Na každé šachtě, v každém závodu musí dnes havíři organisovat tuto jednotnou frontu pod hesly: Pryč s kapitalistickým vykořisťováním, pryč s kapitalistickou racionalisací, pryč s kapitalistickými útoky na existenci dělníků a horníků. Ani haléře ze mzdy, ani muže ze závodu. A ostravští havíři musí si uvědomiti, že jedině ve spojení s horníky v druhých revírech, ve spojení s bojujícími horníky v Polsku, ve spojení s celým mezinárodně organisovaným proletariátem, spojeným v jednotnou bojovnou frontu musí dělnická třída nastoupiti těžkou cestu boje a útoků proti dnešní kapitalistické společnosti, proti všem těm, kteří jsou příčinou této bídy a dnešní krise, proti všem těm, kteří dnešní krise znova a znova využívají, aby zbídačovali pracující masy a aby z bídy, hladu a nouze pracujících lidí znova si pěchovali kapsy a se obohacovali. Pracující třída má tu jediné východisko a jediné východisko mají dnes také ostravští havíři. Jim nepomohou žádné zásahy ministerstva práce, jim nepomůže žádné smlouvání se s uhlobarony, jim pomůže jedině pevně zorganisovaná masová stávka všech havířů na Ostravě, jim pomůže jedině zmobilisovaná jednotná bojovná fronta havířů ve všech ostatních revírech (Potlesk komunistických poslanců.), jim pomůže jedině jednotná bojovná fronta všeho proletariátu. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Nitsch. Uděluji mu slovo.

Posl. Nitsch (německy): Vážení přítomní! Domnívám se, že pro změnu bylo by lze mluviti zase jednou k bankovnímu zákonu. Člověk musí vlastně žasnouti, proč se po 1/4 roku všechny otázky točí kolem bankovního zákona, proč bylo v této těžké době tak důležité vším násilím vymáhati bankovní zákon. Právníci kritisovali při projednávání bankovního zákona v ústavně-právním výboru tento zákon a já se plně připojuji k mínění a návrhům právníků oposičních a chci o bankovním zákonu pojednati jen se stránky politické a hospodářské. Takové státní zásahy do hospodářství mohou mu jen škoditi. Hospodářství má své železné zákony a nesnáší státních útoků a zásahů. To nám dokazují také dějiny. Již v 16. století nacházíme tutéž hru v benátském státě. Dožové zasahovali do soukromého hospodářství, trestali banky a nutili je, aby se podrobily státní kontrole. Následek toho byl, že ze 105 bank v Benátkách 94 se zhroutilo. Vidíme to dále ve středověkých státech, vidíme vzestup rodin Fuggerovy a Medici, které byly velkými bankovními a peněžními koncerny, které měly všechno v rukou a vykonávaly vliv i na vlády, tak tomu bude i u nás a tak to u nás již částečně lze pozorovati. Ale všechno se zase změnilo a hospodářství se vrátilo do svých pravidelných kolejí. Není nic nového na světě a také naším bankovním zákonem se nic nového nevytvoří. Všechno se opakuje. Jen jednomu se lidstvo nechce naučiti, totiž z dějin se nechce nikdo učiti a z nich by se jistě mohl naučiti.

Nový bankovní zákon nevzbudí důvěry k bankám, nýbrž vklady budou se vybírati ve zvýšené míře. Až dosud bylo na vkladech vybráno jen přes 2 miliardy. Kam se dostaly tyto vklady? Částečně jsou peníze schovány doma a polovice těchto vybraných vkladů byla uložena ve spořitelnách. Příliš mnoho se mluvilo o bankovním zákoně, příliš mnoho se mluvilo o peněžním hospodářství a o těch 50 až 55 miliardech vkladů, které se líčily veřejnosti jako železná reserva. Veřejnost se tím zneklidnila a dnes zcela dobře pozorujeme, jak vklady z peněžních ústavů mizí a přes drakonická opatření, která ustanovuje bankovní zákon, nemají lidé důvěry. Vidíme, že se dosáhlo opaku. Vidíme to zcela zvláště my, menšiny, neboť víme, že se tento zákon obrátí proti nám. Na Slovensku bylo po převratu 148 drobných a větších peněžních ústavů v německých rukou. Z těchto 148 ústavů zbylo dnes sotva několik. Na ně se působí všemi možnými prostředky, aby se peníze dostaly do českých a slovenských peněžních ústavů. To se jmenuje nacionalisace. Víme dobře, co to znamená. Tato divoká nacionalisace byla příčinou, že tak mnoho peněžních ústavů na Slovensku zašlo. Po převratu domnívaly se protežované banky na Slovensku, Slovenská banka a banka Tatra, že musejí převzíti úkol Živnobanky. Ale scházelo něco ku převzetí tohoto úkolu, totiž rozvaha a chytrost, se kterou se musí banka vésti. Banky vykoupily všechny drobné podniky, každé nepatrné dílo a všechny tyto vykoupené podniky pomalu zašly. Sám jsem zažil význačný příklad toho. Na Spiši byl mlýn, kde se loupal hrách a vyráběly ovesné vločky. Slovenská banka zakoupila tento mlýn a poslala tam jako ředitele někoho, kdož byl, jak se domnívám, odborníkem v čokoládě v nějaké pardubické továrně. Této věci nerozuměl a podnik zašel.

Nejzřetelnějším příkladem, jak se nakládá s menšinovými bankami na Slovensku, jest to, že obce, veřejné ústavy, jakož i sirotčí ústavy nesmějí svých peněz ukládati v menšinových ústavech. Učiní-li to některé město nebo nějaká obec, jest zde ihned okresní hejtman a naléhá, aby se peníze zase se všemi možnými prostředky a hrozbami vypověděly. Tak byly jen ze Spišské banky vybrány 2 až 3 miliony veřejných vkladů. Veřejné vklady musejí se ukládati v privilegovaných slovenských bankách, ve Slovenské bance, v bance Tatra, v Národné bance a jiných.

Měl jsem jednou příležitost mluviti o tom s ministrem financí Vlasákem a žádal jsem ho, aby působil k tomu, aby toto protežování bank konečně jednou přestalo. Neboť jest přece hanba, že se ve svobodné republice trpí takové protežování bank. Dosáhl jsem toho, že jsem dostal dopis, v němž stálo, že okresní hejtmani mají pokud možno šetrně jednati a nemají vklady vybírati najednou. Mohou je tedy vybírati, jen nikoliv najednou. Měl jsem také příležitost promluviti o této otázce s tehdejším presidentem Slovenska dr Drobným. Tázal jsem se ho, jak na to pohlíží jako nejvyšší přednosta správy a pan dr Drobný řekl mi doslova: "Nemohu za to, jest tomu bohužel tak. Vidíte, Rolnická pokladnica dostává mlčky veřejné vklady, v Legionářské bance musíme je také mlčky nechávati." Na moji otázku, proč nikoliv také v jiných, odpověděl dr Drobný: "To nepatří do mé příslušnosti." Jsme-li ve státě rovnoprávní, musí se nám také měřiti stejnou měrou, ale nikoliv nerovnoměrně. Víme, že nový bankovní zákon jest vytvořen proti nám. Proto, že jedna nebo dvě banky špatně hospodařily, musí sto jiných tím trpěti, proto, že se v Žilině připustilo, aby Žilinská úverná banka pro lehkomyslné hospodářství se zhroutila. Víme dobře, jak se to stalo, víme také, že ministerstvo financí dostalo o tom zprávu včas, že v Žilině není všechno v pořádku. Proč ministerstvo financí nic neudělalo, proč nezakročilo, aby se těmto ztrátám 60 milionů Kč bylo lze včas vyhnouti? Proto se nestalo nic, poněvadž zakročily vysoké osobnosti, poněvadž protežovaly Žilinskou úvernou banku, poněvadž vysocí politikové nepřipustili, aby se zakročilo, až došlo ke katastrofě. Nač jest občanský zákoník? Tam jest dosti možností a dosti prostředků k trestání takových věcí. Nebylo tedy nutno vydávati zvláštní trestní sankce a jiná opatření.

Mohlo by se o těchto věcech ještě mnoho povídati, ale se všemi těmito věcmi a zákony přicházíme post festum. Pan kol. dr Reiss, který jest nejlepším znalcem a odborníkem slovenského bankovnictví, mohl by o tom mnoho vypravovati. Snad si s tím dá práci. (Posl. dr Reiss [německy]: Jsem inkompatibilní, nemohu!) Žasnu, že si to dají poslanci líbiti, aby byli zcela prostě ze správních rad vystrčeni. Je neslýchané, že se poslanec nepovažuje již za tak inteligentního, aby mohl zaujímati místo ve správní radě. (Posl. dr Rosche [německy]: Dozorčí rada bude lépe placena!) Ano, ti dostanou všechno a ve správních radách budou seděti slamění panáci. Po vydání zákona z r. 1924, když byla utvořena revisní oddělení, viděli jsme, že revisní oddělení obrátila svou činnost především na peněžní ústavy menšin. Jest přirozené, že toto revisní oddělení všude u těchto ústavů nalezlo největší pořádek. Všechno souhlasilo. Byl bych zvědav, jak asi zněly zprávy revisních oddělení o slovenských ústavech, o bance Tatra, o Slovenské bance a jiných bankách. Revisní oddělení a jejich úředníci sami si stěžují, že nemají k tomu vůbec času. Malou banku s 80 miliony vkladů a 10 miliony akciového kapitálu lze snadno revidovati. Jděte přec jednou revidovati Živnostenskou banku a jiné velké banky!

Za nynější krise měla by vláda postupovati vůbec jinými prostředky, aby krisi aspoň částečně zmírnila, než bankovním zákonem, který úvěrovou krisi ještě zcela zvlášť stupňuje. Dostati dnes 100 Kč úvěru jest uměním. Musí-li někdo zaplatiti nějakou daň, nedostane peněz, poněvadž pánové v bankách sedí na penězích, aby je měli pohromadě, aby mohli vypláceti případné vypovězené vklady, a když někdo potřebuje 1.000 Kč úvěru, musí složiti v uschování spořitelní knížku na 10.000 Kč. Celé hospodářství a úvěrnictví je ohroženo a hyne. To bude konečným výsledkem tohoto bankovního zákona. Před rokem pravil jsem s tohoto místa, že zákon o míchání mouky nebude míti dlouhého trvání a bude musiti býti novelován. Již se to stalo. I bankovní zákon bude musiti býti za rok novelován, neboť takto se nemůže udržeti. Hospodářství nesnese pout.

Naše celé hospodářství dostalo se pro skvělou zahraniční politiku na slepou kolej. Musíme jen žasnouti, že při těchto devisových nařízeních a při všem, co s tím souvisí, mohou lidé venku ještě vůbec žíti. Nespokojenost a neklid vzrůstá den ze dne. Vláda měla by učiniti důležitá opatření, aby čelila hospodářské krisi, ale nevidíme, že by udělala byť jen krok. Vidíme, že se potírají jen symptomy, ale nikoliv nemoc sama. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Tak se nedostaneme kupředu. Zemědělské obyvatelstvo na venkově to cítí nejvíce. Ani jeden kladný krok vlády. Schůze agrárníků nejsou nic jiného než velkolepé sliby. Čteme nyní o velkém sjezdu průmyslníků slovenského průmyslu v Bratislavě. Tamější zprávy nejsou nic jiného než nářek a pláč, počínaje od předsedy až ke zpravodaji. Dr Hodáč mluví sice velmi chytře, ale ani on nepřichází s positivními návrhy, jak by se mělo v této věci pomoci, jak by se měli zachrániti lidé hospodářsky tak velice stísnění. Vidíme na Slovensku, že se školy, veřejné stavby, okresní úřady nemohou již dále stavěti a že stavby zůstaly dnes beze střechy. Zemská banka vypověděla obcím a ústavům peníze, poněvadž jich sama nemá. Kam to povede? Proč byli lidé zahnáni do tak těžkých investicí? U Hypoteční banky vidíme totéž. Nikdo nekupuje její zástavní listy. Dostáváme nyní peníze z Francie na 7 nebo 8%. Proč za ně stát nenakoupí zástavní listy, které by mohl dále dávati zemědělcům? Není-li zástavních listů, odkud se má vzíti dlouhodobý úvěr? Hypoteční banka jest na tom dnes tak, že úvěry, které poskytla majetníkům zbytkových statků, jsou mnohem vyšší než jest hodnota půdy na Žitném ostrově. Takto může se jednoho krásného dne celý hospodářský život zhroutiti.

Velcí státníci, kteří dnes sedí v Ženevě a přemýšlí, jak mají v Podunají zavésti preferenční systém, učinili by lépe, kdyby přemýšleli, jak by mohli zachrániti situaci celé Evropy, nikoliv politikou mocenskou, nýbrž hospodářskou. Německo nedá se vyloučiti z velkého evropského koncernu. Vyloučí-li je, to ostatní se nikdy nesejde.

Musejí se nalézti cesty a prostředky, aby hospodářství oživlo. Na Slovensku máme ještě jedno odvětví hospodářství, které ještě uchází, totiž cizinecký ruch. Tentokráte bude i on devisovými nařízeními docela ochromen. Prodává se jeden hotel za druhým. Kol. Szentiványi mluvil včera o tom, že sociální ústavy, berní úřady atd. vymáhají peníze, jak projíždějí s těmito licitačními hyenami, zabírají všechny věcné hodnoty a prodávají je za babku. Měli byste se snažiti aspoň v jednom místě oživiti část hospodářství, ale nic se neděje.

Jednání o obchodní smlouvu s Maďarskem chýlí prý se ke konci. Vždyť by se dala do těchto obchodních smluv velmi dobře vložiti doložka, že se upraví clearingový styk mezi oběma zeměmi. Vždyť by přece bylo docela možné, aby hosté přicházející do Československa z Maďarska dostali své peníze prostřednictvím clearingu. Totéž platí o Německu. Ale hospodářský sbor je příliš těžkopádný, nedostáváme se dále, nepotíráme nikdy nemoci, nýbrž jen její symptomy.

Poněvadž to u nás jde takto již celá léta, nemůžeme míti důvěru k vládě a budeme hlasovati proti bankovnímu zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Husnaj. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Husnaj (malorusky): Slavná sněmovno! Na bankovní zákon, který se nyní ve sněmovně projednává, pohlížíme s optimismem, neboť víme a jsme určitě přesvědčeni, že tento zákon přinese přese všechno do našeho bankovního života nové, oživující proudy a nový pořádek.

Ale přes to, když se na tento zákon blíže podíváme, musíme se smutkem konstatovati, že se více zabýval osobními otázkami bank a nikoliv otázkou, která se dotýká bankovního života na Podkarpatské Rusi, t. j. úrokovou mírou. Vůbec víme, že u nás v bankách berou za úvěr od 9 do 20%, a hlavně bylo by v zájmu tohoto zákona, aby se důkladně ustanovila právě výše úroků z úvěru, a domnívám se, že zákonodárství bude také pomýšleti, aby po této stránce byl na Podkarpatské Rusi zaveden pořádek a proto my na Podkarpatské Rusi přijímáme nový bankovní zákon s optimismem.

Rád bych se také zmínil i o jiných věcech a dovolím si stran posledních událostí způsobených hladem a nouzí, které se staly na Podkarpatské Rusi, uvésti tyto svoje poznámky, a aby všichni porozuměli tomu, co zde řeknu, dovolím si je pronésti slovensky. (Pokračuje slovensky:) Slávna snemovňa! K posledným událostiam na Podkarpatskej Rusi dovoľujem si poznamenať: Je faktom, že veľká časť obyvateľstva tak na Vrchovine, ako aj v južných oblastiach následkom bezosmluvného obchodného stavu s Maďarskom, následkom hospodárskej krízy a veľkej nezamestnanosti hladuje. Túto smutnú kapitolu dovŕšuje špatná skľudzeň, nedostatok krmiva a znehodnotenie dobytka. Vyššie uvedení činitelia zapríčinili, že nie len delník, ale aj i malo- a strednoroľník a s nimi spoločne aj živnostník a obchodník živoria.

V tejto ťažkej situácii zemský úrad v Užhorode vzdor našich četných upozornení a žiadostí nenašiel, či snáď nechcel najsť prostriedky k čeleniu hladu a núdzi. Že sme podávali mnoho projektov a že sme sa snažili zmierniť biedu a hlad na Podkarpatskej Rusi, obzvlášte naša strana soc. demokratická, to dosvedčuje nasledovná stať v "Právo lidu", ktorú doslovne citujem:

"Třeba po pravdě říci, že na Podkarpatské Rusi je bída i hlad. Obě zla jsou důsledkem státu nebezpečné politiky, jež se řídí jen osobním prospěchem, nikoliv zájmem a potřebami celku. Naše strana upozorňovala již v srpnu m. r. na nebezpečí, jež se teď dostavilo se všemi důsledky. Ve svém memorandu, za něž se postavila též strana autonomního zemědělského sojuzu, židovská strana sionistická, československá nár. demokracie, čsl. strana nár. sociální a podkarpatoruská strana trudová - odepřeli svoji podporu agrárníci a komunisté - žádala pod tlakem všeobecné tísně a stupňující se bídy toto: Okamžité podání zprávy o situaci jednotlivých okresů s daty o stavu úrody a zaměstnanosti, sjednání obchodní smlouvy s Maďarskem, osivovou akci, investiční program, pronájem pastvin na poloninách drobným zemědělcům a lesnímu dělnictvu, zastavení daňových exekucí, příděl lesů obcím, vyúčtování podpor tisku na Podkarpatské Rusi a j." Závěr memoranda zněl:

"Vzhledem k očekávané nutnosti boje proti hrozivé bídě budiž věnována výjimečně zvýšená péče projednávání zemského rozpočtu tak, aby po ruce jsoucí prostředky byly využity co nejúčelněji. Budiž šetřeno na položkách, jejichž využití pro nutné účely není zabezpečeno, a tak získána finanční reserva k provádění akcí, jichž nutnost ukáže očekávaná zima.

Bude nutno pamatovati na rozdílení potravin, paliva, na ošacovací akce, na zřizování stravovacích stanic, útulků, ohříváren atd.

Tento varovný hlas zůstal oslyšen a pan zemský president ještě před krátkým časem hlásil do Prahy, že situace je normální."

Mne sa zdá, že táto situácia je asi normálna v takom smysle slova, jako to býva po válke alebo vo válke, že sa povedá, že je kľud; kde všetko zomrelo, tam je kľud. Zemský úrad podal teraz v poslednej dobe tiež nové hlásenia, nové zprávy vláde, ktoré ale nepodávajú pravdu a snažia sa verejnosti nasadiť na oči ružové okuliare, aby tak skutkový stav a pravých činiteľov zo zemského úradu, zapríčinivšich vlastne ťažkú situáciu, zamaskovaly. Aj pri poslednej zpráve podanej vláde sú zkreslené a odvolávajú sa na to, že pomery na Podkarpatskej Rusi niesú horšie ako boly za Maďarska. Prosím, ja myslím, keď sme sa my Rusíni pripojili k Československej republike, tak práve sme mali na zreteli, aby tie pomery maďarské boly odstránené, abysme sa dostali do nových pomerov, do pomerov západných. Zemský úrad odvoláva sa na to, že ľudu pridelené kakao užívalo sa na obarvenie chalúp. Medzitým sa ale pokrytecky nepoveda, nekonštatuje, kde sa to stalo. A koniec koncov nač ľudu, ktorý hladuje, je treba kakao, tomu je treba chleba a nie kakao. Miesto toho, aby sa zemský úrad mužne priznal, že spáchal svojím nedostatočným chápaním svojho poslania veľkej chyby, útočí na ľud a obviňuje ho za svoju zaostalosť a núdzu. Je to smelosť, ktorá by sa mala správne nazývať perfidnosťou. Je faktom, že zemský úrad vykázal za mesiac január bežného roku, že máme u nás 1.309 nezamestnaných, a ja s tohoto miesta konštatujem, že máme u nás na Podkarpatskej Rusi 66.000 nezamestnaných. Podívajte sa na moje dáta, ktoré som dosť pečlivo sobral, poneváč som sa informoval u rôzných podnikov, na pr. známa Latorica ústy svojho riaditeľa oznámila, že majú 9.700 nezamestnaných, a náš zemský úrad oznamuje 1.309 nezamestnaných. (Slyšte!) V takej ťažkej dobe! Je srozumiteľné, aby vo správnej službe bola spravodlivosť a čistota, rozhodne staviame sa za to, abysme na toto miesto dostali iného muža, muža, ktorý má sociálny cit. Je faktom, že máme okolo 20.000 hladujúcich a neodetých detí (Slyšte!), ktoré ani školu nenavštevujú. Je faktom, že sa malý živnostník a obchodník nachádza v zúfalom stave, v tak hroznom položení, že berné správy vymáhajú exekučne nezaplatené dane. Býva u nás, že po obciach chodí 10-12 exekutorov. Zemský úrad, v čele s prezidentom Rozsypalom, miesto toho, aby sa staral o rozvoj hospodárskeho a kultúrneho života, staral sa o to, aby jeho politická strana panovala a zmohútnela. Celý aparát politicko-správnej a hospodárskej služby bol ním napravený v tento smer, a to tak dôsledne, že všetko to, čo odolalo tejto politike, bolo ignorované alebo odstrčené. Zemský prezident, pán Rozsypal, riadil sa asi tým politickým heslom, "aneb do huby aneb na hubu". Bude to asi pravda, lebo pod režimom pána Rozsypala dostali sa bohatí židia a Maďari do veľmi dobrého postavenia, to znamená, že dostali do huby a chudobný ľud obyčajne dostáva na hubu.

On sa odvoláva, že pomery nie sú horšie než za Maďarska. Ja myslím, že je pre nás stydno, keď sa máme priznávať k takým veciam. Ja bych riekol, že kultúrne sú pomery lepšie, ale hospodársky sa v poslednej dobe zhoršily a politicky je to tiež horšie, nežli prv. Dokazuje to Chust a Turia Paseka. Máme zaznamenané, že už dávno, dávno v bývalom režime sa také veci nestaly. V politickom ohľade je to o mnoho horšie. Medzi riadkami možno videť v tom, že "pomery sú ako bývaly za Maďarska", že politický pomer je ešte horší a príčina toho je to, že zemský úrad v čele so svojim šéfom nechápe svoje poslanie na Podkarpatskej Rusi.

Bieda a hlad dala by sa zmierniť, keby pán Rozsypal nevychádzal z toho stanoviska, že hlad na Podkarpatsku je chronickým zlom a bieda i degenerovanosť je cnosťou ľudu, vytvoreného vekami.

Sme prekvapení, že bývalé maďarské pomery môžu slúžiť kontrolným číslom dľa toho, aby kedysi slúžily pre ospravedlnenie viníkov. Spravedlivý a sebavedomý človek, vysoký štátny úradník takými anglickými flajstrami by nesmel zakrývať svoju nahotu. Také události na Podkarpatskej Rusi, Turia Paseka, Chust a j. dokazujú to, že pomery miesto toho, aby sa polepšily, sa zhoršily. Ten kľúč, že pomery za Maďarska neboly iné než dnes, to je iste neštátnické a nerozumné a strašlivo škodlivé. To je politika strašne škodlivá.

Neobhajujem žurnalistov Hamiltona a Renna. Ja ich neznám, ani som ich nevidel, ale som presvedčený, že oni svojim výstupom získali si väčšiu dôveru ľudu než pán Rozsypal svojími cynickými zprávami. (Posl. Juran: Ale tím není vinen jen Rozsypal, nýbrž celý státní režim.) Počkajte, ja prijdem i k tomu. Tvrdím, že stav na Podkarpatskej Rusi vo smysle hospodárskom, není-li horší, tak je aspoň taký, aký bol v Čechách tesne pred vypuknutím revolúcie. A kto toho nevidí, je alebo slepý, alebo je prostým ignorantom, ktorý sa má vziať na zodpovednosť.

Aby sa ľudu pomohlo, navrhujem okamžité zmeny režimu, poneváč nielen sám Rozsypal, ale celý ten režim, ktorý panuje na Podkarpatskej Rusi, zapríčinil tieto pomery, ktoré sú teraz tam.

Nastolenie vlády priaznivej pre pracujúci a chudobný ľud, akceptovanie domácej mládeže do štátnych služieb, okamžité rozvinutie investičných prác v najširšiom merítku, najmä budovanie nemocníc, škôl, ciest, opravu a reguláciu riek, širokú melioráciu atď., sniženie agendy úradov, terminované vybavenie aktov v úradoch, presnú kontrolu na úrokovú sadzbu v peňažných ústavoch, obnovenie obchodných stykov s Maďarskom, (Hlas: Podkarpatská Rus mluví a sněmovna zeje prázdnotou!) sníženie dopravného tarifu, výdatnú podporu nezamestnaných, zastavenie exekúcie a strohú kontrolu pri vyrubovaní daní, bezcolný dovoz obilia a kukurice zo zahraničia a na koniec revíziu pozemkovej reformy, ktorá čiastočne zavinila to zlo, čo máme na Podkarpatskej Rusi. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Babel.

Posl. Babel (německy): Nový bankovní zákon, o kterém máme dnes hlasovati, jest rafinovaná slátanina, která má vzbuditi dojem, jakoby vláda zostřenou kontrolou zamýšlela zakročiti proti hanebnému hospodářství v kapitalistickém bankovnictví. Ve skutečnosti jde opět o sanaci zbankrotělých bank na útraty chudých poplatníků. Vládní socialisté budou tento zákon vychvalovati opět jako částečný úspěch své aktivistické politiky ve vládě. Jak jsme zde již na to upozornili, pracující masy budou zklamány i v této věci. Takovýchto a podobných částečných úspěchů vládních socialistů máme již za sebou několik. Připomínám zákon o 13. měsíčním platu 1930, kdy se státním zaměstnancům tato almužna průběhem loňského roku opět několikráte odňala celou řadou dalších zhoršení jejich režijních výhod. Totéž bylo se zákonem o staropensistech, kdy rovněž jen bývalým rakouským generálům a podobným bývalým státním zaměstnancům bylo povoleno zvýšení jejich pensí až do 39.000 Kč na útraty nižších zaměstnanců ve státní službě, dnes ještě aktivních. Jestliže tyto tak zvané částečné úspěchy vládních socialistů nebyly nic jiného než těžké zklamání, pak státní zaměstnanci uplynulého podzimu při snížení vánočního příspěvku teprve úplně prohlédli, že všechny ty sliby, které jim učinili vládní socialisté před volbami do parlamentu roku 1929, zůstaly lichými sliby. Ba, oni podporují každé loupežné tažení na kapsy pracujících lidí. Při hlasování o zákonu o snížení vánočního příspěvku státních a veřejných zaměstnanců prohlásil ministr financí Trapl, jakož i předseda vlády Udržal a zvláště pak ministr nár. obrany Viškovský, že pro zostření krise jsou nutna další úsporná opatření a že musí býti provedena zvláště v osobních výdajích státních zaměstnanců.

Právě ministr Viškovský potřebuje vytýkati státním zaměstnancům, že zatěžují státní pokladny ročně 4.9 miliardami Kč, on, který ve svém odboru nedovolil škrtnouti ani haléř z výdajů na militarismus a houževnatě hájil ohromné, dvoumiliardové břemeno. Jen sbor svých gážistů, důstojníky, výstavní loutky, jichž máme zde v Československu 9.165 a které musíme vydržovati ročně částkou 433 miliony Kč, nehledě k ostatním výdajům, asi 1 1/2 miliardy Kč na militarismus, nazývá nezbytně potřebnými, z toho nelze nic škrtnouti.

Není to zvláštní překvapení pro státní zaměstnance, když v posledních týdnech kolují poplašné zprávy o nově zamýšleném snížení platů. Již při hlasování o státním rozpočtu, který byl přijat hlasy všech tak zvaných socialistických vládních stran, bylo na příklad škrtnuto jen u ministerstva financí 162.8 milionů Kč osobních výdajů a u ministerstva železnic 119 milionů Kč. Tím bídnější demagogie jest však od vás, jestliže se ještě odvažujete svolávati sami protestní schůze proti zamýšlenému snižování platů, nebo, jak to činíte všude, slibovati tam, že budete pracovati proti každému snížení platů. Není to nic zvlášť podivuhodného, ale přece jen jest to drzost, cynismus, jestliže na protestních schůzích státních zaměstnanců slibují také zástupci agrárníků, křesťanských a živnostenských stran, že se postaví za státní zaměstnance.

Nikdo z nás nebo ze státních zaměstnanců nepopírá, že finanční stav státu jest tísnivý, že pro katastrofální zhroucení celého hospodářského aparátu klesají také příjmy státní pokladny. Ale nechť se žádný z vládních mameluků nediví, že přes to všichni státní zaměstnanci kategoricky odmítají jakékoliv snížení platů. Mají k tomu dobrý svůj důvod. Dnešní stav krise zaviňuje sama vykořisťovatelská třída. Ona sama jest vinna náhlým stoupáním nezaměstnanosti, zavřením tisíců závodů, anarchií celé své výroby. Dále jest také každý státní a veřejný zaměstnanec přesvědčen, že se pro státní a veřejné zaměstnance již proto nemůže nedostávati peněz, poněvadž na militarismus a mnoho jiných zbytečných výdajů má vláda peněz přímo miliardy. Ale přímo vyzývavý jest postup vlády při přesunování všech břemen, vznikajících z neblahých následků hospodářské krise, na ramena pracujících lidí, zvláště státních a veřejných zaměstnanců. Rok co rok byly jim již snižovány platy a vykořisťovatelům za to škrtány miliardy daňových nedoplatků. Odpor státních a veřejných zaměstnanců proti každému dalšímu útoku na jejich platy a práva jest plně a dokonale odůvodněn. Jen několik konkrétních důkazů o tom, nač peníze jsou a koho vláda chrání před finančním zatížením, na příklad: jest nutné, aby se na vydržování popů kongruou vydávalo z kapes chudých poplatníků ještě 101,030.000 Kč, dnes, kdy jest prokázáno, že jedině římsko-katolická církev v tomto státě má asi 4 1/4 miliardy Kč movitého i nemovitého majetku, v době, kdy statisíce rodin hladoví [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 18. března 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 80 této těsnopisecké zprávy.] v Rudohoří, v oblastech textilního průmyslu atd. přímo zmírá hladem, nebo jen na československou církev 6.1 milionů Kč, na francouzskou vojenskou misi 1 milion Kč, na Památník osvobození v Praze 2.6 milionů, na ruskou vystěhovaleckou pakáž 3.3 miliony, na subvence továrnám na střelivo 5 milionů, na členství ve Společnosti národu 6 milionů, na vnitřní a vnější špiclovskou službu 20.4 miliony, na subvence továrnám na letadla 25.8 milionů, na automobilisaci vojenských vozidel 30.3 milionů, na nové vojenské uniformy 51.7 milionů, na udržování vojenských lesních podniků 76 milionů, na slepé střelivo pro manévry 76.5 milionů, na stavbu nových letadel 85.6 milionů, na stavbu státních paláců 151 milionů, na zvláštní fond na zbrojení 315 milionů, tedy asi 1 miliardu úplně zbytečných výdajů, které by bylo možno prostě škrtnouti? Není to přímo pobuřující a dráždidlem pro pracující lidi a pro milionovou armádu nezaměstnaných, jestliže si Československo dovoluje takovýto stav důstojníků, a to 103 generály, 306 plukovníků, 706 podplukovníků, 1088 majorů, 2120 štábních kapitánů, 1993 kapitánů, 1660 nadporučíků a 1188 poručíků?

Ale ještě neslýchanější jest, že vykořisťovatelé dluží přes 4 1/2 miliardy Kč daní. Podle výroků ministra financí Trapla má to býti 1.086,000.000 Kč, ba časopisy vládních socialistů odhadují dlužné daně dokonce na 9 miliard. Ale kdo dluží tyto daně? Dělníkům a zaměstnancům se srážejí ze mzdy. Drobnému rolníkovi vezmou poslední krávu, domkáři poslední kozu, drobného živnostníka dohánějí trýzněním exekutorů přímo k sebevraždě. Dluží je tedy jen vykořisťovatelé. Daří se podnikatelům nyní skutečně tak špatně, že by stát nebyl s to tyto nedoplatky vymoci? My prohlašujeme: nikoliv!