Dňa 8. marca znova som sa dostavil ja s pánom sen. Korláthom s deputáciou maďarských maloroľníkov, maloživnostníkov a maloobchodníkov k pánu ministerskému predsedovi. Bol nemocný, a preto situáciu vyložili sme ústne pánu odborovému prednostovi Bartošovi. Odovzdali sme mu soznam nezaopatrených, v ktorom ich počet vykázaný bol cifrou 43.646. Okrem nezaopatrených žiadali sme o osivo pre gazdov. Žiadali sme o poukázanie "zeleného" úveru, ktorý by bol nezbytne potrebný pre gazdov zbavených peňazí.

Pán odb. prednosta Bartoš sľúbil iba prídel kukurice a zemiakov. Pán zplnomocnený minister Pazderka nesľuboval nič. Poukazoval na finančnú nosnosť štátu, ktorá je minimálna. My však vieme, že v niektorých prípadoch je maximálna, zvlášte ide-li o rozpočet vojenský, ďalej, je-li treba postarať sa o sanáciu bánk. Ale prinajmenšom práve tak dôležitou vecou je dať hladujúcim chleba, zaistiť kontinuitu výroby a sohnať osivo, a podobne zaopatriť lacným úverom po krk zadlžené masy maloroľníkov a maloživnostníkov.

Nemáme vo zvyku žadoniť, neni-li k tomu príčiny. Zjedol som už valnú časť svojho chleba, semo tamo bude mi päťdesiat, ale biedu a hlad v takom stupni, ako je tomu medzi drobnými existenciami Maďarstva, som ešte nikdy nevidel ani neslyšal. Tu musí prijsť rýchla pomoc. Zaopatrenie hladujúcich chlebovinami, zaistenie osiva a poskytnutie "zeleného" úveru nevyžadujú si žiadnym pádom takých obnosov, ktoré by presahovaly finančnú nosnosť štátu. Dalo by sa to riešiť minimálne 30milionovým, maximálne 50milionovým obnosom. Práve pojednávaný návrh zákona má intenciu, aby sanované boly veľkobanky, ktoré majú interesy priemyselné To si vyžaduje niekoľko sto milionov. Vieme, že sanácia Anglo-českej banky pohltila svojho času 300 milionov. Keďže teraz ide o viac veľkých bánk, bude treba o veľa viac stomilionov. A pritom na riešenie životných otázok zemedelstva, životných otázok širokých spoločenských vrstiev nieto značne nižších obnosov.

Keby sme len istú kvotu tých 315 milionov, odňatých pri kolkovaní peňazí, dostali nazpäť, už by to stačilo. Keby nám bola vrátená len istá časť odňatých válečných pôžičiek, už by to stačilo. Keby zbytkoví statkári, ktorí svoje statky so ziskom predali, a vôbec všetci tí, čo nezaplatili ešte kupnú cenu za svoje zbytkové statky, odviedli len menšiu polovicu nedoplatku 118 milionov, už by i to stačilo. Keby kolonisti zaplatili dane na niekoľko rokov zpätmo, to by stačilo. Keby finančné riaditeľstvá vrátily obciam vybrané, ale nevyplatené prirážky a z toho len určité procento by bolo venované tomuto účelu, už by sa podstatne uľavilo. Keby na to venované bolo tých 18 mil., rešp. posledne 15 milionov, platených Ukrajincom, boly by ťarchy tie do istej miery už hradené, a konečne keby sme mohli obdržať obnos, ktorý možno usporiť zkrátením vojenskej služobnej doby, stačilo by to hojne k tomu účelu. Keby sme však na zmiernenie hladu, na zaistenie osiva a "zeleného" úveru použili len nepatrnú časť obnosov, ktoré boly či budú použité na výstavbu a vnútorné zariadenie palácov rôznych ministerstiev, už by sme nemuseli premýšľať, kde vziať na to úhradu.

Nechcem tvrdiť, že otázka by sa mala riešiť tak, ako v Rumunsku, kde banky sú povinné odpísať polovicu dlhu gazdom so statkom menším 10 ha, ač Československá republika, zvaná demokratickou, mala by skôr hájiť veľké masy drobných ľudí, než záujmy veľkých bánk. A tentokráť bol by to návrh so sanáciou bánk celkom kongruentný.

Musím však zdôrazniť, že ešte i to značne chudobnejšie Maďarsko bolo vstave postarať sa o dosť veľký "zelený" úver a dľa možnosti vyriešiť otázku úpravy pozemkového bremena, len republika Československá nemá hmotných prostriedkov, nutných ku riešeniu dôležitých životných otázok ubohého gazdovského obecenstva Podkarpatskej Rusi.

Skôr či neskôr i v dedinách maďarských dôjde k tomu, že bude treba hľadať stavanie, kde bude chleba; ľud nebude mať peňazí na osivo, ba ani na kilo soli. V poslednej dobe istý gazda, ktorý má v okolí Sevľuše vyše 30 ha pôdy, a nie je zadlžený, nemohol zakúpiť ani 50 kg otrúb. Dnes už treba dať čo najrýchlejšie, lebo vec je mimoriadne naliehavá, a aspoň už teraz nedívajte sa na to, kto ktorej strane náleží, ako tomu bolo vo veľa prípadoch dosiaľ.

Nebudú-li tieto tri otázky zakrátko riešené, budeme nútení chápať sa prostriedkov, ktoré pre vládnu moc republiky nebudú práve príjemné. My však nedopustíme odsunúť otázku tú na koľaj vedľajšiu, ako sa to práve deje s člnkami cudzích žurnalistov Hamiltona a Renna. Títo boli napadnutí osobne, rieklo sa na pr., že Hamilton nie je bezúhonnej minulosti a že nikdy nebol v službách anglickej diplomácie alebo interným spolupracovníkom "Times", ale že bol len akvizičným úradníkom. Je to argumentum ad hominem, ale sám konštatovaný fakt nie je tým zastienený. Hodil-li sa však Hamilton núdzovej komisii Spoločnosti národov pre štúdium núdzových území Číny, Indie a poválečného Nemecka, môže byť kompetentným i pre štúdium zbiedačených, núdzových a hladových území Podkarpatskej Rusi. Hodí sa k tomu tým väčšmi, lebo tieto faktá už behom niekoľko rokov konštatovali poslanci rôznych politických strán, medzi nimi i poslanci strán vládnych. A nemožno vyvrátiť ani konštatáciu Rennovu, dľa ktorej sú tam pomery pre Europana priamo neuveriteľné a nemysliteľné. Vláda naproti tomu tvrdí, že situácia nie je horšia, než aká bola za Maďarov. Nelzä odbyť otázku tým, že nie hlad je v Podkarpatskej Rusi, ale nedostatok kultúry. I človek bez kultúry chce jesť, ba snáď ešte viac, niež človek kultúrny.

Teraz sa mstí tá nedbalosť, ktorá je príznačná pre vládu vtedy, ide-li o tvrdenia opozície. Už pred rokami som prizvukoval, aby vyslaná bola ta objektívna parlamentná komisia, ktorej by sa zúčastnili i zákonodárci opoziční.

Nech je už raz koniec tomu systému, ktorý chce vždy len popierať zistené skutky. Nech je už raz koniec tomu režimu, ktorý hospodársky i politicky ešte viac otrávi pomery. Tieto pomery budú sa stále zhoršovať dotiaľ, kým sa nezmení dosavádny vládny režim v Podkarpatskej Rusi.

V tom sa shodujú všetci a tiež dva moji kolegovia, poslanci z Podkarpatskej Rusi, sa vyjadrili, že Rozsypalom inaugurovaný režim je príčinou, že pomery sú otrávené a že tento režim popiera i faktá bezpochybné. Nech tento režim zmizí, a nech príjde naprosto objektívna parlamentná komisia, ktorá pravé faktá zistí.

Je bezpochybným skutkom, že v záujme zveľaďovania hospodárskeho života a tvorenia pracovných príležitostí nepodnikalo sa nič. Ani v dobe najlepšej konjunktúry nebolo viac robotníkov v trvalom zamestnaní, než pred prevratom, nemluviac ani o dnešnej nezamestnanosti v plnom smysle slova.

Dnes už tak rečeno všetky strany uznávajú, že po tejto stránke neučinila vládna správa dosiaľ po dobu 14 rokov pre Podkarpatskú Rus nič. Uznáva to i strana ľudová i list legionárov.

Základom štátnej administratívy v Podkarpatskej Rusi nie je objektívny posudok a kritika, ale stranícka politika. A to politika strany agrárnej. Práca prevažnej väčšiny úradníkov od zemského prezidenta až do najmenšieho obecného notára slúži jedinému cieľu: zaistiť volebné výsledky pre stranu agrárnu. Už pred rokami som povedal, že Podkarpatská Rus nie je ničím iným, než jedným pašalíkom agrárnej strany.

Dajú-li niečo, dajú len kortešom a na kortešské ciele. Naproti tomu nebolo nikdy starosťou vlády, aby veľkým masám obyvateľstva sústavne pomáhala. Za starodávna tak zv. akcia Eganova zachytila otázku pomoci rusinskému ľudu v základe, v koreni. Vládna správa vystrojila Egana plnou mocou, dajúc mu k ruke potrebné prostriedky, aby v území, obydlenom Rusínmi, zariaďoval úverné družstvá a tržnice tovaru a dosadzoval tam šľachtený dobytok atď. Avšak bolo naprosto ľahostajné, kto bol ten jednotlivec, ktorý sa tejto akcie zúčastnil, bol-li tu morálny podklad a určitá, nepatrná hmotná záruka.

V terajšej dobe nespatrujeme tuná ani zbla toho, čo by sa mohlo rovnať tej akcii. My Maďari boli by sme spokojní, keby sme aspoň jednoročnú kvótu obdržali v zlatých korunách z obnosu toho, ktorý bol na tie účele obrátený, aby sme tým sanovali hlad, nedostatok osiva a otázku úveru.

Na základe toho, čo som uviedol, žiadam bezodkladné činy a prichádzam s týmito návrhy:

Parlament vyšli komisiu, v ktorej majú byť i poslanci opoziční. Táto komisia nech učiní pochôdzky tiež v krajoch maďarských, aby tam zistila nikdy neslýchanú biedu, naprostý nedostatok chleba, nedostatok osiva, nesnádze úverové a naprostý nedostatok hotovostí.

Navrhujem, aby vláda s urýchlením postarala sa o potraviny tiež pre odveké obyvateľstvo maďarské, tedy pre 53.000 nezaopatrených ľudí. Nech sa postará aspoň o také množstvo osiva, ako na jeseň a nech ho rozdelí bez rozdielu straníckej príslušnosti každému, kto je na to odkázaný.

Navrhujem, aby bola gazdom i maloživnostníkom poskytnutá bezúročná pôžička dlhšej sročnosti a konečne aby vláda poskytla berné moratorium a čo najprísnejšie zakázala vydražovanie nemovitostí, tak ako to bolo učinené aj v iných zemiach v dôsledku krízy. Keďže vláda nepodporuje jednu z najhodnotnejších spoločenských vrstiev republiky, vrstvu gazdov, a s ňou stejný osud sdieľajúcu vrstvu živnostníkov, ktorá napriek kríze dlhé roky trvajúcej nedostala žiadnej podpory, ale podporuje čo najvýdatnejšie väčších a silnejších, podporuje banky, ako tomu nasvedčuje práve pojednávaný návrh zákona bankového, z tohoto dôvodu nemôžem za práve pojednávaný návrh hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Hadek.

Posl. Hadek (německy): Českoslovenští státníci německého i českého národa, občanští i socialističtí, stále prohlašují, že jsou proti válce, a stále prohlašují, že jsou nejlepšími strážci míru v Československu a na celém světě. Ale jak v praxi vypadá jejich ochota k míru a jejich láska k míru, dokazuje nám censura, která pod vedením ministerstva spravedlnosti má kontrolovati náš tisk, naše časopisy. V našem ženském časopise uveřejnili jsme článek s nápisem "Proklínáme válku". V tomto dopise líčí matka, že se staví proti válce. Tento dopis zní: "Hlas matky. My ženy dělníků, my matky dělníků nestrpíme, aby se naše děti, které vyrostly ve válečných letech 1914/1918, staly znovu potravou pro děla. Hluboká nenávist proti kapitalistické válce a pevná odhodlanost k boji proti ní oduševňuje nás v myšlenkách na strašná léta od r. 1914. Učíme své syny, zařaďujeme je do fronty třídně uvědomělého proletariátu, učíme je poznávati nebezpečí, která jim hrozí od imperialistických válečných štváčů, kteří chtějí potříti Sovětský svaz a tím všechen pracující lid všech zemí. Děláme z nich pyšné, otevřené vyznavače a hlasatele nového smyslu života, děláme z nich mladé pionýry, komsomolce a učíme je, aby stáli jako muži, až dojde k poslednímu boji za jejich vlastní zájmy. Naplňujeme je odporem proti imperialistické válce, která znamená ničení lidí a hodnot, aby kapitalistické soustavě poskytla zase šibeniční lhůtu. Neuklidňujeme je mírovými frázemi, nýbrž přesvědčujeme je o nezbytnosti boje třídy proti třídě, ukazujeme jim, jak všichni dělníci celého světa musí se pro věc socialismu jako jednotná masa postaviti na odpor kapitalismu a nesmějí se dáti zaslepiti národnostním štvaním a frázemi [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 80 této těsnopisecké zprávy.]

Tento dopis byl zabaven, censura pana Meissnera překazila jeho uveřejnění.

Přicházím nyní k svému vlastnímu thematu, k thematu hladu, který právě v německých územích Československa hrozivě vzrostl. Přes dva roky jest kapitalistické hospodářství v Československu otřásáno bezpříkladnou krisí. Sta podniků bylo zastaveno, sta pracují se sníženým počtem dělnictva, omezeně. Podle neúplných statistických údajů jest v Československu 630.000 nezaměstnaných, ale skutečný počet nezaměstnaných dávno překročil 1 milion. Zvlášť ostré účinky má krise v územích národnostně potlačených. V německých územích tohoto státu byla zničena velká průmyslová odvětví. Ze sklářského průmyslu v území jabloneckém, borském a teplickém již mnoho nezbylo. Kovoprůmysl leží ze tří čtvrtin ladem, v textilním průmyslu jest jeden podnik po druhém zastavován. Hrnčířství a hlinařství jest velkou hromadou trosek, cukrovary a rafinerie byly v německém území zastaveny a zavlečeny do českého.

Skoro polovice úředně uznaných nezaměstnaných v Československu jest v německých územích. Tato pohroma v územích potlačených národů, zvláště v německém území jest nejen následek světové hospodářské krise, nýbrž způsobila ji i šílená úsilí o soběstačnost a finančně kapitalistická celní a obchodní politika občansko-sociálfašistické vlády. Při tom se katastrofa neobyčejně zostřuje surovým národnostním útiskem německého pracujícího obyvatelstva v tomto státě.

V úsilí udržeti vládu kapitalismu stojí buržoasie tohoto státu a její strany od národních fašistů až k sociálfašistům v nejužším spolku s českou buržoasií a jejími stranami. Každé potlačovací opatření českých držitelů moci dochází u německé buržoasie jako u hakenkrajclerů a sociálních demokratů souhlasu a činné podpory. Německá buržoasie již dávno uzavřela s českou buržoasií mír ke společnému boji proti pracujícímu německému obyvatelstvu a dala si českým mocenským aparátem zajistiti své zisky na útraty pracujících mas. Německá buržoasie užívá proti německé dělnické třídě v každém boji českého státního mocenského aparátu, pro ni znamená surový národní útisk pramen zvýšených zisků. Tak byl pracující německý lid stojící na výši svého vývoje násilím připojen k poplatnému státu Francie, vydán všanc ziskuchtivé, korupční německé buržoasii a zrádnému sociálfašismu a nejhoršímu českému národnostně šovinistickému stranictví a hrozí mu nebezpečí, že klesne zpět do stavu barbarství. Statisíce německých nezaměstnaných hladoví, jejich děti hynou v nouzi a bídě. Desetitisíce německých státních zaměstnanců bylo propuštěno jen proto, že jsou Němci. Německé školství upadá, sta německých školních tříd bylo zavřeno. Německé území v Československu bylo pod karabáčem občansko-sociálfašistické česko-německé vlády proměněno v kolonii. Český potlačovací aparát, četnictvo a policie, byl ztrojnásoben proti předválečné době. Vláda zkrachovaného kapitalismu má býti v území potlačených národů udržena krví a železem.

Postavení pracujícího obyvatelstva v územích potlačených národů stalo se za tohoto režimu strašným. Posl. soudr. Štětka odhalil dne 22. ledna t. r. v poslanecké sněmovně otřásající obraz o poměrech, v kterých hyne ukrajinské pracující obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi. Na východě Československa vymírá národ drobných rolníků, pastýřů a lesních dělníků.

Ale nejen na východě, nýbrž i na západě tohoto státu, v srdci pyšné, civilisované, kapitalistické Evropy, zavládl hlad. Celému německému pracujícímu obyvatelstvu v Československu hrozí nebezpečí smrti hladem. Ale zde nejde o pastýře a lesní dělníky. V německých územích hladoví lid, který, pokud to jest v kapitalismu vůbec možné, se vyšinul na nejvyšší stupeň kultury, z něhož povstali vysoce kvalifikovaní dělníci a řemeslníci, technikové, inženýři a lékaři, profesoři, básníci a umělci. Hyne lid, který jest schopen vyráběti, vydobýti z půdy všechny kulturní statky světa, cihly a paláce, železo a ocel, nářadí a stroje, sklo a porculán, látky a šaty, nábytek, přepychové předměty, uhlí, rudu a radium a zpracovati je od suroviny až k hotovému zboží. Německý lid tohoto státu má zahynouti v bídě, poněvadž kapitalistický systém a československá občansko-sociálfašistická vláda v tomto státě není již schopna s vyrobeným zbožím ukojiti krutý hlad a nejnaléhavější potřeby milionů lidí. Nejhroznější v celém německém území jsou snad poměry v Rudohoří. Delegace poslaneckého klubu komunistické strany, ke které se připojili zástupci proletářského tisku a spolku "Arbeiterhilfe", našla tam poměry, k vylíčení kterých jest zásoba slov německého jazyka příliš chudá. Delegace navštívila v době od 19. do 23. února obce Kraslice, Schwaderbach, Rotavu, Nejdek, Přebuz, Pozorku, Vejprty, Šmídeberk a Měděnec. Přesvědčila se ve 40 bytech dělníků a nezaměstnaných o životě pracujícího obyvatelstva, navštívila drobné živnostníky, rolníky a lékaře, jakož i nemocnice v Kraslicích, Nejdku a Vejprtech. Od okresních zprostředkovatelen práce v Nejdku a Vejprtech dostala úřední údaje o fantastické výši nezaměstnanosti, které však daleko pokulhávaly za skutečností. Tak si opatřila delegace obraz, který skoro na 60 stránkách zápisu odhaluje nevyslovitelné utrpení, hrůzu, zimu, hlad, nemoci, umírání dětí, bytovou nouzi, národnostní a sociální potlačování a jehož holá fakta zavazují delegaci, aby zavolala na poplach k celému pracujícímu obyvatelstvu:

Německé pracující obyvatelstvo v Rudohoří jest ohroženo přímo fysickým zničením. Pracující obyvatelstvo krušnohorské není zhýčkáno. Životní podmínky byly tam vždy tvrdé a kruté. Životní úroveň byla vždy v přímém opaku k bohatství přírodních pokladů a ke krajinné kráse Rudohoří. Bohaté přírodní poklady podporovaly již ve středověku založení výrobních míst. Ponenáhlu vyvinula se velká průmyslová odvětví, která na základě stále více se vyvinujících schopností dělnické třídy získala světovou slávu a světový monopol. Podnikatelé dovedli z neúnavné píle vydobýti nesčetné miliony zisku, a také stát měl ve formě přímých a nepřímých daní, cel a dávek pramen příjmů zasluhující pozornosti. Dělníci, výrobci tohoto bohatství, zůstali však chudí. Bydlí dnes ještě většinou ve starých nezdravých bytech, ve kterých se rozmnožují souchotiny.

Kovoprůmysl byl v nejvyšším rozkvětu. Zastavené železárny v Rotavě a Schindlwaldu a v Nejdku jsou němými, ale svou nemluvností výmluvnými svědky zničení 6.000 dělnických existencí, které byly dříve zaměstnány v kovoprůmyslu. K zastavení železáren v Rudohoří přispěli němečtí sociálfašističtí vůdcové vrchovatou měrou viny. Oni to byli, kdož zneužili rotavských a nejdeckých kovodělníků, kteří ještě tehdy šli za nimi, ke stávkokazecké práci na škodu dělníků v Karlově Huti, bojujících proti Báňské a hutní společnosti. Němečtí sociálně demokratičtí vůdcové vrchovatou měrou zavinili zhroucení krušnohorského kovoprůmyslu, za něž je dělnictvo požene k odpovědnosti. Ve společné spolupráci kapitalismu, nacionalismu a socialismu bylo zničeno toto průmyslové odvětví, tisíce dělníků zůstalo bez práce a jejich rodiny byly vydány všanc smrti hladem.

Také ve výrobě nástrojů nastala úplná pohroma. V kraslickém území vyrábějí se harmoniky a dechové nástroje. V sousedním schönbašském území jest domov německočeské výroby houslí. Předpokládáme-li, že dnešní výroba nástrojů činí 10% předválečné výroby, bude to asi příliš vysoké. 9/10 dříve zaměstnaných dělníků jest bez práce, částečně již přes 3 léta, takže podle proslaveného výnosu ministra sociální péče dr Czecha nemají ani nárok na potravinový lístek. Výroba nástrojů jest pro [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.] celní a obchodní politiku občansko-sociálfašistické vlády skoro bez záchrany ztracena.

V textilním průmyslu, jediném průmyslovém odvětví, ve kterém jest ještě několik dělníků zaměstnáno, vypadá to takto: U firmy Norddeutsche Woll- und Kammgarnspinnerei v Nejdku bylo dříve zaměstnáno skoro 5.000 dělníků, nyní tam pouze částečně pracuje sotva 3.000. Pracovní poměry a zvláště mzdy v Norddeutsche Woll- und Kammgarnspinnerei vymykají se každému popisu. Racionalisace jest tam nanejvýš vystupňována a dělníci jsou vykořisťováni až do krve, lhostejno, zdali pod Lahusenem, kterému Norddeutsche Woll- und Kammgarnspinnerei dříve patřila, nebo pod vedením české úřednické skupiny, která ji nyní převzala. O kapitalistický klid a pořádek pečuje četnictvo, sociálně demokratická většina v závodním výboru a uniformovaná závodní policie.

Ve vejprtských a kraslických textilních podnicích jest nyní jen nepatrný zlomek dělníků dříve tam zaměstnaných. Četné podniky byly úplně zastaveny. Ve Vejprtech jest dokonce podnikatel, který dříve zaměstnával 120 dělníků, ale pak udělal úpadek a který nyní po měsíce lelkuje a dostává podporu podle gentské soustavy. Část krušnohorského obyvatelstva, asi 4000 až 5000, chodila pracovati do Saska. Od vypuknutí světové hospodářské krise se tato možnost práce stále zmenšovala, aby v poslední době úplně zanikla. Skoro všichni dělníci, hledající v Sasku práci, jsou doma, bez podpory, vydáni všanc nejvyšší nouzi. Podomní živnost jest úplně ochromena. Krušnohorští obyvatelé roznášeli své zboží na zádech od Adriatického až k Severnímu moři. Krise, jakož i celní a pasové nesnáze vzaly jim tento namáhavý výdělek. Reischdorf v přísečnickém okrese jest toho typickým důkazem. Tam jest doslova celé obyvatelstvo bez výdělku, od té doby, co mu krise, jakož i celní a pasové těžkosti znemožnily vzíti na záda nůši podomního obchodníka.

Výdělky krušnohorských pracovníků byly vždy neobyčejně nízké. Žádný otec nemohl prací svých rukou uživiti své děti. Matka a děti musily pomáhati. Tak povstal domácký průmysl. 12 až 16 hodin stálé pracovní doby pracovaly unavené ženy a děti od nejútlejšího věku, za bídné mzdy, aby unikly hladu. I výrobky domáckého průmyslu, paličkované a tkané véby a krajky, namáhavě drobným stehem šitá, obdivu hodná díla vyrabitelek síťkovaného zboží, módní rukavičky, pasy, ruční kabelky, knoflíky, zkrátka četné věci, kterých buržoasie potřebuje k životu a lásce, k flirtu a hříčkám, povstávaly v Rudohoří v dusných jizbách, ve starostech a utrpení. Dnes jest i toto výdělečné odvětví většinou zničeno. Krajkářské podušky, síťkovací rámy, ruční stavy leží zaprášeny někde v koutě. Ale tam, kde jako zázrakem jest ještě nějaká práce, jest výdělek takový, že i členové delegace, kteří přece byli připraveni na to nejhorší, nedůvěřivě potřásali hlavou a mohli býti přesvědčeni teprve důkazy.

V Měděnci dostává prýmkář Josef Purkart čas od času zakázku na dodávku gumových pasů. Plete je na svém ručním stavu a poněvadž jest dobrý dělník, vyrobí za hodinu jeden pas. Tedy při 12hodinné pracovní době 12 pasů. Za pas vydělá 1 Kč, vydělá tedy denně 12 Kč. Z těchto 12 Kč musí si však kupovati materiál. Podle účtů, které nám předložil, stojí materiál na 12 pasů 9 Kč, takže mu za 12hodinnou pracovní dobu zbudou 3 Kč, tedy za hodinu 25 hal. jako mzda za práci. Z tohoto výdělku musí žíti 6 osob, 3 dospělé a tři děti. V našem zápisu praví se suše: "Postavení rodiny jest velmi špatné. Muž nemá ani pár bot a chce-li vyjíti, musí si vypůjčiti boty od svého otce." Jak tato rodina vlastně žije, nejsem schopen vylíčiti. Z vyživovací akce jsou jako domáčtí dělníci vyloučeni. Toho dne, kdy jsme je navštívili, neměli doma již doslova nic k jídlu. Když jsme jim odevzdali nepatrný příspěvek spolku "Arbeiterhilfe", starý muž plakal. "Po celý život jsme se protloukali, jak to šlo. Již dříve jsme často hladověli, ale nyní to již nelze vydržeti," prohlásil v slzách. Domácká dělnice Amalie Koppová v Pozorce č. 46, která pro svou zvláštní obratnost má štěstí, že může ještě pracovati, byla při naší návštěvě zaměstnána paličkováním krajek. Paličkovala velký ubrus, skládající se z četných jednotlivých částí. Amalie Koppová pracuje na tomto ubrusu 5 týdnů denně 12 hodin, při čemž i v neděli ztráví mnoho hodin paličkováním. Za ubrus dostane, bude-li úplně bezvadný, 120 Kč, z toho musí si koupiti nitě, které stojí 21 Kč, takže jí zbude 91 Kč mzdy za 5 týdnů, čili za hodinu 27 hal. Podobné poměry nacházíme i u rukavičkářů a vyšívačů, u čepičářů, zkrátka v celém domáckém průmyslu. Při tom 4/5 domáckých dělníků nemají zaměstnání. I kdyby pracovali zadarmo, nemohli by své výrobky odbýti ani za cenu materiálu.

Podle zákona jest v Československu práce dětí zakázána. Můžeme dokázati tucty případů dětské práce, mezi nimi dokonce případ, kdy 11letý hoch živí rodinu. Tento hoch chodí až do Karlových Varů obchodovati po domech, ovšem prohlašuje jeho matka, že často musí kleknouti, aby prodal své zboží, aby vydělal několik korun pro své sourozence a rodiče. Při paličkování a síťkování jest dětská práce něco všedního, právě jako 12hodinný pracovní den jest normální pracovní dobou v domáckém průmyslu.

Počet nezaměstnaných jest fantastický. Dokonce úřední číslice okresních zprostředkovatelen práce - již po léta neprostředkovaly žádnou práci - čtyř okresů nejdeckého, kraslického, jáchymovského a vejprtského vykazují 19.000 nezaměstnaných při obyvatelstvu sotva 150.000. Jen nepatrná část, snad 15% dostává podporu podle gentské soustavy, dalších 10.000 dostává z akce ministerstva sociální péče nepravidelně 10 Kč, ženatí 20 Kč týdně. Tisíce přihlášených nezaměstnaných nedostává však ani tuto žebráckou podporu. Mnoho tisíc nezaměstnaných, zvláště domáckých dělníků a nezaměstnaných, kteří se vrátili z ciziny, není vůbec zaznamenáno v úředních statistikách. Skutečný počet nezaměstnaných v těchto 4 okresech může býti spíše nízko odhadnut na 28.500.

Tito nezaměstnaní a jejich příslušníci žijí ve strašných poměrech. Jejich hlavní stravou jsou brambory, černá hořká káva a chléb. Ale chléb jest již vzácný. Dne 23. února odpoledne ve 4 hodiny navštívili jsme ve Šmídeberku č. 521 rodinu Pöschlovu, skládající se z dvou dospělých a 5 dětí. Tato rodina toho dne ve 4 hodiny ještě vůbec nejedla. Celý příjem pro těchto 7 lidí skládá se ze 2 lístků na potraviny a 1 lístku na mléko týdně. Tento případ není výjimkou. Našli jsme podobné poměry v chudobinci v Přebuzi, v Rotavě, ve Vejprtech, zkrátka ve všech místech, která jsme navštívili. Naši důvěrníci nám oznámili, že i v místech, která jsme pro nedostatek času nemohli navštíviti, jsou poměry podobné, ba ještě horší. Většina pracujícího obyvatelstva krušnohorského masa vůbec nezná. Řezník Josef Kunzmann v Přebuzi nám líčil, že dříve zabíjel týdně 3 až 4 kusy hovězího dobytka, nyní stačí mu porážka na 3 až 4 neděle. Maso z jedné porážky nosí v celém okolí po domech na prodej. Z poloviny vepře, zabitého na vánoce, koncem února ještě všechno nevyprodal. Při tom musí dávati své zboží na dluh nebo pod výrobní cenou, jen aby vůbec prodal a maso zachránil před zkázou. Že Kunzmann většinou při tom nesežene ani peníze na zakoupení nového kusu, lze přes nízké kupní ceny pochopiti. Daně a dávky nemůže tento muž již platiti, takže mu denně hrozí exekuce. Něco podobného vyprávěl nám jistý pekař v Rotavě, který dříve pekl denně chléb ze 200 kg mouky, nyní však již jen z 50 kg a i toto množství musí většinou dávati na dluh, takže i on jest již silně zadlužen.

Zemědělství není v tomto všeobecném obrazu bídy žádnou výjimkou. Půda jest dosti neúrodná a jen nejnamáhavější prací při dobrém hnojení lze dosíci aspoň poněkud přijatelné sklizně. Poněvadž klesají příjmy dělnictva, nemohou rolníci přes pokles cen všech agrárních výrobků již prodati výtěžku své sklizně. Nemohou již kupovati umělého hnojiva, pole počínají pustnouti. Tuto otázku vysvětlil nám zvláště rolník Schlosser v Pozorce, bývalý okresní důvěrník Svazu zemědělců. Na konec řekl bez vyzvání: "Pro nás není komunismus postrachem, nýbrž vykoupením. Komunismus nás nevyvlastní, to obstarává nynější systém."

Že za těchto poměrů zdravotní stav obyvatelstva jest špatný, není divu. Všude vidíme zchátralé, špatně živené, chorobné, nemocné lidi. O součiniteli úmrtnosti nemohli jsme si ještě udělati jasný obraz, ale rychle vzrůstá. Se zvláštním rozhořčením musíme konstatovati, že neobyčejně přibývá úmrtnosti mezi dětmi a jaký jest stav dětí vůbec. Podle udání sekundárního lékaře kraslické nemocnice vyžádala si epidemie záškrtu nepoměrně mnoho smrtelných obětí. Podle jeho mínění jest příčinou toho, že dětská těla pro špatnou výživu ztratila mnoho síly k odporu, ale i to, že lékaři nuceni k tomu úspornými opatřeními smějí dávati jen injekce ze slabého sera. Tak ve století dítěte občansko-sociálfašistický systém vraždí děti proletariátu. Delegace nacházela všude souchotinářské, rachitické, tělesně a částečně i duševně zaostalé děti. Nejkřiklavější případ našli jsme u rodiny Fischbachovy v Přebuzi č. 199. V místnosti velikosti 2.5 m × 2 m bydlí tři dospělí a 5 dětí. Otec jest pekařský pomocník a pracuje dva dni v týdnu. Vydělá 30 Kč. To jest celý příjem pro 8 osob. Dne 1. listopadu loňského roku zemřel 4 1/2letý chlapec, dne 5. prosince 6letý chlapec a 10. prosince 10letá dívka. Vyptávali jsme se u dr Reinelta v Nejdku, který jako úřední lékař při prohlídce mrtvých zjišťoval příčinu smrti, nač tyto děti zemřely. Děvče zemřelo na zápal mozkových blan, dvě ostatní děti zemřely pro špatnou výživu, zemřely tedy hladem. To musel přiznati i tento občansky orientovaný lékař, který nám nerad dával vysvětlení. V této rodině jsou ještě 3 děti ohroženy smrtí hladem: tříletý hoch, který má nožičky jako prsty dospělého člověka a čtyřměsíční dvojčata, která patří jistě k tomu nejstrašnějšímu ze všeho hrozného, co delegace viděla. Nevím, jsou-li obě dvojčata ještě na živu, nebo zemřela-li již hladem. "V každém případě břišní operace jsem nucen konstatovati jako vedlejší diagnosu tuberkulosu žláz", řekl nám primář vejprtské městské nemocnice.