Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Biňovec (pokračuje): .... zaviněná nedbalostí správ závodů na dolech Marie Pomocné a Matyáše ve Svatavě, zvláště však v dole Jan I v Lomu, při nichž zahynulo několik živitelů rodin, nezadržela provokativního postupu těžařů a nezabránila ani propouštění horníků. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Biňovec (pokračuje): Horníci, jichž zdraví a životy jsou při těžké, všechny síly vyčerpávající práci, ohrožovány a ničeny, byli přímo vehnáni do hospodářské zkázy těžařskými společnostmi, které celé risiko nynější hospodářské krise přenášejí na zaměstnance, aby tak zajistily a uchránily své vysoké, z práce horníků vyplývající zisky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zoufalé postavení horníků a dělníků bylo zhoršováno také ustavičnými vyhrůžkami majitelů dolů a jejich zástupců, že dojde k dalšímu propouštění z práce, dále pak nejistotou, zda jednání členů závodních rad a zástupců odborových organisací bude míti příznivý výsledek, zvláště když zástupci báňských revírních úřadů nevhodně a neodpovědně odmítali jednání o odvolání výpovědí, pakliže se ho zúčastní zástupci odborových organisací. Bezohledný postup těžařů, diktovaný hrabivými sobeckými zájmy, považujeme za přímou provokaci... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Biňovec (pokračuje): ... vydražďující nejenom horníky, nýbrž ohrožující také důležité zájmy hospodářské a přímo i životní zájmy státu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Stejně tak odsuzujeme nevhodné, netaktní a neprozíravé chování báňských úřadů. Tito zástupci měli projeviti v nejvyšší míře porozumění pro potřeby a životní zájmy horníků, které jsou zde úzce spjaty se zdravým vývojem hospodářským a s nevyhnutelnými potřebami státu. To se však nestalo a mnohé známky nasvědčují, že zástupci báňských úřadů dbali jediné a převážně zájmů majitelů dolů a báňských společností. Roztrpčení horníků a dělníků v severočeském uhelném revíru je tím oprávněnější, poněvadž jsou jim známy výtěžky a ohromné zisky těžařských společností. (Výkřiky komunistických poslanců.) R. 1930, tudíž v roce těžké hospodářské krise a značné nezaměstnanosti, dostoupily zisky mostecko-duchcovských těžařů částky vyšší než 200 milionů Kč, zatím co hornické mzdy poklesly až o 50% a velmi po statně se zmenšily naturální požitky. Naproti tomu v téže době výkonnost horníků velmi značně stoupla a její zvýšení činí téměř 30%. Musí proto přímo drážditi a provokovati, že v téže době, kdy životní úroveň těžce pracujících horníků se snižuje, ochrana jejich zdraví a životů se zhoršuje, vzrůstají zisky těžařů do mimořádné výše. Z výkazů Státního statistického úřadu je patrno, že hornický průmysl patří k nejlépe prosperujícím odvětvím průmyslovým a že i za nynější všeobecné hospodářské krise vykazují doly velmi značné přebytky a jejich majitelé mimořádné zisky. Musíme proto co nejrozhodněji odmítnouti postup těžařů, kterým zbavováno je sta a tisíce horníků práce a nejskrovnějších prostředků existenčních, kterým ničeny jsou hospodářské statky a přímo poškozovány zájmy veřejné i zájmy státu. Je nepochopitelné, že báňské úřady, jimž tato situace, zaviněná bezohledným postupem majitelů dolů, musela býti známa, neprojevily patřičného pochopení pro oprávněná přání horníků, přání to, jež jsou v úzké souvislosti s jejich existencí a záchranou jejich života. Vypuknutí stávky bylo tímto jednáním, svědčícím o riskování požadavků odborových organisací, které vystoupily v úloze zástupců dělnictva, spoluzaviněno, nehledíc také k tomu, že v této situaci mají volné pole neodpovědní činitelé, (Výkřiky komunistických poslanců.) jímž nejde o životní zájmy horníků, nýbrž o experimenty, které má platiti těžce strádající a přímo živořící hornický lid. Stejně jako odmítáme nemožný a provokativní postup majitelů dolů, jimž životní zájmy horníků jsou úplně lhostejné, stavíme se proti experimentům, prováděným extrémními kruhy německonacionálními a komunistickými. Jim nejde o horníky, o ochranu jejich zájmů, jim nezáleží na zabezpečení práce, jim jde o hazardní hru, kterou má hornictvo severočeské a snad hornictvo jiných revírů ve smyslu přání majitelů dolů zaplatiti velmi draze, to znamená zničenými - existencemi a vyhozením z práce.

Stejně rozhodně varujeme před drážděním horníků v revíru ostravsko-karvínském. Není důvodu, aby vyhazovány byly z práce tisíce dělníků, jichž život je přímo zoufalý. Také zde majitelé dolů mohou bez obtíží akceptovati návrhy odborových organisací, které jsou s to usnadniti těžkou situaci a zároveň zajistiti nadále existenci horníků a dělníků. Hrozba propuštěním 12.000 horníků musí býti odmítnuta každým činitelem, jenž v hromadném propuštění horníků z práce spatřuje nejenom útok na existenci tisíců rodin, nýbrž i na hospodářské základy tohoto státu. Majitelé dolů v revíru ostravsko-karvínském, stejně jako severočeském, kladensko-slánském a ostatních.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Biňovec (pokračuje): .... kteří v dobách konjunktury vydělávali ohromné částky, musí přinésti oběti nejenom v zájmu dělnictva, nýbrž také v zájmu celého hospodářského života. Neučiní-li tak, musí býti k této samozřejmé povinnosti donuceni. Soc.-demokratické strany dělnické upozorňovaly včas na nebezpečí vyplývající z postupu majitelů dolů. Pracujíce společně ruku v ruce s odborovými organisacemi hornickými předkládaly návrhy, jichž provedením bylo by se prospělo horníkům a bylo by se odvrátilo nebezpečí, k němuž, jak se zdá, soustavně a zúmyslně pracují mnozí činitelé v řadách těžařských společností. I nyní jsme rozhodnuti a odhodláni chrániti všemi prostředky existenci horníků a jejich rodin proti hrabivosti a zvůli těžařů. Chceme však, aby tak učinili všichni odpovědní činitelé v tomto státě, aby chránili horníky a národní majetek proti vykořisťování bezohlednými kapitalisty. Jsme přesvědčeni, že nynější systém v těžbě a obhospodařování uhelných dolů musí býti odstraněn v zájmu veřejném, a trváme proto na požadavku zestátnění dolů.

Předkládajíce návrh na zestátnění dolů žádáme, aby sněmovna neprodleně přistoupila k jeho projednávání, případně aby byl zřízen zvláštní sněmovní výbor, který celé uhelné hospodářství a návrh zákona o zestátnění dolů projedná. Předložili jsme dnes dopoledne ministru veřejných prací požadavky odborových organisací hornických. Žádáme, aby vláda prostřednictvím ministerstva veřejných prací podepřela oprávněné požadavky odborových organisací hornických, aby byly odvolány výpovědi horníků v celém severočeském i ostravsko-karvínském revíru, aby další propouštění horníků a dělníků bylo zastaveno a aby o další úpravě poměrů a požadavků hornických bylo jednáno s příslušnými odborovými organisacemi a závodními radami horníků. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Gottwald. Dávám mu slovo. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Posl. Gottwald: První naše slovo patří hrdinným horníkům severu, Kladna a Ostravy, kteří nastupují k velkému boji. Posíláme jim i s této tribuny revoluční pozdrav, pozdrav solidarity a slib, že jejich těžký, spravedlivý boj budeme ze všech sil podporovati. (Potlesk komunistických poslanců.)

Zároveň vznáším jménem všech horníků a všeho pracujícího lidu Československa nejostřejší protest proti tomu, co vláda a její orgány (Výkřiky komunistických poslanců.) v hornických revírech podnikají. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Na severu se včera střílelo a jen náhodou nebyl žádný horník zastřelen. Za to ovšem bylo několik horníků a žen těžce poraněno četnickými bajonety. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dnes dopoledne se střílelo na Ostravsku, v Dolní Suché (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), kde byli těžce zraněni 4 horníci a řada dalších zraněna lehce. (Výkřiky komunistických poslanců.) O bezohlednosti a divokosti, s jakou na Ostravsku četníci a policie postupovali, svědčí mimo jiné ten fakt, že postřelili svého vlastního člověka, jednoho policajta. (Výkřiky posl. Kubače.) Na Chomútovsku, v celém severu, je fakticky výjimečný stav, stanné právo. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Na Ostravsku nejsou povolovány žádné schůze, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 42 této těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Na severu a v jiných revírech byl pořádek a klid. Samy vládní žurnály musily uznati, že horníci jsou disciplinovaní, že nevyprovokovávají srážky, že horníci nejdou vraždit, nejdou rabovat. (Výkřiky posl. Kubače.) Na severu byl klid a pořádek tak dlouho, dokud tam nebyla žandarmerie, dokud tam státní moc byla tak slabá, (Výkřiky posl. Kubače.) [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] že nemohla porušit klid a pořádek. Ale jakmile se v dostatečném počtu stáhli žandáři do revíru, hned začala [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] soustavné porušování klidu a pořádku. My jsme třikráte zamezili hroznému krveprolití. Bylo to v den, kdy tisícové zástupy chtěly táhnout na Ervěnice, kdy byly Ervěnice obsazeny vojskem a četnictvem se strojními puškami a kdy nebýti nás, byla by hnala státní moc před mašinkvery tisícové masy. Zamezili jsme krveprolití v tentýž den kdy ne komunista, nýbrž dělník z masy navrhoval, aby dělníci se zavčas vypořádali se žandáry. My jsme zamezili opětovně těžké srážky a krveprolití, kdy úřady [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] zakázaly tábory lidu, kdy [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] vůči ohromným masám postupovaly a hrozily střelbou. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Dokazuje to včerejší postup v Jirkově a Chomútově, dokazuje to dnes střelba na Ostravsku. Jménem horníků žádáme okamžité odvolání četnictva ze stávkového území, povolení všech schůzí a všech shromáždění stávkujících horníků, volnou ulici a politická práva pro stávkující.

Vláda vysílá dnes do revíru regimenty četníků. Když uhlobaroni vyhazovali horníky po stovkách a tisících z práce, tu nebylo žandárů. (Výkřiky posl. Čižinské.) Když uhlobaroni vysadili polovinu osazenstva, když je nutili k polozaměstnanosti, když horníci si v sobotu nosili v sáčku několik mizerných korun, tu nebylo četníků, kteří by zjednali klid a pořádek. Když těžaři vraždili přímo horníky, jako se stalo na Falknovsku a posledně na šachtě Kohinoor na Mostecku, tu nebylo zde státní moci a četníků. Ale tím okamžikem, když horníci proti všem těmto uhlobaronským provokacím začínají se brániti, setkávají se se státní mocí, která stojí pevně na straně těžařů a proti bojujícím horníkům. Česká vláda v českém prý státě po boku Weinmannů, Petschků, Guttmannů, Rothschildů, český žandár na ochranu německo-židovského uhlobarona proti českému horníku - takové je vlastenectví státotvornosti. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Proto opakuji: jménem všech horníků kategoricky žádáme odvolání všech četníků a všechna politická práva pro ostravské, kladenské a severočeské horníky.

Ke stávce byli horníci dohnáni hladem, bídou a nezměrným vykořisťováním. Za poslední léta ne tisíce, nýbrž desetitisíce horníků vyletělo za vrata. R. 1921 bylo v kamenouhelném průmyslu zaměstnáno 75.893 horníků, r. 1931 už pouze 53.856, t. j. méně o 22.037. V hnědouhelném průmyslu bylo r. 1921 zaměstnáno 51.440 horníků, r. 1931 pouze 33.893, tedy o 17.547 horníků méně. V celku bylo v uhelném průmyslu za posledních 10 let vyhozeno z práce 39.584 horníků.

Ale zároveň s vyhazováním těchto desetitisíců horníků stoupala rapidně výkonnost. Průměrný výkon v kamenouhelném průmyslu byl r. 1921 5˙83 q, r. 1931 už 10˙62 q. V hnědouhelném byl průměrný výkon r. 1921 15˙09 q, r. 1931 už 22˙85 q. Horníci musili tedy za posledních deset let zdvojnásobiti svůj výkon v kamenouhelném průmyslu a stupňovati téměř o 70 % v hnědouhelném.

Vedle toho doléhá zejména v posledních letech na horníky obrovské vysazování. V kamenouhelném průmyslu bylo r. 1921 10% vysazených směn, r. 1931 však již 25%. V hnědouhelném průmyslu bylo r. 1921 9%, r. 1931 již 32% vysazených směn, to znamená, že vedle 39.000 na dlažbu vyhozených horníků v uhelném průmyslu dnes celá čtvrtina horníků jest fakticky bez zaměstnání.

Při tom klesají neustále mzdy. Dnes pobírá horník na severu průměrně 40 Kč denně při třech šichtách na týden, na Ostravě 41 Kč rovněž při třech šichtách, na Kladně 37 Kč při čtyřech šichtátch a v ostatních revírech pod 37 Kč rovněž při třech šichtátch. To je výdělek průměrný, kterého nedosahuje ani polovina dělníků, naopak velká většina horníků pobírá denně ještě menší mzdy. Těchto několik suchých cifer jest dokladem, že hornické existence jsou v pravém slova smyslu ohroženy a že horníci, kteří nyní vstoupili do boje, bijí se v pravém slova smyslu o holý život. Oni nemohou dále tak žíti, oni dále takového živoření nesnesou. Ale je-li všeobecný stav zlý, nutí-li již dnešní stav hornickou masu k zoufalství, ještě to nestačí uhlobaronům, kteří provádějí další provokace. Plány těžařů a spolu s nimi plán vlády jest vyhoditi na dlažbu nejméně 1/3 všech aktivních horníků a snížiti ostatním mzdy také až o 1/3. Začali na Ostravsku, kde hrozí vyhazovem 15.000 dělníkům, chtějí pokračovati na severu, kde ohlašují vyhození 6.000 a budou pokračovati, nezarazí-li jim to horníci, v ostatních revírech.

Naproti tomuto bídnému stavu horníků, naproti provokativním útokům těžařů, stojí zde neméně provokativní profity těchto vydřiduchů. Podle úřední statistiky měli uhlobaroni v severočeském revíru za r. 1930 přes 235 mil. Kč čistých přebytků; za tentýž rok měli uhlobaroni ostravského revíru přes 409 mil. Kč přebytků, zatím co v hnědouhelném revíru severočeském r. 1930 hornické mzdy poklesly o více než 40 milionů, v ostravském revíru o více než 64 mil. Vykázané zisky jsou úředně zjištěny, jsou uhlobarony přiznány. Vykazované zisky jsou za rok 1930, t. j. za rok krise. A podle toho možno souditi, jaké jsou vůbec skutečné zisky uhlobaronů a jaké byly jejich zisky v době konjunktury.

Přes všechny tyto obrovské zisky provádějí těžaři svůj provokativní plán. Možno se diviti, že trpělivost havířů praskla? Možno se diviti, že pohár přetekl? Možno se diviti tomu, že celým hornickým průmyslem dnes se valí vlna ohromné nespokojenosti? Není možná! Jen těžař a jeho agent může něco takového neviděti. Proto je stávka, proto, že horníci nemohou déle tak žíti, poněvadž těžaři jim chtějí ještě více zhoršiti jejich existenci, proto, že horníci jsou odhodláni proti tomu všemi prostředky bojovati.

Jaké jsou požadavky horníků ve všech revírech, nejen na severu? Horníci žádají: 1. aby bylo zastaveno propouštění. Uhlobaronské zisky jsou takové, že je možno zaměstnati a platiti všechny horníky; 2. aby nebyly snižovány mzdy, nýbrž zaručeny; 3. zkrácení pracovní doby na 6 hodin s vyrovnáním mezd; 4. aby na účet těžařů byly jim placeny tak zv. "prosvátkované" směny, kdy jsou vysazeni; 5. aby nezaměstnaným se dostalo na účet zaměstnavatelů a státu podpory a aby byl zrušen gentský systém. Konečně 6. aby na šachtách byla zřízena z řad dělníků báňská inspekce a placena státem. Tyto všechny požadavky jsou spravedlivé a možno je uskutečniti. A za tyto požadavky horníci vedou boj.

Boj na severu začal ve znamení jednoty a solidarity. Horníci bez rozdílu organisační příslušnosti, komunista jako český socialista, soc. demokrat jako hakenkreuzler, dělník organisovaný i neorganisovaný povstali jako jeden muž pevné bojovné jednotné fronty. Spolu s horníky povstaly jejich ženy, ba dokonce děti a zejména také horníci nezaměstnaní. Tato jednotná fronta, utvořená dole na šachtách, vyrostla v lavinu, která se valila celým revírem a strhávala všechny, před níž zalezli do děr všichni nepřátelé horníků. Těžaři, státní aparát, reformističtí sekretáři byli v prvých dnech úplně bezradní, stáli s otevřenou hubou, když jim dělníci ukázali, jakou mají sílu a moc, sjednotí-li se a bojují.

Ale proti této jednotné frontě horníků se tvoří stejně jednotná fronta jejich nepřátel. Všechny měšťácké strany: Kramář, Stříbrný, Vraný, Mayr-Harting, Spina, klerikálové čeští, všichni se staví otevřeně proti horníkům. "Večer" z 30. března píše: "Divoká stávka na Ostravsku. Štvaní komunistů ke stávkám by se mělo radikálně zmařiti". "Národ" píše: "Komunisté chtějí vyprovokovat divokou stávku na Ostravsku." Stříbrného "Polední list" z 29. března praví: "Každá stávka je dnes zločinem." Pravděpodobně bráti uhelné provise je cností. Klerikální "Pražský večerník" z dneška praví: "Stávka musí býti likvidována" atd. Všichni ti vlastenci, všichni ti, kterým prý leží tak mnoho na srdci zájem českého lidu, jako jeden muž stojí za Petschkem, Rothschildem, Weinmannem, Guttmannem, Larischem, za celou tou uhlobaronskou kapitalistickou německou bandou.

Ale v této jednotné frontě jsou také t. zv. socialističtí vůdcové. Ačkoliv desetitisíce jejich vlastních dělníků je v boji, ačkoliv další desetitisíce jejich vlastních dělníků volá po rozšíření tohoto boje a po jeho podpoře, stojí oni plně oběma nohama ve frontě protihornické, kterou tvoří Stříbrný s Kramářem až po Šrámka. Je to především vláda a v ní 7 socialistických ministrů, kteří posílají horníkům místo pomoci četníky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Velkostatkář Biňovec zde předčítal farizejské prohlášení soc. demokratů o tom, jak mnoho jim záleží na osudu horníků, ale v tomto prohlášení není ani slova o tom, že na severu se včera střílelo, že se na Ostravsku dnes střílelo a že se ve všech revírech připravují nové Frývaldovy. Z toho plyne - poněvadž ten, kdo mlčí, svědčí - že t. zv. socialistické strany a jich vůdcové jsou úplně za jedno s ostatními měšťáckými stranami ve vládě a mimo vládu v tom, že spravedlivý boj horníků chtějí udusiti, byť i v potocích krve. Listy t. zv. socialistických stran ve svém psaní se vůbec nerozlišují od psaní listů Stříbrných, Kramářů a Vraných. Dnešní "Právo lidu" píše o stávce na severu: "Z podaných zpráv je zřejmo, že hromadné výpovědi na dole Humboldt II. a Nelson, které byly na zákrok odborových organisací úřady zastaveny, jsou zneužívány k zastavování práce téměř v celém revíru." Tedy především vyhazov několika set dělníků, odpověď na tento vyhazov obranným bojem nazývají t. zv. socialisté zneužíváním. Za druhé pravděpodobně nevědí, anebo vědí-li, nechtějí to říci, že sice ministerstvo veř. prací navenek nařídilo, aby výpovědi na Humboldtu byly odvolány, ale správa závodu výpovědi neodvolala. Horníci na dole Humboldt jsou nadále propuštění, ačkoliv ministerstvo veř. prací prý odvolání nařídilo.

O stávce v jiných revírech píše dnešní "Právo lidu": "Velmi nebezpečné je, že se určité živly snaží přenésti stávku také do jiných revírů." Určité živly? Těmi určitými živly je tedy všech 25 tisíc severočeských horníků, kteří se na nedělní své konferenci usnesli vyzvat ostatní revíry, aby vstoupily do stávky. Tisíce soc. demokratů, českých socialistů a německých soc. demokratů na severu žádají od horníků ostatních revírů, aby se připojili ke stávce. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Tisíce stávkujících horníků chce právem, aby se stávka přenesla na ostatní revíry, poněvadž pouze v tom vidí záruku svého vítězství - a socialističtí vůdcové tomu říkají, že určité živly se pokoušejí přenésti stávku na jiná místa.

O stávce v Ostravě píše dnešní "Právo lidu", že odborové organisace stávky neuznávají. Podobným tonem píše německý "Sozialdemokrat" z dneška. O stávce na severu praví: "Kdo si dovolí vznésti proti této nesmyslné stávce námitku, tomu hrozí komunisté zbitím." Několik tisíc členů Unie, organisace německé soc. demokracie, stojí v boji, je k tomu boji doháněno zoufalstvím, hladem a bídou - a jeho vůdcové v "Sozialdemokratu" praví, že to, co ona dělá, je nesmyslné. O Ostravě píše "Sozialdemokrat": "Proto organisace, které jsou kontrahenty kolektivní smlouvy, odmítají účast na této divoké stávce." Zástupci Unie, členové německé soc. demokracie na severu se v neděli usnesli žádat Ostraváky, aby vstoupili do stávky - a "Sozialdemokrat" odmítá tuto divokou stávku. A do třetice: "České slovo" z dneška píše o Kladně: "Kladenští horníci nebudou stávkovat." Ještě neuschla tiskařská čerň a kladenští havíři stávkují. O Ostravě: "České slovo" píše, že "smluvní odborové organisace jsou proti stávce na Ostravsku" a o severu praví: "Stavíme se proti jakémukoliv pučismu a varujeme před srážkami se státní mocí."

Kdo sleduje pučistické cíle, kdo tam posílá četníky, kdo zakazuje horníkům tábory a schůze, kdo do horníků střílí? Jsou to četníci. Kým jsou tam komandováni? Vládou, ve které sedí také několik českosocialistických ministrů. To jejich tisk. V Ostravě vydávají štvavý leták proti stávkujícím, hanebný leták proti stávce. Na Kladně Konopa vyhazuje deputaci horníků ze severu a na Mostecku, kde už nemohou zadržeti stávku, konají všechna opatření, aby jednotu horníků rozrazili, rozbili a stávku zlomili. V sobotu jednaly t. zv. koalované svazy, sekretáři ovšem, mezi sebou a usnesli se, že v úterý pomocí státní moci za každou cenu zlomí stávku. Sklaplo jim, spletli se, jejich vlastní důvěrníci, jejich vlastní členové se postavili proti nim a zároveň se tito unionističtí a svazovští sekretáři v sobotu usnesli podat ministerstvu vnitra stížnost. A víte proč? Člověk by snad myslil proto, že se tam stahují četníci, proto, že je tam štatarium, proto, že se tam střílí. Ne! Proti tomu sekretáři Unie a Svazu stížností nepodávají, ale stěžují si u ministra Slávika na tamější severské úřady, že neučinily dostatečných opatření proti tomu (Výkřiky komunistických poslanců.), aby stávka mohla být zavčas udušena, že neměly zavčas obsazeny doly a že tím způsobem umožnily stávkujícím doly zastaviti. Proti tomu, prosím, soc. demokraté čeští a němečtí protestují.

Dnes stojí v Československu na 40.000 horníků v boji. Vyšli tito horníci ze šachet na špás? Ne! Vyšli proto, aby bojovali a zvítězili, a každý z těchto horníků, zejména tam na severu, instinktivně cítí, že jen jednotou, rázností, rozšířením boje může býti jeho zájem obhájen. A se stanoviska tohoto boje, se stanoviska tohoto kardinálního požadavku horníků bez rozdílu organisační příslušnosti se posuzuje, kdo je přítelem horníků a kdo je přítelem těžařů. A když tak zvaní socialističtí vůdcové dnes se stavějí proti stávce, stávku nazývají divokou, chtějí ji zlomit a poněvadž ji sami zlomiti nemohou, chtějí ji zlomiti pomocí bajonetů, četnických karabin a mašinkverů, už tím ukazují, že nejsou na straně horníků, nýbrž na straně těžařů.

Já jsem se v neděli, na hornické konferenci tisíce delegátů ptal: co je to, když ve válce, při bitvě stahuje někdo své regimenty z boje a zadržuje reservy - a konference spontánně, jednohlasně odpověděla: zrada! Dále jsem se ptal: co je to, když vy dnes stojíte v boji a socialističtí vůdcové volají své lidi ze stávky a zamezují rozšíření stávky na ostatní revíry - a konference jednohlasně znovu odpověděla: zrada! Ano, to je pravý výraz pro to, co dnes sociálfašističtí vůdcové na hornících páchají. Při tom si ovšem nasazují masku přátel horníků a snaží se horníkům namluviti, že oni zastávají jejich zájmy.

Proti stávce argumentují různým způsobem. Najednou se znovu objevil argument krise. V novinách, i socialistických, začínáme nyní číst ne sice mnoho o těžkém životě uhlokopů, nýbrž o těžkostech uhelného průmyslu, o krisi, o špatných vyhlídkách, o tom, jak se těžaři mají zle. A co těžařské zisky? Když na Ostravsku v roce krise vyzískají těžaři přes 400 milionů, mohou přes to, že je krise, požadavky horníků splnit? Mohou, ale socialističtí vůdcové se snaží horníky přesvědčiti, že těžaři jejich požadavky splniti nemohou. Jiného smyslu to vytahování těžkostí těžařů a obtíží hornického průmyslu nemá.

Sociálfašističtí vůdcové dále říkají, že stávka je hazard, že tou cestou horníci ničeho nedosáhnou, že je prý zapotřebí jinými, modernějšími metodami bojovati. Prý pomůže vláda, prý pomůže organisace.

Jejich organisace a jejich vláda mlčela, když se vyhodily desetitisíce havířů, jejich vláda mlčí, když horník donáší každý týden méně mzdy, jejich organisace a vláda mlčí, když havíři jsou ničeni nejen hladem a nouzí, nýbrž také přímo zabíjeni na dolech. Tatáž vláda a tytéž organisace, které dnešní stav horníků spoluzavinily, ty že mohou pomoci? Horníci, ani socialističtí, tomu dnes nevěří, o čemž svědčí, že sáhli k jiné zbrani - ke stávce. Stávka není hazard, stávka je starou osvědčenou zbraní dělnické třídy a jen tím způsobem je možno nepřítele, uhlobarony i vládu i sociálfašistické vůdce, sraziti na kolena.

Dále namlouvají horníkům, že prý není doba vhodná ke stávce, že prý jsou zde zásoby, ačkoli horníci na severu na vlastní oči vidí, že opak je pravdou, že právě nyní je nejlepší doba, že těžaři se stávkou nepočítali, že jí byli překvapeni, že neměli času, aby se na ni připravili, že jsou poměrně malé zásoby uhlí a že při rázném vedení stávky a při jejím rozšíření na celý revír musili by a musí kapitulovati. Horníci sami to vidí a vědí a proto také nastoupili stávku.

Dále říkají socialisté, že prý stávka ruší dnešní vyjednávání. Dnes tedy jedná se s těžaři. Věří kdo, že na těžaře a na vládu, která je s nimi spřažena, působí, když horníci si dají všechno líbiti? Nevěří. Každému je jasno, že na těžaře a vládu nejlépe působí, když horníci povstanou a jsou v boji, že to je nejlepší prostředek, jak jednání popohnati, jak vládu i těžaře donutiti k ústupu. Takových a podobných argumentů používají t. zv. socialističtí vůdcové, aby omluvili své stávkokazectví, aby vysvětlili dělníkům svůj zločin, který nyní už po kolikáté na československých hornících pášou. A při tom ze sebe dělají svatoušky, přátele horníků. Jejich prohlášení dnes kape přímo krokodilími slzami a starostí o osud horníků. Jejich činy je ovšem usvědčují z opaku. Nyní, když jde o to, aby bylo zamezeno propuštění několika desítek tisíců horníků z práce, vydávají heslo "znárodnění dolů". Nyní prý budou znárodňovat doly. Kdo? Ta vláda, která je s těžaři spřažena, která na jejich ochranu do horníků střílí, ta má vyvlastnit uhlobarony? Vždyť by musila vyvlastnit sebe, Preisse a jiné. Mají to dělat strany, které tvoří vládu, ty strany, které od Petschka po převratu braly miliony, aby jejich časopisy o znárodnění dolů nepsaly, mají vyvlastnit Petschka a Weinmanna strany, které žijí z uhelných provisí? Zřejmě vyložený nesmysl a podvod. Horníci vědí, že mluvení o znárodnění dolů dnes, kdy se horníci brání proti vyhazování z práce, se rovná tomu postupu, jako když někdo ukazuje druhému straku na vrbě nebo holuba na střeše, aby mu mohl vytáhnout vrabce z kapsy. Uhlobaroni budou vyvlastněni tak, že z nich nezůstane ani mastný flek, ale ne stranami, které pobírají od nich provise, ne vládou, která je dává ochraňovati kordony četníků, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 30. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] námi komunisty. My vyvlastníme uhlobarony. (Potlesk komunistických poslanců.) Zatím však nejde o vyvlastnění uhlobaronů. Nyní se horníci brání vyhazování a na argument, že vláda bude vyvlastňovati uhlobarony, je nikdo nenachytá, poněvadž každý horník si řekne: když vláda nemá možnost nebo nechce zameziti, aby mne uhlobaroni nevyhodili, když strany nemají možnost nebo nechtějí zameziti, abych nebyl vyhladovován, jak to mohou pak vážně mysleti se znárodněním dolů? A konečně havíři znají ten med československého znárodňování. Tento zpěv o znárodnění je jen chytáním hejlů, skutečnost je ovšem jiná a tato skutečnost se vedle zuřivé protistávkové agitace, vedle stávkokazecké práce, vedle četnických provokací v revírech ukazuje také v tom, jaké požadavky fakticky tak zv. socialističtí vůdcové kladou. Konference na Ostravsku se usnesla na požadavku: "ani muže ze závodu, ani haléře ze mzdy" - a Brožík vyjednává v Praze s uhlobarony na podkladě požadavků jiných. Navrhuje uhlobaronům, aby byly zavedeny střídavé dovolené, aby bída byla rozdělena na všechny horníky, a říká při tom, že je možno tím ulehčiti horníkům, poněvadž mohou dostati podporu v nezaměstnání. Především: kolik tato podpora v nezaměstnání podle gentského systému činí a jak dlouho trvá, a co je nejdůležitější, kolik těch horníků, kteří budou na střídavých dovolených, tuto mizernou podporu dostane? Velká většina horníků, kteří by podle návrhu Brožíkova byli vysazeni, by nedostala vůbec podpory. Je zřejmo, že tento návrh, jak sami Brožíkovi lidé říkají, uhlobarony nic nestojí, a kdo chce někomu namluviti, že to, co uhlobarony nic nestojí, je pro horníky dobré a horníkům něco přináší, je vyložený podvodník.