Výnos o rozpuštění lze však podle našeho mínění potírati jak právně, tak i formálně, poněvadž neobsahuje ani právního poučení. Domnělá vojenská organisace svazu existovala jen ve fantasii. Když se rázně pochoduje, když se zavede několik slov velení a uspořádá se snad dokonce nějaká hra v přírodě, pak to jest v Československu již vojenská organisace. (Posl. Schubert [německy]: Vždyť jest pak i každý hasičský spolek takovou organisací!) Velmi správně!

Zdá se, že páni Češi jsou naprosto nevojenským národem, když tomu přikládají takové měřítko, které přece příliš silně připomíná dobrého vojáka Švejka. K vojenské organisaci patří přeci zbraně! Ani v jediné časopisecké zprávě, ani ve zprávách českého štváčského tisku nevynořilo se dosud oznámení, že by byla nalezena třebas jediná zbraň. (Posl. dr Schollich [německy]: Snad k tomu patří kapesní nůž!) Nanejvýš to!

Svaz "Lidový sport" neměl nikdy vojenský úkol. Jeho tři úkoly byly: 1. sportovní, záležející v cestování, jízdě na kole, pěstování zimních a letních sportů; 2. propaganda pro nár. socialistické hnutí; hnutí a strana nejsou ještě naprosto totéž. Hnutí jest něco více, hnutí jest rozšiřování národního socialismu jako světového názoru. Vždyť národní socialismus není jen programem jedné politické strany, nýbrž jeho úkolem jest i po stránce osvětové a hospodářské ukazovati na úplně nové cesty. Třetím úkolem bylo chrániti schůze. Nikdy však svaz "Lidový sport" nevykonával tuto ochranu schůzí sborově, nýbrž byli to pouze jednotliví jeho členové, kteří jako členové strany již dříve dobrovolně konali pořadatelské služby. Lze přece pochopiti a domnívám se, že zvláště ti, kdož kdysi prožili léta 1918, 1919 a 1920 s jejich neslýchaným terorem, vědí, že naše strana naprosto nemůže postrádati ochrany shromáždění, poněvadž by jinak často nemohla klidně uspořádati ani jedinou schůzi. (Výkřiky na levici.)

Pořadatelé tedy nosili sice s počátku hnědou košili, ale to se dělo s výslovným schválením úřadů nebo aspoň úřady to trpěly. (Posl. Krebs [německy]: Vždyť tam vždycky byla policie a četnictvo!) Ano. A ani vládní zástupce nic nevytýkal. Vždyť se zúčastnili i našich schůzí podle §u 2. Konečně pořadatel na zvláštní rozkaz úřadu - a to jest v každém povolení - musí se také rozeznati. Když tedy svolávám nějakou schůzi, musí mi býti přece úplně volno odlišiti tyto pořadatele páskou nebo něčím jiným, na př. hnědou košilí. Zákaz nositi uniformy, který se, jak známo, v této republice dovolává císařského nařízení ze starého Rakouska, jest podle několika rozhodnutí nejvyššího správního soudu nezákonitý. A právě nedávno bylo opět vydáno takové rozhodnutí. Přes to svaz "Lidový sport" ode dne, kdy zemské úřady již nepovolily nositi hnědé košile na schůzích to jest v Čechách od prosince 1930, v zemi Moravskoslezské teprve od května 1931 vydal svým členům ihned příslušný rozkaz a tomuto rozkazu se všude vyhovělo. Není nám znám ani jediný případ, že by se mu nebylo vyhovělo. (Posl. Hadek [německy]: Vy jste totiž ideální státní občané!) Vaši komedii vláda ovšem nebere vážně, naše stanovisko a činnost béře velmi vážně.

Od té doby ani vedoucí členové strany nevystoupili na žádné schůzi již v hnědé košili jako řečníci, ačkoliv jednotlivá hnědá košile, mimo to ještě bez čepice, nemůže nikdy býti uniformou. Konstatuji tedy, že svaz "Lidový sport" nebyl nikdy vojenskou organisací a že všechny toho se týkající zprávy jsou vylhané a přehnané. Ani říšskoněmecké úderné oddíly nejsou vojenskou organisací, nýbrž slouží sportovnímu utužení, ochraně schůzí a propagandě. Že tomu tak jest, ať si každý z pánů laskavě přečte v Hitlerově knize "Mein Kampf". Mimo to jest velmi mnoho obrázků, mezi jinými v časopise "Illustrierter Beobachter", které právě ukazují vynikající sportovní činnost říšskoněmeckých úderných oddílů. Nástup sám sebou... (Výkřiky komunistických poslanců.) Řekl jsem vám již jednou s této tribuny, že s hlupáky nepolemisuji. Nechte toho tedy laskavě.

Nástup není ještě manévrem, nýbrž slouží účelům propagandy. Úkolem úderného oddílu není ani provésti převrat v Německé říši, ani uspořádati výpravu proti Československu - důkazem toho jest tak často odsuzované Hitlerovo prohlášení zákonitosti a vyloučení Stennesovy skupiny. Proto ani náhodné setkání s několika říšskoněmeckými členy úderného oddílu není ještě útokem proti integritě Československé republiky. Ani spolupráce s ním v některém pohraničním území nebyla by trestná podle zákona na ochranu republiky, kdyby se tohoto zákona hrubě nezneužívalo. (Souhlas na levici.) Mohlo by nanejvýš jíti o nějaký přestupek, který by byl trestný v Německé říši, poněvadž se tam již schválně věří v nějaké úmysly provésti puč. Neboť říšskoněmecká národně socialistická německá strana dělnická nezabývala se ve svých politických výkladech a úsilích dosud nikdy Československem, nýbrž otázky, které se týkají tohoto státu, patří výlučně na naše území. Doufám, že mohu předpokládati, že politika naší strany jest známá. Naše strana se jmenuje německá nár. socialistická strana dělnická, liší se tedy již jménem a nesouvisí s říšskoněmeckou stranou vůbec ani po stránce organisační, ani politické, nýbrž jest samostatná. Co nás obě pojí, jest stejný světový názor, jest stejné stanovisko k velkým otázkám, které dnes stále více počínají vládnouti světem. Naše hnutí v této zemi nebylo také nikdy importováno z Německé říše, jak se čte v rozličných novinách. Bylo již ve starém Rakousku, tedy již před převratem. Již v říšské radě starého Rakouska zasedal mezi jinými posl. Knirsch, a on to byl, který r. 1917 v této rakouské říšské radě podal návrh na přetvoření Rakouska na základě národnostní samosprávy, návrh, jehož obsah by si jednou měli laskavě uvědomiti i páni Češi.

V souvislosti s rozpuštěním svazu "Lidový sport" došlo k zatčení jistého počtu pražských studentů, po němž pak následovalo zatýkání několika členů Lidového sportu na venkově. Úhrnem jest nyní již přes 30 osob ve vazbě. Co vlastně spáchali, nevíme. Jen ze zpráv českého tisku můžeme vyčísti, že se jim vytýká, že patřili k nelegální organisaci a že byli ve styku s říšskoněmeckými organisacemi. Jaká byla asi tato nelegální organisace, nevíme. Snad to byla nějaká místní skupina svazu "Lidový sport", která existovala bez schválených stanov tak, jak tomu asi bylo u spolku "Jungsturm". Ale v tomto případě jde přece nanejvýš o porušení shromažďovacího zákona a nikdy o překročení zákona na ochranu republiky a nejméně o zločin, který chtějí nyní konstruovati, neboť pražští studenti patřili, pokud byli členy Lidového sportu, ke svým místním skupinám ve svém domovském městě, byli dále členy národně socialistického studentského svazu, který není organisací politickou, nýbrž osvětovou a který se opírá o světový názor národního socialismu. Jest to studentský spolek jako jiné a ovšem má právo udržovati styky s jinými studentskými spolky, především s těmi, které se opírají o stejný světový názor, o národně socialistický studentský svaz v Německé říši. Tyto styky mohou se přece podle smyslu vztahovati jen na vysokoškolské otázky, společný postup v otázkách týkajících se vysoké školy a studentstva. Zahajuje-li se zde pronásledování, děje se to ze stejných důvodů reakce a větření špionáže, ze kterýchžto důvodů byl kdysi, v době Metternichově, pronásledován praburšácký spolek. Vždyť tento Metternich přece vůbec nezemřel. Žije dnes dále v tisíci Metterniších, především v odrakouštělém Československu, které přece ze zpátečnického Rakouska převzalo více do své kolébky, než je mu milé.

Zkoumáme-li důvody rozpuštění "Lidového sportu" a zatčení, vidíme jasně tyto důvody: Především jest to ohromná hospodářská nouze, se kterou pražská vláda a vládní strany nevědí co počíti. Poněvadž nemohou širokým vrstvám dáti chléb, dávají jim aspoň hry. Praha měla vždy vhodné obecenstvo pro takové hry. Poněvadž se velká křižácká výprava proti panu Jiřímu Stříbrnému asi skončila s nezdarem, poněvadž se pravděpodobně ti, kdož chtěli tuto výpravu vésti, musejí ostýchati jistých odhalení, zahájila se nyní křižácká výprava proti hakenkrajclerům jako vítanému předmětu k odvrácení pozornosti. Co si český šosák vlastně představuje pod těmito "hakenkrajclery", vymyká se mé vědomosti. Pan Stříbrný, tento statečný rytíř Jiří, který kdysi zdobil řady českých nár. socialistů a zaujal čestné místo v české Wallhalle, nač nikdy nezapomeneme, táhne ovšem s nimi za jeden provaz, aby odvrátil pozornost od svých vlastních afér a nechal je zarůsti travou. Dalším důvodem jsou vnitřní těžkosti koalice, které po měsíce nepouštějí sněmovnu k žádné činnosti, které jsou původem velmi zajímavých rozkladů mezi vládními stranami, které ovšem mají býti překlenuty. Jako nejnovější prostředek vychvalují, jak známo, pánové Ježek a druhové všenárodní koalici. Aby se dospělo k této koalici, aby byly vytlačeny německé vládní strany, aby se sjednotily české strany, k tomu se skutečně velmi dobře hodí křižácká výprava proti hakenkrajclerům. Domníváme se, že zde jsme na cestě veskrze správné. Třetí věcí jest ohromný strach před vývojem v Německé říši, který snad nyní zase poněkud opadne. S největším potěšením četli jsme úzkostlivé fantasie českého tisku a musíme říci: Tak málo politického rozumu jsme u těchto pánů skutečně nepředpokládali; nejposlednější člen Lidového svazu má více politického rozumu než redaktoři celého českého tisku a stran za ním stojících, čítaje v to i jejich ministry, kteří se obávali, že dne 14. března neblahého roku 1932 Adolf Hitler se svými hnědokošiláči obsadí Prahu a vtrhne na Hradčany. Musíme již říci, že jsme se nikdy tak nádherně nebavili jako těmito úzkostlivými fantasiemi a tím jsme si uvědomili, co to jest vlastně komplex potlačeného vědomí viny. Na podzim loňského roku při poradách o letošním státním rozpočtu v rozpočtovém výboru předpokládaje, že v dohledné době Německá říše bude přece pod nár. socialistickým vedením, pokoušel jsem se věcně vyložiti politiku říšskoněmeckých nár. socialistů a v souvislosti s tím i naši. Musím upřímně říci, že mám dnes znovu dojem, že všechno, co se mluví v této sněmovně a jejích výborech, jest mluveno do větru. I když někdo najde posluchače, zdá se, že to tito do 24 hodin zase zapomenou.

Nemohu však v této souvislosti přejíti ani politování hodnou štvanici četných časopisů rozličných směrů, mezi nimi, bohužel, i německých tiskových výrobků, které vydatně využily této příležitosti a také jí před měsíci využívaly, aby proti nám dělaly náladu nerozmýšlejíce se, jaké následky to může míti, a neuvažujíce, že jednou mohou býti vydáni stejnému pronásledování a stejné štvanici. V této vážné chvíli chci tyto věci pominouti a nechci se jimi obšírně zabývati, ale přece nemohu nevzpomenouti vylíčení, které jest zvlášť příznačné. Jest to časopis "Prager Montagsblatt" ze dne 7. března 1932, který pod titulem: "Honba na nár. socialistickou mládež. - Tucet německých studentů na Pankráci ve vyšetřovací vazbě. - Následky poštvání." přináší líčení, které musím rozhodně odmítnouti. Vyjímám z něho jen část, která zní: "A také rokování vůdců v Mnichově, k nimž cestují členové Národního shromáždění této strany, nemají, jak se nám s věrohodné strany ujišťuje, naprosto rázu irredentistického, nýbrž ráz čistě organisační. Jde při tom většinou o příští odstranění vůdců, kteří se straníkům nezdají dnes již dosti průbojnými." V této souvislosti jest mezi jinými jméno ván náš straník senátor Teschner, o kterém jest známo, že jest celé týdny těžce nemocen, a také straník posl. Geyer. Musím odmítnouti takové věci - nejsou to fantasie, jak z celku vyplývá, jest to úmyslné štvaní, a to se židovské strany, která nyní Čechů užívá za přípřež, aby se vyřítila proti hakenkrajclerům. Proti těmto věcem musím s tohoto místa co nejrozhodněji protestovati a konstatovati: Nejezdíme do Mnichova k žádným rokováním vůdců, poněvadž se tato rokování vůdců vztahují pouze na říšskoněmeckou stranu. My máme svá vlastní rokování vůdců. Politiku své strany děláme my, usnáší se na ní sjezd celé naší strany, schůze celého našeho vedení a nikdo, s výjimkou pánů z ústředního vedení, účastníků sjezdu strany nebo říšské konference, se neusnáší o tom, co se má státi se členy Národního shromáždění. Doufám, že pánové, kteří vyrábějí tento "Montagsblatt" a možná, že jsou zde přítomni i jeho zpravodajové, vezmou laskavě na vědomí toto odmítnutí a po druhé budou poněkud zdrženlivější se svou slepou záští proti hakenkrajclerům a nebudou chtíti jedním dechem býti uznáváni za německý orgán. Tato štvanice, provozovaná po měsíce jednou částí, bohužel, i sudetskoněmeckého tisku, vedla, jak známo, i k neudržitelným projevům odborového přednosty Bobka z ministerstva vnitra v rozpočtovém výboru a k jeho od základu klamnému, vědomě klamnému vylíčení událostí ve Schwaderbachu, které jsme odmítli a které odmítl jeho vlastní ministr v odpovědi na jistou interpelaci. Jde zde o odpověď tisk č. 1421/XIX. ministra vnitra na interpelaci poslance dr Mayr-Hartinga a druhů o "bezpečnostních poměrech v obci Schwaderbachu v okrese kraslickém". Pravím to proto, že sice v rozpouštěcím výnosu si netroufali již jmenovati Schwaderbach, ale že se v něm uvádí Proseč n. N., druhý případ, který také uvedl odb. přednosta Bobek a který skončil osvobozením obžalovaných. Nejmenuji dnes zde tisku, který jest spoluvinníkem tohoto zákazu hnědých košil, tohoto postupu proti nám, této celé ohromné štvanice proti nám, aby se mi nevyčítalo, že jsem takový případ přizpůsobil stranicko-politicky. Ale pokud jde o přítomné zde kolegy ostatních německých směrů, předpokládám aspoň jedno a doufám, že i oni přitáhnou poněkud uzdu svému stranickému tisku a že při vší agitaci proti nám stále si budou uvědomovati, že i oni jsou odpovědni za budoucnost veškerého sudetského němectví. Domnívá-li se některá strana, některý směr, že přizpůsobením štvanice proti nám a tohoto tažení proti hakenkrajclerům může pro sebe zaznamenati nějaký úspěch, domnívá-li se některý z těchto směrů, že dovede byť jen zabrzditi nezadržitelný vítězný pochod našeho hnutí, pak se velice mýlí.

Politický směr naší strany jest ustálen. Dosti často jsme jej vytýčili. Omezuji se zde dnes na dva podstatné pojmy, které vystupují do popředí: Sudetskoněmecká samospráva a střední Evropa. (Posl. dr Stern [německy]: Které jste obětovali zrovna tak, jako obětujete studenty!) Právo o sebeurčení musí býti uskutečněno nejprve v sovětském Rusku, než budou pánové z III. internacionály oprávněni konati nám přednášky. (Výkřiky posl. dr Sterna a Krebse.) Krebsi, myslím, že zanecháme polemiky s tímto pánem, nestojí to za to.

Politiku naší strany určují, jak jsem již vylíčil, sjezdy naší strany, přednášíme ji širokým vrstvám na našich lidových sjezdech. Nikdy jí nemohl otřásti nadbytek sil snad několika mladých, stejně smýšlejících druhů, kteří ve skutečnosti veskrze uznávají, že naše názory a naše politika jsou správné, jak bezvadně dokazuje jednomyslné usnesení našich sjezdů celé strany a velké projevy. Ale musíme se vmysliti do duševního života těchto mladých lidí, musíme si uvědomiti, v jaké situaci dnes jsme. Co čeká na německého studenta, když ukončil svá studia? Není pro něho místa ve státní službě, poněvadž jest Němec. Umístiti se v průmyslu není možné, poněvadž se průmysl zhroutil. A tu není divu, když se mladý člověk konečně kochá nadějí, že převrat v Německé říši ve prospěch národního socialismu aspoň v této Německé říši zase rozhýbá hospodářský život, který se zhroutil pod ohromným břemenem poplatků, které na něho uvalila politika plnění, takže se aspoň zase tam vyskytne naděje na práci a chléb. Že se v této zemi žádná taková naděje nevyskytne, dokazují nejlépe číslice nezaměstnanosti v německých územích Československa, dokazuje to č. 109 Zpráv Státního statistického úřadu z r. 1931, to dokazuje bezvadně mapa nezaměstnanosti v tomto státě, připojená k těmto zprávám, mapa, která jest jazykové mapě podobná jako vejce vejci a ze které jest zřejmo, že území, jež obývá náš národ, jsou zároveň územím největší nezaměstnanosti. Pánové s české strany! Směřuje-li vaše politika k tomu, aby se sudetskoněmecká otázka vyřídila tak, že sudetští Němci budou vyhladověni, pak se nesmíte diviti, že se na to přirozeně nějak reaguje. (Posl. Šeba: My máme také takovou nezaměstnanost!) Vy nemáte stejnou bídu. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Pane kolego, vy nemáte stejnou bídu. To dokázal mezi jiným výklad pana ministra financí Trapla při projednávání státního rozpočtu na rok 1932, ve kterém nám vyložil, že přes restrikční zákon jest dnes o 38.000 lidí více ve státní službě. Ovšemže Čechů.

Mimo to víme, že všechny státní práce, všechny státní stavby slouží k tomu, aby zaměstnaly Čechy. Poukazuji na Masarykovo zdymadlo u Střekova, na údolní přehradu u Pirkenhammru atd., všude je tomu tak, tažte se těch lidí tam. Vedoucí inženýr u Masarykova zdymadla ve Střekově prohlašuje německému nezaměstnanému, zemnímu dělníkovi: Ty nebudeš přijat, poněvadž jsi Němec. Postarejte se jednou, aby tyto věci přestaly, to by bylo daleko důležitější, než štvaní proti nám.

Sudetští Němci očekávají od změny poměrů v říši ještě něco jiného, totiž konečně uznání za rovnoprávného, jímž sudetský Němec dnes není. Každý žid z východu může v Německé říši za několik měsíců dostati státní občanství. Sudetský Němec, který přijde na př. do Pruska, je považován za cizince a tak se s ním nakládá a nemůže dostati práce a chleba. Aby se konečně učinila přítrž tomuto i národně pro nás nebezpečnému systému Brüning-Braun-Severingovu, jest všeobecnou národní nutností i pro sudetské Němce, kteří jsou zde bez zaměstnání. Když jen někdo ukončí nějakou schůzi v Německé říši, na konci schůze přistoupí k němu několik, často tucet sudetských Němců se stížností, že se s nimi nakládá jako s cizinci a že se jim nepovoluje další pobyt. Tak chápe národnostní otázku Německá říše dnešního systému a proto jest první, nejen národnostní, nýbrž i sociální otázkou, aby se změnil tento systém v Německé říši, což podle našeho mínění jest vnitropolitickou otázkou Německé říše. (Posl. dr Stern [německy]: To dělají tvůrčí kapitalisté v Německu, které tak oslavujete!) Jako hvězda snad záříte v sovětské říši, ale jinak nikoli. (Posl. dr Stern [německy]: To říkáte, poněvadž na to nemáte jinou odpověď!) Pro lidi, jako jste Vy, měl bych dosti odpovědí. Můžete jen přijíti na nějakou schůzi, abych vám mohl dáti odpověď, abyste se nemohli dovolávati toho, že jsem vám ji nedal zde, kde mne nelze chytnouti. (Posl. dr Stern [německy]: Vy se vyhýbáte!) Nikdy se nevyhýbám, ale znám lidi, kteří se často vyhýbají. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Tak jde konec konců o sociální úvahy, tak se má projednávati tato otázka. Pokusil jsem se pojednati o ní pokud možno bez vášní, ačkoliv ovšem i mne nanejvýš rozčiluje toto pobuřující chování. Nebudeme moci zabrániti procesu, poněvadž Praha potřebuje jednou velkého politického procesu a poněvadž tato Praha jest právě taková jako Vídeň, o které Valdštýn řekl, že nikdy nechce býti ošizena o podívanou. To platí i o Praze a to platí zvláště o pražské ulici. Ale čeho jest nezbytně zapotřebí a k čemu i páni Češi musejí přihlížeti, jest, že dá-li ještě poněkud tento stát na svou pověst jako právního státu, musí pečovati, aby se tento proces nekonal v otráveném pražském ovzduší, ve kterém i nejnestrannější soudce mimovolně jest denně pod vlivem štvavých pamfletů českého tisku od národní demokracie až k "Českému slovu" a bulvárním listům Stříbrného. (Posl. dr Stern [německy]: To jest celá vaše pomoc!) Ostatní přinesete vy s rudou armádou, čekáme na to. (Výkřiky posl. dr Sterna, Krebse a Geyera.) Ale nechte Sterna, Stern provede zítra puč ve prospěch zatčených a osvobodí je. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Jděte mezi národní studenty, kteří se dají obřezati, aby mohli jíti spolu s panem Sternem. (Výkřiky posl. dr Sterna a Krebse.) Lépe by ovšem bylo, kdyby se proces vůbec nekonal. Neboť jaký účinek může míti? Může nanejvýš ještě více rozšířiti beztoho širokou propast, čeho se přece naprosto nemusíme obávati jako národ a jako hnutí. (Posl. dr Stern [německy]: Vy jste nejloyálnější státní občané, které si lze jen pomysliti!) Moje strana se pokusila smírně rozřešiti otázku spolužití Němců a Čechů ve střední Evropě a ukázati k tomu cestu. Často se pro to na ni útočilo. Proces co nejvíce zradikalisuje především mladší živly, ale, říkám klidně, i starší živly strany a nikoliv jen strany, nýbrž celého sudetského němectví. Nezpůsobí snad, že by se lidé dali odstrašiti od účasti na tajné organisaci, naopak uvolní cestu pro mafii. Dosud jí nebylo. Páni Češi nechť si uvědomí, že i pro ně může platiti rčení, že se již nezbaví duchů, které vyvolali. (Posl. Kasper [německy]: Poněvadž může konečně dojíti trpělivost i Němcům!) Zcela správně. My Němci jsme přímo nerevoluční a také nepolitický národ, snad právě proto, že jsme konstruktivní národ, národ, který buduje a který si proto nepřeje žádného ničení. Poměry nás nutí ke zpolitisování. Jak dalece nás zpolitisovaly, dokazuje výsledek volby říšského presidenta, které se konaly dne 13. března, ale dokazují nám i obecní volby v sudetských zemích.

Přestaňte na tom a neprovádějte sami našeho zrevolucionování. (Výkřiky posl. dr Sterna. - Posl. Krebs [německy]: Vždyť byl dne 13. března zvolen Thaelmann. - Posl. dr Stern [německy]: Nikdy jsem nepsal, že budu dne 13. března německým presidentem!) Německá říše by se také za to poděkovala. Vy se můžete snad státi předříkávačem modliteb v Jerusalémě, ale nikoliv německým říšským presidentem. (Výkřiky posl. dr Sterna.)

Řekl jsem, abyste přestali na tom, že dochází ke zpolitisování a neprovádějte sami nuceně zrevolucionování. Neboť vývoj, který se začal v r. 1918, není ještě dávno ukončen. Může se provésti kladně, ale může se provésti i jinak. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Stránský.

Posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Řeč, kterou jsme právě slyšeli, nám znova jenom připomíná, jak by bylo zapotřebí vložit v náš jednací řád nějaké ustanovení, aby poslanci, kteří mají na srdci aktuální záležitost, jež se nesnáší s denním pořadem, mohli se v mezích jednacího řádu o ní zmínit, jinak se zde bude stále opakovat zjev, kterého jsme právě byli svědky, že debata o bankovním zákoně se zahajuje řečí, která se vůbec bankovního zákona jediným slovem nedotkla. (Posl. dr Krebs: To je potřeba, poněvadž se parlament nesešel!)

K věci samé. Nejsem názoru, že v této rozpravě by všichni ti, kdo se dají zapsat pro tento zákon, měli spatřovat svůj úkol v tom, aby dokazovali, jak je dobrý, a na druhé straně zase myslím, že není věcí všech těch, kdož budou mluvit proti němu, aby zamlčovali, co v něm je dobrého. Zdali tento zákon bude dobrý nebo špatný ve svých účincích, záleží a bude záležeti podle mého přesvědčení na tom, v jakém duchu bude vykládán a v jakém duchu bude praktikován. My teď nežijeme v době, ve které se dá něco řešit písmenkami, ani těmi písmenkami ne, které se řadí v paragrafy zákonů. Všechno rozhodne duch, rozhodne okolnost, zdali zde bude duch tvořivý, který dovede překonati všechny ty nesnáze, jež má dnes demokracie v cestě, nebo ne. Zákon, který zde právě projednáváme, může být praktikován a vykládán v takovém duchu tvořivém, plodném, kladném, sociálně dobrém. V tom právě, v tom výkladu, myslím, že bychom mohli mezi sebou hledati shodu, myslím shodu i s těmi, kteří jsou proti tomuto zákonu. Vždyť na příklad nejostřejší oposice, která se proti tomu zákonu uplatňuje, oposice nejradikálnější socialistické strany, oposice komunistická, vychází ne tak z toho, co je ustanovením zákona, nýbrž vychází z tvrzení, že tento zákon má sloužit jiným cílům, než kterým podle našeho tvrzení sloužit bude, a pro které je uzákoňován. Tvrdím, že jakmile dvě stanoviska stojí takto proti sobě, nemají pak už tak daleko od sebe. Já na příklad tvrdím, že když někdo někoho urazí a potom, jsa volán k odpovědnosti, zapře tu urážku, tedy už tím dává satisfakci. Tedy jestliže se dohodneme v širokých řadách - a já myslím, že bychom se mohli dohodnouti v širokých řadách o tom, v jakém duchu rozumíme tomuto zákonu, co jsme chtěli v něj vložiti - myslím, že nebude proto tak nesnadné dohodnouti se také o jednotné, společné praksi. Při tom nebudeme a nechceme nic dělati pod pokličkou. Všecko, celý další vývoj našeho peněžnictví a co s tím souvisí, bude se díti pod kontrolou veřejnosti.

Jedna z dobrých věcí, které si můžeme konstatovati, je, že v průběhu projednávání tohoto zákona v ústavně-právním výboru byla zrušena tak zv. hospodářská censura, která ostatně nikdy neměla býti ani zavedena, poněvadž podle práva nemůže existovati. Jestliže však přece jen zde bylo určité období, ve kterém byla tato preventivní hospodářská censura vykonávána, v průběhu tohoto jednání o bankovním zákonu bylo od ní ustoupeno a dnes jí není.

Tedy opakuji, všecko se bude díti pod kontrolou veřejnosti. Je velmi dobrým znamením a řekl bych dobrým svědectvím pro většinu tohoto parlamentu, že mohlo býti upuštěno od té ostřejší censury právě při projednávání takového ožehavého zákona. Lidé zasvěcení měli strach, že veřejné projednávání tohoto zákona, při kterém přece bylo nutno vycházeti ze základního poznatku, že velká část našich bank potřebuje sanace, bude míti za následek runy na tyto banky a následkem toho těžký hospodářský poplach a všecko, co s tím souvisí. Že se to nestalo, to dokazuje důvěru veřejnosti k parlamentu a k vládě. Veřejnost ví, že je zde dosti péče, aby se nestalo nic, co by znamenalo těžkou hospodářskou pohromu a proto nedocházelo a nedochází k těmto runům a proto se o té věci právě může jednati za kontroly celé veřejnosti.

Veřejnost není naladěna příznivě k tomuto zákonu. To si musíme pěkně uvědomiti. Veřejnost ví, že sanace bank tu byla dříve, než tento zákon tu byl, i dříve než původní zákon, který je zakrytě novelisován. Sanace bank je staré heslo a stará věc. Veřejnost měla všecky důvody býti popuzena proti tomu, jak se sanace bank dosud prováděla, a zejména má důvod býti nespokojena, když se ukazuje, že jedna sanační akce nezbytně vedla k druhé sanační akci, že zkrátka jedna sanace nestačila, že se musilo sanovati znova. Veřejnost se přirozeně ptá, kde je záruka, že se nebude sanovati ani po třetí a po čvrté. Nemluvím ani o těch ostatních nepříznivých zjevech, se kterými se při tom setkávala, jako na př. jsou odcházející páni ředitelé s velikým jměním a s velikými penězi ze sanovaných a zkrachovaných bank a se vším, co působilo veřejné pohoršení. Veřejnost rozumí sanaci veřejných svazků, je-li nutno sanovati obce, okresy a země. Veřejnost rozumí, že je nutno sanovati družstva, velké kolektivy, které slouží velkým kolektivním, lidovým, širokým zájmům. Ale když slyší veřejnost o sanaci bank, tedy si pod tím představuje, že se sanují akcionáři, kteří se sdružili k tomu, aby obchodovali penězi, a při tom pohořeli. Veřejnost dnes dobře ví, že obchodování penězi, zhruba vzato, znamená vypůjčovati si peníze na 4 %, a na 12 % je půjčovati. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Veřejnost, která slyší, že tento obchod se dostal do úzkých a že je parlamentem sanován, není naladěna příznivě přijmouti tuto zprávu. S tím se musíme smířiti. To musíme pochopiti. Jestliže nám tedy z komunistické strany bylo řečeno v ústavněprávním výboru, že neděláme nic jiného, než že chceme nechati zisky akcionářům a risiko bankovního obchodu resp. jeho ztráty uvaliti na stát, tedy mohu jen opakovati, co jsem řekl už tam: kdyby bylo pravda, že toto chceme, nebo kdyby bylo pravda, že toto uděláme, tak by všechno, čím nám komunisté hrozí, pořád ještě bylo moc málo. Ale věc je ta, že to není pravda, že je to těžký omyl, po případě úmyslná nepravda, když se tvrdí, že my chceme sanovati akcionáře. Já tvrdím: neběží při bankách, které jsou v úzkých, jen o akcionáře, nýbrž také o vkladatele, a to už jsou zájmy hodně lidové. Ale neváhám říci, že ani to by ještě nestačilo, že to by ještě nebylo dostatečným důvodem, kdyby nešlo o nic jiného, než o vkladatelské zájmy. Ještě by to neznamenalo, že je parlament oprávněn považovati tuto věc za záležitost absolutně veřejného a nejširšího lidového zájmu. Nejde právě jen o akcionáře a nejde ani jen o vkladatele. Jde také o všechnu národohospodářskou strukturu, která je naším úvěrovým systémem bankovním organisována a která by se nezbytně zhroutila, kdyby se tento bankovní systém zhroutil dříve než se něco jiného vybuduje. Konkrétně řečeno: když se dnes položí určitá banka, tedy by to znamenalo, že v sobotu v tolika a v tolika průmyslových závodech nebude vyplácena mzda a že tyto průmyslové závody se zastaví. A poněvadž krise jedné banky táhne za sebou krisi jiných ústavů, tedy to pro nás znamená velký, celkový národohospodářský problém, který my nemůžeme připustiti, dokud se bráníme tomu receptu, jejž nám stále doporučují komunisté, řešiti všechny tyto otázky politikou katastrofální. (Výkřiky posl. Vallo.) Nemůžeme chtíti hospodářské katastrofy, poněvadž dělati katastrofální politiku všude, také hospodářskou katastrofální politiku, znamená míti cizí kuráž, znamená pracovati na cizí vrub, cizími obětmi, to znamená nemysliti na ty dělníky, kteří ještě dnes mají práci, a tu určitou sobotu by tuto práci neměli. Dokud na ně myslíme, do té doby máme dobré svědomí vůči všem těm receptům, které se nám doporučují. (Výkřiky posl. Vallo.) Jsme přesvědčeni, stejně jako vy, že dnešní hospodářský systém je tak kompromitován dnešní krisí, že potřeba přebudovati jej stane se velice brzy přesvědčením už nejen socialistických stran, nýbrž všech stran demokratických. Ale, prosím, také ten, kdo chce budovati něco jiného a kdo proto musí předtím něco zbourati, ten také, i když bourá, musí bourat soustavně a ne tak, aby se ta stará budova zřítila na hlavy živých lidí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Slavná sněmovno, takto musíme posuzovati všecko, co jest jádrem bankovního zákona. Takto musíme měřiti především onu zvýšenou odpovědnost bankovních lidí, kterou jsme zákonem právě zavedli, zvýšenou odpovědnost členů správních rad, dozorčích rad, ředitelů, zvýšenou odpovědnost civilně-právní, to je to ručení členů správních rad za část vkladů, zvýšenou odpovědnost trestně-právní a určitou změnu celého služebního postavení, která spočívá v tom, že nelze žádnou smlouvou vyloučiti krátkou vypověditelnost ředitelských a podobných smluv.