Ovšem s tímto stavem se rozšiřuje také na Ostravsku jako všude jinde persekuce. Zatýkání je tam na denním pořádku. Nyní právě v Ostravě sedí naši dva redaktoři, tři horničtí sekretáři, kteří všichni mají nastoupiti několikaměsíční trest. Sekretář kovodělníků má nastoupiti také několikaměsíční trest. Člen závodní rady z karvínské šachty Pilch sedí 2 1/2 měsíce a má zaplatiti ještě 1000 Kč pokuty. Dělník Karbaš a několik dělníků z Frýdku sedí 4 měsíce a díky novému zákonu ministra Meissnera o státním vězení sedí jako sprostí zločinci bez jakýchkoliv úlev. V Opavě sedí 5 měsíců 20letý dělník Landauer, který se poctivě živil a pracoval na pile v Hlučíně a byl zatčen proto, že prodával komunistický manifest. Již 5 měsíců sedí v Opavě ve vyšetřovací vazbě, protože se prý neví, kam patří. Je jedním z nešťastníků, který neví, kam patří, kam patřil jeho otec, a republika mu domovského práva nedala.

Tento mladý dělník je těžce nemocen. Mám v kapse dopis od vězně, který byl propuštěn z opavské věznice, v němž mne prosí, abych ho neprozrazoval, že Landauer je nemocen a že s ním lékař zachází takovým způsobem, že to přímo řve a křičí. Prokurátor Chalupa v Opavě slíbil, že zjedná nápravu, ale propustit prý jej nemůže. Takové skandální poměry jsou přes to, že se na něho neví nic, aby se mohla podati obžaloba. Proto, že se neví, kam patří, bude v republikánském kriminále snad tak dlouho, až zemře nebo až ho vězeňský ne lékař, nýbrž zvěrolékař umoří. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je ještě řada jiných případů: sedí sekretář německých dělníků Ulrich, za chvíli budou kriminály plné, ale to neznamená, že boj nebude veden, nýbrž boj půjde dále a bude stupňován přes všechnu Meissnerovskou a sociálfašistickou persekuci.

Závodní schůze na Ostravsku jsou zakazovány. Když je schůze povolena, je místnost, kde se schůze koná, přímo obležena policií nebo četníky. Na Nové jámě přišlo na schůzi následkem teroru jen 98 dělníků. Sekretář, který tam přišel jako referent, než došel k místnosti, byl zatčen 15 četníky a odveden do jiné místnosti, aby o něm dělníci nevěděli; dvě hodiny ho tam drželi a teprve po schůzi byl propuštěn.

Tentýž den, 14. ledna, na jámě Emě ve Slezské Ostravě byl zatčen sekretář organisace, že řekl: Dělníci musí bojovat, horníci se musí bránit proti tomu, co uhlobaroni dělají, horníci musí se připravovat na boj. Byl za tyto výroky držen několik hodin ve vazbě.

Persekuce, pokud se týče konfiskační praxe, přesahuje všechno. Meissnerovská sociálfašistická censura řádí tak dokonale, že by to nikdo lépe nedovedl. Dokazuje to nejlépe dnešní a nedělní číslo "Rudého práva".

Nedělní číslo ústředního listu "Rudé právo" propadlo neobvyklé konfiskaci, která není sice ojedinělá ve více než desetileté historii tohoto dělnického listu, ale právě v této chvíli se jí dostává zvláštního významu. Současnou nespokojenost, vření a rozlom ve straně soc. demokratické sleduje tento list se samozřejmou pozorností. Poslední dobou každý týden přinesl celou stránku zpráv z důvěrných schůzí soc. demokracie, z mnohých porad strany, které byly dodávány "Rudému právu" členy soc.-demokratické strany. Není třeba upozorňovati, jaký vliv mají takovéto zprávy, a není třeba podotýkati, že vedení soc.-demokratické strany nepřihlíželo k těmto stránkám "Rudého práva" se zvláštním potěšením. Soc. demokratická strana učinila sice několik opatření, aby podryla vliv takovéhoto zásahu komunistické strany do tábora soc. demokracie, ale opatření tato, omezující se vesměs na ubohé, vylhané zprávy soc.-demokratického tisku, selhala na celé čáře. Proto se odhodlalo vedení soc.-demokratické strany k zákroku, který není neobvyklým v historii bojů vedení soc. demokracie proti revolučnímu dělnickému hnutí, nicméně je nesmírně podlý a velmi průhledný, než aby ho mohla denně používati. Ministrem spravedlnosti je člen vedení soc. demokracie, dr Meissner. Jemu je přímo podřízena censura. Vliv dr Meissnera na censuru, která provádí konfiskaci "Rudého práva", je již na "Rudém právu" velmi dávno zřejmý; v listě tomto nemůže již dlouhou dobu vyjíti jediná poznámka, jediná kritika činnosti dr Meissnera. Od doby, kdy vedení soc. demokracie je znepokojeno faktem, že prostí členové jeho strany, soc.-demokratičtí dělníci, píší do "Rudého práva" zprávy o řečech svých vůdců a o nespokojenosti dělnického členstva strany, ministr dr Meissner svůj vliv na censuru prostě rozšířil. A tento jeho - mírně řečeno - vliv vyvrcholil právě při konfiskaci nedělního čísla "Rudého práva". Několik dnů před vyjitím tohoto čísla oznamovalo se v listě, že bude obsahovati zprávy ze soc.-demokratických schůzí. Soc. demokratičtí dělníci jmenovitě v Praze očekávali nedočkavě toto "Rudé právo", když pro nic jiného, tedy jen proto, aby se přesvědčili, zda skutečně píše toto "Rudé právo" nepravdy, jak to při každé příležitosti tvrdí jejich vůdcové. Chtěli se přesvědčiti na příkladech, jichž sami byli svědky. Vedoucímu činiteli soc. demokracie dr Meissnerovi šlo o to, aby se tyto zprávy mezi soc. demokratické dělníky nedostaly, a ministr dr Meissner měl možnost tento úmysl také provésti. K zamezení vydání "Rudého práva" přibyly kromě toho také jiné důvody: Vyšly v něm parlamentní řeči komunistických poslanců o pozadí francouzské půjčky a o podmínkách, které klade Francie, o chystaném snížení státně-zaměstnaneckých platů a posléze zpráva posl. Štětky o hrozné situaci na Podkarpatsku. Obvyklý konfiskační výměr nebyl listu prostě dodán, takže "Rudé právo" bylo vytištěno bez konfiskace. Zároveň však se rozběhli zřízenci policie dr Meissnera a dr Slávika a sbírali po kavárnách, po hospodách, po prodejnách a u kolportérů nedělní číslo "Rudého práva". Na venkově se to praktikovalo jednoduše: balíky "Rudého práva" byly zabaveny přímo ve vlaku.

Aby bylo zřejmo, že zde nejde o dohady a o předpoklady fakty nedoložené, musíme se zmíniti o tom, že den po této famosní konfiskaci přineslo "Právo lidu", na něž má dr Meissner právě takový vliv jako na svou censuru, článeček asi tohoto obsahu:

"Komunistům se censuruje "Rudé právo" ještě před vyjitím. S tím my nesouhlasíme. Tím se vzbuzuje dojem, jako by u nás byl nějaký ostrý censurní systém. Jsme pro to, aby censura byla zrušena a aby byla zavedena osobní odpovědnost redaktorská. Četli jsme - praví doslova "Právo lidu" - "Rudé právo" této neděle. Je v něm deliktů na 3 roky kriminálu." V posledních letech je případem velmi vzácným, vyšlo-li "Rudé právo" s mírnými konfiskacemi anebo vůbec bez konfiskací. Není téměř článku, v němž by nenašel censor zabavitelné místo, a co je nejvýznamnější na konfiskační praxi: prosté popisy faktů také neujdou jeho škrtům. Denně vychází "Rudé právo" s velkými bílými fleky. "Tento stav se nám nelíbí!" vzkazuje orgán ministra justice. "Mohl by se někdo domnívati, že je u nás ostrá censurní praxe." A proto navrhuje orgán dr Meissnera, aby novináři byli osobně odpovědni za články "Rudého práva". To neznamená nic jiného, než úsilí, aby náš tisk nevycházel jenom s bílými místy na svých stránkách, nýbrž aby nevycházel vůbec, aby byl soustavně sbírán policisty, jak se to stalo s nedělním "Rudým právem". A kromě toho, aby redaktoři tohoto listu byli ještě více trestáni.

Obvyklým důvodem, chtějícím ospravedlnit neslýchané konfiskace našich listů, jest, že tento list neodpovědným způsobem štval. Jak, o tom mluví soudní relace i novinářské výklady, kdykoliv je řeč o censurování komunistických listů. Pan dr Meissner, resp. jeho censoři, sami nejlépe vědí, jak je tento stav nepravdivý a směšný. Jejich posici ulehčuje pouze ta okolnost, že nikdo nemůže kontrolovat, zda se skutečně na těch místech, která jsou zabavena, "neodpovědně štvalo". Ale je potřeba upozorniti, kdyby se komunističtí redaktoři zabývali skutečně "neodpovědným štvaním", že by nebyla censurní praxe tak ostrá, neškrtalo by se v "Rudém právu" tolik, jako je tomu nyní.

Censurní praxe dr Meissnera stala se věcí eminentně politickou. Zajímají ji hlavně fakta a hlavně ta fakta, která tvoří ústřední problém dne mezi lidem. Poslední dobou není možno dostati v legálním rudém tisku na veřejnost ani jedinou zprávu o průběhu demonstrací, kterých je nyní na desítky a na sta. Povšimněme si dnešního čísla "Rudého práva". V něm propadla konfiskaci zpráva tohoto znění: "Tisíc nezaměstnaných demonstruje na Smíchově. Alarmovaná policie bezmocná. Praha 27. ledna. Dnes dopoledne shromáždilo se před okresním domem na Smíchově asi tisíc osob. Přišly to deputace nezaměstnaných ze všech míst smíchovského okresu, aby žádaly okresního hejtmana o rychlé splnění požadavků nezaměstnaného dělnictva. Proti deputacím byla vyslána policie. Pro odpor nezaměstnaných byla policie bezmocná. Zatýkala, ale zatčení byli vyproštěni. V tuto chvíli nezaměstnaní dělníci postupují pod vedením soudr. Hrušky do Košíř."

Jak vidět, neštve se zde psaním, nýbrž štve se - ano, štve se - fakty. Neboť nic není příkladnějšího, nic není více povzbuzujícího v této době než úspěšný příklad dělnické obrany. Ale dále v tomtéž čísle "Rudého práva" byla zabavena také jiná zpráva. Byla psána schválně opatrně, náznakovitě, aby nepropadla censuře. Slyšte ji: "Po demonstraci pracujících i nezaměstnaných. Posádka v Popradu má kasárníka. Bratislava 23. ledna. V Popradu a v Kežmaroku diktují majitelé dřevodělných závodů snížení dělnických mezd. Dělnictvo je pobouřeno. Uspořádalo spolu s nezaměstnanými mohutnou demonstraci. Kromě četníků bylo v Popradu proti dělníkům vysláno vojsko. Vystoupení vojska skončilo potrestáním všech vojínů. Celá posádka má kasárníka." Kde je tu štvaní? Kde je tu překrucování skutečností (Výkřiky komunistických poslanců.), aby štvavým způsobem haněna mohla být republika? Jak zdůvodňují konfiskace soudní nálezy? Největším hříchem komunistického tisku je, že podává v dnešní době zprávy o tom, co ostatní listy zamlčují. Podává zprávy o velikém, mohutném hnutí, které zachvátilo proletariát republiky. Prosté zprávy o tomto hnutí jsou schopny podpalovat. Jsou schopny ukazovat všemu dělnictvu příklad. Proto jsou konfiskovány. Proto nemůže přinésti "Rudé právo" ani jedinou zprávu o zmařených exekucích na Podkarpatsku, které jsou tam nyní událostmi každodenními. Proto byla zabavena v "Rudém večerníku" od a až do z zpráva o střílení v Turč. Sv. Martinu a v Ipolských Šahách.

Nakonec uvádíme případ, který necharakterisuje pouze političnost Meissnerovy censury, nýbrž je vážným dokumentem k našim náznakům, že iniciativa nynější zostřené kampaně proti rudému tisku vychází z vedení soc. demokracie. "Rudé právo" ve čtvrtek dne 28. ledna chtělo přinésti zprávu tohoto znění:

"Bratislava 27. ledna. V Turč. Sv. Martině, kde minulý týden vyrukoval proti demonstrujícímu dělnictvu prapor vojska a kde při prolomení četnických kordonů byla vypálena salva, konaly se v celulosce závodní volby, v nichž se projevily nálady dělnictva. K volbě oprávněných voličů bylo 397, odvolilo 372. Obdrželi: rudé odbory 302 hlasů a 7 mandátů (minule 3 mandáty), reformisté 67 hlasů a 1 mandát (minule 5 mandátů). Posice reformistů byla rozdrcena, rudé odbory obdržely 80% odevzdaných hlasů. Tak odpovídají dělníci na střelbu z četnických karabin."

Také tato zpráva byla celá zkonfiskována. Bývalo zvykem propouštět v rudém tisku nezávadně kritiku soc. demokracie a dokonce bez škrtů zprávy o výsledcích voleb. Dnes takovéto zprávy mohou urychliti více rozklad bašty kapitalismu mezi dělnictvem - sociální demokracie. Pánové jsou si toho dobře vědomi a proto byla tato zpráva zabavena v rudém tisku censorem, v "Právu lidu" a v ostatních kapitalistických listech redakcemi. Jest třeba zřejmějšího dokladu, že skandální tažení proti rudému tisku v posledních dnech vychází přímo ze soc. demokracie? Zde je obrázek (ukazuje noviny), že ty 3 zprávy opravdu byly zkonfiskovány, a takhle se konfiskuje každé "Rudé právo", dokonce přes to, že v těchto zprávách se prostě konstatuje, jaká nálada se mezi dělnictvem projevuje.

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil.

Posl. Kliment (pokračuje): Hned budu hotov.

Samozřejmě, že není to jen "Rudé právo". Na Ostravsku řádí censura takovým způsobem, že zastaven byl úplně časopis "Havíř" proto, aby se nemohlo dělnictvo brániti útokům zaměstnavatelů a uhlobaronů. Konfiskuje se vše, konfiskuje se i taková zpráva, že zaměstnanci na závodních schůzích se usnesli, aby na útok v závodních schůzích odpověděno bylo demonstračním vystoupením a připojením k demonstraci v Hradci Králové. Konfiskuje se i ta zpráva, že proletáři Ostravska také po způsobu Královéhradecka dne 10. února vystoupí, zaměstnaní i nezaměstnaní horníci, kovodělníci, textiláci a všichni ostatní dělníci, že zastaví práci a společně vyjdou demonstrovati do ulic za své požadavky proti útokům na nezaměstnané a zaměstnané, za zkrácení pracovní doby při plných mzdách, za zvýšení mezd, za podpory všem a rozbití zkrachovaného gentského systému, proti válečným štvanicím imperialistických dravců a že budou bojovati za chleba, práci, půdu a svobodu.

Podmínky pro tento boj se tvoří zezdola, ze závodů, z mas nezaměstnaných roste jednotná, bojovná fronta. Dělníci odmítají sociálfašistické a reformistické "nedá se nic dělati". Soc. demokratičtí funkcionáři bouřlivě protestovali na nedělní konferenci horníků proti výrokům Brožíka, že stávkovati nelze, že nelze bojovati, a projevovali v debatě svůj odpor proti Brožíkovu radění: vyčkat. Silhouetta socialismu se blíží. Horníci, kovodělníci i ostatní dělníci nebudou se kochati zjevením socialismu, nýbrž oni si jej vybojují a budou též za něj bojovat, a budou ještě svůj boj stupňovat až k povalení kapitalismu a ke zřízení diktatury proletariátu, k vítězství socialismu.

Reformisté mohou na této cestě proletariát pouze zdržovati, více dělat nemohou. Soc. demokratičtí i nár. sociální dělníci i funkcionáři chápou nutnost jednotné fronty takové, jaká je dnes mezi nezaměstnanými pod vedením rudých odborů. Roste a tvoří se jednotná fronta v závodech, rostou rudé odbory, je sta nových přihlášek a celé desítky přestupů z reformistických odborů do rudých odborů. Blíží se mílovými kroky světový vítězný říjen, ať děláte cokoli, blíží se doba, kdy máte splniti požadavky pracujících mas, dáti jim chléb a práci, to, co žádají, nebo ztratíte všechno. Opakuji, že nepomohou vám vaše teroristická policejní opatření. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Přijdou poměry takové, kdy pořádek se nebude utvářeti a tvořiti podle komanda francouzského franku a francouzského mezinárodního finančního kapitálu, nýbrž poměry světové a československé budou se utvářet podle přání a potřeb vítězů světového října, a tím vítězem bude revoluční proletariát, vedený komunistickou stranou. (Potlesk poslanců komunistických.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Török. Dávám mu slovo.

Posl. Török (maďarsky): Boj pracovníkov Podkarpatskej Rusi za prácu, podporu, cla prosté chleboviny chce vládny režim udusiť v krvi. To je dokázané brutálnym postupovaním úradov, četníctva a policie v Podkarpatskej Rusi proti pracovníkom, chudobným zemedelcom, maloživnostníkom v Podkarpatskej Rusi. Nezamestnaní v Podkarpatskej Rusi najrozhodnejšie protestujú proti tomu, že sú z ubohej podpory vylúčení preto, lebo ich titulujú sezónnymi robotníkmi.

Zemský úrad v Podkarpatskej Rusi vykázal dňa 31. decembra 1931 1608 nezamestnaných. Táto cifra je smiešna, lebo veď všetky malé remeslá tak rečeno naprosto pauzujú, priemysel továreňský je odbúraný a i ten, ktorý ešte pracuje, pracuje iba s redukovaným počtom robotníkov.

Zo 12 okresov v Podkarpatskej Rusi len vo dvoch sú úrady pre prostredkovanie práce, v Užhorode a v Mukačeve, a nie sú v ostatných 10 okresoch, v Chuste, v Sevľuši, Berehove, Ťačove, kde je na stá a stá nezamestnaných. V Mukačeve je registrované 350 nezamestnaných. Keď som sa dňa 25. januára t. r. dotazoval u prednostu úradu pre prostredkovanie práce, riekol mi, že v Mukačeve je ešte najmenej tisíc nezamestnaných. Títo nezamestnaní však nechodia do úradu pre prostredkovanie práce, lebo ani jednomu z nich nemôže opatriť prácu ani teraz a nemohol ani v minulosti.

V Podkarpatskej Rusi je na 10.000 lesných robotníkov, a keby snáď čo len jeden z ních prišiel do okresného úradu o podporu v nezamestnanosti, vyhodili by ho s poznámkou, že do nezamestnaných im nie je nič.

Malí živnostníci hladujú spolu s robotníkmi, práce nemajú, berný exekútor chodí im na krk a odnáša zbylé ešte kusy nábytku a šatstva, jestliže ich malý živnostník neodniesol už do zastavárne a neprejedol. Dedinskí nemajetní a maloroľníci následkom planej úrody taktiež hladujú a strádajú a dovršením toho prichádza tortúra bernej exekúcie, teroristická berná exekúcia, ktorá sa prevádza v Podkarpatskej Rusi nepretržite.

Takmer denne dochádza k tomu a to na viac miestach, že nezamestnaní spolu s maloživnostníkmi, maloobchodníkmi, chudobnými dedinskými zemedelci a nemajetnými demonštrujú a požadujú prácu a chleba. Proti týmto akciám vystupujú úrady čo najbrutálnejšie, četníctvom a policiou rozháňajú davy, len preto, lebo tieto požadujú prácu a chleba.

Žaláre v Podkarpatskej Rusi sú takmer preplnené robotníkmi, nezamestnanými, chudobnými zemedelcami, ktorí požadovali chleba a prácu. Príkladom toho je obec Dolhoje, kde robotníci, chudobní zemedelci a nemajetní nepožadovali iného, len claprostý dovoz chlebovín. Veliteľ četníctva riekol, že vraj však ja vám dám chleba v Chuste vo väznici krajského súdu, k čomu tiež i došlo, lebo niekoľkí z ních boli zatknutí, brutálne zbití a uväznení vo väznici krajského súdu.

Iná obec je Veljatiny, kde notár spolu so starostom chcel vystavať obecný dom a školu a k tomu cieľu chcel sohnať peniaze tak, že bez dotazovania sa obyvateľstva obce v banke, kde chceli vyzdvihnúť pôžičku 150.000 Kč, nadiktovali mená tých, ktorých sa ani netázali, zda budú môcť platiť, až k tomu dojde. (Posl. Vallo [maďarsky]: Zkrátka, súkromý majetok je svätý!) Svätý je dotiaľ, dokiaľ ide o záujmy kapitalizmu. Keď sa obyvateľstvo dozvedelo o tomto podlom podvode, zhluklo sa a protestovalo proti tomuto jednaniu notára a starostu.

A čo sa na to stalo? Práve keď v tejto kapitalistickej spoločnosti je súkromý majetok svätý, vtedy na tých, ktorí sa odvážili zasadiť sa zato, aby chránili svôj nepatrný movitý i nemovitý majetok, prišlo četníctvo v nočnej dobe do dediny, práve tak ako by tam chodili zbojníci, četníci vytrhávali dvere, sobrali pätnásť ľudí a nasledujúcej noci ešte ďaľších deväť. Dali im okovy, tak že im krv tiekla z rúk. Avšak to ešte nestačilo, lebo nad to, že ich do krve zbili a v okovoch odviedli k súdu, dvoch ľudí tak zbili, že budú mrzákmi po celý život.

Dňa 22. januára dostavili sa do obce Turja-Paseka četníci a spoločne s lesnými hajníkmi hľadali istého chudobného dedinského človeka menom Kocána. Čo chceli? V Podkarpatskej Rusi, ako som už toľkokrať povedal, je toľko lesov, že tam sotva videť niečo iné, a ubohí dedinčania sú hrozne prenasledovaní len preto, že sbierajú odpadlé konáre v lese. Preto sa dostavili četníci i s lesnými hajníkmi, aby Kocana pohnali k zodpovednosti. Keď sa o tom dozvedeli obyvatelia obce, shromaždilo sa ich na 400 a donútili četníkov a hajníkov, aby dedinu opustili, a totiž vymlátili ich z obce, lebo bezpravne s odkopnutím práv občianskych chceli snáď na dlhé týždne do väznice vrhnúť niekoho preto, že tento išiel pre konáre do lesa, aby doma s rodinou nezmrznul.

Dňa 23. t. m. dostavili sa do Studenej v okrese volovskom exekútori s četníkmi, aby na bankové dlhy vydražili majetočok 40 ubohých malých existencií. Obyvateľstvo obce sa zhluklo a prehlásilo četníkom, že nielen že nemôžu platiť, ale že nemajú ani chleba, šatstva a obuvi.

Na situáciu v Podkarpatskej Rusi posvieti i tento dopis, ktorý bol napísaný istým obvodným notariátom na ministerstvo a ktorý chcem teraz prečítať (čte):

"Obec Slatinské Doly. Uspíšení stavby silniční spojky. Slatinské Doly dne 12. ledna 1932. Ministerstvu veřejných prací, Praha.

V zastoupení obce Slatinské Doly a v zájmu snížení hrozivého počtu nezaměstnaných žádáme tímto co nejuctivěji, aby slavné ministerstvo nařídilo podle možnosti okamžité zahájení prací na projekt. spojce státní magistrály Slatinské Doly-Bílá Církev, a podporujeme svou prosbu následovně:

Pokud jest obci známo z bezpečného pramene, jest stavba povolena, plány hotovy a úvěr, jejž z poloviny hradí státní solné doly, zajištěn, takže podle sdělení zemského úřadu v Užhorodě, č. j. 147.768/V:12/31 ze dne 12. prosince 1931, může býti s přípravnými pracemi ihned započato. V projektu jedná se o násyp veliké hráze, na níž by mohl býti bez obtíží svážen materiál i nyní, a to tím spíše, že počasí jest zde velice mírné. Jen při této práci našlo by obživu jistě ke stu nezaměstnaných.

Spojky této jest nutně zapotřebí, poněvadž dosavadní části staré silnice jsou nad podkopaným územím dolů a pro případ, že by na některém místě povstala propadlina, byla by celá část východní Podkarpatské Rusi bez silničního spojení.

Téměř všichni nezaměstnaní patří starousedlým rodinám, jichž příslušníci vždy byli přijímáni do práce ve státních dolech, poněvadž se jedná o hornické rodiny a pouze následkem změněných politických poměrů a poválečných těžkostí jsou odsouzeni k nezaměstnanosti, trvající často celé měsíce, k životu všemožného strádaní a nejistoty. Nechtějí žádné dary ani almužny, chtějí pouze jakoukoliv práci, která by jim umožnila alespoň nejskrovnější výživu. Obec sama není s to ze svých prostředků na jejich podporu přispívati, poněvadž jest snad nejchudší obci Podkarpatské Rusi - hornická obec, kde veškerá půda patří státu, a před měsícem byla těžce postižena i požárem lázeňské restaurace a biografu, z nichž měla hlavní a stalý příjem, takže nyní nemůže ani sehnati na výplatu mzdy svých zaměstnanců.

Státní solné doly snaží se dle svých možností snížiti počet nezaměstnaných, ale pro stagnaci v odbytu soli nemohou při nejlepší vůli zaměstnati alespoň tolik lidí, aby to mělo pro zlepšení stavu podstatnějšího významu.

Situace jest v obci již hrozivá a nebude-li vyhověno ihned, hrozí nebezpečí, že nezaměstnaní dostanou se do vleku nebezpečných a státu nepřátelských živlů, takže může lehce dojíti k výtržnostem a ke krveprolití."

Nechcem ho čítať ďalej, avšak jestliže notár, vedúci obvodný notariát, musí takéto dopisy zasielať ministerstvu, že je zle, že sa má pomôcť, že sa má poskytnúť podpora, že nestane-li sa tak, vtedy nemôže prevziať zodpovednosť za to, dojde-li snáď tam v najbližšej dobe ku krvavým srážkam - to dostatočne dokazuje vážnosť situácie.

Páni zpravidla povedajú, že komunisti štvú. Tí malí notári, ktorí medzi ľudom žijú, tí vidia, že je zle, a snáď bolo by na stá takých notárov, ktorí by podobne písali rôznym ministerstvám. Je to najlepším dôkazom toho, aké pomery sú v Podkarpatskej Rusi a ako žijú pracovníci v Podkarpatskej Rusi. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Nezamestnaní v Podkarpatskej Rusi obdržali do 7. februára 110.000 Kč v poukázkach a 100 vagonov kukurice, t. j. 10.000 q 10.000 rodinám. To neznamená nič, lebo prevažná časť, takmer 80% obyvateľstva Podkarpatskej Rusi je dnes odkázaná na podporu v nezamestnanosti.

A práve preto pracovníci v Podkarpatskej Rusi, ktorí svojím hnutím vybojovali si tú drobinku podpory, nezastavia sa, ale budú pokračovať ďalej v týchto svojich akciách, aby nezomreli hladom, lež aby vláda bola donútená zabývať sa situáciou tamojších pracovníkov, hladujúcich a nezamestnaných.

Požadujem preto, aby v Podkarpatskej Rusi ihneď zastavené boly berné exekúcie rôznych bankových dlhov u všetkých chudobných, drobných ľudí a nezamestnaných.

V Podkarpatskej Rusi je dnes štatárium. Páni tuná môžu pokojne tráviť, tam sú zakázané všetky shromaždenia a sprievody. Snáď si páni myslíte, že s tým nakrmíte hladných obyvateľov Podkarpatskej Rusi? Nie! Na vzdor všetkým zákazom vyjdú títo na ulice a budú požadovať svoje právo k životu. V najnovšej dobe sú zakazované všetky shromažďovania, ba čo viac zakazujú sa i manifestácie takých sväzov, ichž štatuty prijal a schválil i zemský úrad. Tak policia v Berehove spolu s berehovským okresným úradom zakázaly manifestáciu sväzu pracujúcich zemedelcov.

Vy páni sa bojíte, to my veľmi dobre vieme, avšak my v záujme pracovníkov postavíme sa v šik, povedeme ďalej boj a hnutie pracovníkov, aby sme nedostávali iba almužnu, odrobinky, ale aby prácu, chleba a slobodu dostalo pracujúce obyvateľstvo Podkarpatskej Rusi. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Vallo. Žádám, aby se ujal slova.

Posl. Vallo: "Slovenská desiatiletka", tak akosi to nazval pán Peroutka v "Lidových novinách" vo svojom úvodníku. Ja bych dokumentoval, čo opravdu obsahuje táto desiatiletka, čo znamená na Slovensku, aby pán Peroutka mal o Slovensku lepší priehľad, čo oslobodené Slovensko Slovákom donieslo. Do tejto desiatiletky patrí 200 tisíc vysťahovalcov a práve toľko nezamestnaných robotníkov. Tých 200 tisíc vysťahovalcov nechali ne tu svoje rodiny a dnes v medzinárodnej hospodárskej krize mrú hladom v Argentíne, v Brazilii, v Kanade, v Amerike, Francii - v bratskej Francii ovšem - a ich rodiny zasa hladujú a sú odkázané k hladovej smrti na osvobodenom Slovensku. Bol som v Brezne na verejnej schôdzi, kde sa ku mne dostavila deputácia žien, ktoré majú svojich manželov v Argentíne, a žiadaly: Pomôžte nejakým spôsobom našim manželom, aby sa dostali do vlasti, aby prišli zpäť, poneváč oni mrú hladom tam a my s našimi rodinami mrieme zasa hladom tu.

Tedy ti, ktorí nezamestnaní sa zdržujú v Československu, dostanú 10korunové týždenné poukázky, ale ženy, ktoré majú 5 až 6člennú rodinu a ich manželia sa nachádzajú v Argentíne, Brazilii, alebo niekde inde za hranicami, nedostanú ani tejto podpory. Táto delegácia bola zo Šumca. Je tam 12 mužov, ktorí odtamtiaľ sa vysťahovali do Argentíny. Keď prišli na čsl. konzulát a žiadali, aby boli dopravení do Československa, boli jednoducho vyhodení z miestnosti konzulátu a bolo im hovorené, aby si našli prácu: keď sa sem vysťahovali, majú tu aj zostať. Keď tam prišli za prácou, čo im nedala Československá republika, keď boli núteni ísť do Argentiny, teraz keď tam nemajú prácu, nie je im ani dopriané toho, aby mohli ísť k svojej rodine.

V rozpočte je položka na vysťahovalcov, ale z tejto ešte ani jeden vysťahovalec nedostal žiadnej podpory. Vysťahovalci, ktorí sa nemôžu dostať domov, nedostanú z tejto položky ani toľko, aby si mohli hradiť cestovné. O ich rodinách tieto hladné ženičky hovorily nasledovne: naše deti nevidia už celé mesiace chleba. Pomôžte nám, postarajte sa o nás, pomôžte našim mužom, aby mohli domov. Keď en stav, tá bieda bude trvať ešte mesiac, pomrieme. Veď sa bojím prijsť domov, deti pýtajú chleba. A jak to vypadá s tými, ktorí ostali v zemi desiatiletky na Slovensku, s tými nezamestnanými a robotníkmi, ktorí sú ešte zamestnaní? Podľa gentského systému dostalo podporu na Slovensku zo 200.000 nezamestnaných asi 10.000. Ostatní by mali dostať ako Čechovia t. zv. žobračenky, ale viacej ako polovina okresov je i z tohoto vytvorená. Tak na východnom Slovensku okresy Moldava, Král. Chlumec, Giraltovce, Bardejov, Sabinov, Humenné, Svidník atď. sú vytvorené. Mohol bysom menovať celý rad. V týchto okresoch je vídaná bieda. Nezamestnanosť so dňa na deň stúpa. Dnes drevársky priemysel, jeden najväčších slovenských priemyslov, pracuje len s niekoľko závody a na 80% píl úplne stojí. Tisíce robotníkov zamestnaných v tomto priemysle dnes hladuje. Baníctvo stále obmedzuje výrobu. Slovinky sú zastavené úplné. Keterbach je pred zastavením; preslýcha sa, tento týždeň bude zasa prepustené na 150 botníkov. Na Rožňavsku sa pracuje v bach 4 dni, na Košicku taktiež. Magnezitový priemysel je úplne odbúraný, Coburgova továrňa má byť odvezená z Trnavy a z Bratislavy Klingerovka. Myslím, že to schádza do Perútkovej desiatiletky. Slovensko bude na základe tejto 10letky vyrabované.