Potud zabavené místo. (Výkřiky posl. dr Hassolda.).

Musím, bohužel, konstatovati, že se censor z ministerstva financí tím, jak naložil s touto zprávou, ohromně zesměšnil, poněvadž zřejmě zneuznávaje nějaký rozkaz, ocenil úvahu o možnostech zacházení s jednotlivými zeměmi prostě jako něco, co by mohlo býti pro celou práci komise nebezpečné nebo snad předem určovati rozhodnutí komise. (Posl. dr Bacher [německy]: Umí censor vůbec německy?) Při provádění censury, kterou skutečně asi často - i u politické censury - provádějí úředníci, kteří německy nerozumějí, jde to aspoň s trochou rozumu a také pochopení, ale zde jde podle mého mínění o úplně pochybený směr v ministerstvu financí, o pokus zpátečnického působení na tisk při utváření veřejného mínění a při plnění povinností nezávislého, svobodného tisku, aby obyvatelstvu vysvětlil všechno, čeho by právě v době hospodářsky tak důležité bylo zapotřebí. Česká politika, také státní politika, orientuje se velmi ráda podle pražských hospodářských poměrů a nanejvýš Plzeň se Škodovkou může pány poněkud vyrušiti z jejich lhostejnosti k hospodářskému vývoji. Ale mohu pány ujistiti, že hospodářské vrstvy co nejostřeji odmítají tuto liknavost a tuto úzkoprsost, kterou ministerstvo financí nyní ukazuje, ne snad z nějakých politických, nýbrž čistě hospodářských důvodů, poněvadž nouze této doby dnes vyžaduje, aby se vláda neukazovala jako zpátečnická, nýbrž úplně pokroková a stačící těžkým problémům a aby provozovala politiku s hospodářstvím, ba dokonce hospodářství vysvětlovala; a právě při takových možnostech musí se tisku při kritice vývoje a faktů ponechati volný průběh, nesmí se mu do cesty klásti překážky. Když se již u nás tolik mluví o demokracii a nově vymožené svobodě, rád bych konstatoval, že tento vývoj naprosto neukazuje ducha svobody, nýbrž již dávno se blíží onomu duchu, který jest v českých dějinách v Rakousku od r. 1850 až do 1867 spojen se jménem Bachovým. (Posl. dr Bacher [německy]: To je vyvyšování byrokracie a většinové strany je trpí!) Ovšem! Když zde nezlepšujeme parlamentního režimu, nýbrž do jisté míry činíme z této sněmovny jen tribunu, kde se pronášejí řeči, které již nemají žádného vlivu na vývoj, když z této sněmovny na jedné straně činíme jen hlasovací stroj a na druhé straně překážíme tisku ve svobodném projevu mínění, nebo, jak se to, bohužel, na české straně děje, přes vážné hospodářské poměry hledá se hlavní úkol v tom, aby jednotliví nepříjemní politikové byli pokud možno z veřejnosti vytlačeni, tedy vnitřní boj v českém tisku jest takřka hlavní věcí, pak proti tomu pravíme, že pro nás jsou poměry přece jen příliš vážné a že aspoň pro náš tisk žádáme, aby mu byla dovolena svobodná kritika a svobodný projev o vývoji a o jednotlivých opatřeních vlády a aby se československá svoboda sama neuváděla v pochybnost tím, že omezuje svobodu veřejného mínění. Domnívám se, že i každý Čech, který si přeje této svobody vývoje, měl by již z odpovědnosti k celému dřívějšímu vývoji býti toho mínění, že taková změna tiskového zákona, podle které ministerstvo financí provozuje diktaturu i nad tiskem, musí býti zamítnuta a zrušena. Žádáme toho v zájmu veřejné diskuse o truchlivých dobách, ve kterých dnes žijeme, žádáme toho jako práva svobody a jako práva demokracie. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Kliment.

Posl. Kliment: V poslední době byla a ještě je naše celá veřejnost stále znepokojována denně zaznamenávanými sebevraždami vojínů. Kdyby dnes měl někdo psát epigram o vojenském soudnictví, samozřejmě že by již nestačil na to, co se dnes u vojenských soudů děje a co také souvisí se sebevraždami vojínů, Havlíčkův epigram: Vojenský soud je samec. Sebevraždy vojáků jsou na denním pořádku a v poslední době zabýval se jimi i vojenský soudce v ostravském "Morgenzeitung". A vezměme jenom v úvahu, co uváděl tento vojenský soudce, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 37 této těsnopisecké zprávy.] že vojín, který zprovokován, dopustil se nějakého přestupku, je okamžitě odsuzován k velmi těžkým trestům.

Uvedu příklad - Vojín Matušinský z Radvanic, který sloužil u dělostřeleckého pluku v Opavě, když měl jíti do civilu, byl pro nepatrný přestupek vsazen do vězení a, poněvadž byl ve vězení neprávem, odepřel přijímati stravu. K němu se připojili ještě druzí uvěznění vojíni, kteří měli jíti do civilu. Výsledek toho byl ten, že byl obžalován pro vzpouru a odsouzen k 4měsíčnímu vězení. Nebyl puštěn do civilu, seděl až do dne rozsudku, až do vánoc, kdy byl odsouzen k 4měsíčnímu vezení. Na základě jeho zdravotního stavu, těžké nervosy, byl propuštěn do civilu. V krátké době byl však vyzván prokurátorem divisního soudu v Olomouci, kde byl také odsouzen, aby okamžitě nastoupil zbytek trestu v trvání jednoho měsíce. Tento vojín podal žádost o odklad trestu. Opřel ji o lékařské vysvědčení a také o to, že těžce našel své zaměstnání, a bude-li nucen nastoupiti nyní zbytek trestu v trvání jednoho měsíce, že zničí tím nejen své zdraví, podle vyjádření lékaře, nýbrž i úplně svoji existenci. Prokurátor nařídil četnické stanici v Radvanicích: Není-li vojín na smrt nemocen, předvésti jej do vězení. To jsme zadrželi intervencí provedenou u prokurátora. Žádost o odklad trestu šla na ministerstvo. Nepovolí-li ministerstvo vojenství odklad trestu, bude nejenom zdraví, nýbrž i existence dotčeného vojína zničena.

Uvedu ještě jeden drastický případ. Předem uvádím, že jde o vojína, který se dopustil těžkých zločinů. Zločiny, kterých se dopustil, neomlouváme, ale podotýkám, že každý zločinec je dnes přímo dnešními poměry a celou dnešní kapitalistickou společností vytvořen. Mladý vojín olomoucké posádky Knapík byl za své zločiny odsouzen r. 1922 divisním soudem v Olomouci k 17 letům těžkého pevnostního vojenského vězení. Odpykával si svůj trest v Terezíně. Když nastupoval trest, bylo mu dozorci vězeňské trestnice v Terezíně řečeno: Každý pořádný vojín do roka zemře. Vezměte to na vědomí. Tento vojín v tom kriminálu nezemřel, je živ dodnes, ale za tu dobu, co sedí ve vojenské věznici, dostal se do sporu s jiným spoluvězněm a správa věznice nařídila, že tito dva vězni, kteří se mezi sebou pobili, nesmějí přijíti dohromady. Přišla ho navštíviti jeho sestra. Nepozorností máme dopis jednoho vězně, který píše, že - úmyslně to bylo dozorcem vojenské trestnice v Terezíně způsobeno - se stalo, že když šel od své sestry, byla cela vězně, se kterým přišel Knapík do sporu, otevřena. Ten - není zjištěno, jakým způsobem - měl nůž a Knapíkovi, když se vracel do cely, vypíchl oko. Tento vězeň v Terezínské věznici jest úplně zničen. Byl také léčen ve vojenské nemocnici na Hradčanech. Těžko se k němu někdo dostane. Jeho rodina, jeho bratři při návštěvách zjistili, že je z něho prostá troska, člověk neschopný práce a ničeho. Žádali ministerstvo, žádali kancelář presidenta republiky, zaručili se, že ho budou živiti, aby po 10letém věznění byl propuštěn. Všechny žádosti byly zamítnuty. Je opravdu nutno, aby branný výbor a ministerstvo vyšetřily poměry ve vojenských věznicích, a je také nutno, aby byla dána jasná odpověď o poměrech ve vojenských věznicích a aby nebyly ty poměry vždycky jenom tak zatušovány. Něco se vyšetří, ale vinníci nikdy nejsou potrestáni. Je to jenom malinký obrázek a úsek, co se jen náhodou dovíme, jak vypadá stav - ale v uvozovkách - naší demokratické armády.

Jaká starost je o vojíny, dokazuje zvláště v poslední době každý den a stále, že dnešní vládní většina nejenom se nestará o vojíny, že se nestará vůbec o to, jak žije vojsko, nýbrž že se nestará také, jak žije obyvatelstvo v celém státě. Jaká je to péče o lid, dokazuje také jednání všech posledních schůzí sněmovny po Novém roce. Na denním pořadu jsou bezvýznamné předlohy; byla řada lidí, kteří se kojili ilusemi, že to strašlivé číslo, které bylo oznámeno zprostředkovatelnami práce, 480.000 úředně hlášených nezaměstnaných dělníků, pohne naši vládní majoritu, aby všechno šlo stranou a na první místo přišla starost, co dělati s těmi 480.000 úředně hlášenými dělníky zbavenými práce.

Ale místo starosti, jak zaopatřiti práci, jakým způsobem obstarati těmto hladovým lidem chléb, jsme svědky nekvalifikovaných sprostých útoků od nažrané agrární buržoasie, a místo starosti o ně má být umělým způsobem nyní číslo nezaměstnaných sníženo prováděním kontroly pod vedením a nařízením soc. demokratického ministra soc. péče. A nejen že se snad o to jedná, již se to též provádí.

Páni agrárníci žádali, aby kontrolou bylo pověřeno četnictvo, a již se to také děje. V Mor. Ostravě, kde bylo koncem prosince hlášeno u zprostředkovatelny práce přes 7000 nezaměstnaných dělníků, ve Frýdku 4196, v Místku přes 2000, v Bělovsi několik tisíc, ve Fryštátě několik tisíc, v Českém Těšíně tisíce, bylo nezaměstnaným oznámeno, že ti z nich, kteří reflektují na podporu v nezaměstnání, na t. zv. nouzovou stravovací akci, na žebračenky, musí se do druhého února hlásiti u policie, na venkově u četnictva, které má ověřiti, zdali opravdu nezaměstnaný má nárok na podporu čili nic.

Policie a četníci budou rozhodovati, zda někdo má nárok na žebračenku, jednu za týden, kterých je stejně málo, čili nic. Tímto nařízením a zařízením se opravdu zmenší číslo nezaměstnaných, ono se též ušetří. Ale kdyby se to jenom razítkovalo, tedy do 2. února to vyřízeno nebude. Podle toho nařízení má se však tato procedura opakovati každé čtyři týdny. Kdo chce míti v tom čtyřtýdenním turnusu nárok na ty "enky", musí každé 4 neděle jíti na policii nebo k četnictvu a žádati potvrzeni, že má opravdu na podporu nárok.

Tímto způsobem desetitisíce a statisíce nezaměstnaných dělníků, kteří do tohoto termínu nebudou registrováni, podporu nedostanou, a pan ministr soc. péče bude se moci pochlubiti agrárníkům a veškeré kapitalistické bandě, že nezaměstnaných v Československu není již 480.000. Ale skutečnost jest úplně jiná. Máme milion nezaměstnaných, poněvadž ti registrovaní u zprostředkovatelny práce nevykazují celý stav nezaměstnanosti, jaký se u nás projevuje. Je pravda, že se tímto způsobem zmenší stav nezaměstnaných, že se ušetří, ale poroste bída a hlad. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Toto nařízení bude míti za následek nové potoky slz matek nad hladovými dětmi. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Často mnohý se táže, co tyto děti zavinily, co spáchaly, že mají dnes trpět hlad a bídu, ačkoliv by ji trpěti nemusily? Prostředků je dosti ke zmírnění bídy a hladu. Toto opatření bude míti za následek stoupnutí zoufalství v rodinách nezaměstnaných dělníků; sebevraždy a zoufalství budou se šířiti; ale toto nařízení bude míti také za následek stoupnutí odvahy a bojeschopnosti dělníků proti tomuto režimu (Výkřiky komunistických poslanců.) a pořádku, který statisíce dělníků, dělnických matek a dětí vyhladovuje a odsuzuje k smrti hladem.

Řekl jsem, že toto nařízení v dnešní době je počinem, [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] za který budou volání proletariátem k odpovědnosti ti, kteří to zavinili. Uvedu jenom malý výsek z Ostravska. Tisíce nezaměstnaných na Ostravsku od Nového roku přibývá. Již dnes, po celý den stojí fronty nezaměstnaných dělníků, kteří se hlásí u zprostředkovatelny práce a nedočkají se toho, aby jeden den se mohli všichni přihlásiti. Ředitelská konference, nejvyšší hlava uhlobaronů, pouští do veřejnosti zprávy a také prohlašuje, že na nich trvá, že je nutno, aby v hornictví na Ostravsku bylo propuštěno ne 7000 horníků, jak přinesly noviny, nýbrž nových dalších 12.000 horníků. Reformističtí sekretáři, sekretář revírní rady Topinka v Mor. Ostravě v "Duchu času" potvrzuje, že 7000 horníků je zbytečných, nepotřebných, že pro ně na ostravských dolech a šachtách není práce. Včerejší "České slovo" pod značkou, podle které psal zprávu tajemník nár. sociálních odborů na Ostravsku Pěcha, potvrzuje: ano, je to pravda, co říkáte vy, uhlobaroni, 7000 horníků nemá na ostravských šachtách práci. Ale ředitelská konference říká: 12.000 jest jich přebytečných a musí býti propuštěno, má-li býti hornictví pomoženo - mají-li totiž stamilionové zisky uhlobaronských pirátů do budoucna v této době těžké krise býti zajištěny. Ani slova o tom z reformistických řad, od vůdců reformistických, že proti tomuto stavu je prostředek, že je možno se brániti a znemožniti uhlobaronům, cizáckým vykořisťovatelům, bandě lupičů, jejich plán, ani slova o tom. Pěcha včera v "Českém slově" říká: Ať Wilczek rozdá latifundie půdy. Jenomže Pěcha neříká, kdo ho přinutí, aby je rozdal, a čím by ty latifundie ti, kdo by je dostali, mohli obdělávati, kdo by jim dal prostředky.

Nechci zde mluviti o pozemkové reformě, ale naši hraničáři a lidé, kteří byli kolonisováni na Slovensku, utíkají z toho, co jim pozemková reforma dala, poněvadž to nemohou zaplatiti a nemohou utáhnouti všechno, co se na nich žádá.

Ale není to jen uhelný průmysl, je to také kovoprůmysl. Včerejší "Morgenzeitung" přinesl zprávu, že všechny objednávky kovoprůmyslu, které došly v lednu, činí jen 20 % objednávek, které chodí v normálních dobách - ne tedy v době konjunktury, nýbrž v normálních dobách. Objednávky, které kovoprůmysl dostal v lednu, jsou prý menší, než kolik objednávek dostával v normálních dobách za jeden den. Tedy to píše kapitalistický "Morgenzeitung". To mluví samo o sobě. "Morgenzeitung" také píše: "Bylo-li v lednu tisícové vysazování v kovozávodech, nastoupí v únoru tisícové propouštění." Dne 4. ledna byla zastavena butovická vagonka. Celý závod byl zastaven a sta dělníků propuštěno. Několik set dělníků bylo propuštěno v kopřivnické vozovce a mají býti propuštěni všichni. Generální ředitel Ringhoffer přijel do Butovic a také do Kopřivnice a jednal o situaci se zástupci dělnictva. Mluvil 2 hodiny o tom, jaká je situace. Na konec říkal: Máme-li přečkat krisi, musí býti klid a pořádek udržen za každou cenu. A předseda závodního výboru soc. demokrat Veselka mu prohlásil: Já jménem naší organisace se zaručuji za to, že klid a pořádek zachován bude.

My říkáme, že klid a pořádek nemůže býti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Nebyl ve válce, když byl hlad - a byla jiná opatření za starého Rakouska, a přes to pořádali dělníci demonstrace proti rakouské tyranii a vynutili si chléb a práci. A také si ji vynutí na všech těch, kteří zde dnes s tohoto místa, s vládních míst anebo někde jinde volají, že klid a pořádek musí býti zachován. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] dnes nejde už jen o nezaměstnané, dnes jde také o všechny ostatní dělníky, i o zaměstnané dělníky. Dnes jsou zaměstnaní dělníci vystaveni každodenním útokům v závodech. V hornictvu na Ostravsku je dnes stav takový, že smlouva - tak mluvil p. posl. Brožík v neděli na konferenci v Orlové - vlastně neexistuje. Uhlobaroni si dělají, co chtějí. Horníci na Ostravsku jsou donucováni k podpisování reversu, že budou pracovat laciněji než říká smlouva, že totiž budou pracovat místo za 39·85 Kč jen za 33 Kč. Místo uhlí se jim dávají nehořící brikety. Zdražuje se jim nájemné z bytů, zdražuje se jim voda a světlo. A v době takovýchto útoků říká býv. p. ministr dr Engliš - a za ním to opakuje kde kdo, - a posl. Brožík to na té konferenci v neděli také řekl: bez snížení mezd se neobejdeme. Mzdy se musejí snížiti. Dělníkům se snižují mzdy a zdražuje se jim všechno. A zde se plaiduje a mluví a připravují se dělníci, že bez snížení mezd to nepůjde. (Výkřiky komunistických poslanců.). Na Ostravsku pracuje v tomto směru také Národní sdružení. V každém závodě a na každé šachtě je dnes závodní správa filiálkou sekretariátu Národního sdružení, té svinské kapitalistické organisace. A tito fašisté v závodních správách, tito inženýři vyhrožují dělníkům za každý odpor proti tomuto postupu vyhazovem. Na jámě Jan Maria řekl inženýr Filip, kovaný fašista, organisátor Národního sdružení: Já vám zde zlomím krk - a předsedovi závodní rady včera, když dělníci na závodě ráno a odpoledne se bouřili, prohlásil: Vás za tohle vyhodím ze zaměstnání. Ale všechen ten teror se strany Národního sdružení a souhlas s těmito útoky se strany reformistických organisací nebude nic platen; horníci připravují boj a také se ubrání.

V kovoprůmyslu je taková situace, že sta dělníků ve Vítkovických železárnách v Třinci na vánoční svátky a při poslední výplatě nebrali žádné výplaty, jejich obálky byly prázdné, poněvadž srážka za byt a na nemocenské pojištění dělala více, než oni za 2-3 odpracované směny vydělali. Jsou sta dělníků, kteří na vánoční svátky šli domů s 29 Kč, vedle těch set, kteří nebrali nic.

Včera jsem byl ve Vsetíně. U firmy Thonet a Mundus vydělávají dělníci za 14 dní 34 Kč, dělnice, které jsou nemocné, mají za 10 dní nemocenskou podporu 18.90 Kč, ale ředitel nemocenské pokladny soc. demokrat Hrubý má tam tisícové příjmy. A v této době opováží se ještě někdo prohlásit, že mzdy se budou snižovat. Vždyť dělníci už dělají zadarmo. Je nutno se divit tomu, že dělníci nejdou a neberou z bídy a hladu, na co přijdou.

Ale nejen že se vede útok na mzdy, pod vedením soc. demokratů připravuje se útok i na nemocenské podpory, které většinou dělnice a dělníci dostávají. Za 10 dnů berou 18.90 Kč podpory. Podívejte se na mzdy na nouzových pracích, jež jsou subvencovány ze státních peněz, běžte na nouzové práce kolem Ostravy! Najdete dělníky na polích provádět meliorační práce. Prší-li, jsou úplně mokří a zmrzlí, až po krk od bláta, a vydělávají 7, nejvýše 10 Kč denně. Za vykopání běžného metru té zmrzlé půdy 1·10 m hluboko dostávají 70 hal. základní mzdy a někde, kde je kopec, musí kopat až 2 m hluboko pro položení trubek. Za to dostávají 70 hal. za 1 m. To jsou práce prováděné agrárními družstvy, tou bandou, která chce, aby byly prováděny nouzové práce, společností, která chce míti provedeny meliorace a chce ještě statisíce a miliony nacpat ze státních peněz do svých bezedných kapes. Kdybychom chtěli přirovnávat to, co se dnes děje a jakým útokům jsou dělníci vystaveni [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] ještě to nevystihneme. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] vy zabíjíte svým pořádkem zdlouhavě, hladem, podvýživou, těmi mizernými poměry statisíce lidí přivádíte do nemocí - zachvacuje je tuberkulosa - a mučíte je takovým způsobem hladem a podvýživou s rodinami a dětmi k smrti.

My jsme zde podali návrh na zkrácení pracovní doby při nezkrácených mzdách, na vyplácení podpor všem nezaměstnaným, snížení věkové hranice pro nároky na starobní pensi na 55 let a stanovení nejnižšího příjmu na 500 Kč. Řekli jsme také, kde možno vzíti úhradu, kde peníze jsou, kde je možno je brát, kde je možno zaopatřit tyto prostředky. Nebudu to zde znovu opakovat - ale nic se nestalo.

Stalo se však přece něco: Bankám se dalo, nažraným kapitalistům se dalo a nyní se zase vypůjčují peníze pro banky a nenažrané kapitalisty a dělnickou třídu, lidi, kteří vaší vinou jsou zbaveni práce, vinou vašeho svinského kapitalistického pořádku, chcete připraviti i o tu desetikorunovou žebračenku tím, že dáváte četníkům a policii právo, aby rozhodovali o tom, kdo ji dostane a kdo ne.

Avšak nejen to, vy šlapete sami po platných zákonech. V dnešní nezaměstnanosti na dráze Přívoz-Kojetín jsou zaměstnáni vrátní na stanicích 16 hodin denně, ale dostávají jen za 8 hodin mzdu a ještě sníženou. Jděte se zeptat vrátného do Vítkovic na stanici Vítkovice-Mor. Ostrava, do Frýdku nebo kamkoliv: 16 hodin denně musí pracovat a, kdyby něco řekl, jest vydán nebezpečí, že bude nazván bolševikem a rebelem a že bude propuštěn ze zaměstnání. A to vše se děje ovšem za součinnosti t. zv. socialistických ministrů. A při tomto stavu chcete udržeti klid a pořádek? Zavádíte v řadě míst výjimečný stav, abyste zamezili hrozící bouři nespokojenosti. Na Ostravsku výjimečný stav oficielně sice zaveden ještě nebyl, ale neoficielně již existuje. Všecky schůze nezaměstnaných se zakazují, ani jediná se nepovolí a když se nezaměstnaní sejdou, jsou brutálně policií rozehnáni a stlučeni. Členové akčních výborů nezaměstnaných jsou bezdůvodně zatýkáni ve svých bytech. Když přijde někam deputace nezaměstnaných, zachází se s ní sprostě a cynicky, že není možno se o tom ani vysloviti. Když se ohradí, volá se na ně hned policie. A jak by se také s těmi deputacemi tak nezacházelo, když ani úředníci ministerstva soc. péče, když k nim deputace přijdou, nezacházejí s nimi lépe.

U ministerstva soc. péče byla deputace hornických žen z Kladenska. Tyto ženy byly přijaty p. sek. šéfem dr Rosenkrancem takovým způsobem, že je nutno s tohoto místa protestovati proti postupu, jak bylo s nimi jednáno, a já také jménem pracujících hornických žen celého Československa, hornických žen Kladenska, Mostecka a Ostravska s tohoto místa vznáším obžalobu na ministerstvo soc. péče, pranýřuji před celou dělnickou třídou a všemi pracujícími ženami československými, že zástupce ministerstva soc. péče dr Rosenkranc odpověděl nejvýš cynickým, hrubým a urážlivým způsobem na požadavky, které přišla jménem hornických žen Kladenska tlumočiti na ministerstvo soc. péče vyslaná deputace hornických žen. Když deputace hornických žen vyličovala, jakému utrpení a strádání jsou vystaveny rodiny nezaměstnaných horníků Kladenska, jak bída a hlad vyvolává v dělnických rodinách čím dále tím větší zoufalství, a když tlumočila řadu požadavků hornických žen, zejména aby okamžitou pomocí byla zmírněna bída hornických rodin, odpověděl dr Rosenkranc hrubě, že "na lidi je potřeba pořádného karabáče, aby byli zticha, a že ten karabáč také přijde." Doposud se nestalo, aby zástupce ministerstva tak neslýchaným a cynickým způsobem odpověděl na petici deputace žen a aby tak bezpříkladným způsobem urazil dělníky a vyhrožoval karabáčem hladem zničeným dělnickým rodinám. Žádáme, aby ministr soc. péče dr Czech, který je ve vládě za německé soc. demokraty, se dostavil do sněmovny a učinil prohlášení, zda se s cynickým projevem jeho zástupce dr Rosenkrance stotožňuje nebo zdali proti dr Rosenkrancovi se vší ostrostí zakročí a pro příště nedopustí, aby s deputacemi dělnických žen bylo takovým způsobem zacházeno. Žádáme okamžité odstranění dr Rosenkrance s jeho místa.

Hornické ženy, ženy kovodělníků a nezaměstnaných z Kladna, které si vyslaly deputaci jménem svým a jménem 1.468 žen z Mostecka, které se na požadavky podepsaly, vyzývají všechny dělnice a dělnické ženy ze všech oblastí Československé republiky, aby odpověděly na brutální útok ministerstva soc. péče a na urážky dělnických žen zástupcem ministra soc. péče hromadnou účastí na celostátním vystoupení pracujícího lidu v Československé republice.

Připravujte ve všech továrnách protestní stávky proti snižování mezd, proti vyhazování a zavírání továren! Vyjděte do ulic a rozmnožte řady bojujících proti hladové smrti, zakřikněte válečné štvanice imperialistických štváčů!

Samozřejmě, jestliže se s deputacemi na ministerstvu takovým způsobem zachází, jak potom musí se s nimi zacházeti u nižších úřadů? Nakreslím vám obrázek, jak se zachází s nezaměstnanými.

V Mor. Ostravě 7. ledna bylo tisícům nezaměstnaných dělníků oznámeno, že se poukázky vydávati nebudou. Nezaměstnaní, kteří tam stáli, sebrali se a šli k radnici před okresní úřad. Jízdní policie bez výzvy k rozchodu vjížděla do řad nezaměstnaných dělníků. Při tom byl zbit nezaměstnaný soc. demokratický dělník Uher takovým způsobem, že musil býti v nemocnici ošetřen. Po lékařském ošetření a propuštění byl druhého dne ve svém bytě zatčen. Samozřejmě, že tento soc. demokratický dělník už není soc. demokratem. Byl ze svého soc. demokratismu jízdní policií a také tím, jak se s ním jednalo a zacházelo, vyléčen. Byl z toho vyléčen, když viděl, jak se v době, kdy jeho soudruzi sedí ve vládě, s nezaměstnanými hladovými dělníky zachází.

Na Ostravsku není obce, kde by snad nedošlo k rozhánění nezaměstnaných. V Hulvakách na př. byla rozpuštěna schůze úplně bez důvodů. Soc. demokratický dělník šel ke komisaři a řekl mu: "Vy jste rozpustil schůzi bez důvodu. Vždyť referent nic dohromady neříkal." Komisař na to odpověděl tím, že dal násilím policií vyhnati z přecpaného sálu několik set lidí. Jaká byla z toho panika, dovede si každý představiti. Mám u sebe celou kupu zákazů schůzí. Všechny byly zakázány proto, že by byl prý porušen klid a pořádek. Ani jediná schůze dělnické delegace ze Sovětského svazu nebyla povolena jen proto, že by byl porušen klid a pořádek přednáškou, co se děje v Sovětském svazu. Už je to tak špatné s dnešním režimem, že už zpráva dělníka nár. sociálního nebo soc. demokratického, který se vrátil z Ruska, ohrožuje klid, pořádek a trvání dnešního režimu.

A tu my říkáme přes všechny ty zákazy: Klid a pořádek nebyl, když byl hlad, nikdy a nemůže býti ani dnes, poněvadž je taková bída, takový hlad, jakého není pamětníka. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. ledna 1932 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] i kdybyste to sebe více zdůrazňovali, i když to po vás opakují druzí, okresní hejtmani a na př. i pan president země Moravsko-slezské Černý. Tento pán byl v úterý ve Frýdku, svolal si okresní výbor a zavolal si starosty města Frýdku a Slezské Ostravy jako starosty dvou průmyslových center tohoto okresu. Když mu při této poradě člen okr. zastupitelstva říkal, jak to vypadá na Frýdecku, že v Karlově. Huti v dělnické kolonii již dělníci všechno prodali, nebo jim všechno prodáno bylo, že desítky a sta dělnických rodin leží na zemi se svými dětmi, tu říkal: Nesmíme se podávati zoufalství, naše vláda dělá pro nezaměstnané více než všechny vlády na světě, musíte počkati, až provedeme kontrolu nezaměstnaných. Ti, kteří neoprávněně dostávají, podporu nedostanou a potom snad dáme prý těm, kteří mají nárok, více. Ale nakonec říkal: ale přesto přese všechno klid a pořádek musí býti udržen a bude udržen za každou cenu.

Když jsem se již zmínil o Karlově Huti, dodávám, že jsou tam dnes volby do závodního výboru. Volebním výborem i správou závodu byla kandidátka rudého svazu kovodělníků znemožněna. Desítky dělníků byly každý den v době příprav voleb vyhazovány, ale přes to rudý svaz kovodělníků kandidátku postavil. Když nepostačil žádný teror a vyhazování, usnesl se volební výbor za předsednictví soc. demokrata Chmela na tom, aby podpisy na naší kandidátce byly ověřeny správou závodu.

Správa závodu volebnímu výboru hned vyhověla, zavolala všechny dělníky, kteří kandidátku podepsali, do kanceláře a tázala se jich: je to váš podpis, podepsal jste, nebo ne? Ze všech podepsaných pouze tři řekli, že odvolávají své podpisy, ostatní na nich setrvali. Akce zklamala, kandidátka musila býti připuštěna. Chmel jako předseda prohlásil volebnímu výboru: je to v pořádku, máte číslo 7 - a odpoledne kandidátku vrátil s oznámením, že je nesprávná, poněvadž u jednoho kandidáta bylo napsáno, že je valcíř, a nebylo uvedeno, ve kterém oddělení jest zaměstnán - prostě taková malicherná věc, kterou je volební výbor sám povinen opraviti.

Proč byla kandidátka zamítnuta, je na bíledni. Proto, poněvadž minulého roku v Karlově Huti bylo také několik kandidátek, ale hlasy dostala kandidátka rudá, ostatní strany šly domů bez hlasů a mandátů. Soc. demokraté, nár. socialisté právě tak jako fašisté na Ostravsku vědí, že kdyby kandidátka rudého svazu kovodělníků byla připuštěna, pochodili by jako v minulých letech, zvláště po té zradě, kterou v Karlově Huti v době velikého boje provedli, a na základě toho se nasadilo všechno, aby kandidátka byla znemožněna. Kandidátka byla znemožněna, ale to neznamená, že se dělníci Karlovy Huti v jednotné frontě nepřipraví k boji nejen proti svým zaměstnavatelům, nýbrž proti všem, kteří vykořisťování, vyhazování dělníků a útoky na dělníky v závodech umožňují.