Zásadní jest přece také otázka: Musíme, či máme sanovati? Máme poskytovati záruky? V Evropě a v Americe máme dvě soustavy. Jedna zní: Sanovat se nebude, co je shnilé, ať odumře. V Americe za 7 let udělalo úpadek 7000 bank s 85 miliardami Kč. Ve Francii nechali rovněž banky udělati úpadek. Ve střední Evropě zaujali stanovisko: "Sanujeme." Kloním se také k tomu, že máme sanovati, ale táži se: Jak dlouho můžeme sanovati? Vždyť jest to pouze napalování, když říkáme: "Stát sanuje, stát zaručuje." Banky jsou sanovány hospodářstvím, daněmi poplatníků a metodu subvencování, záruk a sanování československé hospodářství již dlouho nevydrží. Sanovalo se v Německu - otevřeně, sanovalo se v Rakousku - otevřeně, jen v Československu nemůžeme zvěděti, kolika penězi a kdo byl sanován. Odhaduji sanaci československých peněžních ústavů na nejméně 4 miliardy Kč. (Obrácen k zástupcům ministerstva financí): Že ano, pánové, nebudeme se v té věci mýliti?. Není to pravda? Nuže, prohlédněte si jednou číslice! Řekněte - je to sice demagogická otázka, poněvadž nesmíte - ale já vám to řeknu: Bankovní úřad ministerstva financí musil vydati sám na sanaci, lombard a eskompt 752 mil. 603.295 Kč 68 h. To jest položka, kterou ještě dnes vede Národní banka jako tak zvané obchody v komisi. Dnes myslím, dělá to ještě asi 300 milionů, nemýlím-li se. Nyní sanace ze Zvláštního a Všeobecného fondu. Žádám pány z ministerstva financí, aby mi vyvrátili, nemám-li pravdu, že sanace dosahují výše 4 miliard. Zde máme 3/4 miliardy. 1700 milionů se přiznává. To již neschází mnoho do 4 miliard; velmi mnoho jsme se dotazovali, tázali jsme se různých ministrů financí, ale nikdy jsme nedostali odpověď. A přece jednou jsem dostal odpověď: Řekneme vám to, ale nesmíte to prozradit, neboť jinak udělají komunisté run na banky. (Veselost.) Přes to jsem se to nedověděl, ačkoliv jsem se ještě několikrát tázal. Než, tempi passati; ale mluvíme o nových sanacích, mluví se o převzetí garancií, a tu měli bychom jako zástupci lidu proklatou povinnost a úkol otázati se; Kdo dostává peníze, kolik ti lidé dostávají a co se s penězi děje? Neboť při dřívějších sanacích se prostě daly peníze a co s tím panstvo udělalo, nikdo nevěděl. Víte, co se udělalo? Sanované banky vyplácely tantiemy a dividendy. (Posl. Hadek [německy]: To potvrzuje to, co jsme stále a stále říkali!) No ovšem, vždyť se spolu tak velice nerozcházíme. (Veselost.)

Jsou-li věci takové, musíme také poukázati na rozpory, které jsou nám nápadné při projednávání zákona. Nejdříve chci ještě jen přednésti naše námitky proti zrušení smluvní bezpečnosti a smluvní svobody, pak proti nestejnému nakládání: Nestejné platy, stejné ručení, banky sanované a nesanované. Jak mohou nižší funkcionáři, vyjma vrchního vedení, za to, je-li banka sanovaná či nikoliv.

Toto nerovné nakládání není správné. Jako o nevyhnutelné nutnosti bylo by se třeba také zmíniti o určení obchodní kompetence mezi jednotlivými kategoriemi úvěrních ústavů, aby se vyřadila zbytečná konkurence; pak vypracovati rozdíl mezi bankami a lidovými peněžními ústavy, s nimiž se musí nakládati jinak při jejich jednoduchosti, nespekulativním rázu, při obstarávání funkcí jako úřadů čestných a podobně.

Pročítám-li si důvodovou zprávu k zákonu, musím říci, že si věc neobyčejně usnadnila. Důvodová zpráva není naprosto ve spojení se skutečným hospodářským životem. Řekl bych, že pisatel nezná souvislosti s hospodářstvím. Duch zákona připadá mi téměř tak, jak by to byl maloměšťák, a jako kdyby se dnes byrokracie stala obětí veřejného mínění a jako kdyby byl dělal zákon pouze pro určitou kategorii lidí, aniž si uvědomil dosahu zákona pro stát a celé hospodářství. Již dříve jsem upozornil, že se domnívám, že opatření, zaváděná zákonem, možno nazvati lidovými opatřeními, vyhovujícími přání obyvatelstva, která se však příčí veškerým hospodářským, politickým, obchodně-politickým, soc.-politickým, a chcete-li, i státně-politickým nutnostem. Rozumějte mi správně: Pro toto nazírání mohli bychom se octnouti v situaci, ze které bychom se mohli špatně dostati, neboť, je-li otřesena důvěra vkladatelů zákonem, nikdo již ji neobnoví. Při tom bych rád konstatoval jednu věc, že se tímto zákonem nedosáhne skutečného nového uspořádání věci, organisace úvěrnictví. Zákon zcela určitě zašel se sankcemi a předpisy o ručení příliš daleko a ani pozměňovací návrhy nic nezměnily. Přijetím pozměňovacích návrhů se snad obrousilo několik jedovatých zubů zákona, ale jeho tendence zůstala stejná. Jedné věci se divím: Mluví-li se v důvodové zprávě o velké odpovědnosti, kterou musí míti bankovní funkcionáři, jest to úplně správné. Jenže pan ministr financí Trapl ve svém výkladu v ústavněprávním výboru vyslovil vlastně docela jiné mínění. Mluví o příčinách, které vedly k podání zákona, o obchodech se zbožím, o vývoji měny, vlastní i cizí, o stabilisaci, nepříznivých bilancích atd. Pak však výslovně konstatuje: Přes to, že bylo tesaurováno na 2 miliardy, přes to, že hospodářství má asi 2 1/2 miliardy ve vývozu, přes to, že veškerý hospodářský život prožívá takovou krisi, osvědčily naše peněžní ústavy velkou odolnost, naše bankovnictví jest neochvějné. Nuže pánové, takto mluviti a pak vydati takovýto zákon jest přece bluf. Ne, tomu nikdo nerozumí. Domnívám se, že kdyby si byli zákonodárcové jen poněkud nestranně prohlédli cizí zákonodárství, byli by dospěli k jiným výsledkům.

Mám zde řecký a dánský bankovní zákon, mám zde výtahy z amerického bankovního zákona a německé nouzové nařízení. Víte, co udělali naši zákonodárci? Vybrali si hrozinky, jež lze uvésti proti, ale nevzali ty, které by byly také nestranně vedly k lepšímu nazírání. Nemohu vás ušetřiti, abych vám nepřečetl trestní ustanovení dánského zákona. Právě jsem je dal panu dr Černému a také kol. dr Noskovi, kteří oba kroutí hlavou, že dokáží něco takového. Mohu je tedy přečísti, poněvadž s tím budu za minutu hotov. Celý dánský zákon má jediný paragraf, jednající o trestních ustanoveních a konec. § 21 dánského bankovního zákona ze dne 15. dubna 1930, č. 122, praví: "Jestliže správní rada, představenstvo, ředitel, správce filiálky nebo revisorové nesplní včas svých povinností, podle tohoto zákona, podle stanov banky, nebo usnesení valné hromady, může jim ministr obchodu uložiti peněžní pokuty. Osoby, které jsou v nějakém poměru k bance, podléhají za ztráty, které způsobily samy nebo společně s jinými osobami banky, peněžním pokutám a povinnosti k náhradě škody podle příslušných ustanovení. Dojde-li k likvidaci insolventních bank, použije se ustanovení trestního zákona. Opominutí zpráv předepsaných zákonem, podání nesprávných informací, ostatní přestupky zákona a předpisů, jde-li o úmyslné nebo zlomyslné opominutí, mohou býti potrestány peněžními pokutami do 10.000 dánských korun, pokud nepodléhají vyššímu trestu podle trestního zákona." A konec. Vezmete-li si do ruky náš bankovní zákon, nebudeme hotovi, musili bychom si sem dáti postele a přenocovati zde.

Musím ještě opakovati zajímavé zjištění. Postupujete proti vysokým platům bankovních ředitelů, ale zákonem jich neupravujete. Německé nouzové nařízení ze dne 6. října 1931 ustanovuje v V. části pod "Obchodní a hospodářská politika", kapitola III. "Snížení nadměrně vysokých služebních platů": Zavázal-li se zaměstnavatel ve služební smlouvě, uzavřené, než předpisy této kapitoly nabyly účinnosti, k placení odměny, kterou pro jeho obchodní a majetkový stav nebo pro zmíněný všeobecný hospodářský stav dlužno pokládati za příliš vysokou a jejíž další placení nelze tedy od něho na dobré svědomí žádati, jest oprávněn písemným oznámením zaměstnanci snížiti odměnu na přiměřenou částku." Konec! Rozhodčí soud! Nařízení platí, má-li někdo přes 15.000 marek ročně. Tak mohl bych vám ukázati americký zákon, řecký zákon a ty všechny co do rozsahu nečiní ani desítinu, ba ani dvacítinu našeho zákona.

Pánové! Jen ještě několik slov k zákonu. Řekněte mi: Jak vlastně budeme ještě dlouho mít zvláštní fond k napravení poválečných ztrát? Jak dlouho bude trvati tato poválečná doba? (Posl. Babel [německy]: Až dojde k nové válce!) Se sovětským Ruskem, že ano? (Veselost.)

Může ještě platiti Zvláštní fond? Žijeme ještě v době poválečné? Které ztráty mohou z něho býti sanovány? Chceme dnes ještě sanovati ztráty z r. 1920 a 1921? To nejde. Zvláštní fond nechť platí pro minulost, Všeobecný fond pro budoucnost.

O vkladatelích jsem již mluvil. Nyní o inkompatibilitě! Pan zpravodaj dr Černý pravil, že inkompatibilita jest věcí mravnosti a etiky. Já sám nejsem zatížen žádným správním ani dozorčím radovstvím, jako vůbec moji němečtí kolegové a myslím, že i maďarští. (Posl. Nitsch [německy]: Ano!) Jestliže tedy o tom pronášíme úsudek, můžete býti jisti, že vidíme věci úplně nestranně. Prohlašuji docela upřímně, že jsem přívržencem inkompatibility, ale také, že osobně mám přece jakýsi nepříjemný pocit, jestliže dnes lidem, kteří zasahují do chodu hospodářství, odpírá právo mluviti do zákonodárství - neboť nesmíme pouze počítati s lidmi, kteří shrabují jen peníze, vždyť musíme počítati také s lidmi, kteří pracují, do věci se zasvětí a chtějí do věci zasahovati.

Ještě jedna věc. Souhlasím s inkompatibilitou. Sám jsem pro ni; ale smíme se zastaviti u členů parlamentu, nemusíme při inkompatibilitě jíti také ke členům zemského zastupitelstva, okr. zastupitelstva a chcete-li, i obecního zastupitelstva? Kdybyste šli v této věci dále, vaše stanovisko bylo by docela jiné. Pohovořme si přece trochu o inkompatibilitě. Jak by to bylo, kdybychom diskutovali o inkompatibilitě bankovních funkcionářů, správních radů v účasti na průmyslových podnicích? Velká vina záleží v tom, že u těchto velkých podniků - i když to není žádný Kreuger, v menším měřítku Mauthner - že z bankovních funkcionářů byli učiněni vůdcové hospodářství; účastí na správních radách vytvořil se zájem na podniku jiným způsobem, tantiemami a dividendami. Zatím co se jinak v praktickém životě jednotlivému kupci nebo společnosti úvěr odnímá, schází-li podklad, jest zde dán určitý popud pro poskytování úvěru účastenstvím ve správní radě. Domnívám se, že právě zde by se měla vykonati celá práce a nemělo by se zde zastavovati. Chcete-li míti inkompatibilitu pro členy parlamentu, musíte ji rozšířiti na členy zemského zastupitelstva atd. - Vysocí bankovní funkcionáři nechť také od nás zvědí, co máme proti nim. Můžeme jim docela upřímně říci, že nechápeme vysoké platy, tantiemy a dividendy, vidíme-li na druhé straně, jak tytéž ústavy jsou sanovány, nedovedeme to pochopiti, vidíme-li, jak stavějí paláce a na druhé straně propouštějí úředníky a snižují jejich platy. Nemůžeme pochopiti, že vidíme ztráty a sanace, ale na druhé straně vyplácení dividend. To se neshoduje, to není správné. Mnoho průmyslových podniků zašlo, ředitelé zbohatli. Dnes stojíme před skutečností: chudé banky, bohatí ředitelé. Veřejné pohoršení zcela jistě zavinily nadměrně vysoké platy bankovních ředitelů, a ostatních stavů a povolání musil se zmocniti určitý pocit méněcennosti. Nechci tím naprosto říci, že se má v nás probuditi závist, ale jedno je jisté: Posuzuje-li se chytrost člověka podle jeho platu, musí býti bankovní ředitelé velmi chytří a poslanci hlupáci. (Veselost.) Nedovedu pochopiti, vidíme-li dnes odpovědnost a sankce pro bankovního ředitele, a vládního komisaře a vládní výbor mimo tuto odpovědnost, takže tyto pány nelze stíhati ani syndikátní žalobou.

Nepojednali bychom o zákonu ve všech směrech, kdybychom nepoukázali také na sociální krutost zákona. Sociální krutost zákona záleží nepřímo v tom, že se do okruhu nezaměstnanosti zatahuje ještě větší obor, poněvadž účinky zákona, a co bude následovati, zcela určitě rozmnoží nezaměstnanost.

Na druhé straně pocítíme pak ve snižování režie krutost a přísnost zákona. Hodíme-li kámen do vody, dělají se kola a dostane-li správa banky nahoře políček, dá jej dále až k nejmenšímu subalternímu úředníkovi a subalterní úřednictvo bude velmi trpěti tímto zákonem.

Kruh nebyl by také uzavřen, kdybychom my Němci neviděli v ustanoveních zákona také možnost, aby se s námi nakládalo hůře, aby se proti německému hospodářství, proti úřednictvu atd. činila různá opatření.

Velectěné dámy a pánové! Dospěl jsem ke konci svých vývodů. Účel mých vývodů záležel v tom, objasniti vám, že pášete zločin na hospodářství, usnášíte-li se na tomto zákoně. Já vám prohlašuji, zde nejde o bankovní ředitele, zde jde jedině o rozhodující otázku účinků na hospodářství a zde jste v nejisté situaci, že můžete zákonem otřásti úvěrem 70, 80, 90 miliard Kč, že místo důvěry sklidíte nedůvěru. Proto k vám ke všem, kteří chcete převzíti odpovědnost, volám: "Ruce pryč od zákona, do koše s ním!" V této vážné, těžké době krise, v době, kdy veřejná důvěra jest věcí, na kterou nesmíme sahati, v takovéto době vydává se zákon tak velikého významu. (Posl. Šeba: V mnohém s vámi souhlasím, ale ten závěr není správný!) Jistě, pane kol. Šebo! Budeme jiného názoru. Snad v mnoha bodech budeme se shodovati, snad jen v některém názoru nebudeme spolu souhlasiti, ale jedno je jisto: otřeste úvěrem a vše jest ztraceno. Neboť dnes potřebujeme důvěry obyvatelstva a pochybuji, dosáhneme-li toho tímto zákonem. (Posl. Šeba: Úvěrem otřásla "Bohemia", a všechny ty zlodějny, tohle právě vrátí důvěru k bankám, když lidé budou vědět, že lidé, kteří kradou, půjdou do žaláře!) Proto se domnívám, že nepotřebujeme zákon, že potřebujeme justici, zákonů máme dost.

Končím své vývody a mám pocit, že žijeme dnes v kruté, vážné době, že žijeme dnes v tak těžké době, že nevíme, co bude zítra. Ale jedno jest jisto, že tuto těžkou dobu můžeme překonati jen tím, když se my všichni lidé dobré vůle semkneme dohromady chápajíce, že ze zmatku může vyvésti jen společná spolupráce. Se stanoviska Československa jest jen jedno řešení: Československo dostane se z krise jen přes národní spolupráci. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Hodáč. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Hodáč: Pane předsedo, slavná sněmovno! Bankovní zákon zvyšuje příspěvky do Zvláštního fondu a zmocňuje ministra financí, aby - ovšem až od příštího roku - přispíval na úkoly tohoto fondu vyššími částkami nežli dosud. Rozdíl proti stavu dosavadnímu je v tom - a tento rozdíl také umožňuje naší straně, aby hlasovala pro tento zákon - že částky, které dosud byly dávány bankám z tohoto Zvláštního fondu, nemusely býti vraceny, že byly darem, který se poskytoval z veřejných prostředků k odčinění ztrát banky. My bychom ovšem nemohli souhlasiti se soustavou, která by opět dávala touto formou dary, poněvadž jsme přesvědčenými stoupenci myšlenky soukromého podnikání a poněvadž právě proto uznáváme, že soukromé podnikání vyžaduje také odpovědnosti, odpovědnosti za zdar, ale též odpovědnosti za nezdar. S tohoto hlediska jsme se stavěli proti dosavadnímu způsobu sanace, který poskytoval bankám příspěvky jako dar, který se nemusil vraceti, poněvadž tento způsob pro nás znamenal a znamená porušení základních zásad o soukromém podnikání a poněvadž po našem soudu tento způsob také podstatně přispěl, že se stal nutným zásah, o kterém se právě radíme. Je zajímavé, že tato zrada na zásadách soukromého podnikání měla také důsledky v tom, že v případě dalšího poskytnutí takovýchto příspěvků, i když nemají nyní býti darem, se zákonem umožňují určité zásahy, v nichž mnozí kolegové viděli a vidí uplatnění myšlenky socialisace nebo státního socialismu.

Slavná sněmovno! Jako jsme přesvědčenými stoupenci myšlenky soukromého podnikání, tak jsme také přesvědčenými odpůrci státního socialismu a zase jen proto můžeme hlasovati pro tento zákon, poněvadž tyto zásahy se omezují na případ, kdy soukromé podnikání k odčinění ztrát se uchyluje k veřejné moci o příspěvek a pomoc. To jsou pak důsledky a můžeme v nich viděti jen výstrahu také pro všechny další případy, výstrahu pro všechny obory ostatní, výstrahu, která nám říká, že soukromé podnikání musí nésti svoji plnou odpovědnost, má-li se ubrániti zásahům, které po našem hlubokém přesvědčení by mohly přivoditi jenom těžkou škodu.

To jsem chtěl říci, dámy a pánové, zásadně s hlediska naší strany. Nebudu se zabývati podrobnostmi textu zákona, jehož metodu legistickou již mnozí kolegové podrobili po zásluze kritice. Mám za to, že v této chvíli, když mluvím o tomto zákonu, musíme svůj zřetel obraceti k tomu, co by mohl při řádném provádění přinésti aspoň positivního. Myslím, že jsme všichni těžce nesli, že v této chvíli na 3 měsíce se téměř zastavil vládní a parlamentní stroj, aby byl projednáván tento zákon. Chtěl bych, abychom aspoň při této diskusi si řekli, co bychom chtěli, aby vláda při jeho provádění positivního konala, co bychom chtěli, aby při jeho provádění přineslo určitý prospěch dnešnímu hospodářství, když již zákon sám v podstatě obsahuje jenom určitá zmocnění vládní a řadu formálních předpisů. Tu bych vyslovil přání, aby vláda a Zvláštní fond při provádění tohoto zákona dbaly, aby konečně byla provedena skutečná, domyšlená a na zdravých základech založená reorganisace našeho bankovnictví. Nebudu zde opakovati známé věci, které byly řečeny v debatě. Je nám známo, že dnes počet našich obchodních bank je stále mnohem větší, než odpovídá daným poměrům, že vyžaduje onoho drahého akvisičního a representačního aparátu, který se konec konců přesvědčuje o tom, co za dané situace je vražedné pro náš hospodářský život v onom velikém rozpětí debetních a kreditních úrokových sazeb, jejichž důsledkem trpí celý náš hospodářský život.

Vznášel bych apel, aby tam, kde se má poskytnouti určitá pomoc, byla vázána na podmínky, a to předně, aby základem jejím byl plán spojení řady ústavů, které ještě dnes samostatně existují. Mám za to, že by jen mohlo prospěti, kdyby se při této příležitosti řádně provedenými fusemi a řádně provedenou organisací došlo k tomu, abychom zde zbudovali vedle dosavadního ještě druhý veliký český ústav bankovní. Mám za to, že by to jen mohlo přispěti k zjednodušení poměrů a k dobrému základu našeho bankovního vývoje.

Není pochyby, že vláda a Zvláštní fond musí pomoc, kterou hodlá poskytovati, vázati na podmínku, aby došlo v této době ke snížení onoho rozpětí debetních a kreditních úrokových sazeb. Musíme se octnouti, a já o tom budu hned mluviti, co nejdříve před krokem, který všichni žádáme od Národní banky, pokud se týče snížení úrokových sazeb. Já právě prosím, aby oné velké moci, která se zde vkládá do rukou vlády, bylo užito tak, aby v té chvíli došlo také ke snížení zejména debetních úrokových sazeb obchodních bank i tenkráte, kdyby zároveň s ním nemohlo jíti jemu odpovídající snížení úroků vkladových. Zde je problém. Rozpětí samo může býti příliš velké. Celá výroba, průmysl, živnosti, zemědělství byly a jsou postaveny před ostrý rapidní pokles cenový a byly nuceny tomuto poklesu se přizpůsobiti, provésti důsledky, provésti takovou reorganisaci, aby mohly žíti i v této těžké době. Mám za to, že můžeme žádati a že vláda tam, kde bude podávati pomocnou ruku, musí žádati, aby stejné podmínky prováděly také obchodní banky v zájmu celého našeho hospodářského života. (Výborně!)

Dámy a pánové! Otázka úrokové míry ovšem souvisí také s postupem Národní banky, o němž četní z kolegů zde v plénu i v rozpočtovém a ústavně-právním výboru podrobně hovořili. Útoky, které se pronášely proti Národní bance pro její úrokovou politiku, kterou sledovala v minulém roce, nepokládám za spravedlivé. Co se stalo v polovici minulého roku? Nám zamrzly v cizině bankovní úvěry necelé miliardy. Nám zůstalo v cizině přes miliardu pohledávek za zboží, nám byla vypověděna řada úvěrů, které zahraniční kapitál dával koncernům, na nichž je účasten v této republice. V této chvíli bylo nutno, abychom z vlastních prostředků nahradili, oč zde naše domácí hospodářství v rychlém vývoji finančního zmatku evropského přišlo, a jestliže se to podařilo ve chvílích, které byly tak kritické, jako málo chvil v našem hospodářském vývoji, pak to musilo státi také oběti. A neváhám říci, že výtky pro zvýšení úrokové míry Národní banky v oné době, kdy toto se stalo, pokládám za nesprávné. Vzpomínám debat, které byly ve starém bankovním výboru, kdy v podobných situacích dr Rašín hájil úporně stejnou politiku a kdy se ukázalo, že měl pravdu. V těch chvílích, jaké jsme prožili loni v létě, bylo nutno provésti zvýšení úrokové sazby, když bylo nutno zvětšiti směnečný eskont, když bylo nutno chrániti odplývání kapitálu do ciziny. Vím, že to byly oběti. (Posl. dr Stránský: Kolik toho kapitálu zadržela zvýšená úroková míra?) Jsem přesvědčen, že velice mnoho. Tam, kde by byl rozdíl mezi úrokovou sazbou doma a v cizině, i při všech těch opatřeních by nebylo bývalo možno zabrániti odplývání kapitálu do ciziny. O tom nás poučují zkušenosti. To jsme viděli z řady analogických situací.

Oběť zvýšené úrokové míry nebyla ani největší obětí, kterou tyto chvíle přinesly. Největší oběť, kterou jsme v této chvíli přinesli, byla okolnost, že bylo nutno a že se ve skutečnosti snížila úvěrová možnost. Loňského roku na podzim byli bychom potřebovali možnost, aby úvěr se dával v širším rozsahu. Často se nemohl dáti, poněvadž musilo býti zachováno ono krytí, které nám předpisuje zákon a které nám předpisuje měnová politika. (Posl. dr Kramář: O což jsme se dříve nestarali!) Já vím, že kdybychom se byli, jak správně říkáte, pane doktore, dříve starali, aby náš státovkový dluh byl splacen v dobách dobrých, kdy jsme měli veliké pokladní přebytky, a kdybychom se byli tenkráte starali o zvětšení svého zlatého pokladu, tedy bychom byli dnes v té loňské situaci zde stáli zcela jinak. Jsem přesvědčen, že jsme nemusili přinášeti obětí, které jsme přinesli a o nichž neváhám přiznati, že při vší své velikosti byly jenom nepatrným stínem proti tomu, co by bylo znamenalo jakékoliv otřesení Kč pro kupní sílu mezd a platů a co by bylo znamenalo pro rozrušení vkladů našich středních vrstev. (Posl. Slavíček: Řekněte si mea culpa, pane doktore, my jsme tam dříve nebyli s vámi, proč jste to nedělali?) Pane poslanče, to nebyla věc Národní banky, Národní banka neopominula žádné příležitosti, aby žádala rychlejší splácení státovkového dluhu. Národní banka měla svého času předběžnou úmluvu s ministrem Vlasákem a nebylo to provedeno. To nebyla věc Národní banky. (Posl. Pik: Vy jste snížili výdělkovou daň a teď to poplatnictvo musí zaplatit!) To nemá s měnou co činit! (Posl. Pik: To je v souvislosti!) To není v souvislosti, poněvadž splácení státovkového dluhu bylo možné, poněvadž byly prostředky v konsolidačním fondu a v pokladních hotovostech. Taková byla situace.

Ovšem stejně jako hájím tuto skutečnost, ne tak proto, abych hájil Národní banku, jako abych hájil zásadu udržení zdravých základů naší měny (Výkřiky.), když tedy z těchto důvodů zásadních o této věci mluvím, tedy stejně se mohu jen připojiti ku přání, které bylo vysloveno, aby nyní, když byla provedena devisová reglementace, když rychlým postupem Anglie snížila svou úrokovou míru z 6 na 3 1/2 % a když vedle Rakousko má 7 % a když Německo nyní snížilo svoji úrokovou míru, také naše Národní banka tak rychle a s takovou pružností, které vyžaduje hospodářská situace, přikročila ke snížení úrokové míry. (Tak jest!) V této věci, myslím, jsme všichni jednotni a tak jako budu vždy hájiti zásadu, že tam, kde jde o ohrožení měny, žádná oběť není dosti velkou, tak budu vždycky hájiti zásadu, že hospodářský život potřebuje takové pružnosti, která má zřetel na jeho vývoj.

Prosím, oč jde dnes? Do konce minulého roku zachovali jsme si velkou odolnost svého domácího trhu. Ještě vánoční trh ukázal, že domácí výměna zboží je nepoměrně vysoké úrovně.

Slavná sněmovno! To nejhorší, s čím se dnes setkáváme, je okolnost, že vedle katastrofálně klesajícího vývozu klesá také odbyt na domácím trhu, klesá jeho odolnost. My jsme se přiblížili k tomu okamžiku, kdy domácí hospodářství potřebuje, aby mu bylo umožněno roztočiti opět kola (Tak jest!), kdy potřebuje, aby nízkou úrokovou mírou se zachoval postup, který v takovéto chvíli vždy se zachovává. Doba pokleslého odbytu, doba pokleslých cen je vždycky dobou, kdy snížení úrokové míry přichází vstříc, aby mohlo do vyschlého hospodářství přivésti opět živý pramen, který mu pomůže se etablovati.

Tedy mám za to, že jsme oprávněni s této tribuny vysloviti tento apel a přesvědčení, které je dnes jednotným přesvědčením všech hospodářských kruhů v této republice. (Posl. Šeba: Souhlasím!)

Prosím, když mluvím o Národní bance, řekl bych zde rád jedno. Já bych neviděl v tom, o čem kolegové ze socialistických stran tak mluvili, v postátnění Národní banky, žádné výhody. (Posl. dr Kramář: Vedli by to jako státní železnice!) Když vidíme, jak liknavě se postupuje v úpravě našich hospodářských věcí, když pozorujete, jak stojíme dnes s nadcházejícím jarem bez jasného investičního plánu, když vidíte, že v době, kdy jsme měli sdělat hospodářský a finanční plán vlády, ztratily se 3 měsíce tímto bankovním zákonem, pak mně dovolte, abych pochyboval, zda by přímé rozhodování o těchto měnových záležitostech vládou bylo prospěšnější než jejich obstarávání dnes.

Aby bylo jasno mezi námi: Žádný stát, žádná vláda, která jasně ví, co chce, by si nemohla a nesměla dáti líbiti, aby tam, kde má pravdu o své hospodářské politice, dělala Národní cedulová banka politiku proti ní. (Výkřiky posl. dr Stránského.) Při podstatně stejné soustavě cedulového bankovnictví, jako máme dnes, jsme viděli v nedávných dobách příklady, když došlo ke konfliktu mezi Tardieuem a Moroowem ve Francii a se Schachtem, že tam, kde vláda věděla, co chce, a měla svůj jasný program, vždy to vyhrála a nemusila na to míti postátněnou banku. Co potřebuje je, aby hospodářská politika státu byla jednotná, aby stát měl vliv. Já úplně souhlasím, stát musí míti vliv na všecko. (Posl. Šeba: To my chceme!) Ale k tomu není třeba postátnění Národní banky, poněvadž téhož, co sleduje, o čem zde byla řeč, je možno dosáhnouti při soustavě dnešní, ale soustřediti vydávání bankovek. Prosím, Tardieu nám to ukázal. Je nutno to říci, aby bylo jasno. Nemyslím, že je ten rozpor, který by musel vésti ke stejným konsekvencím. On tu není. My nemáme příčiny, abychom je prováděli, ale chci říci: tam, kde by došlo k vážnému a podstatnému rozporu, že by vláda měla jasnou pravdu. Prosím, jak je složeno vedení Národní banky? Guvernér je jmenován, tři členové jsou jmenováni a sedí tam též vládní komisař s velmi rozsáhlou plnou mocí. Ovšem, jedno je pravda, ale to je výhodou tohoto systému. Kroky, jakých jsme byli svědky v tom, co prováděl Tardieu ve Francii, byly kroky, které ovšem se dějí za velké pozornosti celé veřejnosti, a byly by se mohly státi jen tenkráte, když skutečně veřejnost bude přesvědčena, že by vláda měla pravdu. To jsem chtěl říci jen teoreticky, aby bylo jasno.

Je tedy třeba reorganisace, o které jsem mluvil proto, abychom se dostali ke snížení úrokové míry, aby bylo vyřazeno množství oněch neplodných nákladů, oněch neracionelně vedle sebe pracujících filiálek, jak o tom několik kolegů mluvilo. Nebudu to tedy opakovati, poněvadž, jako si to musil každý živnostník, průmyslník a zemědělec provésti ve svém hospodářství, tak také banky musí provésti tyto důsledky. Já bych jen chtěl, a proto o tom hovořím, aby vláda, která nežádala těchto důsledků při užití zákona z r. 1924, dnes, kdy bude prováděti tento zákon, předstoupila před veřejnost s jasným programem dalekosáhlého spojení bank, spojení, které musí býti na zdravých základech, i kdyby to někde stálo snad likvidaci, a aby je spojila s podmínkami, které nás přivedou k možnosti snížiti rozpětí mezi debetní a kreditní úrokovou mírou.

Odpusťte, že nemluvím o jednotlivostech zákona, mám pocit, že v této chvíli musíme více mluviti o tom, co může přinésti hospodářskou nápravu, než o tom řetěze jednotlivých paragrafů, v němž se i učený člověk tak těžko vyzná při této metodě, se kterou zákon je sděláván. Dovolte, abych si všiml druhého problému, jak dosáhnouti nápravy, a zase musím jen říci, že se dotýkám věci, o které řada kolegů hovořila.