Jednou z vážných příčin krise našeho bankovnictví je vskutku poměr účasti bank na průmyslovém podnikání. To je po mém soudu vedle poměrů způsobených nezdravou organisací a nutností udržovati se vždy novými a novými státními vklady, nejvážnější příčina poměrů, do kterých jsme se dostali. Chceme-li uvažovati o tom, jak lze dojíti k nápravě, pak ovšem musíme aspoň poněkud si všimnouti historického vývoje, který se zde odehrává. Banky západní, francouzské, anglické a americké, jsou depositními bankami, které v podstatě provádějí obchody remboursní cennými papíry a devisami, které jsou zdrželivé v povolování úvěrových obchodů, prováděných začasté prostřednictvím akceptačních bank. V Německu po francouzské válce, kdy Německo bylo obohaceno válečnou náhradou, se vyvinul jiný typ bank, s nímž se shledáváme také v býv. Rakousku a s nímž jsme se z části shledávali také v Rusku. Německo provádělo programovou politiku rychlého vybudování průmyslu a provádělo ji prostřednictvím bank, které poskytovaly velké a rozsáhlé úvěry průmyslovým podnikům, které také přímo přejímaly účast na nich a které dokonce samy tyto podniky vyvolávaly v život. V Rakousku se v podstatě sledovala táž politika a v Čechách před válkou se tento postup stal nástrojem našeho národního obrození. Je charakteristické, že v onom konjunkturním období na konci minulého století byla vyvolána k životu banka, která přímo svým názvem hlásala tento program průmyslového vybudování prostřednictvím bankovnictví. A není pochyby, že k tomu, abychom po svém jazykovém a politickém rozvoji došli i k rozvoji hospodářskému, tento postup měl svůj značný vliv. A nyní uvažte, jak v tomto směru se zvětšily úkoly po převratu, kdy bylo nutno převésti účast na bankovních závodech, které měly své vedení mimo hranice státu, sem tím, že nebudou jen zabezpečena některá místa ve správních radách, nýbrž že bude zabezpečena kapitálová účast. To byl veliký úkol, před kterým jsme byli, to byl velký úkol, který byl prováděn. A tu ovšem nastal zjev, který nás zase přivedl do té situace. Jakmile bylo viděti tento vývoj, začalo patřiti k dobrému tónu, aby každá banka měla kolem sebe průmyslový koncern, i když zde nebylo velkých znalostí, kterých třeba pro provozování průmyslu, i když zde nebylo svědomitosti, které je třeba, aby se počítalo s místními dividendami v zájmu budoucího průmyslového rozvoje. A tak se stalo, že jednou z hlavních příčin všech nezdarů, s nimiž jsme musili počítati po roce 1924 a před nimiž z valné části stojíme dnes, byla okolnost, že tyto průmyslové podniky působily nové a nové ztráty svým bankám, jako zase na druhé straně postup oslabených bank vyvolával těžké poruchy v provozovaní průmyslu. To je situace, před níž dnes jsme, a já zase, chceme-li zde mluviti o tom, co positivního by se dalo v oboru tohoto zákona učiniti, bych vznesl apel na ty, kdo povedou tuto pomocnou akci, aby při jejím provádění se starali také, aby otázka spojení bank a průmyslu byla rozřešena. V řadě průmyslových oborů máme útvary, ve kterých dovedly tyto obory samy ve svém okruhu prováděti politiku dalekosáhlé racionalisace, které dovedly racionelně soustřeďovati výrobu a plánovitě upravovati rozsah výroby v závodech. Mám za to, že je nezbytno, aby ve spolupráci s těmito průmyslovými obory a za jejich spoluodpovědnosti byla pokud možno všude tam, kde je to možno, rozřešena otázka těchto průmyslových závodů, pokud jsou soustředěny kolem bank, jež samy tímto spojením trpí a jež způsobují nesnáze zároveň podnikům, které jsou na nich závislé.

Ovšem já bych se nechtěl vyhnouti problému celému. Máme velké průmyslové koncerny a máme soustředěný velký průmysl také kolem ústavů, které vědí, co je to průmysl, které jej dovedly spravovati a nebyly mu na obtíž. Neváhám říci, že konečným cílem našich snah musí býti osamostatnění průmyslu od tísnivého spojení s bankami a s jejich účastí všude, poněvadž průmysl k svému skutečnému rozvoji a organisačnímu postupu potřebuje, aby byl veden s hlediska průmyslových zájmů a nikoliv zájmů bankovních.

V ústavně-právním výboru byla veliká diskuse když se jednalo, můžeme-li usnésti zákon, který by měl zpřetrhati svazky, které zde již jsou, a rázem chtíti provésti to, co může býti projevem teprve dlouhého vývoje. (Posl. dr Kramář: To se dá řešiti jen rozřešením hypotekárních úvěrů továren!) Ano, a my jsme, velectěné shromáždění, došli k dohodě. To jsou ty odstavce o koncernových podnicích, to jsou řady dalších odstavců, kde jsme zákon opravili tak, aby k tomu rychlému a okamžitému zpřetrhání svazků nedošlo. Je to velmi vážná otázka, o které se musí nyní uvažovati. Jsou zde z vážných kruhů návrhy, abychom podobně, jako učinila, ovšem při bance v obtížích se nalézající, při Banc Commerciale, italská vláda, kdy rozdělila celý průmyslový koncern, oddělili průmyslový koncern od bank do zvláštních holdingů, které by měly v rukou jejich akcie. Tím bychom nedokázali nic, nanejvýše, že bychom věc snad z rukou zkušených dali do rukou, o kterých nevíme, že by to byly ruce průmyslové. Zde jest možný jeden postup: hledati v době, až se opět vrátí důvěra v průmyslové papíry, podnikatelské skupiny, průmyslníky, kteří budou opět ochotni ujmouti se držby těchto paketů, kteří budou dávati také záruku, že to, co jsme cílevědomým postupem převedli na svoji domácí půdu, zde nám také zůstane. To je ten vážný problém.

Ale vidíte, velectěné shromáždění, já velmi otevřeně přiznávám, že toto je celý vývoj a že v jeho konečném stadiu také u nás dojde k přechodu, k onomu typu bankovnictví, který jest na západě.

Jest zde ještě jeden důvod, proč jsme nesměli usnésti takové texty, které by zpřetrhaly tento vývoj, a to je ta okolnost, já se tím zde nijak netajím, že tento proces nacionalisace, tento proces převodu kapitálového vlastnictví velkých průmyslových závodů do rukou československého kapitálu není dokončen. A nemáme-li tuto chvíli možnost, abychom jej provedli jinak nežli za součinnosti bank, museli jsme tedy při svých jednáních a svých usnášeních postupovati tak, abychom tuto součinnost umožnili. Neboť, vážené shromáždění, my stojíme vskutku, jak to zde bylo řečeno s jedné strany, před tím problémem, že půjde o velikou úpravu hospodářských poměrů, po mém hlubokém přesvědčení ne v okruhu několika sousedních států, nýbrž v okruhu celých kontinentů. A ten, kdo bude míti vládu a vedení hospodářských věcí ve svých rukou, ten bude moci bez obav o svoji samostatnost jíti do takového jednání, poněvadž si touto vládou svých věcí a hospodářským pořádkem tuto samostatnost zachová (Výborně!), a ten, kdo by toho neměl, stane se vasalem, i kdyby měl zachovány všechny formální známky samostatnosti. To je ten velký problém, o který jde, a proto jsme musili postupovati opatrně a my jsme vědomě postupovali opatrně a já zde musím říci, že všichni, celý ústavně-právní výbor, jsme tak postupovali. A oproti vážným kritikám z řad oposice bych řekl, že jsme nepostupovali lehkomyslně, že jsme vědomě možnosti, aby zůstaly tyto svazky zachovány, také je ponechali a pokládám za velkou zásluhu všech koaličních stran, které na tom byly zúčastněny, že vedeny tímto zřetelem, skutečně došly k tomu, aby v mnohých částech tento zákon postavily na jinou základnu. (Tak jest! - Výborně!)

Velectěné shromáždění, to jsem chtěl říci. A ještě také o jedné věci bych promluvil a také velmi otevřeně. V tomto zákoně došlo ke značným změnám v ústavně-právním výboru - nechci zase o nich podrobně mluviti, náš zpravodaj vám je vyložil tak jasně, že bych to nemohl lépe - ale chtěl bych říci k tomu několik slov: My jsme změnili mnohá ustanovení velmi strohá, změnili jsme zejména trestní paragraf, který by byl vystavil každého, kdo by chtěl dáti úvěr, (Posl. dr Kramář: A zničil celé naše bankovnictví!) nebezpečí, které by mělo v zápětí nejvážnější ohrožení našeho hospodářského života.

My jsme si byli vědomi, že tam, kde žádáme od vůdčích lidí velikou odpovědnost, rychlé rozhodování a velikou hospodářskou fantasii, nesmíme zbůhdarma vydávati je nebezpečí, jež by hatilo jejich rozhodovací možnosti, a i věcem, jež by musili cítiti jako ponížení. Ale právě to, že jsme provedli tyto změny nikoliv z ohledu na osoby, nýbrž z ohledu na věc, nám dává právo, abychom také řekli, že máme svá určitá přání.

My jsme byli přísní sami vůči sobě v otázce neslučitelnosti až do konce. A byl-li vysloven podiv, že také s naší strany bylo postupováno tak konsekventně, (Posl. dr Mareš: Radši o tom pomlčeti!) já vím, že je zde určitý kaz, kol. Mareš má pravdu, že je zde určitý kaz, ale prosím, věřte: mně i nám více šlo a musilo jíti, abychom rozhodli o zásadě, poněvadž tato zásada ukazovala a ukázala jasnou a pevnou vůli, abychom byli přísní sami vůči sobě. A i to bych chtěl zdůraznit. Musím říci, že v této věci se divím, jak by mohl býti někdo překvapen tím, že naše strana stála v této věci a v otázce správních radovství na stejném stanovisku jako většina stran ostatních, dokonce, aby byl někdo překvapen, že jsme to byli také my, kteří jsme jasně stáli za myšlenkou omezení počtu správních radovství nejen v představenstvech bank, nýbrž v každé akciové společnosti. Nevidím příčiny překvapení, poněvadž, oč nám jde, to nejsou zájmy jednotlivců, to jsou zájmy hospodářského života, zájem udržení čistoty a ryzosti soukromého podnikání, o němž jsme přesvědčeni, že jest vzpruhou lidského pokroku, ale o němž jsme také přesvědčeni, že se udrží a bude triumfovati v zájmu toho pokroku jen tenkráte, když samo dovede nésti plnou odpovědnost a bude postupovat tak, aby veřejné mínění bylo na jeho straně. (Posl. dr Mareš: To je trochu nedorozumění, nám šlo o parlament!) A pokud se týče parlamentu, myslím, že zde nemusím dodávat mnoho slov. Nám všem šlo o to, abychom ukázali veřejnosti, že radíce se o těchto věcech činíme tak také v zájmu veřejném, abychom ukázali, že chceme mít a že právem můžeme vyžadovati důvěry, bez níž práce zákonodárných sborů je nemožná, a jsem rád, že jsme došli aspoň k tomu cíli, ke kterému jsme skutečně v této věci došli.

Byly to dvě věci, které, myslím, byly dobře vykonány; jedna, že jsme zde, řekl bych, snad po prvé od začátku této legislativní periody konali opravdovou a skutečnou zákonodárnou práci, byť při tematu, které bychom byli raději hledali někde jinde, a druhá, že jsme zde rozřešili v rámci jednání ústavně-právního výboru s jeho dobrou tradicí také otázku neslučitelnosti. To je k tomu, co jste (obrácen k dr Marešovi) poznamenal. Ale já jsem chtěl říci něco jiného: My jsme vědomě změnili řadu strohých a příliš dalekosáhlých ustanovení, která se týkají a týkala těch, kteří vedou naše bankovnictví. Ale chtěli bychom, aby tak, jako ony návrhy sanační a co z nich plyne pro komise a všecko, skutečnosti toho prvotního návrhu samého byly velkou výstrahou, kam vede nedostatek přísné dbalosti o svědomitou správu cizích peněz a o službu veřejnému, o službu podnikatelskému hospodářskému životu.

Slavné shromáždění, mám za to, že tyto změny a postup, který jsme zachovali, nám dává právo říci, že k původním návrhům vedla také trochu okolnost, jak se nám jevilo postavení našeho bankovnictví a velké části těch, kteří je vedou, v našem životě. My jsme je jen v řídkých případech viděli tam, kde jde o rozvoj kulturního a školského života národa, kde jde o velké dobrovolné sociální akce. Nemám na mysli běžné výtky o subskribentech na taneční zábavy a žertovné tomboly, kteří nedostali dost, nýbrž mám na mysli skutečnou účast tohoto oboru na celém kulturním a sociálním životě národa. A já bych v tu chvíli, kdy parlament provedl v tomto směru proti původní osnově změny v zájmu hospodářského života, vyslovil přání, aby naše bankovnictví a peněžnictví si bylo vědomo, (Posl. dr Mareš: Vy jste optimista!) že je nutné, aby z toho, co projevila příprava tohoto zákona a vše, vyvodilo důsledky. Stojíme před nutností hospodářské obnovy, stojíme před tím, že půjdeme před občany, aby dali státu k disposici částky, kterých potřebuje na rozvoj své investiční činnosti. Je naší věcí, věcí parlamentu, abychom si řekli, jak má býti spravována tato půjčka, ale je věcí našeho peněžnictví, aby nám pomohlo, až přijde tato chvíle, k jejímu velkému úspěchu a aby nejen svou akvisiční činnost, ale i svou zkušenost a své organisační možnosti v této vážné chvíli dalo do služeb velké hospodářské obnovy, kterou musíme míti. A já jsem přesvědčen, bude-li v tomto smyslu prováděn zákon, jak jsem o tom hovořil svými několika poznámkami, a budou-li tam, kde mají býti, provedeny tyto důsledky, že pak bychom i z toho díla, které nás zdrželo od jiné práce, snad naléhavější, přece jenom došli k důsledkům, které by konec konců mohly znamenati prospěch a podporu pro hospodářskou obnovu v našem státě. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Hodina.

Posl. dr Hodina (německy): Slavná sněmovno! V čelo svých vývodů stavím citát z Nerudovy "Pravdy": "Trvám, že není jediného poctivého muže mezi námi, který by, syt všech možných lží a prázdných, byť sebe lesklejších frásí, netoužil po tom, aby národem zavládla všude a ve všem již pravda. Jsme-li v něčem choří, řekněme si to upřímně, jeť to jistý krok k uzdravení. Jsme-li k tomu, již tím přiznáním nabýváme síly k mohutnějšímu. Vůdcové, střezte se klamati lid lží sebe menší a třeba dobře myšlenou, neboť lid je jako dítě; ztratí důvěru celou, jakmile seznal lež první. Bohdá, že nebude lid náš více oslavovati těch, kteří nejednali vždy podle plného přesvědčení svého a nehostili jej vždy pravdou. A národ s klidným rozmyslem uvažuj klam a pravdu, ať může o sobě říci slovy písma: Jsem ústa pravdy, a srdce mé, můj duch a zápal a každá kapka krve mé jsou pro pravdu. Národ pravdou ocelovaný překoná věky, jeho nezdrtí rána žádná."

Tato slova mohl jsem dnes čísti v č. 78 "Národní politiky", v deníku, který jinak nikdy nemá dosti na tom, aby lidu, svému lidu netajil pravdu. Neboť jak docela jinak většinou vypadají události, které se staly v posledních letech, než jak se "Národní politika" pokouší vylíčiti je svému lidu! Jak málo drží se tento časopis, který dnes uvádí slova Jana Nerudy a jeho slova k vůdcům tučně tiskne, pravdy, když jde o to, aby se lidu řekla pravda ve věcech hospodářských a zvláště národních. Jistě přece časopis "Národní politika" dělá si nárok, aby patřil k vedoucím listům českého národa, a tu by měl zvláště tento vedoucí časopis bráti to s pravdou trochu vážněji a nikoliv, aby zakryl lajdáctví, mrhání státními penězi, zneužívání úřední moci, znásilňování jiných národů obývajících tento stát, aby vždy klamal vlastní národ nejošklivějšími prostředky a bajkami, vždy jen proti národním menšinám, aby i v nynějším období velmi těžké krise ve všech oborech vzplanuly národnostní vášně a kromě těžkých hospodářských zjevů byly rozpoutány ještě vášně národnostní. Či jest snad zapotřebí, aby se Praha důstojně připravila na přijetí hostů sjíždějících se k sokolskému - sletu, aby "Národní politika" snad zase zbrojila k novému vytloukání biografů a oken, aby se podle posl. Hajna ukázalo, že v tomto státě smí býti jen práce, a to jen taková práce, kterou se prokáže, že v tomto státě jest jen jeden národ, který zde dělá, co chce, neohlížeje se na všechny ostatní.

Vidíme, jak daleko může taková bezohledná práce dohnati poměry, že přes varování jiných národů v tomto státě bylo zapotřebí skutečně jen krátké doby 13 let, aby stát byl donucen vydati zákon, jímž by se konečně udělala přítrž pustému řádění bank a jejich filiálek, které od převratu vyrůstaly jako houby po dešti. Zatím co na české straně byla to často svévole a násilná opatření všeho druhu, která způsobila zhroucení tak četných českých bank, byly to na německé straně většinou, jen s nepatrnými výjimkami, následky války, které byly příčinou úpadku také německého peněžnictví a rozličných peněžních ústavů v Československu. A zatím co rychle bylo pohotově a vzalo se mnoho set milionů a musilo se vzíti - lhostejno, odkud bylo to poskytnuto, aby české peněžní ústavy byly velmi rychle ozdravěny - viděli jsme na německé straně a ještě dnes vidíme, že takový ozdravovací proces byl velmi často protahován, takže zhroucení četných existencí pouze pro nestejné nakládání s peněžními ústavy, které utrpěly škodu, způsobilo zničení mnoha drobných, ba i větších existencí.

Dnešním návrhem, který jako kompromis má se nyní státi zákonem, má býti pro příště učiněn pokus udělati pořádek v bankovnictví. V tomto oboru jest neobyčejně mnoho, co vyžaduje léčení, mnoho oborů, které naléhavě potřebují léčení, a vidím ještě, jak jsem nesmírně žasl, když jsem za svých cest po Slovensku musil konstatovati, že tam Pokladnice, které nebyly ničím jiným, než platebnami rozličných pražských českých bank, vydávají zaknihované půjčky na 17 %. Poněvadž se bankovní peníze rády nazývají mezinárodním velkokapitálem, bylo těmto Pokladnicím lhostejné, postihly-li touto 17 % ní půjčkou existenci svých slovenských bratří nebo byla-li to existence německá, maďarská, rusínská neb ruská. Tam v nejchudších krajinách byly vydírány peníze, poněvadž si tam obyvatelstvo bez rozdílu národnosti nedovedlo pomoci a bylo vydáno všanc těmto škůdcům lidstva, kteří se v historických zemích, ale také často před celým světem nadýmají a skvějí ohromným bohatstvím, které se dá ze zemí tohoto státu vždy opět vydupati. Bylo to krátkých 13 let, ve kterých byla podporována tato ohromná ziskuchtivost, a ta stačila, aby se celé státní hospodářství dostalo do situace, která si, pokud jde o svou vážnost, nezadá s poměry států, které mnohem hůře vyšly z válečné doby. Vrstvu válečných zbohatlíků, která se teprve zrodila za války a v poválečné době a která shromáždila velké zisky z nouze této doby a z národů, postihl již částečně její osud.

Vidíme, že se kus po kuse hroutí ta část bankovního světa, která se odvrátila od přirozeného spravování cizích peněz jí svěřených a poháněna ziskuchtivostí a opičíc se po bestiálních válečných zbohatlících obrátila se k odvážným spekulacím, předstírajíc sobě a svým klientům velké zisky, které jim částečně i vyplácela, aby si klienty teprve dobře zabezpečila. Bohužel byly nákazou, velkou ziskuchtivostí, svedeny k podobnému jednání i solidně vedené peněžní ústavy, ba dokonce lidové peněžní ústavy a spolu strženy do propasti. S pýchou můžeme my němečtí zemědělci poukázati na svépomocnou organisaci prováděnou i v oboru peněžnictví, která nehledíc na spekulativní zisky a sloužíc pouze bezpečnosti svěřených peněz i dnes již přetrvala většinu válečných následků a v těžké době zůstane pro družstevníky tím, jako co byla v lepších dobách zbudována.

Po velkých ztrátách, které u nás způsobila Pozemková banka a Moravská banka, v poslední době litoměřická Lidová banka, v Rakousku zhroucení četných bank a velký finanční úpadek Úvěrního ústavu ve Vídni, za nějž stát převzal ručení, kterým jest nyní skoro zničen, jednání darmstadtské Národní banky v Německu a velké zhroucení bank v Rumunsku, Maďarsku a zvláště ve Spojených státech severoamerických, bylo by skutečně na čase, aby se veřejnost více než dosud zabývala poměry v bankách. Klidně můžeme tvrditi, že těžká hospodářská krise, kterou trpí všechny státy, byla, nehledě k nadbytku průmyslu a k nadvýrobě, způsobené liberálně sobeckými hospodářskými zásadami, zaviněna nahromaděním peněz na několika málo místech. Spravují-li tři velkobanky v Německu každá přes 1 1/2 až 2 miliardy marek úspor - to jest 1200 až 2400 milionů Kč - byly-li úspory rakouského obyvatelstva svěřeny většinou vídeňskému Úvěrnímu ústavu a tyto velkobanky financovaly celé hospodářství, pak to musí vésti ke zhroucení, poněvadž to se spojováním a racionalisací trvale nejde, hospodářství Rakouska nebo Německa nedá se přehlédnouti s jednoho místa, pak se musejí do četných připojených podniků vkrásti chyby, kterých se zprvu nedbá, ale které později musí vésti k větším ztrátám. Že sám Rotschild při zhroucení Úvěrního ústavu ztratil mnoho milionů a že se nyní ve Vítkovicích prodávají reality, propouštějí dělníci a úředníci, ukazuje, že ani největší finanční geniové nejsou schopni, aby mohli celé hospodářství přehlédnouti a spravovati.

U nás ovšem spravuje 12 velkých bank teprve 23 % uspořeného kapitálu, ale bankovní kapitál ovládá skoro celý průmysl. Živnostenská banka, Eskomptní banka, banka Union a Anglobanka kontrolují přes 600 průmyslových podniků a 35 bankovních ředitelů má přes 600 míst ve správních radách. I kdyby tito pánové trávili denně 24 hodiny u telefonu a na schůzích, nebyli by s to nahlédnouti tak hluboko do jednotlivostí podniků, aby mohli vykonávati účelnou kontrolu. Následek toho jsou pak chybná rozhodování, pořizování nových strojů (když se nedostavila výnosnost, které si přáli), spojování podniků - přesněji řečeno jejich zastavování a propouštění dělníků - poněvadž ztráty, které se teprve pak objevily, nemohou přece býti později zatajovány veřejnosti. Můžeme klidně tvrditi, že naši průmyslovou krisi s její nezaměstnaností zavinilo většinou zakcionování soukromých podniků a velký vliv bankovního kapitálu v těchto akciových podnicích. Vidíme, že i u nás v Československu četné podniky, vedeny chtivostí velkých zisků, kterou většina bank způsobila nebo zavedla, stále více zvětšovaly své podniky a při tom neuvážily, že se odbyt musí někde jednou skončiti, poněvadž nejsme sami na světě a jiné národy a jiné státy budou se jistě tomuto jednání brániti. Pak musilo tisíce dělníků a sta úředníků dáti k disposici své duševní a tělesné síly, aby se vydělaly tantiemy pro osoby, nemající jinak zájmu na podnicích. Viz Škodu, kde se asi pro 30 ředitelů a členů správní rady musilo opatřiti po 300.000 a více Kč. V těchto penězích dlužno jistě také, poněvadž se konečně opakují u každého většího podniku, hledati částky, které dnes scházejí, aby se vyplatila náležitá mzda dělníkům a úředníkům, ale také aby byly uspokojeny daňové požadavky státu, u těchto podniků jistě plně oprávněné. Jistě byla to chtivost velkých zisků sama, která přímo nutila ředitele a členy správních rad, činné v nejrozmanitějších povoláních, aby se za každou cenu starali o odbyt, ať to pak již bylo ve prospěch, často však dokonce i v neprospěch stavu příslušného člena správní rady. A nyní, když hrozný konec náhle nutí k rozvaze, hledá se vinník a proti němu se konstruuje tento zákon, ve kterém byla mezi jinými vyslovena i neslučitelnost pro poslance.

My zemědělci nemáme naprosto žádného zájmu, aby většina míst správních radů byla obsazována poslanci, poněvadž se tím poslanec dostává snadno do podivného světla a mohl by se ocitnouti v rozporu se svými závazky, převzatými volbou. Ale když se již vyslovuje neslučitelnost poslaneckého mandátu s místem ve správní radě, pak by se mělo také vyšetřovati, není-li i v jiných oborech, než v oboru administrace peněžnictví, neslučitelnost s poslaneckým mandátem.

Při projednávání tohoto zákona, který, jak jsem se již zmínil, byl schválen jako kompromis po dlouhém jednání a tedy nevyhovuje žádné ze skupin, poukazovali socialističtí kolegové na to, že se tím zesílí vliv státu na hospodářství. Jistě dlužno velmi dobře uvážiti, jak dalece se státní vliv na rozličné obory hospodářství již tak dalece osvědčil, že se to zevšeobecňuje a přenechává se státu celá moc nad hospodářstvím a tím se zatlačuje soukromé hospodářství, ačkoliv přece ve všech oborech hospodářství musili jsme nabýti zkušenosti, že stát pro drahý aparát, jehož potřebuje k hospodaření a ke správě jednotlivých hospodářských oborů, jest vlastně velmi špatným národním hospodářem. My zemědělci uvítali bychom s velkým dostiučiněním, kdyby se nám při našem placení daní odhadovaly naše daně podle výsledků a čistých výtěžků zemědělských usedlostí, které jsou ve státní správě. Rovněž byli bychom spokojeni, kdybychom se dožili odhadování daní podle skvělých zkušeností, které učinily socialisticky vedené sbory při hospodaření na svých statcích.

Jest jisté, že poměry jsou mnohem silnější než my a že strašná krise, jaká u nás nastala, nemůže býti připisována ani tomu neb onomu jednotlivci nebo tomu nebo onomu stavu. Jisté jest však jedno, že zde, u nás v Československu, nebylo zapotřebí, aby se krise projevila tak strašně, jak se toho nyní dožíváme - a nevíme, neprojeví-li se v budoucnosti ještě strašněji - kdyby se bylo včas dbalo německého varování a kdyby přirozeného bohatství tohoto státu nebylo bývalo zneužito a nebylo rozmrháno.

Nynější jednání, ať to jsou již jednání o obchodní smlouvy nebo ať směřují k vytvoření nových hospodářských oblastí, které se mohou jmenovati Dunajským svazem, Střední Evropou, Panevropou nebo jakkoliv jinak, a nyní se nám, jakmile vyjde každé nové číslo časopisu, uvádějí na oči ve stále nové podobě, nejsou všechna ještě taková, abychom v nich mohli pozorovati nastávající vystřízlivění při posuzování skutečně zoufalé situace evropského hospodářství. Všechny pokusy o vytvoření hospodářských oblastí, ve kterých bychom pomýšleli jen na odbyt našich průmysslových výrobků a nepočítali při tom i s odbytem zbytečných výrobků států, se kterými se rovněž počítá a pro kterýžto odbyt bychom také poskytli přiměřenou záruku odbytu, jsou marné. Při všech možnostech, o kterých se dosud mluvilo, jde stále o to, aby se náš stát spojil s čistě agrárními státy a aby proto zůstal jediným v tomto spojení států, který by musil převzíti přebytek agrární výroby. Pouze hospodářské území, počítaje v to i státy, které jsou schopny přijímati i zemědělské výrobky, poněvadž samy ještě dosti nevyrábějí, může tomu odpomoci. Proto nelze pomýšleti na hospodářské seskupení bez Německa, které jest schopné přijímati zemědělské výrobky.

V Československu se bohužel podle slov jistého ministra financí, který pravil, že se zemědělství dosti obohatilo a že nyní klidně lze několik let hospodařiti na jeho útraty, velmi dlouho usilovalo, aby průmysl Československa hojně převzatý a v poválečné době ještě vybudovaný a zvětšený, byl udržen jedině na útraty zemědělství. To byl ten zločin, který byl spáchán na národním hospodářství tohoto státu, a nyní vidíme trpké následky. Zemědělství ztratilo veškerou kupní sílu a bez záchrany strhuje spolu všechna jiná povolání do zkázy. Toho nezadrží ani takto slátaný bankovní zákon, neuvědomíme-li si v tomto státě konečně, lhostejno ať to jsou dělníci, osoby s pevným platem, živnostníci nebo zemědělci, že pouze zemědělství s kupní silou může znovu dáti podnět k obnovení práce ve všech oborech, že bude-li míti zabezpečenu možnost výdělku především ono, přispěje to pak k tomu, aby se obnovila možnost práce a výdělku ve všech oborech. Idea, činiti národní hospodářství vlastního státu závislým jen na vývozu, jest nesmysl a dnes nás již dovedla na pokraj záhuby. Byla to chtivost velkých zisků, která zachvátila většinu jednotlivců a připustila, aby se bezohledně honil za každým velkým ziskem bez ohledu na to, musil-li při tom dříve zdeptati svého bližního, ať patřil ke kterémukoliv stavu.

Musí nastati odvrat od tohoto směru a přestati honba za velkými zisky. Návrat k tomu, aby se člověk spokojil již s málem a popřál i sousedovi žíti a umožniti mu život, jest neúprosnou otázkou, která musí býti rozřešena, pomýšlíme-li - vůbec na východisko z těchto poměrů. Všude číhá nepřítel a čeká jen na to, při čemž rozklad ještě urychluje, aby i v našich zemích zavedl nové ruské náboženství. Střezme se, aby se tato tak zvaná nejmodernější hospodářská forma nestala naším pánem. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

1. Návrh posl. Štětky a soudr. podle §u 47 jedn. řádu posl. sněmovny:

Navrhujeme, aby se přes zprávu výborů ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu tisk 1622 přešlo k pořadu. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

2. Pozměňovací návrh posl. Kopeckého, dr Sterna, Štětky, Jurana a soudr.:

Zákon znějž: