V celém Rudohoří jest jen jedna okresní nemocnice v Kraslicích. I ona jest příliš malá a naprosto nevyhovuje požadavkům moderní lékařské vědy. Primář se po léta marně stará, aby dosáhl změny tohoto stavu. Jeho memorandum jest otřásající obžalobou celého tohoto systému. Ani v Nejdku, ani v Jáchymově, ani ve Vejprtech není okresní nemocnice. V Nejdku a ve Vejprtech jest pouze městská nemocnice s velmi omezeným počtem postelí a nedostatečně obsazená lékaři. Nemocní musejí se voziti až do Karl. Varů, Chomutova a Žatce k léčení v nemocnici, přičemž často zmírají za jízdy. Nezaměstnaní nemocní, kteří neseženou na dovoz, nemohou vůbec žádati o léčení.

Nechci se podrobně zabývati zvláštními poměry nemocí jáchymovských radiových dělníků, rozšířením plicní rakoviny. Skutečností jest, že se proti tomu dosud nic nestalo.

Strašné jsou bytové poměry. V kraslickém policejním vězení bydlí v tmavé komůrce již 2 roky manželé Meinlovi. Muž jest obuvník bez zaměstnání. Tato tmavá cela má zamřížované okénko do světlíka. Místnost se nedá nikdy větrati. Se stěn teče voda. Strop hnije. Žena v této díře těžce onemocněla a jest plná vyrážky. Kraslický místní časopis napsal den před naší návštěvou na stížnost, kterou komunističtí členové obecního zastupitelstva podali na schůzi městského zastupitelstva, že tito lidé mohou býti rádi, že mají tento byt. Když jsme této ženě ukázali tuto zprávu, dostala hysterický záchvat. Také v bývalých jatkách kraslických nalezli jsme bytové poměry, které spolu s hladem jsou přímo otřásající. V přebuzském chudobinci vegetuje v 5 místnostech 35 lidí. Pravím výslovně vegetuje, neboť mi schází odvaha říci "žije" nebo "bydlí". Četné rodiny ve Vejprtech a Schwaderbachu spějí přes krutou zimu na půdách. Jsou ovšem rodiny, které ještě bydlí lépe. Aby unikly této bytové nouzi, nastřádaly si dlouholetou šetrností od úst několik korun na stavbu domku. Většina jich se musila zadlužiti, mnoho až do 70% stavební hodnoty. Nyní jsou bez práce a nemohou již platiti úroků. Ve Vejprtech jest nyní ohlášeno 28 exekučních dražeb domů, mezi nimiž jest velmi mnoho takových dělnických domků. Bude-li dražba provedena, přijdou tito nezaměstnaní nejen o své úspory, nýbrž i o svůj domov. A těmto nezaměstnaným se podle posledního výnosu ministra soc. péče dr Czecha odnímá poukázka na potraviny, poněvadž jsou vlastníky domů. To jest péče bytová a o nezaměstnané v Československu nejčistšího ražení.

Moje vývody zakládají se na zápisu naší delegace, který předložím k nahlédnutí každému, kdo si toho přeje, a který vydáme ve formě brožury. Mezi poměry na Podkarpatské Rusi a českoněmeckém Rudohoří není velkého rozdílu. Jediný rozdíl jest snad jen ten, že na Podkarpatské Rusi hladoví 100% pracujícího obyvatelstva, zatím co v Rudohoří jest jich teprve 75%. Ale kapitalistický systém se postará, aby se i v německém Rudohoří dosáhlo brzy 100% hladovějících. Lze pochopiti, že sociálně demokratičtí vůdcové jsou proti odhalování těchto neslýchaných faktů. Sociálně demokratický tisk, karlovarský časopis "Volkswille" p. de Witte, jakož i časopis "Der internationale Metallarbeiter", orgán p. Kaufmanna, napsaly počátkem února při polemice mezi nimi a námi: "Komunistům a p. Hadkovi budiž věnováno na cestu, že se nemají zabývati našimi krušnohorskými železářskými dělníky, nechtějí-li býti několikrát klepnuti přes prsty." Tato hrozba, která nás ostatně nechává tím chladnějšími, poněvadž za ní stojí již jen bezmocná zlost pánů de Witte a Kaufmanna, ale nikoliv již krušnohorští proletáři, prozrazuje nám, že se západočeští sociálfašističtí vůdcové třesou strachy. Krušnohorští dělníci již dříve nastoupili cestu třídního boje. V Rudohoří stojí kolébka západočeského dělnického hnutí. Sociálfašističtí vůdci Czech, Kaufmann, de Witte atd. cynicky a surově zneužili bojovné odhodlanosti krušnohorských dělníků, aby sebe a svou stranu učinili schopnými vstoupiti do vlády. Nouze krušnohorských proletářů, bída dětí, jejich vyzáblá těla byla jim právě dosti dobrá, aby se vyšvihli na vládní káru. Nyní zasílá p. Czech krušnohorským okresním úřadům své výnosy, podle nichž se tisíce domáckých dělníků vylučuje z vyživovací akce. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Za souhlasu německých vládních socialistů byl státní mocenský aparát zdvojnásoben, ba ztrojnásoben. V obvodu, kde dříve byla jedna četnická stanice, jsou nyní tři. Sociálfašističtí vůdcové užívají tohoto mocenského aparátu proti dělníkům, ba dokonce proti svým nynějším členům. Jejich schůze jsou pod ochranou četnictva, jak se to projevilo zvláště v Nejdku, Rotavě, Kraslucích a Chodově. Sociálně demokratičtí obecní starostové úřadují pod četnickými bodáky, kterých se bezohledně užívá proti hladovějícím nezaměstnaným. Se souhlasem sociálfašistických vůdců byla zdvojnásobena finanční stráž, jen aby si žádný dělník nemohl donésti přes sousední hranici levné potraviny. Případ zastřeleného, nedoslýchavého nezaměstnaného Bauera ve Schwaderbachu, jejž při přechodu hranic zastřelil finanční orgán ze vzdálenosti 50 m, jest typickým příkladem zuření státního mocenského aparátu za souhlasu německých vládních socialistů. A když se hladovějící obyvatelé krušnohorští sejdou na schůze, když se radí, jak by se mohlo čeliti bídě, schůze se surově rozhánějí, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Na podporu státního mocenského aparátu vytvořili němečtí sociální demokrati organisaci, Rudou obranu, lidově zvanou vládní obranu. Několikráte použili této organisace k boji proti dělníkům. Stačí, připomenu-li jen 21. únor v Kraslicích, kdy tato Rudá obrana zcela úředně převzala službu četnictva a do krve tloukla nezaměstnané. Zatím co se každá proletářská sebeobranná organisace bezohledně rozpouští a zatím co třídní justice p. Meissnera odsuzuje její proletářské členy, ozbrojuje se tato sociálfašistická vládní garda zabijáky, pendreky a revolvery. Dělničtí členové Rudé obrany nedají se od sociálfašistických vůdců trvale zneužívati proti svým třídním soudruhům. Společně s velkou masou pracujícího lidu v jednotné frontě zahájí boj proti tomuto systému hladu a proti svým nynějším zrádným vůdcům. Četní bývalí členové Rudé obrany našli již cestu ke třídní frontě. Vítáme tyto spolubojovníky a voláme k posledním dělníkům v Rudé obraně, aby následovali tohoto příkladu.

Zpátečnický ráz sociálně-demokratických vůdců se stává stále zřejmější. Čím více nebezpečí hrozí kapitalistickému systému, tím horlivěji se oni, jeho nejvěrnější opory, sociálfašisté, starají o jeho ochranu a tím bezohledněji usilují o další trvání kapitalistického systému na útraty širokých vrstev obyvatelstva. Bylo možno zastaviti krušnohorské železárny v Rotavě, Schindlwaldu a Nejdku v zájmu báňského a hutního kapitálu, v zájmu Živnostenské banky proto, že sociálfašističtí vůdci, především p. Kaufmann, užili svého tehdejšího vlivu k uklidnění dělníků, ba dokonce k organisaci stávkokazectví. Na celní a obchodní politice, která krušnohorskému obyvatelstvu, a mimo ně celému německému území přináší nouzi a bídu, usnášejí se také němečtí sociální demokrati, hájí a provádějí ji. Držeti zkrátka hladovějící masy v Rudohoří a v celém německém území ideologickým klamáním, a když tyto prostředky selhou, státním mocenským aparátem s velmi činnou podporou sociálně demokratických karabáčnických gard, jest programem německých vládních sociálfašistů.

Stejnou úlohu jako němečtí vládní socialisté mají v zájmu kapitalistů němečtí národní socialisté, hakenkrajcleři. Jejich usilování získati vliv mezi pracujícím obyvatelstvem jasně odpovídá zájmu kapitalistů. Kapitalisté poznávají, že jejich hlavní opora mezi německým pracujícím obyvatelstvem, němečtí sociálfašisté, ztrácejí svůj vliv, upadají, takže se pracující masy od nich odvracejí. Proto vysílají kupředu svou poslední zálohu, fašisty, kteří národní a sociální demagogií mají nespokojené proletáře, drobné živnostníky a rolníky znovu zapřáhnouti do káry kapitalismu. V Rudohoří samém nemají hakenkrajcleři přes nejvyšší podporu, kterou jim poskytují podnikatelé a státní aparát, úspěchu. Krušnohorské obyvatelstvo naučilo se zvláště na příkladě schwaderbašském, kde hakenkrajcleři zaútočili na důvěrníky pracující třídy vražednými nástroji, odhalovati hakenkrajclery jako to, čím skutečně jsou: Fašisty, připravenými chrániti kapitalismus, buržoasii, všemi brutálními methodami.

K tomuto poznání, že českoslovenští hakenkrajcléři jsou stranou buržoasie, přispívají zvláště poslední události ve studentských vrstvách "Lidového sportu". Snad pro nedostatečné vysvětlení a na základě prostředí, které je obklopovalo a ze kterého vyrostli, věřili tito studenti skutečně vážně v nacionalistickou frazeologii, v německou věrnost, kamarádství atd. Způsob, jak je jejich vůdcové v hodině nebezpečí nechali na holičkách, otevřel jim oči. Tito mladí, buržoasií a jejími pomocníky zneužití studenti, kteří nyní sedí u rozličných krajských soudů státu a s nimiž bude brzy zahájen proces, jistě se z tohoto vývoje poučí, že jejich místo v boji o právo sebeurčení není na straně vůdců skobového kříže a tím i německé a české buržoasie, nýbrž na straně třídně uvědomělého bojujícího proletariátu. Způsob, jakým vůdcové národně socialistické strany nechali tyto studenty na holičkách, jest jedinečný. Vůdcové hakenkrajclerů neužili do dneška ani jediného vážného prostředku, kterým by bylo lze pomoci studentům, činovníkům "Lidového sportu". Naopak, ve svém tisku a v řeči p. Junga v poslanecké sněmovně ostře se oddělili od studentů, od členů "Lidového sportu". Posl. Jung jde dokonce tak daleko, že zcela úředně popírá příslušnost zatčených k národně socialistické straně. To jest otevřené doznání zrady těchto mladých svedených lidí a jejich vydání státnímu aparátu.

To není náhoda. To jest podmíněno tím, že vůdcové hakenkrajclerů chtějí žíti v nejlepší dohodě s buržoasií tohoto státu, poněvadž jsou rádi, že jim buržoasie odňala starost o tyto národně socialistické živly, které jejich nepravdivé fráze braly skutečně vážně. Buržoasie tohoto státu jest v nebezpečné situaci, která jí již nedovoluje, aby některé ze svých stran dovolovala výstřednosti. Proto jsou i českoslovenští hakenkrajcleři se souhlasem vůdců drženi zkrátka takovým opatřením. Ale právě jako rakouská monarchie nemohla procesem s Omladinou zabrániti svému zhroucení, nebudou nynější násilná opatření buržoasie schopna zadržeti zhroucení, pád tohoto systému. Zatčení studenti, činovníci "Lidového sportu", půjdou cestou, kterou jim ukázal poručík Scheringen, jejž právě tak jeho vůdce, Hitler, nechal na holičkách; připojí se k rudé třídní frontě. Budou po boku revolučního proletariátu bojovati za osvobození německého pracujícího lidu nejen z národnostního, nýbrž i ze sociálního útisku. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Až budou odstraněny všechny buržoasní formy potlačování, budou úplně splněny i hospodářské a politické požadavky chudých studentů. Buržoasie zostřuje svůj tlak ve všech oborech, i v oboru školství, zvláště na vysokých školách chce vybudovati a upevniti neomezený monopol pro třídu majetných. Vládní nařízení p. Dérera ze dne 11. prosince 1931, č. 198, které v praksi, jak se ukazuje zvláště na brněnské německé vysoké technické škole, ohromně zhoršuje postavení chudých studentů, jest novým důkazem úmyslů buržoasie. Brněnští studenti německé technické vysoké školy v jednotné frontě se postavili na obranu proti tomuto neslýchanému útoku. Prohlásili otevřeně, že jsou připraveni stávkovati. Tato jednotná fronta musí býti zesílena tím, že se k obraně spojí studenti bez rozdílu strany, své národnostní nebo náboženské příslušnosti. To, co dnes hrozí studentům brněnské německé vysoké školy technické, bude hroziti již zítra studentům ostatních vysokých škol, i chudým českým studentům. Při tomto vládním nařízení nejde jen o útok proti německým studentům brněnské vysoké školy technické, tento útok směřuje proti všem chudým, nemajetným studentům všech národností. Komunistická strana staví se plně a zcela za požadavky chudých studentů a bude je hájiti všemi prostředky, které má po ruce. Komunistická strana vyzývá celou dělnickou třídu, aby se postavila za práva a požadavky pracujících studentů. Ve společném boji všech pracujících vrstev budou uskutečněny požadavky studentů.

Činnost německých občanských stran záleží v tom, aby se hlad širokých vrstev stupňoval. Svaz zemědělců činí v Rudohoří po této stránce zvláštní věc. Pečuje o to, aby drobní rolníci, připojení k jeho hospodářským organisacím, přišli co možná nejdříve o svou hroudu, o celé své jmění. Vedlo by příliš daleko, kdybychom chtěli líčiti praktiky Svazu zemědělců ve skladištích, v okresních a obecních zastupitelstvech. Ale že již i rolníci začínají měniti svůj směr, dokazuje nám výrok již výše zmíněného rolníka Schlossera v Pozorce, který pravil: "Pro nás není uskutečnění komunismu strašidlem, nýbrž spasením."

Tak se celý kapitalistický systém chová k úpadku pilného, pracovitého a obratného pracujícího lidu v Krušných horách částečně bezmocně a trpně, částečně jej přímo podporuje. Ale když se tento lid vzchopí k boji, aby zabránil svému zničení, pak tento systém se svými stranami vyvíjí neobyčejnou životnost, aby tento boj sabotoval, isoloval, znemožnil a konec konců jej potřel.

Jen komunistická strana stojí na straně hladovějícího krušnohorského obyvatelstva. Jest hlasatelkou v nouzi, pomocnicí v nejnaléhavějších případech a vůdcem v boji. Poslanecký klub komunistické strany předkládá poslanecké sněmovně 5 návrhů, jimiž by se zabránilo, i když nikoliv vší nouzi, pak přece aspoň přímému nebezpečí, že Rudohoří bude vyhladověno. Žádáme především, aby se nám ihned poskytlo 10 milionů Kč na zakoupení mouky, cukru, tuků, luštěnin, šatstva a obuvi pro hladovějící nezaměstnané domácké dělníky, dělníky zaměstnané jen částečně, drobné živnostníky a chudé rolníky v Rudohoří. Považuji za zbytečné odůvodňovati dále tento návrh. Moje předcházející vývody dostatečně dokazují, že těchto 10 milionů Kč nejsou přehnaným nebo, jak sociálfašisté tak rádi tvrdí, demagogickým požadavkem. Žádajíce těchto 10 milionů Kč, jsme vedeni také myšlenkou, že tyto peníze mohou býti ihned vyplaceny. Je-li však kapitalistický systém, stát a vláda, v takovém úpadku, že ani těchto 10 milionů Kč nelze poskytnouti ke zmírnění největší nouze v Rudohoří, dostane se širokým vrstvám pracujícího obyvatelstva nového důkazu, že se musejí připraviti, aby konečně jednou povalily tento systém hladu.

Žádáme, aby ihned byla poskytnuta hladovějícímu obyvatelstvu v Rudohoří vydatná pomoc pro další dobu. Žádali jsme již na podzim, když nezaměstnanost bouřlivě stoupala, aby se ihned změnila forma podpory, aby se zrušila gentská soustava a zavedla všeobecná podpora v nezaměstnanosti na útraty státu a podnikatelů. Naše tehdejší návrhy vládní většina přehlasovala a tím přispěla k tomu, že hlad širokých vrstev nezaměstnaných vzrostl. Se zřetelem na následky, které již mělo v Rudohoří zamítnutí našich návrhů, žádáme zase, aby byla zavedena podpora v nezaměstnanosti pro všechny nezaměstnané na útraty státu a podnikatelů. Než bude tento návrh proveden, navrhujeme, aby všem nezaměstnaným, nezaměstnaným domáckým dělníkům, zničeným drobným živnostníkům a zchudlým sedlákům v Rudohoří byly z peněz státní vyživovací akce přiděleny vyšší podpory. Každý nezaměstnaný od 14. roku svého věku výše dostane týdně 4 lístky po 10 Kč, každý ženatý nezaměstnaný 6 lístků po 10 Kč a na každé dítě do 14. roku 1 lístek a jednu poukázku na 3 1/2 litru mléka. Další návrh obsahuje žádost, aby se ihned zahájily četné nouzové práce ve 4 krušnohorských okresích, kraslickém, nejdeckém, jáchymovském a přísečnickém. Navržené práce jsou jen malou částí prací, které musejí býti v Rudohoří provedeny, a přestávají většinou na nouzových pracích již zahájených nebo projektovaných. Na tyto nouzové práce poskytly by okresy a obce příspěvky, kdyby jim země a vláda po stránce finanční zajistila větší volnost, nebo kdyby byl zrušen zákon o obecních financích. Zvlášť nutno vybudovati okresní nemocnice ve Vejprtech a Jáchymově, jakož i provésti přístavbu k okresní nemocnici v Kraslicích. Další, velmi důležitou nouzovou prací jest regulace Svatavy, Rolavy a Bystřice, které skoro každoročně zaplavují celé území a způsobily nesčetné miliony Kč škody. Aby se čelilo bytové nouzi, jest naléhavě zapotřebí vybudovati větší počet bytů ve všech větších osadách. Rovněž dlužno obnoviti velmi mnoho budov obecných a měšťanských škol, stejně jako dlužno vystavěti chudobince skoro ve všech obcích. Prováděním návrhů mohla by aspoň část z 28.500 nezaměstnaných v Rudohoří najíti zaměstnání několik měsíců a tím se vyhnouti přímému nebezpečí hladu.

Bude-li se prováděti již usnesený zákon, musejí býti v krušnohorských okresech zřízeny útulky pro mládež. Mladiství nezaměstnaní v Rudohoří jsou ve velmi špatném stavu. Nedostávají buď vůbec žádnou podporu nebo jen velmi nízkou. Většina z nich nemá domova, často nemají ani kde spáti. Aby se mladistvým zajistilo aspoň přístřeší v jejich bídě, jest nutno ihned zříditi tyto útulky.

Konečně navrhujeme, aby byly škrtnuty nezaplacené daně a zastaveny všechny exekuce u chudých rolníků a drobných živnostníků v Rudohoří. Tento návrh jest odůvodněn tím, že tyto vrstvy pracujícího obyvatelstva úplně ztratily svou existenční základnu pro nezaměstnanost a nynější krisi.

Jsme přesvědčeni, že občansko sociálfašistické strany přijmou tyto skromné návrhy jen tehdy, když celé pracující obyvatelstvo v Rudohoří a mimo ně v celé republice zorganisuje o ně boj. Jen pod tlakem zvenčí se sněmovna usnese na těchto opatřeních pro Rudohoří. Nebude-li tohoto nátlaku, stane se s těmito návrhy přesně totéž, co se stalo s návrhy, podanými v zájmu dělníků, pracujících s radiem, které plesniví v některém výboru, zatím co dělníci pracující s radiem hynou morem plicní rakoviny. Proto jest příkazem hodiny mobilisovati veškeré pracující obyvatelstvo v Rudohoří.

Organisujte mohutnou sbírku podpisů pod návrhy komunistického poslaneckého klubu! Uspořádejte v celém Rudohoří hromadné schůze pracujícího obyvatelstva! Organisujte široké konference pracujícího lidu! Pochodujte v mohutných projevech protestu ve všech krušnohorských okresních městech! Bojujte a demonstrujte pro poskytnutí 10 milionů Kč na koupi potravin, pro dodávku dříví ze státních lesů, pro to, aby se ihned zahájily nouzové práce, aby se uvolnil drobný pohraniční styk k zaopatřování pracujícího obyvatelstva levnými potravinami, aby se zahájila velkolepá podpůrná akce a aby se nezaměstnaným ve větší míře přidělovaly lístky na potraviny a mléko, aby se zrušil gentský systém a zavedla všeobecná podpora v nezaměstnanosti na útraty státu a podnikatelů, aby úřady uznaly, že akční výbory mohou vésti pomocnou akci, aby se bezplatně dodávaly léky a aby lékaři bezplatně ošetřovali nemocné i v nemocnicích na útraty státu, aby se ve školách podávala dětem strava, aby stát, okresy a obce platily nájemné a světlo, aby byly škrtnuty nezaplacené daně a zastaveny exekuce u drobných živnostníků a chudých rolníků, aby se škrtly hypoteční dluhy a osvobodil od daně chudý lid, aby český aparát útisku, zvláště četnictvo a finanční stráž byly z nouzových území ihned odvolány, aby se zastavilo pronásledování chudého obyvatelstva a by se poskytla úplná amnestie politickým vězňům a zastavily všechny procesy proti chudému obyvatelstvu bojujícímu za svůj život, za úplnou svobodu tisku, schůzí a demonstrací pro pracující obyvatelstvo. Pryč s národnostním útiskem! [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Pod těmito hesly vytvoří krušnohorské pracující obyvatelstvo jednotnou frontu pod vedením rudých odborových organisací a komunistické strany a tím učiní přípravy k povalení celého tohoto systému. Pracující obyvatelstvo v německém území v Československu jednotně se postaví za své ohrožené třídní příslušníky v Rudohoří. Zorganisuje boj pro požadavky ve svém území, ve kterých právě v bouřlivém tempu vzrůstá hlad, bída a nouze. Vyzýváme i české pracující obyvatelstvo, aby stupňovalo boj proti české buržoasii, proti občansko sociálfašistické vládě, aby se domohlo svých vlastních požadavků a aby podporovalo boj německého pracujícího obyvatelstva v tomto státě. Čeští, němečtí, slovenští, ukrajinští, polští a maďarští dělníci, sedláci a drobní živnostníci, spojte se ke společnému boji proti společnému nepříteli, proti kapitalismu a jeho pomocníkům a oporám! Organisujte boj k osvobození pracujícího lidstva v tomto státě a na celém světě! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Vallo. Uděluji mu slovo.

Posl. Vallo: Dnes, keď o Podkarpatsku vie už celá medzinárodná verejnosť, keď sa o tejto zemi popísalo hodne papiera, tak v Československu ako aj v zahraničí, nevie o tejto zemi naprosto ničoho čsl. vláda. Je zaujímavé: 19. januára bol podaný návrh zákona o pomoci podkarpatskému ľudu. Tento návrh zákona bol predsedníctvom snemovne poslaneckej vrátený klubu poslancov komunistických s tým odôvodnením, že [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 80 této těsnopisecké zprávy.] v Československu sa nenachádza. Tedy predsedníctvo posl. snemovne nevie o tom, že sa v Československej republike nachádza [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Vraj sa nachádza len Podkarpatská Rus. Jestli tedy klub komunistických poslancov podal návrh zákona [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] preto hladujúci ľud dosiaľ neobdržal žiadnej podpory, dosiaľ sa vláda nepostarala ani o to, aby tým hladujúcim deťom Podkarpatska bolo dané aspoň to najnutnejšie. Vláda sa postarala o to, aby žurnalistom medzináro dného mena [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], ktorí vyšetrili pomery a informujú zahraničnú tlač o biede a o hlade na Podkarpatsku, aby týmto žurnalistom a tejto tlači čelila čsl. žurnalistika, aby mimo tých ľudí, ktorí tam vyšetrovali a ktorí podrobne chcú informovať medzinárodnú verejnosť, aby tých ľudí čsl. tlač zostudila. Vraj Hamilton je obyčajný kriminalista, nie je to novinár, nie je diplomat a ja neviem čo. Je opravdu zaujímavé, keď minister vnútra dr Slávik prijme takého novinára a konečne nepozná ho, a keď až ten novinár opustí hranice Československa, tak potom prijde teprve čsl. žurnalistike do hlavy, tak sa československej vláde pred oči predstaví, že to nebol žurnalista, že je to človek viacekráť trestaný. Iste, že to má slúžiť tomu, aby tieto faktá, ktoré Hamilton, Renn a ostatní prinesli, boly oslabené. Vtedy 19. januára bol podaný návrh o pomoci hladujúcim Podkarpatskej Rusi. Doteraz sa nič nestalo, ale sociálfašistické časopisy kričia: Rozsypale, odstúpte! Tedy Rozsypal, nie vláda, ktorá bola už v januári informovaná o hlade a biede na Podkarpatskej Rusi. Odstúpte Rozsypale, poneváč ste zapríčinili tú biedu a ten hlad, ktorý sa na Podkarpatskej Rusi nachádza! Jestli ten Rozsypal tie pokyny, ktoré dostával od vlády, prevádzal, svedie sa všetko na neho. Koľko takých Rozsypalov by muselo odstúpiť na východnom Slovensku v podobe okr. náčelníkov! Pri každej príležitosti, o každom pašovaní okr. náčelníkov má vláda vedomosti. Soc. demokratické "Právo lidu" dva mesiace po tom, ako bola vláda informovaná o hlade na Podkarpatskej Rusi, píše následovne: "Naprosto souhlasíme s tím, aby posl. sněmovna resp. Národní shromáždění vyslalo na Podkarpatskou Rus vyšetřující komisi, která by zjistila fakta a vzala zemského presidenta Rozsypala k raportu a odpovědnosti na místě."

Tedy až teraz aby bola zriadená vyšetrovacia komisia a táto aby bola poslaná na Vrchovinu, aby zistila pomery, aby konečne Rozsypal bol vzatý na zodpovednosť. Ani slova o tom, čo miení vláda konkretne podniknúť v hladujúcej Podkarpatskej Rusi dnes alebo zajtra. O tom ani slova, ale o tom, aby bola poslaná vyšetrovacia komisia, aby zas vyšetrovala jedon alebo dva mesiace, až konečne z toho nič nebude, proletariát Podkarpatskej Rusi môže umierať hladom ďalej.

Ja ako člen parlamentnej deputácie, ktorú poslala komunistická strana na Podkarpatskú Rus, na Vrchovinu, uvediem niekoľko dát, ktoré som zistil o hlade a biede na tomto území. Hospodárska kríza, ktorá zachvátila celý kapitalistický svet, ktorá otrása základmi kapitalizmu, má byť podľa kapitalistického sveta prevalená na bedrá pracujúcich. Na tomto poli najlepším príkladom ide dnešná vláda, ktorá vo svojej dosavádnej politike dokázala, že je vernou plniteľkou všetkého toho, čo si kapitalistický žralok praje. Že sa vláda nezaľakne žiadnych prostriedkov, len aby zadusila každý odpor pracujúcich, to dokázala v Duchcove, Košútoch, Frývaldove, v Chuste a v Turia Paseke. To sú t. zv. zásahy do práva robotníkov četnickými puškami, to sú vraždy, ktoré nesie dnešná vláda na svojom štíte.

Ale ja chcem v dnešnom svojom referáte hovoriť o druhej stránke tohoto systému. Dnes je už celému svetu známo o československej kolonii, Podkarpatskej Rusi, ktorá sa v poslednej dobe stala dejišťom trestných expedícií nie Pilsudskiho, ale trestnej expedície Slávika. Od ustavení Československej republiky vidíme s roka na rok, že stúpaniu hladu a biedy venuje vláda veľkú pozornosť, nie tomu, aby bola odstránená bieda a nevídaný hlad, ale aby tento hlad bol vláde pomôckou pri pacifikácii Podkarpatskej Rusi. Výkriky hladu presahujú hranice Československa, dnes delnícka pomoc získala zahraničných intelektuálov, ale naša vláda doteraz tento výkrik hladu ešte neslyší, vláda, vo ktorej sedia sociálfašistickí ministri, ktorí odhlasuvávajú 300milionové dary bankám, nechá desiatky tisícov podkarpatských proletárov umierať hladom. Turia Paseka vyburcovala vládu, ktorá prispiechala so známou frázou: ajhľa, komunisti využívajú hladu a biedy na Podkarpatsku, aby poriadali hladové pochody a výtržnosti. Na to sa zmohla vláda; nič o tom, ako miení pomáhať hladujúcim Podkarpatska, ako odstrániť hlad. Ale úplná spoľahlivosť na četnícke pušky, tie majú nasytiť hladujúci proletariát Podkarpatska.

Ako došlo k hladovým pochodom na Podkarpatsku? Sú odôvodnené tieto hladové pochody, ktoré sú dnes na dennom poriadku? Čo učinila vláda, aby zabránila hladu a biede? Nič. Ale aby zabránila výkriku hladu, tomu najprimitívnejšiemu ľudskému protestu, o to sa vláda postarala, to obstarali četníci a policia. To bolo prevedené, niekoľko sto proletárov do krvava zbitých, niekoľko desiatok pozatýkaných malo zastrašiť pracujúci ľud na Podkarpatsku, aby tito svoju biedu ukázali na uliciach, aby boli zastrašeni od boja. Výkrik biedy a hladu dnes neumlčíte.

My s tohoto miesta prehlašujeme, že pochody hladu pracujúcich budú i nadálej organizované a vedené komunistickou stranou; pred celým svetom, pred proletárskou verejnosťou budeme nielen pranýrovať barbarstvo českého imperializmu na Podkarpatsku a Slovensku, ale spoločne organizovať boj za odstránenie tohoto režimu, ktorý bude znamenať váš koniec, ktorý bude znamenať vašu smrť.

My sme už počuli o hlade na Podkarpatsku v r. 1923. Vtedy si podkarpatský proletariát priaľ smrť. Je známa reč podkarpatského poslanca p. Taussiga: Daj, Bože, smerť! Dnes bieda sa nedá prirovnať k tým pomerom.

Ja tu uvediem niektoré faktá zo zistenia parlamentnej delegácie v Turia Paseke a Vrchovine vôbec. Na Vrchovine sa nachádza na 150.000 obyvatelov, z ktorých na 75% hladuje. Aký hlad to je! Mal som možnosť prejsť niekoľko príbytkov. Ani v jednom dome není chleba. Deti ukazujú ako vykričník biedy. Bledé tváre, zapadlé oči, telíčka tak, že je možno každú kosť videt, slovom podobajú sa kostre navlečenej v ľudskej koži. V prvom dome sa stretneme s obrazom, že žena tak asi 35ročná sedí na peci s 3 deťmi od 1 do 4 rokov, deti majú na sebe každé z kusu bieleho plátna košielku, ktorá pokrýva ich telo. Žena, uvidiac cudzích ľudí, zostane poľakaná a nemôže prijsť ku slovu, poneváč je istá v tom, že sme detektivovia a že sme prišli zatknúť jej manžela. Slovo není možná zo ženskej dostať, sme nútení opustiť domok. Druhý domok, kde sa nám naskytne ten istý obraz: 6 malých detí, otec utiekol pred četníkmi do hôr, deti sedia a jedia pečené zemiaky. To je ešte šťastná rodina, poneváč sa tam nachádzajú zemiaky, ale i tie už dochádzajú. Na otázku, čo bude, až dôjdu i tie zemiaky, nedostáva sa nám odpovedi. Prešli sme niekoľko domkov, jestli sa tieto nechajú nazvať domkami, sú to drevené búdy, do ktorých by český roľník nevohnal svoj dobytok pred obavou, že sa to môže zrútiť. Ani v jednom chleba nieto. Zúfalstvo z biedy a hladu sa zväčšuje ešte terorom četníctva. Viete si predstaviť moc četníka na Podkarpatsku a zvlášte na Vrchovine? Je to neobmedzený pán, ktorému stačí prehlásiť bárs ktorého človeka za buriča a zatknúť, štátné zastupiteľstvo sa postará už o ďaľšie. Veď je známo, že na Podkarpatsku je zastrelený človek, ktorý sbiera drevo v lese, a stačí, keď hajník prehlásí, že bol ohrožený, a četník dosvedčí, že zastrelený bol nebezpečný človek. Tak sa zachádza so podkarpatskými pracujúcimi ľuďmi. Za týchto okolností organizuje komunistická strana a sojúz pracujúceho selianstva hladové pochody, kde četníctvo a vláda s hrôzou vidí, že hnutie není možno udusiť, hlad nemožno umlčať bajonetom a olovom. Tak februárové demonštrácie, ktoré boly poriadané v celom Československu, boly poriadané iste s veľkými úspechy na Podkarpatsku. Tak v Perečíne, kde sa sišlo na 3.000 robotníkov a malých roľníkov, demonštrovali pred okresným úradom za chlieb a prácu, četníctvo bolo naprosto nemožné, úplne solhala tá vaša ozbrojená síla. A to dalo podnet hrdinskému četníctvu k trestným expediciám. Keď nemohlo četníctvo postaviť sa na odpor veľkej mase, prepadalo jednotlivé dediny a tam s najväčším sadizmom postupovalo. Tak bolo i v Turia Paseke. Četníci, ktorí si netrúfali zakročiť proti 3.000ovému davu, prišli v počte 6 do obci Turia Paseky, kde chceli zatknúť niekoľko robotníkov, ktorí údajne mali brať účasť na demonštrácii dňa 10. februára. Na pokrik, že v obci sú četníci a chcú zatýkať, niektorý občan zazvonil na poplach. Obyvatelia sa sbehli a žiadali, aby dva zatknutí robotníci boli prepustení. Četníci vidúc dav, okamžite prepustili zatknutých, prehlašujúc, že nič nechcú, že len chcú zistiť, kto bol na demonštrácii, ale že zatknutí tam neboli, preto že ich prepúšťajú. Nato sa dav rozišiel uspokojený tým, že nehrozí žiadné nebezpečie. Není naprosto pravda, že četníci boli obliehaní v myslivni, iste je to taká pravda, jako Slávikove guľomety v Košútoch. Ale četníci sa neuspokojili a telefonovali pre posilu, ktorá sa aj k večeru dostavila, a to z četníckej školy v Užhorode, v počte asi 50 mužov, ktorí obstúpili zvonicu, aby nik nemohol zvoniť na poplach. Ostatní obstúpili dedinu. Začalo zatýkanie a bitie. Na veľký pokrik žien a detí, ktoré boly bité, sbehla sa celá dedina. Obyvateľstvo dediny vidúc, že ich ľudia sú bití do krvava, ba že ani ženy a deti nie sú vyjmuté, protestovalo proti postupu četníctva a žiadalo, aby zatknutí boli prepustení na svobodu, a aby neboli bití. Lebo fakt je ten, že četníci bili do krvava zatknutých, ktorých vodili do autobusu, takže dedina sa podobala mučierni. Shromaždený ľud reptal proti postupu. Tu vystúpil pred četníkov veliteľ a žiadal, aby sa dav rozešiel. Na to padly výkriky: prepusťte našich súdruhov. Na to bol daný povel. Četníci s veľkým krikom podnikli proti davu hurá. Dav vida hrozivú situáciu, počal ustupovať. Dedina je na jednej strane cesty, takže ustupujúci dav chcel ísť smerom k domom. Tam je však ohrada a tak pri ústupe museli ľudia prechádzať ohradu, takže ich tam četníci dohonili. Tu nastala priamo divoká honba na ľudí. Bilo sa hlava nehlava. Není pravda, že četníci boli ohrožovaní motykami a vidlami. To dokazuje aj ten fakt, že úradná zpráva hovorí o hrozivej situácii, takže by útočníci museli byť blízko četníctva. Pravda je, že medzi davom a četníkmi bola vzdialenosť až 50 m, až pri ústupe davu a útoku četnictva prišlo k bitke na dosah, že nik nebol ohrožovaný, vysvitá i s toho, že nebol ani najmenej z četníkov nik ranený. Tak ustupujúci Derevljanka bol strelený vtedy, keď prestupoval ohradu plotu, bol strelený celkom z blízkosti. O tom, kto zastrelil Derevljanku, nemusím hovoriť, to jasne vysvetlil senátor súdr. Mikulíček v senáte.