Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Gottwald (pokračuje): My takových návrhů nepodáváme, poněvadž si neděláme z lidí kašpary, ale tím, že podáme návrh, aby věc byla rychle projednána, ukážeme horníkům a pracujícímu lidu, jaký hanebný podvod, jaký betlém, jaká hanebná komedie se s ním hraje.

Ale myslím, že se páni čeští socialisté a soc. demokraté namáhají nadarmo. Mluvil jsem s mnoha soc. demokratickými horníky v posledních dnech a ptal jsem se jich, co říkají tomu radikálnímu návrhu. Vlastní jejich lidé, kteří ještě věří poněkud svým stranám, říkají: "Ach, vždyť tomu ani pes nevěří. Co pak myslí, že jsme tak hloupí, abychom věřili, že to myslí vážně? Vždyť je to podfuk, my to víme také, my na to nedáme." Tito horníci socialističtí, se kterými takto hanebně se pokoušíte zde hrát betlém, pochopí to tím spíše, když uváží, jak se zachovali socialističtí kompaňoni v kšeftech p. Petschka při poslední schůzi k našim návrhům. My jsme nenavrhovali, aby se uhlobaroni úplně vyvlastnili, my navrhovali méně, něco, co i v kapitalistickém státě je možné a proveditelné. A co se ukázalo? Proti všem těmto návrhům pánové hlasovali.

My jsme navrhovali, aby bylo nejméně do konce r. 1932 zakázáno propouštěti horníky. Pan Lanc na schůzích na severu, pokud se vůbec odváží vylézti, velmi bouří proti necitelným uhlobaronům, kteří sice si plní kapsy, ale horníky vyhazují z práce jako vymačkaný citron; ale pan Lanc netroufá si říci, že spolu s ostatními kolegy hlasoval proti návrhu, aby to bylo uhlobaronům zakázáno.

Navrhovali jsme dále, aby těžařům aspoň polovice jejich zisků byla zdaněna ve prospěch polozaměstnaných a nezaměstnaných horníků. Pánové Lanc, Pohl a Brožík nadávají v novinách i na schůzích o sto šest na velké zisky těžařů, ale nepochlubí se vlastním lidem, že proti návrhu na zdanění těchto těžařů hlasovali.

Navrhovali jsme, aby byla zavedena v hornictví šestihodinná doba pracovní s vyrovnáním mezd. Odborové sdružení Tayerle, Hampl, Brožík, Lanc a celá ta společnost hausírují již po celá leta s návrhem na zkrácení pracovní doby, chodí na schůze, resoluce přijímají, na agrárníky a ostatní útočí, ale před svými lidmi si netroufají přiznati, že proti našemu návrhu na zkrácení pracovní doby hlasovali,

Navrhovali jsme dále, aby vláda odvolala ze stávkového území četnictvo. Proti tomuto návrhu hlasovali stejně s agrárníky, klerikály, nár. demokraty čeští a němečtí sociální demokraté a čeští socialisté; titíž lidé, kteří volají stát na pomoc horníkům, kteří volají po tom, aby stát vyvlastnil těžaře, si troufají posílat proti horníkům na ochranu těžařů četníky, prý aby nebyl porušen klid a pořádek.

Řekl jsem již minulého týdne, že na severu byl klid a pořádek, dokud tam byla státní moc slabá, aby mohla tento klid a pořádek porušiti. Jakmile zasáhla státní moc, byl klid a pořádek porušen, bylo stříleno. Jakmile se státní moc znovu schovala, stáhla, byl klid a pořádek obnoven. V Jirkově a Chomutově se shromáždilo 5000 lidí. Proti těmto 5000 lidem bylo stříleno. Že prý byl porušen klid a pořádek. Včera bylo v Mostě 40.000 lidí, ale klid a pořádek rušen nebyl, poněvadž se četníci neukázali. V Dolní Suché, v Karvinné rozháněli 2000 lidí a zastřelili při tom jednoho dělníka; na jeho pohřbu bylo 25.000 lidí, ale pořádek a klid porušen nebyl.

Předseda (zvoní): Žádám p. řečníka po druhé, aby skončil.

Posl. Gottwald (pokračuje): Horník byl zastřelen, ale pak těch 25.000 lidí, kteří přišli demonstrovati proti tomuto surovému teroru, poněvadž se do toho četnictvo nepletlo, klid a pořádek neporušilo. Ale soc.demokratičtí a česko-socialističtí vůdcové dobře vědí, že už nestačí jejich zrada, aby vlastní jejich dělníky udržovala na uzdě, jejich poslední trumf je četnický bajonet. Vědí dobře, kdyby nebylo zásahu státní moci, že by dnes byla v republice generální stávka hornická a že by potom těžaři a ti, kterým těžaři dávají provise, jinak tancovali. A proto, poněvadž si toho nepřejí a nechtějí, aby k tomu došlo, udržují za každou cenu ve stávkových územích teror a armádu četníků.

My však pravíme: Severočeskou stávku, boj severočeských horníků nezlomíte! Ten nebyl zlomen a nebude zlomen terorem, ten nebyl zlomen a nebude zlomen zradou, poněvadž tam už vaše zrada nepůsobí, ten nebude také zlomen hladem, jak vy spekulujete. Ten boj nebude zlomen proto, že se celá dělnická veřejnost československá postará, aby jejich kamarádi na severu nevyhladověli.

A myslíte, když v Ostravě přímo balkánským terorem udržujete dělníky v šachtách, když se skončí jednání a Brožík, Pohl a Lanc přijdou do revíru, že tam budete míti klid? Myslíte, že horníkům na Ostravsku tento diktát vnutíte? Nemyslete si! Ten příklad ze severu, byť dnes jste to na Ostravsku rdousili, bude táhnout i na Ostravsku i na Kladně. Nebudete míti klidu v těchto revírech. Horníci po severočeské stávce nebudou si tak dlouho jako dosud dávat všechno líbiti, nýbrž velmi brzy - a budete tím překvapeni stejně jako nynějším výbuchem se proti tomu vzbouří a povstanou. A tak to bude i s ostatním dělnictvem. Textiláci v Brně začínají metodou severských horníků, půjdou touto metodou stavebníci, zemědělští dělníci a také kovodělníci, půjde touto metodou celá pracující třída Československa.

Příklad severočeské stávky se nedá smazati. Severočeská stávka bude znamenati obrat celé politické situace československé. Tento proces sjednocení dělnictva, který nastal na severu, bude pokračovati nyní urychleným tempem nejen v ostatních revírech, nýbrž mezi všemi ostatními vrstvami pracujícího lidu a my se postaráme, aby ten proces byl velmi rychlý, velmi náhlý a aby byl velmi brzy zakončen.

A až se dělnictvo v ostatních oblastech sjednotí tak, jako havíři v severních Čechách - a jak pravím, my se o to postaráme - až se dělnictvo v ostatních oblastech spojí a bude bojovati tak, jako jeho severočeští kamarádi, pak začne, pánové, pro vás, zvoniti umíráček! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Hudec. Dávám mu slovo.

Posl. Hudec: Slavná sněmovno! Celý náš život veřejný koncentruje se v přítomné době v řadě těžkých otázek a problémů rázu finančního, hospodářského a sociálního. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) A v této nejvýš vážné a tísnivé době parlament - ne však vlastní vinou - zabývá se dlouhou dobu nicneděláním, což nikterak nepřispívá k jeho významu a autoritě, nýbrž přímo podrývá a otřásá autoritou současného režimu. Toto nicnedělání, vyplňované přes dva měsíce pouze jednáním o bankovním zákoně, jakoby právě zde spočívalo nějaké východisko z hospodářských a sociálních chmur, jež nás obklopují, bylo náhle přerušeno mimořádným kouskem práce, poskytnuté hornickou stávkou, vtělené v tuto debatu. Je to skutečně parlamentní práce mimořádná a mohla by býti zajisté i mementem, že nadále je nynějšímu režimu nemožno setrvávati v dosavadní beziniciativnosti, bezplánovitosti a přímo indolenci.

Stávka na severu a vůbec v uhelných oblastech může býti skutečně mementem, že poměrný klid v nynějších tísnivých dobách může býti změněn a může přejíti docela do jiného stadia. (Výkřiky posl. Gottwalda.)

Kde jsou příčiny stávky? Především musí býti ujasněno, že v myslích horníků je krajní napětí v důsledku pracovní krise, kterou hornictvo prožívá. Pracuje-li dělník plný počet dnů v týdnu, tedy může jakž takž uhájiti svůj život. Pracuje-li však omezeně, pracuje-li 4 dny v týdnu anebo, jako na Ostravsku, také dvě nebo tři směny v týdnu, jistě je situace jeho více než prekérní, je to situace skoro zoufalá a jsou také i případy, jak konstatoval při ostravském jednání sám řed. Módr, že horník jde od výplaty bez krejcaru, poněvadž když pracuje dvě směny v týdnu a druhý týden zase jen dvě směny, tedy musí zaplatiti připadlé srážky do bratrské pokladny a pak vlastně nedobírá nic.

Musí býti také chápáno, v jaké situaci je hornictvo. A do tohoto rozpoložení myslí přicházejí zvěsti, že se propouští na tom a na tom dole tolik a tolik horníků - v Ostravě bude propuštěno 12.000 horníků najednou, zastavení dolu Humboldt, asi 382 horníků tuším, hromadně propuštěno, na dole Nelson 152 horníků propuštěno a při tom propouštění horníků na dole Koh-i-noor - kde došlo ke katastrofě - v počtu okolo 1.000 - a to všecko v atmosféře, která byla vyvolána katastrofou na dole, kde zůstalo 8 nešťastníků.

Uvádím to proto, aby bylo pochopeno, že hornictvo je ve veliké míře rozrušeno a že je těmito okolnostmi vytvořeno ovzduší nabité přímo výbušnými látkami a že tudíž každý bezohledný postup působí na dělnictvo nejvýš dráždivě.

Na severu ministerstvo veř. prací zakročilo a nařídilo, že hromadné výpovědi musí býti odvolány. Avšak nutno konstatovati, že toto zakročení stalo se hodně opožděně, s průtahem několika dní, když zatím stávka vypukla. Skutečnost, že generální ředitel Löcker se podrobil tomuto nařízení ministerstva, může svědčiti, že tyto výpovědi nebyly snad právě naléhavé, když se nyní může pracovati bez výpovědi, a že tedy řešení problému, kolik dělníků výroba snese nebo nesnese, může býti přece jen provedeno jiným způsobem a postupem než náhlými výpověďmi, které v ovzduší uhelných revírů musí působiti vždycky neblaze. (Výkřiky.)

A této velice příznivé situace dovedli využíti komunisté k vyvolání sociálních výbuchů a zaranžovali na severu stávku, kterou se pokusili přenésti také do jiných revírů na Kladensko a Ostravsko.

Nutno konstatovati, že na severu byla skutečně stávka úplná a trvá dosud, ač po mém mínění není k ní dnes bezprostředního důvodu, když výpovědi byly odvolány a když je snaha, aby sporné věci a otázky byly řešeny jiným způsobem.

Kol. Gottwald velice si liboval v této stávce a jednotě; ovšem každá stávka má dvě části, začátek a konec, a já nevím, co dosud tato stávka hornictvu přinesla, když výpovědi byly na příkaz ministerstva veř. prací odvolány, a co také jim přinese pokračování v této stávce, která dnes nemá opodstatnění ani podnětu a kterou dělnictvo každou hodinu náležitě platí svou mzdou, aniž by zde byl cíl nebo něco positivního, proč se má stávkovati, proč má býti udržováno ve stávce tolik tisíc dělníků, proč má býti stávka rozšiřována ještě do těch revírů, kde není a nebylo takového konfliktu, (Výkřiky komunistických poslanců.) na př. na Kladensko. Tam nebylo sporu ani důvodů ke stávce, (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) avšak aranžéři stávky se pokusili i v tomto revíru vyvolati stávku, ze solidarity prý k ostatním.

Tedy ta jednota, soustředění pod komunistickým vedením, jak si pochvaloval kolega Gottwald, a pokus na Kladně se naprosto nezdařil a v Ostravě také ne. Po třech dnech tam komunisté stávku odvolali, ačkoli se snaží udržovati ji ještě v chodu. Jsou ovšem připraveni, jak skončí jednání v rozporu moravsko-ostravském - poněvadž spor nebude vyřešen na 100% ve prospěch horníků, to jest jasné, a také rozvážné hornictvo v Mor. Ostravě a ti, kteří jednají v tomto sporu, jsou si tohoto vědomi - eventuelně znovu rozdmychati plamen stávky na Ostravsku a Kladensku. Z toho důvodu se také udržuje v chodu stávka i na českém severu, ač opodstatněného oprávnění zde již není.

Myslím, že východiskem z dnešní zmatené a těžké situace v uhelných revírech je výsledek jednání ve sporu ostravském, které právě pokračuje a které snad dnes nebo zítra bude skončeno. Jak jsem již řekl, těžaři přišli s návrhem propustiti 12.000 horníků. Samo sebou, že tato cifra hornictvo v revíru ohromila. V osazenstvu, kde je 36.000 zaměstnanců, každý si řekl: "Kdo to bude? To budu já, poněvadž na každého třetího to padne".

Avšak i se stanoviska dělnického je nutno podívati se problému tváří v tvář a podívat se také na argumenty, které uvádějí těžaři. Oni tvrdí, že výroba následkem poklesu vývozu a vůbec konsumu je v takovém stadiu, že není možno udržeti plný počet zaměstnanců, jako byl za stavu výroby v lepších dobách, že prostě pro výrobu je 12.000 horníků přebytečných. Že to není se stanoviska výroby a také ne s hlediska dělnictva stav zdravý, svědčí ten fakt, že v revíru se pracuje na některých dolech 2 až 3 směny. Zdravý stav i pro dělnictvo je, když může pracovati plných 6 dnů. Je pochopitelné, že ani dělnictvo nemůže zavírati před touto otázkou svých zraků a že musí býti na jedné straně hledány nějaké cesty, jak by bylo možno zachrániti ty, kteří mají býti propuštěni, ať již jakýmkoliv způsobem, ale na druhé straně nutno se snažiti, aby ten, kdo pracuje, nebyl jen vydán na pospas živoření, ale mohl plně pracovati a svůj chléb uhájiti za 6 dnů. Nyní je to naprosté všeobecné živoření, kdy se ani nepracuje, ani nezahálí. Tento stav také i s hlediska dělnictva je naprosto nemožný a neudržitelný. Proto tedy byly všechny organisace - poněvadž komunisté jsou také zúčastněni - povolány k společným poradám, k společnému jednání, spolurozhodování a k spoluodpovědnosti, aby jakýmkoliv způsobem tato otázka byla vyřešena.

Po několika různých poradách dělnictvo si řeklo, že ten problém je nutno řešiti jinak, aby pro dohlednou dobu, než budou moci býti hledány jiné cesty, bylo zamezeno propuštění 12.000 horníků. Vešlo se na cestu t. zv. střídavých dovolených, aby totiž část hornictva pracovala a část, která je pro závody přebytečná, byla na dovolené 1 měsíc a pak aby nastalo střídání. Ti, co budou na dovolené, by dostávali podporu v nezaměstnání. Tím i odborové organisace přejímají značnou část břemene, které vyplývá z tohoto problému, a je samozřejmé, že ani toto řešení nemůže býti definitivní, nýbrž jaksi oddálením problému a vyřešením jeho v daném okamžiku, aby tím byl získán čas a nabráno, abych tak řekl, dechu, co se má díti snad za 1/2 roku. Ten stav není na trvalo možný ani pro závody, když tvrdí, že je tolik a tolik horníků přebytečných, ani pro odborové organisace, které přejímají na sebe břímě takovéto vysoké cifry propuštěných, resp. vysazených po určitou dobu, kdy budou odborové organisace míti povinnost podle gentského systému podporovati organisované nezaměstnané horníky a stát ty, kteří organisováni nejsou. Tím vzniknou státu, resp. ministerstvu soc. péče zvýšená břemena na podporách v nezaměstnání. Jiný způsob řešení nebylo možno v daném okamžiku najíti, poněvadž situace byla tak hrozivá, že již prvním dubnem mělo se propouštěti, ale propouštění bylo zastaveno a ujednáno, že nebude se propouštěti dotud, dokud nebude ostravský spor vyřízen.

Dnes dopoledne byla stanoviska ještě hodně vzdálena. Jde o to, kdo ponese sociální břemena za ty, kteří budou na střídavé dovolené, kdo bude platiti příspěvky bratrským pokladnám. Dále jde o snížení příplatku za t. zv. pracovní výkon, kde horník má ještě zvláštní příplatek po vyrubání určitého počtu metrických centů uhlí. Jedná se ještě o snížení mezd. Těžaři učinili zde již ústupek a z původních 20 % přistoupili na 5 a 10% u povrchových dělníků. A jedná se ještě o jiné otázky. Stanoviska nejsou ještě naprosto shodná, jednání je velice úporné a houževnaté, poněvadž obě strany houževnatě hájí své návrhy a protinávrhy, ale mínění a vůle obou stran je pro dohodu. Kdyby nemělo dojíti k dohodě a kdyby nemělo dojíti k nesení spoluodpovědnosti tří činitelů, t. j. těžařů, vlády a odborových organisací dělnických, potom by z toho mohly vzniknouti nedozírné následky, poněvadž ovzduší je přeplněno, abych tak řekl, třaskavinami a nikdo nemůže dohlédnouti, kam by to vedlo, kdyby zde nebyli činitelé, kteří se snaží, aby vše bylo uvedeno na správnou cestu a aby bylo zde ručení a spoluodpovědnost těch, kteří chtějí dosáhnouti dohody v této otázce.

Byly navrhovány jiné cesty a prostředky. Některé slyšeli jsme zde také právě od předešlého p. řečníka. Především je to zkrácení pracovní doby na 6 hodin denně bez zkrácení mzdy. Je-li tento návrh možný, proveditelný, v tom zajisté neklame se ani naše hornictvo a dělnictvo, které má přece také určitý rozhled po veřejném životě a hospodářských poměrech. Domnívati se, že je možno zkrátiti pracovní dobu v jednom průmyslu a v jednom státě na 6 hodin denně při té veliké zahraniční drtivé konkurenci, je iluse, je v této době naprosto nemožné. Tento návrh by byl neproveditelný a nezpůsobilý k nějakému positivnímu jednání.

V době stávky v minulých dnech uveřejnily některé listy úvodníky a články o zestátnění, socialisaci nebo znárodnění dolů. Myslím, že pro socialisaci dolů byla příznivější chvíle po převratu, kdy se o této otázce velmi mnoho mluvilo, kdy zaznívalo volání po socialistické republice, kdy se přikročilo k pozemkové reformě, kdy ovzduší, předpoklady a možnosti byly daleko jiné a kdy také v socialistických stranách byla značně jiná situace, nežli je tomu dnes. Dnes přicházeti se socialisací, to může býti zase hračka, se kterou si hrají komunisté a kterou presentují již řadu let od své existence, která však nemůže míti žádného positivního výsledku. Tak i zestátnění. Kdyby zestátnění bylo možno dnes provésti a kdyby bylo dnes vůbec možno zahájiti, byl by to velice zdlouhavý proces, který nemůže míti žádného vlivu na situaci, která je nyní. Zestátněním dolů nemůže se zjednati lepší situace odbytová a tím ani lepší situace výrobní.

Položme si otázku, co se stane, kdyby dnes byly zestátněny doly na Ostravsku? Otázka přebytečných 12.000 horníků nemůže býti zprovozena se světa a bude stejně viseti jako Damoklův meč i nad doly zestátněnými. Tímto problémem se musí zabývati i hornictvo a odborové organisace. Takovými návrhy a takovými projekty nedají se řešiti dané otázky, které je nutno řešiti ihned a konkrétně, jak je to možno, aby se došlo k positivnímu cíli.

Konečně komunisté mají poslední prostředek, a to jest stávka. Stávkou přinutiti majitele dolů, aby jednali tak a tak, aby splnili všechno to, co se žádá, nepropouštěti i když se jeví přespočet dělnictva, když se pracuje omezeně. To prý lze stávkou docíliti. Kdyby dělníci nebo organisace ve své převaze byli přesvědčeni o tom, že tato cesta vede k cíli a k sanaci, že to vyhoví dělnictvu na 100 %, proč by se bránili stávce a boji? Vidíme, jak řada stávek, které vedli komunisté, skončila. Vzpomeňme na př. stávky kladenské r. 1928, na kterou hornictvo i komunisté doplatili jako strana i jako organisace. Můžeme vzpomenouti největší stávky hornické, pokud je zaznamenána v hornickém hnutí, r. 1926 v Anglii, kde horníci měli privilegované postavení, měli 7hodinovou dobu pracovní a kde zaměstnavatelé přišli s požadavkem na 7 1/2 hodiny v důsledku poměrů, které nastaly v tamějším uhelném průmyslu. Zahájena stávka, která v prvých deseti dnech byla stávkou generální, kdy všechno dělnictvo ostatního průmyslu postavilo se za horníky solidárně. A solidarita za 10 dní byla vyčerpána, horníci zůstali v boji sami a vydrželi přímo heroicky 6 měsíců ve stávce, která skončila naprostou porážkou a vyčerpáním posledního šilinku z pokladen odborových organisací a téměř poslední košilí, která na havíři zůstala.

Takové cesty nemohou vésti k cíli a znamenají těžké ztráty a škody, snad i těch dolů, ale především dělnictva a těžké škody státu. Tedy na tyto cesty rozvážné organisace a rozvážné dělnictvo jíti nemůže a tyto úvahy také vedly k tomu, že byly překonány svody v revíru kladenském, kde stávka byla omezena na dělnictvo komunistické, a v revíru ostravsko-karvinském, kde bylo zápalné látky jistě mnoho, ale kde rozvaha zvítězila a dělnictvo nedalo se vlákati do takové hazardní hry, do takového hazardního boje, který nemůže skončiti pro dělnictvo úspěšně. Že naše uhelná výroba nalézá se, když nechceme mluviti o těžařích, nýbrž o výrobě, ve stavu desolátním, ve stavu zhoršeném proti dobám dřívějším, o tom svědčí několik oficielních úředních cifer.

Co tedy je možno učiniti pro zlepšení situace v uhelném průmyslu? Na to se z odborných kruhů odpovídá, že je třeba postarati se o příznivější bilanci zahraničního obchodu uhlím. Vývoz a dovoz našich dolů vyvíjel se v posledních letech takto: R. 1927 vyvezeno bylo kamenného uhlí 1,844.000 tun, r. 1926 pokleslo to na 1,695.000 tun, r. 1931 na 1,650.000 tun. Při uhlí hnědém jeví se to podobně. R. 1927 vyvezeno 2,974.000 tun, r. 1931 pokleslo to na 1,963.000 tun. V koksu r. 1927 ještě se vyváželo 762.000 tun, r. 1931 - 400.000 tun. Naproti tomu přiváželo se z Polska r. 1927 534.000 tun, r. 1928 999.000 tun, r. 1929 - 921.000 a r. 1931 - 732.000 tun. Je viděti zde neúměrnost vývozu a dovozu uhlí, především z Polska k nám, na jaké nepoměrné výši se udržuje dovoz v poměru k vývozu našeho uhlí a k situaci našeho uhelného průmyslu. R. 1927, kdy byl vývoz kamenného uhlí 1,844.000 tun a hnědého uhlí skoro 3 mil. tun, bylo k nám dovezeno z Polska 534.000 tun kamenného uhlí a r. 1931 klesl vývoz našeho kamenného uhlí na 1,650.000 tun a vývoz hnědého uhlí na necelé 2 miliony, ale dovoz z Polska byl 732.000 tun tedy o 230.000 tun větší než r. 1927. Polský kontingent činí měsíčně 60.000 tun, tedy ročně 720.000 tun, a byl loňského roku ještě překročen. Letos v lednu bylo místo 60.000 tun dovezeno 72.000 tun z Polska a teprve v únoru se dovoz o něco snížil, na 55.000 tun. Tedy zastavení polského dovozu dalo by celoroční práci 3-4.000 našich horníků. To jsou také příčiny omezování těžby na našich dolech a v důsledku toho také omezování pracovních sil. Je třeba činiti všechno, aby toto zlo bylo přemáháno takovým způsobem, aby to nevyvolávalo sociální konflikty a takové bouře jako ta, která vznikla v minulých dnech na severu.

Při této příležitosti nutno zmíniti se ještě o jedné otázce. Volá se po zestátnění, dolů. To by však naprosto nemohlo rozřešiti tyto problémy, s nimiž zápasí uhelný průmysl a dělnictvo, v uhelném průmyslu zaměstnané. Nehledě k finanční situaci státu a k tomu zdlouhavému procesu, než by se to stalo, tyto problémy byly by v téže podobě a právě tak příkré při zestátněných dolech jako když doly jsou dosud v soukromém majetku. (Výkřiky.)

Avšak můžeme mluvit také o znárodnění - můžeme to tak nazvati - našich dolů. Může to snad býti ztotožňováno se zestátněním, ale nemusí to býti stejné. Dnes doly v některých částech republiky, zejména na severu, jsou ve veliké míře v rukou německých a jejich úředníci, zejména vyšší, jsou z valné míry proti našemu státu a také i proti českému dělnictvu zaujati, někdy přímo nepřátelsky. Je také jistě otázka velkého dosahu, že za 12 let naší státní samostatnosti nebylo v této věci vykonáno tolik, kolik by aspoň národní rovnoprávnost vyžadovala.

Mám cifry, které jsou také autentické. Datují se sice z r. 1929, ale to je zajisté tak krátká doba, že na faktickém stavu bylo dodnes jen velmi málo změněno, někde snad vůbec nic. Mostecká společnost pro dobývání uhlí zaměstnává 6.400 dělníků, z toho 4.000 Čechů, tedy téměř plné 2/3, avšak z vyšších technických úředníků jsou tam jenom dva Češi, ale 10 Němců, ze závodních 2 Češi a 13 Němců, z přidělených inženýrů je 5 Čechů a 9 Němců. Severočeské uhelné doly zaměstnávají 3.600 dělníků, z toho 2.000 Čechů, tedy také více než 1/2. Z vyšších technických úředníků je tam jeden Čech a 5 Němců, ze závodních jeden Čech a 7 Němců, z inženýrů 3 Češi a 13 Němců. Uhelné závody v Lomu zaměstnávají 5.300 dělníků, z toho 3.000 Čechů, tedy více než 1/2, ale z technických úředníků jsou tam 3 Češi a 11 Němců, ze závodních ani jediný Čech a 11 Němců, inženýři jsou 3 Češi a 24 Němců. A tak je tomu i na ostatních dolech, náležejících různým majitelům. Celkový stav je tento: V uhelné oblasti severočeské je z vyšších technických úředníků 6 Čechů a 26 Němců, ze závodních jsou tři Češi a 24 Němci, z inženýrů 12 Čechů a 54 Němci. Celkově 21 Čechů a 110 Němců, tedy z celkového počtu technických úředníků je Čechů 16%, při poměru dělnictva 9.000 Čechů ku 6.300 Němců.

Tyto cifry, které jsem uvedl, týkají se tří společností, mostecké, severočeské a uhelných závodů v Lomu. U ostatních závodů je 9 Čechů a 135 Němců, čili pouze 6 % Čechů. Úhrnem je českých úředníků 30 a Němců 245, při čemž celkové rozvrstvení dělnictva v celé severočeské oblasti je asi 46 % Čechů a 54 % Němců. Německé dělnictvo je převážně právě v oblasti chomútovské. Tedy z celkového počtu technického úřednictva 275 je Čechů pouze 11%.

Tyto cifry jsou jistě také ukázkou, jak se postupovalo v znárodňování dolů a co je třeba vykonati, aby nastalo aspoň vyrovnání mezi zaměstnanci národnosti české a národnosti německé, jak toho poměr obyvatelstva v těch oblastech vyžaduje. Myslím, že i tato otázka je se stanoviska dělnického velmi důležitá, to dělníci velmi dobře cítí a právě při výbuchu nynější stávky na severu Čech působily u českého dělnictva vedle sociálních momentů i momenty národnostní. Křivdy, útisk, stranickost, když je podnik v nějaké tísni, odnáší z velké části české dělnictvo. To také české dělnictvo cítí a i to přispívá ke zneklidnění a je také značnou kapkou do toho oleje, který překypěl a který se tam vzňal.

Tolik bych asi chtěl říci k hornické stávce. V závěru chtěl bych zdůrazniti, že těžiště situace podle mého soudu je ve výsledcích jednání v konfliktu moravsko-ostravském, poněvadž komunisté čekají a počítají, že tento konflikt nebude a nemůže také býti vyřízen vzhledem k situaci závodů i dělnictva, které dosud tak omezeně pracuje, tak, aby na 100% to vyhovovalo dělnictvu. Komunisté tedy čekají na výsledek a domnívám se, že pak budou chtíti znovu rozplamenit požár stávky. Rozumí se samo sebou, že dojde-li k dohodě, musí nésti a ponesou odpovědnost a budou hájiti toto ujednání jak smluvní odborové organisace, tak také i autorita státní, která se musí postaviti plnou vahou za ujednání, jež povede ke klidu a dorozumění. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Kol. Gottwald si tu stěžoval na teror, který prý se provádí proti stávkujícím. My si stěžujeme na teror, který se provádí stávkujícími vůči těm, kteří chtějí pracovati. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Na severu není ta jednota tak ideální, jak vy ji líčíte. I na severu je veliký počet dělnictva, které už aspoň dnes nesouhlasí se stávkou, když byly hromadné výpovědi odvolány, ale pro teror komunistů a snad i hakenkreuzlerů nemůže nastoupiti práci. My však musíme říci, že jako je v našem státě přiznáno právo na stávku, tak musí býti také přiznáno a hájeno právo na práci (Výborně!). A zde je také nutno s politováním vysloviti, že pokud se týče ochrany těch, kteří jsou vydáni teroru, státní orgány nekonají někde svou povinnost. Na př. na Ostravsku 9 členů našeho Národního sdružení musilo vyhledati lékařskou pomoc a jsou jako horníci na nemocničním lístku. To jest jistě nejlepším dokladem, jakým způsobem se tam ta solidarita vynucovala a na jakém podkladě je založena. Musí tedy býti poskytnuta ochrana těm, kteří terorem jsou donucováni ke stávce, ačkoliv jsou jiného mínění. Chtějí-li komunisté stávkovati, jest to jejich právo, ale není jejich právem a nemůže býti klidně přihlíženo, aby nátlakem, ba přímo bitím a zraňováním druhých dělníků, vytloukáním oken atd. se znemožnilo pracovati těm, kdož neuznávají jejich methody, taktiku a to, zač oni je ženou do boje. A tu, jak jsem řekl, nutno litovati, že se strany státních orgánů nebylo postupováno tak, aby se zabezpečila ochrana těm, kteří neuznávají postupu komunistického a kteří jsou vydáni na pospas teroru a násilí. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Násilí které jde až do zranění, je vydáváno za solidaritu a jednotu dělnictva. Vezměte na vědomí, že dělnictvo, které je odchylného mínění a které nebude akceptovati vaše methody a které nepůjde do hazardního bezúčelného boje, postará se, bude-li k tomu donuceno, o svoji obranu vlastními silami. Kam to potom povede, to si přičtěte na svůj vlastní vrub. (Výborně! - Výkřiky komunistických poslanců.) Řada horníků nevidí, že stávka na severu je nějakým úspěchem, jak zde líčil kol. Gottwald. Jaký úspěch je to, když byly hromadné výpovědi na příkaz ministerstva veř. prací odvolány? Nač stávkovati dále a udržovat dělnictvo v tomto napětí? Vy ovšem říkáte a vaše listy přímo píší, že stávka vyžaduje obětí. Vy vyžadujete na dělnictvu ne úspěchy, nýbrž oběti. Dobrá. Dělnictvo musí někdy přinésti oběti svým požadavkům a domáhati se lepšího postavení, ale tyto oběti nesmí býti marné, hazardní, bezúčelné a nesmí sloužiti politickým účelům jedné strany, která využívá hospodářské tísně, která chce kořistiti pro své stranické účely politické, které nejde o dohodu, poněvadž k dohodě nemáte co říci. Vaši vyjednavači na ministerstvu veř. prací nemají k věci co říci, jen: socialisaci dolů nebo zkrátiti pracovní dobu na 6 hodin. Zde není možná nějaká dohoda a buďte ujištěni, jestliže kol. Gottwald říkal, že se postaráte o to, aby ve všech revírech byla jednota, jako je na severu, tedy na Kladně již se vám to nepodařilo, v Ostravě se to také nepodařilo a nepodaří, poněvadž hornictvo je již natolik vyspělé, aspoň ve své části, že nepůjde za takovými vidinami, že nepůjde za takovými hazardními pokusy, které nemohou vésti k cíli, které mohou vésti jedině k poškození dělnictva a jeho ještě většímu materielnímu zdeptání, než které mu přináší nynější hospodářská krise.