Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Hrubý (pokračuje): Již od časných hodin ranních trvá také prohlídka v sekretariátu komunistické strany v Mor. Ostravě, která je důkazem, že výstřely v Dol. Suché jsou jenom součástí policejní akce ke zlomení hornické stávky. V okamžiku, kdy je nám dodávána zpráva, otevřela policie násilně a přes protesty všech přítomných stůl posl. soudr. Klimenta.

Brutální postup policie vyvolává v celém revíru ohromné pobouření. V souvislosti s událostmi v Dol. Suché očekává se další rozšíření stávky, neboť soc. demokratičtí a nár. socialističtí dělníci nyní pochopili souvislost stávkokazeckého provolání jejich vůdců s akcí státního aparátu vlády sedmi socialistických ministrů. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tato vláda, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] má zprostředkovati spor mezi uhlobarony a horníky. Tato vláda, která se plně postavila na stanovisko uhlobaronů, má všemi prostředky tento spor vyříditi a pan posl. Lanc jako nár. socialistický demagog se obrací na tuto vládu, aby odvolala propuštění, na tu vládu, která nemá pro dělníky a horníky Ostravy a severočeského revíru nic jiného než pendrek, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

My jsme věděli a již dávno jsme říkali, že tato vláda s celým tímto státním aparátem a státem slouží Weinmannům, Petschkům a Rotschildům. Dávno jsme říkali, že tento stát je třídním nástrojem té třídy, která má výrobní prostředky v rukou. Dávno víme, že výrobní prostředky v rukou má Petschek, Weinmann, Rotschild, kapitál české buržoasie spojené s buržoasií německo-židovskou. Proto i tato vláda musí dělati to, čeho si přejí uhlobaroni, čeho si přejí kapitalisté. (Výkřiky posl. Štětky.) Ta pravda, kterou říkal již v letech osmačtyřicátých Marx, že stát je třídním nástrojem té třídy, která má výrobní prostředky v rukou a slouží k potlačení třídy vykořisťované, která těchto výrobních prostředků nevlastní, se zde prakticky osvědčuje. Žel, že zde nejsou t. zv. marxisté, kteří po převratu švindlovali a říkali, že stát jsme my. Páni soc. demokraté se bojí vlastní odpovědnosti a vlastního svědomí. Ale vláda již před stávkou horníků postupovala provokativně proti pracujícímu lidu.

Ujímám se slova, abych také s této tribuny tlumočil rozhořčení pracujícího lidu nad rozpuštěním Dělnické a Rudé pomoci a odhalil pozadí persekučních vládních opatření, rozhořčení, které se stupňuje zvláště v době stávky horníků a střílení do nich. Dnes je také čas, abych připomněl zvláště socialistům rok 1929, kdy říkali dělníkům: Dělníci, volte nás a my vstoupíme do vlády, kdy říkali, že přece jenom je lepší ministr socialista než měšťák. Říkali a slibovali, že příští vláda přinese pracujícímu lidu více chleba a práce a všechno možné. Komunisté řekli r. 1929 své stanovisko o této vládě, ve které sedí 7 socialistických ministrů, že to bude vláda hladu, fašismu a imperialistické války. Pak se vládní strany a zvláště socialistické snažily nás zesměšnit v očích pracujícího lidu, na nějž měly ještě tehdy rozhodující vliv. Když jsme tehdy říkali, že bez ohledu na to, že ve vládě budou sedět socialisté, přijde těžká hospodářská krise, doprovázená ohromným hladem pracujících, jejichž odpor proti hladu se bude lámat fašistickým terorem, a pak že bude česká buržoasie za patronance socialistických vůdců hledati východisko z krise hladem pracujících a imperialistickou válkou, smáli se nám tito pánové. A nyní, když naše tvrzení, které nebylo náhodné, nýbrž na základě vědeckého marxistického rozboru poválečného kapitalistického hospodářství, stává se faktem, přestávají se smáti pánové zvláště z "Práva lidu" a "Českého slova", ne snad proto, že tenkráte nevěděli, co se na pracující lid chystá - oni to dobře věděli - nýbrž přestávají se smát proto, že dělník a pracující rolník v Československu dává pro pány nepříjemným způsobem najevo své poznání, jak strašlivě byl oklamán. Podkarpatská Rus a hornická stávka jsou toho dokladem. Dělník a rolník v Československu se bouří, stávkuje a pánové se přestávají smát a začínají míti strach. Potvrdila se naše slova, že tato vláda, ve které sedí ministr zásobování soudr. Bechyně, bude vládou hladu. Podkarpatská Rus dala vládě českého imperialismu vysvědčení, že, co se týče hladu, není v Evropě rovnocenného soupeře a že si udržuje mezi evropskými státy v tomto ohledu primát. Potvrdilo se, že jsme měli pravdu, když jsme tvrdili, že to bude vláda fašistického teroru. Radotín, Duchcov, Košúty, Frývaldov, Chust, Turia Paseka a teď v poslední době Suchá na Ostravsku, mimo to rozpuštění Dělnické pomoci a Rudé pomoci je dokladem, že jsme měli pravdu. A také náš třetí argument, že tato vláda, ve které sedí ministr zahraničí socialista dr Beneš [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] potvrzuje se nanejvýš jasně. Také dělník a rolník v Československu poznává a ještě pozná, že i v tomto ohledu máme pravdu. I kdyby se pánové sebe více ověnčovali mírovými, pacifistickými frásemi, pravda přijde a potvrdí naše slova. Ještě r. 1929 a 1930 Meissnerovy soudy zavíraly revoluční dělníky pro rozšiřování nepravdivých zpráv a pro pobuřování, když dělníci tvrdili, že se chystá imperialistická válka, a také proto, že nevěřili tomu, co tvrdil Masaryk, že válka přijde až za 100 let. Dnes už pánové sami ve svém tisku přiznávají, že [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] musí se smířiti i s tím, že na Východě imperialistická válka Japonska proti Číně zuří v největší míře. Tedy dnes již za toto pouhé konstatování, že je velké válečné nebezpečí, nejsme zavíráni jako dřív, ale zase státní zástupce zavírá a persekvuje nás, když tvrdíme, že válka na Východě, vedená se strany japonského imperialismu, je válkou namířenou hlavně na zničení Sovětského svazu [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Historie nám dala ve všem, co jsme tvrdili, za pravdu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] pak historie nám i v tomto tvrzení dá znovu plně za pravdu. Ministr zahraničí se snaží tato naše tvrzení vyvracet a když se mu to nedaří, snaží se tato vláda terorem a rozpouštěním našich revolučních organisací nás umlčet. Vláda šla tak daleko, že rozpustila organisace Dělnické pomoci a Rudé pomoci. Desítky funkcionářů těchto organisací zvláště na Podkarpatsku byly pozatýkány. Třídní nenávist šla tak daleko, že jste se neostýchali zabaviti i peníze a životní potřeby, šatstvo a léky určené pro hladem umírající lid Podkarpatska, ačkoli ve prospěch hladovícího lidu na Podkarpatsku vláda neudělala dosud nic. (Výkřiky komunistických poslanců.) A vláda se ani příliš nenamáhala, aby tento svůj brutální postup při rozpuštění Dělnické pomoci a Rudé pomoci právnicky odůvodnila. Prý bylo nebezpečí pro veřejný klid a pořádek. Neudržitelnost tohoto důvodu je tak patrná a jasná, neboť tyto organisace nikdy nezatajily svůj třídní ráz a pracovaly vždy k cílům, ku kterým se veřejně přiznaly. Jejich úkol spočíval v tom, že solidárně pomáhaly dělníkům a rolníkům v jejich boji za chléb a svobodu, že pomáhaly v případě hromadné bídy a že podporovaly oběti politické persekuce.

Tento čin vlády jako vždy byl protidělnický. Rozpuštěním Dělnické pomoci a Rudé pomoci provedla vláda útok na celou dělnickou třídu. Dnes stávkují horníci. Rozpuštěním Mezinárodní dělnické pomoci a Rudé pomoci postavila se vláda ještě před stávkou proti stávkujícím horníkům tím, že znemožnila podporu hladových stávkujících horníků prostřednictvím Dělnické pomoci. Vláda se postavila proti horníkům také tím, že rozpustila Rudou pomoc, aby v době této hornické stávky nemohla přispěchati na pomoc persekovaným a postříleným bojujícím horníkům a jejich rodinám. Vláda postavila se tímto činem otevřeně proti malorolníkům na Podkarpatsku a na Slovensku, kde zuří hlad a kde Mezinárodní dělnická pomoc byla jediná, která účinným způsobem postavila se na ochranu hladovějících rolníků na Podkarpatsku.

Tento čin vlády proti Dělnické pomoci byl proveden také proto, že Dělnická pomoc dotkla se nejchoulostivější otázky v Československu, a to otázky nacionálního útlaku, a že odhalila před světovým forem, jak po stránce nacionálního a hospodářského útlaku tento ostrov klidu a pořádku pod vedením české buržoasie vypadá. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ale musíme také vědět, že toto brutální utlačení těchto organisací proletářské třídní solidarity [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] má daleko vážnější a hlubší význam. Jen fašismus v Italii dosáhl takového stupně teroru. Ani fašistické balkánské země neodvážily se sáhnouti na tyto organisace. A jestliže tato vláda v této době činí takováto opatření persekuce a teroru, která zastiňují i balkánské země, pak ji k tomu nutí velmi vážné důvody. Je jasné, že tyto důvody vězí v rozhodnutí dokončiti poslední přípravy k aktivní účasti na přepadení Sovětského svazu.

Jednání vlády však pobouřilo. První odpověď jsou horníci, za krátko to budou textiláci a zemědělci a za nedlouho to budou všichni pracující a vykořisťovaní, neboť hlad těmito akty teroru nezastavíte, ale vyprovokujete. Již nejen horníci a dělníci demonstrují, nýbrž i domkáři, malorolníci a živnostníci. Ukázkou toho byla demonstrace-v Pozořicích proti rozpuštění Rudé a Dělnické pomoci. Prohlídky u funkcionářů těchto organisací vyvolaly takové pobouření, že občanstvo provedlo demonstraci přímo před četnickou stanicí. Četníci chtěli rozehnati demonstrující, byli však nuceni, tito hrdinové, kteří rozházeli šatstvo a prádlo, do něhož kopali za přítomnosti žen i starosty obce Velehrachu, ustoupiti a tak se zachrániti před výpraskem. Tito hrdinové dívali se pak ve své bezmocnosti jen z oken za zamčenými dveřmi na občany, kteří dokumentovali, že nebudou klidně přihlížeti k řádění četnictva.
Horníci, dělníci, rolníci českoslovenští! Demonstrujte, protestujte, stávkujte proti hladu, za chléb a práci, proti teroru, za půdu a svobodu. Rozpoutejte masový boj za svobodu shromažďovací, tiskovou a spolkovou! Vytvořte ve všech závodech, ve všech místech výbory solidarity s bojujícím a hladovějícím lidem, tvořte ve všech závodech a místech jednotné výbory, péče o proletářské vězně a jejich rodiny. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání těchto odstavců, jakož i pořadu této schůze.

Slovo vyžádal si pan ministr veř. prací inž. Dostálek k prohlášení podle §u 64 jedn. řádu. Dávám mu slovo.

Ministr veř. prací inž. Dostálek: Slavná sněmovno! Pokládám za svou povinnost podati sněmovně o událostech v revíru severočeském a ostravsko-karvínském, jakož i o podniknutých opatřeních ministerstva veř. prací tuto zprávu:

K stávce v severočeském revíru došlo tímto způsobem:

V týdnu od 13. do 29. března 1932 byla na dole Nelson v Oseku, náležejícímu Mostecké společnosti pro dobývání uhlí, dána počínaje dnem 17. března t. r. výpověď 153 horníkům. O tom učinilo ústřední ředitelství této společnosti oznámení báňskému revírnímu úřadu v Mostě podáním ze dne 11. března 1932 a odůvodnilo toto opatření nedostatkem odbytu uhlí z dolu Alexandr a Nelson, čímž se stala nutnou restrikce na dole Nelson. (Hlasy: Nutnou?)

Dále došlo dne 21. března revírního báňského úřadu v Mostě podání severočeských uhelných závodů, kterým bylo oznámeno, že provoz na dole Humboldt II. v Dolním Jiřetíně bude vzhledem k nynější krisi dne 25. dubna 1932 zas taven a že dolové pole jámy Humboldt II. bude připojeno k sousednímu dolu Centrum. Současně hlásila jmenovaná společnost telefonicky báňskému revírnímu úřadu, že bude dnem 21. března dána výpověď 382 horníkům v dole Humboldt II., z kteréhož počtu bude asi 70 horníků přiděleno na důl Centrum na dobu asi 2 měsíců. Z těchto 70 horníků bude pak po uplynutí uvedené lhůty propuštěno asi 50 a asi 20 trvale ponecháno na dole Centrum.

Téhož dne t. j. 21. března odpoledne dostavila se závodní rada dolu Humboldt II. spolu se zástupci odborových organisací k báňskému revírnímu úřadu a přednesla stížnost do chystaného uzavření dolu a propuštění dělnictva. Současně demonstrovalo osazenstvo uvedeného dolu proti chystanému zastavení provozu dolu a s tím spojenému propouštění dělnictva tím způsobem, že odpoledne nesfáralo. (Hluk.) Dne 22. března však osazenstvo dolu Humboldt II. opět sfáralo, takže se demonstrační stávka omezila na odpolední směnu předešlého dne. Na intervenci závodní rady zahájil báňský revírní úřad v Mostě ve věci uzavření dolu Humboldt II. dne 22. března odpoledne jednání se zástupci majitelů dolů a dělnictva. Jednání však ztroskotalo a osazenstvo dolu Humboldt II. zahájilo dne 23. března ráno opět protestní stávku. Mimo to vtrhli na důl Centrum dělníci z dolu Humboldt II. (Výkřiky komunistických poslanců.) s jinými nezaměstnanými horníky a se ženami a dětmi v počtu asi 500, obsadili separaci tohoto dolu a znemožnili práci v třidičce; jamské osazenstvo v dolu Centrum však pracovalo dále. Aby se stávkové hnutí nerozšířilo, zakročilo ministerstvo veř. prací u ředitele Langera, předsedy správní rady Severočeských uhelných dolů a Mostecké společnosti pro dobývání uhlí, poukazujíc na to, že musí s největší rozhodností trvati na tom, aby v severočeském revíru zachován byl klid se zřením k bezprostředně nastávajícím poradám o sporu ostravském a že proto nutno zameziti jednostranné akce, které by mohly v této době poškoditi nejvážnější státní zájmy. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr inž. Dostálek (pokračuje): Ředitel Langer na to sdělil, že výpověď na dole Humboldt II. nemůže býti sice zrušena, že však začátek její účinnosti byl odložen na den 1. dubna. Toto prohlášení nemohlo však již zabrániti rozšíření stávky. K tomu přišlo, že jednání ve věci propuštění části osazenstva dolu Nelson v Oseku, které bylo dne 22. března zahájeno báňským revírním úřadem v Mostě, nemělo výsledku a bylo odročeno na pátek 25. března. Nespokojenosti mezi horníky, vyvolané výpovědí na dolech Humboldt II. a Nelson, využitkovali komunisté (Hluk - Výkřiky komunistických poslanců.) a zahájili všeobecnou stávku v severočeském revíru. Dav komunistů se ženami a dětmi chodil dne 23. března odpoledne od jámy k jámě společnosti severočeských uhelných dolů a vyzýval dělníky k zastavení práce (Výkřiky komunistických poslanců.) a docílil tím, že se k stávce připojila osazenstva dolů Centrum v Dolním Jiřetíně, Kolumbus, Herkules v Záluží, Quido I. až III. v Dolním Jiřetíně a Quido IV. v Horním Jiřetíně. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr inž. Dostálek (pokračuje): Dne 24. března pokračovali komunisté ve své akci a dosáhli toho, (Výkřiky komunistických poslanců.) že se připojily k stávce tyto další doly: Fortuna v Pomořanech, státní doly Julius III. a Julius V. v Mostě, důl Evžen v Mostě a Richard v Mostě. V obvodu báňského revírního úřadu v Chomútově vypukla stávka na dole Grohman v Dřínově, Robert v Ervěnicích, Elly-lom v Jezeří a Elly-hlubina v Ervěnicích a na státním dole Hedvika v Ervěnicích. (Výkřiky posl. Čižinské.)

Dne 25. března táhl zástup asi 2000 lidí na další doly mosteckého revíru a vynutil si zastavení práce na těchto dolech: Minerva v Kopistech, Venuše v Konobrži, Pluto v Louce, Pavel II. v Horním Litvínově, Kníže Nebes v Hamru a Jan II. v Mariánských Radčicích, Alexandr v Hrdlovce, Matylda v Souši, Nelson v Oseku, Bihl v Háji, Jan v Mostě, státní důl Julius II. v Mostě, Washington a Saxonia v Třebušicích, Marie v Lomu Duchovského spolku. V chomútovském revíru připojil se ke stávce důl Betty ve Vrskmani. (Výkřiky posl. Vallo.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr inž. Dostálek (pokračuje): Dne 26. března v sobotu byla skoro na všech dolech volná směna, takže se stávka rozšířila jen na důl Union v Křižanově, náležející Mostecké společnosti pro dobývání uhlí.

Jednání o propuštění dělníků na dole Nelson, které se konalo dne 25. března, nemělo rovněž výsledku a bude v něm pokračováno. Pokud jde o zastavení provozu dolu Humboldt II., nařídilo ministerstvo veřejných prací výnosem z 24. března podle §u 182 obecného horního zákona šetření, jehož počátek byl báňským revírním úřadem v Mostě ustanoven na čtvrtek dne 31. března 1932. (Výkřiky posl. Kubače.)

Konečně došlo dne 30. března k jednání v ministerstvu veř. prací s centrálním ředitelem dr inž. Löckerem, který byl do té doby v cizině. (Výkřiky posl. Štětky.) Výsledkem této porady je vydaný již výnos ministerstva veř. prací, kterým se nařizuje Mostecké uhelné společnosti a Severočeským uhelným závodům, že výpovědi horníkům na dole Humboldt a na dole Nelson musí býti okamžitě odvolány (Výborně! - Potlesk.) a že toto rozhodnutí musí býti osazenstvu vyhláškou oznámeno. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr inž. Dostálek (pokračuje): Zároveň nařídil jsem, že z důvodů veřejnoprávních nesmí býti dávány žádné další hromadné výpovědi (Výborně! - Potlesk.), pokud nebude skončeno úřední šetření o přípustnosti udělení dolové lhůty pro důl Humboldt. Centrální ředitel dr Löcker vzal toto mé rozhodnutí na vědomí a prohlásil, že se mu podrobuje. (Výkřiky posl. Štětky a Gottwalda.)

Tímto rozhodnutím byly upraveny poměry v severočeském uhelném revíru takovým způsobem, že není důvodu pro další trvání stávky.

Přistupuji k událostem v revíru ostravsko-karvínském. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. inž. Dostálek (pokračuje): Odbytová krise revíru ostravsko-karvínského, která trvá již od r. 1930, vyvrcholila v prvním čtvrtletí r. 1932. Odbytová krise postihla především závody, které dodávají koksovnám uhlí pro výrobu koksu. (Výkřiky posl. Štětky.) Zastavování vysokých pecí a neobyčejně ostrá krise v železářství vůbec dolehla na všechny koksovny mor. ostravského revíru tou měrou, že celé baterie nejmodernějších koksových pecí jsou úplně zastaveny a jiné pracují jen s omezenou kapacitou. (Výkřiky posl. Gottwalda.)

Nedostatek odbytu na jamách, dodávajících uhlí pro koksovny, způsobil, že na těchto jamách se v poslední době pracovalo jenom dvě směny v týdnu, kdežto na jamách, které dodávají uhlí jiných druhů (pro průmysl, železnice, domácí otop), pracovalo se většinou přece alespoň ve třech směnách týdně.

Jak ředitelská konference, tak odborové organisace hornické jsou v zásadě toho přesvědčení, že tyto obtíže odbytové vyžadují mimořádného zákroku. (Výkřiky posl. Vallo.) O provedení takového zákroku rozcházejí se obě strany dosud velmi značně.

Dělnické organisace odborové navrhují, aby se zaměstnanost upravila t. zv. střídáním práce; (Výkřiky komunistických poslanců.) určitá část osazenstva byla by totiž vždycky na delší dobu - snad jednoho měsíce - z práce vyřazena, kdežto na druhou, stejně velkou část by vypadlo přibližně dvakráte tolik směn v téže době nežli při zaměstnání stejnoměrném celého osazenstva. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr inž. Dostálek (pokračuje): Horníci zatímně z práce vyřazení pobírali by pak podporu v nezaměstnanosti. Po uplynutí smluvené doby by se pak obě skupiny vyměnily.

Majitelé dolů poukazují na řadu obtíží, které jsou spojeny s podobnou úpravou zaměstnanosti, a jsou toho názoru, že jedině vydatnou restrikcí lze snížiti počet zaměstnanců v revíru na takový stupeň, který odpovídá dnešním poměrům odbytovým, o nichž lze předpokládati, že se ještě po delší dobu nezlepší. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Zároveň postavila ředitelská konference požadavek na změnu některých ustanovení kolektivní smlouvy, z nichž nejvážnější je požadavek snížení mezd.

Revírní báňský úřad v Mor. Ostravě zasáhl neprodleně do hrozícího konfliktu a jednal opětovně s oběma stranami. Ježto však nebylo možno dosíci dohody, ba ani značnějšího sblížení stanovisek obou stran, (Výkřiky posl. Kubače.) podal revírní báňský úřad v Mor. Ostravě ministerstvu veř. prací zprávu s návrhem, aby se samo ujalo zprostředkovací akce. (Výkřiky posl. Gottwalda.) Ministerstvo veř. prací povolalo ve dnech 17. a 18. března 1932 jak zástupce ředitelské konference, tak zástupce hornických odborových organisací a informovalo se co nejzevrubněji o stanovisku obou stran. Vyžádal jsem si od obou stran písemné návrhy a povolal hornické organisace k další poradě na den 30. března, t. j. dnes, zástupce ředitelské konference pak na 31. březen, tedy na zítřek. Dne 31. března odpoledne bude se pak konati první společná porada obou stran, a vynasnažím se... (Výkřiky posl. Čižinské a Brožíka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. inž. Dostálek (pokračuje): ... aby došlo k dohodě přijatelné pro obě strany. Stávka, jež vypukla dne 29. března 1932 na některých jamách revíru ostravsko-karvínského, je stávkou výhradně strany komunistické (Výkřiky komunistických poslanců.) a veškeré organisace odborové, které podepsaly dosud platnou kolektivní smlouvu, vyslovily se o této stávce naprosto odmítavě. (Slyšte!)

Připomínám, že kolektivní smlouva dosud vypovězena nebyla a že také v revíru ostravsko-karvínském nedošlo dosud v tomto období k hromadnému propouštění. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. inž. Dostálek (pokračuje): Zdůraznil jsem též vůči zástupcům ředitelské konference, že v zájmu klidu musí býti od propouštění horníků po dobu jednání nezbytně upuštěno. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jsem odhodlán podniknouti vše v mezích pravomoci resortu mnou spravovaného, aby klidný provoz v uhelných revírech byl zajištěn (Výkřiky posl. Gottwalda a Kubače.) a hornictvo nebylo se žádné strany zbytečně znepokojováno. Je naší společnou povinností brániti v této těžké hospodářské době sociálně slabé. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím slavnou sněmovnu, aby mne v této snaze podporovala. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Byl mi podán návrh posl. Štětky a soudr., aby o prohlášení pana ministra veř. prací byla zahájena rozprava ihned.

Dále mi byl podán návrh posl. dr Staňka, Tomáška, Zeminové, Staška, Tauba, dr Hodiny, dr Lukavského, Ostrého a druhů, aby rozprava o tomto prohlášení byla zahájena v některé z příštích schůzí. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dám o těchto návrzích hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa.

Sněmovna je schopna se usnášeti. (Výkřiky posl. Gottwalda. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Štětky a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s návrhem posl. dr Staňka, Tomáška, Zeminové, Staška, Tauba, dr Hodiny, dr Lukavského, Ostrého a druhů, aby rozprava o prohlášení p. ministra veř. prací byla zahájena v některé z příštích schůzí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tento návrh byl přijat.

Posl. Štětka podal dotaz podle §u 70 jedn. řádu předsedovi sněmovny. Uvádí v něm: že po schůzi žen, konané dne 8. března 1932 večer na Slovanském ostrově strážníci ztloukli a zranili řadu žen a zejména před očima posl. Hodinové ztloukli ženu až do bezvědomí, dále že policejní komisař dal dvěma strážníky odvést posl. Hodinovou, když ho žádala o zakročení, tito strážníci že se na ni osopovali, táhli ji surově za ruku a ponechali v soukromém sklepě, ačkoliv se legitimovala jako poslankyně. Na konec se posl. Štětka ptá, co hodlám podniknouti proti tomuto porušení poslanecké imunity, zda podám trestní oznámení proti zmíněnému policejnímu komisaři a strážníkům, zda podniknu kroky, aby posl. Hodinová mohla při vyšetřování svědčiti, a co hodlám zaříditi proti týrání komunistických poslanců policií.

Na tento dotaz odpovídám:

Dotaz posl. Štětky zaslal jsem hned jak došel panu ministru vnitra k zevrubnému vyšetření a vysvětlení.

Pan ministr vnitra sdělil o věci toto:

Policie vytlačovala povykující účastníky schůze od Tylova náměstí směrem k Palackému mostu. Neznámá žena počala křičeti na vrchního policejního komisaře dr Jiřího Dvořáka a spílala policii. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid. (Posl. Krosnář: To je lež!) Volám p. posl. Krosnáře k pořádku.

Když se na vyzvání komisaře nevzdálila a demonstranti počali komisaře tísniti, rozkázal komisař obvodnímu inspektoru Václavu Ryznerovi, č. 2077, aby neznámou odvedl, což tento učinil s jiným strážníkem. Neznámá se bránila a cloumala sebou, aby se vymkla strážníkům, kteří ji vedli za ruce. Odvedli ji do kanceláře okresního policejního komisařství (Posl. Štětka: Do sklepa!), která je v suterénu domu na Struze, a nikoliv tedy do sklepa. Teprve tam neznámá se prohlásila a prokázala jako posl. Hodinová, když se dostavil přednosta komisařství. Poté byla ihned propuštěna.

Pokud jde o tvrzené ztýrání ženy do bezvědomí, uvádí pan ministr, že provedené šetření nezjistilo takový případ, zjistilo pouze, že jedna povykující žena, vyzvána byvši k odchodu, sedla na zem. Ihned však vstala a odešla, když viděla, že k ní nikdo dále nešel.

Pan ministr vnitra prohlašuje, že by byl posl. Hodinové povděčen, kdyby uvedla nové okolnosti o tvrzeném nepřístojném postupu policejních orgánů, umožňující nové přezkoumání, ježto dosavadní šetření nezavdává důvodu k výtkám a opatřením.

Sám na otázky posl. Štětky odpovídám, že právo na trestní udání a na svědectví zaručuje trestní zákon a trestní řád posl. Hodinové samotné. Jako předseda sněmovny budu vždy trvati na tom, aby se nečinilo příkoří poslancům, kteří vystupují proti bezpráví, zůstávajíce sami na půdě práva.

Slovo k odpovědi na dotaz posl. Štětky podle §u 70 jednacího řádu vyžádal si pan předseda výboru soc.-politického posl. dr Winter.

Dávám mu slovo.

Posl. dr Winter: K dotazu p. posl. Štětky, týkajícímu se projednávání jeho návrhu na zavedení 7 a 6 hod. doby pracovní (tisk 1417) v soc.-politickém výboru, sděluji, že soc.-politický výbor zamítl ve své schůzi konané dne 10. prosince 1931 požadavek, aby návrh ten byl dán na denní pořad. Nemohl jsem jednati proti tomuto usnesení výboru. Kterýkoli člen výboru má ovšem právo, vyžadovati znovu, aby výbor se návrhem zabýval. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Při hlasování zamítnuty byly podané návrhy podle § 46, odst. 2 jedn. řádu:

a) návrh posl. Štětky, Jurana, Steinera, Śliwky a soudr., aby ministr vnitra dostavil se do schůze posl. sněmovny a podal zprávu o rozpuštění, respektive zákazu činnosti spolků "Rudá pomoc" a "Dělnická pomoc", jakož i o tom, je-li ochoten tato opatření bezodkladně odvolati;

b) návrh posl. Töröka, Hadka a soudr., aby ministr zásobování dostavil se do dnešní schůze posl. sněmovny a podal zprávu o poměrech na Podkarpatské Rusi a v Rudohoří, jakož i vysvětlení o tom, jaké kroky hodlá učiniti, aby se hladovějícímu obyvatelstvu dostalo bezodkladné a dostatečné státní pomoci;

c) šest návrhů posl. K. Procházky a soudr., aby zástupcové vlády dostavili se do dnešní schůze posl. sněmovny a podali zprávu o propouštění horníků na Mostecku a Ostravsku, o útocích těžařů na hornické mzdy, jakož i vysvětlení o soustřeďování četnictva a vojska proti dělníkům; dále zprávu, je-li vláda ochotna splniti požadavky horníků, odvolati četnické posily a dáti příkaz k povolování všech dělnických projevů; zprávu, je-li vláda ochotna jednati o zákazu propouštění hornictva v tomto roce a o požadavku horníků na zkrácení pracovní doby v hornictví na 6 hodin denně při nezkrácených příjmech a o požadavku horníků na zřízení báňské inspekce; konečně zprávu, je-li vláda ochotna mimořádně až 50procentně zdaniti zisky těžařů ve prospěch nezaměstnaných a polozaměstnaných horníků a na sanaci hornického pojištění.

Při tom volal předseda k pořádku posl. Baršu pro nepřípustné výkřiky.

nemocí posl. Vetterová-Bečvářová a dr Luschka.

přikázán byl mezi schůzí rozdaný návrh tisk 1673.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Schuberta za posl. Geyera.

Předsednictvo se usneslo vyloučiti podle §u 9, lit. m) jedn. řádu ze zprávy těsnopisecké o dnešní schůzi projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Gottwalda.