Také je dobře upozorniti na situaci druhé společnosti, které se to také dotýká, poněvadž propouští na dole Nelson 150 horníků a zamýšlí také na dole Alexander propustiti určitý počet horníků. Společnost zaměstnávala r. 1922 7.230 horníků, vytěžila 27,024.320 metr. centů, průměrný pracovní výkon byl 15 q a vyplacené mzdy se všemi příplatky činily 110,136.682 Kč. R. 1931 snížil se počet zaměstnanců o 1.436, těžba uhlí stoupla o 82.104 q, pracovní výkon stoupl o 4 q 90 kg na osobu a den a, vážené dámy a pánové, hornické mzdy se snížily o 48,845.032 Kč. (Posl. Krosnář: A vy jste s tím tak dlouho souhlasili! Až teď, když horníci začínají bojovati v jednotné frontě, začínáte nesouhlasiti!) Pane kolego, já vám odpovím, zdali jsme souhlasili nebo nesouhlasili. My jsme na to upozorňovali již několikráte. (Posl. Krosnář: Měli jste mobilisovat dělníky do boje!) S mobilisací bychom to také nevyhráli. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Předpokládám, že jedině zákonným opatřením anebo nařízením je možno zjednati klid a pořádek v revíru (Výkřiky komunistických poslanců.), i kdyby se mělo užít všech opatření proti těžařům. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Lanc (pokračuje): Nebudu se o tom dále rozšiřovati, poněvadž pokládám situaci v severočeském a ostravsko-karvínském revíru (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) za daleko vážnější, nežli abychom se zde s vámi o to hádali, jakým způsobem se mají poměry vytvořené bídou a zoufalstvím v hornických rodinách vyřešiti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jménem poslaneckého klubu českosl. strany národně-socialistické žádám ministerstvo veř. prací, aby energicky vystoupilo proti severočeským a ostravsko-karvínským těžařům a vydalo nařízení, že výpovědi musí býti bezpodmínečně odvolány. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Jedině tímto způsobem bude možno uchrániti zaměstnance před propuštěním. Tato záležitost netýká se jenom horníků, nýbrž veškerého obyvatelstva v uhelných revírech. (Posl. Vallo: Už vám to prerastlo pres hlavu. Vaša námaha je marná!)

Tedy, pane kolego, já se namáhám jen o jedno, aby ministerstvo veř. prací sjednalo, co hornictvo žádá. A hornictvo žádá bezpodmínečné odvolání výpovědi a znemožnění dalšího poškozování své existence. Bude-li po této stránce vyhověno, jsem přesvědčen, že hornictvo to zná a uvědomí si, že jedině energickým zásahem vlády byl provokační útok těžařů na hornické existence odražen. (Posl. Vallo: Vy to nedovedete!)

O to se s vámi nebudu přít. Prosil bych snažně, aby také ostatní pánové pohlíželi na tuto situaci tak, jak jsem ji osvětlil, aby si uvědomili, že tu nejde jen o útok na existence horníků, nýbrž o útok těžařů na hospodářské základy našeho státu, a ty si nedáme nikým za žádnou cenu rozvrátit. (Potlesk.) Je proto třeba, aby vláda učinila všechno, aby situace v revírech byla vyřešena, a já jsem pevně přesvědčen, že vláda a ministerstvo veř. prací zjedná nápravu a že také dalším opatřením usnadní existenci hornickým rodinám, aby nezmíraly hladem. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Krebs. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Prosím o klid. Dávám slovo panu posl. Krebsovi.

Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! (Posl. dr Schollich [německy]: Pane kolego, to již není správné! - Výkřiky posl. Čižinské.) Zdá se, že jest osudem této sněmovny, aby její zástupci trvale mluvili na prázdno. Jen zřídka se stává, že by mohla skutečně plniti své povinnosti, býti obrazem zápolení stran a národů mezi sebou. Jen velmi zřídka se ukáže v této síni některý z vysokých pánů ministrů, aby si z vlastního dojmu udělal obraz o projevu vůle větších nebo menších vrstev obyvatelstva. Jen zřídka dostaví se některý z pánů ministru, aby zde v této síni pronesl několik slov a pak pokud možno nejrychleji zmizel. Ještě nikdy se nestalo, aby některý ministr v této síni byl ihned mluvil a odpovídal a aby jako v jiných státech starých demokracií mohly si strany a národy věci mezi sebou skutečně také vyříditi. Tak došlo k tomu, že nejen ministři se nestýkají se členy Národního shromáždění, nýbrž ani strany se stranami, ba dokonce ani národy s národy, takže celá tato sněmovna není již nic jiného - není to již sněmovna než automat na stenogramy, který dnes živoří vzdálen skutečného života. Tak tomu jest i dnes. Na denním pořadu této sněmovny jest nějaká obchodní smlouva, která byla vytažena ze zásuvky k vyplnění denního pořadu ke konci podzimního a k zahájení jarního zasedání. Ale svět opravdového, svět skutečného života kráčí svou cestou i tehdy, když se v hornických revírech násilím chtějí potlačiti velká nová hnutí naší doby. Můj přítel kol. Knirsch vyslovil dnes mínění své a naší strany o živelném výbuchu hornické stávky. Jasně a zřetelně ukázal, jako blesk osvětluje rysy nějaké krajiny, v jaké situaci jest společnost nejen tohoto státu, nýbrž Evropy vůbec a mimo to také ukázal, v jakém postavení jest tento stát. Statisíce existencí jest bez zaměstnání, zničených existencí, kterých nelze již vzpřímiti nějakým ministerským slovem a pravděpodobně sotva bude lze je pozdvihnouti tím nebo oním zákonem, ony jsou zničeny, nesčetné podniky jsou nezaměstnané, nesčetné dílny nemají práce, státníci dělají, jakoby chtěli něco dělati a vůbec netuší, na jakém jícnu sopky ve skutečnosti všichni společně sedí.

Uvádím-li dnes tyto věci na počátku své řeči, rád bych pojednal nejdříve o otázce, která jest v nejužší souvislosti se všemi těmito věcmi. Vážení! Rozhořčení v širokých vrstvách dělníků, způsobené nynější hornickou stávkou, které dnes před sebou vidíme, jest jen částí velkého dramatu a velké hry, kterou prožíváme.

Před několika dny dožili jsme se toho, že pan ministr věcí zahraničních dr Beneš zase jednou vystoupil jako povolaný řečník francouzské touhy po moci v Evropě. Projevil své mínění, t. j. mínění svého pána, o Tardieuovu plánu na utvoření střední Evropy a tam pravil, že 5 středoevropských států, řekněme to dobře německy, to, co kdysi bylo Rakousko-Uherskem, - rozšířeno o území bývalého Srbska a Rumunska - že tato území mají býti zase jednou nějak spojena. Člověk se chytá za hlavu a žasne také ještě nad takovou troufalostí vůči celé veřejnosti. Pět států, ze kterých jsou tři čistě agrární státy, které si navzájem nemají co dáti, nýbrž naopak vzájemně se nejen potácejí vstříc agrárnímu bolševismu, nýbrž dnes jsou již uprostřed agrárního bolševismu, mají býti spřáhnuty se dvěma jinými státy, totiž s Rakouskem a Československou republikou, které oba jsou velká agrární území a na druhé straně nemají možnosti pojmouti agrární výrobky z těchto zemí. Tato území mohou vůbec prospívati jen ve velkém soběstačném území, a můžete se o tyto věci hádati jak chcete, síla hospodářských událostí, síla území, o které četní naši velcí politikové nemají, jak se zdá, vůbec ponětí, síla území se projeví. Buď dostaneme velké soběstačné území ve střední Evropě, zorganisujeme 120 milionů lidí, kteří na jedné straně mohou vyráběti průmyslové výrobky a na druhé straně mohou a chtějí odebírati agrární výrobky agrárních zemí - a bude to velké a jedině možné odbytiště, totiž zemědělské státy střední a východní Evropy včetně Německé říše a organisované v zájmu hospodářské jednoty - nebo půjdeme bez záchrany vstříc úpadku ve střední Evropě. (Posl. Slavíček: Beneš to dělá a váš pan kolega to popírá!) Beneš to nedělá. (Posl. Slavíček: Ale jak pak ne, co pak jste neslyšel Beneše?) To jsou přece rozpory dr Beneše, a to jsou rozpory francouzské politiky. Ničí tuto jednotu, zničili ji a nyní chtějí látati a slátaninu postaviti tam, kde jsme měli kdysi velké jednotky. Pan dr Beneš si hraje na Evropana, ve skutečnosti jest ničitelem evropské hospodářské jednoty, první, počínající s celní unií německo-rakouskou, která nebyla celní unií německo-rakouskou, nýbrž celní unií, ke které se mohly připojiti všechny jiné státy, úplně zašlapal a byl prvním, kdož znemožnil a zničil tuto nepatrnou část začínající hospodářské pospolitosti. Hraje si na mírového hrdinu a ve skutečnosti přece svými nynějšími a k výbuchu dozrálými územími tvoří předpoklady pro nové ničení a nové kažení míru. Hraje si na pacifistu a říká velmi krásná pacifistická slova, ale ve skutečnosti postrádáme všechno, co si v tomto oboru lze vůbec mysliti nebo co jest možné. Nyní se vás táži, kde se vůbec někdy mají odbýti velké obilní sklizně Rumunska, Srbska nebo Maďarska a dokonce i Československa? Domníváte se, že nám je Francouzi snad z lásky odkoupí? Nic neudělají. Dostanete úvěry, jimiž budete zahnáni ještě více do úrokového otroctví, ve kterém beztoho již vězíte. Ale kam s průmyslovými výrobky, táži se, z Československé republiky, kam s průmyslovými výrobky z Německé říše, nebudou-li tyto agrární země moci kupovati? Svět se uzavírá, vždyť vidíte, co se děje: Anglie se uzavírá a vystavěla si vysoké zdi z ochranných cel a nejen Anglie, i jiné státy se uzavírají a svět se stal jiným, než byl před 20 lety, jiným, než byl ještě před 5 lety a není již žádné naděje. Nepřipadneme-li my sami ve střední Evropě na to, kam tyto věci spějí, pak - braňte se, jak chcete - půjdeme bez záchrany vstříc zkáze, nebo nám nezbude žádná jiná cesta, než střední Evropa, o kterou i my usilujeme, která však nesmí býti starým Rakousko-Uherským mocnářstvím, zvětšeným o několik balkánských států, nýbrž, která jest ve skutečnosti onou střední Evropou, která v sobě obsahuje i Německou říši jako velké hospodářské území, čítající 120 milionů lidí. Ale když se jednou k těmto věcem musí dojíti, pak promiňte, že promluvím vážné slovo. Domníváte se, že můžeme někdy dospěti k takovému novému uspořádání v Evropě, když nám dnes jedovaté semeno šovinismu denně stříká do tváře, jako z českého tisku, že jest někdy možná taková spolupráce středoevropských národů? Nikoliv. Bude možná jen tehdy, až se mnoho věcí a důkladně změní. My národní socialisté.... (Posl. inž. Jung [německy]: My němečtí nár. socialisté!) Ano, my němečtí nár. socialisté.... (Posl. Šeba: V tom jest jen ten rozdíl! Beneš chce Mitteleuropu a on Hitlereuropu!) Promluvíme o tom brzy, pane vyslanče Šebo. My nár. socialisté, a to my němečtí národní socialisté, vytýčili jsme si svůj jasný program v tomto oboru nikoliv teprve dnes, nýbrž již dávno. Hájíme dlouho - a já sám jsem sepsal knihu "Paneuropa oder Mitteleuropa?" - stanovisko velkých území proti územím malým, která se rozpadávají a vzájemně se uzavírají, a v nichž dnes žijeme. Předpokladem jest hospodářsky velké území střední Evropa - na druhé straně národně politická samospráva, neboť nesmíte se jen hospodářsky pokoušeti vytvořiti novou větší jednotku, nýbrž musíte i všechny národy v těchto částech národnostně uspokojiti. Proto hájili jsme vždy po stránce národně politické samosprávu všech národů v této nové střední Evropě. Konec konců jest to však.... (Posl. inž. Jung [německy]: My jsme to hájili přece již ve starém Rakousku!) Ano. (Posl. inž. Jung [německy]: My jsme se kdysi stavěli za zemřelého kol. Buřívala!) Ano, nechtěl jsem to teprve říkati, ale kolegové, kteří byli ve starém Rakousku, vědí to a nemusíme jim to stále opakovati. Vědí dobře, že ten, kdo v rakouské sněmovně mírně a rozumně hájil toto stanovisko, byl náš kol. Knirsch. Konec konců když mluvíme o těchto věcech, o rozumné velké střední Evropě na jedné straně, to znamená o střední Evropě, která obsahuje Německo, Československou republiku, Rakousko, Maďarsko, Srbsko a Rumunsko, a když v těchto velkých, a připojuji, bohatých a svým celým kulturním a hospodářským nutnostem sama sobě vyhovujících územích chceme míti mír, klid a pořádek, pak jest předpokladem toho i národní samospráva všech národů v těchto částech. Za tento cíl bojovala naše mládež, která sedí dnes na Pankráci, a za tento cíl bojuje naše strana všemi silami. Nepodkládejte nám nic, my se nemusíme před vámi ospravedlňovati. Nemusíme zde také pronášeti ospravedlňující řeč, nýbrž řeč, která by všem, i vám, promluvila do svědomí a upozornila vás, že s řečmi o velikonočním míru a o krásné demokracii nepůjde to ani o krok kupředu ve chvíli, kdy nouze a bída zeslabí všechny státy a národy a kdy národnostní poměry hrozí uvolněním všech svazků všech států a národů. Usilovali jste vůbec někdy nahlédnouti do duše naší mladé německé generace v této zemi? Zabývali jste se někdy otázkou: Co se děje v sudetsko-německém národě? Jsou to samí blázni nebo ztřeštění lidé nebo co se tady děje? Malé znázornění faktů. Podívejte se: Naše mládež, která dnes dorůstá, ta to nejen cítí, ta ví, že jsou jí uzavřena všechna veřejná a státní místa. Neříkejte nám, že když někdo zná český státní jazyk, dostane místo, nikoliv, to ještě ani zdaleka nestačí, tu musí míti nejméně jednoho strýčka ministrem tohoto státu, chce-li jako Němec vůbec dostati místo. A tu vám pravíme, že to přece není žádné právo; to přece není žádné právo, na které 3 1/2 milionový národ jest oprávněn činiti vůbec pro sebe nárok. Vždyť my nemusíme přijímati žádnou milost, nýbrž my jsme přece, chcete-li slyšeti slovo, které pronesl president tohoto státu, podstatnou částí státu a my přece jsme k čertu na všechno, co jest v tomto státě, na úřednický a veřejný aparát, přispěli tak ohromnou částkou daní, že neprosíme, nýbrž přejeme si zřejmých práv. (Posl. inž. Jung [německy]: Při daních mluvíte o povinnostech!) Ano. Tak se s námi neúčtuje. Ale nejde jen o místa ve státní službě. Podívejte se, v téže době, kdy naší sudetskoněmecké generaci byla uloupena možnost získati životní stanovisko, právě obchodní a hospodářskou politikou v této velké středoevropské politice, kterou jste nyní, vážený kolego Slavíčku, hájil, politikou pana dr Beneše zanikl celý náš průmysl. Tam jsme dospěli, kde dnes stojíme, že naše německá mládež nemůže se již umístiti v průmyslu. (Posl. Slavíček: Ale vždyť neněmecká také ne!) Ale oni mohou dostati přece místa ve státní službě. (Posl. Slavíček: Vždyť se vám tam hroutí i největší koncerny.) Ale podívejte se, pane kol. Slavíčku, vždyť proto jest v Německu tak velké hnutí, které chce německý lid vysvoboditi z nouze a tyto věci změniti. A tu pravíme, že již nechceme platiti mezinárodním finančním kapitalistům. Vždyť my neplatíme nic francouzskému národu, francouzský národ dostane z toho houby, anglický národ dostane z toho houby, vy dostanete z toho houby, polský národ dostane z toho houby, jen mezinárodní finanční kapitalisté dostanou to, co se z Německa vymačká. (Posl. Slavíček: Chceme Evropu střední nebo hospodářskou, či nechceme? My chceme a vy to popíráte!) Nikoliv, my to chceme, my chceme skutečnou střední Evropu, nikoliv to, co uzavírá, aby Německo zdechlo a nemohlo dýchati a nemohlo se zaměstnati. Průmysl jest zničen, státní místa nejsou žádná pro naši mládež, studenti zchudli a táži se vás, kam se má naše mládež obrátiti? (Posl. inž. Jung [německy]: Na Pankrác!) Ano, to jest jediné východisko, k hromadnému stravování na Pankrác, ale obávám se, že to není trvalé místo, to jest jen několik týdnů. Naše mládež jest syta toho, přijímati něco jako milost, dáti se voditi za nos t. zv. úspěchy t. zv. vládní strany, jest syta toho, přijímati něco jako milost, o čem jest přesvědčena, že to jest naše dobré právo. Tato mládež žádá svého práva na život a budoucnost a nic jiného. Proto se připojila k nár.-socialistické straně, poněvadž tato nebojuje o malicherné laskavosti ani o subvence, ani o nějaké zpropitné, nýbrž o zásadní práva sudetských Němců. Náš požadavek zní stručně a jasně: Sudetskoněmecké území sudetským Němcům. Říkáme vám zcela otevřeně něco: My jsme toto sudetskoněmecké území s 3300 obcemi nikdy neukradli, my jsme ani dělem ani strojní puškou neuloupili zemi, my jsme tuto zemi nikomu nevzali, nýbrž prací učinili jsme ji tím, čím jest. (Smích českých poslanců.) Nesmějte se přece, ani železnice jste v této zemi nestavěli. (Posl. Dubický: Vy máte odpovědnost také!) My máme odpovědnost za budoucnost a chceme vybojovati této mládeži právo a žádnou milost. Tato strana v poslední době silně vzrostla, stala se činitelem v sudetskoněmecké politice a proti této straně, jejíž vzrůst její protivníci sledují zuřivě a závistivě, směřují všechna tato opatření, která byla nyní v této zemi proti nám zahájena. Pánové! Přečtěte si jen požadavky váženého pana ministra vnitra dr Slávika. Když slyšíme, co zde všechno spolupůsobilo, jak se ministr vnitra sám vměšoval do vedeného sporu a jak potom mluví o důvodech tohoto pronásledování, pak se musí českému národu říci: "Jest to div, když se jiné strany...." (Výkřiky.) Poněvadž jsme měli na svých schůzích ochránce těchto schůzí, poněvadž jsme se odvážili - jen si představte tu drzost - v Ústí n. L., v Liberci a Chebu demonstrovati a pochodovati na ulicích - to je provokace, přirozeně, to se ví, ovšem, to je provokace. Ale, moji vážení přátelé, vždyť to je naše domovina a nikoliv vaše. (Posl. Dubický: Ale to je naše společná domovina! To není vaše domovina, to je československý stát a ne jenom vaše domovina!) Ano, společná domovina, společné právo. (Posl. Dubický: A buďto budete dělati pořádek v tomto státě a spolu s námi spolupracovat, anebo pořádek vykonáme my!) To jest naše domovina a v této domovině musíme míti práva. (Posl. inž. Jung [německy]: Teď vědí německé vládní strany, na čem jsou!) Pánové, nebudeme se hádati o příštím vývoji. Dnes chci zde jen uvésti.... (Posl. Gottwald [německy]: Vždyť jste nyní nechali zatčené na holičkách!) Ale podívejte se, pane Gottwalde, vždyť o těchto lidech nic nevíte. Vždyť tito lidé s vámi vůbec nebudou mluviti, až vyjdou.

Tedy, co praví pan ministr vnitra dr Slávik? Jest to div, že jiné strany, zvláště německé strany, cítily se tímto jednáním provokovány a viděly v něm opatření k zastrašení a zterorisování svých členů? Vidíte, vždyť to není ani provokace českého národa. Ve skutečnosti chtěl se pan ministr vnitra zalíbiti jiným německým stranám a schůze, tisk, všechny tyto věci zveličil na takovou akci, na takovou směšnou frašku, že se část tohoto tisku navždy znemožnila v každém kulturním národě.

Pan ministr vnitra zdvihá varovně prst a praví: Nár. socialistická německá strana dělnická, ta nesmí od nynějška konati žádných veřejných schůzí na veřejných místech a veřejných průvodů, ani zde nesmějí mluviti žádní zahraniční řečníci. Již přes rok není pro nás veřejných schůzí na veřejných místech.... (Posl. Slavíček: Vždyť máte vojenská cvičení, proč byste dělali schůze?) Pane kolego, jsou-li to vojenská cvičení, která děláme, pak jsou vaše cvičení. přípravou k válce. (Posl. inž. Jung [německy]: Co dělá proti tomu Sokol?) Nikoliv, to se nedá vůbec srovnávati se Sokolem. A o cizozemských řečnících nebyla u nás již dávno žádná řeč, neboť dokonce naši přátelé z Belgie, náš flámský přítel, poslanec Ward-Hermaus a dr Borms z Bruselu, vůdce flámských autonomistů, který chtěl k nám vloni přijeti, nesměl k nám. Znemožnili jste tedy v této zemi nejen říšskoněmecké řečníky, nejen řečníky z Rakouska, nýbrž i flámské řečníky. Podívejte se, omezení, které nám ukládá pan ministr vnitra, sneseme velmi dobře, poněvadž jsme je snášeli již dříve a měli bychom věnovati panu ministrovi vnitra vlastně písemný dík, poněvadž jeho opatřením vděčíme za tak ohromný vzrůst. Pak praví dále: Jen na chování německé nár. socialistické strany dělnické bude záviseti, budou-li vykonána další omezení nebo upustí-li se od toho. Pochopíme správně tuto hrozbu a budeme se podle ní přiměřeně chovati.

Ale chci v této souvislosti uvésti ještě jedno. V Ústí n. L. konala se česká schůze, na které jsem, mimochodem řečeno, chtěl býti přítomen, abych promluvil ke svým českým spoluobčanům v Ústí žijícím a odpověděl jim, kterých se nemusím obávati, poněvadž mne znají. Pan Kubišta však v tom viděl konkurenci a znemožnil, abych mohl na této schůzi mluviti. Ale o tom dnes není řeč. Ale když v této schůzi byla přijata resoluce, ve které se praví, že jest naléhavě nutno odstraniti Němce ze státních úřadů, a když se dále žádá, aby stát zakročil u soukromých podniků, aby se nepropouštěli čeští, nýbrž nejdříve němečtí dělníci, pak, pánové, promiňte, když naše mládež pro takové věci, které již dokonce nemají nic společného s rovnoprávností, s demokracií, s mírem a se svobodou, nemá pochopení, když tato mládež na ně odpovídá.

Charakterisoval jsem dnes již chování českého tisku a zde by se mohlo klidně říci: Každý národ má takový tisk, jaký si zaslouží. Ale, pánové, když si uvědomíme, že před 3 dny "Večerní České Slovo" na př. přineslo zprávu, že na ulici ve Žluticích byla nalezena nábojnice a dává k tomu tučný titul: "Na stopách hakenkrajclerské střelnice", pak to skutečně nutí ke smíchu a jest to také směšné, ale, pánové, kdyby tyto věci nebyly tak velice smutné, mohli bychom se jim smáti. A když předevčírem byla v Podmoklech vytlučena okna v Národním domě a policejně bylo zjištěno, že okna byla vytlučena z vnitřku navenek (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!), pak skutečně lze říci jen toto: Takový tisk nelze přáti ani svému nejhoršímu nepříteli. Ale mohu beze všeho říci, že i část německého tisku se chovala, jak bych to řekl, právě tak. (Posl. inž. Jung [německy]: Zrádci!) Tak právě nikoliv, ale ne mnohem lépe. I zde lze říci: Za tisk, jako jest pražský "Montagsblatt", měli by se styděti nikoliv sudetští Němci, ti ho nevydávají nýbrž pražští Němci.

Vážení! Dovolte, abych skončil s těmito několika pohledy: Poslední dobou uveřejnil tisk nějaké zprávy. (Posl. inž. Jung [německy]: Jakýsi pan Niessner od německých soc. demokratů se také tak vyjádřil!) Ano, ale to si vyřídíme s německými sociálními demokraty u německých dělníků, nikoliv zde ve sněmovně. Ale když jeden z těchto časopisů napsal a český tisk to ihned otiskl, že byli uvězněni němečtí studenti, tyto ubohé oběti hnutí svádějícího na scestí, ale vůdcové jsou prý ještě na svobodě a uprchli, pak pravíme s tohoto místa: Z nás nikdo neutekl a z nás také nikdo neuteče. Nemáme zapotřebí utíkati, neboť u každého soudu promluvíme a odpovíme. Chcete-li dosíci, abych já byl vydán, budu pro toto vydání hlasovati a těším se na to, abych vám opatřil politický proces, kterého potřebujeme. Ale, vážení, rád bych řekl: My nemáme zapotřebí utíkati. Mohl bych ironicky říci, že i jiní uprchli, kteří se později stali ministry, v noci a v mlze blízko Aše a jinde, a že by nebylo dokonce tak nečestné dostati se do jejich společnosti. Ale nepovažujeme to za účelné. Považujeme za účelnější a politicky důležitější zůstati na svém místě a zde říci: Zde stojíme. Chcete-li se nás chopiti, chopte se, poneseme odpovědnost, budeme s klidným zrakem očekávati každý soud a něco zničíme, totiž šílenou a prolhanou štvanici, mohu připojiti, díky bohu, jen jedné části českého národa. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hrubý. Uděluji mu slovo.

Posl. Hrubý: Právě nás dochází zpráva, že jeden z dělníků, postřelených četnictvem v Suché na Ostravsku, podlehl svému zranění. Tento nový vládní čin je příznakem dalšího zostřeného útisku proti bojujícímu hornictvu, je důkazem, že buržoasie je odhodlána tento oprávněný boj udusiti všemi prostředky. Tento čin bude však míti za následek další pobouření dělnických mas a stupňované odhodlání vytrvati až do vítězství. Vzdávám s tohoto místa proletářskou čest nové oběti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 174. schůzi posl. sněmovny.]

Slyšel snad už někdo o tom, že by ozbrojenou mocí byl zastřelen nebo zraněn nějaký kapitalistický vydřiduch? (Hlasy: Ani Petschek, ani Weinmann!) Toto [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] otevře dalším tisícům lidu oči, aby viděli pravou podstatu tohoto měšťáckého státu. Pánové, váš postup prozrazuje, jaký máte panický strach, strach ze vzbouření vašich dosavadních otroků. Vy to dobře víte, že to je jen předzvěstí toho, co se blíží, totiž konce vašeho vykořisťovatelského systému. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Nic vám nepomohou vaše krvavé činy. Za jednoho zabitého vstanou tisíce nových bojovníků [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vítězství bude proletariátu a pracujícího lidu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Došla nás telefonická zpráva o událostech v Suché. Samozřejmě že ne od policie, nýbrž od dělníků (čte):

Moravská Ostrava 30. března: Policie a četnictvo postupuje nejbrutálnějším způsobem proti stávkujícím. Dnes dopoledne o 9. hodině měla se konati v Dolní Suché informativní schůze stávkujících z dolu "František". Schůze byla tak jako veškeré ostatní projevy a schůze stávkujících policií zakázána. Do Dolní Suché byla stažena obrovská policejní a četnická pohotovost. Jak se později ukázalo, přijely oddíly policistů až z Mor. Ostravy, vzdálené odtamtud 20 km. Okolo 9. hodiny shromáždily se davy mužů, žen a dětí před dělnickým domem, obsazeným policií. V 9 hod. 30 min. zazněly první povely k policejnímu útoku proti stávkujícím. Nad hlavami stávkujících objevily se pendreky, policie bila hlava nehlava, takže celá řada osob byla zraněna. Dělník Šáňa byl tak bit, že zůstal ležeti na zemi.

Při druhém policejním útoku zahnala policie masu do nedalekého lesíka. Zde se konal veliký tábor lidu, jehož se zúčastnilo 1.500-2.000 horníků a hornických žen. Mezitím byla policejní pohotovost zesílena novými posilami a podnikla frontální útok proti lesíku. Policejní a četnické kordony hnaly před sebou masy stávkujících do dělnické kolonie. V dělnické kolonii policie a četnictvo honily dále dělníky. Poněvadž mezi domky nemohly se zástupy rychle rozejíti, došlo ke srážkám, při kterých se dělníci, tlačení se všech stran policií, postavili na odpor. Z davu vylétlo několik kamenů a cihel. Policie odpověděla salvou ze služebních revolverů a pokračovala ve střelbě i potom jednotlivě. Padlo celkem asi 60 ran.

Dosavadní zprávy mluví o 4 těžce zraněných dělnících. Jsou to: Ladislav Karvinský, zaměstnaný na jámě "Jindřich", je raněn smrtelně do prsou. Rána jde těsně kolem srdce. Byl převezen do závodní nemocnice v Orlové a tam také odpoledne zemřel. Podotýkám, že tohoto kamaráda znám osobně. Byl to jeden z agilních funkcionářů odborových sekcí mládeže, velmi inteligentní soudruh.

Další zraněný, Jindřich Nutina, nezúčastnil se vůbec demonstrací. Stál na dvorku svého domku a byl zasažen policejní střelou. Zraněný Malenda byl při útěku střelen ze zadu do plic. Jeho zranění dokazuje, že policie střílela i do utíkajících a rozcházejících se demonstrantů. (Výkřiky komunistických poslanců.) Opakoval se Frývaldov. Zraněný Plutnar byl střelen do nohou. Kromě toho byl zraněn policejním revolverem jeden strážník z útočícího mužstva. (Hlasy: Ze zadu byl střelen!) Ano, ze zadu. Četnictvo používá tohoto zranění a tvrdí, že bylo vystřeleno z davu. Skutečnost je však taková, že zraněný strážník stál v prvé řadě útočících policistů a byl zasažen výstřelem, který vyšel z policejního revolveru ze zadních řad kordonu. Pět stávkujících bylo zatčeno. Ve všech bytech hornické kolonie v Dol. Suché jsou domovní prohlídky. (Výkřiky komunistických poslanců.)