Kde takéto činy ukazujú na mentalitu vládneho režimu, tam márne hľadáme kladenie základov zbratrenia. A tak je jalová i každá snaha po sblížení hospodárskom. Treba tedy upustiť od nemorálneho smeru dnešnej vládnej politiky. Chceme novú vládu, ktorá svoj pohľad neodvráti od pravdy a reality a neostýcha sa služby v záujme národov. Nie sme ochotní podoprieť našimi hlasy ani vnútropolitické, ani zahranično-politické rešp. obchodno-politické počiny dnešnej vlády.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Chmelík. Dávám mu slovo.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Již v minulé schůzi posl. sněmovny dne 16. března podal jsem naléhavý dotaz vládě, v němž jsem se ptal, jaké kroky míní vláda podniknouti proti hrozícímu propuštění hornictva. Pilný dotaz byl podepsán 20ti poslanci. Předsednictvo sněmovny, v němž jsou zastoupeny 3 socialistické strany, nedalo tento naléhavý dotaz vůbec tisknouti. Používám této příležitosti, abych dotaz obnovil, vlastně urgoval, neboť od podání mého návrhu uplynulo 14 dnů. Tehdy stávka horníků visela ve vzduchu a dalo se jí zabrániti. Znal jsem příčiny stávky a věřil jsem, že odpovědné úřady budou hledati všechny cesty, jak zabrániti stávce, především působením na těžaře, aby v době velké nezaměstnanosti nesahali k propouštění horníků. Dnes celá československá veřejnost diví se krátkozrakosti naší česko-německé vlády, že připouští, aby události vyvrcholily v přímý boj, aby došlo k použití zbraní, aby došlo ke štvaní horníků proti ozbrojené moci. Propouštění horníků mohlo se včas zabrániti, kdyby bylo bývalo pochopení a kdyby jednání nebylo zbytečně odkládáno. A zde bych řekl, že vina je i u úřadů. Hladovějícím horníkům se nedivím; ve strachu o existenci, v krajní sebeochraně vstupují do hazardní stávky v době, kdy je uhlí nadbytek a kdy sami jsou vyčerpáni. K tomu ke všemu jsou horníci do stávky štváni. Jde vlastně o zoufalý boj horníků a jejich žen a dětí, kteří jsou štváni proti ozbrojené moci. Avšak v této vážné době, kdy byl nejvyšší čas jednati, jak bylo by lze zabrániti takovým konfliktům a předejíti stávce, viděli jsme, že pánové, kteří rozhodují, místo vážných porad odebrali se na dovolenou a v klidu trávili své svátky. Celá veřejnost je za tyto události odpovědna, a především všecky 3 socialistické strany. Zdá se mi, že s dělnickými požadavky a s hornictvem je zde hazardováno. Nejde jen - a ukázaly to události - již o věc resortního ministerstva, nýbrž o věc celé vlády a především, jak jsem řekl, o věc socialistických stran. A jestliže dnešní vládní koalice připouští anarchické poměry, naznačil jsem, kde nutno hledati viníka. Otázka nezaměstnanosti musí se řešiti jiným způsobem než dosud, jest třeba více rozvahy, více klidu a upřímnosti k řešení tak velikých problémů, jako je krise hospodářská, jako je otázka nezaměstnanosti. Byl jsem včera a dnes na severu Čech a na vlastní oči jsem se přesvědčil o situaci nejen v Chomútově, Duchcově a Mostu, nýbrž v celé hnědouhelné pánvi. Viděl jsem zoufalství horníků, viděl jsem bídu jejich rodin. Člověk se pak nesmí, vidí-li to vše, diviti, když poštvaní horníci sahají ke zbrani, kterou mají po ruce, - a kameny napadnou četníky, kteří jsou ve službách zákonů, ve službách státu. (Výkřiky posl. Dvořáka.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Volám pana posl. Dvořáka k pořádku.

Posl. Chmelík (pokračuje): Divně se vyjímá prohlášení socialistických stran, které zde mluví o socialisaci dolů, o postátnění dolů, ve starých otřepaných frázích, jako návrhu na řešení tak těžké události, jež se odehrává na severu Čech, jež se odehrává na Ostravsku, na Kladensku a všude tam, kde horníci sahají k boji. Vidíme, že je to zoufalství v důsledku bídy, a divíme se, že vláda v této době je slepá k této bídě a k tomuto zoufalství. Divíme se, že po 13letém trvání republiky kapitál, jako jsou doly, je v cizích rukou a tím i v cizích službách.

Poslední události hakenkreuzlerské tomu nasvědčují nejlépe. (Posl. Dvořák: Vy, když vyžíráte každý rok 10milionové obnosy, to je dobré!) To štvaní horníků je větším zlem než vyžírání, ze kterého nás chcete obviňovati. Pravím, že resoluce zde přednášené znamenají falešnou píseň česko-německé vlády a jejích příslušníků.

Je třeba především zvýšiti domácí konsum, je nutno umožniti, aby i nejchudší mohli si více uhlí koupiti. Dnes je uhlí jedenáctkrát dražší, než bylo před válkou. Průmysl trpí drahotou uhlí. V druhé řadě zatěžují však uhlí jiné věci. Nejméně zatěžuje uhlí mzda horníka, o jejíž výši jsem měl možnost udělati si statistiku. Jsou to především zisky uhlobaronů, dovoz a též kartel uhelný, t. zv. prodejny, které vznikly za patronance ministerstva veř. prací.

Je nutno též upozorniti na daňové zatížení uhlí. Po převratu byla zavedena t. zv. uhelná dávka, která dnes ve prospěch státu činí na 1 vagoně 80 až 100 Kč. Je to hrozné zatížení, když si uvědomíme, že obchodník s uhlím ve velkém vydělá na 1 vagoně 50 Kč, kdežto stát 100 Kč. Stát uhelnou dávkou vydělává tedy jednou tolik.

Ceny uhlí zatěžují též politické kšefty s uhlím. Největším zatížením je smlouva s Polskem o dovozu polského uhlí. K nám do Československé republiky se ještě dnes dováží měsíčně 6 tisíc vagonů uhlí z Polska. Politické strany vydělávají na 1 vagoně 100 Kč, to dělá měsíčně 600 tisíc Kč. (Hlasy: Nechtěl byste říci, kolik vy vyděláváte?) Tato částka jde na vydržování stranického a organisačního aparátu vládních stran. A mohu pověděti, že strana nár. socialistů dostává měsíčně 50 tisíc Kč; strana lidová rovněž 50 tisíc Kč, soc. demokraté dostávají měsíčně z dovozních povolení 90 tisíc Kč, a (obrácen k poslancům komunistickým) bude-li potřeba, posloužím vám další statistikou.

To je uhlí polské. Dále se k nám dováží koks a uhlí dolnoslezské. Dolnoslezské uhlí se dováží k nám pod patronancí Živnostenské banky. Za ní rovněž stojí určité skupiny, také určitá politická strana má tu rovněž své příjmy.

Dále se k nám dováží uhlí hornoslezské. I s tímto uhlím provádějí se politické kšefty. Toto polské uhlí konkuruje s uhlím ostravským a zde vidíme jednu z příčin veliké nezaměstnanosti. Druhá příčina je též smlouva s Polskem o provozu polského uhlí do ostatních zemí. (Hlasy: Na kterémžto uhlí Stříbrný mnoho nevydělá!) Stříbrný nemohl vydělávati na něm, poněvadž tehdy pro tuto smlouvu nehlasoval. (Veselost.) Dokud nebude odstraněno kšeftování s dovozními povoleními uhlí, pak veškerá předstíraná pomoc horníků je jen pustou komedií.

Dále k nám jde uhlí německé, které snad je uhlí kompensační podle smlouvy. Ale polské uhlí vozí se za levných tarifů do Rakouska, Maďarska, Italie a Jugoslavie - to jsou nešťastné podmínky - a tím konkuruje našemu uhlí a jeho dovozu do uvedených států. Dnes celý dovoz našeho uhlí do jmenovaných států je vytlačován uhlím polským a nízké tarify umožňují Polákům dovážeti levnější uhlí než je naše, i do Italie. Tím trpí naše hornictví, i náš průmysl. To jest jeden z největších omylů celé vládní politiky. Zde je spoluvinno i ministerstvo zahraničních věcí, které spolupůsobilo při sjednávání uvedené smlouvy s Polskem.

Tedy, slavná sněmovno, nezatěžují mzdy horníků, ani snad ty přebytky, nýbrž je to vše důsledek vyjmenovaných příčin. Končím prohlášením: Poslední události v uhelných revírech nutí nás varovati před násilnostmi proti ozbrojené moci. Sympatie veřejnosti v tomto zápase jsou na straně horníků. Ke stávce nestačila jen komunistická agitace. Dělnictvo do ní bylo vehnáno zoufalstvím. Naše veřejnost nemá ani ponětí o hrozné bídě, která je dnes domovem v havířských rodinách. Chcete-li zabrániti nejhoršímu, je třeba zastaviti propouštění, zvýšiti konsum, zrušiti dovoz cizího uhlí a všechny tarifní výhody dováženého uhlí přes naše území z republiky Polské. Myslí-li to strany upřímně s pomocí horníkům, nechť se zřeknou obchodování s uhlím, nechť se zřeknou dovozních povolení a všemi prostředky potlačí rabování našeho těžkého průmyslu. To je naše stanovisko.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Hassold. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hassold [německy]: Slavná sněmovno! V nejbližších dnech bude sněmovna slaviti smutné výročí, a to dne 3. dubna budou to dva roky, co zde ve sněmovně byl rozdán tenkráte velmi známý návrh na zřízení výboru, který by se zabýval otázkami národnostních menšin. Tento návrh ze dne 3. dubna 1930 byl podán v poznání, že by bylo více než naléhavě nutno, aby v tomto státě byla vytvořena základna, na níž by se mohlo diskutovati o bojovných otázkách mezi národy na parlamentním foru, a měl se učiniti pokus, aby se snad utlumilo a zastavilo leckteré zbytečné pronásledování. Tehdejší návrh podepsali všichni zástupci menšinových národů v tomto parlamentě, byly na něm podepsány také německé vládní strany. Od té doby stále více a více klesala naděje, že tento návrh bude také vážně projednán. Dnes vidíme, jak odůvodněno bylo tenkráte podati takovýto návrh a tím učiniti pokus se zřízením výboru, který by byl mohl působiti v napjatých dobách jaksi jako ventil a byl by umožnil projednávati sporné národní otázky. Místo aby se použilo této příležitosti, což by při poněkud dobré vůli bylo také bývalo zajisté možno, tento návrh byl odložen na dlouhé lokty, nyní jsou to plné dva roky a parlament mimo několika postoupení ve výborech vůbec se jím nemohl již zabývati. Naproti tomu máme v zemi poměry, které jen až příliš ukazují, jak by bylo bývalo cenné i v poslední době míti takovýto výbor, který by se byl musil zabývati nejpalčivějšími spornými otázkami v zemi. Poměry se tak přiostřily, že není možno nic jiného než použíti základny parlamentu, abychom zde jednak ohlásili nejrozhodnější odpor německého obyvatelstva, ale na druhé straně poukázali také na to, jaké neslýchané přehmaty jsou dnes denním zjevem. (Posl. dr Schollich [německy]: To je výsledek pana Lukavského. Máš dobrého předsedu, to je ten hlavní štváč!) Budu také míti příležitost uvésti několik zpráv ze svého užšího volebního kraje. Zde, v této sněmovně, zatím co poslanci byli nepřítomni, konalo se v posledních dnech roztomilé dostaveníčko. Připadalo mi to, jako by zde v době, kdy zákonodárci byli posláni na velikonoční svátky, skřítkové provozovali svůj rej. S velikou nádherou, myslím dokonce s použitím radia, byl zde prohlášen velikonoční mír. Jak jsem zvěděl z novin, mluvil zde také president státu a slavnostně se zúčastnil tohoto ohlášení velikonočního míru. Jak vypadal tento velikonoční mír v zemi, mohli jste si přečíst v novinách. Nebylo to vskutku zbožné přání, nýbrž licoměrnictví, jestliže se zde s tohoto místa velkými slovy mluvilo o velikonočním míru a jestliže v téže době venku pronásledování, zatýkání a persekuce vzrostly takovým způsobem, že v zemi vlastně je zavedeno nezakryté stanné právo; a jest to jen jakési uzákonění tohoto stavu, potvrdí-li se zpráva, kterou jsme před chvíli dostali, že prý v Chomútově, Jirkově a na Loketsku byl vyhlášen výjimečný stav. Bylo by to jen uzákoněním skutečných poměrů, kdyby se aspoň neslýchaná pronásledování v této zemi učinila poněkud pochopitelnějším slovem "výjimečný stav". Zrušení osobní svobody dostoupilo již takové míry, že bych se pokusil porovnati nynější poměry s právním stavem, poněvadž se domnívám, že taková úvaha vždy je důležitá a poněvadž poskytuje podklad ke zkoumání, jak se již nynější poměry odchýlily od prvních poměrů. Pro zatčení, tedy pro omezení osobní svobody, jsou ustanoveny přesné zákonné předpisy a nikoliv za starého Rakouska, nýbrž rovněž po převratu byla provedena zostření předpisů zákonem a vládním nařízením v tom smyslu, že se návrhy na zatčení mají podávati a zatčení sama prováděti v nejkrajnějším případě. Zákony, které omezují osobní svobodu zaručenou ústavou, nemají se vykládati extensivně. Ustanovení starého rakouského trestního řádu byla ještě změněna v tom smyslu, že po právu pro řádné zatčení nemají již stačiti jako dříve odůvodněná obava a důvodné podezření, nýbrž nynější změna textu v Československu vyžaduje, že tyto zvláštní okolnosti a obavy musí také býti prokázány. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Jen za těchto podmínek jest podle zákona odůvodněno a podle zákona oprávněno uvaliti řádnou vazbu. Ministerský výnos českého ministerstva spravedlnosti ze dne 3. ledna 1920 výslovně se zabýval otázkou šablonovitého uvalování vazby a výslovně je, to jest hromadné vazby, zakázal. Tento výnos ministerstva spravedlnosti platí ovšem i dnes ještě a bylo by velmi krásné, kdyby se pan ministr spravedlnosti přičinil, aby se aspoň přibližně dbalo jeho vlastního výnosu. Výslovně se tam ještě konstatuje, že jest naprosto nepřípustné, aby při odpovědi na otázky, má-li se vazba uvaliti či nikoliv, rozhodovaly také vnější zjevy, tak pobouření způsobené činem nebo případné rozhořčení veřejnosti pro čin.

Tato slova jsou psána přímo jasnovidecky, neboť vystihují právě poměry, jaké skutečně dnes v zemi máme. "Všeobecné rozhořčení obecenstva" nahrazuje bezmezná a neslýchaná štvanice tisku a mimo to v takových případech příslušný obvyklý hudební doprovod pražské ulice. Máme tedy skutečně přesné předpisy, ustanovené zákonem, jak a kdy má dojíti k zatčení, ale ve skutečnosti se jimi ospravedlňuje, že se bez výběru až nesmyslně provádějí zatčení, že se konají domovní prohlídky u každého učedníka, který vůbec nic nemá, aby se u něho našel snad nějaký spolkový odznak nebo pozvánka nebo nějaká jiná, směšná maličkost, věci, které nikdy a za žádných okolností podle přesných zákonných předpisů nemohou býti podkladem k zatčení, které v nejkrajnějším případě mohly by býti předmětem vyšetřování snad pro přestupek spolkového zákona, ale nikdy podkladem takové honby na lidi - neboť jest to honba na lidi. Tato honba na lidi rozšířila se nyní na honbu po praporcích, odznacích, skobových křížích, a jak jsem naposled také slyšel, po odznacích tělocvičného svazu, zkrátka a dobře po všem, co by se ještě dalo nějak potlačiti. Pronásledovatelé vyhledávají si nyní za předmět zvláště žáky. Dnes byli zatčeni na Wilsonově nádraží žáci vracející se ze zimního sportu, poněvadž měli odznaky zimního sportu. Velectění pánové! Od vznešeného ke směšnému jest jen velmi malý krůček a tento krůček jste právě udělali sedmimílovými botami. Právě v nejposlednější době se však ukazuje, že systém, který tím sledujete, udělal pokroky. U zatčených mladých chlapců prohledali celý rodokmen, zda by snad tu a tam nebyl nějaký strýček, prastrýc, synovec nebo někdo jiný, kdo jest příbuzný s někým, kdo jest ve státní službě, aby se z toho zkonstruovala souvislost s někým, kdo jest ve státní službě, a nyní se jde dokonce tak daleko, že se z tohoto rodinného vztahu připravuje zbraň, aby se mohla podniknouti štvanice na Němce, kteří ještě jsou ve státní službě.

Že není třeba ani těchto vztahů k pronásledování Němců, ukáži na jednom příkladu z poslední doby. Jednomu profesorovi v Plzni - panu předsedajícímu není věc asi neznáma - vtiskl školník prostě do ruky modrou obálku, ve které se mu oznamovalo, že příštího dne má skončiti svou službu, že se má druhého dne přestěhovati a třetího dne nastoupiti novou službu v Lokti. Tento pán pracuje tam ve svém povolání 23 let a za tuto dobu nemohlo se mu vůbec nic vytknouti. Hlavní výtka byla asi ta, že jest obviňován z nadměrného národního smýšlení. Skutečně! Věděl bych v nejbližší blízkosti také o národně smýšlejícím profesorovi, jemuž bylo by lze neobyčejnou měrou přiřknouti nadměrné národní smýšlení. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Příznačné při tom jest ještě to, že nebylo provedeno žádné předběžné vyšetření, že postiženému nebyly také dány žádné otázky a že nebylo ani zavedeno žádné disciplinární vyšetřování, jehož výsledkem by bylo bývalo přeložení z trestu, nýbrž jest to stejné jako při zatčeních. Při zatčeních nejdříve jest člověk zatčen a dodatečně se křečovitě konstruují nějaké důvody, aby se toto zatčení zdálo odůvodněným. Nyní se jde dokonce tak daleko, že státní úředník je přeložen před vyšetřováním a dodatečně se mu hodí na krk disciplinární vyšetřování. Takovéto nakládání jest přímo strašlivé. Ve třech dnech nelze přece ani... (Posl. Horpynka [německy]: To jest československá svoboda, vynalezená dne 28. října 1918!) To jest nejnovější výpovědní řád. Služce lze dáti výpověď na 14 dní, a je-li někdo zaměstnán ve státní službě 23 let, může býti přeložen třikrát ve 24 hodinách. To jest strašlivé nakládání; měli byste se styděti, že jest zde u nás něco takového možno. Rád bych věděl, co jest vlastně zneužitím úřední moci, kdyby takovéto věci nebyly zneužitím úřední moci. Není pochyby, že se také vyskytuje zneužití úřední moci. Máme denně toho příklady. Pokud jde o zatčené, zdůraznil bych ještě jednu věc. Touto věcí jest, že zákonné předpisy ustanovují, že se při zatčeních má nakládati s obviněnými s největší šetrností, s pokud možno nejmenším rozruchem a co možno s největším ohledem na postižené. Neboť zatčení neznamená, že byl dopaden těžký zločinec, nýbrž nanejvýš znamená, že jest zde podezření, které teprve má býti vyšetřeno. Proto s lidmi, kteří pro podezření, které ještě nebylo prokázáno, byli oloupeni o svou osobní svobodu, má se podle zákonných ustanovení nakládati s největší šetrností. (Posl. Horpynka [německy]: To je v zákoně a tento zákon pro četnictvo neplatí, jde-li o Němce!) Ukáži vám ihned jeden příklad, který si dovolilo četnictvo právě o velikonočních svátcích, abych vám ukázal, kam tento systém vede, poněvadž se každý četník domnívá, že jest účastníkem této razzie, a má sadistickou rozkoš, že může také pomáhati při velké štvanici, vycházející z ministerstva. Ve Stříbře, kde jsem doma, v sobotu večer, v téže době, kdy se slavilo vzkříšení, přihodila se tato věc. Jeden četník, nikoliv neznámý jako vyložený šovinista, který se již několikráte vyznamenal, Viták.... (Posl. dr Schollich [německy]: Přivrženec Lukavského!) - o tom není pochyby - odebral se přes náměstí, kde stálo mnoho lidí, k seřazeným hasičům, tam z šiku zatkl jednoho hasiče, který tam stál v uniformě a co možno teatrálně ho vedl přes zaplněné náměstí. Tento zatčený člověk byl bývalý národně-socialistický městský radní Wurda; vedl ho přes náměstí za největšího rozruchu, za rozruchu, jemuž se třeba podle zákona vyvarovati a doma se u něho provedla prohlídka. (Posl. dr Schollich [německy]: Škoda, že toho četníka nespráskal!) Ano, to by mu bylo patřilo. Ale na tom nebylo dosti. Po krátké době přišel opět a na náměstí, před shromážděnými sty lidí sebral vůdce mládeže Reissera a vedl ho přes náměstí. Třeba se zamysliti, zda [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 174. schůzi posl. sněmovny.] takovéto dráždění obyvatelstva jest ve službě pokoje a pořádku. Většina věcí se provádí se stereotypními slovy: "Klid a pořádek" a od obyvatelstva jest to snad jen rozumná rozvaha, že se nedá více strhnouti, vidí-li takovéto nehoráznosti a slyší-li o nich. Pan ministr vnitra - bude to zníti groteskně - měl již dávno vydati pokyny, že se podřízení bezpečnostní činitelé mají chovati k obyvatelstvu, řekněme, aspoň poněkud slušně. Místo toho vyslovil se pan ministr vnitra k těmto různým pronásledováním, a to takovým způsobem, že to musíme nazvati zasahováním do prováděného řízení. Mluvil také v tom smyslu, že jest již tak přesvědčen o vině zatčených, že úřady a soudy musí nyní pomalu tuto vinu zjistiti hotovými skutečnostmi, aby se opět dostaly ze zmatku, který způsobily. Stačí poukázati jen k tomu, že v jednom případě se dveře žaláře opět otevřely po pětiměsíčním marném hledání. (Německé výkřiky: U Wernera to trvalo 6 měsíců!) Mám na mysli případ důchodního Müllera, který seděl 5 měsíců. Werner seděl 6 měsíců a po této době musili zatčeného Müllera propustiti přes nejhorlivější pátrání a dodnes nebylo možno podati žalobu, poněvadž se nenašel žádný materiál. Ve starém Rakousku při obrácených poměrech nebylo by bývalo pochybnosti, že by se byla proti takovýmto věcem rozpoutala ohromná bouře řádného odporu českých zástupců za vedení českých ministrů, a to trvalá.

Vedlo by příliš daleko, kdybych uváděl příklady; staly se denním zjevem. Chci uvésti jen opět nejposlednější. Jistý Arnošt Brosche z Dolní Libchavy, 20letý mladík, absolvoval v Grunau v Sasku leteckou školu pro plachtění, byl tam vyslán leteckým spolkem z České Lípy. Vrátil se a chtěl působiti jako učitel letectví. To již stačilo, aby byl shledán podezřelým z největšího vyzvědačství a aby byl ihned vzat do vazby. Ve vazbě jest až dodnes, ačkoliv vlastně proti němu téměř vůbec nic nemají.

Naproti tomu v případech, kde jsou pachateli Češi, užívá se zákona na ochranu republiky docela jinak. Přes to, že jsme na to upozornili, množí se stále a stále případy, kde musí býti stíháni podle zákona na ochranu republiky také příslušníci českého národa a tu vidíme, že i ve vyložených případech a kde byla prokázána skutková podstata, byli osvobozeni. Připomínám jen klatovský rozsudek, kde byl osvobozen pan Klein, který nadával Němcům prasat a skopčáků, a to s odůvodněním, že se nadávka týkala jen osob tam přítomných a že to nebylo spílání německému národu. Byli bychom se domnívali, že se musíte spokojiti s takovýmto jediným rozsudkem. Přes to však v poslední době došlo opět k osvobození (Posl. Windirsch [německy]: Liberec!) U libereckého krajského soudu, kde byl obžalován jistý Josef Světlík podle §u 14, který o společnosti Němců, v níž byly také ženy, použil výrazů "německá prasata", "němečtí psi" atd. Také on, jak již řečeno, byl osvobozen. Nemůžeme to téměř ani pochopiti, stane-li se takováto věc předmětem úředního řízení, že se takto spokojujete takovýmito rozsudky, které by byly sotva přípustné v posledním sekretariátu strany na Žižkově nebo ve Vršovicích. Naproti tomu jiný příklad, že se s týmž zákonem na ochranu republiky dají prováděti také opačné věci. Velkotovárník Geipel, jeden z největších poplatníků ve svém kraji, z Plesné, má velký vývoz do Rakouska a své formuláře ve styku s pohraniční stanicí České Velenice vyplňoval samozřejmě německy. Tyto formuláře byly mu vráceny a byl upozorněn, že se s tímto úřadem musí dorozumívati jen česky. Továrník na to odpověděl, že v dnešní krisi jest pro něho důležitější, aby měl vůbec nějaký vývoz, poněvadž zaměstnává sta dělníků, kteří by na konec byli prvními obětmi nového omezení vývozu a poté se zdráhal vyplniti formuláře česky. Proti němu byl zahájen proces pro urážku úřadu a pro neúctu ke státnímu jazyku a byl odsouzen k 6 dnům vězení zostřeného postem. Tak se nakládá s poplatníky, kteří během let svými obraty musejí opatřiti pro stát miliony. Musíte se přece konečně jednou zamysliti nad náladou obyvatelstva, nikoliv snad jen v oposičních vrstvách, neboť nejde jen o takovéto jednotlivé případy, nýbrž všeobecně, a nepokoj, který budíte, vzrůstá venku stále více. Vidíme, že také v časopisech patřících vládním stranám, píše se o zatčeních velice rozmrzele, poněvadž uznávají, že tento postup není již pronásledováním jedné strany, nýbrž že to spíše znamená pronásledování sudetských Němců vůbec. Z tohoto důvodu jest to otázka celé veřejnosti a veškerá německá veřejnost stále ostřeji a stále zřetelněji zaujímá stanovisko k těmto pronásledováním, která dosáhla nesnesitelné a neslýchané míry.

Na konec chci jen upozorniti, že se dosáhne něčeho jiného, než čeho jste dosáhnouti chtěli. Pokoušíte se o neustálé zastrašování a místo toho poukazujete nejen doma, nýbrž i v cizině na otázky, které jste popřeli. Mluvili jste o národním státě a popřeli jste, že v tomto státě jest nějaká národnostní otázka. A dnes máte národnostní otázku jako ovládající a jako hlavní otázku tohoto státu na denním pořadu. Bez nějakého vhodného vyřízení a bez ohledu k právům našeho národa nebudete moci dospěti nijak ke klidu. Pravděpodobně zítra bude opět ministr zahraničí dr Beneš, pokud jde o vztah Československa k Německu, upozorňovati, že usiluje o co nejpřátelštější poměr mezi Německem a Československem. Otázal bych se jen, zda nynější poměry v zemi mají snad býti doprovodem k tomuto přátelskému poměru. Minuly již doby, kdy bylo možno prováděti, tak jako ve starém Rakousku, zároveň různou politiku vnitřní a zahraniční. Dnes, v době tak zvaných národních států, není prostě možno, abyste tak velikou část německého národa a státu jako jest sudetsko-německý národ, mohli uvnitř potlačovati a zároveň usilovati o přátelský poměr k Německu. Přejete-li si skutečně tento přátelský poměr, první podmínkou jest, aby se tak jako nyní neprovádělo na rozkaz Francie pro různá ženevská divadla pronásledování sudetských Němců z politických důvodů, nýbrž aby se skutečně uznalo, že spolužití zde a především vhodného spojení s Německem v oboru hospodářském a přátelského politického poměru lze dosíci jen jedinou cestou, totiž respektováním a uznáním sudetsko-německých národních práv, a nedovolíme, abyste po nich neustále dupali nohama. (Potlesk).

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Lanc. Dávám mu slovo.

Posl. Lanc: Slavná sněmovno! Pokládám za morální povinnost, abych v dnešní schůzi posl. sněmovny promluvil o situaci vytvořené bídou a zoufalstvím hornických rodin v hnědo-uhelném revíru severočeském a v revíru ostravsko-karvínském.

Ještě neuschly slzy v očích pozůstalých po obětech katastrofy na dole Koh-i-noor v Lomu u Mostu, která si vyžádala 8 lidských životů a která rozrušila nejen revír severočeský, nýbrž otřásla všemi, kteří sympatisují s horníky, kteří musí pracovati hluboko pod zemí. V době, kdy těla nešťastných obětí této katastrofy dosud jsou v uzavřeném hořícím dole, podnikají těžaři útok na hornické existence a chtějí propuštěním několika set horníků v hnědouhelném revíru severočeském a propuštěním 12.000 horníků na Ostravsku a snížením mezd dovršiti bídu a zoufalství hornických rodin. Samozřejmě, že tento provokativní postup severočeských a ostravských těžařů vyvolal mezi hornictvem oprávněné pobouření a projevil se ve stávce, která byla spontánně zahájena na dole Humboldt II v Dolním Jiřetíně, který měl býti zastaven a dělnictvo propuštěno. Je však nutno konstatovati, že nejde o zastavení dolování, nýbrž jenom o zastavení těžby na dole Humboldt. Těžba má býti dále vedena na dole Centrum - tedy nový způsob úsporný, kterým chtějí těžaři docíliti snížení výrobních nákladů na účet bídy a zoufalství hornických rodin.

Vážené dámy a pánové, kdo sledujete poměry horníků, kteří již několik let pracují pouze tři dny v týdnu a na některých dolech v revíru ostravsko-karvínském dokonce dvě směny v týdnu, nesmíte se diviti, že se dnes horníci brání, poněvadž ani při těchto třech nebo dvou směnách nemohou uhájiti existence, a nyní jejich bída má býti dovršena propuštěním. Oni však jsou si vědomi, že v dnešní době, kdy máme přes 600.000 nezaměstnaných, marně budou hledati zaměstnání a proto se brání a proto také musíme považovati stávku v severočeském revíru za obranný zápas a nemůžeme se na ni ani jinak dívati. (Hlasy: Vaše časopisy mluví o divoké stávce, co tomu říkáte, pane?) Já vám také odpovím.

Kdo sleduje vývoj uhelného průmyslu a poměry dělnictva za posledních 10 let, musí přiznati, že postup těžařů severočeských a ostravsko-karvínských je naprosto bezdůvodný. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dokáži to přehledem o počtu hornictva, těžbě uhlí, pracovních směnách a mzdách v hnědouhelném revíru severočeském. Vezmu právě data ze Severočeské uhelné společnosti, která postupuje tak provokativním způsobem, že neuznává ani nařízení úřadů. Jí nestačí, když báňský revírní úřad v Mostě vydá nařízení ze dne 25. března, jímž nařizuje s poukazem na § 221 horního zákona, aby veškerá opatření, učiněna v důsledku zamýšleného zastavení, nebyla prováděna, zejména, aby výpověď, daná dělnictvu, byla neprodleně odvolána. Vážené dámy a pánové, tomuto nařízení nevyhověla společnost do dnešního dne. (Výkřiky komunistických poslanců.) V tomto ohledu mám názor, že zákony a nařízení platí pro každého občana v republice, a jsem také přesvědčen, že ministerstvo veř. prací musí vyvinouti tlak na Severočeskou společnost i na ostatní společnosti, aby výpovědi byly bezpodmínečně odvolány. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Severočeská uhelná společnost zaměstnávala r. 1922 3.404 horníky, vytěžila 17,662.470 q uhlí a pracovní výkon na dělníka a směnu byl 19 q 90 kg, tedy téměř 20 q, vyplacená mzda se všemi přídavky činila 53,138.199.30 Kč. R. 1931 bylo zaměstnáno u Severočeské uhelné společnosti o 150 horníků více, těžba stoupla o 1,962.429 q, pracovní výkon horníka stoupl o 5 q na osobu a den a mzdy hornické byly sníženy o 16,608.430.44 Kč. (Výkřiky posl. Kubače.)