Pomery, ktoré na Podkarpatsku zavládly, jasne ukazujú kolonizačnú politiku dnešnej vlády. Nielen že sú ničené ľudské životy četníckymi bodákmi a guľkami, ale desaťtisíce životov je ohrožené smrťou hladom. Za tieto činy je tiež zodpovedná dnešná vláda. To, páni, není možno svaliť na komunistov. Obvinili ste komunistov, že ženú ľudí na četnické bajonety; na koho by ste svalili vinu za hlad a biedu?

Zlá je situácia nielen na Perečínskom okrese, nielen na Vrchovine, ale na celom Podkarpatsku. Mal som možnosť precestovať okres Tiačovo, okres Terebla-Dubové, Novoselica, Buština, Nerežnica, i na týchto miestach boly poriadané trestné expedície, ľudia tam boli zatknutí, v každej obci bolo zatknuté 5 až 6 robotníkov a malých roľníkov, len preto, že boli žiadať na notárskom úrade podporu, alebo preto, že predložili na notárský úrad požiadavky na dovezenie bezcolného zbožia. Nikde som nevidel takého chleba ako na Vrchovine, ľudia sa tam živia najviac zemiakmi, ale na viacej miestach ani tých nieto. Kam sa dostal podkarpatský pracujúci ľud za 13 rokov vlády československej, že musí v oslobodenej vlasti umierať hladom i so svojou rodinou, a jestli sa opováží brániť sa proti tomu, tak socialisti, ktorí hlásajú slobodu a demokraciu, pošlú na ten ľud četníkov, vyzbrojených nielen zbraňou, ale i plnou mocou k použitiu tejto!

Neni to, páni, len na Podkarpatsku, tieto pomery sú i na Slovensku a zvlášť na východnom Slovensku. Neni to príprava územia, ktoré má slúžiť medzinárodnému imperializmu pre nástupište proti Sovjetskému sväzu? Ja uvediem len niektoré prípady z Košíc a okolia, ktoré sú pre český imperializmus strategicky najdôležitejším úsekom, a budete videt, že ten teror, tá pacifikácia má svoju podstatu. Košice sú kľúčom od východného Slovenska. Kto má Košice, má východné Slovensko. Jediná dráha košicko-bohumínská spojuje západné Slovensko s východným a tak samo sebou i s historickými zemiami. Jej uzel je v Košiciach, tedy strategicko-vojensky je tento úsek velice dôležitý a v prípade konfliktu s východom, čo páni verejne pripravujú, bude to najdôležitejšia spojka pre nástupište. Tu musí mať buržoazia istú pôdu, tu není možno trpeť podvratné živle, tu sa musí v zárodku udusiť každá nespokojnosť.

Ja som mal už možnosť viackráť priniesť dokumenty o demokracii na východnom Slovensku a dnes tieto doplním niekoľkými faktami. V meste Košiciach nebola za dobu 4 mesiacov povolená ani jedna verejná schôdza komunistickej strany a trebárs teraz stojíme pred voľbami, a viacej strán už poriadalo volebné schôdze, nebola komunistom povolená vôbec jediná schôdza. V Košiciach sú ľudia zatýkaní v robotníckom dome a bez najmenšieho dôkazu odsudzovaní na 5 až 10 dní policajného trestu a na 100 až 200 Kč pokuty. Ako sa to robí? Policia obstúpi jednoducho robotnícký dom, kto sa nachádza v ňom, ten není pustený von, každý je zatknutý, predvedený na policiu. A tak sa stalo, že dňa 8. februára bolo zatknuté na 90 robotníkov, na policii boli vyšetrovaní, jestli 8. februára boli na demonštrácii. A keď sa im nemohlo dokázať, že tam boli, tak sa jednoducho obvinili, že brali účasť na zákazanej schôdzi dňa 8. februára v robotníckom dome. Trebárs tam žiadna schôdze nebola, čo ani policia dokázať nemohla, ale úplne stačí prehlásenie policajného špicla, že schôdza bola. Ba staly sa prípady, že boli zatknutí robotníci, ktorí v ten deň v robotníckom dome vôbec neboli. Tak robotník Csery bol zatknutý vo svojom byte, ďalej boli zatknuti robotníci Dratzár, Ménesy atď. a boli obvineni, že brali účasť na zakázanej schôdzi a boli odsúdení. Košík, ktorý sa nachádzal v kancelárii družstva robotníckeho domu, bol ako poriadateľ tej nekonanej schôdze zatknutý, dodaný štátnemu zastupiteľstvu, kde sa i teraz nachádza. No a jaká je prax? Teraz budú k súdu predvolaní policajní fízlovia, ktorí dokážu Košikovi vinu, prehlási sa, že schôdza konaná bola a Košík že bol poriadateľ tejto. Trebárs by svedkovia svedčili, že schôdza nebola, tak je sväté, že uverené bude fízlom. Keď by sa opovážil svedok robotník prihlásiť sa za svedka, tak bude okamžite obžalovaný, potažne zatknutý a obvinený z účasti na schôdzi. Tak sa stalo, že boli zatknutí ľudia, ktorí išli s deputáciou k živnostenskému inšpektorovi so žiadosťou, aby bolo za pomoci tohoto dohliadané, aby pekárskí majstri dodržiavali 8 hodinovú pracovnú dobu. I títo boli zatknutí a odsúdení. Julius Krämer, tajomník rudých odborov, ako vedúcí deputácie na 10 dní väzenia a 200 Kč pokuty. Teda tu sa nejednalo o demonštráciu, tu sa len išlo dožadovať, aby boly plnené vaše zákony, za ktoré ste vy hlasovali, a i za to sú trestaní ľudia, ktorí sa dožadujú plnenia tých zákonov, ktoré ste vy odhlasovali.

V poslednej dobe bol daný rozkaz z krajinského úradu, že sa nepohodlné živle majú vypovedať z miest a dopravovať do ich rodných obcí. Tak sa stalo s miestostarostom, býv. senátorom Matuščákom, že bol vypovedaný z obce Krompachy len preto, že organizoval nezamestnaných. Tento človek mal riadny byt v Krompachoch, riadne živobytie a výpoveď sa stala na základe maďarského ministerského nariadenia, ktoré sa vzťahovalo na potúlku atď. Tak boli z Prešova vypovedaní dva robotníci, Züzsman a Weingarten, taktiež dľa toho istého nariadenia, trebárs obidva mali riadne prihlásený byt, riadné zamestnanie, ktoré ako odborným robotníkom zaisťovalo riadny príjem. Výpoveď sa stala s tým dodatkom, že v páde nezamestnanosti by pripadli na ťarchu mesta Prešova. Je isté, že ani to neodpovedá pravde, poneváč menovaní robotníci sú riadne odborove organizovaní, takže v páde nezamestnanosti by dostávali podporu dľa gentského systému.

V tom istom Prešove a taktiež na celom Slovensku boly vydané ministerstvom soc. pečlivosti následovné obežníky, ktoré prešovská policia rozdelila medzi členov soc. demokratickej strany, ktorí majú pomôcť robiť špiclov: 1. Aké pokyny dáva komunistická strana nezamestnaným pre demonštrácie? 2. Obdržaly tamojšie skupiny rudých odborov obežník, ktorý obsahuje pokyny k akcii proti Frývaldovu? 3. Či tunajšie skupiny rudých odborov obdržaly pokyny ohľadom vyplácania podpôr, keď áno, zadovážiť nám tento. 4. Či sa dávajú miestnym odborovým skupinám rozširovať letáky, vydané komunistickou stranou, potažne jej členovia tieto rozširujú?

Pýtame sa, na čo potrebuje prešovská policia tieto dáta? Ale to nie je len v Prešove, tak iste sa pokračuje v Košiciach, kde sú členovia rudých odborov, ktorí berú podporu, volaní na policiu a dotazovaní, jestli dostávajú sväzovú podporu, jestli sa im nič nestrhá atď. Naraz aká starosť policie o nezamestnaných! Hľadá sa zámienka, ako by mohlo rudým odborom byť vzaté podporovanie dľa gentského systému, ba hľadá sa zámienka na rozpustenie rudých odborových skupín na východnom Slovensku, ba v celoštátnom merítku.

Najzaujímaviejšie z toho je, že ako prešovská, tak košická policia a zvlášte tajná, ktorá je organizovaná v soc. demokratickej a nár. socialistickej strane, vyhľadala si na toto špiclovanie soc. demokratických robotníkov, ktorí ale priniesli tieto dotazníky do bytov funkcionárov komunistickej strany a upozornili týchto, že aby sme sa varovali, lebo takých dotazníkov bolo vydané viacej.

Taktiež sa sta ktorý obsahuje iné otázky, a síce: 1. V Lipt. Sv. Mikuláši má byť sjazd pracujúceho národa. Ako pripravuje tento sjazd komunistická strana Československa v Prešove a kto je naň delegovaný? 2. Kto rozširoval illegálné letáky s obsahom Frývaldova? 3. Či komunistická strana prevádza prácu medzi vojskom? 4. Kto je tou prácou poverený? 5. Koná komunistická strana v Prešove dajaký kurz, školu? Kto ju vydržuje? Kde sa koná, v ktorom byte? 6. Chodí sem Koloman Maškovič z Bratislavy? 7. Obdržala Rudá pomoc obežník "Zimná pomoc"? Chodí sbierať po domoch veci, oblek, obuv atď.? Kdo je vedúcim Rudej pomoci?

V Prešove celý policajný špiclovský aparát je organizovaný v soc. dem. partaji, tam hraje vedúcu úlohu, celú organizáciu chcú zatiahnuť do služieb policie. Ale robotníci im dali najlepšiu odpoveď tým, že odkryli pravú tvár soc. demokratických bonzov a nedajú sa využiť proti komunistickej strane. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] sú strielaní ľudia preto, že sa opovážili ísť do lesa na drevo. Na celé mesiace zatvorení funkcionári komunistickej strany za obyčajnú demonštráciu, za prestupok shromažďovacieho práva sú odsuzovaní na dobu 3 až 6 mesiacov. Policia tak ako četníctvo je neobmedzeným pánom a preto si policia môže dovoliť do krva zbiť robotníka, vopred vie, že nebude ani disciplinárne vyšetrovaná. Tak sa mohlo stať, že v partaji mohol zastreliť Josef Greguš robotníka, veď policajný komisár nedržial ani za potrebné zbaviť Greguša do skončenia vyšetrovania úradu. Tým menej štátné zastupiteľstvo držalo za povinné, by nechalo zatknúť Greguša. Kto to je Greguš? Ja sa nebudem zaoberať policajnou činnosťou Greguša, ale ako robotník som poznal Greguša, viackráť som s ním pracoval. Greguš je človek zbabelý, nerozvážny. Úradná správa udáva, že Greguš bol ohrožený zastreleným Kovácsom; dovolím si prehlásiť, že keby Greguš videl u nepriateľa nôž, tak zabudne vôbec, že má revolver. Ale je isté, že Greguš vidiac maľovať volebné čísla komunistov prepadnul Kovácsa revolverom, poneváč poznajúc Greguša viem, že by sa bez revolveru neopovážil človeka pristihnutého pri čine ani osloviť.

Pomery, ktoré zavládajú na Slovensku, podobajú sa pomerom na Podkarpatsku. Úplná samovláda okr. náčelníkov, četníkov a notárov. Na okrese Moldavskom okr. náčelník Galasz, človek podradných schopností na tento úrad, vydal na 18. listopad zákaz všetkých schôdzí na celom okrese, ktorý je platný do dneška. Tento istý človek nechal zapečatiť robotnícký dom v Nižnom Medzeve, bez zákonných predpokladov, "vraj sa tam schádzali nezamestnaní". Posledne tým istým spôsobom rozpustil J. P. T. v Stose, že vraj členovia komunistickej strany sú funkcionári tejto telovýchovnej složky. Podľa pána okr. náčelníka komunisti nesmú byť členami kultúrnych organizácií. Páni myslia, že tým udusia revolučné hnutie, ktoré na Slovensku so dňa na deň nabýva väčšieho rozmachu. Komunistická strana bude vedeť odpovedať na besnenie vlády a jej pochopov ešte stupňovaním bojov za chlieb, prácu, pôdu a slobodu.

O týchto veciach, ktoré som predniesol, jestliže sa opováží niektorý časopis napísať len najmenej, že sympatizuje, je zkonfiškovaný od a do z. Tak sa stalo v časopise "Tesařský Obzor" zo dňa 1. marca 1932, kde bol zabavený tento článok: "Pražští tesaři proti střílení hladovějících v Turie Pasece a vyslovují svoje sympatie Sovětskému Rusku. Dokladem toho, jak dělnictvo bez rozdílu politické příslušnosti se dívá [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] je resoluce, kterou uveřejňujeme a jež byla jednomyslným výrazem účastníků valného shromáždění skupiny tesařů v Praze II. Valné hromadě bylo přítomno 75 členů, kteří jednomyslně přijali tuto resoluci (čte):

"Tesaři, shromáždění na výroční schůzi dne 21. února 1932 v Praze, protestují proti střílení do dělnictva v Turia Pasece na Podkarpatsku, kde se domáhalo práce a chleba. Vláda, která nemůže opatřiti práci nezaměstnaným, je povinna starati se o řádné jich podporování, aby nemusili zmírati hladem. Odsuzujeme tento zjev tím ostřeji, že v době, kdy ve vládě sedí 7 socialistických ministrů, řeší se otázka hladu a nezaměstnanosti dělnictva a malorolnictva takovým způsobem, jímž pomáhá se udržovati soukromo-kapitalistický systém, který nemůže zaopatřiti a také nikdy nezaopatří práci všemu dělnictvu. Po skončení vraždění ve světové válce slibována na ohlupování dělnictva socialisace všech velkopodniků. Místo socialisace jsou však státem podporováni stamiliony Kč - na místo nezaměstnaných dělníků - právě kapitalističtí vydřiduši. Socialisace je provedena jedině v Sovětském vazu, jehož sympatie jsou u třídně uvědomělého dělnictva, neboť tam dělničtí vydřiduši sou vyřazeni z jakéhokoliv rozhodování." (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Rosche, dám mu slovo.

Posl. dr Rosche (německy): Velectění pánové! Než se budu zabývati věcí samou, především bych konstatoval, že s hlubokou lítostí a upřímnou soustrastí vzpomínáme obětí ze Svatavy a Mostu a máme jediné přání, aby vláda rychle poskytla pomoc postiženým obětem.

Jen pocit odpovědnosti může to být, který volá člena parlamentu na řečniště v těžké době, kdy miliony trpí, a při odpovědnosti, kterou máme jako zástupci lidu. Zdejší neúčast nezasloužila by ani slova zmínky. V této sněmovně jsme zvyklí, že se zde mohou projednávati největší a nejdůležitější otázky a že nespatříme nejmenšího hnutí. Záleží to v systému - chceme-li to říci konkrétněji - v nynější diktatuře ministerských sborů. Projednáváme-li bankovní zákon, mohu prohlásiti docela upřímně, že mohu o věcech mluviti svobodněji a nezávisleji, poněvadž nejsem zatížen správním radovstvím nebo funkcí dozorčího rady a i jinak jsem si docela uchoval svou nezávislost na panstvu. Domnívám se, že musíme věci zkoumati ani ne tak po stránce právní jako spíše politické. I když se člověk plně oprostí od demagogie, přes to se může státi, že pojednávaje o tomto tématu může se snad zdáti nepopulární, poněvadž - je-li v oposici, může lehce přijíti do řečí, že hájí dnešní způsob poskytování úvěru a úvěrové organisace.

Tento zákon není nic dokonalého. Slyšeli jsme to nejen od zástupců oposice, i od zástupců koalice, ale i ze slov ministrů. Není pochyby, že projednáváme velkou, těžkou a také obšírnou zákonodárnou materii, která vyžaduje, aby byla různě posuzována, která při svém rozsahu jako zřídka který zákon ukazuje zájmové konflikty, takže jest těžko najíti střední cestu, jaké si věc zaslouží. Neboť tento návrh musíme posuzovati nejen se stanoviska bankovně-politického, právního, finančně-politického, hospodářsko-politického, sociálně-politického, mravního a etického, nýbrž zájmové konflikty vyvěrají u svědomitých členů parlamentu i při posuzování nejrůznějších zájmů různých stavovských skupin. Počnete-li jen u vrchního ředitele: ředitel, prokurista, disponent, dirigenti, všichni subalterní úředníci, správní radové, dozorčí radové, věřitelé, vkladatelé, akcionáři, dlužníci, veřejné mínění; připustíte, že při tomto komplexu zájmových konfliktů dá se jen těžko zaujmouti stanovisko k tomuto zákonu. Při tom máme co dělati se zákonnou materií, která se vztahuje nejen na banky, nýbrž, jejíž velká část dotýká se, pokud jde o organisační otázky, i spořitelen, jinými slovy, veškerého lidového peněžnictví, spořitelen, raiffeisenek, záložen, družstev, bankéřů atd.

Skvostné je pozorovati při tom rozdíl mezi vládními a oposičními stranami! Můžeme konstatovati, že část socialismu zaujímá stanovisko pro a část socialismu proti, část tak zvaného měšťáctva pro a část tak zvaného měšťáctva proti. Při stanovisku oposice dochází ke krásné anomalii, že se z dnešní oposice při jejím opačném stanovisku k zákonu stávají vlastně obhájci úvěrnictví a jeho organisace. V podstatě musili by dnes vlastně komunisté, pokud jde o ostrá opatření, přece jen býti pro zákon a dožadovati se ještě přísnějších opatření. Takto staví se komunisté proti zákonu, právě tak jako také německé strany bez rozdílu a slovenská strana ľudová.

Návrh zákona má veliký, zásadní význam a předkládá nám základní otázky: máme rozšiřovati vliv státu na soukromé hospodářství? Jsme již tak daleko, jako to prohlašuje kol. Schweichhart, abychom přešli přes státní kapitalismus jako přípravné stadium k nadvládě proletariátu? Tato základní otázka má největší význam a domníváme se, že musíme na ni odpověděti záporně, poněvadž vidíme, že z velké části přece právě zástupci německé soc. demokracie, ale i české, aniž to vědí, vystupují jako odpůrci tak zvaného státního kapitalismu. Na př. němečtí soc. demokrati: mluví zde o státním kapitalismu a na druhé straně nechtějí připustiti, že by v tom mohli spatřovati také národní nebezpečí, vyřazení německých úředníků atd. - Také dráhy a pošta jest státní kapitál. A tu vám připomínám vaše protesty, které jste přednesli proti propouštění německých úředníků z těchto podniků. To byl čin tak zvaného státního kapitalismu, to byl čin, chcete-li, tak zvaného státního socialismu.

Proč se vlastně tak exponujeme ve svém stanovisku proti zákonu? Řada oposice jest uzavřena; třeba jen litovati, že oposice pro svou rozervanost nemá oné průbojné síly, aby ukázala a dokázala vládním stranám, jakého nesmyslu se dopouštějí, zavádějíce tento zákon. Přes rozervanost oposice buďme těmi, kdo vás poženou k odpovědnosti za bídu, která zachvátí hospodářství pro tento zákon, nabude-li účinnosti.

Především třeba konstatovati: Neexponujeme se za žádné bankovní ředitele, nám na stanovisku bankovních ředitelů nezáleží, ono jest tak velké a tak mocné, že si tito lidé mohou pomoci úplně sami, nepotřebujeme býti obhájci bankovních ředitelů a také jimi býti nechceme a také to odmítáme. Ale to, čeho jsme chtěli dosíci svým opačným stanoviskem k tomuto zákonu, jest, že dnes upozorňujeme na těžké následky tohoto zákona tuto velkou zdrcující většinu, v niž se měšťáctvo a socialismus spojují, aby přivedly k platnosti tento zákon. Pánové, počínaje posl. kol. Hodáčem, až dolů k Remešovi, a jak se všichni jmenují, od Stránského až k Mackovi, znají průvodní zjevy, co bude následovati a význam tohoto zákona pro hospodářství. "Něco se musí státi." A na tento imperativ chce se dáti odpověď uzákoněním tohoto návrhu. "Něco se musí státi, aby se vyhovělo veřejnému mínění." Velectění! Jsme my, členové parlamentu k tomu, abychom vyhovovali veřejnému mínění? Nikoliv! (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) My členové parlamentu musíme na tolik proniknouti do nejhlubších prohlubní hospodářského života a sociálně-politického života, musíme proniknouti do nouze lidu, do nouze státu a do nouze světa, chcete-li, tak daleko, abychom dnes, v době, která jest tak nesnadná, při úvěrnictví, které nese nadpis "Noli me tangere", takovéto poměry nepřipustili, poněvadž se účel a smysl zákona zvracejí v pravý opak a může to způsobiti největší neštěstí.

Jestliže se exponujeme v tomto smyslu, třeba několika číslicemi přece jen poukázati na význam materie, která se tím postihuje. Ustanovení zákona o přísném ručení, o ručení za úspěch, o přísných sankcích postihují podle odhadu asi 100.000 až 120.000 funkcionářů, poněvadž podle statistického přehledu Státního úřadu statistického jen podle r. 1927 máme asi 7000 úvěrních ústavů. Těchto 7000 úvěrních ústavů representuje úhrnem bilanční částky asi 78 miliard. Usuzujete-li tedy podle roku 1927 na konec roku 1931, můžete klidně přiznati nebo předpokládati, že tato bilanční částka dosáhla 80 až 100 miliard. Tato úhrnná bilanční částka asi 100 miliard odpovídá na druhé straně v r. 1928 celkovému stavu vkladů 46.3 miliard, můžete předpokládati, že vzrostl asi na 60 miliard. Nyní naskytá se tato otázka: Tato částka 60 miliard znamená celkové, soukromé zadlužení u úvěrních ústavů. A nyní dotýkáme se jádra problému jednou větou: Domníváme se, že rozsah zákona, jeho systém a jeho krutost může otřásti i úvěrem v částce asi 70 až 80 miliard. V tom záleží význam zákona a bylo by těžkou, povážlivou chybou, vyhovovati veřejnému mínění tím způsobem, že by se postupovalo také proti nejvyšším funkcionářům, proti nadměrným platům, v této frontě jsme zajedno. A nyní nejzajímavější věc zákona. Postupujete proti velkým a vysokým platům bankovních ředitelů a zapomínáte upraviti je zákonem. Zákon jich neupravuje, jen v tom případě, je-li banka na mizině, pak lze mluviti o výši platu bankovního ředitele. Ale i tehdy postižený pán má ještě právo odvolati se k rozhodčímu soudu. Ale u nesanovaných bank není v zákoně žádného ustanovení, aby bylo možno mluviti o výši platu bankovního ředitele. Kýváte na souhlas, pánové, to mohu také. Dám řediteli výpověď, snížím jeho plat a příjmu ho jen za nových podmínek. Tak nemůžeme spolu mluviti. To není soustava zákona, to není to, čeho chceme u nás dosáhnouti. Jestliže se dnes ve skutečnosti tážeme, proč byl zákon vydán, vlastní jeho příčina záleží v tom, že jednak musíme sanovati, na druhé straně, že se má poskytnouti záruka. To jest vlastní smysl a vlastní účel zákona.

Velmi cenný výrok pronesl ve včerejší rozpravě posl. dr Mareš. Dr Mareš nám ve včerejší rozpravě objasnil něco, co jsme tak asi věděli, ale čemu jsme nevěřili, že jest to u nás v takové míře. Kol. Mareš ve včerejší rozpravě konstatoval, že návrh bankovního zákona jest jistě neobyčejně důležitý, ale že není dosti poctivý a upřímný, aby rozdělil banky na sanované nebo takové, které teprve sanovány býti mají, a na banky, které sanovány nebyly, poněvadž všechny banky byly sanovány, ať přímo nebo nepřímo. Je-li to správné - a myslím, že kol. Mareše mohu počítati k obeznámeným - nemusíme dělati v zákoně rozdílu, pak to vskutku nemá žádného účelu, abychom se tak namáhali dělati rozdíl a pak nelze ani pochopiti, proč nemůžeme ani zvěděti, kdo byl sanován a co kdo dostal. Proto jsme se již často dotazovali, ale ještě od žádného ministra financí nedostali jsme náležitého poučení. A nikdy ho také nedostaneme, neboť kdybychom je dostali, mohli bychom teprve náležitě zjistiti poměr sanovacího klíče mezi německými a českými ústavy. Ony se ty věci přece jen vlastně také všude různě provádějí. Dnes můžeme přece mluviti docela otevřeně o sanacích bank. To jest rozdíl mezi námi a jinými státy. Připomínám, že na příklad Německo tyto velké sanace provedlo docela otevřeně. Veřejnosti bylo oznámeno, že odpisy u "Dresdner Bank", "Danatbank", "Kommerzial- und Privatbank", u "Deutsche Bank" a "Diskontogesellschaft" činí dohromady 812 milionů marek, to jest 6496 milionů Kč, při čemž se na této sanaci Německá říše zúčastnila více než půl miliardou. Můžeme také uvésti Rakousko, můžeme mluviti o rakouském Creditanstaltu - na jehož sanaci se usnesl rakouský parlament. Pokud jde o upřímnost, můžeme poukázati dále také na Ameriku. Víme, že v Americe 7000 bank skončilo úpadkem se ztrátou 85 miliard Kč. To vše nejsou žádné tajnosti a proto bych na konec panstvu přece jen radil, aby nečinili rozdíl mezi přímými a tajnými sanacemi, když všechny naše sousední státy sanují otevřeně, kdežto my v Československu stále ještě jednáme takto tajnůstkářsky.

Skvostné jest tak pozorovati různé stanovisko českých stran k tomuto zákonu. Tak mohli jsme na příklad viděti 100 % ní stanovisko pro zákon u českých národních socialistů. Dr Stránský exponoval se pro tento zákon takovým způsobem, že jeho názory měly z části dokonce charakter sověto-ruský.

Nechápalo se ani stanovisko kol. Hodáče, pokud jde o inkompatibilitu, lhůty, správní radovství a vyšší odpovědnost. Zlí lidé dokonce tvrdí, že z velké části byl hlásnou troubou Příkopů 30. Ani se úplně nechápalo stanovisko českých klerikálů, totiž stupeň, jak se pro věc bili. Až příliš zřetelně jsme pozorovali hájení správních radovství Dolanského a Noska. Byl to boj na život a na smrt, který se teprve dnes má vyřešiti, a jak slyšíme, inkompatibilitní výbor hnal věc tak daleko, že nesmějí již přijíti ani do dozorčí rady. Nyní byla by pro to ještě jedna možnost: Bylo by bývalo možno prostě obrátiti dotaci dozorčích a správních radovství a bylo by bývalo možno dáti zákonodárci šňupku. Jak se doslýchám inkompatibilitní výbor to zvrátil.

Zákon se v parlamentě neprojednával jiným způsobem než ostatní základní zákony. Neúčast, kterou zde ve sněmovně konstatujeme, že se může státi, že řečník mluví zde před jedním nebo dvěma posluchači, má svou příčinu v systému tohoto parlamentu, a v této tak zvané demokratické metodě, že každý řečník, každý poslanec ví, že by s tohoto řečniště mohl mluviti andělskými jazyky a že na zákonu přes to se již nic nezmění. Ale jde ještě mnohem dále zpět. Zákon musil býti projednán dvěma výbory. Byl změněn jen ve výboru ústavně-právním a také členové rozpočtového výboru již věděli, že se na zákonu nemůže již nic změniti. Neboť jinak bylo by hrozilo nebezpečí, že by návrh byl přišel opět výboru ústavně právního. U tak těžké, důležité a velké materie, pro kterou není stanovena lhůta, bylo by se to smělo případně učiniti. Koaliční strany nesměly však v rozpočtovém výboru ani mluviti, jen kolega Macek nedal si za žádných okolností vzíti právo k němu mluviti a jeho mínění se vlastně plně shodovalo s míněním oposice. Zkoumáme-li stanovisko českých agrárníků k tomuto zákonu musíme přiznati, že zpravodaj dr Černý na konec se přece jen nevyhnul tomu, aby vychválil návrh jako velký zákonodárný čin, ačkoliv in camera caritatis velmi dobře ví, jaké nekonečně veliké chyby tento zákon má. Upozornil jsem ho, že by se ho snad jeho rolníci mohli otázati, nedostanou-li náležitý úvěr, jak se mohly usnésti takovéto zákony. Neboť zákon týká se nejen průmyslu, nýbrž i zemědělství a čestní funkcionáři, pro něž bylo zavedeno toto ručení a tyto trestní sankce, rozmyslí si poskytnouti úvěr, když nevědí, dostanou-li 1000 %ní záruku.

Proč byl tento zákon projednáván tak tajemně, nedovedeme pochopiti. O zákoně nekonala se žádná anketa. Snad jste se potichu někoho dotázali, ale úředně nebyli dotázány ani obchodní komory, ani gremia, ani kupectvo, ani obchod a průmysl, ani zemědělství, ani Svaz bank, ani organisace spořitelen, věřitelé, dlužníci, akcionáři, zkrátka nikdo. Domnívám se, kdyby se byl učinil pravý opak a kdyby byl býval tento návrh odevzdán veřejnosti k diskusi, byla by vyšla nějaká střední linie, která by byla bývala žádoucí pro veškeré úvěrnictví a bankovnictví. Tak to tajnůstkářství dokonce vedlo k tomu, že se v časopisech nesmělo o tom psáti ani nejobjektivněji. Člověk by si myslil, že by v této těžké, vážné době, musily býti docela jiné starosti než bankovní zákon, a právě bankovní zákon dokazuje nám vítězství veřejného mínění nad demokracií, dokazuje nám vítězství byrokratismu nad parlamentarismem a jeho porážku.

Rozhodující, opakuji a konstatuji to ještě jednou, nemůže býti pro smysl a vydání zákona nic jiného než otázka, zda zákon přinese do země práci a chléb. A já vám prohlašuji, že tímto zákonem žádný nezaměstnaný nedostane ani na hodinu práci a žádný nezaměstnaný ani kousek chleba. Domnívám se, že by bylo bývalo mnohem více třeba obírati se organisací úvěrnictví. Byli byste se měli obírati necelou otázkou úrokové míry. Říká se sice, že ministr financí může na to míti vliv nařízením. Byli byste se musili zabývati dlouhodobými a krátkodobými úvěry, hypotekárními úvěry, zajištěním a podmínkami bank. Touto organisací úvěrnictví jste se však vůbec nezabývali. Byli byste spíše musili přikročiti k tomu, abyste veškeré úvěrnictví připravili pro půjčku, před kterou snad stojíme. Dostaneme se k tomu, abychom si řekli, že po obtížích francouzské půjčky octneme se dříve nebo později před skutečností nutné vnitřní půjčky a připomeneme vám, jak neobyčejně obtížnou jste učinili situaci tímto zákonem. Zákonodárci nepomyslili na to, že stát potřebuje také peněz, nepomyslili jste na nutnost domácích úvěrových operací, k nimž potřebujete právě lidí znalých bankovnictví, proti nimž chcete dnes tímto zákonem postupovati na 100 %. Byli byste se musili zabývati stavem cenných papírů, devisovým hospodářstvím, chcete-li, také úrokovou politikou Národní banky. Neboť právě tak, jako dnes o tom mluví páni dr Kalaš, dr Stránský a jiní páni s české strany, také my mohli bychom docela upřímně konstatovati, že nemůžeme úplně souhlasiti s postupem Národní banky v otázce úrokové. Dokonce se domníváme, že Národní banka příliš málo dbá hospodářství, že snad, vyjádřím-li to úplně soukromo-kapitalisticky, příliš dbá o zisk akcionářů. Poslání Národní banky jest mnohem větší. Anglická Národní banka snížila během jednoho měsíce třikráte diskont. Zde byla zavedena devisová zostření až nevím do jaké výše a přes to jste ponechali vysokou diskontní sazbu.

Myslím, že musím konstatovati, že sestavení zákona spadá do doby, kdy hospodářská situace nebyla ještě ani zdaleka tak kritická jako dnes a myslím, že musím konstatovati, že tento zákon jest velká taktická chyba v době, kdy státní hospodářství, kdy soukromé hospodářství vyčerpalo všechny zálohy. Jest to moudré od finanční správy, jestliže v tak těžké době podřezává větev, na které sedí? Jest moudré, že v době, kdy ministr financí snad dnes ještě neví, zda bude moci 1. dubna vyplatit úřednické platy, v době, kdy se snad může konstatovati, otážeme-li se ministra soc. péče, že nemá v zásobě pro svůj odbor ani haléře na výplatu nezaměstnaných, že se v době tak kritické odvažujete vydati takový zákon, který má obnoviti důvěru a rozsévá nedůvěru?