Unie nemají proto, že se jedná o komunistický puč, přijímati žádných funkcí a žádnou odpovědnost. Kdo stávku vyvolal, musí také za ni odpovídati." A na konec se snaží pan Niessner v potu tváře horníkům dokázati, jak nesmyslné je v této době stávkovati. Píše: "Stávkovati v době masové nezaměstnanosti jest již samo o sobě beznadějným. Odpověděti na výpovědi stávkou, znamená právě vyhověti podnikatelům; při plných haldách jíti na jaře do stávky byl prostě bláhový čin, inscenovaný ne ovšem bláhovými, ale zrádcovskými demagogy. Že horníci poslechli, dali se přemluviti a terorem donutiti ke stávce, to pochopí jen ten, kdo zná poměry v mosteckém revíru. Že stávka byla správným prostředkem ke zmírnění nouze, může tvrditi pouze slepý." "Sozialdemokrat" byl od začátku velmi jasně proti stávce, proti hornickému boji, špinil horníky, kteří bojovali, špinil drze nezaměstnané, kteří s horníky v jednotné frontě proti těžařům stáli a z nichž nikomu ani nenapadlo prováděti stávkokazeckou práci. Tedy "Sozialdemokrat" a německá soc. demokracie měly stanovisko ostře proti stávce.

Ne jinak zaujali stanovisko čeští soc. demokraté. I těm při zahájení stávky byla to stávka divoká, nesmyslná, se kterou oni odmítali míti něco společného a s níž ovšem také nic společného neměli. Jejich "Právo lidu" ze dne 25. března píše: "Po ztroskotaném jednání radily se odborové organisace: ťSvaz horníkůŤ, ťUnie horníkůŤ, ťJednota horníkůŤ: Stávka byla všemi organisacemi odmítnuta a závodní radě doporučeno, aby bylo na dále pracováno."

A na jiném místě se praví: "Svaz horníků, jsa si vědom těžké doby i ujednání mezi organisacemi, nemůže nésti odpovědnost za další rozšiřování stávky, vedené komunisty, a žádá funkcionáře Svazu horníků a členy závodních rad, aby žádné funkce do t. zv. akčních stávkových výborů nepřijímali." Takové bylo stanovisko českých soc. demokratů: předem stávkokazecké.

A do třetice nár. socialisté, pan Lanc a jeho strana a jeho odbory, kteří obzvláště vesele tancují a kteří za posledních 10 dnů se otočili nejméně desetkrát na podpatku. Ze začátku se jejich stanovisko ani na venek nelišilo od stanoviska českých i německých soc. demokratů. Cituji zde "České slovo" z 25. března, kde se praví: "Divokou stávkou zachváceny nejen doly soukromé, ale i některé doly státní." A na jiném místě píše "České slovo", že stávková situace v severočeské uhelné oblasti se přes noc a na dnešek povážlivě zhoršila, t. j. rozšířila se. Rozšíření stávky, zpevnění dělnické fronty je ovšem pro ty, kteří od Petschka vzali 3 miliony, zhoršení. My se jim ovšem ani nedivíme.

Tak jsme viděli: na začátku stávky všichni stáli proti ní, všichni se jí zříkali, všichni volali zoufale své členy a funkcionáře, aby se jí nezúčastnili, všichni komandovali na sever armádu četníků, všichni tam schvalovali neslýchaný teror. Ale marné bylo všechno úsilí. Dělníci, členové Unie, Svazu, Jednoty a také členové hakenkreuzlerské organisace i členové Národního sdružení prostě svých vůdců neposlechli. Nešli fárat, stávkovali dál, zastavili poslední šachty, nešli pryč ze stávkového výboru, nýbrž naopak na každé šachtě tyto stávkové výbory utvořili.

Stávka se stala všeobecnou, stala se jednotnou a pevnou, jakou ještě na severu nikdy nebyla. Tato situace vyžadovala arci od pánů taktický obrat. Přišlo před týdnem známé prohlášení Dostálkovo a, jak jsem již řekl, pánové ze Svazu, Unie a Jednoty se kojili nadějí, když se jim to nepodařilo vlastními výzvami, vlastním terorem, vyhnati horníky ze stávky, že se jim to podaří potom, když Dostálek zde učinil úplně nezávazné, pro horníky nic neznamenající sliby.

Ihned potom zahájena byla kanonáda pro skončení stávky, pro likvidování boje a nahnání dělníků do šachet. A zase jsme viděli úplně jednotnou frontu všech t. zv. socialistů.

"České slovo" z 31. března 1932 po prohlášení Dostálkově vítězoslavně píše: "Obranná stávka mosteckého revíru končí porážkou těžařů." K tomu připomínám, že bude končiti porážkou těžařů, ale dosud a zejména ne před týdnem - nekončila. "Na straně horníků", praví dále "České slovo", "bylo právo a spravedlnost; stála u nich strana nár.-socialistická, jíž se podařilo přemoci jak lhostejnost druhých, tak také zrádcovské úmysly komunistického vedení, jímž měli býti horníci veštváni do bídy ještě větší." A "České slovo" ještě dále pak píše 1. dubna, že pro stávku na severu jsou už jen komunisté.

Čeští soc. demokraté foukali s nár. sociály do stejného pytle. "Právo lidu" z 2. dubna praví: "Výsledkem konference ze dne 23. a 24. března t. r. byl odstraněn i důvod stávky na dole Humboldt II. Mělo se v každém případě vyčkati výsledku jednání o velikonočních svátcích. Za těchto okolností je stanovisko koalovaných svazů dáno již samo sebou: úplné odmítnutí veškeré odpovědnosti za následky stávky, žádné zúčastňování členů a funkcionářů Svazu horníků a Union der Bergarbeiter na stávkových výborech ať způsobem jakýmkoliv. Pokud členové a funkcionáři k tomu byli donuceni, jsou povinni do 24 hodin z těchto funkcí odstoupiti!"

Při tom je nutné zdůrazniti, jakým podfukářským, přímo klukovským způsobem si vůdcové německé a české soc. demokracie zahráli na konferenci s vlastními dělníky a důvěrníky. Když tam nemohli potlačiti vyloženě stávkokazeckých resolucí, když viděli, že by tyto resoluce zcela určitě propadly a že mimo jejich oficielní stávkokazecké resoluce byly podány ještě tři návrhy, vyslovující se pro stávku, udělali prostě podfuk a dali hlasovat naráz o všech čtyřech resolucích, které si vzájemně odporovaly, z nichž jedna potírala druhou, poněvadž 3 byly pro stávku a jedna proti ní.

Ale přes tento podfuk všichni účastníci soc. demokratické konference zamítli výzvu, aby do 24 hodin vystoupili soc. demokratičtí dělníci ze stávkových výborů. Ale "Právo lidu" a "Sozialdemokrat" den na to, ačkoli to bylo konferencí jednomyslně zamítnuto, vydávaly to za usnesení konference. A ještě v neděli 3. dubna v "Právu lidu" Stivín, tento věčný kandidát na ministerské křeslo, tento "rusobijce", způsobem jemu vlastním se otíral o horníky a komunisty. Psal: "A tam, kde si může policie při omezených finančních prostředcích vydržovati celé serie agentů, mají zcela jistě průmyslové závody a mezinárodní konfederace průmyslníků - když mohou daleko lépe platiti než policie - také své důvěrníky a zrádce, štvoucí dělnictvo do nerozvážnosti. Proto naše odborové organisace od prvního výbuchu v hornických revírech tak štítivě odtahovaly ruce od komunistických akcí a od spolupráce s komunisty." [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 7. dubna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 175. schůzi posl. sněmovny.]

I němečtí soc. demokraté po prohlášení ministra Dostálka troubili znovu k nastoupení práce - oni totiž troubili od začátku, ale pak troubili zesíleně. "Sozialdemokrat" z 5. dubna praví: "Ministr veř. prací dal se pohnouti pod tlakem socialistických stran k zakročení: prosadil, že majitelé dolů odvolali všechny výpovědi. Tím byla odstraněna příčina stávky a tím také ukončena akce odborových organisací." A "Sozialdemokrat" z 2. dubna píše: "Nejedná se proto o žádný odborový boj horníků, nýbrž o zlovolnou akci komunistické strany."

Tedy i v tomto taktickém obratu o prohlášení Dostálkově vidíme úplnou jednotu mezi Pohlem, Lancem a Brožíkem, jednotu ve snaze nahnati horníky, kteří hrdinně vyšli z šachet, zpět, bez výsledku, poražené. Ale tak, jako to sklaplo ze začátku, sklaplo to i uprostřed. Horníci se nedali nahnati do šachet na slovo pana ministra Dostálka, nýbrž setrvali ve stávce, upevnili ještě svou frontu a bojují dále.

A tady nastává třetí perioda taktických obratů, nastává nový kolotoč ve stanovisku t. zv. socialistických vůdců. A nutno říci, že prim tady mají zase čeští socialisté. Ačkoliv, jak jsem již uvedl, "České slovo" 1. dubna ohlašovalo, že pro stávku na severu jsou pouze komunisté, ačkoliv volalo horníky znovu do šachet, "A-Zet" ze 4. dubna obrátilo na čtyráku a píše: "Horníci bez těžařských záruk nesfárají. Mostečtí havíři vytrvají v zápase." Napřed jim říkali, že prohlášením Dostálkovým je věc vyřízena, o 2 dny později horníkům říkali, že tím věc vyřízena není. Je možno si představit drzejší, bezohlednější komedii a tahání dělníků za nos než toto? Těžko! A "České slovo", které několik dní před tím velikými písmenami vyzývalo, aby horníci sfárali, 5. dubna píše: "V celém revíru ani na jednom dole nebylo uposlechnuto výzvy zaměstnavatelů" - a zapomnělo dodat: a výzvy naší - "aby horníci nastoupili práci. Hornictvo je přesvědčeno, že jeho boj musí skončiti vítězstvím a jest rozhodnuto do práce nenastoupiti, dokud nebude dána záruka, že se už nebude propouštěti." No, vida! Na začátku to byla stávka divoká, po prohlášení Dostálkově byl vzat této stávce jakýkoliv podklad a důvod, a několik dní potom mají páni od nár. socialistů odvahu říkati dělníkům opak toho, co jim říkali před týdnem.

Podobným způsobem si zamanévrovali také čeští soc. demokraté, kteří, jak jsem již citáty dokázal, stejně jako nár. socialisté chtěli po prohlášení Dostálkově prohlásiti, vlastně prohlásili stávku za bezdůvodnou a za skončenou. Titíž soc. demokraté v "Právu lidu" 3. dubna píší: "Odvoláním výpovědí ovšem není věc skončena. Horníci potřebují záruky, že propouštění bude vůbec zastaveno. Pokud této záruky nebude, nebude také v revírech pokoje. Nelze se tedy domnívati, že boj horníků na severu jest skončen a že snad stávka bude beze všeho likvidována." A 7. dubna - to je dnes - "Právo lidu" jde ještě dále a praví: "Ale i tento krok", - t. j. Dostálkovo prohlášení - "zdánlivě dosti energický, ukázal se býti ve skutečnosti slabošským a pro horníky a vyřešení sporu docela bezcenným, neboť nařízením odvolání výpovědí se vlastně na podstatě věci nic nezměnilo jak pro urovnání sporu, tak zejména ne ve prospěch horníků. Proto tak ochotně těžaři k odvolání výpovědí přistoupili. Ministerského nařízení využili k léčce získat horníky k nastoupení práce. Horníci ovšem na tuto léčku nesedli a solidárně nabídku těžařů odmítli tím, že práci ve stanovené době nenastoupili a setrvali ve stávce.

Těžaři prý tedy využili ministerského nařízení k léčce na horníky a chtěli je na ni nachytat. Využili ho k léčce proto, poněvadž prý horníky vyzývali, aby nastoupili práci. A co pak, prosím, "Právo lidu" nevyzývalo horníky, aby nastoupili práci? Zřejmě tedy "Právo lidu", Brožík, Pohl a ostatní chtěli horníky chytiti do léčky. A není jejich zásluhou, je to pouze smůla, že se jim vlastní jejich horníci nedali do této léčky chytiti. Jak naučila nouze Dalibora housti, tak naučila revolta socialistických dělníků t. zv. socialistické vůdce tancovati. Ale žádné krkolomnosti dnes již severočeské dělníky ze Svazu, z Unie a Jednoty nepřesvědčí o tom, že by jejich vůdcové měli na mysli a srdci hornické zájmy. Tito horníci, kteří se proti svým vůdcům vzbouřili, prošli za posledních 10 dní takovou školou názorného vyučování, že by k tomu potřebovali dříve celá léta. Proces vyjasňování v hlavách dělníků postupuje tam velmi rychle. Proto žádný tanec mezi vejci, žádné tancování na laně, žádné krkolomné skoky, obraty a podobné cirkusáctví a kejkle dnes horníky, kteří se jednou spojili, nezmatou a nerozrazí a to tím spíše, že severočeští horníci z Unie, ze Svazu a z Jednoty velmi jasně vidí, jakou roli hrají jejich vůdcové v ostatních revírech. Tam na severu Brožík, Pohl a Lanc se sice pokoušeli poctivě ve službách kapitalistů znemožniti hornický boj a rozraziti hornickou jednotu, ale nepodařilo se jim to. Proto tam sahají k různým levým, radikálním manévrům. Ale v ostatních revírech, kde se jejich horníci proti nim dosud v takové míře jako na severu nevzbouřili, kde dosud nebyla utvořena v takovém rozsahu jednota horníků, tam tito vůdcové postupují úplně s odkrytým hledím, bez masky, jako vyložení stávkokazové a agenti těžařů.

Jak je tomu na Ostravě? Dnes se tam jedná o ostravských hornících. Toto jednání má býti dnes skončeno. Dnešní "Sozialdemokrat" o jednání praví: "Jednání nikoliv nepříznivá. Jednání zvolna pokračují, přesto nemůže býti prognosa s ohledem na sjednocení označena jako nepříznivá."

Pro "Sozialdemokrata", "Právo lidu" a pro "České slovo" je tedy jednání o ostravských hornících na dobré cestě. Není nepříznivé. A, prosím, oč se jedná, oč při tom jednání jde? Co vlastně páni z Unie, Jednoty a ze Svazu označují za příznivé? Jedná se tam již na podkladě návrhů Brožíkových, Pohlových a Lancových. A jaké jsou tyto návrhy? Tyto návrhy jsou: Od 15. dubna propustiti na neplacenou dovolenou měsíční, případně 2měsíční 12.000 horníků. Jedná se tam o návrhu Brožíkově, Pohlově a Lancově: snížiti horníkům mzdy až o 10% a vzíti jim mimo to též příplatky. Jedná se tam také o návrhu těžařském na propouštění 5000 horníků v ostravském revíru. A je nebezpečí, že dnes tato jednání skončí, že budou akceptována. A tento výsledek odvažují se páni socialisté prohlašovati jako příznivý, odvažují se říkati, že jednání o těchto návrzích je na dobré cestě. (Posl. Kliment: Pro uhlobarony!) Na dobré cestě, ano, pro uhlobarony.

A zatím co zde v Praze Brožík s Pohlem a Lancem prodávají kůži ostravských horníků, zatím jejich sekretáři na Ostravsku, jejich státní aparát z rozkazu vlády láme tím nejbrutálnějším, nejsprostším terorem odpor horníků, láme stávku ostravských havířů.
Ačkoli členové Unie, Svazu a Jednoty na severu se jednohlasně usnesli vyzvati ostravské, kladenské a také horníky v ostatních revírech k solidárnímu boji, k připojení se ke stávce, zatím Brožík, Pohl i Lanc, zejména na Ostravsku organisují tu nejhnusnější, nejbezohlednější stávkokazeckou práci. Vydali sprostý leták, v němž útočí na stávkující horníky. Policejní ředitelství na rozkaz vlády vydává prohlášení, v němž zakazuje stávku, posílá na doly čety žandárů, policajtů, zakazuje každou hornickou schůzi, znemožňuje horníkům na šachtách, aby se sešli, byť i na dvoře anebo v cechovně, znemožňuje vycházení komunistického tisku, rozhání každou, byť i důvěrnou poradu, šlape i ty poslední zbytky i těmi měšťáckými zákony zaručených politických práv horníků.

Ruku v ruce s Topinkou, ruku v ruce s Trdlíkem, ruku v ruce s česko-socialistickými sekretáři pracuje tak policejní ředitelství moravsko-ostravské, aby znemožnilo jakoukoli obranu ostravských horníků proti tomu, co zde v Praze na ně šijou těžaři a Brožík, Pohl a Lanc.

Ukázalo se úplně jasně, jak ti, kteří dnes, poněvadž k tomu byli vzpourou svých členů na severu donuceni, mluví starostlivě o severských hornících, vpadají jim do zad tím, že znemožňují rozšíření boje na ostatní revíry, zejména na Ostravsko. A na Kladně podobně bylo použito nejhnusnějšího teroru a nejhnusnější zrady, aby solidární boj kladenských horníků byl zlomen a znemožněn. Soc. demokratičtí a čsl. socialističtí horníci ze severu, kteří mají do Kladna velmi blízko a kteří s takovým zadostučiněním vítali vstup Kladna do boje, za tuto zradu, kterou Jednota a Svaz na kladenských a severských hornících provedli, poženou je k odpovědnosti. Podobně je tomu v ostatních revírech. I ve Falknově, kde už stávka vypukla, kde na nátlak Unie a hakenkreuzlerské organisace se pracuje na některých šachtách plnou parou a těží stávkokazecké uhlí, kde se těžaři snaží horníky koupiti tím, že jim dávají pivo a vuřty, a kde úřady stejně jako na Kladně, Ostravsku a jiných revírech ze všech sil usilují znemožniti vypuknutí boje, je viděti, jaká zrádcovská, protihornická je politika koalovaných svazů, byť i ony na severu pod tlakem svých členů musili se tvářiti k hornickému boji dnes už přívětivě.

Pokud se týče hakenkreuzlerů, kteří se dnes na severu prohlašují pro stávku, nehrají jinou roli než Jednota, Svaz a Unie. Na severu jejich členové a funkcionáři bojují, vzbouřili se proti nim, stojí v jednotné frontě a statečně bojují proti těžařům, takže jejich vůdcové, Proske a j., nemohli nic jiného dělati, nechtěli-li ztratiti poslední špetku vlivu, než prostě prohlásiti se solidárními. Ale v jiných revírech, pokud mají jaký vliv, jest jejich politika stejná jako politika t. zv. socialistických organisací. Ve Falknově spolu s Unií znemožňují, ztěžují rozpoutání boje, a o ostravském boji jejich ústřední orgán "Der Tag" dne 31. března psal: "Divoká stávka v ostravsko-karvínském revíru. Neblahá hra komunistů." Tedy neblahá hra komunistů podle hakenkreuzlerů byla pomocí severským horníkům. Dne 1. dubna "Der Tag" stejně jako všechny vládní listy rozšiřuje lži a klamné zprávy; aby odůvodnil teror na Ostravsku, aby odůvodnil zastřelení jednoho dělníka, píše, že "Již v úterý došlo na několika místech v Karvinné k násilnickým akcím. Na policii a četnictvo házeli demonstranti kamením a ohrožovali je klacky, vyrvanými z plotů. Byly rozdávány letáky s výzvami k násilnostem".

Podle stanoviska hakenkreuzlerů na Ostravě boj je tentýž jako t. zv. socialistů, stávkokazecký protiboj a usvědčuje hakenkreuzlerské vůdce z jejich vlastní role. V dnešním "Tagu", kde hakenkreuzleři polemisují s návrhem soc. demokratů na t. zv. zestátnění dolů, píší: "Němečtí nacionálsocialisté, kteří tehdy jako dnes vystupovali pro ochranu německého soukromého vlastnictví proti zásahu českého státu..."

My se ptáme hakenkreuzlerských dělníků a důvěrníků, jestli oni bojují pro zachování soukromého vlastnictví Petschků, Weinmannů a Rotschildů. Že pro zachování tohoto soukromého vlastnictví těžařů bojují hakenkreuzlerští vůdcové, to my víme, oni to také otevřeně doznávají... Ale nyní půjdeme k hakenkreuzlerským horníkům se ptáti, zda i oni, kteří stojí v boji proti Petschkovi a Weinmannovi, mají interes bojovati za zachování tohoto soukromého majetku a zda oni s touto politikou svých vůdců souhlasí, zda oni své vůdce pověřili bojovati za Petschky a za Weinmanny?

Tak tedy z toho všeho, nehledě k celé povaze hakenkreuzlerského hnutí, plyne, že hakenkreuzlerští vůdcové nemají vůbec na mysli zájem severočeských horníků, nýbrž že stejně tak, jako vůdcové socialističtí, plavou na severu s proudem proto, že se proti nim jejich členové vzbouřili, že stejně tak jako socialističtí vůdcové mají zájem a pracují, aby boj severočeských horníků zlomili. A když to nejde přímo, tedy od zadu, když to nejde zvenčí, tedy zevnitř... Ale severočeští horníci a také hakenkreuzlerští dělníci na severu se postarají, aby tento plán se nepodařil.

Když už jsem mluvil o zestátnění dolů a o stanovisku hakenkreuzlerů, kterým leží tolik na srdci soukromý majetek Petschků a Weinmannů, tedy několik slov k socialistickým návrhům na zestátnění dolů. Člověk opravdu neví, má-li se smáti nebo plakati nad tak drzým, cynickým, neomaleným klamáním dělníků a taháním jich za nos. Tady se podávají návrhy na zestátnění a na vyvlastnění dolů. Prosím, 13 let vládnou, po 13 let nahrabali těžaři miliardové zisky, po-13 let vyhazovali desetitisíce horníků a vraždili sta horníků, vyhladovovali desetitisíce horníků, po 13 let vždycky, když se horníci postavili těžařům na odpor, poslala tato kapitalistická vláda, tento parlament na ochranu těžařů proti horníkům četníky - a nyní přicházejí s návrhem prý na nacionalisaci dolů. (Hlas: Potřebují nová koryta!) Pravděpodobně!

Člověk by se mohl ptáti, jestli snad není nějaká poptávka po zbytkových dolech. Zbytkové statky už jsou rozebrány, tedy zda by snad také nějaké zbytkové doly byly k mání. Ale věc je vážnější. Dejme tomu, že to, řekněme, soc. demokraté a čeští socialisté se zestátněním dolů myslí vážně. A tu si horníci a dělníci myslí: Vždyť už máme zestátněné horníky, na severu jsou už státní doly, máme už zestátněné železničáře, zestátněné pošťáky a celou spoustu zestátněných dělníků. Copak tito zestátnění horníci, železničáři, pošťáci a jiní nejsou vykořisťováni? Copak jim není snižována mzda, copak nejsou vyhazováni na dlažbu? Zajisté že jsou! Tedy i kdyby to pánové s tím zestátněním dolů mysleli vážně, nezměnilo by se na osudu horníků pranic, naopak osud jejich by se zhoršil. Pánové by chtěli pak na státních dolech zavésti režim jako v nějaké káznici nebo v kasárnách.

Vezměme to s druhé strany. Že by to vzali uhlobaronům bez náhrady, to je nemyslitelné, to je proti principům kapitalismu, to je proti ústavě tohoto státu, to je prostě za kapitalismu nemožné. To znamená, že kdyby to chtěli zestátnit, musí kapitalistům, uhlobaronům a těžařům zaplatiti. "České slovo" už navrhlo, že se mají těžařům prostě odkoupiti akcie. "Právo lidu" také píše, že by se vyvlastnění mělo prováděti stejně jako pozemková reforma, že by se měly vydat obligace za vyvlastněné doly.

To by bylo arci pro uhlobarony velmi krásným kšeftem (Výkřiky posl. Štětky.), neboť uhlobaroni by na tom velmi vydělali. A já myslím, že také různí lidé, kteří tyto návrhy jaksi fedrují, počítají s tím, že by káply nějaké provise. Při takovém velkém kšeftu nic bez provisí nejde. Ale kdo by to zaplatil? Zaplatil by to pracující lid na nových daních, musil by prostě víc platit. To platí pro oba případy, kdyby to páni myslili s tím zestátněním vážně. Ale oni to vůbec vážně nemyslí. Jim ani nenapadne, aby svůj vlastní návrh projednávali. My zde navrhneme, aby návrhy, které podali soc. demokraté a nár. socialisté, byly urychleně projednány, a jsem přesvědčen, a dal bych na to krk, že titíž lidé, kteří tyto návrhy podepsali, kteří ve svých novinách psali, že jest je třeba rychle odhlasovat, budou hlasovat proti tomu návrhu.